OTÁZKY MILINDOVY
ČÁST ľl<\ N í
Kdysi dávno za časů Buddhových se na břehu posvátné reky Gangy rozkladal slavný klášter s početnou obcí mníšskou. Ctihodní mnichové vstávali každého rána za úsvitu a po krátkych modlitbách zametali dvůr a smetí vŕšili na hromádky. Jednou se stalo, že mnich řekl novicovi: „Hej, novici, odnes to smetí" Avšak novic předstíral, že neslyší. Ani podruhé a potretí nedbal. „To je neukázněný a neposlušný novic," pomyslel si mnich rozhněván a přetáhl ho násadou koštetc. Novic s pocitem krivdy odnesl hromádku smetí, zároveň však vyslovil
I i
tohle přání: „Za to, co se mi právě přihodilo, ať jsem vc všech svých životech, jimiž budu procházet až do konečného wvanutí, mocný a jasnv jako slunce v nadhlavníku!"
Kdvž odnesl smetí, šel se vykoupat tlo Gangy a pozoruje hravé říční vlnky vyslovil druhé přání: „Za to, co se mi přihodilo, ať mám vc všech svých životech, jimiž budu procházet až do konečného vyvanutí, ducha bvstrého a pohotového, jako jsou tyto vlny posvátné řeky!"
Mnich, jenž byl uložil koště do přístěnku a sel se také vykoupat, zaslechl novicovo přání a pomyslel si: „Hleďme toho kluka! Mého příkazu neuposlechl a troufá si vyslovit takové přání!" A honem promluvil sám: ,,Ať mám i já ve všech svých životech, jimiž budu procházet až do konečného vyvanutí, ducha bvstrého a pohotového, jako jsou tyto vlny po-
12
svátné reky, abych mohl obratne rozřešit všechny otázky, jež mi tenhle novic položí, a zodpovědět je připadne, trefně a nezvratné!"
Když se to dověděl Buddha, před nímž není nic tajno, předpověděl: „Tihle dva se znovuzrodí za pět set let a otázkami, odpověďmi a přirovnáními vysvětlí a vyloží Koš věrouky a Koš kázně, jimž jsem učil."
A po té dobč se novic znovuzrodil ve městě Sá gale v Džambudípě jako král Milinda, moudrý, schopný a prozíravý panovník. Vystudoval všechna odvětví vědy, posvátné sbírky védské, prastaré letopisy, všechny směry filozofické, matematiku, hudbu, lékařství, dějiny, hvězdářství, logiku, magii, umění básnické i válečné, zkrátka všech devatenáct věd. Platil za největšího mudrce toho věku a v celé Džambudípě mu nebylo rovna co do moudrosti.
i;;
rozvahy, síly a chrabrosti. Milinda měl jen zdar, štěstí, úspech a nespočetné vojsko.
Jeho sídelní mesto Ságala bylo bohaté a výstavné, zkrášlené řekami a kopci s líbeznými zákoutími. Oplývalo sady, háji a zahradami i jezírky a lotosovými rybníky; půvab jeho vod, vršků a lesíku byl nedostižný- Po ničivém vpádu Alexandra Velikého pred dávnými lety bylo město znova rozvrženo a vybudováno s takovou dovedností a umem, zeje-ho nepřátelé ho nikdy nemohli dobýt a nakonec přestali dorážet. Ságala měla mocné hradby a početné brány krásné klenuté, pevné strážní věže, mnoho pevností a kolem dokola hluboké příkopy naplněné vodou. Vojsko bylo silné a dobře cvičené; mělo čtyři zbraně: pěchotu, jízdu, válečné vozy a slony. V širokých ságalských ulicích a na prostranných náměstích byly obchody všeho druhu.
v nichž bvlo k dostání všechno zboží netoliko z Indie, leč i od Peršanů, Arabů, Turků a Číňanů. Městem proudily davy statných mužů a krásných žen, šlechtici, světci, kněží, mnichové, měšťané i prostý lid a venkované. 7. obchodů a stánků s květinami a ovocem se linula příjemná vůně, jež se táhla celým městem. Ncjnádhernější látky indické, kašmír ské i čínské bylo možno koupit práve zde. V nevídaném množství byli obchodníci zásobeni drahými kameny, klenoty a šperky, zlatem i stříbrem. Pokladnice a sklepy byly až po okraj plny peněz a zásob. Pokrmů a nápojů tam bylo tolik, že lidé nevěděli, co s tím, a bylo tam všechno, co sejí, pije? žvýká, saje nebo jen přidává pro chuť. Ságala připomínala město Alakamandu, sídlo boha bohatství Kubéry.
Jednoho dne si král Milinda se svou družinou vyjel za Ságalu, aby vykonal přehlídku svého voj-
11
ska o čtyřech zbraních. Po přehlídce sc podíval na oblohu; slunce bylo ještě na tri kopí wsoko a král pravil: ,Ještě je brzy. Co budeme dělat, vrátíme-li se do městaPJe tam nějak v mudrc, svatý muž, poustevník, hlava bratrstva, mnich, učitel nebo uěed nik, jenž by se mnou mohl rozprávět a rozptýlit mé pochybnosti, které mne souží?1
„Ba, velekráli " odpověděl jeho rádce, ,je tam několik moudrých: Purána Kassapa, Makkhali Gó-sála a jiní. Jsou to hlavy bratrstev, zakladatelé škol, známí, proslulí a mezi lidem ctění. Pojď, velekráli, jim klást otázky a oni rozptýlí tvé pochybnosti."
Král Milinda vystoupil na svůj skvělý vůz taženy bujným čtyřspřežím a vydal sc k Puránu Kassapovi. Vyměnili si spolu zdvořilé pozdravy a obvyklé li-chotky. Usednuv, král Milinda se otázal: „Ctihodný Kas&apo, kdo drží a udržuje lidi?"
,Je to matka Země," odvětil Purána Kassapa.
„Drží-li lidi matka Země, proč tedy hříšníci, přecházejíce ji, padají do hrozného pekla Avíči?"
Po této námitce králově nemohl Purána Kassapa rozpaky ani polknout ani plivnout; byl vyveden z míry a neodpověděl. Král Milinda odjel zklamán.
A jel vyhledat Makkhaliho Gósálu a položil mu tuto otázku: „Ctihodný Gósálo, jsou činy blahodárné a jsou Činy zhoubné? Je nějaký účinek, uzrály plod činů dobrých a zlých?"
„Nikoli, velekráli " odpověděl Makkhali Gósála. ,Jak urození jsou na tomto světě světci, měšťane, venkované nebo vyvrženci, zrovna tak budou na onom světě urozenými světci, měšťany, venkovany nebo vyvrženci. Co by v tom mohlv zmoci činy bia hodárné nebo zhoubné? Co by na tom mohly zrně nit?"
Mi
r
, Je-li tomu tak, jak pravíš, Gósálo" děl král Milinda, „pak ti, kteří na tomto světě mají z trestu useknuté ruce, přijdou na onen svět s useknutýma rukama? A ti, kdož mají uťaté nohy a uřezané uši nebo nos, přijdou na onen svět také tak zmrzače-
ni?"
Tu Makkhali Gósála nevěděl, co odpovědět, a mlčel, jako by náhle oněměl. Král Milinda si pomyslel: ,Jak prázdná je celá Džambudípa; je vskutku prázdná jako hluchá pleva. Není tu nikoho, kdo by se mnou mohl rozprávět a rozptýlit mé pochyb
nosti.
Obrátil se ke svému rádci a pravil: „Nastala krásná noc} jasná, tichá a márnivá, jako stvořená k rozpravám. Koho bychom mohli vyhledat, kterého světce, poustevníka nebo učitele, jemuž bych mohl klást otázky? Kdo je schopen se mnou rozprá-
H
vět a rozptýlit mé pochybnosti?*1 Leč rádce mlčel, neboť vpravdě nebylo nikoho takového.
A po dvanáct let nebylo v Ságale mudrců, ať by to byli kajícníci, poustevníci, mniši nebo měšťané. Neboť kdykoli se nějaký z nich objevil, hned se s ním sešel král Milinda a kladl mu zvídavé otázky. Nikdo z nich však nebyl s to obstát v tom klání otázek a odpovědí, a tak se všichni nespokojeni sami se sebou rozešli do jiných míst a ti, kteří přece zůstali, se drželi v ústraní.
