DOLESCENTNÍ PSYCHIATRIE imy z oblasti: oni - bradypsychismus, poruchy koncentrace pozornosti, nerozhod-aruchy sebehodnocení, suicidální myšlenky, negativní automatické ky, dysfunkční schémata, ztráta všech zájmů, zhoršování školní prá-plné selhání; - anxieta, občasné záchvaty pláče, beznaděj, pocity nudy; ní - patička nálada, její velmi rychlé střídání, občas psychotická de-ipolárního typu s hypomanickým švihem i s poruchami myšlení a vní-Prchavost těchto stavů tvoří podstatný rozdíl od depresivní sympto-r dospělých. Dále je to beznaděj, zoufalství, vitální smutek střídaný nimi rapty se zvýšenou impulzivitou, iritabilitou; cké - apatie, abulie, ztráta energie, střídaná neklidem, dráždivostí; cké - poruchy všech cirkadiánních rytmů, únava, změny hmotnosti, á spavost, bolesti hlavy, různé hypochondrické stížnosti; li - špatný nebo žádný kontakt s vrstevníky, avšak zároveň neschopit sám a při tom strach z kontaktů s lidmi, dysmorfofobie, stažení se ítou komunikace, střídanou vyhledáváním riskantních aktivit, pro-itou a zneužíváním psycho aktivních látek. Na těchto činnostech, tak a častých suicidálních pokusech, se u depresivních adolescentů nej-něrou podílí impulzivita. Při tom všem se cítí sami, nepochopeni, leni davem. Depresivní syndrom adolescentů cé kolísání lálad, tabilita beznaděj, zoufalství, vitální smutek impulzivita, sebevražedné jednání ost, únava, y hmotnosti kognitivní zhoršení, selhávání ve škole, v učilišti eužívání vykových látek ztráta zájmů, anhedonie, nuda ztráta komunikace, sociální fobie 6 AFEKTIVNI PORUCHY 6.2.12 Somatický syndrom V MKN-10 se objevil nový termín „somatický syndrom", který je vyhrazen pro zvlášťklinicky významné příznaky deprese a odpovídá dřívějšímu termínu endogenní (endogenní deprese). Somatický syndrom v adolescenci je charakterizován těmito příznaky: ■ výrazná ztráta zájmu nebo potěšení při aktivitách, které pacienta před onemocněním bavily (různé sportovní, herní, výtvarné, taneční a hudební aktivity, péče o zvířata, turistika); ■ nedostatek emočních reakcí, ztráta pocitu radosti, výrazná nuda, beznaděj, pocity, že dojde ke „zbláznění"; ■ rychlé a prudké kolísání nálad; ■ poruchy spánku - noční a ranní probouzení, zvýšená spavost; ■ střídání psychomotorického útlumu a agitace; ■ ztráta chuti k jídlu s úbytkem tělesné hmotnosti; ■ ztráta libida je jen u některých nemocných. Jiní naopak, aby se zbavili nudy, samoty (depresivních pocitů, kterým nerozumí), vyhledávají náhodné, promiskuitní vztahy, chovají se rizikově (může dojít k nechtěné graviditě). Tyto aktivity vytvářejí „začarovaný kruh", protože zvyšují pocity viny, snižují sebeúctu, sebehodnocení, a tím vším zhoršují depresivní poruchu. Somatický syndrom nelze plést nebo zaměňovat se somatizací příznaků a se somatickými (tělesnými) příznaky, které patří do obvyklého obrazu deprese. U dětí často dominují nad psychickými symptomy a jsou vlastně tím jediným, na co si dítě stěžuje. U dětí a v časné adolescenci je somatický syndrom modifikován vývojovým aspektem: 1. Jde také o výraznou ztrátu zájmu, neschopnost potěšení, ale i neschopnost učit se (poruchy hlavně recentní paměti). Kognitivní zhoršení je jeden z nejvýraznějších symptomů, pociťovaný i velmi nepříjemně subjektivně („úplně jsem zblbnul"). 2. Objevuje se ztráta pocitu radosti, nedostatek emočních reakcí promítnutý především do oblasti sociálních vztahů - ztráta kamarádů, přátel, aktivit s vrstevníky. 