VLADIMÍR ŠMILAUER NOVOČESKÉ TVOŘENÍ SLOV STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ VLADIMÍR ŠMILAUER NOVOČESKÉ TVORENÍ SLOV Recenzoval univ. prof. dr. Milan Jelínek, DrSc. Schváleno výnosem ministerstva školství č. j. 16 527/68 - III/2 ze dne 15. 5. 1968 jako vysokoškolská příručka. Vydání 1. © Dr. Vladimír Smilauer, 1971 f brno 1 PŘEDMLUVA I. Tato kniha vznikla v podstatě v r. 1937—1938. Měla být součástí velké mluvnice českého jazyka, kterou připravoval profesor Miloš Weingart. Protože tehdy nebylo žádného většího slovníku, který by přinášel slovní zásobu skutečně novočeskou (slovníky jako Herzrův—Prachů v byly zatíženy spoustami mrtvých slov), vzal jsem za základ česko-francouzský slovník Vladimíra Bubna, který podával vskutku jen živý slovník. Úmrtí prof. M. Weingarta a okupace zhatily vydání mluvnice. Na základě rukopisu vznikly mé přednášky v Kruhu přátel českého jazyka (otištěné v „Prvních hovorech o českém jazyce") a několik článků v Naší řeči. Druhé (krátící) zpracování, při němž mohlo být už použito Příručního slovníku, vzniklo pro universitní přednášky v letním běhu 1946. Mělo vyjít knižně jako další část Novočeské mluvnice (jejímž prvním dílem byla Novočeská skladba), ale k tomu po 1948 už nedošlo. Nevyšlo ani zpracování slovotvorných prostředků v II. díle Hallerovy Rukověti mateřského jazyka. Doplňoval jsem rukopis dále z četby, z Příručního slovníku i Slovníku spisovného jazyka českého. Oddílu o tvoření přídavných jmen užil Andrzej Sieczkowski pro knihu „Struktura slo-wotwórcza przymiotników czeskich i polskich" 1957. Až r. 1966 ujal se knihy prof. Jaromír Bělič a umožnil její vydání. II. Nechci tajit, že mě návrh prof. J. Běliče zprvu uvedl do rozpaků. Byl jsem na pochybách, zda má smysl vydávat po dvaceti letech tuto knihu, když se mezitím dostalo nauce o tvoření slov velkolepého zpracování kolektivem Ústavu pro jazyk český, vedeným dr. M. Dokulilem (J. M. Dokulil, Teorie odvozování slov. 1962. — II. Fr. Daneš, M. Dokulil a J. Kuchař s kolektivem, Odvozování podstatných jmen. 1967). Je to zpracování založené na úplném materiálu (východiskem byl retrográdní soupis všech hesel Příručního slovníku a I. dílu Slovníku spisovného jazyka českého), podložené hlubokými teoretickými výklady M. Dokulila 2619987287 a znamenající nejdůkladnější zpracování slovotvorby, jaké máme v slovanských jazycích. S tím sé ovšem moje práce měřit nemůže. Ale právě tato nesouměřitelnost byla příčinou, že jsem se rozhodl laskavého vyzvání uposlechnout: a) Akademické „Tvoření slov v češtině" pracuje s celou obrovskou zásobou slov, zachycenou ve velkých slovnících, tedy i se všemi slovy řídkými, zastaralými, nářečními a individuálními. Tím vzniká obraz velmi složitý. b) Je to dílo přísně vědecké, v některých partiích (není to všude stejné) i odborníkovi těžko přístupné. Nemůže ho tedy být užito přímo ve škole, zvláště když druhý díl, praktický, vyšel v pouhých 800 exemplářích, v počtu, v jakém se vydávají jinak jen nejspeciálnější monografie. c) Pojetím materiálu tak obrovského a detailním propracováním všech odstínů nabylo dílo velkého rozsahu. I. díl má 22 autorských archů, druhý díl 74 — velká část knihy je sázena petitem. V mé knize odpovídá II. dílu pět autorských archů; je zde tedy poměr 1 :14,5. III. Ponechal jsem původní koncepci své knihy, ale provedl četné úpravy v detailech, zvláště podle akademického Tvoření a podle Kopečného Slovesného vidu v češtině (1962). Přizpůsobil jsem i terminologii („tvoření bez přípony" místo „tvoření nulovou příponou", „jména prostředků" místo „jména pomůcek", „jména konatelská"). Připojením praktické části, jakési „Učebnice slovotvorného rozboru", jsem zdůraznil zaměření na potřeby školy. Jde tedy o knihu stejného tématu, ale zcela rozdílného rázu a směru. Podává zaokrouhlený obraz celé nauky o tvoření novo-českých slov, člení ji v některých důležitých částech podstatně odchylně. Neuplatňuje tak důsledně synchronický pohled (s čím se slova v dnešním jazykovém povědomí spojují), nýbrž přihlíží i ke skutečné genezi slov, pokud je přístupná a zajímavá. A snaží se všude o jednoduchost. Kol. Milan Jelínek provedl velmi pečlivou recenzi knihy a podnítil tak mnohé opravy a úpravy. číslici, která se začíná 11, jde o jména lidí, v každé číslici se 16 o jména vlastností apod. Proto je třeba při práci s abecedními seznamy typů vždy používat i obsahu. SEZNAM NEJDťlLEZITE JSlCH ZKRATEK AP Pravidla českého pravopisu (akademické vydání). 1957—1966 FS J. Jelínek, J. V. Bečka, M. Těšitelova, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. 1961 NS VI. Smilauer, Novočeská skladba. 2. vyd. 1965 PS Příruční slovník I.-VIII. (devět svazků). 1935-1957 SSJČ Slovník spisovného jazyka českého I.—III. A—U. 1960—1966 ŠP Pravidla českého pravopisu (školní vydání). 1958—1966 Term Soupis základních jazykovedných termínů. 1963 TSC Tvoření slov v češtině: 1. M. Dokulil, Teorie odvozování slov. 1962. 2. Kolektiv, Odvozování podstatných jmen. 1967 > změnilo se v ... -* odvozeno Zkratky jmen autorů se shodují se zkratkami v PS a NS. Nejdůležitější literatura: V. Ertl ve vydání „Gebaurovy Mluvnice české", 9. vyd., 1926, 71—124, Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, 1947, 223—431, Iv. Poldauf, M. Dokulil, M. Helcl ve sborníku O vědeckém poznání soudobých jazyků, 1958, Fr. Daneš ve sborníku O češtině pro Čechy 1960, 51—87, 1963, 61—101, Miloš Dokulil, Tvoření slov v češtině 1, Teorie odvozování slov, 1962 Fr. Daneš, M. Dokulil, J. Kuchař a kolektiv, Tvoření slov v češtině 2, Odvozování podstatných jmen, 1967; speciální literatura v těchto dvou svazcích. Jako již „Novočeská skladba", je i tato kniha vedle soustavného, složitého, těžko citovatelného dělení [Oddíl první. VIII. A. AA. (1) 1.] rozdělena na paragrafy podle desetinné soustavy. Při desetinné soustavě si před každou číslicí doplňujeme -0-; a protože 0,4 se dále dělí na 0,41-0,42-0,43 atd., tak se i paragraf 4 dělí dále na 41, 42,43 atd., paragraf 41 zase na 411,412, 413 apod. Toto dělení umožňuje rychlé nalézání míst; číslice paragrafů informují o obsahu: v každé 6 7 ÚVOD PŘEHLED Účelům pojmenovávacím slouží vedle změn významových a přejímání slov (z cizích jazyků a z jiných vrstev jazyka národního) tvoření slov. Jako jiné jazykové jevy má i tvoření slov svou stránku významovou a formální. Vytvoření nového slova záleží v tom, že pro představu, kterou chceme pojmenovat (např. v sdělovací technice pro zařízení, které má zaručit nerušený poslech jisté stanice), určíme jev, který je 01 02 myšlenkovým základem, a jeho vyjádření, slovní základ (základní slovo) (v našem případě je to činnost odlaďovaní rušících sousedních stanic, tj. jejich odstraňování laděním). Určíme dále, do které významové skupiny patří představa, kterou chceme vyjádřit (v našem případě jde o přístroj, tedy prostředek), a najdeme formální prostředek, jímž se vyjádří příslušnost k této skupině [zde to bude přípona -č, která se slovesem „odlaďova(ti)" dá slovo „odlaďo- 03 vač"]. Prostředky, jimiž se ze slovního základu [např. mil(ý), škol(a)] vytvářejí nová slova, jsou: odvozování příponami: milost, miloučký, školní, školák odvozování předponami: nemilý, rozmilý, přemilý skládání s jinými základy: milosrdný, bohumilý, školomet některé zvláštní způsoby: Čedok z „Československá dopravní kancelář". K tomu přistupují: přesuny do jiné kategorie beze změny formy a změny formy beze změny významové tvoření sousloví 04 05 06 07 08 09 Při odvozování a skládání (04—06) může slovní základ vystupovat v různých podobách 10 a mohou v něm nastávat hláskové změny (dloužení, krácení, přehláska). 11 Jak jednotlivé slovotvorné prostředky, tak změny základu jsou zčásti produktivní (tj. dosud při tvoření užívané), např. dřevo -* dřev-ný, ház-et->pohaz-ovat; zčásti neproduktivní (tj. v starší slovní zásobě zastoupené, ale dnes už neužívané) dřevo -* dřev-ěný, nes-e -> nos-í. 12 Všechna slova vytvořená z jednoho slovního základu tvoří jeho slovní čeleď. 13 01 MYŠLENKOVÝ ZÁKLAD 0-01 je znak, z něhož vycházíme při tvoření nového slova. 1. Příkladem může být pojmenování živočichů (v. § 12). Základem mohou být: (1) zvuky: sedmihlásek, kukačka, kavka, cvrčala, kvičala, (2) znaky tělesné nebo duševní, tj. celková podoba, označená srovnáním: lvoun, orloun, sviňucha, ježovka; barva: černohlávek, bělásek, červenka, plameňák, zlatohlávek; výrazné části těla: chocholouš, kozorožec, nosatec, pyskoun; jiné vlastnosti: hlušec, tučňák, měkkýš, hořavka (hořká); duševní charakteristika: blboun, koňadra (tj. ras, „koně droucí", přeneseno na ptáka pro jeho řvavost), (3) původ a životní prostředí: novofundlanďan (pes), netoličák (kůň), tyrolka (slepice); svalovec, zákožka, kůrovec, doupňák, vodouch, dešťovka, břehule, nálevník, (4) pohyby a činnost: lenochod, poletucha, skákač, šoupálek, mýval, hraboš, vodoměrka, plískavice, (5) způsob výživy a škodlivost: hlodavec, mrchožrout, myši-lov, mravenečník, květopas, lýkožrout, kožojed, (6) výměšky a působení: smradoch, puchýřník, světluška, hed-vábník. 2. Myšlenkový základ se buď volí samostatně (koňadra), nebo se přejímá z cizí předlohy (nálevník — Infusorium, novofundlanďan — Newfoundlander). 3. Žádné slovo nemůže být popisem představy, nýbrž zachycuje vždy jen některý její znak, který nám připomene celek. 0-02 0 2 SLOVNÍ ZAKLAD 1. Základním slovem (výrazem) nazýváme ono slovo (výraz), z něhož tvoříme slovo nové. Pro slova zahřmít, hřmění, hřmící, hřmot je základním slovem sloveso hřmít. Ale jednotlivá uvedená slova nemají stejné východisko: zahřmít je utvořeno předponou za- z celého slovesa hřmít, hřmění je utvořeno příponou -ní z tzv. minulého kmene tohoto slovesa (najdeme jej, když z příčestí minulého činného odepneme -í): hřmě-, hřmící je utvořeno z přechodníku přítomného (hřmě, hřmíc), hřmot pak ze hřm-, části společné kmenu minulému i přítomnému, z tzv. základního kmene. 2. Kmenem rozumíme tu část slova, k níž přistupují koncovky pádové nebo osobní; u jmen je zpravidla jeden: stroj-e, -i, -em, -ích; mlad-ý, -ého, -á; u sloves dvojí, přítomný (kupuj-) a minulý (kupova-). Obecněji mluvíme o základu slovním. 3. Kořen je nejjednodušší slovní základ z hlediska jazyka pra-indoevropského. Např. české slovní základy hoř(et), hoř(ký), hoř(e), (ú)hor, hor(ký), hor(livý), hár(at), (o)har(ek), hr(nec), žár, Žďár, řeř(avý) lze převést na jediný indoevropský kořen *gvher „horký, teplý". Jsou tedy novočeský slovní základ a indoevropský kořen věci podstatně různé (bystr- v „bystrý" je pro češtinu dále nerozložitelný základ, pro mluvnici indoevropskou je v tom kořen *bhú-, rozšířený o -s-; mluvnice praslovanská ukazuje, že z toho vzniklo *bys-, k němuž přistoupila přípona -ro a mezi s a r se vsunulo t). Proto v novočeské mluvnici termínu kořen neužíváme. 4. Základním výrazem může však být i slovní spojení, a to: předložkový pád: mezi městy-*meziměstský, sousloví: svatý Václav-*svatováclavský, volné slovní spojení: bořiti ledy — ledoborec. 5. Slova tvořená ze jmen (podstatných i přídavných) se jmenují denominativa, slova tvořená ze sloves deverbativa. 0-03 0 3 VÝZNAMOVÉ SKUPINY Tyto čtyři druhy tvoří podle FS 96 % naší slovní zásoby (substantiva 39 %, adjektiva 21 %, slovesa 27 %, příslovce 9 %). Tvoření zájmen a číslovek se probírá v tvarosloví, tvoření předložek, spojek, částic a citoslovcí ve skladbě (o citoslovcích v. NS § 311, 314). 2. Přesuny z jednoho druhu slovního do druhého se stávají nutnými z důvodů skladebních. Aby se představa vlastnosti (vyjádřená adjektivem) nebo děje (vyjádřená slovesem) mohla stát podmčtem, o němž chceme vyslovit přísudek, abychom ji mohli určit přívlastkem, musíme představu převést do kategorie substantiv. Tak vznikají abstrakta vlastnosti a abstrakta dějová: chorý ->• choroba, skonat skon (Její choroba byla následkem úrazu. Její skon se bolestně dotkl celé rodiny). Podobně se mohou příslovce (včera) stát adjektivy (včerejší) a dále substantivy (včerejšek). 3. Další dělení jednotlivých druhů slovních na významové skupiny, jak si je jazyk vytvořil svými slovotvornými prostředky, je značně nerovnoměrné. Nejobecnější jsou přípony označující, že substance je „nositelem vlastnosti". Stejnou příponou -nik jsou např. tvořena slova: zahradník, obojživelník, ručník, čeledník, kysličník, krtičník, hrudník, moučník, slovník, středník atd. Příponou -tel se tvoří velkou většinou jména lidí, příponou -dlo jména prostředků, příponou -oí jména zvuků. Mluvnice musí toto třídění doplnit a učinit pravidelnějším. Tak např. substantiva dělíme na jména: I. lidí, II. zvířat, III. prostředků, IV. míst, V. jiných věcí (nebeských těles, nerostů, rostlin, živočišného těla, nemocí atd.); k tomu přistupují VI. abstrakta vlastnosti, VII. abstrakta dějová. 4. V některých případech se v novém slově základní představa nepřesouvá do jiné skupiny, nýbrž se (VIII.) ve svých mezích obměňuje: cikánka, cikáně, cikánstvo, cikánek, cikánisko — ťo všechno jsou pořád cikáni, ale je to cikán ženského rodu, cikán mladý, cikáni jako celek, cikán zdrobněle nebo zhruběle. 5. K tomuto odvozování příponami (daleko nej důležitějšímu) přistupují potom výklady o odvozování předponami a o skládání. 6. U adjektiv a sloves, které nevytvářejí tak zřetelných významových skupin, je výhodnější třídění formální: tvoření ze substantiv, adjektiv, sloves atd. Při tvoření sloves ze sloves jde o obměny vidu a způsobu slovesného děje. 1. Základní významovou skupinou pro tvoření slov jsou druhy významových slov, a to: I. substantiva (žena), II. adjektiva (chorý), III. slovesa (skonat), IV. příslovce (včera). 11 0-04 04 PRÍPONY Prípony (sufixy); odvozování příponami (derivace sufixální n. sufixace). 1. Přípona je prvek, jehož připojením za kmen základu vzniká nové slovo (sad -* sad-ař) nebo kmen (boj- -► boj-ova-). Podle toho, co příponou vzniká, rozeznáváme přípony slovotvorné a kmeno-tvomé (kmenové). 2. O tvoření bez přípony mluvíme v těch případech, kdy se novým slovem (nebo členem složeniny) stává pouhý slovní základ (s příslušnými změnami) bez připojení přípony (u mužských bez koncovky, u ženských s koncovkou -a, -e), např. vrh-nout diskem-*vrh diskem nastín-it vývoj ■* nástin vývoje běž-et -* běh ztrat-it -* ztrát-a (-a je koncovka). 3. Zpětné odvozování (retrográdní) nastává, když se k danému slovu přitváří zdánlivě základní slovo: starší německé wátsac „cestovní brašna" bylo do češtiny přejato jako váček; k tomu bylo podle poměru ráček: rak, mráček: mrak atd. přitvořeno zdánlivě základní vak. 0-05 0 5 PREDPONY Předpony (prefixy); odvozování předponami (derivace prefi-xální neboli prefixace). 1. Předpona je prvek, jehož připojením před základní slovo vzniká nové slovo (otec -»praotec, hezký -* nehezký, skočit do-skočit). 2. Tvoření předponami není přímým protikladem k tvoření příponami: předpony nepřistupují ke kmenu základu, nýbrž k celému základnímu slovu; významová skupina se nemění, nýbrž se provádí jen obměna v jejích mezích (zesílení, specializace, změna vidu apod.). Poznámky: 1. Sufixy a prefixy se dohromady jmenují afixy. 2. Odvozování předponami nelze pokládat za skládání, protože se tu nespojují dvě významová slova, nýbrž jedno významové slovo s prvkem povahy formální. 3. V některých případech významová slova poklesají v předpony nebo přípony: vzdorokrál je totéž co protikrál; (země)pis, (boho)sloví mají už ráz přípon. 06 SKLÁDÁNI 1. Skládání slov (kompozice) je tvoření slov spojováním dvou významových slov v slovo jedno. Složeniny z více než dvou slov jsou v češtině vzácnou výjimkou: foto-kulomet,červenomodrobílý, svéživotopis; vpřejatých termínech jsou ovšem častější: stereofotogrammetrie, formaldehydbisulfit. V těchto případech dochází někdy k elipse středního členu: Středozemní moře ->- stredomorský, fotogram, ale stereogram. 2. Slovo skládáním vzniklé se jmenuje složenina neboli složené slovo (kompozitum), její části jsou členy složeniny (komponenty), místo, kde se stýkají, je šev, samohláska na konci prvního členu kompoziční (spojovací) vokál. 3. Význam složeniny se odchyluje od významu slovního spojení, které je jejím základem; zpravidla je užší (specializovaný): černozem není libovolná černá zem, nýbrž zcela určitý typ půdy. 4. Složeniny se dělí: a) Podle těsnosti vztahu mezi oběma členy na aa) složeniny vlastní (pravé), tj. takové složeniny, které se prostě (tj. beze změny podoby) nedají rozložit v samostatná slova; první člen mívá podobu neshodující se s žádným tvarem základního slova: zprav-o- daj, kaz-i- svět, v druhém členu se vyskytují slova nemající samostatnou existenci: zpravo-daj, lis-to-noš, kože-Zuh; bb) složeniny nevlastní (nepravé), dříve nazývané spřežkami, tj. takové složeniny, které se dají prostě (tj. beze změny podoby) rozložit v samostatná slova (tj. přizvukovat oba členy, psát odděleně): vlastizrádce — zrádce vlasti, divuplný — plný divu, bu-dižkničemu — budiž k ničemu; nejdúležitější jsou zde příslovce (v. AP § 155-161, SP § 133-139). Jsou i případy přechodné: pantáta je v 1. p. j. složeninou nevlastní (pan táta), ale při skloňování (pantáty, pantátové) se mění ve složeninu vlastní. 12 13 b) Podle povahy větného vztahu mezi oběma členy Přehled: Vztah: souřadnosti podřadnosti: přívlastek, přísl. určení, doplněk, předmět predikační beze vztahu Složeniny: aa) slučovací (kopulativ-ní) bb) určovací (determina- tivní) cc) vazebné (rekční) dd) predikační ee) větné ff) mechanické. aa) Slučovací složeniny (kopulativní) lze rozložit na větnou skupinu souřadnou slučovací: Baltoslované — Baltové a Slované, abeceda — a + b + c + d, černobílý — černý a bílý, stodvacetpět — 100 + 20 + 5. K nim patří i složeniny vzájemnostní (reciproční): slovník česko-ruský (v němž jsou ve vzájemném vztahu slova jednak česká, jednak ruská), a zdvojené (reduplikované), kde se opakuje týž základ: čiročirý — čirý a čirý, jižjiž — již, již. Odchylnou povahu mají složeniny násobné (multiplikativní), vyskytující se podle mezinárodních vzorů jen v odborném názvosloví: watthodina — počet wattů násobený počtem hodin. bb) Určovací složeniny (determinativní) lze rozložit na větnou dvojici podřadnou, a to: přívlastkovou (atributivní): černozem — černá zem, zeměžluč — žluč země příslovečnou (adverbiální): pecivál — válí se na peci, sněhobílý — bílý jako sníh doplňkovou: samouk — sám se učí. cc) Vazebné složeniny (rekční) lze rozložit na větnou dvojici podřadnou předmětnou (objektovou): patolízal — líže paty, držgrešle — drží grešle, divotvorný — tvoří divy, divuplný — plný divů. dd) Predikační složeniny lze rozložit na větnou dvojici predikační (přisuzovací): lidovláda — lid vládne. ee) Větné složeniny jsou velmi řídké: budižkničemu, mouchy-vemtesimě, jaksepatří. ff) Mechanické složeniny nelze rozložit na větnou skupinu nebo dvojici, neboť vznikly prostým sražením slov po sobě pravidelně následujících; jsou 14 to ovšem zpravidla slova formální: arci — a rci, jestliže — jestli, že. V lingvistice se někdy užívá pro typy složenin termínů indických: slučovací — dvandva, určovací — karmadharadža, vazebné — tatpuruša; jako bahuvríhi označovali Indové složeniny vyslovující vlastnost substance v složenině nepojmenované: těžkomyslný. 5. Skládáním se tvoří zvláště substantiva (§ 31—36) a adjektiva (§ 492-494, 55-57, 68), zřídka příslovce (§ 956-957), zcela výjimečně slovesa (§ 701). 6. Poměr mezi volným spojením (prolitá krev), souslovím („býčí krev" jako druh vína, bikavér), nevlastní složeninou (krveprolití) a vlastní složeninou (krvotok) vyplývá z tohoto přehledu: Volné spojení Sousloví Nevlastní složenina Vlastní složenina a) jednota významu: (není) (je) (je) (je) b) stálost slovosledu: není je1) je je není2) je c) jednota prízvuku: není není je d) zvláštní podoba není je prvního členu: není není l) V souslovích jmenných (Bílá Hora) a příslovečných (sem tam). ^ V souslovích slovesných (vést válku, válku vedl). 