1. Fyzika – obsah prezentace A.Přehled obsahu spisu B.Téma a cíle fyziky jako vědy (II 1-2) C.Fyzika a příčiny (II 3-8) D.Vymezení pohybu (III 1-3) E.Neomezeno (III 4-8) F.Místo (IV 1-5) G.Prázdno (IV 6-9) 1. Fyzika – obsah prezentace H.Čas (IV 10-14) I.Klasifikace a hierarchie pohybů (V 1-2) J.Kontrárnost pohybu a klidu (V 5-6) K.Spojitost (kontinuita) a dělitelnost pohybu (VI 1-3) L.První pohybující nepohnuté (VIII + Met. XII) 1. A. Fyzika – přehled obsahu •Hlavní téma – pohyb §Vzpomeňme na Metafyziku („… poněvadž jsou ve spojení s pohybem (A), náležejí do fyziky…“; fyzika – předmět odloučený, ale v pohybu). §„Příroda je však principem pohybu a klidu v tom, čemu původně náleží…“ (Phys. II 1) §Aspekty pohybu: místo, prázdno, čas, neomezeno (III 1). •I. kniha – pojednání o principech (+ kritika starších názorů) •II. kniha – pojednání o příčinách jako předmětu fyziky •III. kniha (příchod k vlastnímu tématu): §Vymezení pohybu. §Existuje reálně neomezeno? 1. A. Fyzika – přehled obsahu •IV. kniha – aspekty pohybu: Místo, prázdno, čas. •V. kniha – druhy pohybu. •VI. kniha – spojitost a dělitelnost pohybu. •VII. + VIII. kniha – příčiny pohybu à první nehybný hybatel. § 1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2) •Φυσικὴ ἀκρόασις = „Přírodní přednáška“ (výklad určený k poslechu) •Co je φύσις? §Nepochybně existuje („chtít dokazovat, že příroda jest, by bylo směšné“). §Příroda je principem pohybu a klidu. §Co je od přírody, má počátek pohybu a klidu v sobě – z hlediska místa nebo kvantitativního růstu a úbytku nebo kvalitativní přeměny. §Od přírody (φύσει) jsou: §živočichové a jejich části §rostliny §jednoduché prvky – země, oheň, vzduch a voda §Od přírody nejsou: §lehátko, roucho §obecně artefakty (ἀπὸ τέχνης) 1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2) •Hlubší analýza – co přesně v daných jsoucnech je φύσις? §Snad látka? §Zasadíme-li lehátko, vyroste (snad, možná) nikoli lehátko, nýbrž dřevo – tedy látka. §à Pak ano, látka jako základ věci je přírodou. §Nebo že by tvar? §Přirozenost má teprve to, co je uskutečněno, tedy co má tvar. §Jsoucna φύσει se vyvíjejí, a to směrem ke své přirozenosti, uskutečnění, tj. tvaru. §à Pak ano, tvar je přírodou. § §Φύσις tedy má dvojí význam. §Přitom tvar jako skutečnost je přírodou více než látka (možnost). §Fyzika má zkoumat oba druhy přírody. §Ovšem tvar pouze potud, pokud je neodloučený (od látky). §Odloučené tvary (jako jsoucnosti - τί ἐστι) zkoumá první filosofie. 1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8) •Proč je třeba hledat příčiny? §„… naše zkoumání směřuje k vědění a máme za to, že o věci nemáme vědění, dokud nepochopíme její ‚proč‘, tj. její první příčinu. Je zjevno, že i my si musíme tak počínat jak v otázce vzniku a zániku, tak každé přírodní změny, abychom poznali jejich principy…“ • •Jaké příčiny? i.z čeho jako ze složky něco vzniká (a rody toho) ii.tvar a vzor (εἶδος καὶ παράδειγμα), tj. podstatný pojem (λόγος ὁ τοῦ τί ἦν εἶναι) a jeho rody iii.z čeho pochází první počátek změny nebo klidu iv.