Přehled hlavních typů vět vedlejších


I. Věty indikativní

Indikativní věty vedlejší konstatují skutečnost. Výskyt konkrétních časů v nich se řídí tím, zda
věty vyjadřují děj současný s dějem věty hlavní, nebo děj předcházející ději věty hlavní.


                        VV současná
VH                                      VV předčasná

minulost           imperfektum                            perfektum, imperfektum
plusquamperfektum

přítomnost        prézens
prézens                                    perfektum

budoucnost      futurum I.                                            futurum
I.                                 futurum II.


Tento obecný model se dá uplatnit na všechny typy indikativních vět vedlejších (bylo by zbytečné
uvádět všechny možné varianty indikativních vět, následující příklady vycházejí ze svrchu uvedeného
schématu a dají se podle něj libovolně obměňovat).


1. Vztažné věty

-         bývají uvozeny vztažným zájmenem (nejčastěji qui, quae, quod v jakémkoliv pádě);

současnost VV s VH (v minulosti): Vir, qui veniebat, cantabat. Muž, který přicházel, zpíval.

předčasnost VV před VH (v minulosti): Vir, qui venerat, praemio affectus est. Muž, který přišel,
byl odměněn.


2. Důvodové věty

-         bývají uvozeny spojkami quod, quia, quoniam, překládáme protože:

 současnost VV: Amabam eam, quoniam pulchra erat. Miloval jsem ji, protože byla krásná.

předčasnost VV: Affui, quoniam ab eo petitus eram. Pomohl jsem, protože mě (o to) požádal.


3. Podmínkové věty

-         bývají uvozeny spojkou si/nisi, která se překládá jako jestliže/jestliže ne;

-         indikativní věty podmínkové vyjadřují podmínku skutečnou, tj. reálnou, která může být
jako u ostatních typů indikativních vět buď a/ současná s dějem VH, nebo b/ předčasná před dějem
VH;

a/ současnost VV: Si bona erit, amabo eam. Bude-li dobrá, budu ji milovat.

b/ předčasnost VV: Si ad me epistulam scripserit, respondebo. Napíše-li mi dopis, odpovím.


4. Časové věty se spojkou cum

-         cum temporale (v záporu cum non) je typem indikativní časové věty, která se pojí
zpravidla s budoucím časem, spojku překládáme jako když/až:

současnost VV: Cum dormiebo, felix ero. Když/až budu spát, budu šťasten.

předčasnost VV: Cum veneris, cenabimus. Když/až přijdeš, najíme se.

-         cum iterativum (v záporu cum non) vyjadřuje, že se nějaký děj (předčasný nebo současný
s dějem VH) opakoval, spojku překládáme jako kdykoliv:

současnost VV: Cum laborabo, cantabo. Kdykoliv budu pracovat, budu si zpívat.

předčasnost VV: Cum veneris, curabo te. Kdykoliv přijdeš, vyléčím tě.

Spojení cum iterativum s perfektem ve VV a prézentem ve VH se užívá k vyjádření skutečnosti obecně
platné v přítomnosti, minulosti, budoucnosti (tzv. gnómické vyjádření), v takovémto výjimečném
případě překládáme perfektum do češtiny časem budoucím:

Gnómické vyjádření: Cum te vidi, doleo. Kdykoliv tě spatřím, cítím bolest.

Ale:

opakování v minulosti: Cum te videram, dolui. Kdykoliv jsem tě spatřil, pocítil jsem bolest.

opakování v budoucnosti: Cum te videro, dolebo. Kdykoliv tě spatřím, pocítím bolest.