07 NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TVOŘENI SLOV 0-07 1. Zkratkové tvoření Nové slovo se tvoří z částí (počátků, konců) jednotlivých slov souslovného názvu; podle toho, co je prvkem nového slova, lišíme zkratky: a) slabičné (nebývají to ovšem slabiky ve fonetickém smyslu, nýbrž různé úseky slova): karma (Kar-el Ma-cháček), Svatka (suaů-ební řca-ncelář), Svazarm (Svaz pro spolupráci s arm-ádou); Tesavela (Tesa-řík a Pa-ueía), osram (os-mium a wolf-ram); b) hláskové: ROH (Revoluční odborové hnutí), ÚRO (Ostřední rada odborů), AMU (Akademie múzických umění), fob (free on board, záruka za zboží až do dopravení na palubu lodi), ÚLUV (Ostředí Židové umělecké výroby); 15 c) písmenné (z názvů jednotlivých písmen): SNB (es-en-bé, ■Sbor národní bezpečnosti), SSSR (es-es-es-er, Svaz sovětských socialistických republik); d) smíšené: Čedok (Československá dopravní kancelář — slabičné a hláskové), Cetka (Československá tisková kancelář — slabičné a písmenné, tj. í, nikoli ť), Pofis ("Poštovní filatelistická služba). Některé zkratky zůstávají pouze grafickými, jiné se stávají slovy, někdy nesklonnými (odcestoval do Eseseser), jindy sklon-nými (v Cetce, do Čedoku). Ovšem tento postup má často ráz jen hovorový. Tvoření zkratkové je celkem řídké a v češtině se omezuje na jména institucí a výrobků. 2. Mechanické krácení se vyskytuje při tvoření hypokoristik (domáckých jmen, § 189, II. 1): Dor-ot-a -> Dora, Magda-lenka-> Lenka, Hel-en-a-*- Hela; zpravidla je provázeno sufixací: An-ton-ín -> Ton-da. Jinak je jen slangové a argotické: Ale, slečí! (Poláč.), prodávali za korunu pade(sát), to na nás nepla(tí), (ciga)retka, (de)šťovka. Jiné takové zkráceniny přejímáme z cizích jazyků: automobil), rádio (z rádiotelefónie), metro (z métropolitaine), Expo-(sition). 3. Nastavování slov je expresivní a omezeno na obecný jazyk: strakatý-»straka-makatý, rakety-* rachejtle->rachome j tle, posera->poseroutka; ze spisovného jazyka sem patří typ „malilinký", § 527. Nastavováním je i přidávání rýmového slova: tlachy-* tlachy-plachy (Slej.). 4. Překrucování slov bývá při kletbách (člověk si chtěl ulevit kletbou, ale nechtěl slovo kletby vyslovit celé, protože to byl hřích): zatracený (tj. propadlý zatracení) -» zatrápený, zatrachtilý, zatracepený, zatrackaný apod.; krucifix (Ukřižovaný) ^ krucifagot, krucinál, krucihiml, krucilaudon apod.; sakrament (svátost) -* sakulente, saprlote, sakvalent, saprmente atd. 5. Křížení slov (kontaminace) vzniká mechanickým spojením dvou souznačných slov v jedno: , hrůz-ný + straš-Ziuý -*hrůzlivý, elip-sovitý + vej-čiťý -> elipčitý, ' obezře-lý + prozře-íeZný -> obezřetelný, ) bez-božný + ne-znaboh — beznaboh. Slova takto vzniklá nepokládáme za správná. » 6. Pojmenování podle prvních slov ' a) Písně, básně, modlitby, listiny (zvláště papežské buly), stře- dověké legendy apod. se pojmenovávají (synekdochicky) podle prvních slov: Hej, Slované; Otčenáš, Angelus, Memento; bula „Industriae tuae" papeže Jana VIII. z r. 880; Crescente, Diffun-dente, Tempore Michaelis. b) Tato slova se někdy stávají normálními substantivy se schop-/ ností skloňování (dva otčenáše a dva zdrávasy) a tvoření odvo-f ženin (laciné hejslovanění). c) Názvy se pak přenášejí (metonymicky) na doby, kdy se uplatňují: roráty jsou adventní ranní pobožnost, při níž se zpívá , píseň „Rorate, coeli, desuper" (Rosu dštěte, oblakové); neděle se nazývají podle introitů, tj. začátků mešních oficií, čtených ten 1 den při mši (jsou vzaty z žalmů nebo proroků): Circumdederunt, devátá neděle před velkonocemi (devítník) se jmenuje podle verše z žalmu 18, 5: Circumdederunt me gemitus mortis, Obklí-čilyť mne byly bolesti smrti. ■>> < 08 ZMENY JEN VÝZNAMU NEBO JEN FORMY v Při tvoření slov se zpravidla změny významu a změny formy i provázejí. Jsou však i některé případy změn jednostranných. Častější jsou pouhé změny významové, tj. přechody z jednoho slovního druhu do druhého beze změny formy. a) Přechody do jiného slovního druhu beze změny formy: R Substantivizace adjektiv: bytný, vedoucí, svíčková, sousedská Přechod jmen v příslovce: celkem, trochu; lehko (Dnes je lehko « napsat sonet: adjektivum. — Je mi lehko: příslovce) Přechod jmen v citoslovce (zvláště vokativ): hrome, blesky boží. b) Změny formy bez patrné změny významové >.. jsou v dvojicích: šedý -» šed-iv-ý, líný -+ len-iv-ý, prchly - prchl- -iv-ý, spravedlný -* spravedlivý. 17 0-09 0 9 SOUSLOVÍ 1. Sousloví (sdružené pojmenování) je ustálené spojení dvou nebo více slov, které má význam slova jednoho: drahý kámen = drahokam, Vysoká škola ekonomická (: universita), Malá Strana (: Hradčany), zlatý déšť = čilimník, hlava na hlavě = hustě, rok co rok = každoročně. 2. Jmenná a příslovečná sousloví mají pevný pořádek slov (rozchodník prudký, křížem krážem), slovesná nikoli (Mám hlad — Hlad mám jako vlk). ^ 3. Mezi členy sousloví jsou tytéž vztahy jako mezi členy složenin; můžeme lišit sousloví: slučovací (vpravo vlevo), zdvojené (už už), násobné (metr krát kilogram), určovací (střední škola, mrtvě narozený, princ manžel), vazebné (vést válku), větné (To mu jak se patří vysvětlím). 1. Substantívni sousloví § 377, adjektivní § 695, slovesná § 702-703, příslovečná § 96—97. 2. Ze sousloví se odvozují: a) Substantiva: celkem zřídka, proto zde bývá kolísání: stoupenec Volné myšlenky je volnomyšlenkář nebo volný myšlenkář; slangové je „slepý střevař, potravní čárista". Proto se odvozování ze sousloví často vyhýbáme: jazyk Polabských Slovanů je polabština, na Královských Vinohradech je Vinohradská třída. Běžné je však tvoření obyvatelských jmen na -an, -ák, -ec (§ 115), protože se zde vychází z adjektiv: Malá Strana — malostranský — (ob.) Malostraňák, Nová Guinea — novoguinej-ský — Novoguinejec. b) Adjektiva v typu „svatováclavský" v. § 493. 0-10 10 SLOVNÍ ZAKLAD A ZMĚNY JEHO PODOBY 1. Při odvozování příponami a) Slovním základem je u jmen: slovo bez koncovek (tzv. kmen): žen(-a, -y, -ou) — ženský, žen-áč; kde se při ohýbání podoba kmene mění, stává se základem hned ta, hned ona podoba: (telet-e, telat-a) telecí, te-lát-ko; (dít-ě, dět-i) dítko, dětský; (přítel, přátel-é) přítel-kyně, přátel-ský; odsouvají se i ty koncovky, které fungují jako přípony: pří-moř-í -+ přímoř-ský, vědom-í -» podvědom-ý; u sloves: aa) některé participium (tj. přechodník nebo příčestí): hojící, vyhojivší, zběhlý, vyhojený; 18 bb) minulý kmen: nakupova-č; cc) základní kmen: kup-ec. b) Tento slovní základ se v některých případech: aa) rozšiřuje: o -ov-: císař-ský, ule král-ov-ský, vorvan-ina, ale slon-ov-ina, (zřídka -ev-: duš-ev-ní); o -n-: budouc-í~ bu-douc-n-ost; dvoj-í->-dvoj-n-ík; tragick-ý-»tragičn-ost; bb) zkracuje odsouváním adjektivní přípony: (1) -sk- před -ka: španělská hůl -* španěl-ka (2) -n- před -ík, -ice, když sc základ končí na -n: kámen — ka-menn-ý -<■ kamen-ík, před -ka: hlásná věž-* hlás-ka, lokální trať — lokál-ka jinde: severní vítr-* sever-ák, rovná plocha-»rov-ina, necudný chlap -* necud-a (3) -ov- před -ka: automobilová továrna -* automobil-ka jinde: březnový zajíc-»březň-ák (4) -at- před -áč: bradatý člověk -+ bradáč, huňatý pes-*hu-ň-áč, -av- před -a: huhňavý člověk -» huhň-a (5) -k- (které již jako příponu necítíme): hoř-k-ý-*hoř-ec, krát-k-ý -* krat-ší. Jen zdánlivé zkracování vzniká tam, kde základní slovo bylo zatlačeno svou zdrobnelinou (která tím ztratila svůj zdrobňovací význam), ale zůstaly jeho staré odvozeniny: skop-ec->skop-ové; jež-ek-> jež-it se, jež-atý; krt-ek -» krt-ina; pup-ek ->- vz-pup-ný, pup-en; žebř-ík-*žebř-ina; slun-ce -* slun-it se, slun-ný; srd-ce-> srd-natý. c) Někdy se v jazykovém povědomí slovo nesprávně člení; vytvářejí se tak druhotně přípony: slovo „tučník" vzniklo z „tuč-n(ý) + ík", členilo se však „tuk + nik" a podle toho vzniklo i slovo „žlut-ník" (xanthoma) apod. Vyvinula se tedy druhotná přípona -nik; pod. -nice. 2. Při skládání a) U vlastních složenin nabývá první člen zvláštní podoby; končí se aa) u substantiv na kompoziční vokál: -o-: hromo-svod, veršo-tepec, barvo-měnka -e- (po -j, -ž): děje-pis (proti přírodo-pis), báje-sloví (proti boho-sloví), kože-luh (ale kožo-jed) -i- (u některých slov vz. „kost" a „píseň"): soli-tvorný, lodi-vod, mědi-ryjec, pidi-mužík; na souhlásku: v složeninách s -mistr: mincmistr, strážmistr, mezi dvěma slabikami s -o-; kovkop, vojvoda (proti: kovo-dělník, vojevůdce) 19 bb) u adjektiv na -o-: černo-býl, cizo-pasný cc) u číslovek jsou podoby různé; u základních je: jedno-, dvou-, tří-, čtyř-a čtyr-, pěti- atd., sto-, tisíci-; u druhových: dvoj-, troj-, čtver-, patero-, atd., stero-, tisícero-; u řadových: prvo-, druho-, třeti-, čtvrto-; v složeninách s prvním členem číslovkovým není rozdílu mezi základními dvou-, tří- a druhovými dvoj-, troj-: dvouciferný i dvojciferný dd) u sloves bývá zpravidla podoba na -i-: kazi-mír, kruti-hlav, trati-vod, vydři-duch, nebo souhlásku: drž-grešle, lam-železo, tluč-huba; řidčeji na -o-: krato-chvíle, třaso-řitka, vrto-hlavý, nebo na -a-: nezna-boh. b) Místo adjektiv na -ní, -ný objevuje se ve složeninách jejich základ: střední věk—středo-věk, severní Cechy — severo-český, Přední Asie —předo-asijský, kamenné uhlí — kameno-uhelný, jižní Cechy -> jiho-český. 0-n 11 HLÁSKOVÉ ZMENY (alternace) Při odvozování a skládání vznikají hláskové změny. Podrobněji o nich pojednává historická mluvnice; zde jen stručný přehled. A. Kvantitativní změny: krácení: král —kralovat, kříž — křižovat, rozpůlí ti — rozpúlo vat, hýbat - pohybovat; dloužení: hrad —hrádek, mihnout se-míhat se, sypat - nasýpat. V poměru í: e, ě; ů: o; ou: u se kvantitativní změny kombinují se změnami kvalitativními. — AP § 45—74, SP § 42—61. B. Kvalitativní změny samohláskové: stupňování (ablaut): nesu - nosím, teče - točí u>y: duch — dýchat stahování: voj vodit - vojvoda > vévoda přesmyknutí: soli-slaný, zoře-zrak pohybné e: služba — služebný, sestra - sesterský přehláska: svatý - světější, vejce-vaječný 20 i úžení: řemen - řemínek, nehet - nehýtek, roznítiti - rozněcovat I diftongizace (a nová monoftongizace: ó > ou > ů): í borový - borůvka, stůl-stolec; 7 sud - soudek, hloupý - hlupák; brýle - brejlovec, nalívat - nalejvák. , C. Kvalitativní změny souhláskové ! 1. Měkčení (palatalizace) se provádí ve třech typech: I Typ I. — všechny tvrdé + c: souhláska: h ch g k sk čk ; c; d t n r mění se v: ž š žlj č sč čč č ď i ň ř šť čt | před příponami, které se začínají hláskou -i- (-í, -ina, -ice, -ivo) nebo -ě- (-ější, -i 'ý); též před -an, -ák. i Příklady: ÍBůh macecha Olga matka lyska vosk Anička \ ^ \boží macešin Olžin1) matčin lysčí voštěnýAniččinf '. í plačky opice; strnad kohout jelen výr 1 ? [plačtivý opičí; strnadí kohoutí jelení výří / ! Před příslovečným -e se mění h v z, k v c: vlahý/vlaze, těžký/ těžce. i < 4) Pro řídkost g bývá tu kolísání: Solveižina píseň; Olžin (Němec., ? Svob.) i Olgin (Olb., Til.). í| Typ II. — hrdelnice + c: l souhláska: h ch g k sk c mění se v: ž š ž č št č i Před příponami -ec, -ek; -ka, -ko; -na, -ný, -ní; -ský. \ Příklady: fjih živočich Kongo čtvrtek zisk noc j [jižní živočišný konžský1) čtvrteční zištný noční\ l) rižský, oněžský, volžský, ale: haagský, chicagský. Typ III. — zubodásňové a předopatrové: souhláska: d t z s ; ď t zd st sl mění se v: z c ž š ; z c žď šf šl Příklady: fhovado hraběte kněz vysoký; hladit obohatit 1 (hovězí hraběcí kněžský vyšší; uhlazovat obohacovat) 7- f opozdit očistit vymyslet \ \ opožďovat očišťovat vymýšlet J ! 21 2. Tvrdnutí (depalatalizace) nastává zvláště při tvoření substantiv bez přípony, při zdrobňo-vání atd.: souhláska: ž š č ď t ň ř mění se v: h ch k d t n r Příklady: íběžet pršet brečet zeď letět skříň sv. Jiří \ [běh sprcha brek zídka letec skřínka svatojirský] 3. Změny v sykavkových skupinách v. § 423, A. 3. 0-12 12 PRODUKTIVNOST A NEPRODUKTIVNOST A. 1. Způsoby tvoření a formální změny při nich jsou zčásti pro-duktivní, tj. dosud při tvoření nových slov užívané, zčásti neproduktivní, tj. v slovech zastoupené, ale při tvoření nových slov už neužívané. M. Dokulil (TSC I. 77—93) rozlišil produktivnost slovotvorných prostředků (tvoříme jimi nová slova) a živost (dovedeme je zřetelně vyčlenit). Podle toho jsou živé prostředky: 1. produktivní, a to neomezeně a omezeně (velmi, středně, málo), 2. neproduktivní. 2. Produktivnosti je mnoho stupňů do sebe neznatelně přecházejících. Na jednom konci škály jsou např. podstatná a přídavná jména slovesná (zvi. typu -cí), která můžeme podle potřeby vytvořit od každého slovesa (chození, chodící); na druhém konci jsou např. substantívni přípony -yka, -yla, -yto, -taj (vladyka, motyka; mohyla, kobyla; kopyto, koryto; rataj, vozataj), u nichž si už neuvědomujeme, že jsou to přípony, a jimiž se tedy novo-česká mluvnice již nezabývá. Totéž platí i o změnách: stupňování už neužíváme, měkčení je běžné. B. Příklady: 1. Tvoření naprosto produktivní, takže se blíží tvoření tvaroslovnému; v slovnících se neuvádí, pokud nejsou zvláštnosti formální nebo významové: podstatná jména slovesná, přídavná jména slovesná typů „hojící, vyhojivší, hojený, vyhojený", kom-parativy a superlativy, přivlastňovací adjektiva na -ův a -in. 2. Tvoření zcela pravidelné; SSJC tato slova přiřazuje k zá- 22 kladnímu slovu: substantiva na -ost, jména přechýlená, zdrob- \ něliny, substantivizovaná adjektiva, adjektiva na -ní ze slov ;r přejatých, frekventativa („násobená"), příslovce z adjektiv, f 3. Tvoření velmi hojné: např. vztahová adjektiva na -ský, -í j (ze jmen zvířat), -ový (ze jmen věcí), deverbativa vz. „kupuje" | atp. j 4. Tvoření hojné: substantívni přípony -ářj-ař, -č, -dlo, -ka, | -nik, -tel, tvoření bez přípony v typu „sad", složeniny typu „dřevo- kaz"; adjektiva na -ný, -ní, -cí (typ hrací), í 5. Tvoření dnes už jen ojedinělé (umělé): -oba: hnědoba, -lo: \ táhlo; -čí: rozhodčí. | 6. Tvoření neproduktivní, ale živé (zřetelné): -da (pravda, | křivda), -ěný (dřevěný), typ „kazimír". I 7. Tvoření neproduktivní a už jen částečně průhledné: -t \ (mast), -ch (smích), -seií (píseň) atd. i j | 13 SLOVN I ČELEĎ i ) A. Soubor slov vzniklých z téhož společného základu se nazývá slovní čeledí. B. Výrazy k slovní čeledi patřící řadíme takto: I I. Přechody beze změny podoby í II. Odvozeniny: 1. příponové: substantiva (nejprve obměny), f) adjektiva, slovesa, příslovce v 2. předponové III. Složeniny (v prvním členu, v druhém členu) 1. 1. vlastní, 2. nevlastní | IV. Sousloví. f Slova odvozená z odvozenin se zařazují podle své povahy nebo i se přiřazují ke svým přímým základům; tak vznikají celé řetězy: i kruh—kroužek—kroužkovat—kroužkovací; měkký—měkčit—ob- ! měkčit—obměkčovat—obměkčovací; cvik—cvičit—(zast.) cvičba— cvičební—cvičebnice—cvičebnicový; sluha—sloužit—služba—slu-'t žební—služebník—služebníček—služebníčkovat. C. Příklad: adjektivum milý. v I- Přechod beze změny: milá (milenka). II. Odvozeniny 1. příponové: I. milec, milenec, milouš, miláček, milán, milánek, milas, milovník; milka, milenka, milovnice, mi-lostnice; Milek, Milena, Milada; milost, milenectví; II. milejší, miloučký, milounký, militký, milený, milostný, milecký, milenecký, milovný; V. milovat (po-, s- se, za- se atd.), milkovat se, mi- 23 liskovat, milovávat; VI. mile, milounce, milecky, milenecky, milostně 2. předponové: nemilý, rozmilý, roztomilý, přemilý ííí. Složeniny 1. vlastní: milodar, Miloslav; milokrásný, milosrdný, Jarmila 2. nevlastní: a) milostpán, milostpaní, milostslečna, milerád; b) bohumilý, hudbymilovný, mírumilovný, pořádkumilovný atd. IV. Sousloví: Milý příteli!; milá sestra (oslovení řádových sester). d. 1. Z jednotlivých slov je možno teoreticky vyvodit složitou soustavu odvozených slov; tyto možnosti uvádíme v dodatcích k jednotlivým kapitolám. Viz: substantiva: jména lidí § 1192, zvířat § 129, prostředků § 139, míst § 149, věcí § 159; adjektiva § 699, slovesa § 899, příslovce § 989. 2. Taková soustava se nikdy nerealizuje úplně; uskutečňuje se z ní podle potřeby větší nebo menší část. Máme sice řadu „láhev—lahvice—lahvička", ale jen „tráva—travička", „lavice—lavička". Dobrý příklad poskytují obměny mužských jmen (§ 18). Sesta- víme-li je podle SSJČ (bez rozlišení, jde-li o slova běžná, řídká nebo nářeční), najdeme různý počet případů: 8 cikán: cikánka; cikáně, cikánče, cikáňátko; cikánstvo; cikánek, cikáneček, cikánečka (vedle toho varianty s -g-) 7 kantor: kantorka; kantůrče; kantůrek, kantůrčík, kantůrčice, kantorčice; kantořisko 6 soused: sousedka, souseda, sousedkyně; sousedstvo; sousedík, sousedíček 5 dělník: dělnice; dělnictvo; dělníček, dělnická, dělňásek 4 rytíř: rytířka; rytířstvo; rytířek, rytíříček 3 občan: občanka; občanstvo; občánek 2 konšel: konšelka; konšelstvo 1 klempíř: klempířka 0 kardinál: — 3. Soustavnost je porušována různým způsobem: a) Základní slovo má různé významy; v odvozeninách se uplatňuje hned ten, hned onen význam; např. v slovech s -pravá, -práva k praviti: aa) „zařídit, uzpůsobit": průprava, příprava, správa, úprava, výprava (kusu) zvi. „zlepšit": náprava, oprava, správa (bot) bb) „na cestu": výprava (Maeldunova) „vézt": doprava, přeprava cc) „říci, oznámit": rozprava, zpráva dd) soudně: poprava. b) Slova patří do různých významových oblastí a ztrácejí souvislost; srovnej: obklad — sklad, výklad — poklad, náklad, vklad, výklad — doklad, rozklad (písemný) — překlad — odklad, podklad, příklad — základ — úklad. c) Ztráta středního členu vede někdy k nesrovnalostem. Jistě se zarazíme, když procházíme řadou „průtok k protéci, přítok k.přitéci, výtok k vytéci" a dostaneme se k dvojici „útok — utéci". — Útok patří ovšem nikoli k našemu utéci, ale ke staročeskému „utéci sě na někoho" = „vrhnout se na někoho". 4. V slovotvorném rozboru pokládáme základní slovo za prvotní, odvozené za druhotné. Ale v živém jazykovém povědomí tvoří základní slovo se svými odvozeninami celek, jehož členy se navzájem opírají a na sebe působí. Vidíme to na tvoření zpětném, v. § 0—043 váček'-* vak, podobně faja z fajka, kounit z okounět (což je k „okoun"). Slovo základní někdy nabývá významu, který patří vlastně jeho odvozenině: „trávit myši" je podle „otrávit", „vrhnout" (zvracet) podle „vyvrhnout". rozdelení nauky o tvořeni slov Nauka o tvoření slov se dělí -ia nauku o tvoření: I. podstatných jmen § 1—3, II. přídavných jmen § 4—6, III. sloves § 7-8, IV. příslovcí § 9. Tvoření zájmen a číslovek se probírá v tvarosloví, o citoslovcích se mluví ve skladbě (NS § 31). Výklady o jednotlivých typech se dělí na tři části: a. Formální stránka: Povaha základního slova (substantiva; adjektiva; slovesa: dokonávost, předpony, vzory; příslovce). — Kvantita. — Měkčení a tvrdnutí souhlásek. — Rozšiřování, odsouvání. B. Významová stránka. Význam typu, pejorativnost atp. Produktivnost. 0-2 ■•U 24 25 i 1 až 3 Oddíl první TVORENÍ PODSTATNÝCH JMEN (substantiv) B. ze substantiv: jména podle zaměstnání (jména konatelská) § H4 jména podle původu a příslušnosti § 115—116 C. z adjektiv: jména nositelů vlastnosti § 117—118. ' A. Tvoření ze sloves (jména činitelská, nomina agentis) n-i až 3 Přehled Podstatná jména se tvoří: *A. příponami: I. Lidé § 11. - II. Zvířata § 12. - III. Prostředky § 13. - IV. Místa § 14. - V. Jiné věci § 15. (Abstrakta) VI. Vlastnosti § 16. — VII. Děje a jejich výsledky § 17. (Obměny) VIII. A. Přechylování. - B. Mláďata a potomci. — C. Hromadná. — D. Zdrob-nělá a zveličelá § 18. *B. předponami: § 2. *C. skládáním: § 51—36. *D. jinými způsoby: § 37. Přídavek. Vlastní jména § 38. 1 *A. Podstatná jména odvozená příponami I. JMÉNA LIDI (a bytostí antropomorfizovaných) Přehled Jména lidí se tvoří: A. ze sloves: jména činitelská § 111-113 26 Přehled Tvoření produktivní: 1. -tel. — 2. -č Tvoření řídké: 3. -ce. — 4. -ec. — 5. -čí(k) Převážně pejorativní: 6. -I. — 7. -lík. — 8. -oun, -out atd. Ze sloves se tvoří jména lidí charakterizovaných buď stálou činností (ošetřovatel, cvičitel), zvyklostí (loudal), nebo dějem dočasným a jednorázovým (tazatel, vysvoboditel). 1. -tel „pisatel" 11-11 A. Z minulých kmenů sloves nedokonavých fa) i dokonavých (b), bez předpony i s předponou, hlavně ze vzoru „dělá" (-atel), „prosí" (-itel) a „kupuje" (-ovatel), zřídka od sloves jiných (ze sloves na -eti je -itel) (c). Ojediněle se tvoří i od sloves zvratných (d). — Samohláska základu se větši ou krátí; AP § 49—52, SP § 43-45 (e). B. Označuje lidi s činností hlavně intelektuální, vyšší, na rozdíl od -č (a). Přeneseně i o matematických činitelích (/). Produktivní. C. fa) ředitel: řidič; nakladatel: nakladač; nositel vyznamenání: nosič; sběratel: sběrač lesních plodin; stavitel: stavěč kuželek; ale tupitel i tu-pič, chvalitel i chvalič; (b) stvořitel, podmanitel, uchvatitel, objevitel, doručitel, složitel; (c) pokoušet - pokušitel, trpět - trpitel, držet - držitel; (d) tázat se - tazatel; (e) hlasatel, obstaravatel, tazatel, uživatel, dobyvatel, odběratel, ale: drážditel, dohlížitel, trýznitel, obléhatel; (f) mocnitel, dělitel, násobitel, činitel; pod. ukazovatel cesty, malý oznamovatel (v novinách). 2. -č „opisovač" 11-12 A. Z minulých kmenů sloves téměř napořád nedokonavých, bez předpony i s předponou, hlavně ze vzoru „dělá" (-ač), „prosí" (-ič), „kupuje" (-ovač) (a), ale i od jiných (-eč atd.) (b). Samohláska základu se většinou krátí; AP § 46-48, SP § 43-45 (c). 