účel a cíl, k čemu něco směřuje 1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8) •Fyzika má určit u svého předmětu všechny 4 příčiny. Přitom: §účel = nabytí tvaru à tvarová ≡ účelová §„člověk plodí člověka“ à tvarová ≡ pohybová •Fyzika a účelová příčina (II 8): §pravidelné dění v přírodě à nejde o dění náhodné §Náhoda (τύχη) – pohybová příčina záměrného lidského jednání, které však – výjimečně, nepravidelně – vede k nezamýšlenému (šťastnému) cíli (II 5-6). §Samočinnost (αὐτόματον) – pohybová příčina jako nepravidelné samovolné přírodní dění bez účelu. §pravidelné záměrné dění v přírodě (především v živé) à účelné jednání §à nezbytnost teleologického výkladu a odmítnutí „mechanicismu“ 1. D. Vymezení pohybu (III 1-3) •Pohyb je uskutečňování (tj. samotný průběh, např. stavění domu) toho, co je v možnosti, pokud je v možnosti. •Pohyb je vždy pohybem nějakého (pohybovaného) jsoucna, a to vždy v jednom z těchto hledisek: §podstata (οὐσία) = vznik a zánik §kvantita = růst a zmenšování §kvalita = změna kvality, „přejinačení“ §místo = místní pohyb •Principem a příčinou pohybu je pohybující, které přenáší svůj tvar (podstatu, kvalitu, kvantitu) na pohybované. •Pohyb jako činnost je zároveň v pohybovaném i pohybujícím. 1. E. Neomezeno (III 4-8) •Neomezeno (ἄπειρον) jako předmět fyziky? §Velikost, pohyb, čas (předměty fyziky) – nutně omezené nebo neomezené à fyzik musí mít jasno o (ne)existenci neomezena. §Také všichni starší fyzikové se o neomezenu vyjadřovali. §Tedy – existuje neomezeno? •Nemůže existovat jako podstata a princip (οὐσία καὶ ἀρχή): §ani jako dělitelné à části by byly také neomezenem à není možné, aby totéž bylo mnoha neomezenými částmi §ani jako nedělitelné – neomezeno je totiž kvantitou (a tu lze dělit) §Nemůže existovat jako případek na tělese (κατὰ συμβεβηκός): §Každé vnímatelné těleso existuje v nějakém místě. §Místo je určeno „rozdíly“ nahoře – dole, vpravo – vlevo, vpředu – vzadu. §Tyto rozdíly jsou vždy mezí, proto nemohou být u neomezeného tělesa. 1. E. Neomezeno (III 4-8) •Ovšem jestliže neomezeno vůbec neexistuje, pak: §čas musí mít počátek a konec §velikosti (např. čáry) nebudou dělitelné (spojité) §číslo nebude neomezené •à neomezeno jistým způsobem je, jistým způsobem není §neexistuje neomezená velikost ve skutečnosti §neomezeno existuje v možnosti – §jako neustálý postup času/v čase §jako nekonečné přidávání (1/2 + 1/4 + 1/8 + 1/16 + 1/32 + …) §jako nekonečné dělení (1 à 1/2 à 1/4 à 1/8 à 1/16 à …) §Ani v jednom v těchto případů však nevznikne nic neomezeného ve skutečnosti! 1. F. Místo (IV 1-5) •Proč místo předmětem fyziky (IV 1)? §to je přece samozřejmé §přesto odůvodnění: cokoli existuje, existuje někde, tj. v nějakém místě §základním pohybem je místní pohyb, proto fyzika musí mít jasno o místě § •Vlastnosti místa §jako hranice je nutně spojeno s ohraničeným, tedy s tělesem §nenáleží však ohraničenému tělesu §není menší ani větší než ono §je od věci odlučitelné §jeho rozdílem je nahoře – dole §každé těleso se přirozeně pohybuje na své přirozené místo nahoře nebo dole 1. F. Místo (IV 1-5) •DEFINICE (IV 4): Místo je první (tj. nejbližší) nepohyblivou hranicí obklopeného pohybujícího se