JOB I. PROLOG* Satan podrobuje Joba zkoušce. Ez 1414+ "1 'V zemi Us* byl kdysi muž jménem X Job: muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. 2Narodilo Gn 1216; se mu sedm synů a tři dcery. 3Měl také u 2; 2614 sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set párů skotu a pět set oslic a velmi četné služebnictvo. Byl to nejzámožnější muž ze všech synů Východu'. 4Jeho synové měli ve zvyku chodit na hostiny, které po řadě strojil každý z nich, a posílávali pro své tři sestry, aby jedly a pily s nimi. 5Jakmile ta řada hodokvasů skončila, Job je povolával a očišťoval'' je a na druhý den iSam 16 5 za úsvitu přinášel za každého z nich celo-pal. Říkal si totiž: „Možná, že mí synové zhřešili a zlořečili* ve svém srdci Bohu!" Tak to Job dělával pokaždé. 6Jednou, když Boží synové předstupo-íKiái 2219-23 vali před Jahva', přišel mezi nimi i Sar Gn6i+ tanř 7Tehdy Jahve řekl Satanovi: „Od-Gn3i+ kud přicházíš?" - „Z toulek a potulek Lk 22 3i po zemi," odpověděl. 8A Jahve pokračoval: „Všiml sis mého služebníka Joba? Na zemi se mu nikdo nevyrovná: bez- úhonný a přímý muž, bojí se Boha a vystříhá se zlého!" 9A Satan na to: „Což se Job bojí Boha zadarmo? 10Což jsi jej i jeho dům a jeho statek kol dokola neohradil? Požehnal jsi všemu, co podniká, v zemi se to hemží jeho stády. "Vztáhni však ruku a sáhni mu na majetek; přísahám ti, že ti bude do tváře zlořečit!" - 12„Budiž!" řekl Jahve Satanovi, „máš moc nade vším jeho majetkem. Chraň se jen vztáhnout ruku na něho." A Satan odešel ze slyšení u Jahva. 13Jednou, když Jobovi synové a dcery právě jedli a pili u svého nejstaršího bratra, 14přišel posel a řekl Jobovi: „Tvůj íKráiioi-t dobytek oral a oslice se pásly vedle něho, 15když tu se na ně vrhli Sabejští* a unesli je a předtím ještě pobili ostřím meče služebníky. Já jediný jsem vyvázl a utekl jsem, abych ti to oznámil." 16Ještě mluvil, když tu se objevil jiný a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň'; sežehl ovce i pastýře a úplně je spálil. Já jediný jsem vyvázl a utekl jsem, abych ti to oznámil." 17Ještě mluvil, když tu se objevil jiný a řekl: a) [1 1] Tomuto vyprávění v próze uchoval autor ráz lidové zkazky. b) [1 1] Bezpochyby na jih od Edomu. Srv. Gn 36 28; Pláč 4 21. c) [1 3] Tento výraz označuje všechny, kdo bydleli na východ od Palestiny, zvláště v edom-ské a arabské zemi. Srv. Nm 24 21+. d) [1 5] Dosl.: „posvěcoval". Jde o obřady odstraňující poskvrny, které působí, že je člověk nezpůsobilý k bohoslužbě, srv. Lv 11 1+. e) [1 5] V hebr. stojí: „dobrořečili". Totéž platí o 111 a 2 5,9. Původní sloveso „zlořečit", „rouhat se" bylo takto nahrazeno, aby vedle Božího jména nestál pejorativní výraz. f) [1 6] Bůh v určitých dnech přijímá nebo dává audienci, jak to dělají panovníci. - O „Božích synech" srv. 2 1; 38 7; Gn 6 1^; Žl 29 1; 82 1; 89 7. Jde o bytosti vyšší než člověk, které tvoří Jahvův dvůr a jeho radu. Jsou ztotožňovány s anděly (Septuaginta překládá: „Boží andělé", srv. Tob 5 4+). g) [1 6] Před tímto výrazem stojí (jako v Zach 3 1-2) určitý člen, nejde tedy dosud o vlastní jméno, tím se stává teprve v 1 Kron 211. Podle hebrejské etymologie se jím označuje „protivník", srv. 2 Sam 1? 