3. Nejsou typická ranní pesima - náladové výkyvy mohou být během celého dne. Patička, depresivní nálada může trvat jen několik hodin, pak převládne apatie, stísněnost či dráždivost nebo se objeví agitace, nutící hlavně adolescenta k rizikovému jednání. Nejčastější jsou však stížnosti na nudu; „Vše je nuda, nic a nikdo mne nebaví." 4. Poruchy spánku jsou též netypické. Nemusí to být jen ranní probouzení, častěji jde o večerní neschopnost usnout nebo buzení se během celé noci. 5. Motorická retardace a agitace se střídají. Agitovanost bývá spojena se zvýšenou dráždivostí. .6. Ztráta chuti k jídlu začíná být více přítomna až v adolescenci. U školních dětí se naopak často objevujenadměrnýpříjem potravy a zvýšení hmotnosti. DETSKÁ A ADOLESCENTNI PSYCHIATRIE 7. Ztráta zájmu o druhé pohlaví s pocity méněcennosti, ošklivosti, až dysmor-fofobickými bludy. Tab. 6.2.4 Depresivní symptomy neovlivněné věkem Depresivní symptomy přítomné ve všech věkových a vývojových obdobích ■ poruchy spánku ■ depesivní ladění (nebo poruchy chování) ■ suicidální tendence 5-20 % (s behaviorální expresí dle vývojového stadia) ■ poruchy koncentrace pozornosti Šestnáctiletá pacientka s psychiatrickou hereditární zátěží (bratr otce suicidoval). Přecvičovaná levačka s normálním psychomotorickým vývojem. Vždy mírná, spíše plachá. Poslušná, ve škole prospívala. Ve třinácti letech se náhle začaly objevovat krátkodobé stavy apatie, abulie s anxietou a postupným zhoršováním školního prospěchu. Po nedokončeném suicidálním pokusu (doma nalezené prášky sama vyzvracela) byla poslána k hospitalizaci. Léčena tricyklickými antidepresivy, během měsíce se stav upravil, osmiměsíční remise. Celou dobu užívala udržovací dávku antidepresiv. Pak přestala léky brát, do šesti neděl se objevila apatie, abulie, hy-pomimie, bradypsychické myšlení, autoakuzace (zničí rodiče, je nemožná, přináší smůlu, zavinila finanční pohromu rodiny - objektivně žádná nebyla). Nechodí do školy, odmítá návštěvy kamarádek, špatně spí. Leží osm až deset hodin v posteli, nemluví, odmítá jídlo, jiný den je dráždivá, rezonantní, verbálně i brachiálně agresivní (např. po matce hází nádobí). Po afektivním raptu, při kterém rozbila skleněnou výplň dveří a pořezala si ruce, byla znovu hospitalizována. Stav se během několika dní po terapii upravil. Na oddělení je živá, veselá, nalíčená, koketuje s chlapci. Při zmínce o propuštění ulehne do postele, smyje líčidla a přestane verbálně komunikovat. Propuštění se bojí, protože nezvládá školu. Má zameškáno mnoho hodin, nechce opakovat (intelektové schopnosti jsou podprůměrné). Je přijat návrh ukončení školní docházky věkem. Toto řešení je pro ni úlevou. Přesto má tendenci manipulovat s okolím. V psychoterapeutických skupinách hraje nejraději malé, ukřivděné a nemilované dítě, které až vyroste, unese princ. Po tříměsíční hospitalizaci je propuštěna. Doma pomáhá, učí se vařit, matka přestala chodit do práce. Na ambulantní psychiatrické kontroly dochází. Podařilo se najít zaměstnání a v 17,5 roku nastupuje do kosmetické továrny (kam si přála, hlavně proto, že bude chodit v bílém plášti). Údajně léky bere, ale sama, nechce být kontrolována. Během prvních dvou měsíců se zapracovala. Doma i v práci spokojená, nenápadná. O Vánocích doma pomáhá, peče a raduje se ze svátků. Na , Silvestra se ve 22 hodin omluví, že se jí chce spát a že nepočká na půlnoc. Rodiče" souhlasí. Ve čtyři hodiny ráno ji najdou oběšenou v pokoji.