l/vod do restoraíivni justice
Res I orali:vn i principy
ľohlcd ľcstorativníiu objektivem
Restoraíivni justice usiluje o poskytnutí alternativního rámce nebo nové dimenze vnímání trestného činu a spravedlnosti.
Principy
'lento pohled restorntivním objektivem nebo restoraíivni základních principu:
filozofie má pět
1.) Zaměřuje se nu Škody a s nimi související potřeby oběti, komunity a pachatele.
Zabývá se povinnostmi a závazky, které prameni ze způsobených škod (povinnosti a závazky jak pachatele, tak i komunity a společnosti).
3. ) Využívá participativní  proces založený  na  vzájemné spolupráci zúčastněných.
4. ^ Zapojuje do procesu všechny zúčastněné, kterých se událost dotýká - poškozené, pachatele, členy komunity a společnost.
SJ Usiluje o nápravu špatnosti a zla.
Restoraíivni justici můžeme znázornit jako kruh. Ve středu kruhu je vyznačeno hlavní zaměření restoraíivni justice, kterým je úsilí o nápravu zlu a způsobených škod. Každou ze čtyř výsečí reprezentuje jeden ze čtyř hlavních prvků: zaměřeni na škody a potřeby, zaměřeni na povinnosti a závazky, zapojen! zúčastněných stran (oběti, pachatele n dotčené komunity) a v maximální možné ínlľc využívání procesu participace a spolupráce. Při uplatňování těchto prvků je třeba respektoval všechny zúčastněné strany.
Rcstorativni justici můžeme rovněž znázornit jako květinu. Ve středu květu se objevuje hlavni cil restoraíivni justice - dát věci do pořádku. Každý z okvětních listkú představuje jeden z principů potřebných k úspěšné nápravě.
rešpekt
Hodnoty
Principy rcstorativni justice maji svůj význam pouze v případě, že vycházejí z určitých hodnot. Tylo hodnoty jsou často považovány za samozřejmost a zůstávají bez podrobnějšího vysvětlení. Pokud však chceme uplatňovat restoraíivni principy způsobem, který jc vlastni jejich původnímu duchu a záměru, je třeba tyto hodnoty jednoznačně pojmenovat. Jinak se může stát, že sice využíváme postup vycházející z rcstorativni justice, ule dospějeme k výsledkům, které restoraíivni charakter nemají.
Rcstorativni principy, kleré tvoři střed neboli jádro rcstorativni justice, tnusi být využívány v souladu s určitými hodnotami. Aby „květina" rcstorativni justice, kde jednotlivé okvětní lístky představují rcstorativni principy, dobře rostla a prospívala, jc třeba, aby byla zakořeněna v "půdě" určitých hodnot.
V pozadí restoraíivni juslit c slojljkoncepcev/.ájtniiné propojenosti a pospolitosti, o které již byla řeč. Všichni jsme propojeni se sebou navzájem a s okolním sveienr v pavučinách vztahů. Narušeni vláken těchto pavučin pocítíme všichni. Základni
LI
Uvod do restorativni justice
Rcslorativni principy
elementy restorativni justice - újma a potřeby, povinnosli a závazky a účast vycházejí práve" Z léto koncepce.
j 1 Indnotu vzájemnosljj je třeba vyvažovat oceněni m ^hodnoty individuality a jedinečnosti každého z nds.fl když jsme vzájemně propojeni, nejsme slcjňT1R.
""Jedinečnost klade důraz na rozdílnost. Respektuje přínos každé osoby. Dává váhu specifickým kontextům a popisům situace.
Spravedlnost musí pracoval s oběma hodnotami - vzájemnou pospolitosti i individualitou každého z nás. Hodnota jedinečnosti nám připomíná význam kontextu, z kterého vycházíme, kultury a osobnosti každého z nás.
Téma hodnot, které restorativni justice vyznává, není tímto zdaleka vyčerpáno a mohli bychom v nčm dlouze pokračoval. Pravděpodobnějednou z nejvýznamnějších vlastností restorativni justice je to, žc usiluje o společné objevování a hledání těchto
Ihodnot. Mezi nejvýznamnější hodnoty restorativni justice patři bezesporu jrcspekt.r 1'okud bych měl podstatu   restorativni   justice   vyjádřit jedním slovem, vybral bych si právě respekt: respekt ke všem, k těm, kteří se od nás odlisují, i k těm, kteří se jeví jako naši nepřátelé. Hodnota respektu nás upozorňuje na naši vzájemnou propojenost, ale také na naši vzájemnou odlišnost. Respekt od nás vyžaduje vyvažovat zájmy všech stran.
Pokud budeme spravedlnost vnímat jako respekt ke všem zúčastněným, budeme naplňovat spravedlnost restorativně. Pokud nerespektujeme ostatní kolem nás, nemůžeme naplňoval spravedlnost v duchu restorativni justice. Nic nezmění ani fakt, že vzorně naplňujeme restorativni principy - bez hodnoty respektu ztrácejí principy restorativni justice význam. Respekt je společným jmenovatelem restorativních principů a musí udával směr a způsob jejich využívání.
Restorativni jusl tec Je proces, jenž v maximální možné miře zapojuje všechny, kterých se daná trestná činnost dotkla. Restorativni jusliic- usiluje o maximální možnou míru uzdraveni u obnovu trestným činem narušených vztahů a za tímto účelem účastníkům umožňuje společně identifikovat způsobené újmy a vzniklé potřeby a od nich se odvíjejíc! povinnosti a závazky. _
Cíl restorativni justice
Cíle a úkoly restorativni justice následujícím způsobem shrnuje ve své vynikající knize Restorativni justice: cesta k uzdravení a změně Susail Shíirpe :
Cílem restorativni justice Jo:
• dát klíčová rozhodnutí do rukou těm, kterých se trestný čin bezprostředně týká
• přispět k léčivému a ozdravnému procesu v rámci naplňováni trestní spravedlnosti a podpořit translormalivnl charakter naplňování trestní spravedlnosti
• snížit pravděpodobnost další trestné činnosti
K naplnění těchto cílů je třeba, aby:
• byly do procesu zapojeny oběti a výsledek pro ně byl uspokojující
• pachatelé porozuměli důsledkům svého jednání a jeho dopadu na okolí a za své chování přebírali odpovědnost
• výsledky jednání napomáhaly obnově narušených vztahů a reagovaly na příčiny daného jednáni (plán nápravy reagoval na specifické potřeby oběti a pachatele a byl jim „ušil na míru")
• oběť a pachatei nabyli pocit, že je daná věc pro ně „uzavřená" a oba našli cestu, jak se vrátit zpět do komunity
Definice restorativni justice
Jak tedy lze restorativni justici definovat? Ačkoliv mezi odborníky zabývajícími se touto problematikou panuje shoda ohledně jejích základních znaků, je poněkud složitější dospět kc shodnému závěru, co tyto prvky konkrétně znamenají. Někteří z nás si kladou otázky, zdaje moudré a potřebné usilovat o jednoznačné definice restorativni justice. Jsme si vědomi potřeby definovat principy a základní měřítka restorativni justice, a zároveň se obáváme arogance a konečné platnosti pevných definic. S vědomím těchto rizik nabízím následující pracovní návrh definice restorativni justice1'':
Klíčové otázky restorativni justice
Zjednodušeně řečeno, pro restorativni justici jsou kličové následující otázky, na které je v případě trestního konfliktu třeba hledat odpověď. Tyto otázky jsou v podstatě základem restorativni justice.
t
(Klíčové otázky pra restorativni justici
1. Kdo byl poškozen/dolčenV
2. Jaké jsou jeho/její potřeby?
1
J
Itt V lomlO smyslu mim vclkií závazky k Jarému Sawalskciuu /.»jeho významnou práci (doposud nepublikovanou) k tématu hodnot v restorativni jiisti«i.
ľ' Jedná sc o upravenou definici Tonyho Miushalla: rejtontlvnl justice Je proces, ve kterém se Vleehny strnny účastné daného trestného činu setkávají za úCelem společného řešení následku trestného činu a jeho dopadu.
