FARCE DE TOUT, RIEN ET CHASCUN (přeložil Petr Christov © 2001) Nová fraška - pěkná, zábavná a poučná, o 3 osobách VŠECHNO, NIC A KAŽDÝ Všechno (začíná) Kdo má Všechno, ten je šťastný, Ten má vítr ve své hrsti, Může to být kdokoli. Kdo má Všechno, ten je šťastný, Každým a Vším ceněný. Jsem mu lehko ku pomoci. Kdo má Všechno, ten je šťastný, Ten má vítr ve své moci - Já jsem Všechno, vážení. Každý chce mě vymoci, Mohu druhým pomoci, Radosti též zachovat, Dobré v květu uchovat, Peníze též obstarat, Štěstí lidem nachystat, Spokojenost rozdávat - Já nemusím podlézat. Konám časté návštěvy, Kdo Vše má, je blažený. Já vůbec nejsem poťouchlé, Se mnou mnohým dobře je. Nic (zpívá) Spokojen, kdo nemá skoro Nic, A ještě víc, kdo nemá Nic. Kdo Nic nemá, nemá strach, Že by ho moh' potkat krach. A tak ať je veselý V neděli i v pondělí, Je to přec stav příznivý. Všechno Co říkáte, bláznivý? Nežvaňte větru napospas. Nic A hele! Já nevidělo vás. Jak solnej sloup tu trčíte. Pojďte a se mnou se napijte. Všechno Co to? co si myslíte, Že se mnou takhle mluvíte? Nuž - no nic. To nechme být, Ale že jsem vás mohlo tak rozrušit. Nic K čertu! Co to říkáte? Mým jménem takto plýtváte? Všechno Snad se od vás člověk doví, Kdo to tu tak nabubřele mluví? Nic Já jsem, jistě, já. Už mě panstvo zná? Všechno Jaké je to vaše jméno? Nechci přece nic jiného, Než to jméno jenom říct A neříkat „tamten strýc“. Nic Tak řekněte, co je támdle. Všechno Přece nic, proč se ptáte? Nic Tak mě znáte. To mě těší. Všechno Ať ti ďábel urve uši! Hrozné Nic, můj protiklad. Řekni, co chceš udělat? Já jsem Všechno a ty Nic! Nic Vy jste Všechno a já Nic, Které vás sem přišlo trápit A když ne vám ublížit, Chci se zkrátka dobře mít. Všechno Co to ale lidi vede, Aby chtěli zrovna tebe? Nic Jak tak světem procházím, Spoustu lidí nacházím, Těch, co mají měšec prázdný, V němž se stálé Nic nachází. Všechno To nestálé jak voda je. Jak bezprávné jsou činy tvé! Nic Však jen ať přijdou všichni ti, Co chtějí Všeho pozbýti. Párkrát jsem to udělalo - Sami chtěli. Já to zvládlo. Všechno Víš, co děláš? Bože! Tvá Duše je tak ohavná. Nic Bavím se rádo jednou hrou. Nechávám ženy, ať se rvou. Nechám je bít se, kousat, prát, Do očí píchat, vlasy rvát. Křičí a jančí stále víc. A pak se řekne: „Co je?“ - „Nic.“ Tak taková je má síla. Všechno To já zas všem jako víla Rozkoše, krásu, jmění dám. Nic Já zas lépe toho znám, Jak se starat o chudé. Všechno Nikdo nechce ubohé. Víc domy pánů hledají A k dobrým bydlům spěchají. Občas se i oklamou. Nic Zamysleti nad sebou Ty rychle by ses nyní mělo. Tolik místa zabíráš... Že se lehko zadýcháš - Nemáš z toho trochu strach? Všechno Plním měšce častokrát. Rozveselím malátné. Nic Ale zas na takové, Kdo se ti moc neklaní, Hledíš z dáli, z ústraní Zahaleno v stříbře, zlatě, Bojí se tě, kdo je v blátě. Vždycky tam, kde