27 B. Označuje lidi s činností spíše manuální, konkrétní (příklady u -tel, odst. a). To souvisí s tím, že se touž příponou hojně tvoří jména prostředků (§ 1344). Produktivní. C. (a) vyděrač, hadač, natěrač; palič, lepič, holič; dohazovač, pochybovač; (b) „sází" nadháněč, donašeč i donášeč; „kryje" šič-ka, myč-ka; „umře" dříč; „nese" kladeč; (c) lamač, pořadač, vyděrač, posluchač, brusič, ale přijímač, vysílač, rozsévač, potápěč, třídič; udávač i udavač, slé-vač i slevač, otvírač i otvěrač. 11-13 3. -ce „průvodce" A. Ze základních kmenů sloves bez předpony i s předponou, hlavně ve vzoru „prosí" (a); časté ve složeninách; v. § 31 (b). Samohláska základu je dlouhá, řidčeji krátká (c). Koncová souhláska základu tvrdne (d). Základ sloves vz. „kryje" se končí na -j (e). Někdy se základem tvoření stávají dějová jména (f). B. Proti jménům na -č znamenají spíše trvalý stav (najímač — nájemce, sudič — soudce), proti jménům na -ec jsou abstraktnější. Málo produktivní. C. (a) rádce, smírce, tvůrce, strůjce, škůdce, zhoubce; vynálezce, odhadce; (b) divotvůrce, vojevůdce, ohněstrůjce; (c) nastoupit nástupce; (d) radit -♦ rádce, platit -* plátce, zachránit -» zachránce, tvořit - tvůrce; (e) bít -» turkobijce, lát - lájce; (f) výboj - výbojce, příděl - přídělce, osoba, která dostala příděl. 11-14 4. -ec „plavec" A. Ze základních kmenů nedokonavých sloves bez předpony z různých vzorů (a); hojné v složeninách; v. § 31 (b). Samohláska základu se krátí (c). Souhláska tvrdne (d). O podobě základu ve slovech jako „lijec" v. § 1733. B. Konkrétnější než -ce; označuje povoláni. Málo produktivní. C. (a) lezec, herec, běžec, pištec, ryjec - rytec; (b) krasojezdec, knihkupec, horolezec, hvězdopravec; (c) koupit - kupec, létat - letec; (d) jezait -» jezdec, honit - honec. 11-15,16 5. -čí(k) „průvodčí, plavčík" AB. Ze základních kmenů různých sloves (a), často vedle -ec a -ce jako specializace (b). Samohláska je krátká, koncová souhláska tvrdne (c). C. (a) krejčí, lovčí, mluvčí, náhončí, průvodčí, rozhodčí, výběrčí, závodčí; plavčík; (b) lovec ■» lovčí, plavec -<• plavčík („dozorce na plovárně"), průvodce -» průvodčí, půhonce -» půhončí, rozhodce -* rozhodčí; (c) vodit -průvodčí, honit -» náhončí. 11-17 6. -l(ek) „prášil, čmuchálek" A. Zpodstatnělé příčestí minulé činné nedokonavých sloves bez předpony zvi. vzoru „prosí", „dělá", řidčeji „sází" (a). Někdy 28 s deminutivním -ek (§ 1861), před nímž je dloužení v -úlek, -ílek (b). B. Většinou pejorativní charakteristika podle způsobu a obsahu řeči, vydávaných zvuků, nehezké činnosti; odchylkou nepejora-tivní (c). Přípona -ek pejorativnost zesiluje: slova na -lek jsou pejorativní, i když jsou tvořena od sloves nepejorativních (b). C. (a) cancal, kecal, křápal, prášil, chlubil; broukal, hřmotil; čmuchal, slídil, sháněl, patolízal; (b) fintílek, hloubálek, básnílek, snílek, řečnílek; (c) střádal, spořil (nová umělá slova). 7. -lík „poběhlík" H-18 A. Z příčestí minulého činného dokonavých sloves vz. „tiskne" s předponou (mimo „jedlík"), i B. Většinou pejorativní ''ale „jedlík, uprchlík, usedlík"). Ne- / produktivní. , C. poběhlík, prebehlík, odpadlík, vzteklík, uprchlík, zbohatlík, zpustlík. 8. -oun „řvoun" * 11-19 9. -out „mlsout" A. Ze základních kmenů nedokonavých sloves bez předpony ) různých vzorů. Samohláska základu je krátká (chvastoun, chra- ŕ poun). j B. Velkou většinou pejorativní (ale „běhoun, pěstoun"). Řídké. ! C. (8) chvastoun, bručoun, chlastoun, zevloun, šplhoun, bifloun, šilhoun; i (9) žrout, mrzout (k „mrzet"). i 10. Jiné přípony ll-2 Ŕídké a většinou pejorativní jsou přípony: -a: „předseda", vévoda, nápověda i ná-; pobuda, ochlasta, poberta (z „pober to"), skuhra, šma ha, šmudla, i -ka: „vozka", spojka (v. i § 174); mluvka, ochmelka, lapka T -ák: „pasák", honák, divák, zpěvák; tulák, lajdák, žebrák, I škrabák -an: „trhan", škubán. Tvoří se ze základních kmenů sloves většinou nedokonavých a bez předpony (ale např. ochmelka). Samohláska základu je krátká. i j 1. Významovým posunem sem zasahují i dějová jména bez přípony, 11-3 ,' jako „zvěd" (§ 1736, 2a), zvláště ve složeninách typu „dřevokaz" (§ 31), i dále jména výsledků děje na -ek jako „zmetek" (§ 1781 n). 2. Typ „klepna, vdávanda" v. 1824. i 3. Podobné přípony cizí: -ant: defraudant, kverulant, slabikant; j, -ent: absolvent, dirigent; -át: delegát, adresát; -or: kontrolor, in- vestor; -tor: direktor; -átor: dekorátor, propagátor; -itor: repe-i titor, editor; -ér: aranžér, masér; - e r : sprinter, boxer. I 29 B. Tvoření z podstatných jmen (ev. přes denominativní adjektivum) 11-4 JMÉNA PODLE ZAMESTNANÍ (jména konatelská) ž 44 i. -ář, -ař, -éř, -íř, -ýř „stříbrař, bankéř, hrnčíř" A. Ze substantiv prvotních i denominativních (a—e); řidčeji ze sloves, a to ze základních kmenů nedokonavých sloves bez předpony (f); nověji i ze substantiv deverbativních a ze sousloví (g). V základu se může krátit příponové -ik; jinde je krácení ojedinělé; AP § 57-59, ŠP § 47 (h). Poměr přípony -ář a -ař: V jednoslabičných a delších než dvojslabičných je -ář (i); v dvojslabičných po dlouhé je -ař (j); po krátké je kolísání, při čemž u nových slov převažuje -ař (k). V. AP § 76, ŠP § 63. Koncové -c se měkčí, koncové -ň tvrdne (l). Přípona -éř je jen ve slovech přejatých; přípona -íř u některých starších substantiv, -ýř je místo toho po d, t, k (m). B. Označuje toho, kdo věci základním substantivem označené: vyrábí (pěstuje, chová, loví, sbírá) (a), s nimi obchoduje (b), má v nich zálibu (zde se tvoří i od abstrakt, a to s významem pejorativním) (c), s nimi pracuje (d) nebo je k nim v jiném vztahu (e). Přípona velmi produktivní. C. (a) bednář, kopytář, cihlář, cukrář; dobytkář, sadař, rybář, houbař; (b) mlékař, květinář, otrokář; (c) holčičkář, pletichář, hmotař, lichvář, mamonář, svornostář; (d) brzdař, bruslař, lyžař, kolovrátkář, železničář, francouzštinář; (e) statkář, mlynář (majitelé), četař (velitel); (/; lhář, žhář, písař, kovář, tesař; malíř, šermíř; novější: sušař, točíř; (g) topenář (odborník na ústřední topení), sdruženář (závodník v sdruženém závodě), házenkář (hráč házené; rozšíření o -fc-), pozemkář (hráč pozemního hokeje); (h) knoflíkář i knoflikář, moučníkář i moučnikář, slovnikár i slovnikár; puntičkář; krám - kramář, mýdlo - mydlář, mlýn - mlynář; (i) lhář, psář, tmář; hodinář, hřebenář, zahrádkář, železničář; ale nástrojár, nátiskař; (j) houbař, lékař, mlékař, sáňkař, sýrař; ale: loutkář; (fc) po jedné souhlásce: čtenář, mlynář, rybář, ale: četař, knihař, lyžař; po skupině souhlásek: bednář, cestář, cihlář, hvězdář; ale: bruslař, brzdař, studnař, filmař; (l) čepičář, železničář, silničář; ale srdcař (slang, kardio-log), rabicář (zedník stavějící rabicové stěny); topení — topenář, svině — svinař; (m) bankéř, kancléř, švindléř, žoldnéř; hrnčíř, mečíř, nožíř, zbro-jíř, uhlíř, bradýř, baštýř, píatnýř, šperkýř. K přejatým jménům na -ce, -cie patří osobní jména na -cionář: revoluce — revolucionář, akcie — akcionář; pod. reakcionář,- konfekcionář, funkcionář. 30 2. -nik „stříbrník" n-45 A. Ze substantiv všech druhů, též z de verba ti v (a) a z předložkových pádů (b). Je to vlastně tvoření z denominativních adjektiv na -ný, -ní příponou -ík; někdy jsou základem i deverbativní adjektiva na -ný (c), jindy řadové číslovky (d). Končí-li se základ adjektiva na -n, mělo by být -n-ník, ale podle starého zvyku píšeme jen jedno n; v. AP, ŠP § 20 (e). ! B. Označuje toho, kdo s tím, co označuje základní slovo, pracuje 1 (f), je majitelem, velitelem, správcem (g), provádí je (u deverba- tiv) (h); řidčeji jsou vztahy jiné (i). Produktivní. Srovnej: zvonař, varhanář jsou výrobci nástrojů, zvoník, varhaník jich užívají. C. (a) odbojník, hudebník, řečník; (b) náčelník, nádeník, pobočník, zá-! keřník; (c) marnotratný - marnotratník; pod. poplatník, podílník; (d) desátník, třicátník, osmačtyřicátník; (e) kameník, soukeník, bubeník; (f) granátník, harfeník, bubeník, kormidelník, strojník, státník, právník; (g) baráčník, zahradník, cukrovarník, plukovník, knihovník, kostelník; (h) odbojník, záletník; (i) zámečník, ptáčník, vetešník, karbaník, barikádník. í 3. -ista „gážista" n-46 i A. 1. Cizí přípona; jen zřídka přistupuje i k domácím základům (e). 2. Koncové samohláskové y u základu odpadá stejně jako a: drog-a — drogista, e: fráz-e —frázista; tedy ragb-y — ragbista, Darb-y — darbista, Mac Carthy — maccarthista. 3. Zastaralá je podoba -ist (podle němčiny): skontrist, trapist. B. Označuje toho, kdo věci označené základním slovem tvoří (a), s nimi obchoduje (b), v nich má zálibu (c), jich užívá (d); zde jde | zvláště o hudební nástroje, kde přípona přistupuje i k domácím základům (e); užívá se jí k označení odborníků (f) a gážistů (g). C. (a) žalmista, evangelista; (b) materialista, drogista; (c) frázista, krava-lista; (d) hokejista, jawista, fiakrista; (e) basista, cellista, hobojista, ob- ■f dobně sopranista;. z domácího základu: houslista; (/) jurista, internista, romanista, slavista; (g) diurnista, penzista. t ' 4. Jiné přípony 11-47 1. Domácí -ák: ovčák, husák; dudák, písmák, cirkusák; pošťák -ek z předložkových pádů: bezzemek (bez země), ná-' městek, podomek, pohrobek. 2. Cizí -ik: (ke jménům oborů na -ika) botanik, gramatik, mate-j matik, heraldik, (jinak) dramatik, chemik, prozaik | . -ér: pozounér, skulér. I V tomto smyslu vytvořil K. Čapek v „Zahradníkově roku" jména pěs- 'ť titelů květin: jiřinář, kaktusář, primulář; asterník, irisník, kosatečník; ' aurikulista, delphinista, floxista. i 31 JMÉNA PODLE PŮVODU A PRÍSLUŠNOSTI -5 a) MlSTNl (původ, bydliště) 51 1. -an „měšťan" A. 1. U jmen obyvatelů zemí je základ stejný se základem adjektiv na -ský; v. § 423 a 451 (a), u jmen obyvatelů měst a u jmen odvozených z obecných jmen je základem kmen podstatného jména (b, c); jednotlivě je odvozování z celého adjektiva na -ský: nebešťan z nebeský, pozemšťan z pozemský. 2. Krácení je ojedinělé (Austrálie — Australan jako v australský). 3. Měkčí se v typu I. (d). B. Označuje obyvatele (příslušníky), při čemž základem jsou vlastní jména zemí (a), osad (b) nebo místní jména obecná (c). Tvoření produktivní, ale u jmen obyvatelů osad často knižní. C. (a) Evropan, Australan, Alsasan, Moravan, Slezan (k Slezy = Slezsko); (b) Pražan, Atéňan; (c) krajan, měšťan, ostrovan, seveřan; (d) Pražan, Benátčan, Dobruščan (Jir.), Lužičan, Holanďan, Egypťan, Atéňan, Gomořan; Tatran je přejato ze slovenštiny. 52 2. -ák „měšťák" A. Základ jako u -an. V základu se krátí -ík, -ník(a). Měkčení v typu I. (b). Někdy se v základním jméně odsouvá sufix, zvláště -ice (c). B. Označuje obyvatele (příslušníky), při čemž základem jsou vlastní jména zemí (d; zřídka), osad (e) nebo místní jména obecná (f). Kde jsou vedle sebe jména na -an a-áfc, mají jména na -ák ráz lidovější, někdy familiární, až pejorativní (g). U jednotlivých jmen je ustálen ten nebo onen typ (h). C. (a) Mělník - Mělničák, Braník Braničák; (b) Pražák, Braničák, Hradečák, Vinohraďák, Sudeták, měšťák, Malostraňák, dvořák; (c) Holešovice -* Holešovák, Vršovice -* Vršovák, Humpolec -* Humpolák; (d) Bavorák, Bosňák, Hanák, Tyrolák; (e) Pražák, Příbramák; (f) měšťák, sedlák (k sedlo, rus. selo „vesnice"), dvořák, zálesák, horák (horal je polonismus); (g) měšťan — měšťák, Pražan — Pražák, Bosňan — Bosňák; (h) „Jsem Čáslavákem opravdu jen rodem, zato Podřipanem celým svým dětstvím a jinošstvím." Váša. — Je jen Pařížan, Říman, Atéňan, ale zpravidla Kladeňák. -53 3. -ec „cizinec" A. Základ je stejný se základem adjektiv na -ský (§ 423). — V Dalmatínec, Levantinec, Kubánec, Marokánec se vychází.z cizích adjektiv na -in-, -an-. B. Označuje obyvatele a příslušníky, končí-li se základ jména 32 (vlastního nebo obecného) na -j (a), -l (b), -n, -m (c); jsou ovšem i některé případy jiné (d). C. (a) Galilejec (galilej-ský), Bolivijec (bolivij-ský), Korejec, Havajec; ale Savojan; (b) Australec, Bengálec, Brazilec, Portugalec; ale Tyrolan nebo Tyrolák; (c) Balkánec, Bretonec, Albánec, Íránec, Estonec, cizinec, Siamec, ale Číňan; (d) Čakavec, Černohorec, Litevec, Skandinávec. 4. Jiné přípony a) Substantivizace adjektiva na -ský: Galilejský, Athénští, Albi- n-54 genští, Ochranovští, Kocourkovští, Kladenští. b) -án z cizí přípony -anus, -aner v některých jménech, zvláště n-55 po -k (protože neměkčí): Amerikán, Korsikán, Marokán, Mexi- kán (vedle Američan, Korsičan); má ráz obecný a zastarává. c) -at: Asiat, Eleat (k Elea). 11-56 d) -ita: Abdérita, Elamita, Sodomita, Semita. 11-57 e) -itán: Neapolitán, Samaritán (k Samarie = Samaří). 11-58 b) SPOLEČENSKÉ U-6 (příslušenství ke společenské vrstvě, rodu, stavu, církevní řeholi, organizaci, straně, škole, směru atp.). 1. -nik „chasník" 11-61 A. B. Viz § 1145. — Produktivní. C. osadník, kolchozník, družstevník, osmadvacátník, úředník, řeholník, farník, opozičník, záložník. 2. -ovec „Přemyslovec" n-62 B. Označuje příslušenství k rodu (a), straně (b), škole a směru (c), jiným skupinám (d) podle jejich zakladatele, vůdce atd., analogicky i podle časopisu (e). C. (a) Atreovec, Jagellovec, Karlovec; (b) hlinkovec, hitlerovec; (c) epi-kurovec, bergsonovec, bolzanovec, gebauerovec; (d) baťovec (zaměstnanec firmy Baťovy), svobodovec (příslušník armádního sboru generála L. Svobody); (e) májovec, lumírovec, ruchovec. 3. Jiné přípony 11-63 1. Domácí -ák: pravičák, svazák, školák, cisterciák; ob. hejrupák (podle Voskovcova—Werichova filmu Hej rup), mánesák, prů-myslovák, strahovák, jezeďák (člen jednotného zemědělského družstva) -ař, -ář: jednotář, kopaničář, odborář, omladinář, vlajkař, sek- H-64 tář, legionář -ín: čeledín, vojín, jakobín 11-65 33 11-66 11-67 11-68 11-69 11-7, 8 2. Cizí: -ec místo -ovec v přejetích z ruštiny: mičurinec, stachanovec (podle A. G. Stachanova) -án: františkán, luterán, mafián, republikán, universitám -ián: hegelián, kartuzián, vegetarián -ik: akademik, platonik -ista: bolzanista, gardista, gymnasista, hlasista, kursista, ligista, rezervista -ita: bandita, husita, jezuita, táborita. C. Tvoření z přídavných jmen (adjektiv, jména nositelů vlastnosti) Při tomto tvoření není rozdílu mezi adjektivy prostými, odvozenými a složenými; stejně je tvořeno mladík, opatrovník, ducha-plník. 11-71 1. -(n)ík „mladík, protivník" A. B. Z adjektiv na -ný, -ní (a), zřídka z jiných (b). Analogií dochází k přímému tvoření ze základů substantivních (v. § 1145 a 1161). O typu „poběhlík" v. § 1118. — Adjektiva na -cí a číslovky se rozšiřují o -n- (c). — Tvoření má často ráz pejorativní, což se jeví zvláště při odvozování abstrakt (na -nictví): srovnej opatrnost a opatrnictví, duchaplnost a duchaplnictví. C. (a) protivník, příslušník, smrtelník, chlipník, licoměrník, nevolník, duchaplník, opatrník, lehkomyslník; zpátečník, finančník, plukovník; (b) mladík, tlouštík (k tlustý); (c) kající kajícník, desátý - desátník, dvojí - dvojník. 11-72 2. -ec „lakomec" A. B. Z adjektiv jiných než na -ný, -ní, a to z adjektiv prvotních (a), denominativních (b), deverbativních (c, d). Ze zájmen „náš, váš" se tvoří příponou -inec: našinec, vašinec. — Produktivní zvláště v tvoření z příčestí trpného (d). C. (a) hrubec, slepec, stařec, surovec; (b) protinožec, svéhlavec, synovec; (c) povstalec, privandrovalec, umělec, dotěravec, hltavec, horlivec, lakomec; (d) dovolenec, přesídlenec, pojištěnec, poraženec, zajatec, zaměstnanec. 34 3. Jiné přípony 11-73 Neproduktivní jsou přípony: -ina: staršina, prudina (k prudký) -osta: přednosta, starosta, mešťanosta. 4. Přípony převahou pejorativní: -a, -áč, -ák, -án, -ek, -och, 11.74 až 79 -oun atd. A. Tvoří se jednak z adjektiv nezkrácených (a), jednak z adjektiv s odsunutou příponou (b); potom však i přímo ze substantiv (c). — O -oun ze slovesných základů v. § 1119. — Před -ek se dlouží a (mazánek, holobrádek), jinak bývá krácení (mudrák, běloch). Expresivní měkčení je v „sprosťák". B. Význam je většinou pejorativní, ale je hojně případů ne-pejorativních. C. -a: (b) -ný: nemluva, dotěra, bezcita; -avý: huhňa, kokta, nimra; 11-74 jiná: nelida, nestyda, nešika, rozpusta -áč: (b) -atý: boháč, bradáč, břicháč, hrbáč, ramenáč 11-75 -ák: (a) levák, bouřlivák, mudrák, sprosťák; (b) -ný: bídák, darebák, silák; (c) levičák, prasák, sviňák -án: (a) dlouhán, suchán, velikán; 11-76 obměny (silně expresivní) jsou: -ián: (a) hrubián -ani: (a) hluchant, hrubant, slepant, suchant; (c) pracant -as: (a) chuďas, kruťas; (b) kliďas, pruďas -ek: (a) posmrkánek, mazánek; holobrádek, levoboček 11-77 -och: (o) běloch, černoch, lenoch, slaboch, staroch 11-78 -oun: (a) čiloun, drzoun, vztekloun; (b) hezoun; (c) hrboun, kostroun, 11-79 rohoun, špekoun -our: (a) hubeňour -ous: (a) divous, hubeňous -ouš: (a) chytrouš, starouš. 5. Substantivizace adjektiv Změnou funkce beze změny formy; v. § 0—08. Jsou to např. adjektiva na: ■ -cí: cestující, dílovedoucí, místodržící, pracující, přísedící -ní: důchodní, duchovní, nadlesní, radní, třídní, účetní; ze jmenných tvarů těchto adjektiv jsou slova na: -eň: učeň, vězeň (dnes už málo průhledné); -ný: bytný, hajný, polesný, ponocný, rotný, vrátný; obžalovaný -ový: o typu doktorová v. § 1817 -ský: hostinský, kantýnský, krámská, pokojská; typ Galilejský v. § 1154 -ší: podstarší; dále např. pan starý, smírčí, milá atd. 35 11-8 1. Z cizích adjektiv se tvoří i příponou -ista: externí - externista privátní -» privatista. ' 2. Z příslovcí je tvořeno příponou -ek: potomek (k potom), spodek, svršek (v kartách). D. Jiné tvoření jmen lidí Mimo obměny jmen (§ 181—185) a tvoření předponami (§ 2) tvoří se jména lidí ještě: a) některými příponami jiného základního významu: prostředkovým -dlo: fintidlo, § 1341 abstraktem vlastnosti -ost: Jeho Svatost, § 161 b) z předložkových pádů: typ „příručí" § 241, „bezzemek" § 242 (v. § 1147) c) složeninami typů „dřevokaz": listonoš, § 31 „černozem": dobrodruh, § 32 „kazimír" § 33, „samouk" § 351, „Baltoslo-vané" § 352 d) souslovími: starý mládenec. ii-92 Odvozování ze jmen lidí Ze jmen Udí (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva A. Jména lidí, kteří mají v někom zálibu nebo jsou jeho přívrženci: 1141 holkář, 1162 bolzanovec, 1166 luterán, 1169 bolza-nista, husita B. Jména zvířat a prostředků metaforou: kovařík, tesařík; hlídač C. Jména míst, kde někdo pracuje nebo bydlí: 141 pisárna, myslivna; území, nad nímž vládne: 1452 království D. Jména vlastností, tj. souhrnu charakteristických vlastností: 162 brusičství; zaměstnání, ev. příslušných místností: 162 cukrář-ství; směru nebo ideové příslušnosti: 162 kacířství. E. Obměny: 181 jména žen: cikánka, vnučka, královna; mužů: vdovec; 36 183 jména mláďat a potomků: cikáně, králevic; 184 jména hromadná: cikánstvo, učitelstvo, služebnictvo; 185 jména zdrobnělá a zveličelá: cikánek, králík, učitýlek, ba-bizna. F. Tvoření předponami: 23 nad člověk, podporučík, místopředseda, vicepresident; 25 arcibiskup, protonotář, velvyslanec, praděd, ultrapokrokář, pakřesťan, pseudoumělec, nepřítel; 26 soudruh, spoluobčan; 28 exkrál, reemigrant. II. Adjektiva vztahová, a to individuální: 421 bratrův, 422 matčin, druhová: 423 bratrský, 424 hraběcí, 425 dozorčí. III. Slovesa s významem: 721 „být někým": sedlačit, kralovat; 722 „počínat si jako někdo": skotačit, lichvařit; 725 „učinit někoho někým": zotročit; 726 „stát se někým": zbláznit se. II. JMÉNA ZVÍŘAT A. Původ jmen zvířat Jména zvířat jsou: 1. prvotní: vlk, rys, jelen, bobr, husa, myš 2. odvozená a složená, viz zde B. 3. přenesená (metaforická), zpravidla v podobě zdrobnělé; v. § 185(7): tesařík, hrobařík, kapucínek, paví oko, vážka, koníček, sasanka, penízek 4. přejatá: (evropské jazyky) lev, tygr, hyena, (asijské) jak, orangutan, (africké) gazela, (americké) jaguár, tapír, (australské) kivi; z ruštiny jsou názvy jako: tuleň, vorvaň, treska, plotice; některá přejatá jména se upravují příponami -ík, -ka: kolibřík (z colibri), fretka (Frett). B. Formální stránka Odvozovacích přípon je velmi mnoho, protože bylo často nutno z téhož základu tvořit větší počet jmen (vodnář, vodoměrka, vo-došlap, vodouch, vodouš, vodule). Některé z přípon jsou omezeny jen na přírodopisné názvosloví (např. -or: červor). — Významová specializace provedena není; jedině lze zjistit, že přípona -inka je zpravidla v názvech prvoků: opalinka, hromadinka, tobolinka (ale také mandelinka); -oun hlavně ve jménech ryb: okoun, pi- 37 loun, mečoun (ale také lvoun); -at-ka ve jménech plžů: hřebe-natka, chroustnatka. Tvoří se 12-2 především z adjektiv