20 Susan Sharpe, Resloralive JuMice: A VisionforHealingandChwige, vydalo Mcdialion and Rcstorativc justice Centre «0, 9KI0-I1I St., líclinoiiton, A li, Canadn, T5K IKI. www.cdmontoiimediation.com Mcdialion and Restoval ivc Justice Centre.
21 Slovo „uzavřu" je obéťmi. prcdevSdn oběťmi závažných trestných činů. ínslo vnímáno negatívne, Budí totiž dojem, že danou záležitost lze jednoduše nechat za sebou a zavřít knihu, co? ncnl možné. Tento výraz má v této souvislosti význam uzavření ve smyslu být sclwpcn jit dál. což je úCelem restorativni justice.
2?
Úvod do restorativní justice
R 951 o r n t i ľ H / p r in c i. p y
3.    Pro koho z dané události vyplývají povinnosti a závazky?
I 4.   Koho sc daná situace dotýká (kdo jc do ni zapojen)?
5.   Jakou formou je vhodnú zapojit jednotlivé účastníky do procesu řešení a obnovy narušených stavů?
POkud o restorativní justici uvazujeme jako o konkrétní formě programu nebo služeb, brzy narazíme na řadu těžkostí. Jednak je to omezená možnost využili těchto konkrétné definovaných programů v praxi. Příkladem jsou konference nie/i poškozeným a pachatelem, které jsou využívány v případech „bežných" trestných činů a mají omezené možnosti využití v případech masového společenského násilí. Dále se setkáváme s problémem, že pokud nemají jednotlivé pio|',ramy restorativní justice pečlivé vypnu ováná pravidla a smčrnicc, nnVžc byl jejich využití v nčkterých situacích, například u případů domácího násilí, přímo Škodlivé.
Naopak, pokud konkrétni podobu programu restorativní justice odvíjíme od výše uvedených klíčových otázek, stává sc restorativní justice přístupem využitelným v široké škále situací a případů. Klíčové otázky nám mohou pomoci celou situaci „pícrámcoval" a uvažoval v jiném kontextu, než který pro společnost vytvořila trestní justice.
Tyto principy rovněž přivedly některé obhájce ke změně pohledu nn jejich úlohu při zastupováni v případech, kdy byl uložen trest smrti. V USA existuje iniciativa právních zástupců, kteří pracuji s oběťmi. Toto hnutí usiluje o zapojení oběti do soudního procesu a zohledněn! jejich potřeb při řešeni těchto sporů, a to během obhajoby i během obžaloby. Tento přístup nabádá, aby na sebe obžalovaní VUli patřičnou odpovědnost. Výsledkem této iniciativy například bylo, že se podařilo uzavřít řadu tzv. dohod plea guilty22, které vyšly z potřeb poškozených n posílily odpovědnost pachatele.
Dalším příkladem jsou obavy zastánců práv oběti /. využívání přímého i kontaktu a jednáni mezi poškozeným a pachatelem v případech domácího .násilí. Pokud vzorec násilného chování pokračuje, nebo pokud dané případy nejsou vhodné vedeny odborníky vyškolenými právě pro oblast domácího násilí, jsou tyto obavy legitimní a nebezpečí skutečně hrozí. Někteří odpůrci mohou Zastávat názor, že tato forma jednání není pro tyto případy zkrátka vhodná. Jiní, včetně některých samotných oběti domácího násilí, sc domnívají, že společné setkáni poškozeného a pachatele je za předpokladu vhodného vedeni důležitým a mocným nástrojem řešení nekletých případů.
Ať už jc, nebo není společné setkání pachatele a poškozeného vhodnou formou intervence pro případy domácího násilí, význam klíčových otázek tkví v lom, že umožňují nalezl skutečné potřeby, na které je třeba reagovat. Nevedou
nás do slepé uličky a neomezuji na.le uvažovaní na otázku „Co si zii své jednání
pachatel zaslouží?".
Sám těchto otázek využívám jako pomůcky vždy, když sc dostanu ve své praxi do nové situace. Klíčové olázky v kostce vyjadřují podstatu restorativní justice.
Vodítka pro restorativní justici
Další pomůckou pro restorativní praxi jc následujících deset vodítek neboli zásad. Tyto principy mohou být využity v procesu vytváření nebo vyhodnocováni programů nebo mohou obdobně jako dříve zmíněné klíčové otázky posloužit v hledání odpovědi na specifické otázky a situace.
Vodítka restorativní justice
1. Zaměř se na způsobené škody spíše než na pravidla a normy, které byly porušeny.
2. Ukaž svůj rovný zájem o poškozeného i pachatele, do procesu řešeni zapoj obě tylo strany.
^. Usiluj o satisfakci poškozených, zplnomocňuj je n reaguj nn potreby, které jsou pro ně důležité.
4. Podporuj pachatele, pomáhej jim porozumět a přijmout jejich závazky a pomáhej jim tyto závazky splnit.
5. Měj na paměti, že závazky mohou být pro pachatele nepříjemné, ale nikdy by pro něho neměly být zamýšlenou újmou. Vždy by měly být splnitelné a dosažitelné.
6. Vytvářej příležitosti pro dialog mezi poškozeným a obviněným, a to v přímé či nepřímé podobě.
7. Hledej smysluplné způsoby, jak do procesu řešení zapojit komunitu. Reaguj na příčiny a kořeny trestné činnosti.
8. Podporuj proces spolupráce a rcintegracc poškozeného a pachatele a dávej těmto principům přednost před nátlakem a izolací.
9. Věnuj pozornost neúmyslným důsledkům tvého počínání a neplánovaným dopadům programu.
10. Při své práci respektuj všechny zúčastněné strany - poško/imé, pachatele a kolegy v justici.
Harry Mika a Howard Zxlir
.'.i
22 Mni sc o prohláäcnl obžalovaného, že sc cítl vinen. Formální krok, který je v anglosaském trestním právu spojen s řadou procedur, možnosti postupu a rozhodnuti ze strany orgánů činných v trestním rizeni. /poznámka překladatelů/
27 "
23 Tato vodítka byla původní v pozmenčné formč publikována jako knižní záložka Mcnnonitským ústředním výborem {Mamonin- Central Commillec) v Akronu. Pensylvánie, v roce 1997.
28
i/vod do restorativni justice
Restorativni praxe
3. Restorativni praxe
► Pojem restorativni juslicc se objevil v sedmdesátých a osmdesátých letech ve Spojenýciršiálech amerických a v Kanajdž...Tento~tcrniln, stejně jako základni koncept restorativni justice, vznikL v souvislosti s postupy uplatňování spravedlnosti, které nesly název „Program usmiření mezi poškozeným a pachatelem"24. Během uplynulých let tento program prošd řadou změn a zároveň vznikly nové formy uplatňování restorativni justice. Vývoj zaznamenaly také starší programy, které byly přetvořeny v souvislosti s restorativni filozofií, a termín „restorativni" se stul součástí jejich názvu. Které hlavní restorativni přístupy nebo postupy dnes systém západní trestní justice tedy vlastně využívá? Odpověď na tuto otázku je velice složitá a rád bych Vás upozornil na to, že způsoby využití restorativních přístupů na poli trestní justice, uvedené v této kapitole, zdaleka nepředstavují uceleny obraz této problematiky.
Důležitým místem uplatňování restorativních přístupů se stala oblast školství.1 V restorativních programech ve školách najdeme prvky totožné s restorativními programy v trestní justici, i když postupy používané v oblasti vzdělávání a výchovy je třeba přizpůsobit danému kontextu.
Restorativni přístupy jsou též využívány na pracovištích ň při řešeni problémů včtších komunit. I zde ve srovnáni s popsanými modely najdeme shodné prvky n také důležité rozdíly. Restorativni přístupy jsou brány v potaz při hledání řešení otázek na téma uplatněni spravedlnosti v případě následků rozsáhlých společenských konlliktú B bezpráví. Tyto úvahy však prozatím mají spiše podobu teoretických úvah než konkrétních praktických zkušeností.
