Lyrická metra (řady logaoedické) Řada logaoedická neboli smíšena (ordo logaoedicus/mixtus) je taková, kde se v jednom a témže kólu vedle sebe nacházejí stopy různého druhu (např. do sekvence trochejů je vložen daktyl). S mnohými logaoedickými řadami se setkáme u aiolských básníků, především u Alkaia a Sapfy. Základním typem takového verše byl osmislabičný verš s jedním choriambem a aiolskou basí (počáteční čtyři slabiky, které jsou volné). Základní schéma tedy může vypadat takto: x x x x – u u –; – u u – x x x x; x x – u u – x x Termín logaoedické řady původně označoval něco jiného než dnes. Slovo se skládá ze dvou částí (logos – slovo a ódé – zpěv). Mluvenou část v logaoedech zastupují trocheje a jamby, písňovou daktyly a anapésty. Přehled hlavních logaoedických řad 1. glykonej: osmislabičný verš (podle básníka Glykóna z helénistického období) = logaoedická řada sestupná (tetrapodie) katalektická o čtyřech thesích s dvojslabičnou arsí na druhém (glykonej II.), nebo třetím místě (glykonej III.); první dvě slabiky glykoneje jsou volné (trochej, spondej, jamb i pyrrhichicus), výjimečně se objevuje glykonej I. s dvojslabičnou arzí na prvním místě. glykonej II.: Mn/_v/_u /M. glykonej III.: Mn/_ u/_v/M. glykonej I.: _v/_u/_u /M. U Horatia se glykonej objevuje převážně v této podobě: _-/_v/_u/M. 2. ferekratej: sedmislabičný verš (podle komického básníka Ferekrata) = logaoedická řada sestupná akatalektická o třech thesích s dvojslabičnou arsí buď na prvním (ferekratej I.), nebo na druhém místě (ferekratej II.); první dvě slabiky ferekrateje II. jsou (stejně jako u glykoneje) volné, vyskytuje se i ferekratej katalektický jako složka veršů asklépiadských. ferekratej I.: _v/_u/_m ferekratej II.: Mn/_v/_m 3. verš falécký = falécký hendekasyllab: jedenáctislabičný verš (podle básníka Falaika z helénistické doby) = logaoedická řada sestupná akatalektická o pěti thesích s dvojslabičnou arsí na druhém místě; podle počtu slabik se nazývá také falécký hendekasyllab; první dvě slabiky jsou (stejně jako u glykoneje) volné, nejčastěji se objevuje spondej: — — , nebo trochej: — È, zřídka jamb: È —. U Catulla je první stopa nejčastěji spondej a cézura bývá nejčastěji před nebo po třetí tezi. schéma: Mn/_v/(_(u/_u/_m Cuí donó lepidúm(novúm libéllum 4. alkajský hendekasyllab: jedenáctislabičný verš (podle řeckého básníka Alkaia, autora monodické lyriky z přelomu 7. a 6. stol. př. n. l.) = logaoedická řada vzestupná akatalektická o pěti thesích s dvojslabičnou arsí na čtvrtém místě; vyskytuje se jako součást alkajské strofy. U Horatia bývá 3. arse dlouhá. schéma: m_/u_/ m_/uu_/uN 5. menší asklépiadský verš (podle alexandrijského básníka Asklépiada ze Samu, avšak používala jej již Sapfó a Alkaios) = spojení katalektického ferekrateje II. s katalektickým ferekratejem I. (vzniká dvanáctislabičný sestupný verš o šesti thesích); mezi oběma těmito kóly je obvykle diairese; první dvě slabiky ferekrateje II. jsou volné. Verše se užívá stichicky. schéma: Mn/_v/_ .(_v/_u/M. U Horatia je base vždy spondejská, Horatiův menší asklépiadský verš má tedy podobu: _-/_v/_.