příponami: 01 -(n)ík, -níček: štíhlík; černopláštník, větevník, obojživelník, rákosník; topolníček 02 -(n)ice: chobotnice, pijavice, vačice, plískavice 03 -ek: černohlávek, sedmihlávek; i -ok: prvok, živok 04 -ka: červenka, lyska, křivonoska, měňavka; keřnatka, je-žovka, bodalka; (odrůdy) paduánka, palestýnka 05 -ec: hlušec, nachovec, nosatec, brejlovec, kopinatec, stru-novec, kapřivec, kůrovec, krkavec (ke „krkat"), savec 06 -áč: jikrnáč, hřivnáč, huňáč; odchylně: knírač 07 -ák, -áček: hnědák, ušák, buřňák, klusák, křepelák, šeste-rák; ledňáček, modráček, lesknáček, roháček 08 -ina, -inka: jalovina, zdechlina; modřinka 09 substantivizovaná adjektiva: sršen, ušeň, kvočna; složená: klikoroh, smrtihlav, bělořit; 12-3 především ze substantiv příponami: 10 -oun: lvoun, psoun, kladivoun, mečoun, vruboun; blboun, hltoun 11 -och, -ouch, -ucha, -uška: smradoch, vodouch, poletucha, sviňucha, beruška, světluška 12 -as, -ásek, -ous: nohas; modrásek, bělásek; kalous 13 -oš, -ouš, -ýš: hnízdoš, hraboš; chocholouš, hnědouš; korýš, vrtýš, chřestýš, savýš 14 -ář, -or, -oř: křepelář, vodnář; červor; piskoř 15 -ule: břehule, mihule, slimule, věžule, vodule; 12-4 především ze sloves: 16 bez přípony v složeninách typu „dřevokaz": kožojed, vše-kaz, myšilov, mrchožrout; -ka v témž typu: perlorodka, pěnodějka 17 -al, -alek, -ala: chřástal, šoupálek, kvičala 18 -an: hafan, vřešťan, chápan 19 -č: obaleč, zavij eč, bukač, skákač. Prostředky jsou v podstatě shodné s prostředky pojmenovávání rostlin, v. § 154. C. Podněty pojmenování v. § 0—01 38 Odvozování ze jmen zvířat 12-9 Ze jmen zvířat (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva A. Jména lidí, kteří zvířata chovají, loví nebo s nimi pracují: 1141 králikář, rybář, medvědář; metaforicky: 112 prasák, svi-ňák B. Jména zvířat podle podobnosti: 12 lvoun, vlčák C. Jména míst, kde se zvířata chovají: 1431 medvědinec, 1412 králikárna, 1441 rybník D. Jména věcí, zvláště produktů (maso, kůže; výměty, zápach): 156 hovězina, králičina, my šina, kravinec; jinak metaforicky: beran, koza; Štír, Skopec (souhvězdí), liška (houba), rak (nemoc) atd. E. Obměny: 1821 jména samic: medvědice, králice, ježice; 1825 jména samců: srnec, myšák, houser; 183 jména mláďat: medvídě, lvíče; 184 jména hromadná: včelstvo, živočíšstvo; 185—188 jména zdrobnělá a zveličelá: medvídek, králíček, lištička, medvíďátko; psisko. II. Adjektiva přivlastňovací: 424 lví, 423 kravský (řídké); podobnosti: 46 medvědovití, strakatý, ježatý, liškový. III. Slovesa s významem: 722 „počínat si jako někdo": kočkovat se, ježit se, kohoutit se; 751 „přivádět na svět mláďata": telit se, kotit se, hřebit se. FREKVENCE JEDNOTLIVÝCH TYPŮ Zastoupení jednotlivých jmenných typů je v různých částech zoologické nomenklatury různé; působí na to počet jmen starých, jmen přejatých, doba, kdy byla nomenklatura zpracována atp. Jako ukázka se zde uvádí přehled jmen brouků uvedených v Kratochvílově „Soustavě jmen živočichů"; připomínám, že počet jmen je v této knize proti starším publikacím drasticky snížen. Odvozená jména rodů našich brouků ( s deminutivními i metaforickými jmény): 39 I 01 -ík, -nik: -ík 9: střevlík, hrobařík, drapčík, dřepčík, nosat- čík, nosorožík... -nik 21: svižník, krajník, kvapník, potápník, vír-ník, mršník, potemník... malino vnik; pestrokro-večník -íček, -níček: 6: střevlíček, páteříček, kozlíček; rákosníček, topol-níček; chřestovníček 03 -ek 3: chroustek, kohoutek; zlatohlávek 04 -ka 2: májka; zobonoska 05 -ec 15: krasec, lenec, lesklec; kornatec, nosatec, šídlatec; prská vec, vrtavec; zdobenec; bázlivec; kůrovec, rý-hovec; krytonosec. lalokonosec, maločlenec 3: dlouháč, hrbáč, roháč 4: chrobák, křovák, lesák, smolák 5: blýskáček, diviznáček, huňáček, lesknáček, roháček 1: mandelinka 06 -áč 07 -ák 06, 07 -áček 08 -inka 09 substant. adjektiva 11 -uška 12 -ous 14 -ar 16 bez přípony 20: 18 -an: 19 -č 3: hrbohlav, krytohlav, klikoroh 1: světluška 1: pilous 1: vrbař jádro-, koro-, lišto-, skryto-hlod; lýko-hub; kožo-jed, bělo-, dřevo-, lišto-, zrno-kaz; dřevo-, koro-, květo-, vodo-mil; květo-, listo-pas; lýko-, mrcho-žrout; štítonoš, červotoč 1: lesan 1: skákač. 13 III. JMÉNA PROSTŘEDKŮ 13-1 A. Prostředky jsou předměty, jichž člověk užívá při své činnosti, a části těchto předmětů. Latinské „nomina instrumenti" bylo překládáno jako „jména nástrojů"; ale to je příliš úzké. Sám jsem užíval názvu „pomůcky". Termín „prostředky" přejímám z TSC (II, 171 n.); Term má „jména prostředků a nástrojů". Mezi prostředky patří: AA. 1. stroje, nahrazující lidskou práci (sázecí stroj) 2. přístroje a strojky, tj. stroje menší, méně složité (vysavač) 3. nástroje, jednoduché prostředky, které uzpůsobují lidskou ruku k práci (kladivo) 4. nářadí a náčiní, pomocné prostředky k upevňování, zdvíhání, nakládání, přemisťování (svěrák, sochor, lopata) 5. nádoby, prostředky k přechovávání a přemisťování kapalin a sypkých látek (káď, lžíce) 6. spotřební materiál, prostředky, které se užíváním spotřebovávají (lepidlo). 40 BB. Speciální skupiny (často jdou napříč právě uvedeným skupinám) : 7. zbraně: kulomet je stroj, puška přístroj, šavle nástroj 8. hudební nástroje: fonola je stroj, gramofon přístroj, klapačka nástroj 9. vozidla k přemisťování: vlak... trakař 10. cvičební nářadí a náčiní: bradla, hrazda, kruhy; činky, oštěp, disk 11. nábytek a domácí zařízení: židle, lůžko 12. oděv, výstroj, postroj: svrchník, batoh, uzda. CC. Volněji sem patří: 13. mince 14. listiny a tiskopisy: průkaz, zatykač 15. části lidského a zvířecího těla, jichž se užívá jako prostředků činnosti: čidlo, kusadlo; v. § 155 26. faktory matematické, chemické i jiné: násobitel; redu-kovadlo; třídič. Vedle jmen samostatných prostředků jsou i jména jejich součástí (kosiště = násada na kosu). Rozsah pojmu prostředek je v jazyku zhruba vymezen rozsahem jmen na -dlo, nejcharakterističtější příponou prostřed-kovou. B. Původ jmen prostředků Jména prostředků jsou: 1. prvotní: kleště, kladivo, motyka, kosa, pluh 2. odvozená a složená: vít. § 133—138; sousloví, velmi častá: psací stroj 3. přenesená (metaforická); často zdrobnělá; hojně se přenášejí ze jmen zvířat (beran, koza, kůň, kočka, kobylka); na části strojů, nástrojů apod. se zhusta přenášejí jména částí těla (koleno, ručička, očko, hlavička, hrdlo, hřbet) i jména součástek oděvu (botka, manžeta) 4. přejatá: transformátor, koherer, triér, tyglík, kalamář. C. Odvozování jmen prostředků 1. České názvosloví řemeslné a technické se vy ví jelo hodně živelně; tím se stalo, že pro jisté prostředky vznikla celá řada sy-nonymních názvů. Teprve postupně se v tom zavádí pořádek. Jindrův Technický slovník zaznamenává např. pro nástroj na cejchování šest jmen: cejchovadlo, cejchovnice, cejchovačka, cejchovátko, cejchovák, cejchováček; naproti tomu SSJC zná jeden termín, a to cejchovačka; vedle toho uvádí jako řídké i cejchovadlo. 41 13-2 13-3 Některé odborné terminologie provedly pokus o přesnější specializaci jednotlivých prostředků. Uveďme si vojenské názvosloví vzniklé po r. 1918 (viz Naše řeč 20, 1936, 25 n., 77 n.): A. Samostatné prostředky 1. stroje (zbraně) „dřevokaz" pomocné stroje 2. přístroje 3. nástroje a 4. nářadí a náčiní áčiní } 5. nádoby 12. oděv a postroje kulomet -čka plnička, vrtačka -dlo vypalovadlo, razidlo -č nacpavač, zaměřovač -ák, -ík řezák, důlčík -nik hlavičník, průbojník -čka děrovačka, probij ečka -nice maznice, obročnice -nik nátylník, obřišník spušťadlo, nabíjedlo kryt, přiklop vytahovač, chladič tlačítko, smykátko podložka, opěrka bočnice, nálednice násadec, nástavek výběr, průstřih. B. Součástky hlavní (skupiny) -dlo (podle funkce) krycí bez přípony: pracující -č prostředkující -tko pomocné -ka (podle tvaru) desky, trubice, objímky -ice pokračování těles -ec, -ek vybrání a otvory bez přípony: Taková. specializace jednotlivých způsobů je velmi důležitá; činí totiž termíny výmluvnými. Už ze slova samého poznáme, že maznice je nádoba na mazivo. Tendence ke specializaci je třeba zjišťovat a utvrzovat, ne oslabovat nevhodným tvořením. 2. Podle významového rozsahu jednotlivých přípon můžeme je roztřídit takto: (zastoupeny ve většině skupin) 1.-dlo, 2.-nik,-nice (omezeny na vyšší významové skupiny) 3. -č (-tel), 4. -čka, 5. -ec (omezeny na střední významové skupiny) 6. -tko, 7. -ák, 8. -áč (omezeny na nižší významové skupiny; nespeciál.) (totéž, ale specializováno) dále jsou některá substantivizovaná adjektiva: jména dějů a jejich výsledků jména hmot (podle určení) Jsou i některé charakteristické 42 9. -ka, 10. -ice, 11. -slo, -slo, -sle 12. -ivo, 13.-ek(denom.) 14. -iště; 15. -na, -eň, 16. bez přípony 17. -ec, -ek, -ka, 18. -ina. 19. cizí sufixy. 3. Podle druhu základního slova jsou jména prostředků odvozena : A. ze sloves: 1. -dlo, 3. -č, 5. -ec, 6. -tko, 7. a. -ák, 11. -lo, 12. -ivo, 16. dějová, 17. výsledky děje B. z adjektiv: 2. -nik, -nice, 4. -čka, 7. b. -ák, 8. -áč, 9. -ka, 10. -ice, 15. -na, 18. -ina C. ze substantiv (řidčeji): 7. b. -ák, 13. -ek (z předložkového pá- du), 14. -iště. D. Jednotlivé typy 1. -dlo s. „hladidlo" A. Z minulého kmene sloves téměř vesměs nedokonavých, zvláště vz. „prosí" a „dělá" (a), ale i „kupuje", „sází" atd. (b). Samohláska základu se namnoze krátí (c); AP § 53—55, SP § 43—45. B. Nejtypičtější přípona prostředková; jména jí tvořená zasahují téměř do všech významových skupin (a; čísličky (1), (2) atd. se vztahují k výčtu významových skupin v § 131). Přes hranice prostředkových jmen jdou jen některá jména lidí: fintidlo, ču-midlo, třeštidlo (podobně: strašidlo, vdávadlo, ženidlo), a některá jména místní: divadlo, močidlo, napajedlo, večeřadlo, vřídlo; stranou stojí : zřídlo (původně „jícen"), říkadlo, pořekadlo, atp. Plurál -dla má význam souhrnný, ev. označuje ústrojí: vozidla, svítidla, mířidla, mluvidla, dýchadla. C. (a) (1) letadlo, vznášedlo, (2) klíčidlo, (3) ruchadlo, (4) bidlo, (5) umyvadlo i umývadlo, (6) kloktadlo, (7) mířidla, (8) cinkadlo, (9) plavidlo, (10) šplhadlo, (11) sedadlo, prostěradlo, (12) šněrovadlo, (13) platidlo, (15) chodidlo, kusadlo, (16) dělidlo, zkoumadlo, rozpustidlo; (b) „kupuje": šněrovadlo, rýsovadlo; „sází": napajedlo, srážedlo; večeřadlo, spuštodlo; jiné: držadlo, bidlo; (c) rydlo, sedlo, čihadlo, obinadlo, tykadlo, letadlo atd.; ale prádlo, sídlo, projímadlo, říkadlo, dýchadlo, líčidlo, svítidlo; kolísají: umývadlo — umyvadlo, dmýchadlo — dmychadlo. 2. -nik m.; -nice ž. „ručník, ručnice" A. Z adjektiv na -ný, -ní (nejčastěji denominativních) jako jména nositelů vlastnosti; potom i přímo ze substantiv příponou -nik, -nice. B. Jména na -nik, -nice jsou nejobecnější substantívni typy; nejsou tedy pro označování prostředků nijak zvláště charakteristická. Často označují součástky, jména na -nice zvláště desky, trubice. — Rod se řídí rodem substantiva v sousloví (ruční šátek — ručník, ruční puška — ručnice). Produktivní. C. (1) větrník, (2) setrvačník, matnice, (3) pilník, olovnice, (4) blatník, kolejnice, (5) zásobník, máselnice, (7) ručnice, (8) klekáník, polnice, (9) valník, sanice, (11) šatník, koutnice, (12) svrchník, beranice, (13) trojník, desetník. 43 13-4 až 13-8 13-41 13-42,43 Ojediněle je přípona -ář: nádobkář (k hoblování vnitřku nádoby), obldunkář (k hoblování vypouklých ploch). 13-44 3. -č m. „hladič" A. V. § 1112. B. Označuje zvláště samostatné pomůcky, plnící lidskou práci. Tato jména jsou velmi blízká jménům lidí na -č, neboť ta označují lidi s činností mechanickou. V neodborném jazyku není přípona -č příliš častá, zato v odborné terminologii je velmi oblíbena [„Elektrotechnický slovník" 1932 má 42 jmen na -č, kdežto jmen na -dlo 11, na -ák 6, na -ačka 2]. Velmi produktivní. C. Např. hospodářské stroje a přístroje: vydrolovač kukuřice, lamač pokrutiny, vylušťovač jetele, vyorávač brambor, obracovač sena, kypřič půdy, odpeckovač (místo odpeckovávač); elektrotechnické, a to shodné se jmény lidí (ovšem neživotné, podle vz. „stroj"): hlídač, napáječ, nosič, řidič, sběrač, třídič, vařič, volič; jiné: rozdělovač rouna, odolejovač páry, skrývač; šlehač, hnětač. Přípony -tel, která označuje lidi s činností intelektuální, užívá se k pojmenování prostředků velmi zřídka, nejvíce v terminologii matematické; v. 1111. Tato jména se skloňují buď jako životná, bud jako neživotná (dělitelé i dělitele). 13-45 4. -čka ž. „hladička" A. Z adjektiv na -cí, označujících určení, účel (§ 631): drnkací-drnkačka; potom i přímo ze sloves (dojačka). B. Označuje v neodborném jazyku zvláště (8) jednoduché hudební nástroje, (11) domácí, zvláště kuchyňské nářadí (aj; v technickém názvosloví stroje a přístroje podle práce, k níž jsou určeny (b). V některých případech splývá s přechylovací příponou -ka či-nitelských jmen na -č (§ 1816); někdy jsou slova totožná, někdy se mohou rozlišit kvantitou, protože prostředková jména nekrátí (c). — Produktivní. C. (a) (8) drnkačka, hrkačka, řehtačka; (11) sedačka, žehlička, měchačka, sběračka; (12) šněrovačka, podvlékačky, koupačky, dupačky; (b) (1,2) cvikačka, hoblovačka, hrabačka, lemovačka, mlátička, pračka; (c) česačka „přístroj k česání lnu", „žena česající chmel"; hrabačka, sekačka; nakladačka a nakládačka „žena nakládající", jen nakládačka „okurka k nakládání". Ojedinělá je přípona -lká: hustilka, vyřídilka, násobilka. 13-46 5. -ec m. „bodec" A. Ze základních kmenů nedokonavých sloves bez předpon (a) a z odvozených adjektiv (b). B. Označuje nástroje. Řídké, ale produktivní. 44 C. (o) bodec, norec, skřipec, svorec, smyčec; (b) obrněnec, býkovec, růženec (stč. růžený = růžový), měděnec. 6. -tko s. „hladítko" 13-47 A. Je zdrobnelinou ke jménům na -dlo nebo se tvoří přímo z minulého kmene sloves nedokonavých většinou bez předpony. Zakončení je buď na -átko (od sloves na -ati), nebo na -ííko (ze sloves na -ili a -eli). — Samohláska se krátí ve slovech opěrátko, pisát-ko, kruhátko, struhátko, stupátko; AP § 56, SP § 46. B. Je vlastně zdrobnelinou k -dlo (zrcádlko > zrcádko > zrcátko) (a) ; je značně omezeno významově (není u jmen strojů, přístrojů, spotřebního materiálu, částí těla; označuje především předměty menší a pasivní) i formálně (netvoří se z dvojslabičných na -dlo : mýdlo, rydlo atp., ani ze jmen na -edlo: napajedlo). Význam se však často odchyluje od významu pouhé zdrobneliny (b) ; často se tvoří přímo ze sloves a nemá proti sobě jména na -dlo (c). C. (a) kružidlo - kružítko, sedadlo - sedátko, zrcadlo -» zrcátko, cedidlo - cedítko, klekadlo - klekátko; (b) pravítko proti pravidlo, stavítko (na pušce) proti stavidlo, mluvítko (část telefonního přístroje) proti mluvidla (orgány mluvení); (c) kapátko, lízátko, mávátko, pisátko, plivátko, sá-zítko, tvořítko. 7. a. -ák (deverbativní) m. „bodák" 13-48 A. 1. Ze základních kmenů sloves nedokonavých většinou bez předpony, zvláště ze vzorů „kupuje", „prosí", „sází", „dělá", ale též „trpí" (od nichž se netvoří jména na -č) (a). — Je to vlastně přípona -řc, která přistupuje k minulým kmenům na -a: česa- -česák, šroubová- -* šroubovák, a vytváří příponu -ák; ta pak přechází i ke slovesům jiných typů: věše-t -* věšák, doji-t -doják. 2. Samohláska základu se krátí (b). B. Označuje zvláště jednoduché nástroje, upínací nářadí, ale i přístroje, domácí nářadí a části živočišného těla (c). Pejorativní užití o lidech viz § 1123. — Produktivní, ale řídké. C. (a) bzučák, držák, hořák, ležák; (b) utěrák, nabiják, kluzák, rypák, ale: doutnák, loupák, zouvák; (c) (2) česák, vytahovák, (3) škrabák, šroubovák, (4) rozpěrák, svěrák, věšák, (5) ceďák, doják, pařák, (11) smeták, utěrák, bryndák, (14) leták, (15) rypák, sosák, zobák. Poznámka. Ojediněle se tvoří příponou -an (zoban, klovan, hrtan), -ík (důlčík, hladík podle „hoblík") a -oun (bzučoun, letoun). 7.b. -ák (denominativní) m. „železňák" 13-49 A. Ze substantiv (a) i z adjektiv (b). — Někdy se koncové í a n měkčí (c) a adjektivní přípona se odsouvá (d). B. Označuje zvláště nádoby, vozidla, oděv a mince (e). 45 C. (a) dřevák, uhlák, měďák; (b) křivák, vlečňák, železňák; (c) zlaták (ale deverbativa vrták, smeták), stříbrňák, vlečňák (ale deverbativum doutnák); (d) šindelový hřebík - šindel-ák, hliněný hrnec ~ hliň-ák, šosatý - sosák; (e) (5) uhlák, chmelák, (6) hřeby: lafovák, šindelák; (9) žebřiňák, mléčňák, opleňák, sporták, (12) slamák, širák, dřevák, vlňák, (13) měďák, šesták, stříbrňák, zlaták. 13-50 8. -áč m. „ucháč" A. Z adjektiv na -atý, -ový s odsunutím přípony (sr. § 1174). B. Označuje zvláště nádoby, zřídka jiné prostředky. C. ucháč, krajáč, plecháč, kořenáč; rozsocháč, kuláč, hřebenáč (kropáč asi přímo z „kropití"). 13-51 9- -ka ž. „jehlovka" A. Z adjektiv různých typů (a), často s odsouváním přípony (b). B. Obecný typ s významem velmi širokým (c). Produktivní. C. (a) dlab-at-ka, hlav-at-ka; kluz-av-ka; odstřed-iv-ka, pěn-ov-ka; čel-en-ka, náprs-en-ka, krop-en-ka; dřev-ěn-ka; čtyřkol-ka; (b) rákosový - rákos-ka, kartoun-ov-ý - kartoun-ka; španěl-sk-á - španěl-ka; damascen-sk-á - damascen-ka, kremon-sk-é - kremon-ky; decimál-n-í -» decimál-ka, sir-n-á — sir-ka, prúvod-n-í - průvod-ka; (c) (1) rychlo-běžka, (2) odstředív-ka, (3) křížatka, (4) zvláště hole: lískovka, španělka, hokejka; taktovka, (5) kropenka, kořenka, (6) voňavka, (7) damascenka, bambitka, (8) kremonky, moldánky, (9) torpédovka, čtyrkolka, motorka, (10) žíněnka, (11) klubovka, prachovka, (12) kanafaska, kartounka, nedbalky, (13) bankovka, (14) stvrzenka, vstupenka, delegačenka, (15) hlasivky. 13-52 10. -ice ž. „sukovice" A. Z adjektiv různých typů; tvoření z adjektiv na -ný, -ní v. 1343. B. Obecný typ s významem málo určitým. C. (4) sukovice, (9) čtyřveslice, (12) vepřovice, nohavice. 3-53 až 55 11. -lo, -slo, -sle ž. „bodlo, máslo, housle" A. Ze základního kmene nedokonavých sloves většinou bez předpony; -s- v případě -slo, -sle se mísí s koncovou souhláskou základu (a). B. Malá skupinka pro dnešní jazykové povědomí už málo zřetelná (b); její členy jsou si leckdy formálně i významově hodně vzdáleny (jídlo — housle); byla však nově obohacena železničními termíny „hradlo, spřáhlo". Expresívne o lidech (nemehlo). C. (a) vez-slo > veslo, povříz-slo (srovnej provaz z povraz) > povříslo, máz-slo > máslo; jed-sle > jesle, houd-sle > housle; čít-slo > číslo; (b) (3, 4) hřeblo, pometlo, táhlo, tíhlo, veslo, povříslo; (5) jesle, (6) jídlo, prádlo, máslo, (8) housle, (11) křeslo, (12) sedlo, (15) hrdlo, (16) číslo. Poznámka. Zcela neživé a neprůhledné je tvoření příponou -to: dláto (dlabat), pouto (pnout), síto (sít), žito (žít). 46 12. -ivo s. „stavivo" 13"J° A. Ze základních kmenů sloves nedokonavých většinou bez předpony, zvláště ze vzoru „prosí" (a, b), ale i z jiných (melivo, pivo, stelivo, předivo). — Odchylkou ze substantiv s významem hromadným (c). Samohláska základu se ojediněle krátí (palivo, ale cídivo, svítivo). B. Označuje spotřební materiál, tj. to, čím se barví, hnojí... (a), co je určeno ke mletí, pití... (b). Někdy jde o výsledky děje (d). Odchylně (při tvoření ze substantiv) má význam hromadný (c). — Ve významu spotřebního materiálu značně produktivní. C. (a) barvivo, hnojivo, krmivo, palivo, stavivo, střelivo; (b) melivo, pivo, cvičivo, předivo, osivo; (c) kolejivo (kolejnicový materiál), loživo (materiál k úpravě drážního lože), výrazivo (výrazový materiál); (d) zdivo, tkanivo, pletivo, pečivo. 13. -ek m. „opasek" 13-57 A. Z předložkových pádů (na ústa ■* náustek). B. Označuje zvláště součásti hudebních nástrojů, vozidel, oděvu a postroje. C. (a) náustek, nátrubek, (9) podvozek, (12) opasek, náčelek, opatek, podpatek, zápřezek, náramek, náhubek, náprsek. 14. -iště s. „bičiště" 13-58 A. Ze substantiv s měkčením v typu Las krácením (hrabiště). B. Označuje držadla (násady) nástrojů. C. bičiště, hrabiště, kosiště; hlaviště (zadní část pažby), lučiště, kopiste = ratiště (k zastaralému raf). Vedle toho je nářeční -isko: bičisko. 15. -en m. „svícen"; -na, -eň ž. „točna, pochodeň" 13-61,62 A. B. Od původu zpodstatnělá adjektiva ve tvaru jmenném. C. svícen, prsten; točna, sklopná; pochodeň, yráteň. 16. Dějová jména „výtah" l3-63 A. B. Posunutý význam dějových abstrakt, v. § 170. B. 3c atd. C. (1) výtah, (2) elektroměr, vývěva, (3) tlouk, kleště, podávky, (4) zátka, podpěra, spona, (5) nádrž, nůše, (6) občerstvení, pokrm, nápoj, (7) kulomet, (9) povoz, vůz, (10) záclona, (11) kolébka, (12) odění, oblek, výstroj, (14) hlášení, výnos, poukázka, (15) ohon, krovka, močovod. 