Restorativni justice je často katalyzátorem původních zvyků a přístupů pro příslušníky komunit, které mají blízko k tradičním způsobům naplňováni spravedlnosti, například obyvatele Afriky nebo původní obyvatele Severní Ameriky. Křísí se zde zvykové přístupy, kterým se dostává nového ocenění, získávají ztracenou legitimitu a jsou přizpůsobovány současným podmínkám. Tylo tradiční, mnohdy nedokonalé, ale pro dané komunity vysoce funkční přístupy byly v dobách kolonizace západním právním systémem potlačeny a zavrhnuty.
Restorativni justice umožňuje ověřit, co bylo na těchto tradicích dobré a vrátil jim jejich legitimitu. Některé tyto upravené modely rozviji k uplatněni v moderním právním systému. Příkladem využiti tradičních postupů adaptovaných na současné podmínky (nejedná se tedy o pouhou replikaci těchto tradičních postupů) jsou Uodinné skupinové konference/a smírci kruhyjkleré patří mezi
nejvýznamnějši formy uplatnění restorativni justice.
Restorativni justice nám umožňuje hledat odpovědi na otázky uplatnění spravedlnosti při transformaci konfliktů a vytváření smíru ve společnosti, a to na teoretické i praktické úrovni. Většina konfliktů zahrnuje nebo se stále vrací k
pocitu křivdy a spáchané nespravedlnosti. Odbornici zabývající sc řešením nebo transformací konlliktú si tuto skutečnost do jisté míry uvědomují, ovšem justiční koncepce i praxe jsou v této oblasti značně mlhavé. Restorativni justice a její principy nabízí konkrétní rámec jak naplnit spravedlnost při řešeni konfliktu.
Příkladem je několik afrických odborníků věnujících sc řešení konfliktů, kteří v rámci studijního programu „Transformace konfliktu"25 na Východní Mcnnonitské Univerzitě (liastern Mennonite University) v llarrisonburgu ve Virginii absolvovali kuxz restorativni justice a poté sc vrátili do Ghany, aby dále pracovali s tamními vleklými konflikty. Tito odborníci po svém návratu využili rámec restorativni justice a poprvé tak byli schopni s pomoci tradičních postupů naplňování spravedlnosti tyto konflikty efektivně řešit. Podařilo se tak mírová úsilí dostat ze slepé uličky a posunout se vpřed.
Oblast restorativni justice se stává příliš rozmanitou na to, aby ji bylo možné zachytit do jakékoli jednoduché klasifikace. Následující text je pokusem o stručný přehled nčklerých praktik, které se zrodily na poli západního systému justice.
Hlavní restoralivní přístupy časlo zahrnují zprostředkování kontaktu mezi poškozeným a pachatelem     ,y ^
Praxi restor.alLvuíJu.slice dominují tři význačné motaly:'konference mezi obětT a pachatelem26, jodinné skupinovil_kiiniercnee n ^nístup nazývaný „krulry_y Rodinné skupinové konference mohou využít model „kruhu" a za určitých okolností jsou vyvíjeny nové formy obsahující prvky všech přístupů. Někdy mohou být v jednom jediném případu nebo situaci využity různé modely. Zprostředkování kontaktu mezi obětí a pachatelem může proběhnout předem jako přípravná fáze dalšího rcslorativního postupu, například „trestajícího kruhu".
Všechny uvedené modely však mají společné důležité pivky. Proto někdy tvoři jednu skupinu označovanou jako rozdílné formy restorativních konferenci.
• Každý z modelů zahrnuje kontakt mezi klíčovými účastníky konfliktu: přinejmenším mezi poškozeným a pachatelem, a někdy též s další částí komunity či se zástupci justičního systému. V případě, že přímý kontakt poškozeného s pachatelem není na místě nebo jej nelze uskutečnit, lze danou osobu zastoupil nebo nahradit. Někdy se během přípravy mislo přímého kontaktu využívá forma dopisů nebo videonahrávek. Některá z forem kontaktu je však součástí všech uvedených modelů, přičemž se upřednostňuje setkání tváři v tvář.
• Setkání vede facilitátor, který jej vede, dohlíží na celý proces a vyvažuje zájmy všech zúčastněných stran. Facilitátofi konferencí, na rozdíl od arbilrii, nerozhodují o obsahu dohody mezi přítomnými sttanami. Účastníci každého z modelů mají příležitost prozkoumat a probádat fakla, uvědomit si pocity a hledat
2'l Viciim Offendw Rcconcilintion Program
25 Conflict Transformiilion Program
26 Aulor tímto terminem iliilmwujc pojem mediace. ,'pozn. pfckladnlcIiV
2')
311
Úvod do restoralivni justice
možná Tešení. Jsou pro ně vytvořeny podmínky, aby mohli vyprávět své přibčhy, ptát sc, vyjádřil své pocity a pracovat na vzájemné přijatelných výsledcích setkání. Ron Claasen, který dlouhodobé praktikuje restorativnf justici, v této souvislosti uvádí následující tři předpoklady efektivního řešeni jakýchkoliv typů konfliktů:
1. imisí být uznána křivda nebo bezpráví,
2. musí býl nastolena spravedlnost,
3. je třeba ..vzít na vedomí existující záruky, budoucí rizika a plán jejich řešen*27/
Poškození maji héhemjsetkání příležitost hovořit o zlu, které se jim přihodilo, a pachatelé mají možnost si tuto skutečnost uvedomil. Náhrada Škody nebo omluva, ke kterým by bčhem kontaktu mčlo dojít, přispívají k „vyrovnání účtu", to znamená k obnovení spravedlnosti.
9 Je třeba jednat o_otázkách týkqjícjchse budoucnosti: Zopakuje pachatel znovu svůj čin? Jak spolu můžeme žít v rámci jedné komunity? Jak můžeme dále žít svůj život? Ve všech modelech restorativních konferencí lze na takové otázky reagovat prostřednictvím facilitovaného setkáni.
aV každém z těchto, modelů je účast poSkozenébíL na£rosto_ dobrovolná^ Nezbytnou podmínkou uskutečnění každého z nich je, žc si pachatel alespoň clo jisté mhy uvědomí svoji zodpovědnost. Ke konferencím většinou ncdojdě.pokud pachatel svou vinu nebo zodpovědnost odmítá uznat. Účast pachatele býmeTa být dobrovolná. Konference by jistě neměly b^růspoTáďány proti jeho vůli. V praxi je na pachatele často vyvíjen tlak, aby si vybral mezi větším a menším zlem. Během pohovorů pachatelé často naznačuji, že setkat sc tváří v tvář s těmi, které poškodili, je pro ně těžké a děsivé. Většina z nás by se takové povinnosti jistě pokusila vyhnout, pokud by (o bylo možné.
Kromě novozélandských rodinných konferencí se níže uvedených modelů využívá většinou na základě postoupení případu, které není obligatórni. V případě méně závažné trestné činnosti může podnět k postoupeni případu vyjít ze strany komunity, možná školy nebo náboženské organizace. Někdy podnět k postoupeni vzejde od samotných účastníků konfliktu.
Většina podnětů k postoupení připadli však vychází ze strany orgánů činných v trestním řízení. Je přesně určen cli postoupeni případu, jehož povaha závisí na daném případu a komunitě, které sc případ týká. Případy může postoupit policie, státní zástupce, probačni služba, soud, dokonce i věznice. Postupuje-li případ soud, je to možné učinil před pravomocným rozhodnutím ve věci. V takových situacích soudce vezme výsledek konference v potaz při stanovení rozsudku. V některých jurisdikcích nebo případech soudce nařídí náhradu škody a požádá, aby částka byla stanovena prostřednictvím restorativní konference. Dohoda sc pak stane součástí rozsudku, anebo piobačnlho příkazu.
Jedná-li se o závažné násilné trestné činy, programy zprostředkování kontaktu
RtStorafívni praxe
27 lit(p://ww\v.ircsno.cdu/pacs/docs/modcl.slitml
31
mezi obětí a pachatelem se většinou odehrávají mimo formální systém justice a jsou koncipovány tak, aby byly iniciovány účastníky, nejčastěji poškozenými.