23; 1 Král 5 18; 11 14,23,25, nebo „žalobce", Žl 109 6, ale zde sehrává spíš roli špeha. Je to postava dvojznačná, odlišuje se od Božích synů, je skeptická vůči člověku, touží, aby ho přistihla při chybě, je schopná rozpoutat proti němu všemožná neštěstí, a dokonce ho ponoukat ke zlému, srv. také 1 Kron 211. Nechová-li přímo promyšlené nepřátelství vůči Bohu, pochybuje aspoň o zdařilosti jeho díla při stvoření člověka. Za cynickým Satanem s jeho chladnou a zlomyslnou ironií se rýsuje obraz pesimistické bytosti, která nevrazí na člověka, protože má důvody, aby mu záviděla. Pohnutky jejího postoje však text nijak nerozvádí. Ze všech uvedených důvodů bude Satan přirovnáván k jiným náznakům či symbolům ducha zla, zejména k hadovi z Gn 3, s nimiž bude nakonec ztotožněn, srv. Mdr 2 24; Zj 12 9; 20 2, a stane se tak ztělesněním ďábelské moci, srv. Lk 10 18. h) [1 15] Sabejci a Chaldejci (v. 17) zde jsou kmeny loupeživých kočovníků. i) [1 16] Blesk. Srv. 2 Král 1 10,12,14. 8l3 I 18 JOB JOB 3 13 Kaz 5 14 Sír 40 1 Gn 2 7; 3 19 ŽU391S Sir 11 14 Kaz 5 18 „Chaldejci rozdělení na tři tlupy podnikli nájezd na velbloudy, odvlekli je a předtím ještě pobili ostřím meče služebníky. Já jediný jsem vyvázl a utekl jsem, abych ti to oznámil." 18Ještě mluvil, když tu se objevil jiný a řekl: „Tví synové a tvé dcery jedli a pili víno v domě svého nejstaršího bratra. 19A hle, z pouště zadul prudký vítr. Obořil se na všechny čtyři rohy domu, ten na mladé lidi spadl a oni zahynuli. Já jediný jsem vyvázl a utekl jsem, abych ti to oznámil." 2QTu Job vstal, roztrhl si oděv a oholil si hlavu'. Pak padl na zem, klaněl se 21a řekl: „Nahý jsem vyšel z mateřského lůna, nahý se tam vrátím*. Jahve dal, Jahve vzal: buď Jahvovo jméno pochváleno!" 22Ve všem tom neštěstí Job vůbec nezhřešil a neobracel se na Boha s pošetilými výčitkami. 2'Jindy, když Boží synové předstupovali před Jahva, přišel mezi nimi i Satan". 2Tehdy Jahve řekl Satanovi: „Odkud přicházíš?" - „Z toulek a potu-lek po zemi," odpověděl. 3A Jahve pokračoval: „Všiml sis mého služebníka Joba? Na zemi se mu nikdo nevyrovná: bezúhonný a přímý muž, bojí se Boha a vystříhá se zlého! Setrvává ve své bezúhonnosti a nadarmo jsi mě proti němu k jeho Tob 2 14+ 2Král 6 33 zkáze poDouzel." 4A Satan na to: „Kůži za kůží*! Člověk se vzdá všeho, co má, aby si zachránil život! 5Vztáhni však ruku a sáhni mu na kosti a na maso: přísahám ti, že ti bude do tváře zlořečit!" -6„Budiž!" řekl Jahve Satanovi, „volně si s ním nakládej, nicméně ber ohled na jeho život." 7A Satan odešel ze slyšení u Jahva. Postihl Joba od chodidel po temeno hlavy zhoubnými vředy0. 8Job si vzal střep, aby se škrábal, a usadil se v popelu. Tu mu jeho žena řekla: „Nač máš být dál bezúhonný? Zlořeč přece Bohu a zemři!" 10Job jí odpověděl: „Mluvíš jako bláznivá. Přijímáme-li štěstí jako dar od Boha, nemáme stejně přijmout i neštěstí?" Při vší té pohromě Job slovy nijak nezhřešil. "Zprávu o všech neštěstích, jež Joba postihla, uslyšeli jeho tři přátelé. Odešli každý ze své země, Elifaz z Temanu, Bil-dad ze Suachu, Sofar z Naamatu''. Společně se rozhodli, že ho půjdou politovat a těšit. 12Když na něho zdálky upřeli oči, iz 5214+ nepoznali ho. Tu propukli v pláč. Všichni si roztrhli oděv a na hlavu si nasypali prach*. 13Pak se vedle něho posadili na zem a zůstali tak sedm dní a sedm nocí. Žádný ho při pohledu na tak velkou bolest neoslovil. j) [1 20] O obojím tomto gestu vyjadřujícím bolest nebo smutek jsou v Bibli časté zmínky. Srv. pro první případ Gn 37 34; Joz 7 6; 2 Sam 1 11; 3 31, atd.; pro druhý případ Jer 7 29; 48 37; Ez 7 16; Ezd 9 3, atd. k) [1 21] K mateřskému lůnu je zde podle všeho přirovnána matka země. a) [2 1] Hebr. dodává: „aby předstoupil před Jahva"; tento obrat chybí v 1 6 a je vynechán v řeckém textu. b) [2 4] Příslovečné, bezpochyby lidové rčení, které je třeba vykládat podle následující věty. Jde o slovní hříčku s výrazem „kůže", jenž