Tehdy sídlily milióny dokonalých světců v Rak-khitatale v pohoří himalájském; a bylí to světci, kteří žili svůj poslední život před konečným vyvanutím a nehrozilo jim už žádné znovuzrození. Jejich představený ctihodný Assagutta slyšel svým božským sluchem stálé dotazy Milindovy a božským zrakem viděl jeho snahu dopídit se správných od-
povědí na otázky, jež ho trýznily. Svolal celé bratrstvo na vrcholek hory Jugandhary a zeptal se: ,Je mezi vámi někdo, milí bratři, kdo by byl schopen rozprávět s králem Milindou a rozptýlit jeho pochybnosti?" Nikdo neodpověděl. A byť se Assagutta ptal podruhé a potřetí, všichni mlčeli. Ctihodný Assagutta tehdy pravil: „Ve světě bohu na východ od Vcdžajanty stojí nebeský palác Kétumatí; tam sídlí bůh Maháséna, jenž je schopen rozmlouvat s králem Milindou a zbavit ho pochvbností. Pojďme tam." Všichni světci v cele s Assaguttou zmizeli z hory Jugandhary a objevili sc vc světě bohů. Král bohů Sakkaje viděl přicházet a šel jim vstříc.
Přivítal je vlídně a řekl: „Vidím, žc přichází cele bratrstvo dokonalých světců. Vidím, ctihodný Assa-gutto, že máte nějaké přání. Jsem váš sluha, jsem váš otrok. Rci} co pro vás mohu učinit?1*
„Ve městě Ságale v Džambudípě" odvětil Assagutta, „vládne král Milinda, moudrý a zvídavý. Neustále znepokojuje cleny bratrstva, mnichy, ka-jícníky, světec a mudrce dotěrnými a úskočnými otázkami, na něž mu nikdo neumí odpovědět. Domníváme seř že bůh Maháséna, jenž sídlí v paláci Kétumatí, bv byl schopen uspokojit Milindovu zvídavost a rozptýlit jeho pochybnosti. Dovol nám. abychom ho o to požádali."
Král bohů Sakka jim to rád dovolil a doprovodil je do paláce Kétumatí. Tam objal Mahásénu a řekl mu: „Můj milý Maháséno, bratrstvo dokonalých světců tě žádá, aby ses znovuzrodil vc světě lidí."
„Se světem lidí, pane můj, nemám nic společné ho," pravil Maháséna. „Svět lidí je pln svízelí a strastí, neboť tam platí zákon odplaty za všechny ěiny dobré i zle. Zde vc světě bohů chci putovat
20
různými bvtími stále vyššími, až ke konečnému vy-
vanutí."
Sakka opakoval žádost světců po třikráte, leč nedosáhl jiné odpovědi. Tu boha Mahásénu oslovil sám ctihodný Assagutta: „Uvažovali jsme o všech mudrcích zc světa lidí i ze svčta bohů, ale neshledali jsme kromě tebe nikoho, kdo by byl schopen správně rozmlouvat s králem Milindou, vyvrátit jeho námitky a odpovědět mu tak, aby byl spokojen a poučen. Proto tě celé naše bratrstvo prosí a žádá: Rač se, pane náš vznešený a spravedlivý, znovuzrodit ve světě lidí a podpor tak svatou víru Buddhovu a jeho učení!"
„Bezpochyby" souhlasil konečně Maháséna, Ťjsem schopen učinit, oč mne žádáte. Nuže, ctihodný Assagutto, slibuji ti, že se znovuzrodím ve světě lidí."
99
Světci se vděčně rozloučili se Sakkou i s Mahásc nou a vrátili se do Rakkhitataly. Tam st ctihodnv Assagutta zeptal: „Chyběl někdo, milí bratři, na našem shromáždění?1' Odpověděli mu: „Ano. Ctihodný Rohana je už sedni dní pryč; odebral se do hor a upadl tam do hlubokého vytržení. Proto se ne zúčastnil." V tu chvíli se vzdáleny Rohana probral a pomvslel si; „Bratrstvo a představeny mne oěeká vají." A objevil se v Rakkhitatalc mezi světci. Assa gutta mu řekl: „Proč. bratře Róhano, se vzdaluješ a nebdíš společně s námi nad věcmi bratrstva. kd\z víra Buddhova je ohrožena a řítí se do záhuby^l
„Byla to ode mne hrubá nedbalost, rtihodnv!"
„Nuže, bratře Róhano, učiň pokání a odčiň prohřešek skutkem"
„Lituji toho, ctihodný, a kaji se. Co mám učinit >k
„Na svazích himalájských leží vesnice Kaclžanga-
la Tam bydlí jistý muž jménem Sónuttara, jehož manželce se narodí syn Nágaséna. Po sedm let a deset měsíců budeš do toho domu chodit pro almužnu a potom se přičiníš o to, aby mladý Nágaséna vstoupil do řádu. Teprve pak ti bude odpuštěno/' Rohana souhlasil, uklonil se a odešel vykonat, co mu bylo uloženo, a odčinit tak prohřešek skutkem.
Zatím bůh Maháséna spadl z nebes a stal sc plodem v lůně Sónuttarovy ženy- A po sedm let a deset měsíců chodil ctihodný Rohana do toho domu a žádal almužnu, aniž kdy obdržel jedinou naberal ku rýže, hrst mouky nebo aspoň pozdrav. Dostalo se mu leda urážek a potup a nikoho ani nenapadlo říci třeba jen: Jdi si, ctihodný, žebrat o dům dal" Posledního dne uložené lhůty spatřil Sónuttara ctihodného Rohanu poprvé a řekl mu: „Mnichu, ty jsi
nřišel do mého domu?"_
r = ==-
„Am>, pane," odpověděl Rohana, „přišel jsem." „A dostal jsi něco?11 „Ano, pane, dostal." A odešel. Sónuttara se zeptal domácích lidí, co mnichovi dali. „Nic, pane," odpověděli po pravdě. „Nedali
jsme mu nic."
Nazítří se Sónuttara posadil u vchodu do svého domu a očekával Rohanu, aby ho pokáral za lez. Když se Rohana přiblížil, řekl mu: „Včera jsi mi tvrdil, že ti tady dali almužnu, ale nedali ti nic! Cožpak vám váš řád dovoluje lhát?"
„Víš, pane," odvětil Rohana, „chodím do tvého domu již sedm let a deset měsíců a nikdv jsem nic nedostal. Včera jsem ti zalhal jen z vděčnosti za tvá
vlídná slova."
„To je zajímavé," pomyslel si Sónuttara, „Ti mniši jsou vděčni jen za dobré slovo, i když nic ne
26
dostanou.1' A dal Rohanovi zc své kuchyne několik naběraček rvže a patřičné množství omáčky. Pak mu řekl: „Takovou almužnu, mnichu, budeš dostávat denně." Od té doby tam Rohana dostával pokr my a Sónuttara si ho oblíbil. Rohana s ním obědval každí (len a vždy. než se vzdálil, pronesl několik vět z Buddhových kázání.
Nágaséna tehdy dospěl věku sedmi let a otec mu pravil: „Milv Nágascno, nastal čas. kdy se začneš učit vědám, jako se jim učili všichni z našeho rodu," Nátrascna se zeptal, co jc to za vědy, jimž se bude ucit, a Sónuttara mu sdělil, že jsou to tri posvátné sbírky védské a některé jiné spisy, Najal učitele za tisk zlaťáků a dal mu upravit lůžko v podkroví.
Nágascnovi stačilo, aby jen jednou uslyšel verše védských sbírek, a už jc umel nazpaměť a nikdy ne
zapomněl jediného slova. Brzy ovládl všechny vědy, jimž se učili synové jeho rodu, gramatiku, dějiny, věrouku a věštění a bájcsloví. Šel pak za otcem a řekl mu: „Otec, jsou ještě jiné vědy, jež se studují v našem rode, anebo je to všechno?" Otec mu odpověděl, že je to všechno. Na to pravil Nágaséna: „Můžeš tedy učitele propustit; už nemá, čemu by mne naučil."
A tehdy se mladý Nágaséna, duši plnou vzpomí nek na minulé životy, uchvlil do samoty a přemyslel. Uvažoval o tom, co už znal, čemu se naučil, uvážil počátek, střed i závěr, leč neshledával v tom pražádnou hodnotu a nic podstatného. „Tři sbírky védské jsou prázdny," usoudil v duchu, ,Jsou prázdny jako kost bez morku." A zasmušil se.
Ctihodný Rohana, jenž právě seděl ve své poust-ce ve Vattanije, pocítil tu zmatenost Nágascnovu.
Oblékl se, vzal svou misku na almužny a šel do Kadžangaly. Nágaséna ho spatřil už z dálky a pomyslel si: „Možná tenhle mnich poustevník ví, kde lze vyhledat nějaké hlubší a podstatnější vědění" Vykročil mu vstříc a pozdraviv ho uctivě řekl: „Kdo jsi, pane, jenž máš hlavu vyholenou a oděn jsi v oranžový šat?"
„Říkají mi mnich poustevník, neboť jsem se vzdal světa, abych ze sebe vyhnal zárodky hříchu a zbavil se tak poskvrn a nečistoty," odpověděl Rohana.
„Proč máš vyholenou hlavu?"