Ro/.díly mezi modely: „kdo" a „jak"
Ačkoli jsou modely restoralivni justice shodné v základních rysech, jejich aplikace se liší v závislosti na kategorii účastníků a v některých případech také ve stylu facilitace.
'. Konference mezi poškozeným n pachatelem28 ^   ks l\ ^c^.
Konference mezi poškozeným a pachatelem sc na prvním místě týkají poškozeného u pachatele. Individuální práce s poškozeným a pachatelem Je zahájena na základě postoupení případu. Pokud s tím strany sporu souhlasí', je jim umožněn kontakt prostřednictvím setkáni nebo konference. Setkáni připravuje vyškolený facilitátor, který vede celý proces tak, aby byl pro obě strany vyvážený. Výsledkem bývá podepsaná dohoda o náhradě škody, což ale nebývá obvyklé v případech závažných násilných trestných činů. Rodinní příslušnici poškozeného nebo pachatele se setkáni mohou zúčastnit, ale obvykle zde plní druhotnou podpůrnou roli. Osoby reprezentující komunitu se mohou zúčastnil v roli íácilitátorů, anebo jako ti. jež na program dohlížejí, ale většinou se jej neúčastní aktivním způsobem.
(Rodinné skupinové konference29 ^
Rodinné skupinovéTččmTcrcnčerozsif ují okruh primárních účastníků o rodinné příslušníky nebo další jednotlivce významné pro přímé~uc1istníky konfliktu. Tento model vytváří podmínky, aby na sebe pachatelé vzali odpovědnost á změnili své chováni, a proto je zvláště důležité, aby byla na konferenci přizvána pachatelova xodina nebo jiné relevantní osoby. Za jistých okolnosti může býl přítomen představitel justičního systému, například policejní úředník, zejména může-li ovlivnit právní výsledek případu.
V praxi zaujímají významné postavení dvě formy rodinných skupinových konferencí. Jeden z modelů, kterému je věnována značná pozornost v Severní Americe, částečně vychází z novozélandských myšlenek a původně byl vyvinut australskou policií. Často využívá standardizovaný model facilitace. Facililálory mohou být představitelé úřadu, například speciálně vyškoleni policejní úředníci. Tato forma konference se zaměřuje zvláště na dynamiku hanby a využívá její pozitivní aspekty.
Druhý starší model rodinných skupinových konferencí, s kterým jsem lépe obeznámen, pochází z Nového Zélandu a dnes zde funguje jako norma v systému
28 Victim Offender Conferences
29 Family Group Conferences
U vo d do restorativni Justice
Reslorativiii prii Xů
spravedlnosti pro mladistvé. Tento model není ve Spojených Státech tak známý jako konference mezi poškozeným a pachatelem nebo kruhy (viz strana 34), a proto se mu budu věnovat podrobněji.
V roce 1989 došlo na Novém Zélandu k převratné změně justičního systému, kterou vyvolala kritika systému sociálni péče a justice pro mladistvé ze strany tamního původního maorského obyvatelstva. To kritizovalo stál, že využívá násilím zavedený nepřátelský koloniální systém. Standardní reakcí i na nejzávažnějši trestné Cíny se na Novém Zélandu staly rodinné skupinové konference Soudní systém zde byl zachován, aby plnil podpůrnou a rezervní funkci. V tomto kontextu lze rodinné skupinové konference považovat za součást justičního systému a zároveň za metodu zprostředkováni kontaktu.
Přípravu a faeilitaci konferencí mají na starosti tzv. koordinátoři justice pro mladistvé, kteří jsou pracovníky sociálních služeb. Pomáhají rodinám určit osoby, které by míly být přítomny, plánuji a navrhuji průběh setkání tak, aby bylo přijatelné pro všechny zúčastněné. Jedním z cílů je přiměřenost procesu z hlediska kulturní příslušnosti jednotlivých aktérů, forma konference by měla být přizpůsobena potřebám a kulturním zvyklostem obětí a zúčastněných rodin.
Fiicilitace nemá předem daný scénář. Konference se často vyvíjejí podobně, každá z nich je však přizpůsobena potřebám jednotlivých stran. Častým společným rysem je „rodinná schůze", ke které dochází v různých okamžicích konference. Tehdy se pachatel a rodina odebere do jiné místnosti, aby projednali, eo se stalo, a připravili návrh, který předloží poškozenému a ostatním účastníkům konference.
Podobně jako mediátor, který řídi konference mezi poškozeným a pachatelem, i koordinátor rodinné skupinové konference musí usilovat o nestrannost, vyvažovat zájmy a potřeby obou stran. Koordinátor je pověřen dohledem nad přípravou plánu. Stará se o to, aby plán reagoval na příčiny daného sporu a zahrnoval odškodněni, aby byl pachatel veden k přiměřené odpovědnosti a napomáhá tomu, aby byl navržený plán realistický.
Ve srovnání s konferencemi mezi poškozeným a pachatelem mají tyto konference více inkluzivni povahu, přestože se jich komunita výslovně neúčastní. V^znajniiQu_íil£)liu zde hrají rodinní příslušnici ze strany pachatele. Rodinné skupinové konference jsou považovány za intervenci, která má posilující a /.plnomocňiijící vliv vzhledem k rodině. Poškození mohou na konferenci přivést rodinné příslušníky nebo své zastánce. Setkání se může účastnit zvláštní advokát nebo advokát pro mladistvé a též zástupci poskytovatelů péče. Navíc musí být přítomna policie, která na Novém Zélandu plní úlohu slálnlho zástupce.
Rodinné skupinové konference novozélandského typu nejsou pouze prostředkem k vyjádřeni faktů a pocitů a sjednání dohody o náhradě škody.
30 Justiční systém pio mladistvé je na Novém Zélandu uzpůsoben tuk, aby pachatelé ment závazných trestných činů byly odkloněni mimo systém trestní justice. K lomu nikdy dojde vc spojitosti s neformálni konferenci mc/.i obili a pachatelem.
33
Jsou navrženy tak, aby mohly vc většině případů nahradil soudní jednání, Jejich cílem je vyvinout celkový plán pro pachatele, který navíc k odškodněni zahrnuje preventivní prvky a někdy trest. Uchem setkání lze dokonce vyjednával ohledné daného obvinění. Zajímavé je, že s plánem musl souhlasit všichni účastnici konference. Poškozený, pachatel nebo policie mohou pozastavit píatnost výsledku konference, pokud s ním nejsou spokojeni.
Rodinné skupinové konference ledy rozšiřuji okruh úěastníků na rodinné příslušníky a jiné významné osoby a někdy také na zástupce justice. Na Novém Zélandu jsou součásti konference „rodinné schůze", facilitator může zastávat méně neutrálni roli a mlt širší záběr ve srovnání s faeilitátorem konferenci mezi poškozeným a pachatelem. Skupinové rodinné konference, někdy nazývané „komunitnínii" nebo „účtovacími" konferencemi, se využívnjí experimentálně n řada zemí je přizpůsobí la svým podmínkám.
K
I lili)
Kruhy se původně objevily v komunitách prvotních obyvatel Kanady. Soudce Barry Stuart, který tuto formu ve své soudcovské praxi poprvé oficiálně použil, ji ' pojmenoval terminem „3luJ^lLkJ^lhy^3,. Dnes se kruhy využívají pro řadu účelů. Vedle trestajících kruhů, se záměrem stanovit trest v trestních případech, existuji „ozdravné" kruh) 12 (někdy využívané jako příprava na trestající kruh). Fot no řešení konfliktů v kruhu našla uplatnění také v oblasti pracovních sporú, dokonce je zamýšlená jako forma společenského dialogu.
Během realizace programu se účastníci posadí do kruhu, kde jeden druhému pjjcdáxJLnkus..rcči"w. Každá osoba, jedna po driihé v pořadí, ve kterém sedl v kruhu, dostane možnost promluvit.
V procesu jsou artikulovány hodnoty, nebo dokonce životní filozofie, týkající se respektu, hodnoty každého z účastníků, integrity, důležitosti mluvit od srdce...