17. Jména výsledků děje „násadec, nástavec, podložka" 13-64 až 66 A.B. Jména výsledků děje v. § 178. — Jména na -ec označují částky doplňující, prodlužující, a to větší (a), jména na -ek zvláš- 47 tě pokračování součástí (b), jména na -ka drobné součástky i s pomocnou funkcí (zesilují, svírají, opírají, zabezpečují) (c). 1 C. (a) násadec, nástavec, podstavec; (b) nástavek, nálitek, obojek pod- I vazek; (c) zarážka, rozpěrka, objímka, přídržka, návlačka. ' jí 13-7 18. -ina „poživatina" jj Jména hmot, daná podle určení; v. § 156. \ 13-8 19. Cizí přípony ) -ans: stimulans; -ant: formant; -ens: reagens; -ikum: narkoti- I kum; -or: kompresor; -átor: elevátor; -ér: frotér; -er: koherer; i -ář (z -arium): relikviář (a jiné schránky). ' 1 9 Odvozování ze jmen prostředků Ze jmen prostředků (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva. A. Jména lidí 114, kteří prostředky vyrábějí: cvočkář, nožíř, pil-nikář, zámečník; prostředků užívají: halapartník, harfeník, kolovrátkář. B. Jména míst 14 výroby nebo užívání, a to přímo (dehtovna) nebo přes slovesa a jména (brusírna, cvočkárna). C. Obměny; 184 jména hromadná: loďstvo, soukolí; 186 jména zdrobnělá: jesličky, soudek, nohavičky. II. Adjektiva: 43 vztahová: čerpadlový, dlátový; kulometný; lodní; 46 podobnosti: dlátovitý. III. Slovesa s významem: 741 „užívat něčeho": kosit, brousit, veslovat, sáňkovat; 742 „opatřit něčím": sedlat, uzdit. 14 IV. JMÉNA MÍST Do pojmu „místa" zahrnujeme: A. místa vzniklá lidskou činností (budovy a místnosti v nich, prostranství) B. místa přirozená C. relativní pojmy místní. A. Jména míst vzniklých lidskou činností Jména budov a místností se tvoří příponami : 1. -na, 3. -inec, -ín, 6. -eum, -árium; jména prostranství příponami: 2. -iště. Přípony -nik, -nice, -ka mají oba významy. Přehled přípon: speciální přípony: 1. -na. — 2. -iště. — 3. -inec, -in obecné přípony (nositelé vlastností): 4. -nik, -nice, -ka posunutí významu: 5. -dlo, -ství, dějová abstrakta, -sko. Tvoří se ze substantiv, adjektiv, sloves i příslovcí. 1. -na (-árna, -írna, -ovna) ž. „herna, kovárna, brusírna, vál- 14-11 až u covna" A. 1. Ze substantiv (šatna, ředitelna), ze sloves přes substantiva (umývárna od umývat jakoby přes substantivum *umývář), přímo ze sloves (válcovna). 2. Přípona -ovna je zvláště u jednoslabičných základů (strojovna), ale i u jiných (sokolovna). 3. Před příponami -árna a -írna se někdy samohláska základu krátí (j); AP § 60, ŠP § 48. 4. V -ář tvrdne -ř- (písař — pisárna i pí-), před -na se měkčí h (koželuh — koželužna), před -árna pak c (opice — opičárna, slepice — slepičárna). 5. Ze základu se odsouvá přípona: mysliv-ec -> myslivna, ku-žel-ka - kuželna, pohod-ný - pohodna, spod-ium - spodárna. B. Označuje budovy (továrny, dílny) a místnosti v nich podle: činnosti tam prováděné (a), výrobků v nich vznikajících (b), předmětů, které se v nich uschovávají (c), prodávají (d; o nápojích) nebo jimiž se pracuje (e), osob, které v nich pobývají nebo pracují (f), zvířat, která se v nich chovají (g). Někdy se od téhož základu tvoří dvě slova na -na s významem rozlišeným (h). — Jen obecné, až vulgární je užití slov na -árna (-na) k pejorativnímu označení nepěkného jednání (i). — Tvoření produktivní. C. (a) herna, učebna, tělocvična, sazárna, sušárna, kreslírna, hodovna, válcovna; (b) cihelna, ocelárna, pečivárna, strojírna, dehtovna; (c) šatna, obrazárna, knihovna; (d) kořalna, čajovna, kavárna; (e) kotelna, strojovna; (/) ředitelna, sborovna, hvězdárna, svobodárna, invalidovna; 48 49 (g) králikárna i králíkárna, drůbežárna; podobně: blechárna; (h) v strojírně se stroje vyrábějí, ve strojovne pracují; podobně kotlárna proti kotelna nebo kotlovna; naproti tomu jsou dehtárna a dehtovna, sušárna a sušírna synonymy; (i) lumpárna, roštárna, sprosťárna, syčárna, vši-várna, zlodějna; (j) kavárna, střihárna i stříhárna, posluchárna, ale lékárna, jízdárna, třídírna. 14-2 2. -iště s. „hřiště" A. 1. Ze substantiv (brambořiště, hnoj iště) a ze základních kmenů sloves různých vzorů i vidů (cvičiště, rýžoviště, shromaždiště). 2. Samohláska základu se krátí (e). 3. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I. (f). 4. Základy na hrdelníci a základy jednoslabičné se rozšiřují o -ov-, ev. -n- (g). B. Označuje prostranství podle činnosti tam prováděné, ev. podle události tam zběhlé (a), rostliny tam pěstované nebo hmoty tam získávané (b), podle věci nebo činnosti, pro kterou je určeno (c). — Rozdíl proti příponě -na ukazují příklady: cvičebna — cvičiště, herna — hřiště i hříště. C. (a) tržiště, cvičiště, shromaždiště i shromáždiště, odraziště, bojiště, rýžoviště; (b) brambořiště, makoviště, vřesoviště; rašeliniště, jíloviště; (c) hnojiště, mrchoviště, hradiště, tvrziště, ohniště, staveniště; (e) naleziště, hnojiště, shromaždiště, ale jíloviště; (f) hradiště, tábořiště, tržiště; (g) pískoviště, mrchoviště, svahoviště; vřesoviště, slínoviště, rumoviště (vedle rumiště); řepniště; naproti tomu ojedinělé odsouvání v: mravenec — mraveniště. Paralelní přípona -isko tvoří umělá slova označující body, především v abstraktním pojetí: hledisko, stanovisko, východisko proti hlediště, stanoviště, východiště; ohnisko proti ohniště. — Jinak je to oblastní moravská varianta k -iště: bahnisko, brambořisko, bydlisko, hnojisko, rašelinisko, smetisko. 14-31,32 3. -inec, -ín m. „sirotčinec, kravín" A. Ze substantiv, event. z adjektiv (kraví, včelí). V základu nastává krácení (kráva -* kravín), měkčení (sirotek -» sirotčinec), odsouvání (blázen —bláz-inec). B. Označuje stavby a ústavy podle živých bytostí, pro které jsou určeny. Odchylně: jádřinec. C. hostinec, sirotčinec, chudobinec (k chudoba), zvěřinec, ovčinec, hro-šinec, lvinec; kravín, ovčín, včelín, hřebín. 4-41 až 43 4. -nik m., -nice ž., -ka ž. „čeledník, radnice, vozovka" A. Formální stránku v. § 1342, 1343, 1351. B. Označuje budovy (a; jen -nice, -ka); místnosti (b; -nik menší); prostory, též cesty (c). — Produktivní. C. (a) radnice, tržnice, zbrojnice, věznice, káznice, zvonice, obilnice, márnice; vápenka, kruhovka, automobilka; (b) čeledník, holubník, dřev- 50 14-25 nik; světnice, ložnice, pivnice, klenotnice; kaplanka; (c) rybník, trávník, chodník; střelnice, bažantnice, zelnice, květnice, chmelnice, silnice; dálnice; vozovka. 5. Jiné přípony Místní význam mají i některé přípony jiné: -dlo (prostředkové): divadlo, napajedlo, močidlo, v. § 1341 -ství (abstraktum vlastnosti): císařství, království, v. § 162 -át (synonymní se -ství): chanát, kalifát, v. § 168 dějová bez přípony: cukrovar, přístav, průkop, násep; obora dějová jiná: vězení, chodba, zastávka; v. § 170. B. 3a -sko (substantivizované adjektivum jmenné) označuje země (Japonsko, Alsasko, Alžírsko, Somálsko) i okolí měst (Příbramsko, Voticko, Milevsko = kraj kolem města Milevska). Typ „náměstí" v. § 1472 c. 6. Podobné cizí přípony -cum, -ium s.: muzeum, gymnasium -árium s., -ář m.: akvárium, dormitář -erium s., -eř m.: presbyterium, presbyteř -orium s., -atoř m.: auditorium, laboratoř, observatoř -érie, -erie ž.: rafinérie, kafilérie -inum s. (jména ústavů a budov podle osob): Karolinum, Rudolfinum, Ernestinum. B. Jména přirozených míst Pod pojem „přirozená místa" zahrnujeme: a) pasivní místa živočišného těla (aktivní se chápou jako prostředky, v. § 131, bod 15) b) topografické objekty. 1. -ina (zř. -izna) ž. „slabina, pevnina" A. Ze substantiv (b, d),z adjektiv (a, c) a příslovcí (e). Odsouvá se adjektivní přípona -n- a -řc-: rov-n-ý -* rov-ina, hlub-ok-ý -» hlubina, úz-k-ý -* úžina. B. Označuje místa na živočišném těle (a), topografické objekty (b, c, e), geometrické plochy (f), a to podle vlastností (a, c), polohy (e), získávaného předmětu nebo činnosti (b), majetníka (d). C. (a) slabina (slabizna), lysina; (b) písčina, pastvina; (c) celina, pevnina, mělčina, hlubina, hornatina, pahorkatina, kopanina; (d) dědina, původně „majetek rodu, zděděný od dědů", občina „majetek společný, obecný", otčina „země otců"; (e) výšina, nížina, dolina; (f) rovina, oblina. 2. Předpona + -í s., -ek m. „nadloktí, přístřešek" A. Z předložkových pádů (a, b, c), ale též s předponou roz- (rozcestí), vý- (výsluní) a sou- (souměstí). V některých případech 51 14-5 14-6 14-7 14-71 14-72, 73 skupiny fa; a (c) je místo přípony -í přípona -efc. - Předpona se dlouzí podle §i 17-35, AP § 74, SP § 61; v zeměpisných ^čenich byva vedle trojslabičného Záalpí, Zálabí, Závolží čtyřsla-bicne Zajordání, Zakarpatí s krátkým Za- (ale Záporoží) B. Označuje podle poměru k jiným částem části těla živočišného i rostlinného (a), topografické objekty (b), místa vzniklá lidskou činnosti (c). C. (a) poprsí[ záňadří, náručí, předloktí, obočí; okvětí, oplodí; podbradek nadpazek; (b) přímoří, úpatí, úbočí, návrší, povodí, ústraní, náledí tft-slum Podol, Meziříčí; (c) předměstí, nároží, nádvoří, rozcěstf zákuľfsí poschodí, podkroví; přístodolek, přístřešek, přístěnek záhumenek Poznámka. 1 Tato jména přecházívají odsunutím -í ke vz. „píseň" ev hrad"-náruči > náruč, Podolí > Podol. . ev. „nraa . 2. Hromadný typ „souhvězdí" v. § 1842. 14-74 3. -mo s. „nedozírámo" Zcela ojedinělé jsou výrazy: do nedozíráma (Jirásek), do nevrá-trma (Bezruč); je z Rukopisů. 14-8 C. Jména relativních pojmů místních 14-81 i. -ek m. „předek" A. Z příslovcí (a) a z adjektiv příslovečného původu (b). B. Označuje části předmětu podle vztahu k celku. C. W předek zadek, prostředek, vnitřek, spodek, svršek; (b) hořejšek dolejsek, vnějšek, protějšek. ' 14-82 2. -í s. „okolí" A. B. Z příslovečných spřežek s významem širším než u -efc. C. popředí, pozadí, prostředí, okolí. 14-9 Odvozování ze jmen míst Ze jmen míst (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva A. Jména Ľdí, a to majitelů: statkář, mlynář, baráčník, cukrovarník; správců: kostelník; obyvatel a příslušníků: Evropan Pražák, měšťák, cizozemec, Australec. 52 B. Jména zvířat podle původu: novofundlanďan, tyrolka; podle životního prostředí: doupňák, břehule C. Jména rostlin podle místa růstu: blatouch, podzemnice. D. Zdrobneliny: hrádek, kavárnička. II. Adjektiva vztahová: horský, ústecký; ostrovní, farní. III. Slovesa s významem „být někde": vrcholit. V. JMÉNA JINÝCH VÉCl 15 Jména jiných věcí, než jsou prostředky a místa, nemají zpravidla vlastních prostředků tvoření. Nejčastější je odvozování z adjektiv (nositelé vlastností). Podáváme přehled pojmenovacích způsobů některých důležitých významových skupin (řadu oborů zpracoval Fr. Váhala v TSC II, 654-677). Jsou to: 1. časové pojmy 2. nebeská tělesa, přírodní jevy a 3. nerosty 4. rostliny 5. části těla 6. nemoci úkazy 9. 10. 11. pokrmy a nápoje dávky a poplatky právnické pojmy řeč a písmo: jazyky; knihy, časopisy, sešity; mluvnické pojmy vědní obory. 7. hmoty (materiál) 1. Časové pojmy Jména časových pojmů se tvoří příponami: -í z předložkových pádů: období, mezičasí, bezvládí, předjaří, podletí, pondělí; ze sousloví „číslovka + substantivum": čtvrtletí, půlletí, čtyřletí -efc z adjektiv a příslovcí: čtvrtek, pátek, svátek, nynějšek, zítřek -fca na označení období: pětiletka -ky na označení slavností atp.: dožinky, obžínky, přástky -iny na označení slavností, svátků, prázdnin ze substantiv: ved-řiny, jmeniny; z adjektiv: prázdniny, narozeniny; z číslovek: padesátiny; ze sloves: krtiny, postřižiny -en na označení měsíců (od původu substantivizací jmenných tvarů adjektiv na -ný): leden (ledny), květen, srpen 15-1 53 substantivizované číslovky označují hodiny: odtroubili jednu, dvě, blíží se pátá, odbíjelo deset. Časový význam mají též některá adjektivní abstrakta na -ost: ' minulost, věčnost. 15-2 2. a) Nebeská tělesa; b) přírodní jevy a úkazy a) Jména nebeských těles se tvoří z adjektiv příponami: -ice: stálice, létavice, vlasatice -ka: Severka, Polárka. b) Jména přírodních jevů a úkazů se tvoří z adjektiv příponami : : -ek: červánek, úplněk -ec: lijavec, ledovec -ák: severák substantivizací: teplo, horko, sucho; nebo jako jména dějová příponami: -ka: přeháňka -ice: metelice, vánice, chumelenice bez přípony: úsvit, soumrak, západ. Hojná jsou jména přenesená: koryto, sedlo, temeno, hřbet atp. 15-3 3. Nerosty a) Prvky mají jména s příponou -ík, tvořená ze substantiv (uhlík, hliník, vodík), z adjektiv (hořčík, kyslík) nebo ze sloves (dusík). — Tato přípona byla abstrahována ze slova uhlík, původně deminutivního (§ 1864). Cizí jména mají zvláště příponu -ium: berylium, erbium, kadmium. b) Chemické sloučeniny: podvojné: přípona -nik z adjektiv: kysličník, sirník; soli: přípona -an z adjektiv: dusičnan „sůl kyseliny dusičné", octan „sůl kyseliny octové", fosforečnan, kremičitan. — Cizí jména, např. metan, naftalen, kyanid, hemoglobin, karboí, aceton, laktóza, propyZ. c) Minerály. Jména se tvoří aa) z adjektiv příponami: -(n)ík: suřík, krupník; -ice: prchlice, živice; -ek: mastek, tuček, jasno-rudek; -ka: rumělka; zvláště však -ec (-ovec): amfibolovec, cíno-vec, hrachovec, těživec; bb) speciálními příponami -el: hnědel, krevel; -oba: hnědoba, žlutoba, zelenoba. cc) Cizí přípony jsou: -it: bauxit, berounit, bunsenit, leucit; dále: i -in; -in: almandin, serpentin, akvamarín, vltavín; -ián: vesuvián; složeniny s -lit („kámen"): fonolit, chryzolit. Jména kamenů podle velikosti se tvoří augmentativní příponou -oun: ; obloun, valoun; -ásek: oblásek i oblázek. 54 4. Rostliny lj4 A A. Původ jmen rostlin Jména rostlin jsou: 1. prvotní: bříza, smrk, mák, hrách 2. odvozená a složená, viz zde BB, CC 3. přenesená (metaforická): tučný mužík, liška, kuřátka, hadí jazyk, kozí brada, řebříček, jehlice, mečík, štětka 4. přejatá: z řečtiny a latiny: opich (Apium), árón (Arum), polej (Polegium), lidovou etymologií upraveno: klinopád (Clinopodium), skřípina (Scirpus); doslovné překlady: myší ocásek (Myosurus), vraní nožka (Coronopus); z němčiny: puškvorec (Brustwurz), turín (Dorsche); z italštiny: salát (salata). Umělá přejetí (zvi. J. Sv. Prešla) z ruštiny: pěnišník, kandík, mochna, plavuň, šťavel; z polštiny: halucha, prvosenka, sporýš, záraza; ze srbochorvátštiny: bika, lecha, marhaník, smilka, škumpa. BB. Formální stránka Odvozovací přípony jsou vcelku shodné s příponami u jmen zvířat; zvláštní je přípona -ava a několik přípon řídkých. Z adjektiv a substantiv: 01 -(n)ík: světlík, krtičník, hlístník; kávovník 02 -(njice: hořčice, mydlice, třeslice, slunečnice 03 -ek: chmerek (ochmýřený), snědek, stolístek 04 -ka: cukrovka, muchomůrka, drkalka, šroubatka, napoleonka 05 -ec: chrastavec, laskavec, hořec (k hořký), pestřec, ryzec 06 -áč: pcháč (ke pchavý „píchavý"), ucháč, křemenáč 07 -ák: bodlák (k bodlavý), slepák, modrák 08 -ina: vrbina, krušina, obilnina, okopanina; varianta -izna: divizna 09 substantivizace adjektiv: ostrolist, zlatokvět; panenské české, šálové (jablka) 11 -uch, -ouch, -ucha, -uše: lopuch, blatouch, černucha, žlu-ťucha, oskeruše 13 -oš, -ýš: hvězdoš, choroš; černýš, drobýš, sporýš, křehkýš 14 -or: hrachor 15 -ule: bledule, zrnule 16 bez přípony: jitrocel, měchomršť 17 -ál: nahál 18 -an: chylan 19 -č: vstavač, vratič 20 -ava: kostřava, pupava, třemdava Ojediněle: 21 květeí, šťavel; 22 hlízoZa; 23 mékkyně, mochyně Sousloví: vlčí mák, psí víno, rajská jablka, svatojánský bez. 15-424 55 15-425 1. Jména ovocných stromů se tvoří příponou -oň: jabloň, broskvoň, mandloň; hrušeň. 15-426 2. Jména plodů se tvoří příponami: 02 -ice: makovice, smolnice; 04 -ka: dřínka, jakubka a jiné odrůdy ovoce; 06 -áč: křemenáč; 08 -in(k)a: jeřabina, bezinka, jalovčinka, tisinka; 23 -yně: hlohyně, bře-kyně. — Dále -ě (-ěte), -če (-čete): sládě, pláně; rajče, zelence, Jakoubce. 15-43 CC. Podněty pojmenování Podnětem pojmenování rostlin je: 1. celková podoba nebo jednotlivé výrazné vnější znaky: lím-covka, paličkovice, čertkus (ukousnutý kořen), hadinec (skvrnitá lodyha), devaterník (devět lístků), slaměnka, černýš, rohovník; 2. vlastnosti (chuť, pohyb, skutečné účinky): hořec (hořký), osla-dič (sladký kořen), otočník (točí se za sluncem), měchomršť (vystřeluje výtrusnice), hubilen, vrhavka, bodlák; 3. místo a doba růstu (květu, zrání), původ: podborovák, hnoj-ník, podzemnice, blatouch, václavka; hrušky (podle doby zrání): Jakubky, martinky, michalůvky, ovesničky (v době sklizně ovsa), žitnačky; třešně janovka; tatarka; 4. užití: a) plody atd.: čajovník, datlovník, bavlník, jabloň, ja-hodník; b) léčivé a pověrečné užití: jaterník, plicník, sleziník (léčí játra atd.), jitrocel, bolhoj, kostival (sceluje kosti), laskavec (způsobuje lásku), úročník (proti uřknutí); c) jiné užití: blešník (proti blechám), muchomůrka, mydlice (kořenu se užívá jako mýdla). 15-51 5. Části těla A A. Původ jmen částí těla Jména částí těla jsou: 1. prvotní: oko, ucho, hlava, nos 2. odvozená a složená: viz zde BB 3. přenesená (metaforická): bludiště, mandle, čočka, čepec; zdrobnělá: třmínek, lopatka 4. přejatá: z latiny: nerv, páteř; z němčiny: boltec. BB. Odvozená jména 1. Aktivní části těla se chápou jako prostředky (v. § 131, bod 15): chodidla, kusadla; zobák, rypák; ohon, močovod. 2. Pasivní části těla se chápou jako místa (v. § 147a): slabina, lysina; záňadří, obočí; podbřišek, nadpažek. 3. Jinak se tvoří z adjektiv obecnými typy: -nik: hrudník, prsteník, dvanácterník -(n)ice: okostice; omozečnice, sliznice -ka: chrupavka, duhovka, cévnatka. 4. Zdrobnelinami jsou: pupek, bérce (z *bedrce); singulativem: ledvina (k ledví). 56 6. Nemoci 1. Některé nemoci se chápou jako stavy a označují se substantivy vlastností na -ost: plynatost, nespavost, krátkozrakost; -ství: malomocenství, náměsíčnictví. 2. Jiné nemoci se chápou jako děje a označují se substantivy dějovými: zlomení, uskřinutí, nadýmání; úraz, otřes, zánět, bělo-tok; zácpa, obrna, rozedma. 3. Chorá místa se označují jako výsledky děje (vlastně z adjektiv): naběhlina, opuchlina. 4. Jinak se tvoří z adjektiv obecnými typy: -nik: tučník, žlutni k (novotvary) ~(n)ice: křivice, mrtvice; zimnice, padoucnice (padoucí nemoc); blednička -ka: škytavka, běhavka, kapavka, mázdřivka, cukrovka, kopřivka (odsunutím z „kopřivovka"), žloutenka (rozšířením základu) -ovec: vazivovec, rosolovec (novotvary). 5. Ze substantiv se tvoří příponou -(ov)ina: puchýřina, posun-čina, souchotiny; rakovina. 6. Některé cizí přípony: -ie: anémie, embólie, hemeralopie; -ismus: nanismus; -itis, -itida: hepatiti-s, -da, meningiti-s, -da; -óza: avitaminóza, skrofulóza, trombóza, tuberkulóza; -om (novotvary): lipom, glaukom; složeniny s -algie: neuralgie. 7. Hmoty (materiál) I. -ina, -ovina ž. „hovězina, dřevo vina" A. 1. Z adjektiv (a—d), někdy též přímo ze substantiv (e), výjimečně ze sloves (/). 2. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I.: hořký -> hořčina. 3. Odsouvá se příponové -?c~ (sladký - sladina) a -n- (prvotní » prvotina, výbušný -* výbušina). V expresivních slovech se základ rozšiřuje o -ot-: chcíplý -» chcíplotina, shnilý - shnilotina, pod. kyselotina, chabotina. B. Označuje hmoty (materiál) podle jejich původu: jako produkty zvířecí (a), jiné (b); podle jejich určení (c) a vlastností (d). C. (a) maso: hovězina, lososina; kůže: kozina, kravina; kožišina: králi -čina, liščina; kosti: slonovina, želvovina; tule: vorvanina; ale i zápach: rybina, člověčina; výkaly: mušina; (b) podle základní látky: dřevovina, bílkovina; podle výrobní látky: krajkovina, hrachovina; (c) pytlovina, doškovina, zvonovina; (d) žíravina, hořlavina, surovina, výbušnina, chlu-patina; (e) kožišina, bachořina, teletina; (f) krytina, poživatina. ^ 15-54 15-55 15-56 15-57 15-58 15-59 15-6 II. Jinak se tvoří jména materiálů (druhy hlíny, cihel, koží, slámy, tekutin atp.) z adjektiv příponami: -(n)ice: vepřovice, podešvice; ornice, mostnice 57 t -ka: drnovka, komínovka, drchanka, močuvka -inec (jména výkalů): blešinec, kobylinec, slepičinec. III. Cizí je přípona: -álie: minerálie, chemikálie, cereálie, viktuálie, fekálie. 15-7 8. Pokrmy a nápoje AA. Původ jmen pokrmů a nápojů Jména pokrmů a nápojů jsou: 1. prvotní: maso, voda 2. odvozená a složená: viz zde BB 3. přenesená (metaforická): šiška, věneček, podkova 4. přejatá, velmi četná a pestrá, např. z latiny víno, z němčiny buřt, z angličtiny pudink, z francouzštiny omeleta, z italštiny makaróny, z maďarštiny guláš, z tatarštiny kefír, z čínštiny čaj a té, z indiánštiny kakao atd. BB. Odvozená jména 1. Tvoří se z adjektiv příponami: 01 -(n)ík: moučn-ík, jaheln-ík, makov-ník 02 -(n)ice: slivovice, meruňkovice; kvasnice, jaternice 03 -ek:.škubánek 04 -ka (nejčastější): pomazánka, roštenka, sušenka, žemlovka, zázvor(ov)ka, kmín(ov)ka 05 -ec: jablkovec, trhanec, mazanec 06 -áč: uzenáč, pečenáč, zavináč (podle uzenáč ze zavinouti, něm. Rollmops) 07 -ák: ležák, březňák, bramborák 08 -ina: zelenina; (výsledky děje) míšenina, zavařenina, sekanina (topinka je však z topénka, tj. topený +-ka) 09 substantivizovaná adjektiva: svíčková, vepřové, hovězí, mělnické, režná. Přípony si konkurují: je synonymní smaženice, smaženka, sma-ženec, smaženina. 