„Každý mnich poustevník si holí vlas i vous, neboť z nich vzchází šestnáct nesnází, a to s mytím, ošetřováním, úpravou, barvami, stužkami, ozdoba mi, nakuřováním, kadeřením, hmyzem a dalšími."
„A proč nejsi oděn jako my ostatní?'
„Přitažlivé oděvy rozličných barev a střihů vzbuzují smyslové touhy; ten však, kdo se obléká prostě do jednoduchého hávu, nikdy nepozná nebezpečenství, jež plynou z oblečení."
Nágaséna byl spokojen s Rohanovými odpověďmi a ptal se dál: „Znáš vědy a umění?*'
Rohana odvětil: „Zajisté; a znám také nejvzneše-nější pravdu na světě "
„Sděl mi jí, ctihodný," žádal Nágaséna.
„Nikoli, to nemohu," pravil Rohana, „dokud ti rodiče nedovolí, abys vstoupil do našeho řádu."
Nágaséna šel tehdy za rodiči a řekl jim: „Matko a otče, mnich Rohana zná nejvznešenější pravdu na světě a já ji chci znát také. Dovolte mi vstoupit do rádu Buddhova." Rodičové souhlasili a s jejich vědomím odvedl Rohana mladého Nágasénu do Rakkhitataly, kde ho shromáždění mnichů přijalo
za novice, jedva oblekl oranžový šat, řekl Rohanovi- Nyní už jsem členem řádu; pouč mne o nejvznešeněji pravdě, ctihodný!" Tu se Rohana za-mvsle!, kterou část nauky by měl NágasénovL vyložit zda kázání Buddhova, nebo věrouku; i rozhodl se pro věrouku. A stačilo, aby cokoli vyložil jen jed nou a Nágaséna to znal nazpaměť. Za sedm měs.cu pak ve shromáždění mnichu složil zkoušku a stal sc
sám mnichem.
Následujícího jitra vzal Nágaséna svou misku a doprovázel ctihodného Rohanu do blízké vesnice vyžebrávat almužnu. Cestou si myslel: „Muj mistr Rohana je hlupák, je to nejapný moula, že nechal stranou slovo Buddhovo a vyučoval mne věrouce.
Rohana však pronikl Nágasčnovou myslí a rekl mu: „To je názor nehodný mnicha, Nágaséno; ne^ sluší se myslet si takové věci."_
Nágaséna si v duchu rekl: ,,To je báječné, že Rohana takhle odhalil mé mvšlenky. Je to velký mudrc a musím se mu omluvit." Nahlas pravil: „Promiň mi to, ctihodný, už to nikdy neučiním.u
„Tak snadno ti neprominu," odpověděl Rohana. „Ve městě Ságalc vládne král Milinda; ten neustále znepokojuje členy bratrstva zvídavými otázkami o sporných záležitostech. Budeš-li s ním rozmlou vat a přivedeš-lí ho k poznání a k víře, bude ti odpuštěno.4'
„Co pouhý Milinda, ctihodnv! Kdvbv mne všich ni panovníci cele Džambudípy zasvpali otázkami, rozdrtil bych je svými odpověďmi. Promiň mi." Avšak prominutí mu bvlo zatím odmítnuto, dokud nepovede rozpravu s králem Milindou.
„Musíš se ještě hodne učit, Nágaséno," pravil mu Rohana, „neboť Milinda je moudrý- a nespokojí
1
se plytkou odpovědí. Jdi do poustevny Vattaniji k ctihodnému Assaguttovi; strávíš u něj tri měsíce a on ti pak řekne, co dál."
„Dobře, ctihodný " Nágaséna vzal svou misku a odešel do poustevny Vattaniji. Assagutta věděl, že přichází od Rohany, a přijal ho vlídně- Nágaséna tam zůstal tři měsíce a učil se dobře.
Posledního dne pobytu ve Vattanije pozvala nej-starší žena z obce věřících Assaguttu a Nágasénu na oběd. V jejím domě usedli mnichové na čestná místa a zbožná stařena jim předkládala vybrané krmě. Po jídle řekl Assagutta Nágasénovi: „Prones slova díků, bratře, a několik vět z nauky."
„Ano, po tom toužím," přidala se stařena. „Toužím vyslechnout hluboké pravdy."
Nágaséna tehdy přednesl odstavec z Koše věře-ukV)   jenž  pojednával  o  marnosti  a prázdnotě
a o tom, že vše, co se začalo, neodvratně musí skončit. Stařena byla spokojena, neboť dosáhla nového poznání. I Nágaséna, jenž znova promýšlel obsah tohoto odstavce, stanul o stupeň výš na cestě k dokonalosti. „Výborně, Nágaséno " pochválil ho Assagutta, pozoruje to, jedním šípem jsi zasáhl dva cíle."
Když se mniši navrátili do své poustky, pravil ctihodný Assagutta: „Tři měsíce uplynuly, bratře. Jdi nyní do Pátalíputty; tam v Asókárámě sídlí ctihodný Dhammarakkhita. I ten tě bude vyučovat."
,Jak daleko odtud je Pátaliputta, ctihodný?*1 zeptal se Nágaséna. Assagutta mu odpověděl: „Několik set jódžan."
„Gesta bude dlouhá a obtížná a almužna vzácná. Třeba tam ani nedojdu," namítal Nágaséna.
„I jen jdi, Nágaséno," pravil Assagutta. „Možná
tě dobří lidé svezou na voze, takže nebudeš trápen únavou. A dostane se ti chutných pokrmů, pečlivě přebrané rýže a dobře kořeněných omáček."
„Dobře, ctihodný,'1 uposlechl Nágaséna. Pozdravil ctihodného Assaguttu, vzal svou misku a vydal se na cestu do Pátaliputty.
Zrovna v tu dobu se do Pátaliputty vracel bohatý kupec s karavanou pěti set vozů naložených rozmanitým zbožím. Už z dálky viděl mnicha Nágasénu, a když ho dojeli, zeptal sc ho: „Kam kráčíš, ctihodný mnichu?**
Nágaséna odpověděl, že do Pátaliputty, kde v poustevně Asókárámě sídlí ctihodný Dhammarak-khita.
„To se hodí " řekl kupec, „neboť i já mám namířeno do Pátaliputty. Bude mi ctí a potěšením, pn-
imeš-li místo na mém voze a pojedeš li se mnou."
j—— =-- i -j
Nágaséna vystoupil na vůz a byl si jist, že Assagut-ta svým božským zrakem už předem viděl kupeckou karavanu táhnoucí do Pátaliputty.
Cestou vykládal Nágaséna kupci základy nauky a věrouky. Kupec byl vnímavý a pozorný a brzy dosáhl pravého poznání. Když spolu nerozprávěli, byli pohříženi v hluboké rozjímání.
Před Pátaliputtou, kde se cesta rozdvojovala, řekl kupec Nágasénovi: ,Já pojedu rovně, ale ty se nyní dej touto odbočkou; vede přímo do Asókárámy. Dě kuji ti, ctihodný, žes mi poskytl poučení, a přijmi laskavě ode mne tento kus látky z nejjemnější vlnv> šestnáct loket zdéli a osm zšíři." A podával mu látku. Nágaséna ji s díky přijal, rozloučil se s kupcem a vydal se do Asókárámy.
Tam pozdravil ctihodného Dhammarakkhitu a sdělil mu, proč přisel. Dhammarakkhita věděl, že
:*7
přichází od Assagutty a přijal ho vlídně. Za tři měsíce se Nágaséna naučil všemu slovu Buddhovu sebranému ve Třech koších a v dalších třech měsících pochopil hluboký smysl v něm skrytý. Tehdy mu Dhammarakkhita pravil. „Dobře ses učil, Nágasé-no, avšak jako skoták, jenž sice hlídá krávy, leč jejich mléko, jogurt a máslo pojídají jiní, tak i ty znáš slovo Buddhovo, leč pfece ještě nejsi ve stavu dokonalého světce, jenž se už nemusí narodit a čeká jen na konečné vyvanutí."
„Máš pravdu, ctihodný, je tomu tak," odvětil Nágaséna. „Neříkej mi už nic; vím, co mám dělat." Celou noc pak setrval v rozjímání, až pronikl nejvyšší Pravdu a dosáhl zářivého stavu dokonalého světce, jenž se už nemusí narodit a Čeká jen na konečné vyvanutí. Bohové se radovali, země se chvěla a z nebes dštily květy. Dokonalí světci
ľ.. •^ír:^"":'-;ŕ*:^v
z Rakkhitataly v pohoří himalájském mu poslali du chovní vzkaz: „Nechť ctihodný Nágaséna přijde k nám; chceme ho vidct"
A v tom okamžiku Nágaséna zmizel z Asókárámy a zjevil se mezi světci v Rakkhitatalc. Dokonali svět ci mu řekli: „Ten král Milinda nedá bratrstvu po koj se svými otázkami, jdi ted*, ctihodný Nágaséno, a uveď jeho zvídavost na správnou stezku."