Proces vede jeden nebo dva facilitátoři, takzvaní „opatrovníci kruhu" . V komunitách původního obyvatelstva hraji důležitou roli starší lidé, kteří mohou kruh vést a nabídnout radu a přispět svou životní zkušenosti.
Kruhy rozšiřují počet účaslníků. Hlavními aktéry jsou poškození, pachatelé, rodinní příslušnici, někdy justiční úřednici a též zástupci komunity. Tito zástupci komunity jsou v některých případech pozváni, protože jsou nějakým způsobem svázáni s určitým trestným činem, s poškozeným či pachatelem, nebo maji v dané věci svůj zájem. Někdy se jedná o účastníky jiného stálého kruhu dobrovolníků probíhajícího v dané komunitě,
Diskuze. yJauhu má ve srovnání s ostatními modely restorativni justice diky účasti komunity často širší rozsah. Účastnici maji příležitost reagovat na
31 peacemaking circles
32 healing circles
33 talking piece
34 circle keepers
34
společensko příčiny trestného činu, mohou se vínovat potřebám obětí a pachatelů, předmětem jejich jednáni může být odpovědnost dane komunity a její případné povinnosti, diskutovaný mohou být společenské normy nebo další pro danou komunitu významná témata.
Knihy sice původně vznikly v malých, homogenních komunitách, dnes jsou však využívány v ro/.mnnilých společenstvích včetně velkých mestských oblastí, své uplatnili! našly také v řadě případů mimo trestní justici.
Nehodí se zde předkládal všechny formy rcstoraliviii justice nebo jejich výhody a zásluhy. Za zmínku stojí, že všechny zmíněné modely jsou formami zprostředkováni kontaktu. Lišit se mohou co do 4K)Čiu~i kat egorií účastníků i stylem lácilitnce. Jak jsem se již zmínil, tyto formy .se. mezi sebou stále více mísí, takže jejich vzájemné rozdíly se zdají být méné důležité, než tomu bylo předtím.
Rád bych upozornil na skutečnost, že v_šejdjny_re_storativnl přístupy zahrnuji přímý kontakt poškozeného a obvineného, ale ne všechny potřeby poškozeného mohou být jejich prostřednictvím naplněny. Některé potřeby poškozeného se vztahuji k pachateli, jiné nikoliv. Též pachatelé mají povinnosti a potřeby, které nemusejí mil nic společného s obětí. Níže uvedena typologie proto zahrnuje jak programy založené na kontaktu, tak i jiné formy programů.
Rozdíly mezi modely dle cílů
Dalším způsobem, jak porozumět rozdílům mezi rozmanitými přístupy, je /koumal jejich cíle. 1'rogramy pak můžeme rozdělit do tří kategorii:
Alternativní nebo odklonné programy
Cílem těchto programů většinou je poskytnout alternativu k uloženi trestu, anebo případ v někleré fázi trestního stíháni nebo trestního soudního řízení, která následuje po odsouzení, odklonit. Státní zástupci mohou případ postoupil jinam, odložil výkon trestu a s konečnou platností jej, pokud byl uspokojivě vyřešen, zastavil. Soudce má možnost případ postoupit resloralivni konferenci, aby reagovala na některou čásl rozsudku, například na požadavek odškodnCnl. V některých případech se soudce a státní zástupce mohou zúčastnit kruhu, jehož cílem je dosáhnout rozsudku "šitého na míru" potřebám oběti, pachatele a komunity.
V Balavii ve slálě New York existuje restoralivní program s dlouhou tradicí, zaměřený na závažné trestné činy. V rámci tohoto programuje nejdříve oslovena oběť závažné trestné činnosti, poté pachatel. V případě doznání pachatele je možné využít Izv. „alternativě plea", některý z alternativních trestů, a dokonce stanovit podmínky a povinnosti pro pobyt na svobodě. Na Novém Zélandu jsou konference běžnou normou a soudní procesy alternativou k nim.
Léčebné nebo terapeutické programy
Stále více restorativních programu, například konferencí, bývá rozvíjeno v případech té najzávažnejší trestné činnosti - násilných přepadení, dokonce znásilnění a vražd. V těchto případech je pachatel většinou ve vězení.
Tyto programy zprostředkování kontaktu zpravidla neusiluji o ovlivnění *    konečného rozhodnuli ve věci.
Takové kontaktní programy jsou koncipovány tak, aby účast či neúčast neovlivnila výsledek případu. Pachatelé často výslovně souhlasí s tím, aby jejich participace v procesu nebyla zahrnuta do žádosti o propuštěni na paroli nebo žádosti o milost. Jsou-li takové programy vhodně připraveny a maji-li odpovídající strukturu, jsou velmi vlivné. Představují pozitivní zkušenost pro oběť i pachatele, přičemž nezáleží na tom. kdo je inicioval.
Ne všechny programy v této kategorii zahrnují přímý kontakt mezi poškozeným a pachatelem daného trestného Činu. Některé programy fungují spíše jako forma rehabilitace pachatele se zaměřením na poškozeného. Během programu jsou pro pachatele vytvořeny lakové podmínky, aby porozuměli tomu, co spáchali, a vzali za to na sebe zodpovědnost. Součástí procesu mohou být tzv. panely pro poškozené, kde poškození doslanou příležitost vyprávět pachatelům svůj příběh. Další programy nabízejí smíšená setkání, semináře ve věznicích urCené obětem, pachntelO.ni a někdy tézCIcnom komunity, kde Společné přemítají o různých tématech a otázkách, s cílem užitku pro všechny zúčastněné.
Programy po propuštění l výkonu trestu odnětí svobody
Tato relativně nová oblast restorativních programů souvisí s přechodnou fází po propuštění pachatele z výkonu trestu. V „domech na půl cesty" i ve vězeních jsou rozvíjeny programy, které reagují na újmu způsobenou poškozenému, usiluji o posílení odpovědnosti pachatele s cílem pomoci oběma stranám při návratu pachatele zpět do společnosti.
K nezajímavějších modelům patři kanadské „Kruhy podpory a odpovědnosti"35 určené pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů, kteří jsou propuštěni z vězení. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě jsou tito pachatelé po skončeni výkonu trestu odnětí svobody většinou propuštěni a vracejí se zpět do společnosti, a to bez dostatečné podpory a zároveň za velkých obav komunity a poškozeného. Tito pachatelé (v lomlo případě doufejme, že bývalí) jsou často svými blízkými komunitami vyobcováni, takže se odstěhuji jinam. V těchto případech může dojít ke zvýšení rizika recidivy.
Kruhy podpory n odpovědnosti sdružují okruh osob - bývalých pachatelů, členů komunity i obětí podobných trestných činů - nejen za účelem tyto pachatele podpořit, ale také je učinil zodpovědnými. Nejdříve probíhá intenzivní kontakt s pachatelem, který zahrnuje také denní kontrolu a stanoveni přísných pravidel toho, co daná osoba může dělat a kam může jit. Tyto knihy vedou pachatele k
35 Circlcs of Support and Accnuntibilily
35
Úvod do restoralivní justice
T
zodpovědnosti za jejich chování a zároveň jim poskytují nezbytnou podporu v daném místC. Mají Úspěch při rcintegraci bývalých pachatelů a zároveň tlumí a tiši obavy komunity.
Restorativnf kontinuu m
4
Většinu výše popsaných modelů kontaktu lze považovat za plní resloralivni. Splňuji všechna kritéria vytyčená v klíčových otázkách a principech restoralivní justice, která jsem vysvčtlil dflvc. A co jiné přístupy činící si právo a nárok na to být restoralivní? Jaké další možnosti existují v rámci restoralivní justice? Důležité je si modely restoralivní justice představit jako kontinuum - od plné icstoralivních k těm, jež nejsou restoralivní, a celé řadč dílčích subkategorií3''.
Stupná praxe restorativní justice: kontinuum
1 5
O. -c
K provedení analýzy efektivity a hranic modelů restoralivní justice lze pro danou situaci použil Jest klíčových otázek:
I 1. Reaguje model na újmu, potřeby a příčiny?