může znamenat kožený oděv (Gn 3 21; 27 16) nebo kůži vůbec. Rčení samo má zřejmě znamenat, že člověk přivolí k tomu, aby byl postupně zbavován všeho, co má na sobě nebo co je jeho majetkem, jen aby se vyhnul tomu, že by se sáhlo na jeho vlastní kůži. Když je pak zasažen ve svém tělesném a individuálním bytí, prozrazuje, čím doopravdy je. Existují též různé návrhy jiných vysvětlení, vycházející z překladu „kůži za kůži". c) [2 7] Tento výraz znamená ve vlastním smyslu zánět a jinde je použit pro šestou egyptskou ránu, Ex 9 9-11, pro chorobu chronicky se vyskytující v Egyptě, Dt 28 27, pro nemoc Ezechiášovu, 2 Král 20 7, nebo pro možný začátek malomocenství, Lv 13 18-20,23. Zde jde o zhoubnou nemoc rozšířenou po celém těle jako v Dt 28 35, je však nesnadné přesně určit její charakter. d) [2 11] Tato tři města se umisťují do idumej-ské a arabské oblasti. Edom a „Východ", srv. 13+, byly v Izraeli pokládány za vlast moudrosti: 1 Král 5 10-11; 10 1-3; Př 30 1; Jer 49 7; Abd 8; Bar 3 22-23. e) [2 12] Kající a především smuteční obřad, srv. Joz 7 6; 2 Sam 13 19; Ez 27 30. Tři přátelé pokládají Joba už za mrtvého. - Text dodává: „k nebi" (srov. ekumenický překlad „rozhazovali nad hlavou k nebi prach'1)-, tato glosa je v řec. vynechána, snad se inspirovala z Ex 9 8, 10 a z gesta by daný dodatek udělal znamení rozhořčení, které si bere nebe za svědka, aby přivolalo jeho pomstu nebo aby se proti ní krylo, srv. Sk 22 23. II. DIALOG /. PRVNÍ CYKLUS ŘEČÍ Job zlořečí dni svého narození. 3'Nakonec Job otevřel ústa a zlořečil dni svého narození. 2Ujal se slova a řekl: 3Kéž zhyne den, jenž viděl mé narození, i noc, jež ohlásila: „Právě byl počat chlapec"!" 4Ten den ať je temnotou, Bůh shůry ať se o něj nehlásí a světlo ať nad ním nezazáří! 5Aťsi ho vymůže nazpět tma a hustý stín, ať se nad ním položí mračno, ať se stane kořistí zatmění''! 6Ano, ať si ho přivlastní temno, ať se nepočítá ke dnům rokuc, vůbecse neřadí do počtu měsíců! 7Ta noc ať je neplodná, ať nepozná výkřiky radosti! 8Ať ji proklínají, kdo proklínají dny"* a jsou hotovi probudit Leviatana*! 9Ať se zastřou hvězdy jejího úsvitu, ať marně čeká na světlo a neuvidí, jak se otvírají víčka jitřenky! 10Neboť mi nezavřela bránu lůna, aby před mýma očima skryla utrpení. uProč jsem nezemřel, když jsem vyšel z klína, nezhynul hned po narození? 12Proč se našla dvě kolena, jež mě přijala, dva prsy, jež mě kojily? 13Teď bych ležel v pokoji, spal bych spánkem dávajícím oddech Jer 20 14-lí Sir 23 14 Mt 26 24 1018-19 a) [3 3] Dvojí paralelní prokletí dne narození i noci početí. b) [3 5] „hustý stín" salmut konj.; „stín smrti" salmawet hebr. - „zatmění" kamrir jom konj.; „jako hořkosti dne" kimerire jom hebr. c) [3 6] „Ano" je přebráno z v. 7, a vynechávají se zato slova „ta noc", jež se sem dostala kontaminací z téhož verše - „ař se nepočítá" syř.; Vulg.; „aí se neraduje" hebr. d) [3 8] Buď nepřátelé světla, ti, kdo jednají ve tmě, srv. 24 13 n.; 38 15, nebo ti, kdo jako Job proklínají den svého narození; anebo ještě spíš kouzelníci čí čarodějové, kteří byli, jak se věřilo, schopni svým zaklínáním a svými kouzly změnit dobré dny v neblahé nebo přivodit zatmění, když „Leviatan" na chvíli pohltil slunce. e) [i 8] Leviatan (nebo také Drak, Prchající had),vsrv. 26 13; 40 25+; Iz 27 1; 51 9; Am 9 3; Zl 74 14; 104 26, byla ve fénické mytologii obluda z prvotního Chaosu, srv. 7 12+; v lidové obrazotvornosti mohly stále vznikat obavy, aby se opět neprobudila pod vlivem nějakého mocného proklínání namířeného proti stávajícímu řádu. Drak ze Zj 12 3, který je ztělesněním odporu mocnosti zla proti Bohu, má jisté rysy tohoto chaotického hada. 814 815 3 M Izl4 9-11 Ez 32 18-32 Kaz6 3 /Z) 9 6 19 8 Pf418-19 Iz26 7 Žl 42 4 JOB 14s králi a velkými zemskými rádci, kteří si vystavéli příbytky na pustých místech^, 15nebo s knížaty, která mají hojnost zlata a stříbra plné hroby*. 