procházíš, Mě, chudáčka, postrašíš. Když už žádný únik není, Je mi skoro na umření, Pak třesu se jak osika. Však koho se to dotýká? Nic je v tomhle hlomozu Páté kolo u vozu. Všechno Bavím se s vládci, hrabaty, vévody; Ukážu cesty, úskoky, podvody. Nic A když od nich odejdeš, Rychlej' než se naděješ, Přibíhají bez dechu Ke mně hledat útěchu. Všechno Když chudáci práci zvládnou, Nenechám jim kapsu prázdnou. Nic Kolikrát jsem bylo, prosím, K slávě boží dáno chudým Těm když Všechno ztratí hrou, Jsem poslední útěchou. Všechno Hovno, hovno. Samé šplechty! Všechno dělá Vše pro Všechny. A teď sbohem. Mazej pryč, Tam mi Každý kráčí vstříc. O službu budu požádán. Nechci selhat v tom, co umím. Svůj vztah k němu takhle zpevním. Nic Každý, Bože, to jest můj pán! Vždy má mne, když u něj nejsi. Však nic z toho nedělej si. Budeš ty s ním vždy a všude? Se mnou dlouho nepobude, U mě se mu zůstat nechce, I když já s ním můžu lehce Častěj být než každý den. Všechno Ohromeno žasnu jen. Mně se to tak nejeví. Nic Nech si toho. Všechno Já to vím. Když ho nezaopatřím, Potom se mu zle povede. Nic Nejdřív ale přijme tebe. Lepší šat máš - šmouhy žádné, Tobě Každý řekne „Pane!“. Všechno Tobě snad jen můžu dát Šibenici uchystat. Nic Při všech svatých! Nejsem cvok, Budu držet hubu, krok. Všechno Hele, Každý už je tu. Já se mu hned předvedu. Nic Já půjdu ve tvých šlápotách, Abych zřelo, zda mne zná. Každý (začíná) Kdy tak ten čas nastane, Až si Všechno zamane, Aby přišlo cele ke mně. To se stane, věřím pevně. Všechno hledám, chci je mít, Ale nevím, jak je zřít. Přece ten, kdo Všechno má, O Nic se víc nestará. Všechno Před tebou teď stojí celé Tvoje přání mnohaleté. Každý Vy díte dobro, příteli, Mé Všechno, pane spanilý. Jak jsem nyní přešťasten, Že splnil se mi ten můj sen. Všechno Máte Všechno při sobě, Jste teď šťastný, tak to je. Dál buďte i veselý, Neprohloupíš, rozmilý! Každý Radostí až skáču. Teď, Všechno mám, tak co chtít teď? Co chtít víc, když Všechno mám, Které jsem si tolik přál? Nic Nechcete-li už nic více, Tak rozjasněte svoje líce. Vždyť jsem tady, tady stojím, Rychle vás hned uspokojím. Každý Kdo jste pane? Nic Věru - Nic. Každý Co mi ale dáte víc? Nic Já vám nedám, zhola, nic. No tak, pane, berete to? Každý K čemu teda dobré je to? Nic Inu - na Nic. Každý Na nic. Hrůza! To je vskutku pěkná lůza, Která mě tu k sobě láká. Ať jde jinam - tam ať kdáká. Nic Pomyslete! Opravdu mě Nechcete mít ve svém domě? Každý Jděte někam s těma řečma! Já Nic nechci. K čertu s věcma, Které jsou mi zcela na Nic. Já vás nechci - ani za Nic. Všechno Nuže, mistře, Nic tu není Společníkem k pobavení. Běžte si spíš jinam medit, Neztrácejte tu svůj kredit. Nic Tak - nechcete mě? Doopravdy? Každý Ne, ne. Nechci. Kliďte se vy...! Nic - to vždycky prohraje, Když je tam, kde Všechno je. Nic Ále. Vy si vzpomenete rád, Ani