2. Zaměřuje se patřičně' na poškozeného?
3. Jsou pachatelé vedeni k zodpovědnosti?
4. Jsou do procesu zahrnuti relevantní účastníci?
5. Jsou vytvořeny podmínky pro uskutečnění dialogu a participativnlhn rozhodnutí?
6. Jedná sc o model respektující všechny účastníky a strany?
Zatímco konference a další programy pracující s kontaktem mohou být pinč restorativnf, existují situace, v kterých tyto programy nelze zčásti, nebo zcela
36 Viz. publikace Paula McColda Toward a Holislic Vision of RestoYative Justice: A Replay In ihe Maximalist Model, publikovaná v Contemporary Juslice Revicw, 2000. Vol. 3 (4), 357-414. Aulor sc zabýva otázkou dennice n kriterii resloralivni juslice. McColdův polilcd přilom vychází z Marshallovy definice, kterou jsem ]U uvedl.
37
Resloralivni praxe
do této kategorie zařadit. Kam zafadil případy, kdy pachatel nebyl dopaden nebo případy, kdy pachatel na sebe nechce vzít zodpovědnost? Vjestorativnim systému by program měl být zahájen neprodlení po spácháni trestného činu, aby bylo možné reagovat na potřeby poškozeného, zapojil jej, nehledě na to, zda byl pachatel dopaden. Asistence poskytovaná obětem, i když na ní nelze pohlížet jako na plně restorativní, je důležitým komponentem tohoto systému a měla by být považována alespoň za „částečně restorativní".
DiskuznJ panely určené obětem v případech, kdy se nejedná o „pár" poškozený/pachatel daného případu, umožňuji obětem vyprávět svůj příběh a pachatelům nabízí možnost porozuměl tomu, co udělali. Jsou důležitou části restorativního přístupu a lze je považoval za „převážně restorativní".
Stejně se tak sc můžeme plál: „Co se stane, má-li pachatel zájem podstoupil kroky za účelem porozumět, co způsobil svým trestným činem a vzít na sebe za něj zodpovědnost, ale poškozený není dostupný nebo nemá zájem?". Existuje několik málo programů využitelných zn těchto okolnosti (napríklad umožněni učil se od obětí a učinit symbolické skutky odškodněni). Jejich nabídku je však zapotřebí rozšířit. I když sc pravděpodobně nejedná o „plně restorativní" programy, přesto v celkovém systému uplatňováni spravedlnosti hraji podstatnou roli.
Lze do kategorie praxe restorativní juslice zařadit rehabilitační programy a léčbu pachatelů? Tu lze považovat za „částečně preventivní" a spolu s pachatelovou rcintegraci za spřízněnou s restoralivní justicí. V běžné praxi nabízí léčebné a rehabilitační programy jen málo toho, co by bylo výslovně restorativního. Mohly by fungovat restorativně a některé to i dělají, pokud by léčebný proces byl zaměřen na to, aby pachatel porozuměl n vznl na sebe zodpovědnost za újmu, a navíc by se ve stejné míře věnovaly eventuálním potřebám poškozeného. Léčba pachatele může na základě dané praxe patřil mezi „potenciálně restorativní" nebo „převážně restorativní".
Obhajoba pachatelů, programy návratu vězňů do společnosti nebo nábožensky zaměřené programy ve věznicicli také nejsou samy o sobě restorativní, nicméně v systému reslorace mohou hrát důležitou úlohu, zvláště maji-li restorativní rámec.
Trest obecně prospěšných prací z mého pohledu spadá do kategorie „potenciálně restorativnich". lak jak je v současnosti praktikován, je přinejlepším alternativní formou trestu, ale ne resloralivni justici. Na Novém Zélandu je však často výsledkem skupinové rodinné konference. Všichni účastníci skupiny se podíleli na vytvoření plánu, vykonávaná práce je velmi úzce spojená sc spáchaným trestným činem, plán zahrnuje konkrétní údaje o lom, jak komunita a rodina bude podporovat a monitoroval plněni dohody. Tehdy má lento trest potenciál být považován za splátku dluhu nebo příspěvek komunitě, na klérem sc shodli všichni zúčastnění. Pokud tresl obecně prospěšných prací dostane takovýto nový rámec, může v oblasti restorativní juslice plnit důležitou úlohu.
A pak zde existuje pseudo-restorativni nebo ne-restorativni kategorie. Pojem „restorativní" se stal tak populárním, že tuto nálepku dostává mnoho úsilí a počinů, i když takové ve skutečnosti nejsou. Nčklcré z nich lze zachránit, jiné ne. Mezi takové patří trest smrti, který páchá další a nenapravitelnou újmu.
38
Úvod do restorativni justice
4. Zní otázka buď, anebo?
Vc svých předchozích prncich jsem mnohdy rctribulivní systém trestní justice stavčl do vzájemného ostrého kontrastu s restorativitím přístupem ke spravedlnosti. Postupem času jsem však dopčl k přesvědčení, že lato polarizace mÚŽe být v jistém smyslu zavádějící. Přehledy, které zdůrazňuji charakteristické znaky týkající se odlišnosti těchto dvou přístupů, sice osvětlují jejich významné prvky, ale zároveň jsou zavádějící, zakrývají oblasti, v kterých jsou si jsou tyto koncepce podobné, a stavi do pozadí možnosti vzájemného doplňováni těchto dvou přístupu.
Odplatiiií justice ver/tis restorativni justice'.'
ľiln/of Conrad Brunk, který sc zabývá právem, zastává názor, že retribuec a obnova (restorace) nejsou na teoretické či filozofické úrovni antonyma, za která je často považujeme3'. Ve skutečnosti maji tyto dva přístupy mnoho společného. Retributivní i restorativni teorie v obecném slova smyslu usilují o ochranu prostřednictvím reciprocity a urovnáni stavu. Každý z těchto přístupů však navrhuje jiné postupy, jak toho dosáhnout.
Retributivní i restorativni teorie pracují se základní koncepcí, žc spáchání trestného činu narušuje stav rovnováhy. Z tohoto předpokladu pro oba přístupy vyplývá, žc poškozenému se má něčeho dostat a pachatel má něco dát, resp. je něco dlužen. Oba přístupy se rovněž shoduji v tom, že je zapotřebí zachovat úměrný vztah mezi spáchaným jednáním a odpovědi na něj. Liš! se však ve způsobu, jak k lomu dospět.
Retributivní teorie je založena na víře, žc k nápravě vzniklé situace je možné dospět prostřednictvím újmy a omezení pachatele. Praxe však ukazuje, žc toto mnohdy funguje kontraproduktivně jak v případě pachatele, tak i poškozeného.
Oproti tomu restorativni justice věří v to, že k nápravě lze dospět prostřednictvím uznání újmy a potřeb poškozeného a aktivní podpory pachatele k tomu, aby převzal za své jednání odpovědnost, nahradil způsobené škody a řcSil příčiny stojící za jeho chováním. Restorativni justice usiluje o nápravu prostřednictvím pozitivně definovaných kroků, a tak disponuje potenciálem zohlednit poškozeného i pachatele a pomoci oběma strunám dospět k žádoucím změnám v jejich životě,
37 Restorativni justice a filozofické leorie trestu (Restorative Justice and the Philosophical Theories of Criminal Punishment), autor: Conrad Hi link, publikovaná v Duchovních kofenech rcsloralivnl justice (Spiritual Rools of Restorative Justice), editor Michael L. Hailley. (Albany. New York, State University of New York Press, 2001), slr.31-56
39
Zni otázka buď, anebo?
Trestní justice verzus restorativni justice?
Zastánci restorativni justice sní o tom, že jednoho dne bude systém justice plné fungovat podle restorativních principů. Je diskutabilní, uvažujemc-li v horizontu blízké budoucnosti, zda je tento cíl realistický. Pravděpodobnější je situace, kdy sc restorativni justice stane běžnou normou a některé formy systému trestní justice budou vnímány jako alternativa k restorativním postupům. Možná nás čeká situace, kdy všechny postupy naplňováni spravedlnosti budou orientovány restorativně.