16Anebo bych vůbec nebyl jako ukryté nedonosené dítě, jako dítka, jež neuzří světlo. ^Tam* přestává shon zlovolníků, tam si odpočinou vyčerpaní. 18I zajatci jsou ponecháváni na pokoji, už neuslyší pokřikování dozorce. 'Tam malí a velcí splynou a otrok zase nabude svobody. 20Nač dávat světlo nešťastnému, život těm, kdo v srdci mají hořkost, 21kdo touží po smrti, zatímco ona nepřichází, kdo po ní pátrají víc než po pokladu? 22Potěšili by se tváří v tvář mohyle1, zaplesali by, kdyby dospěli k hrobu. 23K čemu ten dar člověku, jenž už nevidí svou cestu a jehož Bůh uzavírá do něho samého? 24Za pokrm mám své vzdechy, mé hořekování se rozlévá jako voda. 25Všechny mé obavy se stávají skutečností a děje se mi, čeho se bojím. 26Není pro mne klidu ani pokoje a mé útrapy zahánějí odpočinek. Důvěra v Boha". ^ 'Elifaz z Temanu se ujal slova a řekl: 2Promluví-li se s tebou', sneseš to? Kdo by však mohl mlčet! 3Hleď, mnohým jsi dával ponaučení, vracíval jsi sílu slabým rukám; 4tvá slova napřimovala vrávorajícího člověka, posilovala podlamující se kolena. f) [3 14] Dosl. „kteří si pro sebe stavějí trosky (harabol)". Ve světle Iz 58 12 a 614 by tento obrat mohl znamenat „znovu stavět z trosek": babylonští a asyrští králové se často chlubí, že něco takového udělali. Ale zájmeno „pro ně" odkazuje spíš na pohřební příbytky, budované předem na opuštěných nebo osamělých místech. To se dělalo především v Egyptě. Je možné, že slovo harabot u Hebrejů stačilo k informaci, že jde o mastaby nebo pyramidy. g) [3 15] Dosl.: „domy", to je jejich „domy věčnosti", srv. Kaz 12 5, nebo pohřební příbytky, srv. také Žl 49 12. Archeologické vykopávky (zejména v Uru a v Egyptě) skutečně odhalily, že v královských nebo knížecích hrobech byly nashromážděny bohaté poklady. h) [3 17] V šeolu, srv. Nm 16 33 + . j) [3 22] „(tváří v tvář) mohyle" gal nebo golel konj.; „(až k) jásotu" gil hebr. a) [4 1] Tato Elifazova odpověď vyjadřuje tradiční učení o odplatě a přidává mu ještě na tvrdosti: tato nauka je především stvrzením víry v prozřetelnostní spravedlnost Boha smlouvy. I když básník pochybuje, že by byla ve všech případech účinná, přece ji s velkou vřelostí připomíná. b) [4 2] „Promluví-li se s tebou" Aq., Sym., Theod.; „pokusil se někdo o slovo" hebr. JOB 5A nyní, když došlo na tebe, ztrácíš trpělivost, sám jsi postižen a jsi zcela otřesen! 6Nevnuká ti důvěru tvá zbožnost, nedodává ti jistotu tvůj bezúhonný život? 7Vzpomeň si: zahynul někdo nevinný, kdepak bylo vidět vyhlazení spravedlivých? 8Mluvím ze zkušenosti: kdo obdělávají nepravost a sejí neštěstí, sklízejí je. 9Hynou pod dechem Božím, jsou zničeni dýchnutím jeho hněvu. 10Rev lva, křik šelmy i tesáky lvíčete se lámou. "Lev hyne nedostatkem kořisti a mláďata lvice se rozutečou. 12I já jsem měl kradmé zjevenř, mé ucho zaslechlo jeho šepot. 13V hodině, kdy duchem neklidně zmítají sny, kdy lidi přepadá malátnost, '"otřásla mnou hrůza a všechny mé kosti naplnila děsem. 15Jakýsi závan mi sklouzl po tváři, zježil mi chlupy na těle. I6Kdosi povstal... nepoznal jsem jeho tvář, ale ten obraz mi zůstával před očima. Bylo ticho... pak bylo slyšet hlas: 17„Což je smrtelník spravedlivý před Bohem, může být člověk před svým Tvůrcem čist? 18Bůh nedůvěřuje ani svým služebníkům a své anděly usvědčuje z omylu1'. "Co říci o obyvatelích těch domů z hlíny, které samy stojí na prachu? Jako mol se rozdrtí; 20jeden den stačí, a jsou rozbity na padrť. Zmizí navždy, neboť nikdo je nepřivede nazpěť. 