„Co pouhý Milinda, ctihodní!" odvětil Nágasé na. „Kdyby mne všichni panovníci celé Džambudí-py zasypali otázkami, rozdrtil bych jc svvmi odpověďmi. Půjdu do Ságaly a vy, kdož chcete, pojďte se mnou." A provázen nesmírným houfem světců šel Nágaséna do Ságaly, aby to sídelní město získa lo zpět svou bývalou slávu, již mu skýtala přítomnost svatých mužů a mnichů v oranžových hávech.
Ctihodný Nágaséna, známý, proslulý, osvícenv
a ze světských pout osvobozený, učený a vzdělaný, výmluvný, rozvážný, zářící a neposkvrněný, velký učitel, nositel planoucí pochodně pravého poznání, prošel městy, vesnicemi a osadami a provázen svými mnichy usídlil se v poustevně Sankhejje. Rádce Dévamantija sdělil králi Milindovi: „Do Sankhejji přišel nejmoudřejší mnich Nágaséna, velekráli! Je to mudrc nad mudrce, ovládá dokonale všechny čtyři stupně vědního rozboru a je jediný, kdo je s to rozprávět s tebou a rozptýlit tvé pochybnosti."
Král Milinda, když uslyšel Nágasénovo jméno, pocítil slabost a obavu, zachvěl se a byl ohromen. Pravil Dévamantijovi: „Skutečně je s to rozprávět se mnou?"
„Ba, velekráli, ten je s to vést rozpravu se všemi bohy, strážci světa, najednou a dohromady, natož se smrtelným Člověkem," řekl na to starý rádce.
„Pošli mu tedy vzkaz, zda ho mohu navštívit."
Rádce to provedl a Nágaséna králi odpověděl, že jen kvůli tomu se znovuzrodil na tomto světě a při šel do Ságaly. Král Milinda hned povolal vozataje a kázal zapřahat. Pak vystoupil na vůz a tryskem odjel do poustevny Sankhejji.
Ctihodný Nágaséna tam seděl obklopen velikým množstvím mnichů. Zářil uprostřed nich jako drahocenný démant mezi oblázky na břehu řeky. Král Milinda ho poznal okamžitě a znova se zachvěl obavou, ohromen, polekán a zastrašen jako slon obklíčený nosorožci, jako had před ptáky hadožrouty, jako šakal před hroznýšem, jako medvěd před buvoly, jako gazela před tygrem, jako myš před koc kou a jako běs před knězem; byl zmaten a úzkostliv jako luna, kterou polapil zloduch Ráhu, jako ptácc v kleci, ryba v síti nebo brejlovec v košíku. Pomys
lei si zkroušeně: „Mnoho rozprav jsem už vedl s mnoha mudrci, ale nikdy jsem se tak neobával. Tento den bude znamenat mou porážku a Nágasé-novo vítězství; vím to, neboť můj duch kolísá a potácí se."
S ostychem přistoupil král Milinda ke ctihodnému Nágasěnovi a pozdravil ho. Nágaséna mu opla^ til zdvořilostí a choval se mile, čímž si krále naklonil od samého začátku.
ČÁST DRUHÁ
„Chtěl bys, ctihodný, vést se mnou rozpravu?" „Rozmlouváš-li jako mudrcové, pak ano; roz miouváš-li jako vládci, pak nikoli, velekráli." ,Jak rozprávějí mudrcové?"
„V rozprave je každý z nich střídavě zahnán do úzkých, wmaní se, vysloví námitku, nebo jí sám podlehne, a vyvodí závěrečný důkaz. Každý z nich má občas vrch a občas je potřen. Mudrcové se pro to nerozhněvají. Tak vedou rozpravu mudrcové."
,,A jak vedou rozpravu vládci?"
„Vládci vynesou svůj názor. Odporujc-li někdo,
44
dají ho zmrskat. Tak vedou rozpravu vládci, vele králi"
„Povedu rozpravu jako mudrc, nikoli jako vládce. Rozmlouvej se mnou zcela volne jako s mni chem, novicem, věřícím nebo služebníkem klášterním. Neobávej se ničeho, ctihodný "
„To je dobře, velekráli."
,Jak se jmenuješ, ctihodný? Jak zní tvé jméno? Kdo jsi?"
„Říkají mi Nágaséna, to je takové označení. Neboť věz, velekráli, že byť rodiče dávají svým dětem jména jako Nágaséna, Súraséna, Víraséna nebo Síhaséna, není to nic než pouhý název, hrubý a nepřesný pojem, běžný výraz, obyčejné slovo. Pod ním si nepředstavuj jedince
46
„Lze s tím souhlasit? Není-li, ctihodný Nágasé-no, jedince, kdo ti podává oděv, pokrmy, nádoby, ložní prádlo, vodu a lék? Kdo toho používá? Kdo pak zachovává ctnost a mravnost a kdo páše neřesti, vraždy a krádeže? Kdo mluví pravdu a kdo lže? Není tedy dobra ani zla, není činů blahodárných ani činů zhoubných. Když pravíš, že ti říkají Nágaséna, co je ten Nágaséna, jemuž tak říkají? Jsou snad tvé vlasy Nágasénou?"
„To nikoli, velekráli."
,Jsou snad Nágasénou chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, svaly, kostí, morek, ledviny, srdce, játra, pokožka, slezina, plíce, střeva, pobřišnice, nestrávené jídlo, zbytky trávení, žluč, hlen, krev, pot, tuk, hnis, slzy, kožní mastnota, sliny, nosní výměšky, kloubní maz, moč, lejno nebo mozek?*'
„To nikoli, velekráli."
17
„Nuže, snad tedy tvůj tvar, postava nebo cítění, vnímání a vědomí:*" „To nikoli, velekráli."
„Pak se musím zeptat: Co je to Nágaséna? Nevi dím Nágasénu, Je to prázdný zvuk a nic víc. Mys Lim, že nemáš pravdu, ctihodný."
Jsi, velekráli, nedůtklivý jako pravý příslušník vládnoucího rodu . . - Pověz mi, přišel jsi pěšky, ne^ ho jsi přijel na voze?"
„Nechodím pesky, ctihodný Přijel jsem na voze"
„Vysvětli mi, velekráli, co je vůz. Zdaž voj jc vozem?*
„To nikoli, ctihodný."
„Zdaž je vozem náprava, kola, korba, opěradlo, rozporka, jařmo, opratě nebo zákolníky?" „To nikoli, ctihodný."
W
„Složíme-li všechny tyto předměty na hromadu, je to vůz?"
„To také nikoli, ctihodný,"
„Pak se, velekráli, musím zeptat: Co jc to vuz? Není žádného vozu. je to prázdný zvuk a nic víc. Myslím, že nemáš pravdu, velekráli,"
„Ctihodný Nágaséno, mluvím pravdu. Úhrnem o voji, nápravě, kolech a těch dalších součástech, vhodně spojených a účelně sestavených, užívá se slova a názvu vůz."
„Ba, velekráli, teď jsi to pochopil správně. A teď také víš, co znamená Nágaséna."
„Viděl jsi Buddhu, ctihodný?' „Neviděl, velekráli." „Tvoji učitelé a mistři ho viděli?" „Neviděli, velekráli."
■tíl
„Buddha tedy nebyl."
„Velekráli, viděl jsi himalájskou řeku Uhu?" „Neviděl, ctihodný." „Tvůj otec a ded ji viděli?" „Neviděli, ctihodný." „Řeka Úha tedy není."
„Ale ano, ctihodný, je, byť jsem ji neviděl a byť ji neviděl ani můj otec a děd."
„A tak je to také s Buddhou, velekráli-"
„Ctihodný Nágaséno, lze dokázat, že Buddha je vynikající, ze všech nejlepší?"
„Zajisté, velekráli, to lze dokázat."
Jakpak, ctihodný, lze dokázat, že Buddha je vynikající, ze všech nejlepší?"
„Kdysi žil slovutný mistr Tissa, od jehož smrt! už uplynulo mnoho let. Odkud ho lidé znají?"
30
„Z jeho spisů, ctihodný."
„A zrovna tak, velekráli, kdo vidí učení, vidí Buddhu, neboť Buddha j c hlásal."
„Zdaž, ctihodný Nágaséno, Buddha ví a zná všechno?"
„Ano, velekráli, Buddha ví a zná všechno/1
„Proč tedy dával svým žákům naučení jen příležitostně, nikoli soustavně a neustále?"
,Je takový lékař, velekráli, který zná všechny 1c ky na světě?"
„Ano, ctihodný."
„Zdaž tento lékař, velekráli, předepíše nemocné mu všechny léky najednou?"
„To nikoli, ctihodný, až přijde čas a podle choroby."
„A zrovna tak, velekráli, Buddha dával svým žá
~>1
kům naučení jen příležitostné, nikoli soustavné a neustále."
