Kdy tam půjdeš? – Dnes odpoledne.

Co jsi dělal včera? – Ráno jsem dlouho spal, po obědě jsem šel do bazénu a večer jsem měl schůzku
s přáteli.

Co budeš dělat zítra? – Ještě nevím, ale ve čtyři hodiny mám hodinu ruštiny.

Co jsi dělal minulý týden? – Už si to nepamatuji. Měl jsem spoustu práce.

Co budeš dělat příští týden? – V pondělí jedu na služební cestu, v úterý se vrátím. Ve středu mám
v jednu hodinu schůzku s ředitelem.

Co budeš dělat v neděli? – Budu sportovat – dopoledne půjdu běhat a v pět hodin odpoledne jdu hrát
fotbal.

Kolik je hodin? – Jedna hodina. Tři hodiny ráno. Sedm hodin večer.

V kolik hodin se sejdeme? – Mám volno od dvou hodin. Nevím, celý den mám plný.

V kolik hodin nás budou čekat? – V 11 hodin dopoledne.

Kdy máte čas? – Pozítří.

Kdy přijeli? – Předevčírem.


Proč jste odložila schůzku, Natalie Ivanovno?

Tento týden mám hodně práce, ale příští týden mám volno.

Četl jste tu knihu, Petře Alexandroviči? – Ano, četl.

Vy jste tomu rozuměla, Ireno Vladimirovno? – Ano, rozuměla jsem dobře.

Už jste mluvila s lékařem, Anno Ivanovno? – Ne, neměla jsem čas.

Kdy máte čas, Ludmilo Petrovno? Dnes nemám čas, ale zítra odpoledne mám volno.


Včera jsem obědval s Maďary.

V kolik obvykle snídáš? – Snídám v 7 hodin.

Moje žena nevečeří.

Naši ruští přátele večeří v 10 hodin večer.

V 6 hodin večer mám večeři s Poláky.

Bez snídaně nepůjdu do práce.

Už jste mluvil s anglickými kolegy?

Už jsi volal sestrám?

Četl jsem o tom v jeho knihách.

Ještě jsem nemluvil s Francouzi.

Zítra mám schůzku s novináři.

Přinesli jsme učitelům dárky.

V těchto firmám pracují moje děti.

Odložili jsme schůzku s Čechy.

Už jste se seznámili s obchodními partnery?

Obědval jsem s Italy.

Besedovali jsme o jeho románech.

Píše o tom ve svých dopisem.