JANA SPÁČILOVÁ, BRNO NOVÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA Hudba na dvoře olomouckého biskupa Wolfganga Hannibala kardinála Schrat-enbacha (1660-1738, biskupem od 1711) je vedle jaroměřické zámecké hudební kultury druhým hlavním tématem výzkumných projektů o italské barokní opeře na Moravě, probíhajících od roku 2005 na Ústavu hudební vědy FF MU.1 Nej-důležitějším výstupem vztahujícím se k tomuto tématu je disertace autorky tohoto článku Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711-1738). Příspěvek k libretistice barokní opery a oratoria dokončená v roce 2006.2 Od doby obhájení práce se však objevilo několik nových skutečností, jejichž stručný přehled přináší tato studie.3 Hlavním přínosem pokračujícího výzkumu je nalezení neznámých materiálů k operním představením v roce 1735 a k personálnímu složení biskupovy dvorní kapely a dále identifikování dalších hudebnin, které patrně náležely ke schratten-bachovskému hudebnímu provozu. Zprávy o opeře Nitocri provedené ve Vyškově v září 1735 První skupina pramenů se týká operních představení roku 17^^J^ biskupovým narozeninám (12. září).4 K tomuto roku neexistovalo donedávna " , , r/- . ^D AnR/OS/2212), Výzkum operního Italská opera na Moravě v 1. polovině 18. s^1^^^^ feSite! PhDr. Jana Perut-repertoáru v českých zemích v době baroka (GA C K 4U8/uwu^ ková, Ph.^ Předběžné výsledky výzkumu byly publikovány v cyklu šesti studií s P^titolem Olomoucký b^kup Schrattenbacha hudba vrcholného baroka v eelém ročníku 37 (2005) časopisu Opus musicum. h na mezinárodních P^aLná studie je shrnutím a doplnčn^ hudebnevčdných kolokviích Brno v »^ 2007 CU der Mustkkap Hofe des Olmützer Bischofs Schrattenbach) a pubhkovány. Olmtzer BischofSchrattenbach). Referáty äom^^^ Mgr. Pavlu Suchánkovi, Ph.D. upozornční na tyto prameny náleží můj co nejsr Semináře dějin uméní FF MU. |0() JANASPÁřll (>\ V ItKNO libreto ani žádný jiný doklad o provedení opery. Nové nalezené dokumenty se nacházejí mezi Schrattenbachovými účty za nákupy a řemeslnické práce, které jsou dochovány v rodinném archivu Kálnokyů v Moravském zemském archivu ' Vyplývá z nich, že ke kardinálovým narozeninám byla hrána nová opera Nitocri neznámého skladatele. Kromě účtů za narozeninové operní představení roku 1735 nacházíme v kál-nokyovském rodinném archivu také korespondenci Wolfganga Hannibala Schrat-tenbacha s jeho synovcem Franzem Sigmundem, z níž se dovídáme, že opera byla provedena také o biskupových jmeninách (31. 10.). V dopise z 26. 10. děkuje kardinál za blahopřání k svátku a sděluje, že bude při této příležitosti hrána opera.6 O několik dní později (2. 11.) se zmiňuje o úspěšné akci, titul díla není bohužel uveden.7 Vraťme se však ke zprávám o opeře Niíocri. Nejdůležitějším pramenem je seznam výdajů za operu a další hudební akce s nadpisem: Specification / d[er] Spesa d [er] opera La Nitocri / und was sonst für Mus i c gehöret / Anno 1735 (viz obr. I).8 Obsahuje 31 položek, celková suma činí 517 zl. 9 kr. Téměř polovina položek seznamuje dále doložena jednotlivými účty. Seznam není datován, podle dat účtů lze však dovodit, že se jednalo o operu dávanou v polovině září. Z materiálů dále vyplývá, že objednavatelem zakázek byl kardinálův synovec Franz Sigmund, jedna z ústředních postav kardinálova dvora.9 Celý soubor dokumentů přináší velmi cenné informace k divadelnímu provozu na biskupském dvoře na příkladu konkrétního operního představení a je vynikajícím materiálem nejen z pohledu muzikologie, ale především teatrologie. Není v možnostech této studie přinést podrobnou analýzu těchto pramenů, proto se soustřeďme pouze na několik nejvýznamnějších informací, které z nich lze vyčíst. První zpráva se týká výpravy opery. Vyškovský malíř Johannes David namaloval a pozlatil rekvizity: „ 13 Partesan " [= partisana, zbraň podobná halapartne], „3 Brust stuckh" [= hrudní pancíř], „2 Schildt, 3 Tirkische Rock" atd. Cenný údaj představuje položka za natření 20 pultů („ 20 Pulpet angestrichen "), což by mohlo nasvědčovat o početním obsazení orchestru, o němž jsme dosud neměli žádné bližší zprávy. O kulisách není zmínka v tomto ani v jiných účtech, ačkoliv Moravský zemský archiv Brno, fond G 76, Rodinný archiv Kálnokyů Letovice: inv. č. 83, kart. 16 (96 fol., různé účty 1726, účty za operu 1735); inv. č. 144, kart. 18 (8 fol., účty za operu 1735). Schrattenbachovský archiv přešel do rodinného archivu Kálnokyů díky Alžbětě hraběnce Schrattenbachové (1809 - 1875), která se roku 1827 provdala za hraběte Gustava Josefa Kálnokyho. „Vor den Wohlmeinenden Wunsch zu meinem bevorstehenden Namenstag bedanke mich freundl:, und bericht, dass ich anjetzo meine recht schöne Opera werde produciren lassen [...]" (G 76, inv. Č. 87, kart. 16, fol. 5-6). H unfd™ertire mich mit denen in grossen anzahl habenden vornehmen Gästen bey mei-er in Wahrheit schönen Oper rechts vergnieglich [...]" (G 76, inv. Č. 87, kart. 16, fol. 26). í lŕ> J »VI, X Ol 1___ĺ ix- /> , ~_ nenn G 76, inv. Č. 83, kart. 16, fol. 87. - . v. u j, is.au. io, 101. 