2'Vyrván je jejich stanový kolík a oni umírají bez moudrosti^." 421 c) [4 12] Dosl. „Ke mně přišlo kradmo slovo". Jde o nebeské slovo sdělené uprostřed hlubokého spánku (týž výTaz je v Gn 2 21; 15 12), jež pronesla tajemná osobnost, srv. v. 16, a jehož posláním bylo vyvolat posvátný záchvěv. Tento nadpřirozený způsob poznání je v kontrastu s racionálním rázem nauky mudrců a svědčí o tom, že aspoň v určitých kruzích se tato nauka nově a jinak vyvíjela. Ale zjevení, na něž se odvolává Elizaf, neodpovídá přesně ani běžné zkušenosti proroků, kteří obvykle přijímali slovo v bdělém stavu, ani inspiraci, které se bude později dovolávat Sirachovec 24 31-33; 39 6. Spíš se podobá snům nebo nočním viděním, srv. Zach 1 8, jež jsou poznamenány určitou děsivostí, kterou s oblibou podtrhuje apokalyptický literární druh, srv. Dan 4 2; 5 5-6. Př24 10 Zl 37 25 Př 12 21 Sir 2 10 2Petr 2 9 Př22 8 Sir 7 3 Př2815 Žl1712; 22 14,22 14 4+ 15 14; 25 4-t Žl 143 2 15 15-16 d) [4 18] „Boží služebníci" a andělé jsou totožní. Když dokonce i tyto bytosti, které jsou tak blízko Bohu, jsou tak nadmíru křehké, čím spíš tělesný a pomíjivý člověk! e) [4 20] „nikdo je nepřivede nazpět" mešib konj.; „nikdo o ně nedbá" (?) msšim hebr. f) [4 21] „stanový kolík" jetedam konj.; „provaz" jitram hebr. - „bez moudrosti", dosl.: „a ne s moudrostí". Mohlo by se také chápat „z nedostatku moudrosti" nebo „a není to chyba moudrosti". Ale bezprostřední kontext, jenž zdůrazňuje všeobecnou křehkost člověka a krátkost jeho existence, vnuká spíš myšlenku, že člověk nemá nebo si neumí najít čas (srv. Žl 90 12), aby získal moudrost, anebo 816 8i7 5 i JOB =910 r 43 32 'Teď volej! Dostane se ti odpovědi? Ke komu ze svatých" se obrátíš? 2Roztrpčenost vpravdě zabíjí pošetilého a prchlivost hubí hlupáka. 3Já jsem viděl toto: jeden z nich zapouštěl kořeny a najednou byl jeho příbytek proklet*. 4Jeho synové ztratili veškerou oporu, jsou sklíčeni u brány*, bez ochránce; 5jejich sklizní se živí hladoví, neboť Bůh jim ji bere od úsť*, a žízniví muži baží po jejich majetku. 6Ne, bída netryská ze země, soužení neklící z půdy. 7To člověk plodí soužení, jako let orlů vyhledává výšku". 8Já sám bych se utekl k Bohu, jemu bych předložil svou při^. 9On je původcem děl velkolepých a nevyzpytatelných, divů, které nelze spočítat. '"Rozlévá na zemi déšť, sesílá vody na pole. "Chce-li pozvednout ponížené, přivést zarmoucené k vrcholu štěstí, 12zhatí záměry chytráků a ti neuspějí se svými pletichami. 13Moudré polapí do pasti jejich zchytralosti, z prohnaných rádců udělá hlupáky. 14Za bílého dne se střetnou s temnotou, v poledne tápají jako v noci. 15Vyrve jim z tlamy zničeného mužď i chudáka z rukou mocného. 16Tu slabý znovu nabývá naděje a nespravedlnost musí zavřít ústa. také že jeho omezené vědění nezmůže nic proti smrti. a) [5 1] Andělů, srv. 15 15 (je vysvětleno veršem 4 18); Zach 14 5; Dan 4 10, 14, 20; 8 13. O jejich přímluvě je rovněž zmínka v 33 23-24, srv. Zach 1 12; Tob 12 12. Elifazova otázka je formulována ironicky: jestliže samotné anděly soudí Bůh, nelze nijak počítat s tím, že by byli oporou proti Bohu. Tato otázka ovšem předpokládá existenci zvyku utíkat se k přímluvě tohoto druhu, a tento zvyk by mohl mít vzdálenou souvislost s mnohobožstvím: bůh jednotlivce se ujímal ve shromáždění bohů