(_v/_u/M. Maécenás atavís édite régibús 6. větší asklépiadský verš (nazývaný rovněž šestnáctislabičný sapfický verš) = lze jej pokládat za rozšíření menšího asklépiadského verše tak, že mezi oba katalektické ferekrateje (II. a I.) je vložen choriamb (vzniká šestnáctislabičný sestupný verš o osmi thesích); mezi prvním rozšířeným ferekratejem a druhým ferekratejem bývá často diairese : choriamb je čtyřslabičná stopa vzniklá spojením trocheje _u (choreios) a jambu u_ (může být někdy rovněž popsána jako katalektická daktylská dipodie) schéma: Mn/_v /_(_v_(_v/_u/M. Tú ne quaésierís – scíre nefás –, quém mihi, quém tibí 7. sapfický hendekasyllab: jedenáctislabičný verš (podle řecké básnířky Sapfy, autorky monodické lyriky z přelomu 7. a 6. stol. př. n. l.) = logaoedická řada sestupná akatalektická o pěti tezích s dvojslabičnou arsí na třetím místě; vyskytuje se jako součást sapfické strofy. 2. arse sapfického verše je u Catulla i Horatia zpravidla dlouhá. schéma: _u/_m/_uu/_u/_m Přehled hlavních lyrických strof sapfická strofa: (schéma strofy – aaab) = tři sapfické hendekasyllaby + jeden verš adónský (= daktylský dimetr katalektický); mezi třetím verše a veršem adónským je těsné spojení, slovo může přecházet z verše do verše. Sapfický hendekasyllab: _u/_m/_v/_u/_m Adónský verš: _v/_m = odpovídá klauzuli daktylského hexametru (pravděpodobně je odvozen z metrické formy některých slovních projevů, asi sborových refrénů, podle řec. zvolání ó ton Adónin) schéma strofy: _u/_m/_(v/_u/_m Ínteger vitaé scelerísque púrus _u/_m/_(v/_u/_m nón egét Maurís iaculís nequ(e) árcu _u/_m/_(v/_u/_m néc venénatís gravidá sagíttis, _v/_m Fúsce, pharétra větší sapfická strofa: (schéma strofy – abab) = akatalektický ferekratej I. + větší sapfický verš (= sapfický hendekasyllab rozšířený o choriamb > vzniká patnáctislabičný sestupný verš o sedmi thesích; lze jej také chápat jako glykonej III. + akatalektický ferekratej I.) schéma strofy: _v/_u/_m _u/_m/_(uu_(_uu/_u/_m _v/_u/_m _u/_m/_(uu_(_uu/_u/_m Lýdia, díc, per ómnis té deós oró, Sybarín cúr properés amándo pérdere, cúr aprícum óderít Campúm, patiéns púlveris átque sólis, alkajská strofa (schéma strofy – aabc) = dva alkajské hendekasyllaby + jeden alkajský enneasyllab (devítislabičný vzestupný katalektický verš = iambická katalektická pentapodie) + jeden alkajský dekasyllab (desetislabičný sestupný!!! verš – dva daktyly a dva trocheje): schéma strofy: m_/u_/-(_/v_/u N Odí profánum vólgus et árceó. m_/u_/-(_/v_/u N Favéte línguis! Cármina nón priús m_/u_/-_/u_/m audíta Músarúm sacérdos _v/_v/_u/_m vírginibús puerísque cánto. 1. asklépiadská strofa (schéma strofy – abab) = glykonej II. + menší asklépiadský verš schéma strofy: Mn/_v/_u /M Síc te díva poténs Cyprí, Mn/_v/_(_v/_u/M síc fratrés Helenaé, lúcida síderá 2. asklépiadská strofa (schéma strofy – aaab) = 3 menší asklépiadské verše + glykonej II. jako klauzule schéma strofy: Mn/_v/_(_v/_u/M Iám verís comités, quaé mare témperánt, Mn/_v/_(_v/_u/M ínpellúnt animaé líntea Thráciaé, Mn/_v/_(_v/_u/M íam nec práta rigént néc fluvií strepúnt M n/_v/_u /M híberná nive túrgidí. 