„Ctihodný, byl Buddha obdařen dvaatřiceti hlavními znaky velikého člověka a čtyřiadvaceti znaky druhotnými? Sálal z něho zlatý jas a mel svatozář o průměru jednoho sáhu?"
„Ano, velekráli."
„Měli jeho rodičové tytéž znaky?" „Nikoli, velekráli."
„Vždyť syn je podoben matce nebo rodičům své matky, svému otci nebo jeho rodičům." „Znáš, velekráli, stolistý lotos?" „Znám, ctihodný; mnoho jich kvete v jezírkách
mého sadu,"
„Kde se rodí a kde se rozvíjí?*1
„Rodí se v bahně a rozvíjí se ve vodě."
„A připomíná bahno nebo vodu svým tvarem, barvou nebo vůní?4* „Vůbec ne, ctihodný." „A tak je to také s Buddhou, velekráli."
„Ctihodný Nágascno, nalezne úlevu v slzách ten, kdo oplakává smrt své matky, anebo ten, kdo pláče z lásky k víře a učení?*'
„Slzy jednoho jsou poznamenány vášní, sobectvím a sebeláskou, slzy druhého mají čistotu radosti a klidu, jedny jsou palčivé, druhé osvěžující. A jen osvěžující přináší úlevu, velekráli, nikoli to, co pálí."
,Jaký je, ctihodný Nágaséno, rozdíl mezi člověkem zasaženým vášněmi a člověkem bez vášní?"
,Jeden je, velekráli, připoutaný, druhý odpoutá-ný«
r>2
„Co to znamená, ctihodný?44
Jeden je, velekráii, dychtivý, druhý nedychti
vý-ťí
Já to, ctihodný, chápu takto: oba, člověk zasazc-ný vášněmi i člověk bez vášní, chtějí jen dobré, například chutný pokrm; nikdo nechce špatné."
„Když, ó velekráii, jí človek zasažený vášněmi, vychutnává chuť jídla a rozkoš z té chutě; člověk bez vášní vychutnává chuť jídla, nikoli už rozkoš z té chute."
„Ctihodný Nágaséno, narodí se mrtvý člověk
znova, nebo ne?"
„Některý se narodí, jiný nikoli, velekráii. Kdo je zasažen vášněmi, narodí se znova; kdo jích je prost, nikoli."
„A tv, ctihodný, se narodíš znova?"
,rl.V- ...
51
,Jsem-li zasazen vášněmi, narodím* se; jsem-li jich prost, nenarodím se."
„A jak se lze zprostit vášní a vyhnout se znovu zrození?*4
„Soustředěnou pozorností, moudrostí a jinými blahodárnými stavy mysli."
„Není však soustředěná pozornost totéž jako moudrost?**
„To nikoli, velekráli; jsou to dvě různé věci. Soustředěnou pozornost můžeš shledat i u koz, ovcí, hovězího dobytka, buvolů, velbloudů a oslů, avšak ne tak moudrost."
„Ctihodný Nágaséno, hovořil jsi o koloběhu. Co
to je, ten koloběh?*1
„Když se někdo, velekráli, tady narodí a tady zemře, pak se narodí jinde a tam zemře a pak se opět
jinde narodí, to je koloběh, velekráli." „Dej mi přirovnání."
Jako když, vclekráli, človek sní zrale mango a zasadí pecku, z níž vyroste velký mangovník a nese ovoce, a ten človek opět sní zralé mango a zasadí pecku, z níž vyroste vetký mangovník a nese ovoce — a počátku ani konce tohoto sretězení nezná nikdo. A to je ten koloběh, vclekráli."
„Ctihodný Nágascno, řekl jsi, že člověk, který po celý život páchal zlo, se znovuzrodí mezi bohy, vzpomenc-li si v okamžiku své smrti na Buddhu. Tomu nemohu uvěřit, A řekl jsi také, že kdo usmrtí jediného živého tvora, dostane se do pekla. Tomu mohu uvěřit tím méně."
„A co si myslíš o tomhle, velekráli? Udrží se tře ba malý kamínek na vodní hladině--**'
ľ) a
„To ne, ctihodný"
ltA popluje po vodě třeba sto nákladů kamení, naložených na lodi?" ,,To ano, ctihodný."
„Tak vidíš, velekráli; ta loď, to jsou dobré skut-kv"
„A to jsi řekl hezky, Nágascno."
„Ctihodný Nágascno, je možné znovuzrození bez převtělení?"
„Zajisté, velekráli."
Jak to, ctihodný, lc je to možné? Dej mi přirov
í     ř fC
nani.
,Jestli někdo zažehne pochodeň od jiné pochod ně, převtělí sc tato v onu?1' „To nikoli, ctihodný"
„A zrovna tak sc lze znovuzrodit bez převtělení/
VI
„Dej mi jiné přirovnání."
„Vzpomínáš si, velekráli, jak tě tvůj učitel naučil nějakou báseň?" „Ano, ctihodný."
„Zdaž, velekráb, se ta báseň převtělila z učitele
v tebe?*4
„To nikoli, ctihodný."
„A zrovna tak se lze znovuzrodit bez převtělení."
„Ctihodný Nágaséno, řekl jsi, že oheň pekelný je mnohem palčivější než oheň přirozený, že oblázek v přirozeném ohni neshoří ani za den, zatímco skála velikostí domu shoří v ohni pekelném v okamžik ku. Tomu nemohu uvařit. A řekl jsi také, že ti, kdo sc dostali do pekla, se tam pekou po tisíce let, aniž je oheň stráví. Tomu mohu uvěřit tím méně."
„A co si myslíš o tomhle, vclekráli? Nepožírají
60
samičky delfínů, krokodýlů, želv, pávů a holubů ka minky a písek?"
„To ano, ctihodný, požírají."
„A stráví je?"
„Ano, ctihodný, stráví je."
„A stráví také zárodky potomstva, které mají v útrobách?*'
„To nikoli, ctihodný." „Proč?**
„Domnívám se, ctihodný, že to je účinek předchozích ěinů."
„A zrovna tak ti, kteří se dostali do pekla, pekou se tam po tisíce let aniž shoří, protože takový-je účinek jejich předchozích činů. Neboť Buddha pravil: — Nikdo neumírá, dokud z jeho činů zbývá sebe-
min.—
(i
„Pročpak, ctihodný Nágaséno, nejsou všichni li-dé'stejní? Jedni žijí krátce, jiní dlouho; jedni jsou chorí, jiní zdravíjedni oškliví, jiní hezcí; jedni sla bí, jiní mocní; jedni chudí, jiní bohatí; jedni spro stí, jiní vznešení; jedni hloupí, jíní moudří.11
A pročpak, velekráli, nejsou všechny rostliny stejné? Jedny jsou kyselé, jiné slané; jedny hořké, jiné pálivé; jedny trpké, jiné sladké "
„Domnívám se, ctihodný, že je to rozdílnosti je
jich semen."
A zrovna tak, velekráli, nejsou všichni lide stejní pro rozdílnost jejich Čínu dobrých a zlých, nebot jedni jsou takoví, jiní jsou makoví. A Buddha pravil; _ Dědictvím bytostí jsou účinky jejich činů dobrých a zlých a jen na nich závisí jejich budoucnost; jen účinky činů jsou příčinou, proč lidé nejsou všichni stejní.—"
ľ>2
„Ctihodný Nágaséno, dosáhnou všichni lidé ko neencho vyvanutí?*'
„Nikoli, velekráli. všichni lidé ho nedosáhnou, jen kdo si připouští, což jest si připouštět, kdo pochopí, což jest pochopit, kdo sc vyvaruje, čehož jest se vyvarovat, kdo rozpozná, což jest rozpoznat, a kdo uvede ve skutek, což jest ve skutek uvésti, ten dosáhne konečného vyvanutí/1
„Ctihodný Nágaséno, zdaž ten, kdo nedosáhl konečného vyvanutí, ví, že konečné vyvanutí je slast?" „Ano, velekráli, ví to."
,Jak to může, ctihodný Nágaséno, vědčt, nezakusil H to?"
„A domníváš sc, velekráli, že ti, jimž nebyly z trestu uťaty ruce nebo nohy, vědí, že utětí údů jc strast?"
„To ano, ctihodný, vědí to." „Jakpak to vědí?4
„Neboť to slyšeli od těch, jimž byly ruce a nohy
uťaty." ,       ,      . .
A zrovna tak, velekráli, ten, kdo nedosáhl konečného vyvanutí, ví, že je to slast, neboť to slyšel od těch, kteří ho dosáhli."
Je, ctihodný Nágaséno, ten, kdo se znovuzrodí,
totožný, nebo ne?"
„Ani totožný ani jiný, velekráli." „Dej mi přirovnání." Když jsi, velekráli, byl dítkem, slabým, drobným, bezbranným, a ležel jsi na zádech, byl jm tyz jako dnes, kdy jsi dospělý muž?1
Nikoli, ctihodný, nebyl jsem týž."