Společnost potřebuje systém, prostřednictvím kterého dosáhne co ncjspravedlivéj.šiho řešení i v případech, kdy účastníci sporu nechtějí za řešeni převzít odpovědnost. Některé případy jsou zkrátka příliš složilé nebo závažné, než aby mohly být vyřešeny přímými účastníky daného sporu. Je proto nutné mít I k dispozici systém, který bere v potaz zájmy a závazky společnosti přesahující , kompetence bezprostředních aktéru daného sporu. Zároveň nesmíme dopustil, abychom s rozšiřující sc restorativni praxí Ztratili hodnoty, klcrú reprezentuje stávajíc! tradiční právní systém: například zákonnost procesu, právo na řádný proces a ochrana lidských práv.
Na svět justice můžeme nahlížet jako na kontinuum. Na jeho jednom konci je západní model právního, resp. trestního systému. Jeho významnou předností jc například ochrana lidských práv. Tato koncepce má však i své značné slabiny. Na druhém konci kontinua vidíme restorativni přístup. Také ten má důležité přednosti, ale také limity, alespoň co se týká jeho současné koncepce a praxe.
Trestající justice
Restorativni justice
Reálným cílem může být to, žc v maximální možné míře budeme směřovat k procesu, který jc restorativni. V některých případech nebo situacích sc nemusíme dostat daleko. Jindy se nám muže podařit dosáhnout plně restorativniho procesu a výstupů. Většinou se však budeme pohybovat mezi oběma póly, kde budou využívány nástroje obou systémů a proces naplňováni spravedlnosti bude pouze částečné restorativni. Zatím si můžeme jen přát, nby nastal den, kdy oba póly budou spočívat na restorativních principech.
40
Úvod do restorativni justice
Restorativni justice je řeka
Před několika lety, kdyžjsem žil v Pensylvánii, jsme se s manželkou vydali hledal pramen řeky Susquehanny, která ludy protéká. Nechali jsme se vést jedním z ramen řeky, až jsme došli ke staré farmě, kde jsme pod kopcem naši i rezavou tiubku vyčnívající ze země. Trubka byla svedena do vany, z které pil dobytek. Voda z vany přetékala na /cm, vytvářela malý potůček, ze kterého někde mnohem dál vznikla mohutná řeka.
Zdaleka není jisté, zda se skutečné jednalo o pramen řeky V blízkém okolí se nacházejí další prameny, které by se o tuto čest mohly ucházet. Zároveň je zřejmé, že by se tento potůček nemohl stát řekou, pokud by se nespojil se stovkou dalších. Tento příběh o řece a prameni používám jako metaforu pro rozvoj restorativni justice.
Hnuti restorativni justice, jak jej známe dnes, začalo nenápadným potůčkem v HO. letech. V čele stála hrstka lidi, kteří si přáli změnit pohled na spravedlnost. '^Počátky tohoto hnutí se zprvu objevují v samotné praxi, v podobě nových metod práce a experimentů. Teoretický koncept restorativni justice se začal vyvíjet teprve později. I když počátky současné restorativni justice nesahají daleko do minulosti, tento proud čerpá z tradic, starých, jako je celá dlouhá historie lidstva.
Restorativni justice ve svých počátcích byla stávajícím moderním právním systémem vedena „podzemně". V průběhu posledních pětadvaceti let hnutí restorativni justice nabylo nové podoby a vyrostlo v řeku, která se dále rozšiřuje. V současné době restorativni justici na celém světě uznávají vládní subjekty i občanské iniciativy působící v oblasti prevence a řešení trestné činnosti. Do „řeky" restorativni justice přispívají svou zkušenosti a odborností tisíce lidí po celém světě. Obdobně jako ostatní íčky jc také „řeka restorativni justice" živena bezpočtem přítoků z celého světa.
Významnými „přítoky" jsou jednotlivé programy uplatňující restorativni principy v praxi, realizované v řadě zemí světa. Patří sem také celá řada tradic původních obyvatel a současných postupů, které z těchto tradic vycházejí. Například se jedná o rodinné skupinové konference převzaté od maorského obyvatelstva Nového Zélandu, „trestání v kruhu"38 převzaté od původních obyvatel severní Kanady, tzv. smírčí soudy39 obyvatel Navaho. africké zvykové právo, jirga40, praktikované v Afganistanu. Dalším významným proudem je oblast mediacc a řešeni konfliktů, hnutí za práva oběti, a konečně také vývoj v oblasti alternativ k trestu odnětí svobody, který zaznamenáváme v posledních desetiletích. V této souvislosti je třeba také vzpomenout řadu náboženských zvyklosti a tradic.
38 seiilcncing circlcs
39 pencemaking couits
40 fadná n O fórum, na kleréni su selkávnjl zástupci starších zkmcm'i žijících nit území Afganistanu za účelem fcScní národních a jiných clň-lcJ.itých otázek, /poznámka přckladatchV
~4l
Zní otázka buď. anebo?
Experimenty, praktické postupy a zvyky pocházející z rozličných komunit a kultur nám nabízejí cenné poučení. Žádný z těchto postupů však není možné jednoduše přenést do jiného prostředí. Měli bychom na ně spiše pohlížet jako na příklady toho, jak si jednotlivé komunity a společnosti nalezly svůj vlastni způsob naplňováni spravedlnosti a jak reagují na spáchaný trestný čin. Tyto zkušenosti nám mohou poskytnout inspiraci. Nenabídnou nám však hotové šablony, mohou pouze posloužil jako katalyzátor pro formováni našich vlastních myšlenek a směr vývoje.
Tento na kontext dané situace zaměřený přístup ukazuje, že skutečná spravedlnost vzniká v rozhovoru angažovaných stran, reaguje na konkrétní potřeby účastníků a bere v potaz místní tradice. Z tobolo důvodu musíme být velice obezřetní k „top-down" (shora dolů) slrategiím uplatňování restorativních přístupů.
Snažím se zde zdůraznil, že ke spravedlnosti nemůžeme dospět, pokud se budeme nadále zaměřovat na hledání odpovědí na otázky, které si klade stávající trestní systém: Jak byl porušen zákon? Kdo to spáchal? Co si za své jednáni zaslouží/Jak má hýl potrestán? Naplněni opravdové spravedlnosti vyžaduje, abychom si kladli otázky, jako např. Komu byla způsobena Skoda? Co tato osoba potřebuje? Pro koho z toho plynou povinnosti a závazky? Koho se daná událost
dotýká? Jakým způsobem lze lyto účastníky zapojit do procesu řešení?
Restorativni justice od nás požaduje, abychom změnili svůj úhel pohledu l'na trestný čin a jeho řešení a naučili se klást jiné otázky. Restorativni justice je
především pozváním ke společnému jednání, ve kterém se můžeme vzájemně
podporovat, obohacovat se a učit se od sebe navzájem. Poukazuje na skutečnost,
že jsme všichni vzájemně propojeni.
42
U vod do restorativni justice
APPENDIX 1
Základní principy restorativni justice
1.0 Trestný čin je především lidskou újmou a narušením mezilidských vztahu.
1.1 Trestný čin způsobuje újmu obětem a komunite1. Oběti a komunita potřebuji dostát sut isfakce u nápravy škod.
• Přímými poškozenými jsou ti, kterým byla trestným činem bezprostředné způsobena škoda. Za poškozené je však třeba považoval také další osoby, například rodinné příslušníky obětí a pachatelů, svědky a členy trestným činem dotčené komunity.
• Je třeba reagovat na vztahy narušené trestným činem (a reagovat na vztahy,
které trestným činem vznikly). ■   t ibnovajc kontinuem odpovědi n reakcí na škálu potřeb l Ikod, které zakoušejí poškození, pachatelé a komunita.
1.2 Poškození, pachatele a komunity dotčené trestným činem jsou klíčovými účastníky procesu naplňování spravedlnosti.
• Proces restorativní justice maximalizujemožnosti zapojeni a účasti těchto stran (především poškozených a pachatelů) do procesu řešeni. Hledáme způsob, jak obnovit nai tišené vztahy a stavy, napravil způsobené škody, posílit odpovědný přístup a snížit riziko opakování trestného činu.