3. asklépiadská strofa (schéma strofy – aabc) = 2 menší asklépiadské verše + akatalektický ferekratej II. + glykonej II. schéma strofy: Mn/_v/_(_v/_u/M Ó fons Bándusiaé spléndidiór vitró, Mn/_v/_(_v/_u/M dúlci dígne meró nón sime flóribús, Mn/_v/_m crás donáberis haédo, Mn/_v/_u /M cuí frons túrgida córnibús 1. Archilochova strofa (podle Archilocha z Paru, řeckého iambografa z 1. pol. 7. stol. př. n. l.) = daktylský hexametr + hemiepés (= daktylská tripodie katalektická in syllabam) schéma strofy: _o/_o/_(o/_v/_m Díffugére nivés, redeúnt iam grámina cámpis _v/_v/N árboribúsque comaé 2. Archilochova strofa = daktylský hexametr + iambelegus (= akatalektický jambický dimetr + hemiepés) schéma strofy: _o/_o/_(o/_v/_m m_/u_/ m_/u_(_v/_v/N Hórrida témpestás caelúm contráxit et ímbres nivésque déducúnt Iovém; núnc mare, núnc silvaé 3. Archilochova strofa = akatalektický jambický trimetr + elegiamb (= hemiepés + akatalektický jambický dimetr) schéma strofy: m_/u_/m(_/u_ /m_/u N Pettí, nihíl me sícut ánteá iuvát _v/_v/N(m_/u_ /m_/u_ scríbere vérsiculós amóre pércussúm graví, 4. Archilochova strofa[1] = větší archilochův verš + katalektický jambický trimetr ad větší archilochův verš) = akatalektický daktylský tetrametr (tj. daktyly nebo spondeje s cézurou penthemimerés) + čistě trochejská akatalektická tripodie, tzv. ithyfallikos (prostřední trochej může být někdy nahrazen spondejem) ad katalekt. jambický trimetr) = poslední stopa je neúplná, chybí teze; v lichých stopách, tedy v 1. a 3. stopě může být jamb nahrazen spondejem, 5. stopa je vždy čistý jamb schéma strofy: _o /_o /_ (o /_v(_u /_u /_m m_/u_ /m(_/u_ /u_/n Sólvitur ácris hiéms gratá vice véris ét Favóni trahúntque síccas máchinaé carínas Hipponaktova strofa (podle Hipponakta z Efesu, řeckého iambografa z 2. pol. 6. stol. př. n. l.) = trochejský dimetr katalektický + jambický trimetr katalektický schéma strofy: _u/_u/_u/N Nón ebúr nequ(e) aúreúm m_/u_ /m(_/u_/u _/n meá renídet ín domó lacúnar Alkmánova strofa (podle Alkmána, nejstaršího řeckého autora chórické méliky z 2. pol. 7. stol. př. n. l.) = daktylský hexametr + katalektický daktylský tetrametr in bissyllabam schéma strofy: _o/_o/_(o/_o/_v/_m _o/_o/_v/_m Láudabúnt alií clarám Rhodon áut Mytilénen áut Ephesúm bimarísve Corínthi první pythiambická strofa = daktylský hexametr + jambický dimetr akatalektický schéma strofy: _o/_o/_(o/_o/_v/_m Móllis inértia cúr tantám diffúderit ímis m_/u_ /m_/u N oblíviónem sénsibús druhá pythiambická strofa = daktylský hexametr + jambický trimetr purus schéma strofy: _o/_o/_(o/_o/_v/_m Áltera íam teritúr bellís civílibus aétas u_/u_/ u(_/u_ / u _/ u N suís et ípsa Róma víribús ruít. Conspectus metrorum – Horatius: menší asklépiadský verš: I, 1; III 30, IV 8 větší asklépiadský verš: I, 11, 18; IV 10 sapfická strofa: I, 2, 10, 12, 20, 22, 25, 30, 32, 38; II, 2, 4, 6, 8, 10, 16; III, 8, 11, 14, 18, 20, 22, 27; IV, 2, 6, 11 větší sapfická strofa: I, 8 alkájská strofa: I 9, 16, 17, 26, 27, 29, 31, 34, 35, 37; II 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 14, 15, 17, 19, 20; III: 1–6, 17, 21, 23, 26, 29; IV: 4, 9, 14, 15 1. asklépiadská strofa: I, 3, 13, 19, 36; III, 9, 15, 19, 24, 25, 28; IV, 1, 3 2. asklépiadská strofa: I, 6, 15, 24, 33; II, 12; III, 10, 16; IV, 5, 12 3. asklépiadská strofa: I, 5, 14, 21, 23; III, 7, 13; IV, 13 1. Archilochova strofa: IV, 7 2. Archilochova strofa: ep. 13 3. Archilochova strofa: ep. 11 4. Archilochova strofa: I, 4 Hipponaktova strofa: II, 18 Alkmánova strofa: I, 7, 28 první pythiambická strofa: ep. 14, 15 druhá pythiambická strofa: ep. 16 ________________________________ [1] V novější literatuře se objevuje rovněž pod označením III. Archilochova strofa.