Bylo-li by tomu tak, velekráli, pak nemáš matku,
otce, ani učitele. Nemohl jsi být vzdělán ve vědách a vychován k ctnosti. Bylo-li by tomu tak, jiný by byl pachatel zločinu a jinému by usekli ruce za trest."
„To jistě nikoli, ctihodný. Co o tom soudíš ty?"
„Byl jsi, velekráli, stále týž Milinda, jenž byl malým dítětem a nyní je dospělý muž, avšak měnil ses a procházel různými stavy."
„Dej mi přirovnání."
„Zapálíme-li pochodeň, může hořet po celou noc?"
„Zajisté."
Je plamen, který hoří v poslední hlídce noční, totožný s plamenem hlídky druhé, a tento totožný s plamenem první hlídky?*4
„To nikoli."
Jsou tedy při každé noční hlídce vyměňovány pochodně ?"
1)4
h.)
„To také nikoli. Je to táž pochodeň, jež hoří po
Cd°ľ "T"    vím  velekráli  že sřetczení stavů je A tak pravím, veienraii,
pWnuié; následující se objevuje v okamztku, kdy předcházející mizí."
Dei mi ííné přirovnání." "^príklad níéko, jež se stane mlékem sedly*. ooÍ čerstvě stlučeným máslem a potom mas lem Spuštěným. Lze říci, že čerstvé mléko je totcz £ CmlľkoLdlé, jako éerstvé máslo a jako prepustené máslo?" r v H To nikoli, ale pocházejí z tenoz.
"ti, ím velekráli že sřetězcní stavuje „A tak pravím, veiCKran,
plynulé/*
Ctihodný Nágaséno, který « dvou, když «mřo» zde a jedensc má znovuzrodit v Brahmove světe
í)í>
a druhý v Kašmíru, je pomalejší nebo rychlejší?" „Oba stejně, velekráli." „Dej mi přirovnání." „Kde ses, velekráli, narodil?" ,,V Alexandrii, ctihodný." ,Jak daleko je odtud Alexandrie?" „Dvě stě jódžan." „A jak daleko odtud je Kašmír?4* „Dvanáct jódžan."
„Pomysli nvní, velekráli, na Alexandrii."
„Pomyslel jsem, ctihodný."
„A nyní pomysli, velekráli, na Kašmír."
„Též jsem pomyslel, ctihodný."
„Nuže, na co jsi pomyslel pomaleji nebo rychleji na Alexandrii, nebo na Kašmír?"
„Bylo to stejné, ctihodný, ani pomalejší, an rychlejší."
„A tak je to, velekráli, také s těmi, kdo se mají znovuzrodit v Brahmově světě a v Kašmíru." „Dej mi jiné přirovnání "
„Když letí dva ptáci a jeden usedne na vysoký strom a druhý zároveň na stromek nízký, čí stín padne na zem rychleji?"
„Bude to stejné, ctihodný, ani pomalejší, am
rychlejší.
„A tak je to, velekráli, také s těmi, kdo se maji znovuzrodit v Brahmově světě a v Kašmíru/'
,Jaký je cíl vás mnichů, ctihodný Nágaséno? Co je pro vás posledním a konečným smyslem?4
Aby přítomné strasti přestaly a už nikdy nenastaly a aby ani jiné nevznikly. Konečné vyvanutí -to je poslední smysl všeho našeho žití, velekráli. Všichni, kdož se vzdají světa, to činí pro to?
,,To nikoli, velekráli. Někteří to činí, protože se obávají panovníka, druzí, aby unikli světskému trestu nebo nesplaceným dluhům, a ještě jiní, abv se tak uživili. Avšak ti, kteří sc odřekli světa správně a opravdu, činí to pro to, jak jsem řekl."
„Vylož mi, ctihodný, snažíte-li sc vy mniši, abv strasti přítomně přestaly a už nikdy nenastaly a abv ani v budoucnu jiné strasti nevznikly, zdaž je nějaká budoucí strast?"
„V přítomnosti není žádná budoucí strast."
„To jste tedy velcí mudrcové, když se pachtíte za potlačením něčeho, co není."
„Napadnou-li tě nepřátelská vojska, velekráli, to teprve pak dáváš kopat příkopy, stavět hradby, bu^ dovát strážní věže a opevnění a schovávat obilí do zásob?"
Nikoli; to všechno je pripraveno uz předem
GvUSH teprve pak jízdu, válečné vozy a slony? Učíš se vládnout lukem a mečem a kopím. ^ „Nikoli; to všechno jsem učinil uz předem. '„A proč, velekráli?'
Abvch odvrátil budoucí nebezpečenství.
Je však v přítomnosti nějaké budoucí nebezpe-
censtvir
To nikoli, ctihodný" _ , jak velký jsi mudrc, velekráli, pripravuješ h se k odvrácena nebezpečenství, jež není." r>ei mi iiné přirovnáni. :c:íPakJtePL, když máš W «J ^ 5tudnu nebo hloubit rybník, abys mel vodu? Cožpak teprve, když máš hlad, dáváš zorat pole a zastt obilí, abys měl co jíst?"
„Nikoli, ctihodný, to všechno se dela předem.
70
„A proč, velekráli?"
„K uhašení budoucí žízně a zahnání budoucího hladu."
,Je však v přítomnosti nějaká budoucí žízeň nebo budoucí hlad?"
„To nikoli, ctihodný."
,Jak velký jsi mudrc, velekráli, připravuješ li se k uhašení žízně a zahnání hladu, jež nejsou'4
„Ctihodnv, milujete vv mniši své tělo?44 „Nikoli, velckráli."
„Proč tedy o ně pečujete tak soustavně a vlídné?4* „Byl jsi, vclekráli, někdy zraněn v bitvě?** „Ano, ctihodný.*'
,,A bylo tvé zranění vytřeno olejem, ošetřeno mastí a zavázáno jemnou látkou?*' „Ano, ctihodný."
„Ty jsi snad miloval své zranění, žes o ně peco^
val tak soustavně a vlídně?"
„To nikoli; jen proto, aby se zhojilo"
„A zrovna tak, velekráli, mniši nemilují své tělo,
ale'pečují o ně, aniž jsou k němu poutáni, neboť je
nástrojem mravného žití."
A to jsi řekl hezky, Nágaséno."
„Ctihodný Nágaséno, je příjemný pocit blahodárný nebo zhoubný, anebo nijaký?" „Může být, velekráli, taký i onaký." Ale, ctihodný, jestliže blahodárný pocit není strastný a strastný pocit není blahodárný, pak blahodárné a strastné, zrovna tak jako zhoubné a příjemné, vůbec nevzniká."
„Co tedy myslíš, velekráli? Kdybys tomuto služebníku vložil do jedné ruky horkou Železnou kouli
a do druhé kouli ledového sněhu, zdaž by ho obě pálily?"
„Zajisté, ctihodný, pálilv by ho obě." ,Jsou tedy, velekráli, obe horké?" „To nikoli, ctihodný." „A jsou tedy, velekráli, obě ledové?*4 „To nikoli, ctihodný/1
„Tak to uvaž: jestli pálí to, co je horké, pak tyto koule, protože nejsou obě horké, nemohou pálit obě; a jestli pálí to, co je ledové, pak tyto koule, protože nejsou obe ledové, nemohou také,"
„Nemohu se postavit mudrci jako jsi tv, ctihodný. Vysvětlí mi toho smysl."
,Je totiž šest radostí rodinného života a šest radostí života odříkání Je šest starostí rodinného života a šest starostí života odříkání. Je Šest lhostejno stí rodinného života a Šest lhostejností života odři
74
kání. A ty všechny mohou být minulé, přítomné nebo budoucí. Což dohromady činí sto osm p
oci-
tu."
„Ctihodný Nágaséno, smím sc tě otázat?"
„Ptej sc, velekráli "
sJiž jsem se zeptal."
„A já jsem již odpověděl"
„Na cos mi odpověděl?"
„Na to, na co ses mne ptal, velekráli "
„Ctihodný Nágaséno, zdaž různé blahodárné staw mysli mají týž účinek?"
„Ano, velekráli; mají za účinek zničení vášní." „Dej mi přirovnání."
„Zrovna jako různé zbraně jednoho vojska, pěchota, jízda, válečné vozy a sloni, společně bojují
7(:
a vzájemně se podporují směřujíce k jednomu cíli, totiž k potření nepřítele, tak i různé blahodárné stavy mysli ničí vášně z různých stran."
,Jak si člověk vzpomene na to, ctihodný Nágaséno, co minulo, co jc dávno pryč*?" „Pamětí, velekráli."