2. Tvoří se ze sloves jakožto substantiva dějová: řez, závin, nákyp, nápoj substantiva výsledků děje; přípona -ek: výtažek, závitek; -ka: nádivka, zavářka. 3. Z cizích, nej významnější -áda: limonáda, oranžáda, citronáda. 15-81 9. Dávky a poplatky I. -né, -ovné s. „bolestné, poštovné" A. B. Vlastně substantivizované neutrum složeného tvaru adjektiv na -ný, ev. -ní; potom přímo ze substantiv (a), ze sloves (b), zřídka i z předložkových pádů (c). — Hláskové změny jako 58 u adjektiv.. — Užívá se jen v jednotném čísle; množné číslo se opisuje: novoročné — novoroční přídavky. Tvoření značně produktivní (v PS je 226 případů, v železniční terminologii 73). C. (a) mostné, novoročné, dopravné, zápisné; (b) odpočivné, odškodné, ošetřovné, půjčovné, štartovné; (c) přesčasné, spropitné (s propití). II. Neproduktivní je tvoření příponou -ek: poplatek, desátek, výměnek. — Archaistická je cizí přípona -áles: sobotáles. 10. Právnické pojmy Základní právnické názvosloví využívá jednotlivých způsobů tvoření takto: í. Lidé 1. aktivní:přípona -tel: osvojitel, zůstavitel, pronajímatel; -ce: dárce, plátce, podpůrce; zřídka -nik: opatrovník 2. pasivní: přípona -ec u příčestí trpného: zmocněnec, chovanec, opatrovanec, osvojenec, poškozenec. 11. Vlastnosti 1. vlastnosti lidí a věcí: přípona -ost: svéprávnost, nemohoucnost, splatnost, nepromlčitelnost, nedělitelnost 2. stavy lidí, právní vztahy: přípona -ství: dvojženství, otcovství, příbuzenství, svěřenství, nevolnictví. III. Děje 1. podstatnými jmény slovesnými nejčastěji: darování, osvojení, ublížení na těle, předstírání; promlčení, uvěznění 2. bez přípony: odkaz, převod; nález, výmaz; úmluva, úplata, přísaha, rozluka 3. -ek: přestupek, poklesek, rozsudek; -ba: vazba. 4. Právní akty označuje cizí přípona -ace: intabulace, expro-priace, sekvestrace. 11. Reč a písmo AA. Jména jazyků se tvoří příponou -ina z adjektiv na -ský (-sřc- se neodsouvá): mateřština, francouzština (= franština), ruština, angličtina, indo-néština; odchylně: německý — němčina; z adjektiv na -šský jsou jména na -ština: vlašský — vlaština, čuvaština, lotyština. BB. Jména knih, časopisů a sešitů (ev. literárních žánrů) se tvoří z adjektiv obecnými příponami: -(n)ík: slovník, měsíčník, početník, náčrtník -\n)ice: učebnice, početnice; -nicka: soudnička -ka: ročenka; (s odsouváním) příručka, detektivka. 59 Cizí přípona -ář: herbář: homiliář, inventář, scénář; přistupuje i k domácím základům: bylinář, listinář, rostlinář, slabikář -ál označuje církevní knihy: kancionál, misál, rituál -iáda podle jména hrdiny: broučkiáda; potom o aférách: kop-nikiáda. 15-85 CC. Mluvnické pojmy se označují zvláště: 1. odvozeninami z adjektiv: -(n)ík: středník, otazník, přechodník (n)ice: střídnice, retnice -ka: hláska, číslovka, koncovka 2. substantivy vlastnosti: -ost: dokonávost, souznačnost, supletivnost 3. substantivy dějovými: podst. jména slovesná: ohýbání, stupňování, odsouvání bez přípony: podmět, předmět, pravopis, slovosled; přípona, shoda -ka: nadsázka, spřežka 4. substantivy výsledků děje: -ek: přísudek, přístavek, doplněk -ina: složenina, ustrnulina, splynulina. 5. Z cizích přípon je výrazná přípona -ála: labiála, dentála. 15-86 12. Vědní obory se označují: a) jmény na -ství; -ctví: lékařství, mluvnictví b) složeninami s -pis: dějepis, přírodopis; -zpyt: jazykozpyt, přírodozpyt; -šloví: tvarosloví, bájesloví; -věda: přírodověda, tělověda, jazykověda c) cizími příponami: -ie: chemie, terapie, etymologie -ika: dogmatika, botanika, gramatika, ono-mastika d) cizími složeninami s -grafie: geografie, topografie -logie: filologie, fonologie, zoologie. 9 Odvozování ze jmen věcí Ze jmen věcí (prvotních i odvozených) tvoří se: A. Substantiva označující í. lidi, kteří něco vyrábějí, pěstují, sbírají, s něčím obchodují, 60 pracují; zvláště příponou 1141 -ář: zelinář, houbař, mlékař; 1145 -(n)ík: salátník, stříbrník, básník, lesník; II. 12 zvířata podle životního prostředí, působení, podoby: svalovec, kůrovec; pucnýřník, hedvábník; žaludovec, mechovka; III. 13 prostředky podle materiálu: dřevák; podle určení: uhlák, náustek, opatek; IV. 14 místa, kde se něco dobývá: hliniště; vyrábí: cihelna; pěstuje: brambořiště, trávník; prodává: čajovna; odkládá: mrcho-viště; kde něco je: písčina; V. 15 věci, např. (1) vedřiny, (3) uhlík, tuček, (4) blatouch, hvězdoš, hrachor, květel, kalina, (5) obočí, (6) puchýřina, (7) kožišina, (9) novoročné; VIII. obměny: 184 hromadné: svalstvo, rostlinstvo; stromoví, uhlí; souhvězdí; březina; 186n. zdrobneliny: hvězdička, doubek. Předponami 23—27: podnebí, odvětví; arcidílo, prales, pahorek, přísvit, souhláska, nadproud, podproud, předstupeň, me-zistěna. Složeniny 31—32: jitrocel, kostižer; bělotrn, drahokam; lomi-kámen. B. Adjektiva vztahová 43—44: hliníkový, dubový, cholerový, gulášový; hvězdný, žitný, dějepisný; roční, kožní, jídelní; vlněný podobnosti 46: kašovitý, baňatý charakteristiky 47: hrbatý, sukovitý, kučeravý předponová 491: námořní, předbřeznový složená 492n.: černovlasý, božíhodový. C. Slovesa 1. Doplňková vazba (stav, změna stavu) 72: ústit, zkamenět 2. Příslovečná vazba 73: doručit; nocovat, přezimovat; hrdlit, čelit 3. Předmětná vazba: (vnější) 74 zubit se, hubovat, čenichat; osolit, zlatit, hnojit, asfaltovat; větřit; (vnitřní) 75 potit se, slzet; vraštit, kadeřit; chladit, bájit; zářit, jiskřit; kašlat. VI. JMÉNA VLASTNOSTI 16 A. Ve jménech vlastností se obsah adjektiva přesouvá do kate- 16-0 gorie substance; tato slova, formálně substantiva, vyjadřují jako adjektiva vlastnosti v nejširším smyslu slova (jakosti, stavy, vztahy). 61 B. Ze základního významu vlastnosti se vyvíjejí často významy druhotné; označují se totiž: a) projevy vlastnosti: dopustit se bídáctví (bídáckého činu) b) nositelé vlastnosti: Jeho Svatost (papež), vnitřnosti (co je vnitřní) c) předměty vztahu: jeho lásky (tj. milované osoby), divadlo je jeho slabost d) místa uplatnění vlastnosti: hejtmanství (správní obvod; budova). Slovo s významem abstraktním se od slov s druhotnými významy konkrétními odlišuje tím, že zpravidla nevytváří množné číslo: „Jejich dobrota neznala mezí" proti „Přinesl košík všelijakých dobrot" (dobrých věcí). C. Přehled typů: produktivní: 1. -ost. — 2. -ství. — 3. -ina. neproduktivní: 4. -o. — 5. (měkčení). — 6. -e, -ka. — 7. -oba. — 8. -ota. — 9. -í. — 10. -da. cizí: 11. 1. -ost ž. „chytrost" 16-1 A. 1. Z adjektiv (odchylně jen: žádost a žalost); netvoří se — nebo jen zřídka (d) — z adjektiv vztahových, nevyjadřujících jakost. To jsou: adjektiva na -ův, -in; -ský, -í, -ový, -ní (§ 42—45); kom-parativy a superlativy (§ 51); adjektiva na -cí (typ „hojící" i „hojicí"), -ší (§ 611, 631, 641). 2. Krácení jev bílý - bělost. 3. Adjektiva na -cí, tvoří-li přece abstraktum, rozšiřují základ o -n- (e). Přejatá adjektiva na -ický mění základ na -ičn- (f). 4. Místo -ost je -est v bolest, svěžest, (na)ručest. B. Označuje vlastnosti v nejširším smyslu slova (a), potom i děje projevující tyto vlastnosti (b) a nositele dějů (c). Značně produktivní. C. (a) otužilost, ledabylost, rychlost, opilost, radost, nezaměstnanost, podobnost, souvislost, poplatnost, návštěvnost; (b) pobožnost (náboženský obřad), výtržnost (ke stč. výtržný „bezuzdný"); (c) Prozřetelnost, Jeho Milost, společnost, (vojenská) pohotovost, písemnost, místnost, slavnost, (tělocvičné) různosti; (d) božskost, lidskost, citovost, časovost, budoucnost; (e) vroucnost, jsoucnost, nepřejícnost; (f) despotičnost, dithyram-bičnost, komičnost. 16-2 2. -ství (-ctví) s. „krejčovství, chytráctví" A. 1. Z denominativních adjektiv na -ský; -sk- + -tví dalo -ství (a—e). O základu těchto adjektiv v. § 423 (ale proti český je češství). O jiných zvláštnostech v. u -stvo, § 1841 (knížectví, uda-tenství). 2. Ze jmen nositelů vlastností na -ec se abstrakta na -ství tvoří přímo, nikoli z příslušného adjektiva na -ský. Při tom se -ec odsouvá; je tedy ne „opilectví", nýbrž „opilství". Případy jako zemědělec — zemědělský ukazují, že je to tvoření ze substantiv, nikoli přímo z adjektiva (opilý) (f). B. Vedle základního významu „souhrnu charakteristických znaků nositele vlastnosti, příslušníka jistého zaměstnání, společenské vrstvy, stavu, směru, vyznání" (a) jsou druhotné významy: u jmen podle vlastností: význam dějů projevujících tyto vlastnosti (b), u jmen podle zaměstnání (důstojenství): význam zaměstnání samého (c), z toho pak význam místní: „obvod působnosti; místo, kde se zaměstnání vykonává" (d), u jmen podle společenské příslušnosti: stav, směr, vyznání, vědní obor atd. (e). Velmi produktivní. C. (a) dobráctví, bohatýrství, mistrovství, lokajství, bratrství; (b) vyvádět čtveráctví, dopustil se bídáctví; (c) vyučil se řeznictví, báňské hejtmanství; (d) císařství, vyslanectví (budova), cukrářství (cukrářský obchod); (e) (zakladatel) křesťanství, manželství, členství, vegetariánství, hegeliánství; (/) bohatství, hlupství, hrubství, lakomství, zoufalství, ale: pokrytectví. Poznámka. O příponě -stvo v tomto významu v. § 1841. Naopak mají některá jména na -ství význam hromadný: množství, květenství, plo-denství, společenství. 3. -ina ž. „krejčovina" 16-3 A. 1. Ze substantiv označujících lidi (a—c); lze však chápat i jako odvozeniny z adjektiv na -ský s odsouváním přípony-sfc-; někdy však zůstává -ština (d). 2. Přípona -ář základu se krátí v -ař (f). 3. Rozšiřování o -ov- jako u adjektiv na -ský (g). B. Označuje (zpravidla hovorově nebo pejorativně): zaměstnání (řemeslo, práci) (a), činy „kousky", nějaký způsob jednání (b), směry filosofické, politické apod. (c), lidské typy a jejich projevy (d), nositele těchto zaměstnání, činitele (velmi zřídka) (e). Produktivní. C. (a) doktořina, knihařina, krejčovina, sedlačina; (b) kramařina, bláz-novina, taškařina, haškovina, šmokovina, psina, konina, kočičina; (c) heg-lovina, kerenština; (d) byronovština, kocourkovština, oblomovština, kon-delíkovština; (e) „Ty krejčovino mizerná"; (7) kramařina, taškařina, kolařina; (g) ševcovina (ševcovský), krejčovina (krejčovský), bláznovina (bláznovský). 4. -o s. „blaho" 16-41 A. Adjektiva zpodstatnělá ve jmenném tvaru neutra; o typu komický komično v. 161 f. 62 63 B. Označuje vnější stavy, zvláště tepelné (a), duševní stavy (b), jiná abstrakta (c). Časté v jazyce básnickém (d). C. (a) horko, teplo, chladno, oblačno, ticho; (b) blaho, příjemno; (c) dobro, nenávratno, komično; (d) ledno, hvězdno, nadhvězdno. 16-45 5. Měkčení ž. „červeň" A. Tvoření bez přípony. Samohláska základu se někdy dlouží (b, c), naopak krátí se bílý — běl. Koncová souhláska se měkčí v typu I., ale d též v z (d). B. Označuje barvu, a to i abstraktně, i barvivo (a), stavy (b), věcné nositele vlastnosti, též kolektiva (c). — Neproduktivní, v skupinách (b) a (c) už málo průhledné. C. (a) červeň, zeleň, běl, žluť, modř; (b) prázden, tíseň (k těsný); (c) souš (k suchý), hluš (k hluchý), veteš (k vetchý), hlaď (k hladký), suí (k sutý), houšť (k hustý), sláň; (d) tvrz (k tvrdý), nesnáz (k nesnadný). :,:,*.{ 16-51,52 6. -e, -ka ž. „výše, výška" A. B. Z adjektiv na -eký, -oký s dloužením samohlásky a s odsouváním přípony. Slova na -fca lze chápat i jako zdrobneliny ke jménům na -e. Koncové -e se někdy odsouvá (hloub). Proti jménům na -ost (dalekost, hlubokost) mají význam rozměru. C. (daleký — hluboký — široký — vysoký; nízký) dále, dál hloub šíře, šíř výše níže dálka hloubka šířka výška —. 16-61 7. -oba ž. „chudoba" A. Z prvotních adjektiv. K zaniklému „velí" je veleba. B. Označuje nepříznivé trvalejší stavy (a) a minerály podle barvy (b); v- 153 (c). Neproduktivní. C. (a) choroba, chudoba (proti: chudost materiálu), staroba (proti: starost s posunutým významem), zloba (trvalý stav proti zlost s významem přechodného stavu); (b) běloba, hnědoba, zelenoba. 16-65 8. -ota ž. „dobrota" A. B. Z adjektiv prvotních i odvozených. Označuje vlastnosti a stavy (a), jejich nositele, zvláště hromadné (b). Neproduktivní. C. (a) hluchota, dobrota, hustota, nahota, prázdnota, prostota; (b) sirota, nečistota, mastnota; pěchota, holota, jednota (ve významu spolku). 16-71 9- -ís. „mládí" A. B. Označuje v několika případech stavy (a), nositele vlastnosti (b). C. (a) mládí, stáří, vědomí, veselí, zdraví; (b) ostří (čepele); podle toho nově i: tenčí, hrubí. 64 10. -da ž. „pravda" lc-7! Nepatrná a neproduktivní skupina (jen: pravda, křivda); je však průhledná. 11. Některé přípony cizí 16-8 a) -cnce ž.: impotence, kondolence, konkurence, Excelence -ita ž.: kvalita, aktivita, specialita b) -át m.: magistrát, kalifát (chalífát), chanát -eric /..: pedanterie -ismus m.: buddhismus, katolicismus, freudismus, hcroismu.s -ura ž.: prefektúra, docentúra. VIL JMÉNA DEJÚ A JEJICH VÝSLEDKŮ 17 Obě skupiny nelze přesně rozdělit, protože do sebe přecházejí. VII. A. Jména dějů (nomina actionis) 17-0 až 7 A. Ve jménech dějů se obsah slovesa přesouvá do kategorie 17-0 substance; tato slova, formálně substantiva, vyjadřují jako slovesa děje v nejširším smyslu slova (činnosti, stavy, změny stavu). Slovesné kategorie (osoba, číslo, čas, způsob, rod) mizejí. B. Ze základního významu děje se vyvíjejí často významy druhotné; označují se totiž: (1) obměny dějovosti: (a) děj jako jednotka (která se může opakovat), jako jev: chrlení krve, zkornatění tepen; obrna: pokušení, nedorozumění (b) pravidelný jev, zřízení apod.: spodoba (mluvnická), biřmování (2) činitelé děje: (a) původce („podmět") děje; většinou hromadný: zeměbrana, hlídka (b) cíl („předmět") děje, a to vnější: lup (to, co se uloupilo) (c) vnitřní (výsledek děje): stvoření; výrok; ústava; příze (3) okolnosti děje: (a) místo: ležení, vězení, chodba, úkryt, východ (b) čas: Narození Páně (24. prosince), svítání, listopad, neděle (c) prostředek: učení (tj. učebnice), kouření (cigarety), výtah (zdviž), vývěva, nůše. Významové posuny nejsou u všech typů stejně pronikavé. C. Přehled typů: Obecné: 1. Podstatná jména slovesná. — 2. -ná. — 3. -ba. — 4.-7. 65 Bez přípony (4. „sad", 5. „sada", 6. „saze", 7. „zpověď"). — 8. -ka. Speciální: 9., 10. -ice, -čka (pejorativní). — 11. -ot (jména zvuků). Neproduktivní: 12. -t. — 13. -tva. — 14. -ch. — 15. -ota. — 16. -seň, -zeň. — 17. -ež. Cizí přípony: 18. Abstraktní povaha dějových substantiv a množství druhotných významů plynule do sebe přecházejících způsobuje, že funkci jednotlivých typů lze těžko rozhraničit. Pojmy zcela souřadné se vyjadřují hned tím, hned oním typem: Nepřítel působí palbou (3), pohybem (4) neb pozorováním (1). — Výchova (5) a výcvik (4). — Prodej (4) a potvrzování (1) průkazek. Často působí i momenty formální; od sloves vz. „trpí" se nejvíce tvoří v typu "sad", od vz. „dělá" v typu -ka. 17-1 1. Podstatná jména slovesná (substantiva verbalia) s. „zasazení, písknutí" A. Z příčestí trpných sloves všech vzorů (a). O formální stránce poučuje tvarosloví. B. Podstatná jména slovesná jsou ze všech dějových substantiv slovesům nejblíže. Proto jsou také ne j abstraktnější; případů druhotných významů (b) není v poměru k obrovskému množství těchto substantiv mnoho. Pro svou abstraktnost jsou řídká v jazyce lidovém, zato velmi hojná v jazyce odborném (v právnictví, ve slohu úředním). Protože jejich hromadění vede k nelibozvuč-nosti („udělení povolení k provedení stavby"), protože se u nich nedostatečně rozlišují pády (1.—6. p. j. č. je na -í) a protože se od nich těžko tvoří adjektiva (c), nahrazují se často dějovými substantivy jiných typů (-ba, „sad") nebo infinitivem. Ale nesprávná nejsou. Přísně uchovávají slovesný vid (d); vlastní slovesné kategorie ovšem ztrácejí, i slovesný rod: proto se odsouvá zvratné se (e) a ponechává se jen výjimečně k významovému rozlišení (f). Tvoření velmi produktivní. C. (a) tř. I.: nesení, braní, mazání, umření, pečení; tř. II.: tisknutí, minutí, začetí; tř. III.: krytí, kupování; tř. IV.: prošení, trpění, sázení; tř. V.: dělání. (b) K významu číslic a písmen viz § 170 B.: (la) nadýmání, soudní stání, zatmění slunce, (lb) kreslení (jako školní předmět), posunování (na železnici), (2a) zjevení, mámení, (2b) vidění, jmění (co máme), (2c) tetování, škrábnutí na těle, pažení, drobení, kázání, (3a) vězení, ležení, stání (pro koně), (3b) svítání, Obřezání Páně, posvícení (připomíná posvěcení chrámu), (3c) vázání (na lyžích), občerstvení (nápoje), kouření (kuřivo), potvrzení (potvrzenka); (c) jen ojediněle: vězení - vězeňský, posvícení -»posvícenský; uměle: lešeňový, napěťový, seťový, závazový; (d) trvací: bádání, sedění, filmování, uskutečňování; opětovací: blýskání, kýchání; dokonavá: zadutí, pozdvižení, uskutečnění; (e) stěhování ná- rodů, narození, mytí a koupání, blýskání; (/) učení a učení se, máchání a máchání se v indigu. 2. -ná ž. „zmýlená" • 17-15 A. Zpodstatnělé femininum složeného tvaru příčestí trpného od sloves většinou předponových. K nim se připojilo několik jiných adjektiv na -ná (na pamětnou, na rozchodnou). B. Významově shodné s podstatnými jmény slovesnými (uchovává rovněž vid). Užívá se jich však zpravidla jen v některých spojeních, zvláště s účelovým na se 4. p. (a), řidčeji v jiných akuzativech (b) nebo v jiných pádech (c). Úplné skloňování má jen několik slov, zvláště názvy her a tanců (d). — Tvoření neproduktivní mimo názvy her. C. (a) na uváženou, na rozmyšlenou, říci na vysvětlenou, na uvítanou; (b) cestovat na zapřenou, dostat za vyučenou, jako na zavolanou; (c) odejít s nepořízenou, jako s namazanou, zmýlená neplatí; to je pěkná nadělená; (d) dovolená, podívaná, setkaná; hry: kopaná, házená, přetahovaná, obstavená; tance: klekaná, nabíhaná, nabíraná. Zřídka se podstatné jméno slovesné obměňuje příponou -ek: vání - 17-16 -♦vánek, spaní -* spánek; lulánky, kakánky (dětské). 3. -ba ž. „sadba" 17-2 A. Ze základních kmenů sloves nedokonavých většinou bez předpony (a; odchylky b), zvláště ze vzoru „prosí". — Samohláska základu je většinou krátká (c). — Koncová souhláska základu často tvrdne (d), odsouvá se v kreslit -»kresba. U některých sloves se tvoří ze základu odchylného: čís-t ->■ čet-ba, klá-t — kol-ba, krý-t -* kryt-ba, sí-t — set -* ba, ulí-t — úlitba. Viz též přípony -tva, -tba, § 1762, 1763. B. Významově jsou většinou od sloves dost vzdálená; substantiv těchto se užívá téměř napořád ve významech druhotných, zvláště na označení jevů (a, la), pravidelných jevů, oborů činnosti (a, lb), výsledků děje (a, 2c), místa (a, 3a). Nepředponová substantiva mají ráz většinou trvací. — Je oblíbeno pro pohodlné tvoření odvozenin; těch se užívá i od substantiv neužívaných: ruč-it -* *ruč-ba — ručební (povinnost). C. (a) (la) dražba, volba, (lb) hudba, orba, (2a) útočná vozba, hudba (tj. hudebníci), (2c) stavba, tvorba Jar. Vrchlického, modlitba, (3a) chodba, hradba; (b) dostavba, přetvorba, vplatba, výslužba, přeplavba, údržba, výdlažba; (c) pálit -»palba, dlažba, sazba, hudba; (d) tvořit - tvorba, honba, hradba; ale kuřba; k řezat je řezba i řežba. 4. -7. Bez přípony: 4. „sad", 5. „sada", 6. „saze", 7. „zpověď". 17-3 O tvoření bez přípony mluvíme v těch případech, kdy se novým slovem stává pouhý slovní základ bez přidám přípony. Tato substantiva se skloňují podle vzoru „hrad", „stroj" (mužská typu 66 67 „sad"), „žena" (ženská typu „sada"), „nůše" (ženská typu „saze"), „píseň" a „kost" (ženská typu „zpověď"). 17-31 až 35 AA. Podoba základního kmene Substantiva těchto typů se tvoří od základních kmenů sloves různých vzorů (mimo vz. „kupuje"). Slovní základ se přitom často mění. Zvláště nastává: I. Stupňování. — II. Krácení a dloužení. — III. Změny otevřených základů. — IV. Změny koncové souhlásky. — V. Dloužení předpony. 17-31 I. Stupňování (ablaut) u sloves se zavřeným základem (zvláště vz. „nese", zčásti „bere", „maže"). U jmen se objevuje samohláska: . e: výčet, nářek, název (jen v 1. j. č.), řev: čte — četl, řku — řekl, zvu — zval, řve — řval ě: květ, námět, předmět, útěk, odběr: kvete, mete, uteče, odebere o: nárok, plot, útok, stoka, podnos, odbor, náhon: řku — řekl, plete, teče, nese, bere, žene — hnal a: vlak, mráz, var: vleče, mrzne, vře i: opis: píše — psal. Stupňování u sloves se základem otevřeným v. § 1733. 