5/. O výjimečném postavení tohoto synovce v kardinálově družině se zmiňuje Zuber, Rudolf Osudy moravské církve v J8. století I., Praha 1987 (dále jen Zuber 1987), s. 118. N0VÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA 191 bY pro jejich přípravu svědčily položky za plátno (4 zl. 37 kr. a 2 zl. 30 kr) Víme však, že se ve vyškovském zámeckém divadle hrálo již roku 1734, a proto je pravděpodobné, že pro operu byly použity kulisy tzv. obecného typu, které byly í dispozici jako standardní výbava divadla. Plátno mohlo být určeno pro výrobu speciálních stavěčích kulis. Orchestru se týkají položky za havraní brka, která byla zřejmě určena pro mechaniku cembal („umb Raben federn" - 2 zl), dále zpráva o zakoupení nového fagotu („ vor Erkauffung eines fagot "-6 zl), záznamy o přepravě nástrojů („ we-gen Uberbringung des Instruments" - 3 zl.) a ladění cembala za půl roku („vor ómonaíl. accordierung des Cembalo" - 12 zl). Mezi jmény osob účastných na divadelním provozu Schrattenbachova dvora je nutno uvést především kopistu Josefa Lukavského - jeho účet představuje druhou nejvyšší položku v celém seznamu (51 zl. 45 kr.), což naznačuje, jak vysoce byl v té době na Moravě ceněn opisovač schopný rozepsat italskou operu (účet je také jako jediný psán v italštině).10 Z účtu knihvazače Johanna Graffa zjistíme nejen počet vytištěných libret („600 neýe Titel in der Opera Buch"), ale i to, že vyvázal také partituru opery („Ein Nothen Buch eingebunden "). V položce za zaplacení stráží a sluhů je ukryta informace o počtu repríz opery („zu 4 malliger haltung der Opera"), v účtu za krejčovského tovaryše doba práce na kostýmech („ ein Gesell in Ihro gnaden Zimmergearbeithet und in dem Teatrum 12. Tag"). Nejdůležitější jsou ovšem účty za kostýmy od vyškovského krejčího (sign. 144, kart. 18, fol. 8) a brněnského vyšívače (tamtéž, fol. 1 - 2), které zaznamenávají jména sólistů. Uvádějí celkem sedm jmen, z toho pět se vyskytuje shodně na obou účtech. Vyškovský krejčí Ignatius Polsator jmenuje tyto zpěváky: H. [= Herr] Santo, H. Antoni, H Wegschmitt, H. John, Don Mauro a Jungfrau Rosalia. Brněnský vyšívač Jacob Joseph Cžada rozepisuje svou práci podle jednotlivých umělců: Jungfr. Rosalia, Jungfr. Theresa, Herr R Wegschmidt, Herr Santo, Herr Antonio, HerrJonn [sic!]. I když není uvedeno, jaké role tito umělci představovali, Je nesPorné, že se jedná o kompletní obsazení opery Nitocri. Členy pěveckého ansámblu Schrattenbachovy dvorní opery v září 1735 byly tedy zpěvačky Rosalia aTeresa a pánové John, Wegschmidt, Mauro, Antonio a Santo. Přívlastek „Don" u zPéváka jménem Mauro napovídá, že šlo o duchovní osobu s nižším svěcením, sejné tak lze dovodit u P. [= Padre] Wegschmidta. V případě Antonia a Santa, en Jsou jmenováni pouze křestními jmény, navíc italskými, se lze domnívat, že bl0okastráty.n tlC(Ťtura *0* opera Nitom, colla rana importa 11.41 Ricevuto tutta la mnrn u«art ■»* 16533. Saít°ri 16535. Partitura je uložena v l-MC. 194 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO meniča Lalliho z roku 1733, než k původnímu textu Apoštola Zena. Určení některých árií je ovšem ztížena tím, že jde o německou verzi libreta, a proto nelze vždy jednoznačně stanovit, zda se jedná pouze o volnější překlad nebo zda došlo již v italské verzi k přebásnění, s čímž se ve schrattenbachovských libretech setkáváme poměrně často. Přesto lze říci, že s Lalliho úpravou se vyškovskáNitocri shoduje nejméně v sedmnácti áriích z jednatřiceti. K tomu dále přistupuji hudební čísla, která jsou společná oběma verzím. Od verze z roku 1733 se však moravské libreto liší v několika podstatných znacích. První ze dvou scén, které byly u Lalliho „in virgole", zde sice zůstala, je zde však nová árie (Nitocri, 1/7). Druhá scéna „in virgole" je vynechána (Emire-na, 1/13), omylem však nedochází k posunu v číslování scén - 14. scéna je sice opatřena číslem 13, avšak hned po ní následuje původní 15. scéna. Po jedné nové árii mají Micerino (1/14 - u Lalliho bez árie), Ratese (11/13) a Mirteo (111/15). Změněn byl dále duet Emireny a Mirtea ve třetím aktu. Nejpodstatnějším rozdílem je značné rozšíření role královnina rádce Imofiho. V 11. scéně druhého aktu, kde v benátské verzi árie není, přináší moravské libreto původní text Apoštola Zena Morirá, forse innocente (v němčině Sterben wird er, vielleicht ohne Schuld). Větší zásah přichází ve třetím aktu. Ze scén 8 až 10, které byly v benátské verzi vypuštěny, je zde zkrácením a sloučením vytvořena jedna scéna (pod číslem 8), zakončená Imofiho novou árií Ich seh ein Hertz in Streit (v Zenově originálu zpívala postava na tomto místě árii Furie implacabilí). Rádce má navíc zcela novou árii Gleichwie es sich gebührt vil. scéně téhož aktu, kde v obou předchozích libretech (Zeno: 13. scéna, Lalli: 10. scéna) árie není. Tím je tato vedlejší role značně zdůrazněna, neboť všechny ostatní postavy mají v posledním aktu pouze po jedné árií („seconda donna" Emirena dokonce pouze duet s Mirteem). Vzhledem k popsaným změnám a nedochovanému titulnímu listu nelze jednoznačně říci, zda byla ve Vyškově v září 1735 uvedena Nitocri Giuseppe Sellitta (či spíše její úprava) nebo zcela