obhajoby svého klienta. b) [5 3] „byl proklet" podle řec. a syr.; „proklínám" hebr. - Text vv. 3-4 se dochoval ve špatném stavu a překlad zůstává konjekturální. c) [5 4] U hlavní brány města, místa shromažďování a výkonu spravedlnosti. d) [5 5] „od úst", dosl. „z jejich zubů" miššinim konj.; „(mimo) trny" missinim hebr. e) [5 7] „plodí" jolid konj.; „se zrodil" jullad híebr. - „orlů": podle verzí, které četly nešer; ale hebr. „synů Rešepa" má snad týž smysl: Rešep, bůh hromu a blesku, měl zřejmě jako svůj symbol orla. f) [5 8] Po své ironické otázce ve v. 1 (srv. vysvětlující poznámku) staví podle všeho Elifaz proti těm, kdo se utíkají k andělům, ty, kdo se jako on nebojí obrátit se přímo na Boha. Tím také vyzývá Joba, aby napravil svůj postoj vůči Bohu a aby vůči němu projevoval větší oddanost. g) [5 15] „zničeného (muže)" mohorab konj.; „(muže) meče" mehereb hebr. JOB 67 "Ano, šťasten člověk, jehož Bůh trestá! A tak nezhrdej Sadajovým* poučením'! 18On raní, pak ovazuje ránu, on udeří, pak svou rukou uzdravuje, "šestkrát tě vyprostí z úzkosti a po sedmé tě ušetří zlého'. 20Za hladu tě zachrání před smrtí; ve válce z dosahu meče. 21Budeš uchráněn před bičem jazyka, bez obavy, když se přiblíží plenitel*. 22Vysměješ se suchu i mrazu' a nebudeš se bát pozemských zvířat. 23S kamením na polích"" budeš mít úmluvu, mír bude mezi tebou a divou zvěří. 24Shledáš, že tvůj stan vzkvétá, až navštívíš svůj ovčín, nic v něm nebude chybět. 2SUvidíš, jak se rozrůstá tvé potomstvo, jak pučí tvé výhonky jako polní tráva. 26Do hrobu vstoupíš v plné zralosti, jako se ve svůj čas pěchuje stoh. 27To vše jsme vyzkoumali: je to pravda! Na tobě je, abys poslouchal a měl z toho prospěch. Př 3 11-12 + Gn 17 1 + Dt 32 39 Oz6 1 Z13319 Jer 39 18 Žl 12 3-5; 31 21; 91 Iz5 2 2Král 3 19,25 Oz2 20 Iz 11 6-8 Dt28 4, 11 Sklíčený člověk zná sám nejlépe svou ubohost. ^ 'Job se ujal slova a řekl: 2Ach, kdyby se dal můj zármutek zvážit, daly se na váhu položit všechny mé bolesti zároveň! 3Je to však těžší než písek moří: a tak jsou má slova neuvážená. 4Zabodly se do mne Sadajovy šípy, svou duší piji jejich jed a v řadě proti mně stojí Boží hrůzy. 5Viděl někdo, jak divoký osel hýká nad šťavnatou travou, jak bučí býk, když má píci na dosah? 6Jídá se snad mdlý pokrm bez soli, má vaječný bílek" nějakou chuť? 7Nuže, čeho se odmítá dotknout má chuť, to je mou potravou v nemoci*. 7 20; 16 13 Žl 38 3 Ž188 17 h) [5 17] Toto Boží jméno z doby praotců, srv. Gn 17 1+, je užíváno, aby knize propůjčilo archaické zabarvení. i) [5 17] Jobova neštěstí jsou tedy trestem, bolestným, ale spasitelným ponaučením. Takto bude mluvit i Elihu, 33 19n. ;) [5 19] Elifaz se vyjadřuje po způsobu „číselných přísloví", srv. Př 6 16-19; 30 15n. k) [5 21] „plenitel" konj.; „plenění" hebr. /) [5 22] „suchu i mrazu" lešarab ulekepor konj.; „plenění a hladu" lešod ulekepan hebr., ale tyto dvě pohromy byly jmenovány již předtím. m) [5 23] Kamení, které se v Palestině musí odstraňovat z obdělaných polí. Srv. Iz 5 2; 2 Král 3 19,25. a) [6 6] „vaječný bílek", takto interpretuje Targ.; podle jiného názoru jde o nějakou rostlinu, o šťávu ze šruchy nebo ze slézu. b) [6 7] U velmi obtížného v. 7 se přidržujeme interpretace Vulgáty (která spojuje oba půl-verše v jedinou větu). - „v nemoci" (nebo „nemocného") konj.; „jako nějaká nemoc" hebr. - 818 819 JOB 8Ach! Ať se tedy vyplní má modlitba, ať Bůh odpoví na mé očekávání! 9Ať On přivolí, abych byl rozdrcen, ať pohne rukou a odstraní mě! 10Budu mít aspoň tu útěchu, ten záchvěv radosti v krutém utrpení, že jsem nezapřel nařízení Svatéhoc. "Což mám dost síly, abych čekal? Když je mi určen takový konec, nač je mi trpělivost? 