Den sto desátý: Jasná Poljana a Tula


Budík zvonil ve 4.40. Příšerný čas. Nikde nikdo. Kolem páté hodiny přišel Turek a padl do postele.
Pak začali pobíhat oba Francouzi sem a tam. Neustále k nám přicházely a odcházely od nás slečny
Francouzky z pokoje naproti. Člověk ani v pět ráno nemůže mít klid na to, aby se v pohodě připravil
na výlet. O půl šesté jsme odcházeli, před šestou jeli naprosto prázdným metrem a o půl sedmé už
byli na Kurském nádraží. Sbalil jsem si do tašky jen to nejnutnější, přeci jenom šlo o jednu noc -
tak proč toho s sebou tahat zbytečně moc.


Na nádraží byl trošku zmatek. Nakonec jsme tedy sedli na električku do Tuly (už v Moskvě byla
naprosto plná) a vydali se na čtyřhodinovou cestu. Bylo to šílené. Postupně neustále nastupovali
noví a noví cestující, všichni jeli někam na chatu, takže s sebou vezli kromě batohů, tašek nebo
kufrů taky stromky, sazeničky, kytičky, motyky a podobné věci. Po pár zastávkách nebylo ve vlaku k
hnutí a neustále někdo přistupoval. Vtip nastal ve chvíli, kdy se davem začaly prodírat dvě
průvodčí. O půl jedenácté jsme šťastně dorazili do Tuly. Už ve vlaku jsme se dohodli, že bychom do
Jasné Poljany mohli jet dnes a zítra si projít Tulu. Podle předem připraveného plánku a návodu jsme
prošli ulici Rudoarmějců a postupně se dopracovali až na zastávku autobusů. Jedna paní nám sice
oznámila, že tam můžeme i tramvají, ale na tramvajové zastávce nám jiná paní (naprosto bez zubů,
takže porozumění skoro žádné) ukázala směr autobusové zastávky. Ve 12.50 jsme s průvodkyní E. G.
Popp (nebo aspoň tak to bylo na vstupence) absolvovali prohlídku.


Celá usedlost je velmi rozlehlá, park je příjemný, expozice v budovách byly taky zajímavé.
Průvodkyně vyprávěla srozumitelně, jasně a poutavě, takže jsme si to moc užili. Viděli jsme i
jezera, i Tolstého hrob, i budovy, i park, viděli jsme taky dva hady a bylo tam spoustu komárů.
Kolem půl čtvrté jsme zase odešli zpět k silnici, abychom si zamávali na další polorozpadlou
dodávku a dostali se zpět do centra Tuly. Tam jsme pak hledali hotel - nakonec se všechno povedlo,
našli jsme ho, ubytovali se (což znamenalo vyplnit nějaké formuláře, zaplatit administrativní
poplatky, dát na ofocení pas a registraci, dostat spoustu nepotřebných papírků), chvilku si
odpočinuli a pak šli zpět do města na krátkou procházku a pizzu. Večeře byla vynikající - taková
neruská: řecký salát, pizza, espreso a kola. Cestou na hotel jsme si pak ještě v potravinách
koupili snídani, něco dobrého na večer a brusinkovou vodku (asi jen 20%).


Pokoj byl velmi jednoduchý - dvě postele, noční stolek, stůl, dvě židle, skříň. Toalety a koupelny
byly na chodbě, sprchy v přízemí. My jsme bydleli v prvním patře. Na chodbě stál takový ten
bublající vodojem na teplou a studenou vodu. V pokoji jsme měli skleničky, ledničku a taky
televizi, takže jsme se dívali na nějaký velmi romantický ruský film a pak na dvě soutěže. Bylo to
fajn, spát jsme šli někdy kolem půlnoci. Postel byla neskutečně měkká, pod peřinou bylo horko. Ale
po celém dnu, kdy jsem absolvoval tu cestu a předtím spal asi jen 5 hodin jsem byl rád, že konečně
ležím a můžu spát.