17-32 II. Krácení a dloužení (1) V typu „sad" se samohláska základu zpravidla krátí: dotázat se -* dotaz, zapálit — zápal, dokázat — důkaz, smísit -* směs, podnítit -> podnět; pod. nástin, přísvit, zisk; nákup, výfuk; omyl, pohyb; ale dloužení je v: razit — ráz, pořezat -» poříz, padnout pád. (2) V typu „sada" se v trojslabičných a delších slovech dlouhá krátí: namáhat -» námaha, otrávit -* otrava, osvítit -» osvěta; pod. posila, záštita, obsluha, obruba, obluda (k obloudit); v dvojslabičných se krátká dlouží: spasit - spása, svadit - sváda, zpravit -» zpráva; chodit -* chůdy, zrodit -» zrůda, zhubit zhouba, spustit -» spousta. (3) V typu „saze" je zpravidla dloužení: hrabe - hrábě, chodí -* chůze, přede -* příze, nosí -* nůše, tone - tůně; ale krátká zů-stáváv: sadí -* saze, naděje se -* naděje, myje -* pomyje. 17-33 III. Změny otevřených základů Otevřené základy, tj. u vzoru „umře-", „mi-", „zača-", „kry-", dále u „být, dát, stát", nemohou se v této podobě stát jmény bez přípony, nýbrž je třeba je měnit v základy zavřené. To se děje různými způsoby, zpravidla za účasti stupňování. Podobně je 68 tomu u substantiv na -cc (ryjec. rytec, pěvec, § 1114), -e/c (popěvek, § 1781). -ka (bitka. § 174) a u adjektiv na -ný (vydatný, § 623). ■ Vz. „umře": vzpor: mor, odpor, otvor, názor; obora, opora, prostora, závora: pod. výmol vzpěra: záděra, opera, zástěra, závěra; mela; těrka Vz. „mine": plyn: souhrn, pokyn, posun, výšin, průvan, závin Vz. „začne" : opona: spona dojem: příjem, vodojem újma: rozedma Vz. „kryje": a) laje, lál (i dát. stát): údaj: výdaj, stáj; láje prodej: výdej podstata: vydatný, statný stav: přístav, vdavky b) směje se. smál se: úsměv: průzev, vývěva závěj: zloděj c) chvěje se, chvěl se: výchvčj nápěv: záchvěv, oděv, osev; pěvec d) bije, bil: boj: nápoj, rozvoj; hnůj (hnije), lůj (lije) hněv: šev, výlev vliv: záliv, příliv sešit: závit, nežit; bitka, pitka Ujec e) kuje — kul: okov: proslov obuv: posuv; zásuvka f) kryje — kryl (i být): krov: rov kryt: byt (odbyt, pobyt), rytec ryjec pokryv Viz též § 1764 „smích". IV. Změny koncové souhlásky (1) Koncová souhláska je v podobě tvrdé u typů „sad" a „sada": (h) běží -* běh, položí - poloha, obsluha (ch) vzruší — vzruch, poruší — porucha, prší -> sprcha (řc) brečí -» brek, ječí — jek. naučí — nauka (d) hledí -» hled. náhled, jezdí -* nájezd, nahodí se - náhoda, obloudí - obluda (t) letí - let, zanítí ->• zánět, zaštítí - záštita, utratí -* útrata, výhost (n) učiní -> účin, vyroni - výron 69 17-34 (r) vaří -* var, zmaří zmar, uspoří - úspora, vyměří - výměra (2) Koncová souhláska se měkčí v typu III: u typů „saze" a „zpověď"; (h) zdvihne -* zdviž, (k) řekne -> řeč, sekne - seč; (d) hradí -» hráz, chodí -> chůze; ale zpověď; (í) svítí -* svíce; ale změť; (h) (n) tone - tůně; (r) sebere -> sběř. 17-35 V. Dloužení předpony: v. AP § 74, SP § 61 V předponách sc při tvoření ze základního kmene (1) předpony na-, za-, při-, u-, vy- dlouží vždy: náklad, základ, příklad, úklad, výklad; náprava, příprava, úprava, výprava; nápověď, zápověď, přípověď, výpověď; (2) ostatní zčásti: pro- (nejčastěji): průsek, průtah, průprava; ale: projev, proslov, proměna do-: důvod, důvtip, důtka; ale: dopad, dosah, dojem po-: půhon, půvab, původ; ale: pokyn, posun pře-: přívoz, přítrž; ale: přelud, přehmat; (3) s- se mění v sou-: shrne -* souhrn, sepíše -» soupis, sebere -* soubor, sečte -* součet. (4) V několika případech se po- mění v pa-: označuje se tak výsledek činnosti, zbytek po ní: poseká - paseka, požne -» pažit, počeše -» pačes (výčesek), pořeže -»pařez, poteče -» patoky. .7-36až39 BB. Jednotlivé typy 17-36 4. „sad" m. A. Ze základních kmenů sloves většinou dokonavých s předponou ve vz. „hrad" a „stroj". Podoba základního kmene § 1731-1734, dloužení předpon § 1735. B. Od. sloves trochu dále než podstatná jména slovesná. Druhotné významy jsou velmi časté (a), nijak však výlučné. Vedle souběžného podstatného jména slovesného mívají význam od pouhé děj ovos ti vzdálenější (b). Převládá ráz dokonavosti proti trvacímu rázu jmen na -ba (c); často se vyjadřuje okamžitost (d). Velmi důležitá je úloha těchto substantiv ve složeninách (e) (typ „dřevokaz" § 31). Tvoření produktivní. C. (a) (la) zánik, výmyk, souboj, úpal, poklus, skřek, zvyk, mráz; (lb) oběh krve, vývoz, příliv, (2a) zvěd, zloděj, plaz, dorost, (2b) lup, nález, (2c) výtvor, nápad, svaz, plot, (3a) západ, přístav, hrob, brod, (3b) listopad, únor, (3c) výtah, kulomet, vodovod, provoz, závoj; (b) vytvoření — výtvor, vynalezení knihtisku — vynález, nazírání — názor; (c) střelba — výstřel, tvorba — tvor, výtvor, dělba — příděl, řezba — nářez; (d) záchvěv, otřes, náraz; (e) lidojed, pecivál, kostižer, dluhopis. 70 5. „sada" ž. 17-37 A. Tvoření jako u typu „sad"; je ve vz. „žena". B. Ráz celkem shodný s rázem typu „sad"; časté jsou významy druhotné (a), někdy je slabý sklon k pejorativnosti (b). Produktivní, ale méně než „sad". ) C. (a) (la) obleva, únava, (lb) povaha, (2a) vláda (jako sbor ministrů), j zeměbrana, záloha, (2c) výstava, smlouva, příloha, (3a) obora, osada, j (3c) vývěva, ozdoba, spona (mluvnická), obživa; (b) srovnej: přelud — í obluda, výtvor — potvora. «. „saze" ž. 17-38 A. Ze základních kmenů sloves většinou nedokonavých bez předpony. Skloňují se podle vz. „nůše". Podoba základního kmene v. § 173. B. Několik substantiv s druhotnými významy (mimo „chůze"), zčásti abstraktními (a), většinou však konkrétními (b). Mají ráz nedokonavosti. Souvislost se slovesy je leckdy málo jasná (sadí -» saze, píce od zaniklého pitati). Zcela neproduktivní. C. (a) chůze, koupě, pře, naděje, péče; (b) tůně, hráz (z hráze), saze, nůše, hrábě, svíce, příze, pomyje, krmě, píce. 7. „zpověď" ž. 17-59 A. Ze základních kmenů sloves dokonavých i nedokonavých, s předponou i bez předpony. Tvoření jako u typu „sad", ale s měkčením koncové souhlásky. Tato substantiva se skloňují zčásti podle „kost", zčásti podle „píseň" (c). B. Několik substantiv s druhotnými významy zčásti abstraktními (a), zčásti konkrétními (b). Souvislost se slovesy není vždy zcela jasná. Zcela neproduktivní. C. (a) stříž, řeč, seč, přítrž, zpověď, výpověď, zápověď atd.; (b) sběř, zdviž, obuv, podešev, závěj, smršť, strž, směs, dr£, smet, kleč; (c) stříž, přítrž, zdviž, podešev, závěj, strž atd. 8. -ka ž. „sádka" 17-4 A. 1. Ze základních kmenů sloves většinou dokonavých s předponou. 2. Podoba základního kmene: kvantita (a), změny otevřeného základu (v. § 1733), změny koncové souhlásky (b). 3. Dlouží se pouze předponové a, i, u, y (nikdy ne e, o), a to jen tehdy, je-li souhláska základu krátká (c); v. AP § 74, SP § 61. 4. Toto tvoření se stýká a někdy k nerozeznání splývá s tvořením zdrobnelín na -ka (ď), § 1862, a s těmi odvozeninami z adjektiv na -ný, kde se -n- odsunulo (e), § 1351. 71 B. Od sloves ještě dále než typ „sad". Druhotné významy, zvláště výsledku děje. jsou pravidlem (/). Proti slovům bez přípony jsou konkrétnější, lidovější (g). Převládá dokonavost. V technickém názvosloví označují pracovní nebo služební výkony (h) a pomocné součástky (i); v. též § 1351. C. (a) Kvantita velmi pestrá: délka zůstává: poukázka, dobírka, pokrývka délka se krátí: zkratka, výčitka, odchylka krátkost zůstává: západka, pojistka, výpustka krátkost se dlouží: přepážka, nadílka, snůška (b) Tvrdne ď, i, ň, ř: přihrádka, pojistka, podmínka, muchomúrka; ne však u sloves vz. „sází": objížďka, podpouštka, naháňka, přetvářka; měkčí se h, ch, k, s, z: roztržka, rozmíška, tečka (k tknouti), snůška, pohrůžka: (c) nádržka, nálepka: nabídka, nadílka; záklopka, záminka, závěrka: zakázka, zajížďka, zavírka; příložka, přípojka: přihláška, přihrádka: úchylka, úsečka: ucpávka, ukázka; výchylka, výjimka: vyhláška, vyhlídka; odchylkou jsou: výpůjčka, výhrůžka. Srovnej vyrážka (osýpky) a vyrážka (mouka); (d) násadka k nasaditi nebo zdrobn. násada, sponka, nádržka: (e) perlorodka (perlorodný), ponorka (ponorný, přípojka, vlečka, odměrka, přípravka; (/) (la) vycházka, výčitka, přestřelka, (lb) docházka (školní), přihláška, (2a) vozka, hlídka, (2c) povídka, spřež-ka, (2a) zastávka, náplavka, (3b) přestávka, dožinky, (3c) vývrtka, kolébka, poukázka; (g) srov. rozpor — rozporka, pohov — pohovka, shon — sháňka, boj — bitka, ohon — oháňka; (h) vykopávka, nasypávka, pochůzka, odevzdávka; (i) vložka, zarážka, rozporka. 17-51 9. -ice „rvanice" a. Ze složených tvarů příčestí trpného (cachtaný, plískaný atp.). B. Především expresivní, zvláště pejorativní označení dějů přírodních (a) i lidských (b), někdy s významy konkrétními, zvláště výsledků a prostředků děje (c). C. (a) cachtanice, plískanice, vánice; (b) honěnice, mačkanice, tlačenice, rvanice, vztekanice; (c) míchanice, mazanice (něco neúhledně napsaného; mazná hlína), lepenice, škrabanice. 17-52 10. -čka „rvačka" a. Z minulého kmene nedokonavých sloves. B. Expresivní, zvláště pejorativní označení dějů lidských (a); expresívnost někdy mizí (b); v některých případech konkrétní význam, zvláště výsledku děje (c). Slabě produktivní. C. (a) rvačka, opletačka, chytaěka, (b) honička (hra), šoulačka, dračky, (brambory na) loupačku; (c) odrhovačka, povídačky, hoblovačky. Poznámka. Ojedinělé je v tomto významu obecné -nda: polízanda. 17-53 11. -ot m „jásot" a. Tvoří se ze základních kmenů trvacích sloves bez předpony s častým krácením samohlásky (a), s tvrdnutím koncové sou- 72 hlásky (b); u sloves se základem na konsonant -j- t se vkládá o (c); u sloves na -otati, -otiti není jasné, je-li základem slovesa substantivum, nebo základem substantiva sloveso (d). B. Specializováno na označení zvuků lidských (e) a zvířecích (f), někdy i jiných (g); odchylky jsou velmi řídké (h). Na rozdíl od souběžných substantiv typu „sad", která označují zvuk jeden (okamžitý), znamenají zvuk trvající nebo opakovaný (nedoko-navost) (i). Produktivní. C. (a) tlouci — tlukot, hvízdot i hvizdot, sípot i sipot; ale jen kdákot, šplíchot; (b) bečet-> bekot, mořct - mckot, syčet —sykot; (c) chraptěl — — chrapot, ich lat - řehot; (d) klokot, rachot, skřehot; (e) šepot i šeplot, chechtot, dupot; (/) štěkot, cvrkot, bzukot; (g) břinkot, rachot, tlukot; (h) blyskot, klusot, třesot; (i) vzlyk - vzlykot, chrop - chropot, hvizd — hvízdot, třesk — třeskot, mlask — mlaskot. 12. -t ž. „past" 17-61 a. Ze základních zavřených kmenů prvotních sloves. Skupina dt se mění v st (a), kl a gt > ht v c (b), zt v st (c). — „Slast" je z adjektiva sladký. C. (a) padne-past, propast; strádá - strast, soustrast, povídá - pověst, zvěst, předvést, závidí - závist, vládne - vlast (původně „to, čemu se vládne"); (b) peku —pec, mohu-moc; (c) mazat-mast, mřít —smrt. 13. -tva, -tba ž. „pastva, modlitba" 17-62,63 a. Ze základních kmenů otevřených i zavřených bez předpony příponou -tva (a) i -tba (b); z minulého kmene vz. „prosí" jen příponou -tba (c). B. Významy vesměs druhotné. Stará slovesa. Zcela neproduktivní. C. (a) pastva, přástva, žatva, bitva, žertva (z ruštiny); (b) kry tba, kletba, setba, úlitba; (c) honitba, modlitba, plemenitba, ženitba. 14. -ch m. „smích" 17.64 a. Ze základních otevřených kmenů sloves vz. „kryje"; odchylně ostych (b). B. Významy vesměs druhotné. Zcela neproduktivní. C. fa) čich, živočich (k čiti), spěch, prospěch, úspěch, smích, posměch; (b) ostych k styděti se. 15. -ota ž. „dřímota" ,„ „ " 17-65 a. Ze základních kmenů sloves bez předpony. V „trampota" k „trápit" je expresivní m. B. Význam pejorativní (mimo „dřímota"). Souvislost se slovesy většinou málo zřetelná. Zcela neproduktivní. C. žebrota, robota, klopota, mrákota, lakota, trampota, dřímota. 73 17-66,67 16. -seň, -zeň ž. „píseň, kázeň" A. Ze základních kmenů otevřených (a), řidčeji zavřených (b). B. Několik slov s významy druhotnými a málo jasnou souvislostí se slovesy. Zcela neproduktivní. C. (a) báseň, píseň, bázeň, přízeň; (b) strázeň (k strádat), kázeň (ke kázat), sklizeň (ke sklidit). 17-68 17. -ež ž. „krádež" A. B. Dvě slova ze základních kmenů sloves bez předpony. Cítí se jako skupina. Zcela neproduktivní. C. krádež, loupež. 17-69 18. -ák m. „dupák" A. B. Tvoří jména lidových tanců ze základů jednak slovesných (a), jednak jmenných (b). C. (a) dupák, hoblovák, rejdovák, šlapák, třasák; (b) bavorák, klatovák, obkročák. 17_7 19. Některé přípony cizí 17_71 Řecké: -se: sepse, apokalypse; -ze: geneze, krize; -xe: deixe, hypotaxe; -za: antitéza, analýza, prognóza. ?-72až75 Latinské: -ace: civilizace, agitace, normalizace; -ice: definice; -ce: protekce, abstrakce, arogance; -se: koncese, emise, fase; -xe: flexe, anexe; -ze: expanze, kolize, konverze; -ura: cenzura, kultura, expozitura; -t: reskript, interdikt; -át diktát. 17-76 Románské: -áž: blamáž, arbitráž, špionáž; -áda: kavalkáda, promenáda. 17-77 Anglické: -ing/-ink: dancing, tramping i trempink, trénink. 17-78 Německé: obecné zastaralé -uňk/-unk: mustruňk, fedruňk, z českých základů slevuňk, stavuňk. Jsou hojné významy přenesené: (la) deklamace, dispozice, fraktura, eskamotáž, kavalkáda, trénink; (lb) deklinace, kultura, literatura, boxing; (2a) administrace, opozice; (2b) korektura; (2c) ilustrace, expozice, lekce, koncept, reportáž, diktát; (3a) ordinace, ubikace, agentura, registratura, pasáž, plantáž, promenáda, dancing; (3c) izolace, legitimace, politura, tinktura, paráda. Podrobně probírá cizí dějové přípony TSČ 2, 639—653. 17-8 VII. B. JMÉNA VÝSLEDKŮ DEJE (nomina acti) Výsledek děje je velmi častým druhotným významem dějových substantiv, zvi. u typu „sádka" § 174 (v. § 171—177). Mimoto jsou i typy speciální. 74 20. -ek m. „přístavek" 17-81 A. Ze základních kmenů sloves převážně předmětových (a), dokonavých s předponou (6). Změny základního kmene jako při tvoření bez předpony: stupňováni (c). krácení (d), změna otevřených základů (e), tvrdnutí a měknutí koncové souhlásky (/), kvantita předpony (g). Tvoření toto splývá s tvořením zdrobnelín na -ek, § 1861 (h). B. Označuje výsledek činnosti odlučovací a vylučovací (i), zvláště zbytky (j), činnosti připojovací a slučovací (fc), zvláště v názvech částí staveb a strojů, částí oděvů (§ 1364), mluvnických pojmů (§ 1585) (l); činnosti tvorivé (m), pejorativně i o lidech (n). Z představy činnosti odlučovací a připojovací vzniká pojem rozdílu (o). Dále znamenají tato substantiva posunky a pohyby (p) — zde jsou někdy i denominativa z předložkových pádů (r) —, pojmy logické, právnické apod. (s). — Odvozeniny ze sloves vz. „začne" a „kryje" mají významy různé (č). C. (a) Z předmětových bez předpony: cucek, sýpek; (b) z bezpředmě-tových předponových: výběžek, výstupek, odpadek, přírůstek, poklesek; (c) výmětek, výhonek: (d) výpaiek, výměnek, polibek, výlupek; ale (expresívne) pohůnek, tichošlápek. masojídek; (e) vz. „mine": výklenek, posunek, odpočinek; vz. „kryje": obojek (z „obvojek" k víti), úryvek, popěvek; nadbytek, závdavek; (f) tvrdnutí: (d) zárodek, (t) vý-potek, (ň) sklonek, ale doplněk; (ř) škvarek; měkčení: (h) výtažek, (ch) splašek, (z) vyrážek; (g) náčrtek, zákusek, přídavek, účinek, výběžek; prodělek, doplněk, přestupek, schodek; (h) náčrtek k načrtnout nebo zdrobn. náčrt; mlsek, sklonek; (i) odřezek, úlomek, výměšek, výtažek, výstřižek, skrojek, strolek; (j) ohryzek, nedojedek, nedodělek, spírek (k seprat); (k) dodatek, přídavek, nadávek, zámotek; (l) nástavek, výběžek; podvazek, obvinek; doplněk, přístavek; (m) výrobek, výdělek, zápisek, násobek, pořádek, zmatek; (n) zmetek, výrostek; (o) přebytek, převažek, nedoplatek, propalek, schodek; (p) posunek, pošklebek, polibek; (r) pohlavek, políček; (s) úsudek, účinek, důsledek, požadavek, poklesek, přestupek; (t) sňatek, počitek, přípitek, požitek, nábytek, příbytek, statek. 21. -ec m. „násadec", „škrábanec" 17-82 A. a) Ze základních kmenů jako u 20. -ek. — b) Ze složeného tvaru příčestí trpného (tedy vlastně jméno nositele vlastnosti). B. Označuje připojené části staveb a prostředků, větší než při příponě -ek (a); pohyby hlavně útočné a jejich následky (b). C. (a) násadec, nástavec, odstavec, podstavec; (b) bouchanec, kopanec, krákanec, škrábanec (na tváři), stříkanec (na šatech). 22. -ina ž. „štěpina" 17-83 A. Ze základních kmenů sloves zvláště vz. „prosí" (piliny k pí-liti) (a, b); ze složených tvarů příčestí trpného (u sloves předměto- 75 vých) nebo příčesti minulého činného (u sloves bezpředmětových), tedy vlastně jména nositelů vlastnosti (c—g). B. Označuje: při tvoření přímo od sloves: odpadky při mechanické práci (a), jiné výsledky (b); při tvoření od příčesti: výsledky destruktivních dějů (c), chorá místa na těle nebo poškození strojů (d), (pejorativně) výsledky produktivních dějů (pokrm, písmo, práce) (e), ale i nepejorativně výsledky (j), zvláště pokrmy (g), významovým posunem i děje samy (pejorativně) (h). C. (a) piliny, drtiny, štěpiny; (b) zplodina, skupina, pokrutina; (c) cupa-nina, zbořenina, propadlina, trhlina; (d) naběhlina, omrzlina, zlomenina, opruzenina; vydřenina, nalomenina; (e) hatlanina, čmáranina, motanina, slátanina; (X) rostlina, ustrnulina, zkamenělina, sloučenina; (g) bubla-nina, sekanina, zmrzlina; (h) lezenina, hudlanina, camranina. 18 VIII. OBMENY VÝZNAMU Významová skupina základního slova a základní význam se nemění, nýbrž se jen obměňuje. Tato obměna se může týkat: u jmen živých bytostí (I, II): poměru mezi mužským a ženským pohlavím (lev -* lvice): A. Přechýlená jména § 181—182 poměru mezi dospělými jedinci a mláďaty (lev -+ lvíče): B. Jména mláďat a potomků § 183 u všech konkrét (I—V): poměru mezi jedincem a celkem (hasič -> hasičstvo): C. Jména hromadná (kolektiva) § 184 Jména jednotlivin (singulativa) viz pod D. u všech substantiv (I—VII): poměrů velkostních (kus-kousek, dub-*dubisko) a našeho citového vztahu kladného (matka -* matička), záporného (bába — babice): D. Jména zdrobnělá (lichotná), \ zveličelá (hanlivá). § 185-189 Stejným způsobem se provádí rozlišení I názvu obecného a specializovaného (mozek - mozeček jako j jídlo) . j významu původního a posunutého (hlava - hlavice sloupu) | jednotliviny proti celku (prach -* prášek). VIII. A. PKECHÝLEN A JMÉNA 18-1,2 Přechýlená jména označují, vycházejíce z příslušných jmen mužských, AA. ženy jistého povolání (učitel - učitelka), ženy jisté příslušnosti (Pražan -»Pražka), ženy jistých vlastností (chránenec -> chráněnka) BB. manželky a dcery (kovář -»kovářka, Novák -* Nováková) CC. zvířecí samice (lev -»lvice). Tvoření těchto jmen se jmenuje přechylování (moce). Poznámka k AA. Přechylování je v češtině závazné při označování povolání (hodností) a příslušnosti: paní učitelka, doktorka, Polka atd. Při označení vlastnosti (zvláště při hodnocení a v obrazném užití) bývá kolísání: o nepořádném děvčeti lze říci, že je lajdák i lajdácka, flamendr i flamendřice; mudrující dívku možno označit slovem filosof i filosofka (ale studující filosofické fakulty je jen filosofka), neukázně- / nou dívku slovem divoch i divoška (ale příslušnice divokého kmene je jen divoška). Některá taková jména se nepřechylují vůbec: blázen, člověk, host, sirotek, vítěz. — V. NS 259 (2) c. A A. Zeny podle povolání (hodnosti), příslušnosti, vlastnosti (I) Základem je substantivum prvotní nebo přejaté 1. -yně „bohyně" 18_n zvláště po hrdelnicích a r; podruhyně; tchyně; sokyně, rekyně, žákyně, pastorkyně, Rekyně, Turkyně; kolegyně; obryně, ministryně, rotmistryně; hospodyně 2. -ka „vnučka" 18-121 družka, žačka, blondýnka, doktorka, profesorka, majorka, gymna-sistka; s rozšířením: žid-ou-ka, hrabě-n-ka, markrabě-n-ka; u jmen národních: Češka, Ruska, Němka (zastaralé Němkyně), Slovinka (k Slovinec) 3. -ice „obřice" 18-122 řídké: obřice, geometřice 4. -(ov)na „kněžna, královna" 18-123 u označení feudálních hodností: šlechtična, panna (pův. dcera pánova), kněžna, královna (pův. „princezna"), císařovna, carevna 5. -ová „radová" 18-124 dámská krejčová, radová (žena v hodnosti rady) 6. U křestních jmen 18-125 až I2í jsou ještě přípony -a: Jana, Karla, Petra, Václava, Viléma, Vladimíra (jinak jen u přejatých: magistra, bruneta); -ka: Arnóštka, Jindřiška, Vojtěška. Cizí přípony -i/;: Emílie, Evženie, Valérie, Viktorie; -ína: Josefína, Karolína, Itevlína. 76 77 I (II) Základem je substantivum odvozené 18-13 1. -ice „jedlice, panovnice" zaměňuje mužskou příponu -ík, -nik: poručík - poručice, pobehlice; panovnice, hříšnice, svobodnice, úřednice; ale k básník je básnířka, k pokladník pokladní; u nových označení bývá i -ka: právník - právnička. Zřídka je místo -ec: světec - světice. 18-14 2. -kyně „svědkyně" zaměňuje mužské přípony: -a: předseda - předsedkyně, vévodkyně -ce: správce — správkyně, řádky ně, odpůrkyně, obránkyně -ec: jezdec — jezdkyně, letkyně, umělkyně (ale -nec a jména podle původu viz u 4. -ka) -ek: svědek - svědkyně, potomkyně. 