12Což je má síla jako skála, je mé tělo z bronzu? 13Budu mít nicotu za oporu a neprchla snad ode mne do dálky všechna pomoc''? 14Odepříť slitování svému bližnímu znamená odvrhnout bázeň před Sadajen/. 15Mí bratři zklamali jako bystřina, jako tok pomíjivých bystřin. 16Led zatemňuje jejich vody, nad nimi taje snílŕ, 17ale jakmile nastane horké údobí, vyschnou, ztratí se ve slunečním žáru. 18Karavany kvůli nim opouštějí stezky, hrouží se do pouště a ztrácejí se v ní. 19Karavany z Temy k nim upírají oči, doufají v ně průvody ze Sáby. 20Jejich důvěra je zklamána, když k nim dojdou, jsou zmateny*. 21Takoví jste v tuto hodinu pro mne': když mě vidíte, zmocňuje se vás hrůza, dostáváte strach. 22Rekl jsem vám snad: „Něco mi darujte, věnujte za mne nějaký dar ze svého majetku; 23vyrvěte mě ze sevření utlačovatele, vysvoboďte mě z rukou násilníka?" 24Poučte mě, pak umlknu; ukažte mi, v čem jsem snad pochybil-1. 25Nestranné řeči se snesou bez obtíží, ale na co míří vaše posudky? Jobův odpor k ubohé stravě (zároveň skutečný i symbolický) je výrazem jeho nechuti k životu. Jeho dobře živení přátelé to nedokážou pochopit. c) [6 10] Tím, že by se dopustil vzpoury proti Prozřetelnosti. „Svatý" zde označuje Jahva, srv. Iz 6 3+; Hab 3 3. d) [6 13] „pomoc" řec, syr.; „důvtip" hebr. e) [6 14] „odepřít" hebr. rkp; „rozpustit" TM. f) [6 14] Dobrotivost k bližnímu je známkou pravé zbožnosti. g) [6 16] Obtížný text: dosl. „zčernalé (nebo: zkalené) kvůli ledu, mizí na nich sníh". h) [6 20] „Jejich důvěra", dosl. „doufali" syř., Targ.; „doufal" hebr. - „k nim" konj.; „k němu" hebr. i) [6 21] „Takoví" ken konj.; „Neboŕ" ki hebr. - „(jste) pro mne" li konj.; „ne(jste)" W hebr. j) [6 24] Z nepozornosti nebo nevědomosti, srv. Lv 4; Nm 15 22-29; Žl 19 13. JOB 7 12 26Hodláte udělovat důtku za slova, za zoufalé řeči, jež odnáší vítr? 27Šli byste tak daleko, že byste metali los o sirotka, nedbali o svého přítele! 28Nuže, prosím vás, podívejte se na mne! Do očí! Já lhát nebudu. 29Vzpamatujte se, žádnou nespravedlnost; vzpamatujte se, vždyť stále zůstávám v právu. 30Což je na mých rtech zlo? Což mé patro už neumí rozpoznat neštěstí? f ^ení to, co koná muž na zemi, dobou služby2, nevede tu život nádeníka'? 2Jako otrok vzdychající po stínu nebo dělník upínající se na mzdu 3mám za úděl měsíce zklamání, za podíl noci utrpení. 4Když ležím na loži, říkám si: „Kdy nadejde den?" Sotva vstanu: „Kdy už budu mít večeť?" A bláznivé myšlenky mě trýzní až do úsvitu. 5Havěť a nečisté strupy mi pokrývají tělo, kůže mi puká a hnisá. 6Mé dny uběhly rychleji než tkalcovský člunek a zmizely bez naděje. 'Rozpomeň se"-, že můj život je pouhé dechnutí, že mé oči už neuvidí štěstí! 8Za chvíli uniknu každému pohledu, tvé oči budou na mně spočívat a já budu pryč. 9Jako se rozplývá a pomíjí oblak, kdo sestoupí do šeolu, zpět odtud nevystoupí*. 10Nevrací se bydlet do svého domu a jeho příbytek už ho nezná. 11A proto už nemohu mlčet, promluvím v úzkosti svého ducha, v trpkosti své duše si zanaříkám. 12Jsem já snad moře či mořská obluda', že se proti mně staví stráž? 