„Ba ne, ctihodný Nágaséno, je to spise vědomím, nikoli pamětí/*
„A zapomněl jsi někdy, velekráli, na něco, co jsi dříve sám učinil?" „To ano, ctihodný."
„A byl jsi tehdy, velekráli, bez vědomí?" „Nikoli, ctihodný; to mi selhala paměť." „Proč tedy, velekráli, tvrdíš, že to je vědomím? Je to pamětí."
„Ctihodný Nágaséno, když vznikne zrakový vjem, vznikne také poznaní v mysli?"
„Ano, velekráli, je tomu tak."
„A co, ctihodný Nágaséno, vzniká jako první, zrakový vjem nebo poznaní v mysli?'
Jako první vzniká zrakový vjem, velekráli."
„Zdaž první nařídí druhému, aby vzniklo tam, kde vznikne ono, anebo druhé praví prvnímu, že vznikne tam, kde vznikne ono?"
„Nikoli, velekráli, neboť mezi nimi není slov"
Jak to tedy, ctihodný Nágaséno, že když vznik nc'zrakovv vjem, vznikne hned i poznání v mysli?"
Je to sklonem, bránou, účelnou obdobou a cílevědomou činností."
Jakpak je to sklonem, ctihodný Nágaséno? Dej
mi přirovnání."
„Nuže, velekráli, když prší, kam stéká voda?1
,,Po sklonu, ctihodný."
„A když prší podruhé, kam stéká ta voda?" „Po tomtéž sklonu, ctihodný, jako stekala voda předtím."
„Zdaž první nařídila druhé, aby stékala tam, kam stékala ona, anebo druhá pravila první, že bude stékat tam, kam steče ona?"
„Nikoli, ctihodný, neboť mezi nimi nebylo slov. Je to sklonem."
„A tak je to, velekráli, také se zrakovým vjemem a poznáním v mysli."
„A jakpak je to bránou, ctihodný Nágaséno? Dej mi přirovnání."
„Představ si, velekráli, pohraniční město chráněné pevnými hradbami se střílnami a strážními věžemi, které má jedinou bránu. Chce-li pocestný vstoupit do města, kudy vstoupí?"
7 n
„Vstoupí bránou, ctihodný."
„A bude-li druhý pocestný chtít také vstoupit do města, kudy vstoupí?"
„Tou bránou, ctihodný, kterou vstoupil první
pocestný."
„Zdaž první nařídil druhému, aby vstoupil tudy, kudy vstoupil on, anebo druhý pravil prvnímu, že vstoupí tudy, kudy vstoupí on?"
„Nikoli, ctihodný, neboť mezi nimi nebylo slov. Je to bránou."
„A tak jc to, velekráli, také se zrakovým vjemem
a poznáním v mysli."
„A jakpak je to účelnou obdobou, ctihodný Ná-gaséno? Dej mi přirovnání,"
„Když ze vsi do vsi jede po cestě vůz, velekráli, kudy pojede druhý vůz?"
,,Touž cestou, ctihodný, kudy jel první vůz."
,,Zdaž první nařídil druhému, aby jel tudy, kudy jel on, anebo druhý pravil prvnímu, že pojede tudy, kudy pojede on?"
Nikoli, ctihodný, neboť mezi nimi nebvlo slov. Je to účelnou obdobou."
,,A tak je to, velekráli, také se zrakovým vjemem a poznáním v mysli,"
„A jakpak je to cílevědomou činností, ctihodný Nágaséno? Dej mi přirovnání."
,Jako v poetech, v logice, v psaní a v jiných oborech je člověk zpočátku neobratný a posléze cílevědomou činností získá na obratnosti, tak, velekráli. i tam, kde vznikne zrakový vjem, vznikne cílevědomou činností i poznání v mysli, A stejně tak je to mu, velekráli, i potažmo k vjemům sluchovým, ěi chovým, chuťovým a hmatovým."
íi]
,Jaké rysy, ctihodný Nágaséno, má moudrost?"
„Rozlišování a záření, vetekráli."
,Jak to, ctihodný, že rysem moudrostí je záření?*'
„Moudrost zahání stíny nevědomosti, rozsvěcí zář vědění, odhaluje skryté pravdy."
„Dej mi přirovnání, ctihodný."
,Jako když přineseš, velekráli, do temného domu pochodeň, světlo zažene stíny, ozáří prostor a dá vyniknout tvarům. A tak je to i s moudrostí."
„Ctihodný Nágaséno,je ten, kdo ví, také moudrý?" „Ano, velekráli; kdo ví, je moudrý." „Vědění je tedy totéž jako moudrost?" „Ano, velekráli."
„A kdo je moudrý, může se mýlit?' „Může se mýlit v některých věcech, v jiných nikoli."
í\2
„V čem se může mýlit?4
„Ve vědách, jimž se neučil, ve znalostech o zemích, jež nenavštívil, nebo ve významu slova, jež nezná."
„V čem se nemůže mýlit?'
„Ve vědění, jež je plodem moudrosti: žc nic nemá trvání, že všechno je strastné a žc duše neexis tuje."
„A co se stane s bludy toho člověka?"
„Dosáhne-li člověk vědění, pak se před jeho moudrostí bludv rozplynou."
„Dej mi přirovnání, ctihodný."
,Jako když, velekráli, přineseš do temného domu pochodeň, stíny se rozplynou a rozlije se jas. Zrovna tak se před moudrostí rozplynou bludy."
,,A co se stane s moudrostí?*
„Když vykonala své, moudrost mizí v okamžiku,
leč co vzbudila, totiž vedení, že nic nemá trvání, že všechno je strastné a že duše neexistuje, to zůstane."
,,Dej mi přirovnání, ctihodný Nágaséno."
,Jako když, velckráli, chceš v noci odeslat dopis. Zavoláš písaře a dáš přinést kahanec. Nadiktuješ dopis a pak světlo zhasíš, Třebaže už není světla, dopis zůstává. A zrovna tak zůstává vědění, když zhasla moudrost."
„Dej mi jiné přirovnání."
„Vesničané ve východních krajích mají ve zvyku stavět u každé chýše pět velkých džbánu s vodou pro případ požáru. Vzplane-li chýše, polijí ji vodou z těch džbánů a oheň je uhašen. Jsou pak prázdné džbány ještě k něčemu?*
„To jistě nikoli, ctihodný. Pryč s těmi džbány. K čemu by ještě byly ty džbány?"
„Těch pět džbánů, velckráli, je jako pět rozumových způsobilostí, totiž víra, rozhodnost, soudnost, rozjímání a moudrost. Vesničané jsou jako svatí mužové, oheň požáru je jako vášně. A jako pět džbánů vody uhasí požár, tak moudrost a ostatní potlačí vášně tak, že se již neprobudí. A tak, vcle-králi, moudrost, když byía vykonala své, mizí, leč vědění, jež vyvolala, zůstane."
„Dej mi ještě jiné přirovnání, ctihodný."
„Představ si, vclckráli, že lékař uvaří z pěti léčivých bylin lektvar a podá ho nemocnému, jenž se uzdraví. Podá pak lékař udravenému lektvar znova?"
„To jistě nikoli, ctihodný. Pryč s tím lektvarem, K čemu by ještě byl ten lektvar?4
„Těch pět léčivých bylin, velekráli, je pět zmíněných rozumových způsobilostí. Lékař je jako svatý
HA
muž, nemoc je jako vášně a nemocný jako nevědomý. A jako lektvar z pěti léčivých bylin zruší neblahý vliv vzbouřených tělesných šťáv, tak pět rozumových způsobilostí potlačí vášně tak, že se již neprobudí. A moudrost zmizí, leč vedení zůstane." „Dej mi přece ještě jiné přirovnání." „Třeba bojovník, jejž napadl oddíl nepřátel, vystřelí po nich pět šípů a nepřátelé prchnou. Má za^ potřebí vystřílet těch pět šípů znova?"
„To jistě nikoli, ctihodný. Pryč s těmi šípy. K čemu by ještě byly ty šípy?"
„Těch pět šípů, velekráh, je jako pět rozumových způsobilostí. Bojovník je jako svatý muž a oddíl nepřátel je jako vášně, A jako pět šípů zahnalo nepřátelský oddíl, tak pět rozumových způsobilostí potlačí vášně tak, Že se již neprobudí. A moudrost opět zmizí, lec vědění zůstane/'
tt<>
„Kde sídlí rozum, ctihodný?" „Nikde, velekráli." „Pak tedy není rozumu." „A kde sídlí vítr, velekráli?" „Nikde, ctihodný." „Pak tedy není větru?*'
Ctihodný Nágaséno, lze rozlišit jednotlivé stavv mysli, když jsou vc společné součinnosti, a říci: toto je vjem, toto pocit, toto vědomí, toto myšlení, toto chápání, toto zkoumání a toto hodnocení?"
„Nikoli, velekráli, to nelze."
„Dej mi přirovnání."