tělesa. §Místem naopak není: §tvar věci – ten náleží věci, místo je mezí tělesa obklopujícího §rozlehlost (např. to, co je vymezeno nádobou) – pak by totiž i místo měnilo svou polohu, a bylo by tudíž místo místa §látka – není odlučitelná a neobklopuje těleso – § •Kosmos a místo (à O nebi) §kosmos není v místě, protože není obklopen jiným tělesem §jeho jednotlivé části (sféry) však jsou v místě – vnořeny v sobě 1. G. Prázdno – κενόν (IV 6-9) •Začněme třeba takto – proč je prázdno předmětem fyziky (IV 6)? §jednoduše proto, že se o něm hodně mluví, buď že je, nebo že není •Důvody pro tezi „prázdno existuje“: a)místní pohyb (2 tělesa nemohou být na tomtéž místě) b)stlačování c)růst či zvětšování (těleso se zvětšuje přístupem jiného tělesa à viz a)) §(prázdno tedy není podmínkou veškerého pohybu, konkrétně kvalitativní změny) •Aristotelés: Prázdno neexistuje. Jak ale vysvětlit a) – c)? 1. G. Prázdno – κενόν (IV 6-9) •Ad a) Místní pohyb bez prázdna §tělesa si mohou uhýbat •Ad b) Stlačování bez prázdna §ze stlačeného tělesa je něco vytlačeno, např. vzduch •Ad c) Zvětšování bez prázdna §zvětšení může nastat i přeměnou, např. voda à vzduch •Ba co víc – v prázdnu vůbec pohyb nastat nemůže: §není zde žádný privilegovaný směr à těleso by nemělo žádný přirozený pohyb §těleso by se v prázdnu – jež neklade odpor – pohybovalo nekonečnou rychlostí §vynucený pohyb (např. hod) se děje jen kontaktem se sousedními tělesy 1. H. Čas (IV 10-14) •Čas a pohyb §velikost (dráha) à před – po à pohyb à dříve – později à čas §čas je závislý na pohybu, ale není s ním totožný §čas je mírou pohybu, pohyb je mírou času §prvním pohybem je místní kruhový pohyb à mírou času je především pohyb v kruhu §čas je dán především pohybem nebeských sfér (dny, měsíce, roky), jímž se měří ostatní pohyby •Definice času: počet pohybu dřívějšího a pozdějšího •Spojitost času minulého a budoucího zajišťuje přítomný okamžik (τὸ νῦν) – rozděluje a spojuje obě části. 1. I. Klasifikace pohybů (V 1-2) A.Z hlediska vztahu k měnícímu (pohybujícímu) se §nahodilý pohyb (změna) – např. „vzdělanec jde“ (tj. jde osoba, která nahodile je vzdělaná) §změna z hlediska části – např. „uzdravuje se tělo, protože se uzdravuje oko“ §pohyb v prvotním smyslu – „to, co se pohybuje samo o sobě“ •Význam této klasifikace: Vyčleňuje vlastní, prvotní změnu (ne-nahodilou), která může nastat pouze mezi protivami nebo mezi protiklady. •„Protivy“ a „protiklady“? To je něco rozdílného? A to je něco důležitého, že je to žlutě? 1. I. Klasifikace pohybů (V 1-2) •Vymezení v oblasti jazyka (De int. 7), ale – viz také Met. V 10: §Protiklad (ἀντίφασις): §„každý člověk je bílý“ x „ne každý člověk je bílý“ §„prší“ x „neprší“ §Protiva (ἐναντίον): §„každý člověk je bílý“ x „žádný člověk není bílý“ §„nahoře“ x „dole“ §Mezi protivami „něco“ je (střed, prostřední místo), mezi protiklady už není nic. §Jakákoli změna se děje v určitém ohledu mezi jeho krajnostmi (protiklady či protivami), např. „nahoře – dole“, „bílá – černá“ atd.: §Nahoru se pohybuje to, co „není nahoře“, tj. je dole (či uprostřed). §Bílým se stává to, co není bílé, tj. je černé (či šedé). • 1. I. Klasifikace pohybů (V 1-2) B.Z hlediska trvání subjektu (ὑποκείμενον – protivy nebo střed) §subjekt à (jiný) subjekt §subjekt à ne-subjekt, tj. zánik §ne-subjekt à subjekt, tj. vznik §ne-subjekt à ne-subjekt – není změna, protože v tom není protiklad •Význam této klasifikace: §Vylučuje vznik a zánik z kategorie pohybu. U nich totiž nedochází ke změně mezi protivami. §Nejsoucno, z nějž něco vzniká, totiž není, nemůže tedy ani být protivou vůči vznikajícímu. §Pohybem je tedy pouze změna ze subjektu v jiný subjekt. §Termín „změna“ (μεταβολή) je širší než „pohyb“ (κίνησις). 1. I. Klasifikace pohybů (V 1-2) C.Z hlediska kategorií §pohyb místní (φορά) §pohyb kvalitativní – přeměna (ἀλλοίωσις) §pohyb kvantitativní – přibývání a ubývání (αὔξησις καὶ φθίσις) •Význam této klasifikace: §evidentní – určení všech druhů pohybu (připomeňme – ke změně navíc patří vznik a zánik; γένεσις καὶ φθορά) § §navíc – základ pro zkoumání hierarchie pohybů v VIII 7-9: 1. I. a. Hierarchie kategoriálních druhů pohybu (VIII 7) •Který z uvedených pohybů je první? •Proč si Aristotelés vůbec klade takovou otázku? Protože... •… jeho myšlení (a řecké myšlení vůbec) je silně hierarchické, např.: §hierarchie příčinná (první filosofie – první počátky a příčiny) §hierarchie účelová, „dokonalostní“ (první příčina je i úplnější, dokonalejší, soběstačnější...) §hierarchie z hlediska poznávání (dřívější pro nás, prostě, dokazovací počátky) § •Které druhy pohybu jsou tedy dřívější a pozdější? 1.φορά 2.ἀλλοίωσις 3.αὔξησις 1. I. a. Hierarchie kategoriálních druhů pohybu (VIII 7) •Odůvodnění: i.zvětšování ze své podstaty předpokládá přeměnu, přeměna předpokládá místní pohyb (činitele, který ji působí, na jeho místním pohybu závisí intenzita přemeny) §φορά naopak není podmíněna ani přeměnou ani zvětšováním ii.pouze místní pohyb je spojitý (viz oddíl K) → „lepší“ (přirozenější) → první •Schéma návaznosti druhů pohybu (změny): §φορά (něčeho jiného) → γένεσις (tohoto) → ἀλλοίωσις → αὔξησις → (φορά tohoto →) φθίσις → φθορά 1. I. b. Hierarchie místních pohybů (VIII 8-9) •Ale to ještě není všechno z hlediska hierarchie pohybů! •Sice φορά je první – ale… §… který druh φορά? •Druhy φορά – z hlediska trajektorie §v kruhu (κύκλῳ) §přímočarý (κίνησις εὐθεῖα) §smíšený z obou (μικτή) 1. I. b. Hierarchie místních pohybů (VIII 8-9) •Kritérium hierarchie – spojitost §Přímočarý pohyb není spojitý, protože §nemůže postupovat jedním směrem neomezeně (viz oddíl E) §na konci cesty jedním směrem (např. nahoru) se musí zastavit (→ klid = přerušení pohybu, tj. nespojitost) a otočit do protivného směru §Pak ani smíšený pohyb nemůže být spojitý §Pohyb v kruhu neobsahuje protivy → jeden a spojitý → první § •Na čem se zakládá primárnost kruhového pohybu? §jednoduchý a dokonalejší §věčný §rovnoměrný §měřítko všech ostatních pohybů 1. J. Kontrárnost pohybu a klidu (V 5-6) •„Protivné“ pohyby? Či dokonce „protivnost“ pohybu a klidu? §Nejsou tohle – při vší úctě vůči Filosofovi – jen takové akademické (či peripatetické?) otázky? §Ať nám vysvětlí význam tohoto zkoumání! •Jednak – určitě by se ve Fyzice našly „akademičtější“ otázky (např. o jednotnosti pohybu, viz V 4). •Ale především – na základě „protivnosti“ přirozených pohybů a přirozených míst Aristotelés vysvětlí: §fyzikální dění na Zemi §fyzikální dění v kosmu §dokonce podstatu kosmu (à O nebi) 1. J. Kontrárnost pohybu a klidu (V 5-6) •Protivnost a (ne)přirozenost místních pohybů §připomínka: příroda je principem pohybu a klidu, tedy: §co je od přírody, přirozeně se buď pohybuje, nebo je v klidu §„protivné“ pohyby: Α à Ω vůči Ω à Α §přirozený pohyb ohně: ↑; přirozený pohyb země: ↓ §přirozený pohyb je protivný protipřirozenému, tj.: §oheň protipřirozeně ↓; země protipřirozeně ↑ •Protivnost klidu a místního pohybu §Trvání v klidu na místě je protivné pohybu z toho místa do protivy: §Klid „nahoře“ je protivný pohybu dolů, klid „dole“ pohybu nahoru. §Oheň „nahoře“ – přirozeně; oheň dolů – protipřirozeně à přirozený klid něčeho je protivný protipřirozenému pohybu téhož. §Protivou vůči pohybu je spíše pohyb než klid. §Pohyb z A (à Ω) totiž v sobě ještě uchovává něco z A. 1. K. Spojitost (kontinuita) a dělitelnost pohybu (VI 1-3) •Spojité (συνεχές): §věci, jejich vzájemná mez je jedním a tímtéž §věci, jež tvoří jeden celek •Nedělitelné (ἀδιαίρετον) – nikoli spojité §nedělitelné (nedílné) nemá části à nemá ani konce (meze) à nemůže splnit první podmínku výše §tedy např. čára (přímka) se neskládá z nedělitelných bodů •Spojité je tedy dělitelné v části, které jsou dále dělitelné. §spojitost délky (dráhy) à spojitost pohybu à spojitost času §nespojitá délka à nemožnost pohybu (pouze „trhané nárazy“, těleso by neprocházelo dráhu x, nýbrž by „skočilo“ ze začátku na konec…) •Důsledek: přítomný okamžik je nedělitelný, tedy nic se v něm nepohybuje ani v něm nic není v klidu. 1. K. a. Spojitost, dělitelnost a Zénón (VI 2, 9) •Smysl této peripatetické úvahy? §např. vysvětlení a odmítnutí Zénónových aporií •Obecně: Aporie předpokládají nespojitost času nebo kvantitativní neomezenost dělitelné dráhy. •Popření těchto předpokladů aporie vyvrací. •Dichotomie: „… není pohybu, poněvadž to, co se pohybuje, musí dojíti dříve do poloviny cesty, než dojde k cíli…“ §vysvětlení: rozlišení dvojího neomezena §z hlediska krajních konců §z hlediska dělení §jakákoli konečná, tj. omezená délka (dráha) je neomezeně dělitelná (spojitá), tedy těleso musí skutečně projít neomezeně mnoho bodů; ovšem… §… ovšem adekvátní konečný čas je stejným způsobem neomezeně dělitelný 1. K. a. Spojitost, dělitelnost a Zénón (VI 2, 9) •„Achilleus“ – stejný princip jako dichotomie, pouze se přibírá jiná poměrná část dráhy než polovina. •„Pohybující se šíp“ – je stále v (aktuálním) přítomném okamžiku, proto je nehybný. •Ale – čas se neskládá z nedělitelných a odloučených okamžiků 1. L. První pohybující nepohnuté (VIII) a)Věčnost pohybu b)Pohybový stav jsoucen c)Vše pohybované je pohybováno jiným i.To platí i pro „samohybné“ d)Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího e)Jeho vlastnosti f)Bližší určení PNP v Metafyzice XII 6-9 1. L. a. Věčnost pohybu (VIII 1) I.Kdyby pohyb nebyl věčný, a tedy někdy začal „první změnou“: i.buď jsoucna byla vždy schopná pohybu, ale – nepohybovala se à „na první pohled nelogické (ἄλογον)“ ii.anebo jsoucna se před první změnou teprve stala schopnými pohybu à před první změnou nastala jiná změna II.Jestliže někdy nebyl pohyb, nebylo ani „dříve – později“, tj. čas. i.ovšem podle všech (kromě Platóna) je čas věčný III.