nebudete vědět jak. Každý No, pohleďte na toho čtveráka. Ale vypalte! Nic mě neláká. Nic Oh, jak před vámi se tu kaji. Však mně před vámi dech se tají... Každý No né! Dobrého to Nic nevěstí. Vždyť vy jste hotové neštěstí. Nic Dejte pozor! Jednou vás Vystraším, až přijde čas! Všechno Kdo se bojí toho Nic, Ten je blázen o to víc, Že Nic je téměř neškodné. Každý Oj, je to velmi nesnadné Býti ještě šťastný více, Když mám Všechno, jasné líce, Už nemám žádné starosti... Všechno Je krásné k světu vyrůsti A nemít žádnou potřebu. Každý Tak to jsem já... Nic Bu, bu, bu! Každý Ježišmarjá! Co to je, Co se to tu zjevuje? Všechno Co to jenom může být? Štěstí takhle poničit. ( Nic ) No tak počkat! Nejsem tedy Dosti dobré, když jsem tady Vyděsilo obou dvou, Když jsem řeklo bu, bu, bou? Nebo mi snad říci chcete, Že se strachy netřesete? Každý Nevím, co ten bídák stará U nás vůbec pohledává. Všechno Jděte k čertu - víte kam, Pane cvoků, žijte tam! Nic Pane cvoků? To snad ne. Copak máte - nežli mne? Stejně se mnou půjdete, Jako stádo přijdete. Protože pak přijde čas, Kdy Všechno, vy a Každý z vás Dojde pádu. To je známo, Vše tak končí, tak jest psáno. Každý S tím kázáním si někam běž, Chytráku, vždyť je to lež. Což nevládne Všechno světu? Všechno Každý je vždy napřed v letu, Když má Všechno na dosah. Každý Co je ale 'na dosah'? Každý, který Všechno má, To jsem zkrátka nyní já. A když neštěstí je na tahu, Všechno zmizí z dosahu. Všechno O svoji čest tak přijdete, Neštěstí tudy dojdete. A nezmění-li se váš los, Budete v zimě chodit bos. Nic (vyhodí šťastný osud) Ah. To je ale strašný malér... Sbohem, Všechno, ty náš pane! Všechno Pane, prosím, co to jen... Každý Jeden už je z kola ven. Špatný konec, na mou duši, Ten to vaše Všechno zkruší. Všechno Připadám si jako trouba. Že už chápu odkud fouká... Každý Oh! Nic je nyní v čele řady, Nepříjemné je být tady, K neštěstí tu tupě kráčet, Kde Nic nás bude blátem vláčet. Všechno Všechno, Každý v Niveč přijdou, Podřízeni Štestěně jsou, Jež je smyslů zbaví lehce. Každý Běda osud! Co chci, nechce. Tedy pojďme - směle jen! Všechno Půjdu první, vzhůru, jdem'! Pojďme spolu nalézt Nic, Bychom mohli získat víc. Každý Pane, my k vám přicházíme, Chválu, úctu vyjádříme. Nic No ne, to je spokojenost. Tak co páni, kde je hrdost? Udělám z vás otroky Na měsíce, na roky. Vyhnout se mi chtěli jste se, Říkalo jsem - vrátíte se. Všechno Společně vás pozdravíme... Každý Se Vším vám teď posloužíme. Tak zní naše jasná sudba. Nic 'My to chceme!' - krásná hudba. Vezmu si vás do kuchyně, Stanou se z vás hospodyně. Tady, páni, jasně zříte, Kam se všichni přiřítíte. Stejně jako Každý, Všechno Nakonec je stejně jedno, Kdo měl tolik a kdo víc, Když pak stejně potká Nic. Večer ztratíš, cos měl ráno, Tak je to tu ujednáno. Takhle život zkouší nás. Mějte rozum, prosím vás. -konec-