nová opera, pro kterou byla použita pouze benátská verze libreta. Jak ukážeme dále, v každém případě se jednalo o pasticcio, neboť nejméně dvě árie byly vzaty ze zcela jiného díla. Jako další možný autor se proto jeví kardinálův dvorní skladatel Václav Matyáš Gurecký (1705 - 1743). V roce 1735 byl ještě zaměstnán na biskupském dvoře, na místo kapelníka olomoucké katedrály nastoupil až o rok později. Pro svého zaměstnavatele zkomponoval Gurecký několik oper, všechny jsou psány na Zenová libreta (1729 Antioco, 1730 Griselda, 1734 Scipione nelle Spagne). Míra a povaha úprav v těchto textech (vyjmuté a nahrazené árie, sloučené scény) odpovídají libretu Nitocri. Tuto otázku vsak pro nedostatek dalších indicií musíme ponechat otevřenou. Stabat mater Girolama Pery Nová k našemu opera domácího skladatele by jistě představovala důležitý příspěvek l poznani moravské barokní hudby. Zjištěná jména Schrattenbachovýcb zpěváků však zásadné mění pohled na další kompozici z okruhu skladatelů kardinálova dvora. Je to Stabat Mater biskupského kapelníka Girolama Pery, jehož partitura se nachází ve vídeňském archívu Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikťreunde). Shrňme si informace o tomto skladateli, který, ač zastával ve Schrattenbacho-vě dvorní kapele vedoucí postavení, není v domácích kruzích ještě příliš znám. Girolamo Pera se narodil kolem roku 1690 v Benátkách, kde také strávil velkou část svého života. Po roce 1721 byl zaměstnán jako chrámový kapelník v Udine, do Benátek se navrátil v prosinci 1734. Další zprávy o jeho osobě jsou až z let 1765-1768, kdy byl jeho žákem v Benátkách pozdější saský dvorní kapelník Jo-seph Schuster (1748-1812). Od února 1768 působil Pera ve Fossalta di Porto-gruaro poblíž Benátek, kde zemřel 2. května 1771 ve věku osmdesáti let. Ve své době byl Pera ceněn jako autor chrámové "hudby, z jeho díla známe dnes pouze několik duchovních a varhanních skladeb. Jediným dokladem o jeho působení na Moravě je libreto oratoria II giusío aff-litto nella persona di Giobbe provedeného v Brně v postě 1738, kde je jmenován „Don Girolamo Pera, maestro di cappella di Sfua] Altezza EmfinentissimaJ".^ Jako indicie jeho zaalpského pobytu se považuje také jeho Stabat Mater dochované ve Vídni, datované roku 173 7.19 Údajně jde o autograf, rukopis se však značně odlišuje od dalších Peřových kompozic v knihovně neapolské konzervatoře, které byly rovněž určeny jako autografy.20 Podle charakteru písma se spíše jedná o opis, typ rukopisu i použitý papír však naznačují italskou provenienci.-1 Jedná se o rozsáhlé prokomponované dílo střídající sborové pasáže s virtuózními áriemi a duety, část Fac ut ardeat cor meum je traktována jako recitativ accompagnato. Orchestr je obsazen dvojicí houslí, violou a bassem continuem, v částech Cujus animam gementem a Vidit suum dulcem natum přijdou ke slovu sólové housle. Ve své disertaci jsem vyslovila hypotézu, že šlo o reprezentativní „vstupní" kompozici, jíž se skladatel etabloval ve Schrattenbachových službách. Tuto hypotézu, pro niž svědčí jak rozměr, tak i charakter díla, lze nyní zpřesnit. Perovo Stabat Mater bylo zcela jistě provedeno na Moravě, a to Schrattenbachovými dvorními zpěváky. Partitura totiž nese u některých sólových částí zkratky jmen mterpretů, které lze nyní s vědomím nových skutečností jednoznačně identifikovat jako umělce známé z výše citovaných pramenů. Pro lepší přehlednost uvádím tyto poznámky v tabulce: ís 19 20 Libreto I-Mb, Racc. dram. 5510 (Sartori 12384). A-Wgm 1 2761. Stabat Mater Concertato con W. Del Sig:rD. Girolamo Pera /1737. Partitura, 46 stran. '-Nc, sign. 32.1.6(1-3): Introitus. Turbae, ac Offertorium in Dominica Palmamm. Auct. D. Hieron. Pe,a 1760; Messa del Sig. D. Girolamo Pera á Tre Voci. 1760; TracftusJ. Turbae. ac l'npropferia] Ferie 6 in ParascfeveJ. Auct. D. ffyeron. Pera 1767- VenfeziaJ. Za poskytnuti 2j "kázek z notových materiálů náleží můj srdečný dík Ugo Pcrissinottovi. Kukopis je rypiekou ukázkou italského notopisu, papír nese filigrán tří půlměsíců, obvyklý v severní Itálii, a ozdobné iniciály GF. [96 JANA SPÁČILOVÁ. URNO Str. Poznámka Hlasové zařazení: kllí^™^ 13 Ouis est homo qui non flcrct S:'" alt (b -b1) s--| 21 Fac ut ardeat cor meum D. Dom:" solo bas (B-e1) 26 Fac me tccum pie Acre (a due) Rosa e Teresa soprán (g1 - F),To^7ďľ^j— 31 Virgo virginum pracclara (a due) D. Dom:"/ John tenor (d - a1), bas (F-cM ' 36 Fac me Diacis vulncrari (a duc) S:rAnt:°/S:'Santo soprán (f - F), alt (b 41 _--L-B------ Fac mc cruce custodiri Wegsmian tenor (e-g') ■ Jediný problém představuje jméno zpěváka u poslední sólové části, které lze skutečně číst jako Wegsmian. Zcela určitě jde však o zkomoleninu jména Wegschmidt. Zkratka D. Dom:" zřejmě znamená „Don Domenico". Jestliže přijmeme bez výhrad fakt, že interprety Perova Stabat Mater byli Schrattenbachovi dvorní sólisté, lze z partitury zjistit cenné údaje o jejich hlasových charakteristikách. Sopranista Antonio a altista Santo byli s nejvyšší pravděpodobností skutečně kastráti. Don Domenico byl pravděpodobně barytón (podle tónového rozsahu obou jím