Komentář k testu z 23.2.2011 (JAP215 b):

Nejprve si uvádím znění testu:


①　Rozjasnilo se.

②　Taró je snaživý, ale plachý.

③　Pozveme i rodiče pana profesora?

④　Pan profesor včera jel na služební cestu.

⑤　山田さんはプラハからお引っ越しになりましたか。　


·        Základem testu byla znalost lexika (slovíček 19. lekce). Upozorním jenom na výraz
„plachý“, kteří mnozí z vás překládali adjektivem hazukašii. Toto užití dle mého není zcela
nejvhodnější, protože výraz hazukašii bývá vnímán jako jeden z těch výrazů, jež mají „subjektivní
náboj“, tj. mluvčí je využívá při vyjadřování svých vlastních stavů a pocitů (vzpomeňte si na
výrazy hošii nebo urešii). Při bližším zkoumání zjistíme, že velká spousta adjektiv, jež končí na
-šii vyjadřuje pocitové stavy (a ty mají tendenci být vnímány „subjektivně“). Tak jako jsme
rozlišovali hošii vs. hošigaru, rozlišujeme i hazukašii vs. hazukašigaru. Doporučuji tedy
v přísudkové pozici omezovat hazukašii jenom na případy vyjádření o sobě samých. Od výrazu
hazukašigaru je pak odvozen výraz hazukašigarija, jenž byl asi nejvhodnější pro užití v 2. větě.

·        Pro překlad 1. věty jste hojně užívali 晴れになりました。 To je OK, i když se domnívám, že ještě o
něco přirozenější by možná bylo 晴れてきました。

·        V překladu z japonštiny, vyskytuje-li se ve zdrojovém textu keigo, nevyznívá překlad
stylem „ctěný pan Jamada“ apod. vždy přirozeně. Čeština/slovenština má ve srovnání s japonštinou
zdvořilostní systém mnohem méně propracovaný. Berme to jako fakt. Překládat se snažme tak, aby
výsledek vyzníval pokud možno přirozeně v cílovém jazyce. Keigo tedy nemusíme nutně násilně
překládat. Musíme si jej však být vědomi.

·        Podrobněji se zmíním o větě č. 3, kde se hodně chybovalo. V zadání nám 1. os. pl.
(„pozveme“) signalizuje, že adresáta vnímáme jako součást svého uči (adresát zjevně není ani pan
profesor ani jeho rodiče). To nás má jednak navést k užití slovesa s -mašó ka, ale především
k tomu, že zde je nežádoucí použít sonkei sloveso. Subjektem akce „pozvat“ jsme my (a naše uči). O
sobě v interpersonálních vztazích jen těžko můžeme hovořit uctivě (nejedná-li se o tzv. 尊大語, tj.
„povýšeneckou (arogantní) mluvu“). Vhodný překlad tedy byl: 先生のご両親も誘いましょうか／招待しましょうか。 Překlad
s použitím *なさいましょうか nebo *お呼びになる či *おさそいになる je typickou chybou mnoha dnešních mladých Japonců,
kteří keigo neovládají. My se keigo ovládat naučíme.


321422 – Váš překlad první věty nebyl zcela nejpřesnější (晴れています。 by asi bylo spíš „Je jasno.“).
Pro běžnou komunikaci by to asi bylo postačující, ale nám jde především o to, postihnout drobné
nuance v modalitách, ve způsobech, jak nějakou skutečnost prezentovat apod. To, že jste „Taró“
zapsala jako *とろう beru jako „překlep“. K výrazu 先生 téměř nikdy nepřidáváme zdvořilostní o, jelikož
výraz sám je již vyjádřením uctivosti. Sloveso naru jste ohnula nesprávně (jako narau). Zde nevím,
jestli šlo o „překlep“ v hiraganě nebo o morfologickou chybu. V překladu 5. věty jste přehlédla
koncovou partikuli.

128138 – Pozor na významy pádových partikulí (konkrétně kara). Nevyužila jste partikuli mo ve 3.
větě. Jinak to nebylo zlé.

321959 – Jen drobnosti.

361876 – Překlad slova プラハ jako „Brno“ pokládám za „překlep“.

220090 – Překlad 1. věty stylem 晴れてしまいました。 je, řekl bych, poněkud „svérázný“. Doporučuji asociovat
si pomocné sloveso šimau se subjektivně negativním hodnocením (zde to nezní příliš přirozeně).
V překladu 2. věty Vám unikla spona. Držme se formální zdvořilé japonštiny.

357545 – Jen detaily.

361897 – Spojení dvou adjektiv pomocí -te tvaru („přechodníku“), jako jste užila ve 2. větě,
předpokládá souřadné spojení. To se příliš nehodí k sémantice dotyčných adjektiv (proto bylo
v zadání „ale“). Takže lépe řešit přes spojovací partikule ga, kedo apod. Výraz oja pro „rodiče“ ve
3. větě nebyl příliš vhodný. Vzdáváme přeci úctu panu profesorovi a to představuje úctu i celému
jeho uči. Bylo tedy vhodné použít zdvořilý (uctivý) výraz pro „ctěné rodiče“, tj. ご両親.
Nezapomínejme, že keigo není jenom záležitost slovesných tvarů, ale i substantiv a adjektiv.

324430 – Slovíčka jste se nenaučila, to je zjevné. Počítejte s tím, že v tomto semestru budu na Vás
mít vyšší nároky.

345311 – Pokus o překlad 3. věty jsem výrazně postrádal.

359374 – Jen drobnosti (asi bych ve 2. větě použil spíše wa). Maximální užívání kandži z Vaší
strany samozřejmě vítám. Jenom nezapomínejte, že i užití či neužití kandži má v japonštině
pragmatické funkce (většinou vázané stylově či žánrově). Může to znít paradoxně, ale někdy nadměrné
užívání kandži tam, kde by „běžný Japonec“ použil kanu, může vyznít poněkud nepřirozeně či
nepatřičně (přinejmenším by to bylo zajímavé téma pro pragmalingvistickou studii).

361336 – To, jak jste vyřešila „rodiče“ bylo kreativní. Výraz ご両親 si ale zapamatujte.

342195 – Ze všech drobností mi nejvíce vadilo utváření jmenných predikátů bez použití spony. Desu
jsme se učili v 1. lekci, tak to používejte.

361581 – Spíše drobnosti (z toho, co nebylo zmíněno výše, sloveso hareru je -ru sloveso). Přepis 山田
jako „Jamanaka“ budu brát za „překlep“.

361040 – Doučíte-li se lexikum, bude to OK.

255493 – Jen detaily.

361482 – Překlad 3. věty Vám příliš nevyšel.

                                                                                          J. Matela