,Jako kdyby, velekráli, králův kuchař připravil polévku nebo omáčku ze smetany, soli, zázvoru, kmínu, pepře a dalších přísad a král bv mu pak pravil: — Odděl mi chuť smetany, chuť soli, chuť zá
89
I
zvoru, chuť kmínu, chuť pepře a chuť ostatních přísad.— Bylo by možno, velekráli, oddělit z té polévky nebo omáčky chuť kyselou, slanou, hořkou, pálivou, trpkou nebo sladkou?" ,
„To jistě nikoli, ctihodný, třebaže ty chutě tam jsou všechny dohromady."
„A zrovna tak je tomu, velekráli, s jednotlivými
stavy mysli."
„Lze, velekráli, rozeznat sůl okem?" I „Ano, ctihodný, to lze." „Přemýšlej dobře, velekráli!" „Nuže, ctihodný, spíše jazykem." „Tak jest, velekráli,"
„Avšak, ctihodný, zdaž lze jazykem rozeznat |
všechnu sůl?**
„Ano, velekráli.14
90
„Pak jestliže lze jazykem rozeznat všechnu sul. co zbývá z toho, co přivážejí býci na vozech?*'
„Není to jen sůl, velekráli, co přivážejí býci na vozech; je to sůl a její hmotnost. A lze, velekráli, na váze zvážit sůl?**
„Ano, ctihodný, to lze."
„Ó nikoli, velekráli, sůl zvážit nelze; lze zvážit jen její hmotnost."
,Jsou, ctihodný Nágaséno, taková bytí, která vznikají z nebytí?"
„Takových není, velekráli, neboť všechna bytí, která nebyla, vznikají z nějakých bytí, která už byla."
„Dej mi přirovnání."
„Uvažuj tedy, velekráli. Zdaž dům, v němž právě sedíš, vznikl z nebytí?*'
91
„To nikoli, ctihodný. Není tu ničeho, co by nebylo předtím. Dřevo vzrostlo v lese, jíl se zrodil v zemi a dům je výsledek práce těch, kdož jej postavili/'
„Takže není, velckráli, takových bytí, která by vznikla z nebytí."
,,Dej mi jiné přirovnání."
,Jako když se do země zasejí semena, která se ujmou, vzrostou, sílí a stanou se stromy, jež rozkve tou a nesou plody — zdaž vznikly z ničeho?"
„Nikoli. Existovaly už předtím jako semena "
„A tak je tomu s každým bytím, velckráli "
„Dej mi ještě jiné přirovnání."
,Jako když hrnčíř vezme hlínu a vyrobí různé nrnce     ty přece nevznikly z ničeho. Existovaly už předtím jako hrnčířská hlína, A tak je tomu s kaž- I dým bytím, velekráli."
„Dej mi přece ještě jiné přirovnání."
„Kdyby, velekráli, loutna nemela kobylku, kůži, ozvučné těleso, krk, druhé ozvučné těleso, struny a trsátko a kdyby nebylo hudebníka, zazněl by tón?"
„To nikoli, ctihodný."
„Kdyby, velekráli, nebylo dřívka, loučky, šňůrky, tulejky a troudu a kdyby nebylo člověčí snahy, vzplál by oheň?*'
„To nikoli, ctihodný."
„A   kdyby,   velekráli,   nebylo   zrcadla, světla a obličeje, objevil by se obraz?" „To nikoli, ctihodný."
„Takže není, velekráli, takových bytí, která by vznikla z nebytí."
„A to jsi řekl hezky, Nágaséno."
92
Král Milinda sklonil hlavu a mlčel. Po chvíli řekl mnich Nágaséna: „Víš, velekráli, kolik je hodin?"
„Vím to, ctihodný " odpověděl Milinda. „První noční hlídka již uplynula a druhá právě probíhá. Avšak tam, kde se sejde takový učitel s takovým učedníkem jako my dva, nehledí se na čas."
„To máš pravdu " přikývl Nágaséna.
Král Milinda, velmi uspokojen rozpravou, daro val mnichovi na důkaz vděčnosti a přízně vzácnou vlněnou látku v hodnotě jednoho sta tisíc zlaťáků a řekl mu: „Ctihodný Nágaséno, od nynějška budu ve svém paláci poskytovat tobě a twm spoluhra^ třím osm set pokrmů denně. A ty si pak ještě vyber z mého jmění, cokoli se ti líbí a co ti řád dovoluje přijmout."
„Dekuji ti, velekráli, ale nepotřebuji ničeho. Stačí mi, co vyžebrám."
„Vím, ctihodný" naléhal MiHnda, „avšak střež sebe i mne před zlomyslnými klevetami. Mohli by říci, že mnich Nágaséna se sice králi zalíbil, leč nedostal nic- Mohli by říci, žc král Milinda bvl uspokojen, leě nedal to najevo."
„Budiž, velekráli, :i děkuji ti."
„A ještě tohle ti chci říci, ctihodný," pravil král Milinda. ,Jako zajatý lev ve zlaté kleci natahuje svou hřívnatou šíji ke svobodě, tak mne to vábí k samotě a rozjímání, přestože žiji světským živo tem. Avšak kdybych se vzdal moci královské, brzy bych zemřel, neboť mám příliš mnoho nepřátel, kteří po mně pasou." Potom se rozloučili.
Král Milinda sc zamyslel ve svém paláci a ptal se sám sebe: , Jak jsem sc ptal ctihodného Nágascnv? A jak on odpovídal?" A usoudil: „Dobře jsem se ptal a on dobře odpovídal."
Ti
Ctihodný Nágaséna se zamyslel ve své poustevně a ptal se sám sebe:
, Jak se ptal král Milinda? A jak jsem já odpovídal?' A usoudil: „Dobře se ptal a já jsem dobře odpovídal.'*
A stali se přáteli.
POZNÁMKA
Milindapaňha aneb Otázky Milindovy jsou obecně zařazovány do buddhistické literatury parakáno-nické, leč i tak mají mezi buddhisty mimořádnou váhu. Jejich autorita vyniká zejména na Srí Laňce a v jihovýchodní Asii, zvláště v Thajsku, kde jsou přímo součástí kánonu. Text Otázek Milindových, jak se nám zachoval, pochází zhruba z doby kolem počátku našeho letopočtu, jeho jádro však bezpochyby z doby řecko-baktrijského krále Menandra, známého v indických pramenech jako Milinda. Tenhle Menandros, jenž zemřel přibližně v polovi-
ci
ne 2. století před naším letopočtem, vládl na velkém území, jehož hlavním městem byla Ságala (Sjálkót v dnešním Pákistánu). Podle svědectví Strabónova pokořil více národů než Alexandr Veliký. A skutečně — mince, jež dával razii, byly dosud nalezeny od Kábulu až k Mathuře, ba i v Bundél-khandu a v Patně.
Otázky Milindovy se dochovaly ve třech dosti rozdílných recenzích: jen jedna z nich však je indická, v jazyce páli, dvě jsou Čínské, Původní spisek byl asi jakýsi buddhistický katechismus pro Reky a ostatní národnosti, pronikající tehdy do severozápadní Indie — do Džambudípy, Země růžových jabloní. To však, co se nám dochovalo, je zřejmě zpracování mladší o dvě až tři století, upravené a rozšířené. Není ovšem vyloučeno, že základem jsou opravdu zápisy skutečných rozprav krále Me-
nandra s buddhistickým mnichem Nágasénou, ve děných formou ve starověku obvyklou nejen v Indii (upanišady), nýbrž i v Řecku (Platón).
Historičnost osoby Nágasénovy nemáme bohužel nikterak doloženu; není se tomu co divit, neboť šlo o buddhistického mnicha. Makkhali Gósála a Purá na Kassapa, zmínění v první části, byli čelní představitelé ateistické sekty ádžíviků; žili však o něko lík století dříve, v době Buddhové, a lze je charak terizovat jako předchůdce později proslulých tántri ků a jóginů. Sám Buddha silně horlil proti jejich názorům a poškorpil se i se zakladatelem džinísmu Mahávírou,
Mnich Nágaséna, ten bystrý- dialektik, jak ho označil největší filozof nove Indie Sarvapalli Rá-dhákrišnan, se svým smyslem pro neustálou změnu všeho bytí a pro pohyb myšlenek i vědomí, kladl
1 ľ i
zvláštní důraz na exaktní metodu pozorování a hodnocení všech jevů. Odmítl jsoucnost nesmrtelné duše jako nepodloženou abstrakci a chápal lidské já jako jednotný komplex zákonitě zařazený do historických souvislostí. Z Buddhových myšlenek vyvozoval důsledky s přísnou a neúprosnou logikou, a tak maně leckdy odhalil jejich neúměrnost a omezenou platnost.
Výběr z Otázek Milindových pro Lyru Pragensia byl přeložen z vydání V. Trencknera pro Pal i Text Society (Londýn 1880).
V. M.