interpretovaných částí). Zpěvačky Rosa a Teresa byly sopranistky, ansámbl doplňují tenorista Wegschmidt a basista John. Zároveň přináší tento pramen další důležité zjištění. Vzhledem k tomu, že se v roce 1735 a 1737 setkáváme u Schrattenbachova dvora se stejným okruhem zpěváků, můžeme tvrdit, že v operách vystupovali umělci nastálo zaměstnaní v kardinálových službách, a nikoli příležitostně angažovaní sólisté. Identifikace zpěváků Dalším krokem exkursu do personálního složení biskupské dvorní kapely je identifikace zmiňovaných zpěváků. Dlužno podotknout, že v tomto směru by bylo třeba podniknout rozsáhlejší hudebně historický průzkum, především v matrikách, biskupově korespondenci a dalších materiálech. „Pan Antonio" je bezpochyby totožný s Antoniem Fomarinim z Urbina, jehož propouštěcí list, vydaný v Brně 19. července 1738, se zachoval v ZA Olomouc. Uvádí se v něm, že Fornarini sloužil po čtyři roky a tri měsíce u biskupa jako komorní hudebník.22 Claudio Sartori zaznamenává zpěváka téhož jména v roli Gan- V? Ii^l11 Vmciho °Pery Alessandro nell Indie, dávané v Urbinu v karnevalu roku 1734.- V kvěmu téhož roku byl Fornarini podle uvedeného dokumentu již na Moravě a v září vystoupil v opeře Nitocri" „Don Mauro" by mohl být totož- 'iudľZU5otTÍUS FOr"arÍnÍ * m™> Wd altem fatam Eminentissimam Suam Celsi-poboeka oTlT T!í ľÁrÍbUS me"SÍbus- Pro Came™ Musice serviverif. ZA v Opavé pracích J sZľ: ' SÍgn- F W 3 49/4c- Tohoto hudebníka uvádí VC ^ Sartori 724. ľ MoraVě by mohly sIoužit k Přesnějšímu určení doby, kdy ^ « v roÍe,ni 737r,° TeSSarinÍ' Jmenovaný jako kardinálův 22 23 24 N0VĚ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO B,SKUPA SCHRATTENBACHA 197 záznam v roce 1738.- Pn znalost, provozní praxe biskupovy dvorní Lelv nen třeba zpochybňovat že by teto duchovní fiinkce vylučovala účinkovánív opeře Zkoumání životních osudu dalších členů pěveckého ansámblu (Santo Don Do' nienico) musíme prozatím pro nedostatek dalších zpráv odložit. Celkem jednoznačné jsou informace o tenoristu Wegschmidtovi a basistu Johnovi, jejichž jména napovídají domácí původ. Oba hudebníci byli nalezeni v matrice kroměřížského pěveckého semináře, o níž informoval Antonín Breiten-bacher a po něm Jan Bombera.26 Matrika zaznamenává jména fundatistů, rodiště, věk v době vstupu do semináře apod. Bombera uvádí záznamy o obou zpěvácích takto: „Weckschmidt Antonín z Olomouce, 8 let, v sem. od 17]9, sirotek, syn kuchaře, diskantista, přijat k bisk. dvoru pro výbornou obratnost ve zpěvu [...] John Antonín z Libavé, 10 let, v sem. od 1723, diskantista, syn řezníka".21 Podle příslušných matrik byla určena přesná data narození obou umělců: Anton Christoph Weckschmidt se narodil 10. 4. 1711 v Olomouci, Anton Jahn 26. 9. 1713 v Libavé.28 U prvního z nich máme z piaristické kroniky přímo doloženo, že byl angažován jako zpěvák ve Schrattenbachově dvorní kapele. Také u Antona Johna nacházíme potvrzení jeho pěveckých schopností, a to v dalším prameni, jímž je kronika semináře Continuatio Annalium Domus Cremsiriensis ab Anno /725.20 Podle záznamů z roku 1728 pobývali v Brně po celou dobu postní kvůli účinkování v oratoriích ve Schrattenbachově paláci tri zpěváčci z kroměřížského piaristického semináře v doprovodu regenta Jana Kopeckého.30 Jedním z nich byl právě diskantista John, jemuž v té době bylo 14 let. Zřejmě se jako zpěvák osvědčil, a proto byl později přijat ke kardinálovu dvoru jako sólista. Zuber 1987, s. 128. Zuber zde ovšem směšuje dohromady dvě osoby - kardinálova zpovědníka a hudebníka Maura Fantiho a divadelního výtvarníka Gaetana Fantiho. Přesný záznam o pojednávané osobě zní: „Presbyter Ecchcus. et Quonda. Em. Cels. B.B. Eppi. Olomucen. CapellanusAulicus & musicus Maurus Fantisupplicatpro testimonialibus vitae apud dietám aulám actae literis. ut his provisus ad Jtaliam redire valeat". ZA v Opavě, pobočka Olomouc, fond ACO - Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kart. 9, protokoly zasedání konsistoře, 21.8.1738. Za poskytnutí této informace srdečně děkuji PhDr. Janu Štěpánovi. Matrieula seminarii Liechtenstein. Cit. dle: Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv z bývalé Piaristické koleje v KroměřižL Kroměříž 1937. Bombera, Jan: „K významu Liechtenštejno-va zpěváckého semináře v Kroměříži", Hudební věda 16, 1979 (dále jen Bombera 1979), s- 326-348. Bombera 1979, s. 328 a 329. *A v Opavě, pobočka Olomouc, fond Sbírka matrik: inv. č. 5585, matrika fary Olomouc -sv- Mořic. pag. 672; inv. č. 5878, matrika fary Město Libavé, pag. 52. Za poskytnuti těchto 29 informaci srdečně děkuji PhDr. Janu Štěpánovi. ^odni archiv (dříve Státní ústřední archiv) Praha, oddělení 1, fond ŔPi - Piaristé (40). c. kn. 325. £ Davida S. Joanne gua Regens Seminarii pro oratoriis Italis itervm £f *S ť**bm dlscantistL John et Weiss et Altista Walter ab ^J^^Sľ *" quadragesimam " (Continuatio annalium, f. 3r). Viz též Bombera 1979, 26 27 )9 1 v>S JANA SPÁČILOVÁ. BRNO Také určení zpěvačky Rosalie nepředstavuje včtší problém. Již Jiří Sehnal ve své základní studii Počátky opery na Moravě uvádí Marii Rosalii Bees-Majerin, která je jmenována ve vyškovské matrice roku 1735 jako kardinálova zpěvačka." Tento údaj lze jen doplnit přesnou datací - jako kmotra zde umělkyně vystupuje dne 30. října, což koresponduje s dobou, kdy mohla být ve Vyškově přítomna kvůli nastudování opery k biskupovým jmeninám. Celý záznam o její osobě zní Virtuosa Vlrgo Maria Rosalia Bees-Majerin, ad Aulám Eminentissimae Suae Celsitudinis Wolffgangi/pí. tit.