Čas je spojen s přítomným okamžikem: i.z času reálně existuje jen přítomný okamžik ii.přítomný okamžik je však středností a spojením mezi časem minulým a budoucím à čas musí existovat po „obou stranách“ každého přítomného okamžiku, a tedy: iii.čas existuje vždy à pohyb existuje vždy IV.Příroda je příčinou veškerého řádu. i.Proč by tedy řád přirozených pohybů neexistoval vždy? 1. L. b. Pohybový stav jsoucen (VIII 3) •Aristotelův typický postup: I.Výčet všech možností i.vše je v klidu ii.vše je v pohybu iii.něco se pohybuje, něco je v klidu 1)ani jedna skupina jsoucen nemění svůj pohybový stav 2)všechno mění svůj pohybový stav 3)něco je stále v klidu, něco se stále pohybuje, něco mění svůj pohybový stav II.Vyloučení některých možností i.smyslová evidence ii.smyslová evidence (méně jistá) + přirozenost klidu na přirozeném místě iii.v této variantě je tedy správná odpověď, ale která ze tří možností? 1)smyslová evidence změny pohybového stavu + zvětšování, násilný (protipřirozený) pohyb, vznik 2)nebo 3)? Zatím nerozhodnuto. Nápověda: Co první pohybující nepohnuté? 1. L. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VII 1) •„Všechno pohybované je nutně pohybováno něčím.“ •Důkaz: „… je-li něco v klidu proto, že jiné ustalo ve svém pohybu, musí nutně býti pohybováno něčím.“ •Tento důkaz výše uvedeného tvrzení ovšem závisí na uznání obecné platnosti antecedentu, tj. tvrzení: „Všechno, co je v klidu, je v klidu jen proto, že něco jiného ustalo ve svém pohybu.“ •„Ježto však všechno pohybované nutně jest pohybováno něčím, … nutně musí býti jistý první pohybující činitel (τὸ πρῶτον κινοῦν), a to nemůže jíti do neomezena.“ 1. L. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VIII 4-6) •Ale copak se živé organismy nepohybují samy od sebe? Neexistuje tedy přece jen něco, co se hýbe samo od sebe? •Ne, neexistuje! •A samozřejmě to můžu odůvodnit! (Aristotelés) I.Metafyzické odůvodnění (VIII 5): §pohyb = probíhající (neukončené) uskutečňování možnosti, tj. pohybovatelného §pohyb se děje působením skutečného pohybujícího (otepluje se teplým, „člověk plodí člověka“) §tedy u samohybného musí existovat odlišná část pohybující a část pohybovaná (duše – tělo) § §ovšem – αἰθήρ, αἰθήρ… 1. L. c. Příčina pohybu je nutně vnější (VIII 4-6) II.Fyzikální odůvodnění (VIII 4, 6): §u protipřirozeného pohybu je to evidentní §u přirozeného pohybu ovšem se zdá být evidentní opak, přesto např. lehké se samo od sebe přirozeně pohybuje nahoru §až poté, co se působením jiného stalo lehkým (voda → vzduch) §poté, co byla odstraněna překážka (kámen zatěžující měch naplněný vzduchem ve vodě) – vnější příčina však pohybuje pouze nahodile § u samopohybu živých organismů je opak ještě evidentnější, zdá se… - ale §potrava → trávení, růst, dýchání (ne samovolné pohyby) → samovolný místní pohyb (srov. 1. I. a.) 1. L. d. Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 6) I.funkce prvního nepohnutého pohybujícího §je-li pohyb nutně spojitý → první nehybný hybatel jako princip §trvání principu → trvání veškerenstva, které je s principem spojené II.nutnost §pohyb je věčný a nepřetržitý (1. M. a.) §a vše se pohybuje působením jiného (1. M. c.) → §musí existovat první hybný princip (hybné principy) §musí být věčný a sám nehybný (nehybné) 1. L. d. Nutná existence prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 6) III.jedinost „dosáhne-li se stejného výsledku, musíme vždy dát přednost omezenému před neomezeným [a jednomu před mnohým]. … ve všem, co jest od přírody, musí být spíše omezené a lepší, je-li to možné.“ [princip jednoduchosti teorie] §Jeden hybatel pak stačí: §pohyb nutně existuje vždy §pak je spojitý §jako spojitý je jeden §má-li být jeden, musí být působen jedním hybným činitelem a být pohybem jednoho subjektu IV.působení §věčný neměnný nehybný hybatel → jeden věčný první pohyb (nebe) §první pohyb, tj. nebe → různost (míst při pohybu – přibližování a vzdalování Slunce) → různé pohyby → vznik a zánik (živé organismy) 1. L. e. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího (VIII 10) •věčný, nehybný, jeden (už dokázáno) •bez velikosti – totiž jinak omezeně či neomezeně velký? §neomezená velikost reálně neexistuje §omezená velikost §nemůže pohybovat po neomezený čas (např. x je s to pohybovat y po čas t, 2x bude pohybovat y po čas 2t atd. → žádný konečný násobek x nebude pohybovat y po nekonečný čas) §nemůže v ní být neomezená síla § §To je všechno? Není to trochu málo vlastností u tak význačného jsoucna? §Je. A proto 1. L. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •A proto à „metafyzický“ kontext, tj. problematika οὐσία: • •nehybná a odloučená οὐσία? •věčnost pohybu a času à věčná οὐσία jakožto příčina pohybu •tato οὐσία musí být skutečná, nikoli pouze v možnosti à bez látky •à οὐσία ve stavu skutečnosti, věčná, nehybná, pohybující (tj. něčím) • •Ale: Jakým způsobem může pohybovat to, co je samo v klidu? 1. L. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • •jako předmět žádosti a myšlení §Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. §à Myšlení je počátkem žádosti. §Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. §První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. §Účel je tedy předmětem jak žádosti, tak myšlení a pohybuje jako předmět touhy (ὡς ἐρώμενον). §à Tedy celá příroda skrze svou touhu po dobru je ovládána prvním hybatelem. •Čím je takový princip, co je jeho podstatou? 1. L. f. Vlastnosti prvního nepohnutého pohybujícího v Met. XII 6-9 •Co je podstatou prvního hybatele? • •je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná •nepodléhá působení, neměnná •rozum, myšlení o sobě jako skutečná činnost •myslí sám sebe (rozum ve stavu činnosti je totožný se svým předmětem) – ἔστιν ἡ νόησις νοήσεως νόησις (1074b34-35) •à θεωρία = věčný a nejlepší způsob života •à živá bytost •à věčná, ve stavu neustálé blaženosti = bůh (jako bytost dokonalá, nadlidská)