• Úloha jednotlivých stran v procesu řešení je dána povahou trestného činu a možnostmi a preferencemi samotných stran.
• Úloha státu, jež není přímým poškozeným, je v procesu řešeni omezená. Jeho úloha spočívá například v zjišťování informací, facilitaci procesu nebo zajištěni bezpečnosti.
2.0 Trestný ěin vytváří závazky a povinnosti
2.1 Povinnosti pachatele je udělat maximum proto, aby dal věci do pořádku a n np ni vil své jednáni.
• Protože zde existuje primární závazek vůči poškozeným, restorativní justice je zplnomocňuje, aby se efektivně účastnili procesu definování těchto závazků a povinnosti.
• Pachatelé jsou podporováni v lom, aby porozuměli negativnímu dopadu svého chováni na poškozené a komunitu a navrhli způsob, jak za své jednání převezmou odpovědnost.
• Proces restorativní justice v maximální možné míře podporuje účast a dobrovolnou volbu pachatele, minimalizuje prvky nátlaku a izolace. Pokud se však pachatel nerozhodne dobrovolně, může být po něm požadováno, aby své povinnosti přijal.
• Přijaté závazky by se měly vztahovat k nápravě škod a újmy způsobených
Appendix J
trestným činem.
• Ačkoliv mohou být přijaté závazky vnímány jako obtížné, nebo dokonce bolestivé, nikdy by neměly být projevem záměrně působené bolesti, msty nebo odplaty.
• Povinnosti směřující k satisfakci oběti, např. náhrada škody, mají přednosl před sankcemi a povinnostmi směřující k satisfakci státu (např. peněžitý trest).
• Od pachatelů je požadováno, aby aktivně přispívali k uspokojování svých potřeb.
2.2 Povinnosti komunity směřuji k oběti, pachateli a obecné spokojenosti jejich členil.
• Komunita je odpovědná za podporu oběti a má jim pomáhat při řešeni jejich siluace.
• Komunita nese odpovědnost za spokojenost svých členů a za vytvářeni sociálního prostredí a vztahů, kde vznikají podmínky pro bezpečnost n obecni klid a pořádek.
• Komunita má povinnost podpořit snahy týkající se návratu pachatele do společnosti a jeho integrace, zajišťuje příležitosti k jeho nápravě a aktivně se podlil na definování jeho povinností a závazků.
3.0 Restorativní justice nastoluje ozdravný proces, usiluje o smír n nápravu způsobených škod.
3.1 Naplňováni spravedlnosti se odvíjí od potřeb poškozených získal informace, slyšet omluvu a přijatelně vysvětleni, získat odškodněni a cítit uznáni, bezpečí a podporu.
• Hlavni prioritou je bezpečí obětí.
• Proces naplňování spravedlnosti vytváří rámec pro obnovu a smír, které vycházejí z potřeb individuálních oběti.
• Obeti jsou zplnomocňovány k tomu, aby vstupovaly do procesu řešeni a spoluurčovaly potřeby, na které se bude reagovat, a spoluovlivňovaly výsledky.
• Oběti jsou v maximální možné míře zapojeny do procesu nápravy škod.
3.2 Proces naplňování spravedlnosti vytváří př/leiltosti pro výměnu informací, účast, dialog a vzájemný konsenzus mezi poškozeným a pachatelem.
• Přimý kontakt pachatele a poškozeného jc v některých situacích vhodným postupem, v jiných situacích je vhodné využívat jiné metody.
• Poškozeným patří hlavní role při definováni a ovlivňováni okolností a podmínek pro vzájemnou výměnu informaci a dialog.
• Výstupy, které jsou výsledkem společné dohody, mají přednost před předem danými a „předepsanými" výsledky.
• Proces naplňování spravedlnosti vytváří podmínky pro lítost, odpuštění a usmíření.
44
Ovo d do restoralivni jux I ice
3.3 Reaguje se na potřeby a schopnosti pachatele
• Uznání skutečnosti, že samotní pachatelé byli často poškozeni, zdůrazňuje význam „léčby" a integrace pachatele do společnosti,
• V procesu naplňováni spravedlnosti je s pachatelem jednáno s respektem.
• Prvky vyjmutí pachatele z komunity a jeho přísného omezování jsou využívány v minimálním, pouze v nezbytně nutném, rozsahu.
• Pfi naplňování spravedlnosti hraje významnější úlohu dosaženi osobní změny pachalele a zprostředkováni nové zkušenosti nežjeho povolnost.
3.4 Proces naplňováni spravedlnosti patři komunitě
• Členové komunity jsou do procesu naplňování spravedlnosti nktivně zapojeni.
• Proces naplňování spravedlnosti vychází ze zdrojů, kterými komunita disponuje, a zpětně přispívá k jejímu vytváření a posíleni.
• Proces naplňováni spravedlnosti usiluje o podporu takových změn v komunitě, které její členy chráni před podobnými újmami, rychle reaguji na potřeby obětí a přispívají k odpovědnosti pachatelů.
3.5 Jsme si vědomi úmyslných i neúmyslných dopadů, které" vznikají v souvislosti s naši reakci na trestný cin a uvědomujeme si dopady vilitimizace.
• Sledujeme a staráme se o to, aby přijaté povinnosti a způsoby řešení byly skutečně realizovány B splníny. Proces smíření, obnovy narušených stavů a vztahů a posíleni odpovědnosti je naplňován v maximální míře tehdy, pokud jsou přijaté dohody plněny a dodržovány.
• Spravedlnost není zaručena jednotnými výstupy. Spravedlnost je zajištěna prostřednictvím poskytnuti potřebné podpory a rovných příležitostí všem stranám sporu a vyvarováním se diskriminace z důvodu etnické příslušnosti, sociálního postavení nebo pohlaví.
• Řešení, v kterých převažují prvky zastrašovaní, anebo která účastníky zbavují odpovědnosti, by měla být využívána pouze v krajních případech: využívána by měla být taková řešení, která používají nejmenší možné restrikce a usiluji o posílení zúčastněných stran.
• Hraníme se lomu, .;!.;. restoralivni proces vedl k řešením, ;. kterých převažuji prvky trestu, příliš se orientují na pachatele nebo rozvíjejí sociální kontrolu.
Úvod do restorativni justice
Vybrané publikace
Obecný úvod do restorativni justice
Cayley, David.: The Expanding Prison: The Crisis in Crime ami Punishment and the Search for Alternatives, House of Anasi Press, Canada, 1998.
Consedine, Jim.: Restorative Justice: Healing and Efjecls of Crime, Plowshares, New Zealend, druhé vydáni.
Johnstone, Gerry.: Restorative Justice: Ideas, Values, Debates, Willan Publishing, U.K., 2002.
Ross, Rupert.: Returning to the Teachings: Exploring Aboriginal Justice. Penguin, Canada, 1996.
Sharpe, Susan.: Restorative Justice: A Vision for Healing and Change, Edmonton Victim Offender Society, Alberta, Canada, 1998.
Van Ness, Dan a Karen Heetdcrks Strong.: Restoring Justice, Anderson, U.S., druhé vydání, 2001.
Wright, Martin.: Justice for Victims and Offenders, Waterside Press. U.K., druhé vydání, 1996.
Zehr, Howard.: Changing Lenses: A New Focus for Crime and Justice, Scottdale, Pennsylvania: Herald Press, 1990/95.
Obsáhlejší bibliografie a odkazy naleznete na http://wvvw.restorativcjustice.org Další knihy Howarda Zehra
Zehr, Howard.: Reflections of men and Women Serving Life Sentences, Intercourse, Pennsylvania: Good Books, 1996.
Zehr, Howard.: Transcending: Reflections of Crime Victims, Intercourse, Pennsylvania: Good Books, 2001.
/
Howard Zehr a Harry Mika41
41 Základni principy restorativni justice {Fundameiitcil ľrinci/iles of Restorative Justice), autoři: Howard Zehr a Hany Mika, publikované v Revue současné justice (Conlemporary Justice Kcvicw), první dli, číslo I (1998), str. 47-55.