íCantatrix"?2 První příjmení Bees nelze uspokojivě vysvětlit, protože jak podle tohoto záznamu, tak i podle označení „Jungfrau" ve výše citovaných archivních dokumentech zcela určitě nebyla provdána. Vzhledem ze způsobu zápisu příjmení v matrice (na dvou řádcích) je možná také forma Beesmajerin (Bosmaier). Pomocí téže matriky lze blíže určit i druhou zpěvačku kardinálova dvora známou pod jménem Teresa. Je to pravděpodobně „ Virtuosa Virgo Teresia Maje-rin", která je roku 1735 jmenována jako kmotra hned dvakrát: 13. 7. u křtu syna kardinálova trubače Leopolda Adolpha (s. 293) a 30. 9. u křtu dcery biskupského služebníka Jana Karla Konráda (s. 296). V matrice je sice uvedena pouze jako komorná („camererissa", resp. „cubicularia") hraběnky Heruly Caroliny Schrattenbachové, avšak skutečnost, že byla kmotrou syna biskupského dvorního hudebníka podporuje hypotézu o její totožnosti s výše jmenovanou umělkyní. Se sólistkou vídeňského Kärtnertortheater Catherinou Mayerin, která vystoupila roku 1737 v Holešově v Holzbauerově opeře Lucio Papirio dittatore a později byla angažována též v Grazu, neměla zřejmě nic společného.33 Partitury schrattenbachovských oratorií V poslední pasáži tohoto příspěvku se budeme věnovat novým Schrattenba-chovým hudebninám a metodice jejich identifikace. Z celého hudebního provozu Schrattenbachova dvora (v současné době je známo 22 operních a 36 oratorních libret) se prozatím podařilo identifikovat pouze tři partitury oratorií a jeden fragment. Na území České republiky se nachází pouze zmíněný fragment - party oratoria IlPeccato diAdamo z roku 1726, nalezené na obálkách chrámových skladeb ze Svatého Kopečku u Olomouce, uložených dnes v Oddělení dějin hudby Mo-ravskeho zemského muzea.34 Partitury se nalézají ve Státní knihovně v Berlíně Sehnal Jiří: „Počátky opery na Moravě (Současný stav vědomostí)", O divadle na Moravě, Acta Universita* Palackianae Olomucensis, Fac. Phil., Suppl. 21, Praha 1974, s. 55-77, zde MorľvÍv SSľ V T6""" BapL C°P- tí Mort- Ab 1700 - 1733 *** Moravsky zemsky archiv Brno, sign. 13262, s. 298. f^edeT^Ž ?tteriny MuaySÚn UVádí Sart0ri- SrovneJ též Schenck, Eleanore: DÍ£ Jange des Wiener Kartnertortheaters (1710 bis 1748), Wien 1969, s. 184. pečcltľd°iTcSamo m6"1 Ttf11^ "Nové identifikované hudební materiály k oratoriu II peccato di Adamo (Brno 1726)". Hudba v Olomouci a na střední Moravě I In memoriam 31 32 33 34 n0VE^~~.-KHUDBÉNAOVOREOLOMOUCKÉ„oBISKUPASCHRA1tenbacha199 .Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz) Jeiirh hmi * ffnu repertoáru je prozatím pouze hypotetická nen ou'ch ľ^í ^ Exlibris či podobný jednoznačný doklad určující j «gSTS^Ä^" fbsahují určité znaky, které činí tuto hypotézu víee než iUvdK^" * Dvě z těchto partitur - Morte, e Sepoltura di Christo Antonia Caldarv m n Mus. Ms. 2720) a // Tríonfo delia Croce Giacoma Césare Predieriho (D-B Muľ Ms. 17900) pocházejí podle použitého papíru a písma opisovače ze Salcburku Papír nese vodoznak „divý muž" a iniciály ISH, což jej jednoznačně přiřazuje k papírně Johanna Sigismunda Hofmanna z Lengfeldenu u Salcburku35 Písařem partitury byl Johann Jacob Rott (c. 1682 - 1766), činný na arcibiskupském dvoře asi od roku 1725.36 Obě díla byla také v Salcburku provedena, o čemž máme zprávu z dochovaných libret. Bohužel ani jedno z libret není datováno.37 Mezi Salcburkem a Moravou existovala v době biskupa Schrattenbacha čilá korespondence, zvláště proto, že jeden z biskupových bratrů Sigmund Felix (1674 - 1742) zde působil na místě kanovníka a dómského děkana, než se roku 1727 stal biskupem v Lublani. Se Salcburkem si Wolfgang Hannibal Schrattenbach vyměňoval hudebniny i zpěváky, a to již za svého pobytu v Itálii.38 V obou partiturách se však nacházejí vložené árie, opsané na stejném papíře a stejnou mkou (nebo dvěma velice podobnými rukopisy), které zcela jistě se Salcburkem nesouvisejí. Papír nese filigrán „kozel v oválném štítu s korunou". Tento vodoznak není evidován v Einederově katalogu,39 avšak hojně se vyskytuje na hudebninách vídeňské dvorní kapely z doby císaře Karla VI.40 V partituře Morte, e Sepoltura je na něm napsána jedna árie, v Predieriho oratoriu pět árií. Stejná situace byla zjištěna u další z partitur v berlínské knihovně, a to u oratoria S. Giovanni Nepomuceno Niccolö Porpory (D-B Mus. Ms. 17781).41 Partitura je Vladimír Hudec. Olomouc 2007, s. 253-266. Johann Sigismund Hofmann působil v Lengfeldenu v letech 1709 - 1736, po něm převzal Papírnu Anton Fidel Hofmann. Na papíře z této dílny jsou mj. napsány i rané skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Thomas Hochradner: Matthias Siegmund Biechteler (1668-1743): Leben und Werkeines Salzburger Hojkapellmeisters. Studien zur Salzburger Musikgeschichte in der ersten Htyte & 18. Jhs., 2 sv., disertace Salzburg 1991. Za pomoc s určením opisovače srdečné dčkuj. %• Martě Stodulkové. g«* e Sepoltura di Christo, Sl-Ls AE 40/12 (Sartori 16095), // Trionfo delia Santa Croce, '■Mb Racc. dram. 5626 (Sartori 23890). % v roce 1720 se v jednom z biskupových dopisu mluví o „exemplár W. Zemský archiv v Opave, pobočka Olomouc, fond AO -^S^SSS-^rattenbachova korespondence, konvolut XXV., dopis z 26. 