14 14 Sir 40 ln Kaz 2 25 Sir 30 17 Dt 28 67 Zl 78 39; 89 48 3 8+; 9 13; 26 12 a) [7 1] Ve smyslu vojenské služby, srv. 14 14, jež je bojová i pracovní. Řec. překládá „zkouška"; Vulg. militia. b) [7 1] Nádeníka, jenž dostává denní mzdu, Dt 24 15; Mt 20 8, dře se každý den od rána do večera pro druhé. Platí to i pro otroka, Lv 25 39^0. c) [7 4] „den" řec; v hebr. vynecháno. - „Kdy už budu mít večer" mijitten 'ereb konj.; middad 'ereb hebr. nesrozumitelné. d) [7 7] Job je nedílnou součástí trpícího lidstva, proto je hotov zemřít a pouze se nesměle pokouší o modlitbu, v níž před smrtí Boha prosí o několik okamžiků pokoje. e) [7 9] Podle běžného názoru, který autor podle všeho sdílí, zde i v 10 21; 14 7-22; 16 22, srv. 2 Sam 12 23; Žl 88 11, atd., je nemožné vrátit se ze šeolu. Srv. Nm 16 33+. f) [7 12] Podle babylonských kosmogonií přispěla Tiamat (Moře) nejprve ke zrodu bohů, a pak jedním z nich byla přemožena a podrobena. Lidová nebo básnická představivost přijala tento obraz a přičetla toto vítězství, jež předcházelo uspořádání Chaosu, Jahvovi, a předpokládala, že Jahve neustále drží na uzdě moře i obludy, k^eré je obývají. Srv. 3 8+; 9 13; 26 12; 40 25n; Zl 65 8; 74 13-14; 77 17; 89 10-11; 93 3-4; 104 7, 26; 107 29; 148 7; Iz 27 1; 51 9. 820 821 7 13 JOB 69 il444 144 3 Ž1139 13Řeknu-li: „Lože mi dá úlevu, mé lůžko zmírní můj nářek," 14pak mi naháníš hrůzu ve snech, děsíš mě vidinami. 15Ach! Chtěl bych být zardoušen*, raději smrt než ty mé bolesti*! 16Stravuji se, nebudu žít pořád; a tak mě nech, můj život je pouhé dechnutí! 17Co tedy je člověk, že mu přikládáš takovou váhu, že na něho upínáš svou pozornosť, 18že na něho každého rána dohlížíš, že ho každým okamžikem zkoumáš? 1'Přestaneš se na mne konečně dívat, abych měl čas polknout slinu? 20Pokud jsem zhřešil, co jsem tím udělal tobě', ty bedlivý pozorovateli člověka? Proč sis mě vzal za terč, proč jsem ti na obtíž*? 21Nemůžeš ode mne strpět urážku, přejít mou vinu? Vždyť brzy budu ležet v prachu, budeš mě hledat a já už nebudu'. Nezbytný průběh Boží spravedlnosti. 'Bildad ze Šuachu se ujal slova a řekl: 8 14 10-12 Dt 32 4 2Jak dlouho budeš takhle mluvit a vést řeči podobné prudkému větru? 3Což Bůh může převrátit právo, Šadaj překroutiť spravedlnost? 4Jestliže tví synové proti němu zhřešili, potrestal je za jejich viny. 6aA pokud jsi byl bez vady a přímý, 5hledej Boha, úpěnlivě pros Sadaje*. 6bUž nyní nad tebou zazáří jeho světloc a on obnoví dům spravedlivého. 7Tvůj bývalý stav ti bude připadat jako nic, tak velká bude tvoje budoucnost. g) [7 15] Na rozdíl od egyptského „unaveného životem" nepomýšlí Job na sebevraždu. Se zprávou o takovém činu se ostatně v SZ setkáváme jen výjimečně, srv. 2 Sam 17 23+. h) [7 15] „mé bolesti" 'assebotaj konj.; „mé kosti" 'asemotaj hebr. i) [7 17] Zdá se, že autor zde s trpkou ironií přejímá obraty ze Žl 8. Boží starost p člověka se zde stává přísným dozorem. Autor Zl 139 v tom viděl pohnutku k důvěře. Job však má pocit, že Bůh, jenž ho pozoruje, s ním zachází jako s nepřítelem. Bouří se proti právnickému pojímání zbožnosti a hříchu a tápavě hledá Boha milosrdenství, v. 21. j) [7 20] Bohu nemůže hřích nijak ublížit. k) [7 20] „jsem ti" řec; „jsem si" hebr. I) [7 21] Tato nečekaná závěrečná slova zde opět evokují obraz Boha tajemně se sklánějícího k člověku. a) [8 3] „překroutit" řec, Vulg.; hebr. opakuje „převrátit". b) [8 5] Verš je upraven; hebr.: „budeš-li hledat Boha a budeš-li úpěnlivě prosit Sadaje". c) [8 6b] „zazáří jeho světlo" ja'ir konj.; „probudí se"ja'ir hebr. JOB 9 5 8Ptej se minulého pokolení, rozjímej'' o zkušenosti, které nabyli jeho otcové. 9My, včera narození, nevíme nic, náš život na zemi pomíjí jako stín. 10Ale oni, oni tě poučí, promluví k tobě a jejich myšlenka to takto rozsoudí8: n„Raší snad papyrus mimo močál? Může bez vody rákos růst? 12Když je ještě svěží a neutržený, usychá dříve než každá jiná bylina. 13To je osu