11. 1720. Dali. kontakty zm, 39 nuje/^erl987)S. 127. ... J** Georg; The Ancient Paper-Mills o/the Fonner Austro-Hungarian Empire and % ««'Barles, Milvcrsum 1960. . . y, ^Walter: Die Vespern von Johann Joseph Fu, lun ^^'^^ ./. / Tönung, disertace Mainz, 1981, s. 233-253; Lederer, Josef-Horst. Einleitu g <, «■ Fittich* Werk*, VI/3,Graz 1990»S.K (Ne. drt,IUr* "cm* titulní lis., název je nadepsán na první stránce nad notám.: ..S. Oto 36 38 200 JANA Sľ.'M II OVA. KKNO podle svého hlavního písaře benátského původu, vložené ane (celkem čtyři plus jeden duet) jsou napsány na stejném papíře a podobnou pisárskou rukou jako u obou uvedených oratorií. Tato partitura přišla do berlínske knihovny stejné jako Morte, e SepoUura ze sbírky ministra a hudebního mecenáše hraběte Orty Carla Friedricha Voße (1755 - 1823).42 Provenience // Trionfo della Croceje neznámá. Jediné, co spojuje tato tři díla, je to, že všechna byla provedena v Brně: Morte, e SepoUura a // Trionfo della Croce v roce 1730 a S. Giovanni Nepomuceno (jako // Martino di S. Giovanni Nepomuceno) roku 1732.43 Partitura Porporova Nepomucena nese ještě další znak, dokládající její souvislost s brněnským provedením díla. Kromě berlínského exempláře existují ještě dvě partitury téhož díla ve vídeňské Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek).44 V berlínské partituře je před árií Quercia che in cima al monte přepsána část reci-tativu - jednající postávaje opravena na „ Consigliere " a ve shodě s tím je upraven i tónový průběh. Stejná postávaje u této pasáže uvedena v brněnském libretu, zatímco v obou vídeňských partiturách zpívá repliku král Václav („ Venceslao,r). Třetím definitivním důkazem pro potvrzení hypotézy o brněnské provenienci partitur jsou zvláštní lístky, vlepené u dvou árií v Porporově oratoriu S. Giovanni Nepomuceno. První árie Ĺ 'amica spěme (Giovanni, č. 1) je jednou z nových árií. jde však pouze o transpozici o tón výš. Árie obsahuje dva škrty - první je v úvodním ritornelu, druhý před koncem A dílu, kde je škrtnuto deset taktů zpěvního partu s náročnými koloratúrami. Druhá árie Pellegrin che in notte oscura (Angelo, č. 7) je součástí původní partitury, žádné úpravy zde nejsou. Před árií L 'amica spěme je vlepen lístek s poznámkou „Jon/Manete / Atto Terzo /Qual ripercossa / Selce Sfavilla etc. " (viz obr. 2). Před árií Pellegrin che in notte oscura je zbytek lísku, na němž lze přečíst „ [...] te /dolente /etc. ". Zmínka o „Atto terzo " evokuje souvislost lístků s nějakou operou. Protože je ale první árie vytvořena pouhou transpozici Porporovy hudby a druhá je dokonce součástí původního znění, nemůže se jednat o označení úseků z nejmenovaných oper, ze kterých by tyto árie byly vyňaty. Pravděpodobnější je opačné vysvětlení: vlepený lístek s textovým incipitem upozorňoval na árii, která byla použita v jiném díle. Rozluštění této otázky přináší právě opera Nitocri hraná na Schrattenbachově dvore v roce 1735, tedy tri roky po provedení Porporova // Martino di S. Giovanni Nepomuceno. Ve třetím aktu této opery zpívá postava jménem Manete árii Uual ripercossa/selce sfavilla. Druhý útržek byl identifikován jako textový inci- 42 43 44 pomuceno delSig. Porpora". ^^S^^js'T^der Famm von v°ß-Ein Beitras mr Berliner U rJL J Catalogus Musicus XVI., Bärenreiter Kassel aj. 1997. lou KtoS^^5?^ ° brněnské Prov^enci Partitur je fakt, že byla přijata Ursu-Cala^r:lTan7VeZ; ^ ^Idarovské monografie. Kirkendale, Ursula: Antonio Firenze 2007, S. l6™e"a"-Roma» Oratorios. Revised and translated by Warren Kirkendale. ^ůd^r^í^bírce1 buirpírílt1?' Questenber§a); SA.68.C.9 Mus 26. Ke questenber- turen in Wiener Musikarrhiv "5 ,,ZuT Identifizierung der Questenbergischen Par«- uven ' "uoebni věda 44, 2007, 1, s. 5-34. POZNATKY K HUDBÉ NA DVORE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA 201 pit árie Síorirá.forse innocente/e il tuo amore allor doletíte, kterou zpívá ve dm bon aktu téže ohrádce faiofi. Ane nejsou součástí téže verze: Qual rípercossa pochází z Lalhho benátske úpravy Nitocri z roku 1733, zatímco Morirá fc * náleží k pův odnímu textu Apoštola Zena z roku 1722 a pro provedení v Benátkách byla vyškrtnuta. Podstatná je však skutečnost že obé árie jsou sou částí vyškovské verze opery z roku 1735. Výraz „ Jon" před označením role nauč velmi pravděpodobné označuje Schrattenbachova dvorního zpěváka Antona Johna. Ten byl sice basista, ale tuto původně sopránovou árii mohl zpívat v trans-pozicL Nasvědčovaly by tomu výše popsané úpravy a také celkový charakter árie. Je možné, že přepsání árie pro novou roli měl na starosti právě vyškovský kopista Josef Lukavský, což by vysvětlovalo neobvykle vysoký účet za opis opery. Protože si nelze představit žádnou jinou historickou situaci, proč bv v jednom z dochovaných exemplářů oratoria prokazatelné provedeného v Brně měly být vložené árie s odkazy na incipity opery prokazatelné provedené ve Vyškově, navíc se jménem jednoho ze Schrattenbachových zpěváků, lze definitivně stanovit, že jmenované tri partitury v berlínské Stárni kniho\ně pocházejí z Brna Je možné, že stejnou provenienci mají i některé další hudebniny v této knihovně a že bychom tak měli konečně určeno současné uložení Schrattenbacho\y pozoruhodné hudební sbírky, či spíše toho, co z ní do dnešních dnů zbylo. To však ukáže až budoucí detailní pnízkum operních a oratorních partitur uložených v této knihovně. Je možno si představit mnoho způsobů, jakými se moravské hudebniny mohly dostat do Berlína, přesto je na místě alespoň připomenout působení někdejšího člena Schrattenbachovy kapely Josefa Antonína Gureckého v Německu (ve Wie-sentheidu a snad i Drážďanech) někdy mezi léty 1735 a 1740. Při akceptování předložené hypotézy se mohou pojednávané partitury stát významným zdrojem poznatků o úpravách cizích dél pro jejich provedení na Schrattenbachové dvoře. Co se týče původu vložených árií, většinou jde o pouhé tanspozice (u partitury // Trionfo della Croce nemohla být případná souvislost s jinvmi verzemi zkoumána, neboť schrattenbachovská partitura je unikátní), nejméně ve dvou případech se však jedná o výpůjčky z jiných dél. První z nich Je Come alľOlimpo in cima (č. 4) v Porporové S. Giovanni Nepomuceno. Ačkoli určena tenorové roli Rádce, je napsána v sopránovém klíči - evidentně jde 0 <%bu vzniklou při mechanickém přepisu z předlohy, na kterou je upozorněno Poznámkou „Consigliere NB" v záhlaví árie. Druhou výpůjčkou je árie NikodémaGioia la cruda morte (č. 4) v Caldarové Morte, e Sepoltura. Ve skutečnosti * Jedná o árií Son pellegrino errante z Porporovy opery Siface, premiérované *PK*»nci 1725 v Miláně a o několik měsíců později provedené v Benátkách, ^vy v notách a rozložení trámců napovídají, že text byl árii podložen dodatec-*ív* obr. 3). Pro použití operní árie v brněnském oratoriu nacházíme paralelu 2 ^ uvedeném fragmentu // Peccato di Adamo z roku 1726 - zde zazněla ** 2 opery Astarto Giovanniho Bononciniho (Rím 1715). Nutno podotknout, A/II 701.001.542, B-Bc 15179/1 Aria del Sig. Porpora (pro soprán): 850.011.601, lv»evi C F.B.43 Del Sign Porpora S Giov Grisosíomo 1726 (pro lenor) 202 JANA SI'AÜI < IVA. URNO že při pozdějším provaleni Astória v Kroměříži roku 1730 tato árie nezazněla ,vsp. In la nahrazena novou. Jak již bylo řečeno výše, dví árie z Porporova A/e-pomucena byly naopak použity v opeře fci (Vyškov 1735). Také v partituře ( aldaro\ a Moric, <• Scpolturu Ji ('hristo nacházíme jednu árii, která byla patrně určena pro užilí v jiném díle, prozatím neidentifikovaném. Je to Lasciami, eterno ammuc (Mana di (iiacobbc, Č. 7), kde je podložen přímo v partituře nový text Schcrnito. e Jisprezzato. Úzké propojování oratorního a operního repertoáru a skutečnost, že se v těchto třech partiturách objevuje nová hudba při zachování stávajícího textu dokládá tvůrčí přístup domácích hudebníku k importovanému repertoáru. Zároveň je však nesporným důkazem pro to, že míra úprav hudebně dramatických děl na Schrat-lenbachovč dvore byla patrně ještě mnohem větší, než jak jsme dosud zjistili analýzou libret. Shrňme si nyní hlavní prínos představených pramenů: 1) zjištění titulu, který byl proveden v září 1735 ve Vyškově ke Schratten-bachovým narozeninám. Jde o operu Nitocri, z archivních materiálů lze zjistit navíc důležité informace o operním provozu na biskupském dvoře jména osob zúčastněných na nastudováni, počet vytištěných libret, počet repríz, opery apod.; 2) identifikování dochovaného libreta k této opeře v knihovně kláštera kapucínů v Brně (německá verze); 3) nalezení dokladu o provedení opery k biskupovým jmeninám 31. října toho roku; 4) důkaz o provedení Stabat Mater biskupova kapelníka Girolama Pery roku 1737 na Moravě; 5) bližší identifikace Schrattenbachových dvorních zpěváků: Maria Rosalia Bees-Majcrin (nebo Beesmajcrin soprán), Teresa Majerin (soprán), Antonio Fornarini (soprán), Santo (alt), Don Domenico (bas), Don Mauro Fanti (?), Anton John (bas) a P. Anton Wegschmidt (tenor); 6) identifikace partitur tří oratorií, uložených v berlínské knihovně, které pocházejí ze Schraltenbachovy hudební sbírky. .Kle o oratoria Morte, ť Svpoltura Ji Christo Antonia Caldary, // Martirio Ji S. Giovanni ,\V/><>-muceno Niccoló Porpory a // Trionfo Jella Ovce Giacoma Césare Prc-dieriho; 7) nové informace k provozním zvyklostem biskupské kapely, zvláště k migraci árií mezi operami a oratorii provedenými na biskupském dvoře. 2dvihnĽd,tSkaiPrľPr°-Íení místní hudcbni klll,liry se světovou hudbou je třeba vy-Ldinľľ J , í^' ŽC biskup Schrattenbach zaměstnával na svém dvoře jako nostľtvLTľVS^? h"debnlch mecena§ů fclské kastráty, jednak nové skuteč-,1S iwľf éh° kape,níka Girolama P«y. Vzhledem ke kardinálové vztahu k nalské hudbě lze předpokládat, že se podobné doklady o vzájemné pro- N0VÉ POZNATKY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO B.SKUPA SCHRATTENBACHA 203 vázanosti obou kultur budou objevovat i nadále. Z hlediska pramenů k děiinám hudby na Moravě je nutno zdůraznit identifikování schrattenbachovských pS Předložené skutečnosti podstatně rozšiřují naše znalosti o hudbě na dvoře olo mouckého biskupa Schrattenbacha. Zároveň je vidět, každý nový pramen nám odkrývá dalsi a dalsi roviny tohoto pozoruhodného hudebního provozu jehož detailní poznání je úkolem na dlouhá léta. ' NEUE FORSCHUNGSERGEBNISSE ÜBER DIE MUSIK AM HOF DES OLMÜTZER BISCHOFS SCHRATTENBACH Die Musik am Hof des Olmützer Bischofs (ab 1711) Wolfgang Hannibal Kardinal von Schrattenbach (1660 - 1738) ist außer der Schlosskultur in Jarmeritz das zweite Hauptthema der seit 2005 am Institut für Musikwissenschaft an der Philosophischen Fakultät der Masaryk Universität durchgeführten Forschungsprojekte zur italienischen Barokoper in Mähren. Die herausragendste Leistung in Bezug auf dieses Thema ist die im Jahre 2006 vollendete Dissertation der Autorin dieses Artikels, Musik am Hof des Olmützer Bischofs Schrattenbach 1711-1738. Ein Beitrag zur Librettistik der Oper und des Oratoriums des Barock. Seit der Approbation dieser Arbeit konnten jedoch einige neuen Erkennmisse gewonnen werden: 1) Aufgrund der im Mährischen Landesarchiv erhaltenen Rechnungen konnte der Titel der anlässlich des Geburtstages von Schrattenbach in Vyškov/Wischau im September 1735 aufgeführten Oper festgestellt werden. Es handelte sich um die Oper Nitocri. Aus den Archivquellen gehen darüber hinaus wichtige Informationen über den Opernbetrieb am Bischofshof hervor - die Namen der an der Einstudierung beteiligten Personen, die Orchesterbesetzung, die Anzahl der gedruckten Libretti, die Anzahl der Reprisen usw.; 2) In der Bibliothek des Kapuzinerklosters in Brünn wurde die deutsche Fassung des Librettos für diese Oper identifiziert (Librettist: Apostolo Zeno und Domenico Lalli, Komponist: unbekannt); 3) In der Korrespondenz Schrattenbachs im Mährischen Landesarchiv wurden einige Belege für die Aufführung dieser Oper auch anlässlich des Namenstages des Bischofs am 31. Oktober des selben Jahres gefunden; „ . 4) Dank der identifizierten Namen der Hofsänger Schrattenbachs konnte festgestellt werden, dass das Stabat Mater des bischöflichen Kappellmeisters Girolamo Pera aus dem Jahre i Iii, dessen Partitur sich im Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien befindet, in Man- ren aufgeführt wurde; ,, , nn QMirnf 5) Aufgrund der Pfarrmatrikeln und anderer Quellen konnten einige Sänger am Hof von bcnrat-tenbach näher identifiziert werden: Maria Rosalia Bees-Majerin (oder Bee^maJenn Pran), Teresa Majerin (Sopran), Antonio Fornarini (Sopran), Santo (Alt) uo c (Bass), Don Mauro Fanti (?), Anton John (Bass) und P. Anton Wegschmidt (Tenor 6) Aufgrund des Vergleichs von Kopistenhandschnften und ^^^^^^Z-*n von drei in de' Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer ™~^£^t l°rien als aus der Musikaliensammlung Schrattenbachs stammend ideutmz . tich um die Oratorien: Marie, e Sepoltura di Christo von ^^^J^^t di S. " Kon/o della Croce von Giacomo Césare Predien (Mus. Ms. 17900) und B Marnno Giovanni Nepomuceno von Niccolö Porpora (Mus. Ms. 17781), Betriebsu-7> »"rch die Untersuchung dieser Partituren konnten neue Anen und der bischöflichen Kapelle, vor allen, ab« «UCh über die ^ Morien bei den an diesen I lof aiifediihru-ii Waken gewonnen uudui. 204 JANA SPÁČILOVÁ, BRNO Bezüglich der Verbindungen zwischen der lokalen Musikkultur und dem internationalen Mu sikleben müssen vor allem zwei Tatsachen hervorgehoben werden: Schrattenbach hat als äaäga der mährischen Musikmäzene italienische Kastraten angestellt; neue Kenntnisse gibt es auch zur Persönlichkeit des bischöflichen Kapellmeisters Girolamo Pera. In Bezug auf das Verhältnis des ßi schofs zur italienischen Musik kann man voraussetzen, dass ähnliche Belege für Kontakte zwischen der lokalen und internationalen Kultur auch weiter festgestellt werden können. Was die Quellen forschung betrifft, ist das wichtigste Ergebnis die Identifizierung von Partituren aus der Sammlun Schrattenbachs in Berlin. Diese vorgelegten neue Ergebnisse erweitern wesentlich unsere Kennmisse über die Musik am Hof des Olmützer Bischofs Kardinal Schrattenbach. Es ist auch deutlich zu erkennen, dass jede neu gefundene Quelle weitere Ebenen dieses außerordentlich reichen musikalischen Betriebslebcns erschließt. Dessen gründliche Erforschung stellt eine mehrere Jahre fordernde Aufgabe dar. ^VÉ P0ZNA1XY K HUDBĚ NA DVOŘE OLOMOUCKÉHO BISKUPA SCHRATTENBACHA 205 fík A-K$T^v ' //Av^Vw ^v/r^ - — — _ — í'ť * — jíri \ JANA SPÁČILOVÁ, BRNO 206 Vlepený lístek u árie L 'arnice spěme v oratoriu Niccolö Porpory S. Giovanni Nepomuceno. Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Mus. Ms. 17781, f. 15v. Vložená árie Gfofa fa cruda mořte v oratoriu Antonia Caldary Morte, e Sepoltura di Christo. Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Mus. Ms. 2720, f. 16v.