18-15 3. -ovna „Přemyslovna" zaměňuje mužskou příponu -ovec: Přemyslovec - Přemyslovna, Stuartovna, Danaovna; Kublajevna. 18-16 4. -ka „pisatelka" a) Zaměňuje -ec v tvoření z příčestí trpných a u jmen podle původu: cvičenec — cvičenka, chráněnka, milenka, oslavenka, schovanka, snoubenka, spojenka, stoupenka (podobně: papežen-ka); cizinec — cizinka, Japonka, Jugoslávka; b) přistupuje k ostatním příponám mužským: -tel: učitel-učitelka, trpitelka; zastaralá je zde přípona -kyně: hojitelkyně, obyvatelkyně; živé je jen přítelkyně -č: travička, šička, obsluhovačka, posluhovačka -ák: (s krácením) pasáčka, silačka, prosťačka, horačka; (s odsouváním) Polka ~ář, -ař, -íř, -ýř: žhářka, krajkářka, četařka, malířka, pachtýřka -an: nebešťanka, křesťanka, Římanka; ale: Pražan - Pražka, měšťan - městka i měšťka, Líšňan - Líšeňka. Tak i u jiných přípon: fňukalka, šetřilka; šplhounka, vojínka, bohačka, chuďaska, běloška; sousedka, čarodějka. Rovněž u přípon cizích: protestantka, pacientka, delegátka, próza istka, kontrolórka, prozatérka atd. BB. Manželky a dcery 18-17 1. -ová „doktorová" paní doktorová, ředitelová; paní Nováková, Němcová, Benoniová, Josefyová, Gebauerová, Riegrová, Hořejší i Hořejšová, Pavlů i Pavlova atd. V. AP § 78, ŠP § 64. Toto přechylování je zcela závazné; kde by ze jména nebyla dost jasná základní podoba mužská (Picková může být k Piek. Picek, Picka, Picko), ačkoliv je nutné ji znát (v důležitých právních listinách), připojujeme v závorkách základní podobu: paní Marie Picková (Picek). 78 10-18 18-19 2. -icc, -ka V obecném, zčásti i v hovorovém jazyce se jména manželek tvoří jako jména žen podle povolání: paní řeznice, továrnice; stará kovářka, Kulíška, Hubnerka, Destinka, obrštka. 3. -esa je cizí přípona pro dcery: baronesa, komtesa; event. ženy: do-garesa. Jinak spisovný jazyk (na rozdíl od některých nářečí) nečiní rozdílu mezi jmény žen a dcer. CC. Samice -ice „čapice" 18.2i dračice, jezevčice, medvědice, chrtice, lachtanice, panteřice; též: čertice, ďáblice; u odvozených jmen většinou zaměňuje: -ec: samec-samice, hřebec-hřebice; -ek: křeček - křečice, ježek (de-minutivum) - ježice, papoušek - papoušice; -ík: kamzík - kamzice, králík — králice. U jmen ras je někdy -ka (zaměňuje): ryzák - ryzka, hnědák - 18-22 hnedka. Ojedinělé je mezek - mezkyně. 1. K zpodstatnělým adjektivům je femininem příslušný adjektivní tvar 18-23 ženský: paní přísedící, třídní, hajná, hostinská. Podoby „paní berňová, lesňová, vrchňová" jsou lidové, nespisovné. 2. Feminina přímo tvořená (nepřechýlená) mají přípony: 18-24 a) -ka z adjektiv (-n- se odsouvá): prostovláska, běloručka; kráska, šestinedělka, naivka b) -ena ve jménech pradlena, švadlena, pradlena, tkadlena za staré pradlí atd. k prádlo c) -ěna tvoří umělé české názvy bohyň: Uměna (Múza), Lověna (Diana); toho původu je i slovo ozvěna (vlastně jméno nymfy Echo) d) -na ze sloves pejorativně: klepna, běhna, fňukna, štěkna, drbna, ryčná e) -nda denominativní i deverbativní, pejorativní, obecné: fešanda, klepanda, košilanda, toulanda, vdávanda; kafenda, strojenda, treperenda. 3. Tvoření maskulin přechylováním z feminin je a) ve jménech lidí zcela výjimečné: vdova — vdovec, bába-•• babák; 18-25 b) ve jménech zvířat častější; děje se příponami: -ák (produktivní): labuťák, lišák, myšák, veverák, žabák -er: houser, kačer (ke kačena) -ec: srna-srnec; srov. také jména hřebec, kanec, samec, skopec. VIII.B. JMÉNA MLÁĎAT A POTOMKŮ 1. -ě/-e, 2. p. -ete, mn. č. -ata s. „medvídě" A. Ze substantiv (a, c), z adjektiv a sloves (b); některá jména tohoto typu, který vytváří skloňovací vzor „kuře", jsou prvotní (i), 79 18-3 18-31 některá přejatá (j). — Samohláska základu se dlouží (f). — Koncová souhláska základu se měkčí v typu I. (g); přípona se někdy odsouvá (h). — Ze jmen s příponou -ec, -ek, -ka, -ík (pokud se ne-odsouvá) se tvoří jména na -če; tato přípona proniká potom i jinam (ch). Zdrobňuje se v -átko, v. § 1863, A. 1. B. Označuje především mláďata, a to: a) zvířecí (zřídka jiná) podle jmen dospělých jedinců (a), b) lidská (zřídka zvířecí) přímým tvořením z adjektiv a sloves (b), c) lidská z jiných jmen mladých tvorů s významem zdrobňovacím (c). Označuje dospělé lidi s významem hanlivým (d). K témuž vzoru patří i některá prvotní jména zvířat, zvláště mláďat (i), některá jména lidí, zvláště přejatá (j) a jména věcí (k). C. (a) medvídě, kozle, ptáče, kuře, house, kachně, žábě; bůže, cikáně; (b) mládě, nemluvně, novorozeně, dvojče; batole, mrně, pískle, smrádě; (c) vnuk-vnouče, capart - capartě, dívka-děvče; (d) kaplane; (f) havráně i havraně, mládě, cucávče (ale: capartě, hastrmaně); medvídě; opiče, žídě; slůně; vnouče, house (ale: kuře); (g) bůže, hoše, vnouče, cucávče (k cucavec), mládě, capartě, nemluvně, tygře; (h) hřeb-ec-hříbě, rošf-ák - roště, prfák-prtě; (ch) nedochůdec - nedochůdče, dobytek-dobytče, křepelka - křepelče, lvík —lvíče; hastrmanče, jelenče, dvojče; (i) štěně, vyžle, tele, jehně, sele, čuně; prase, klíště; (j) podle „kníže", což je vlastně „potomek knězův", tj. panovníkův: hrabě, markrabě, lankrabě, dóže; (k) doupě, koště, kutě, padanče, padavce, pláně, poupě, rajče, vole. 18-32 2. -ic m. „panic" A. B. Označuje potomky (tzv. patronymikum); základem je jméno obecné (a) nebo vlastnífb); potom znamená v množném čísle vůbec příslušníky rodu, čeleď, poddané atp.; tak se stává základem hojných jmen místních na -ice s přechodem mezi neživotná (c). — Vlivem ruštiny bývá -ič: carevič. V příjmeních je -ič vlivem srbocharvátským a slovinským: Markovič, Petrovič. — Zcela neproduktivní. C. (a) králevic (SSJC uvádí šest variant, kde je v první slabice a nebo á, v druhé e nebo o, v třetí c nebo č), panic (syn pánův, tj. šlechticův), kněžic, dědic (původně k děd, dnes ve vztahu k dědit); (b) Držislavic, Sezemic. Bohutic, Koldic, Hovoříc; -ovic: Buškovic, Ronovic; v. J. Svoboda, Staročeská osobní jména str. 142; (c) Libochovice, Litoměřice, Ivanovice; Opatovice, Mnichovice (poddaní kláštera), Kněžice (zpravidla poddaní biskupovi). 80 VIII. C. JMÉNA II KOM ADN Á (kolektiva) 18-4 Hromadná jména označují jednotným číslem jednotně pojatou skupinu jedinců téhož druhu, neoznačují však zároveň i každého jedince v této skupině; tím se odlišují od jmen druhových (jako „vrba"), která označují i celý druh, i každého jedince (Vrba je rod velmi početný, jehož druhy se snadno kříží. — Sejdeme se ' u staré vrby.). Hromadná jména se tvoří příponou -stvo ze jmen lidí i zvířat, i příponou -í ze jmen rostlin a částí těla, řidčeji příponou -ina ze § jmen stromů, keřů, plodin, též z adjektiv. 1. -stvo s. „panstvo" 18-41 A. Tvoří se z adjektiv na -ský (sk- splynulo s příponou -tvo I v -stvo); o základu těchto adjektiv v. § 423. — Odchylně se tvoří V i z adjektiv na -ní, -ný, -ový, -í (f, g), většinou s odsouváním jí přípony. Proto se často cítí jako přímé odvozování ze substantiv. ]■ Tím si vysvětlíme pravopisné kolísání typu „knížetství" (starší) i, z kníže, knížete a „knížectví" (dnes platné) z knížecí. Mezi sou- í sedními sykavkami nastává míšení (g). i B. Označuje hromadnost zvláště u jmen lidí (a), a to především \ u jmen členů sdružení (b), řidčeji u jmen zvířat (c) a jmen jiných { (d), výjimečně u jmen lidských výrobků (e). | Archaicky, někdy jako slovakismus nebo rusismus, mívá tato f přípona význam přípony -ství (h); plně spisovná jsou slova „mi- I nisterstvo, Veličenstvo, smilstvo". * C. (a) lidstvo, panstvo, duchovenstvo, Slovanstvo, úřednictvo; (b) druž-^ stvo, bratrstvo, mužstvo, spřísexenstvo; (c) živočíšstvo, ptactvo; (d) sval-■j stvo, nervstvo; rostlinstvo; horstvo, vodstvo; (e) loďstvo, šatstvo; (7) obe-I censtvo (obecný), potomstvo (potomní), staršovstvo (starší); (g) ptač-stvo I > ptactvo, zvířec-stvo > zvířectvo; (h) hrubstvo, lakomstvo, loupežnic-! tvo, nakladatelstvo, náměstnictvo, spojenectvo, hosudarstvo, darebáctvo i (Kopta). ji O abstraktní příponě -ství v tomto významu v. § 162. P. 7 2. -(ov)í s. „dubí, stromoví" is-42 \ A. Tvoří se ze substantiv, výjimečně z adjektiv (e). Základ se f rozšiřuje o -ov- tam, kde by vznikalo jednoslabičné slovo i': (kř-ov-í), potom i jinde, zvláště ve slovech novějších (/). Někdy f je kolísání (g). Jsou změny v kvantitě (h) a měkčení koncové sou- ; hlásky základu v II. typu (ch). Hromadná na -í se tvoří také $ s předponami ná-, po- (i) a sou- (j), dále ve složeninách s číslov- kami dvoj-, troj- atd., v. § 342 (k). i[ B. Označuje hromadnost zvláště u jmen rostlin (a), částí a pro- duktů rostlinných (b), částí těla (c), řidčeji u jmen jiných (d), * zřídka abstraktně (odvětví). í; 81 C. (a) stromoví, šípkoví, křoví, habří, olší, smrčí, klokočí, chmeloví, býlí, sílí, jahodí; (b) dříví, kmenoví, chrastí, proutí, listí, lýčí; (c) chmýří, peří' hrudi, paroží, žiloví; (d) uhlí, droždí - původně asi množné ženské -, trámoví, pákoví, plachtoví, zboží, nádobí, ústrojí; (e) mlází (mladý les), houští (hustý porost); u těchto jmen je i varianta (řidší) mláz a houšť; (/) stromoví, bezoví, chmeloví, révoví, laťoví, sloupoví, věncoví; (g) vrbí a vrboví, jahodí a jahodoví, hloží a hlohoví; (h) květ - kvítí, prut -proutí: bříza - březoví; (ch) hloží, lýčí, jalovci, klestí, lupení, habří; mlazi; (i) náčiní, nářadí, pohoří, potrubí; (j) souhvězdí, souostroví, sousloví, soukolí; (k) dvojhvězdí, trojročí i tříletí, osmiverší. 13-43 3. -ina ž. „dubina" A. Formální stránka § 163. B. .Označuje hromadnost u jmen stromů a keřů (a); jde zpravidla o rozsáhlejší porosty než u slov s příponou -í; má proto výraznější odstín místní (ale hojná synonyma typu houští — houština, dubí — dubina mluví pro zařazení k hromadným); řidčeji je u jiných jmen (b); základem může být i adjektivum, a to k označení skupin plodin (c), ev. jiných věcí (d). C. (a) březina, bučina, smrčina, jalovčina, kaktusovina, jahodina; (b) dro-botina. družina; (c) obilniny, pícniny, okopaniny: (d) zelenina, kulatina, loupamna, kmenovina; jalovina (jalový hovězí dobytek), chudina. 4. Jiné přípony 18-44 a) -ena v umělých slovech: květena, zvířena. 18-45 b) Cizí, např. episkopát, kilometr á ž, žandarmerie, aristo-krac i e, témat i k a, admirál i t a (v. TSC 2, 490—491). 18-40 1. Hromadný význam mívají i adjektivní abstrakta, zvláště na -ota (pechota) § 1665: dále jsou hromadná jména prvotní: lid, dav; brav skot, hmyz. ' 18-47 2. Rodina jaíco ceíefc se označuje příponou -ovi: Vrabcovi, Bukvicovi, -ovic: doktorovic, Ambrožovic; u příjmení adjektivního původu se v tomto významu užívá dále 2. p. mn.: Novotných, důchodních, krejčích. " D. Jména zdrobnělá o zveličelá, lichotná a hanlivá (deminutiva, augmentativa, laudativa, pejorativa) 18-5 A A. PŘEHLED VÝZNAMŮ a) Jména do této skupiny patřící označují: po věcné stránce: předměty menší než normál (stromek): zdrobnělá (deminutiva), 82 předměty větší než normál (dubisko): zveličelá (augmentativa); u zdrobnělých jsou další významy: označují jednotlivce proti celku (prášek): jednotliviny (sin-gulativa), odlišují jméno specializované (mozeček jako pokrm), odlišují jméno posunuté nebo přenesené (hlavice); po citové stránce: provázející cit libý a vztah něžný (babička): lichotná (laudativa), provázející cit nelibý a vztah nepřátelský (babice): hanlivá (pejorativa). Citově libě zabarvená slova jsou: vlastní lichotná, mazlivá (v oboru lásky a něhy, ve světě děl- ském, zvláště o částech těla a oděvu, o zvířecích mláďatech), obdivná (chlapík), soucitná (chudinka), blahosklonná (kolegáček). Volněji sem patří užití eufemistické (záchodek, samička) a zesilování záporu (ani vlásek nespadne). b) Čeština má mnoho zdrobnělých slov, zato zveličelých (bez citového zabarvení) téměř není. Vlastní zdrobneliny, slova lichotná, jména jednotlivin, slova s významem specializovaným, posunutým a přeneseným, zčásti i hanlivá, tvoří se způsobem téměř stejným. Skutečný význam je dán souvislostí a zvykem: chlapík je obdivné, mužík přezíravé, ačkoliv samo chlap je hanlivé, muž neutrální. Zdrobnělost často slábne, takže slovo se zdrobňující příponou stává vedle základního slova bez znatelného rozdílu významového (půle — půlka), někdy pak je nahrazuje (nováček, ježek, lávka). Zdrobnělá slova uchovávají zásadně rod svých základních slov (dub m. — doubek m., lípa ž. — lipka ž., žito s. — žitečko s.). Jen při významu specializovaném, posunutém a přeneseném bývá změna rodu (chochol m. — chocholka ž., ještěr m. — ještěrka ž., prám m. — pramice ž.). c) Soubor významů tedy je: (A) (1) zdrobnění (2) oslabené zdrobnění (3) ztráta zdrobňující ho významu (B) (4) jednotliviny (5) specializace (6) posun významu (7) přenesení významu (metafora) : stromek : treta — tretka : ježek : prášek : mozeček (pokrm), plavčík (na plovárně) : večírek (zábava), lahůdka : hlavice, jazýček, kohoutek 83 (C) (8) lichotnost (obdiv atp.) (9) eufemismus (10) zesílení záporu (D) (ll) hanlivost (opovržení atp.) : klobouček, holoubek, chlapík : záchodek : neřekl ani slovíčka : dědek, babice Doklady u jednotlivých přípon jsou řazeny podle těchto čísel. Příklad mnohovýznamovosti: človíček: (1) Ředitel byl malý človíček jako rtuť. — (8) Měl advokáta — mazaného človíčka — všechna čest. — (10) Nebylo nikde ani človíčka. — (11) Ale, človíčku, vy si nevidíte na jazyk. 18-6 BB. PRÍPONY 18-60 Přípony jsou: zdrobňující jednoduché: -ko s. 1. -ek m. 2. -ík m. 3. -ecm. 4. - -kaz. -ice ž. (-ce ž.) -ina ž. -ce s. zdrobňující navzájem složené:. 5. -eček m. -ečka ž. -ečko s. : -íček m. -ička i. -íčko s. : -ínekm. -inkaž. -inkos. : -énekm. -etikai. -énkos. : -ánek m. -ánka ž. — : — -unka — : zdrobňující složené s hanlivými: 6. -oušek -(o)uška -ouško : -áček — — : zveličující: 7. dědek dědík babec dědeček tatíček tatínek *pylének hošánek dědoušek synáček -isko. -iště -izna různé zesilování spojování: 9. strejdulínek babka dřívko babice — Vesce dřevce dívčina — děvečka dřívečko babička dřevíčko bábinka očinko děvenka *slovénko chvilánka — dcerunka — babuška jablouško babisko klučiště babizňa bábulinka. Běžné a velmi produktivní jsou přípony -ek. -ka, -ko, dále -ík, -ička, -ečko. Podle TSC II, 498 n mužských 1 je v PS zachyceno liíWO zdrobnelín, /. toho M 7 ";'o ženských, 11% středních, a to: z mužských 75% -ek (2241), 10,5% -ík (331), z ženských 60 % -ka (1342). 26,5 ze středních 43% -ko (271), 39,5' OL -ička (603). -ečko (251). Z mužských podstatných jmen vz. „předseda" a „soudce" se zdrobneliny tvoří jen výjimečně: kolega -+ kolegáček, správce — správčík. 1. -ek m., -ka ž., -ko stř. „dědek; babka; dřívko" (a) A. 1. Ze středních vz. „kuře" se tvoří zdrobneliny na -átko (z množného kmene). K některým jménům na -átko chybí však základní slovo (b). 2. Kvantita: aa) Před příponou -ek se samohláska zpravidla dlouží (vyjma slova s příponou -ec, -ek a některá slova jiná, zvláště se samohláskou -o-); AP § 61, ŠP § 49 (c); někdy je proti 1. j. č. krácení (d). Pouhým dloužením samohlásky se tvoří zdrobnelina: žaludek — žaloudek. bb) Před příponou -ka. se dílem krátká dlouží, dílem dlouhá krátí, dílem zůstává kvantita nezměněna (přípony -ice, -ina, -ule); AP § 62, SP § 50 (e). cc) Před příponou -ko se samohláska dlouží s výjimkami nepříliš četnými; AP § 61, SP § 49 (f). 3. Kdyby připojením -ka, -ko vznikly souhláskové skupiny příliš obtížné, vkládá se -e- (g); to se dloužívá v -é- nebo -í-/-ý-, a to zvláště u skupin na -l, -n, -r (h); v jiných případech se raději užívá přípon složených (i). 4. Koncová souhláska základu se měkčí v typu II (hrdelnice a c) (j). 5. Koncové ď, t, ň někdy před -ka, -ko tvrdne; AP, SP § 19 (7c). 6. Cizí -ie se odsouvá (l). 7. Zdrobněním přípony -dlo vznikla přípona -tko (*-dlko > -dřeo > -tko) a osamostatnila se; v. § 1347. — Dnešní zdrobnelinou k -dlo je -délko (divadlo — divadélko). B. Nejproduktivnější zdrobňující přípony, u nichž jsou zastoupeny všechny významové skupiny (a). — Rodové odchylky jsou řídké; bývají u významů posunutých (m). — U přípony -ka, která má různé významy (v.1351 atd.), dochází někdy k tomu, že se význam zdrobňující cítí i u slov jinak tvořených. Např. sklen-ice a sklen-ka jsou slova souběžně tvořená příponami -ice a -ka (§ 1352 a 1351) z přídavného jména sklený, ale slovo sklenka se cítí jako zdrobnelina ke sklenice (SSJC). C. (a) (Velká písmena a číslice v závorkách udávají významy podle § 1853.) (A) (1) ptáček, kopeček; dírka, hromádka; okénko i okýnko, vlákenko i vlákýnko 18-61 až 08 84 85 (2) —; tretá — tretka, srna — srnka, bouře — bouřka, půle — půlka (3) nováček, ježek, umíráček; hrdlička, cívka, lávka, tobolka; klubko (B) (4) hrášek (: hrách), prášek (: prach) (5) mozeček (kuchyňský), párek (uzenka), te tří vek (Tetrao tetrix : tetřev); ledvinky (kuchyňské), čárka (pravopis), řepka, kladka; plecko (vepřové), poutko (u oděvu) (6) večírek (zábava); lahůdka, peroutka; olůvko (tužka), želízka (7) kohoutek (u pušky) jazýček (vah), srpek (měsíce); muška (u pušky), hlávka (zelí), korunka (zubní); očko (při pletení), ouško (jehly) (C) (8) klouček, holoubek, čepeček, zvířátko (9) záchodek, samička (10) v celé řece není ráčka, ani slůvka neřekl (D) (11) dědek, pisálek (v. § 1117); osůbka, děvka (b) děťátko (ale i: dítko), kuřátko, hrabátko, cukrlátko; hovorově i k nesklonným na -é: klišé — klišátko, filé — filátko, relé — relátko; bez základního slova na -e: holátko, jediňátko, nebožátko, nekřtěňátko, neviňátko (c) hrádek, rarášek, katárek; plíšek, oříšek, ortýlek; kvítek; mníšek, kalíšek; schůdek, tvarůžek; doubek, holoubek; jazýček; ale (-ec) čepeček, kopeček, třapeček, (-ek) mozeček, nárameček, vdoleček, (jiná) bastardek; bifteček; sešitek, narcisek, Emilek; bloček, bobek, cvoček, nástrojek, praporek, snopek, stromek, vzorek (d) domek, dvorek, volek (e) (aa) hromádka, klícka, vížka, knížka, ozdůbka, chaloupka (bb) miska, budka, muška (cc) palička, kožešinka, karkulka; sekerka, pilka, botka, stužka. (dd) schránka, číška, hůlka (/) hovádko, čílko, přadénko i přadýnko, plátěnko i plátýnko, odch. řešeto — řešátko, bříško, ouško, kopýtko; ale: očko, paletko, plecko, vřecko (bot.) (g) ovečka, panenka, sbírečka, kazaječka (h) divadélko, zrcadélko, křesílko, vesílko, bidélko i bidýlko, světélko i světýlko; bedýnka, lokýnka, ploténka i plotýnka; okénko i okýnko, vlákenko i vlákýnko, novinko, dýnko, plátěnko i plátýnko, prkénko i prkýnko, jiskérka, ňadérko, žebírko, jatýrka; u -r i před -ek: větérek i větýrek, hadyrek, kufírek (i) bratříček, buchtička, sestřička; městečko, soustíčko, hnízdečko (j) kroužek, hrášek, obláček, čepeček; podlážka, soška, motyčka, lus- tička, lžička; ouško, očko, líčko (ale: plecko, vřecko) (k) zídka, čeládka; choutka, oprátka, památka, peroutka, dítko; ohýnek, svinka (korýš); ale: loďka; laťka, sítka; klíšfky; baňka, laňka, síňka, skříňka vedle skřínka, sviňká (k svině) (l) lobelie - lobelka, Teesdalia - teesdálka, Viktorie - Viktorka (m) chochol - chocholka, ještěr - ještěrka, nůž - nůžky, pás - páska, šíp - šipka, znak — značka; květ -► kvítko, topor - topůrko. 18-64,65 2. -ík m., -ice ž., „dědík; babice" (a) A. 1. Délka v 1. p. mužských se v zdrobneline neobjevuje (b); ženská mají krátkou samohlásku, je-li v některých pádech (c). 2. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I (d). B. Přípona -ík bývá zvláště po -Z, -ř a po skupinách souhlásek, 86 ale i jinde (e); stává vedle přípony -ek, někdy s rozlišením významovým (f). Hojné jsou významy druhotné. Přípona -ice nemívá význam věcně zdrobňující. Bývá též u základů mužských a středních (g). Stává vedle -ka, někdy s rozdílem významovým (h). C. (a) (1) orlík, kovářík, kapřík, čertík, červík, lesík; šachtice; (2) krokev -> krokvice, láhev -* lahvice; (3) obrtlík, žebřík; kytice, lavice, police; (5) plavčík (plavec na plovárně), bičík (jezdecký); skalice (modrá), jehlice, motýlice; (7) tesařík (brouk), mečík (rostlina); matice, růžice; (8) chlapík; (9) diblík; (11) Japončík, kadetík, mužík, babice; (b) dúl -dolík, kul - kolík, kůň -> koník; (c) láhev, lahví - lahvice, skála, skal -« skalice, pod. měřice, krupice, trubice; ale: částice, růžice; (d) hošík, klučík, plavčík, dědík, bažantík. hadřík; mšice (k moucha), kostice, hranice, měřice; (e) po l např.: diblík, dolík, kachlík, kbelík, obrtlík, orlík, oslík, pacholík, uzlík; po ř: hrobařík, keřík, kovářík, ořík, rybářík, škapuléřík, tesařík, žebřík; po skupině souhlásek: kufřík, prospektík, tančík, bažantík, šperčík, čertík, nártík, červík, kmotřík, lotřík, svetřík; jinde: Japončík, bičík, orloj ík, klučík, koník, lesík, panošík, palcátík, mužík atd.; (/) pacholík — pacholek, dolík — důlek, nosík — čapí nůsek; (g) prám -pramice, rukáv -» rukavice, stůl - stolice; rádlo - radlice, trdlo - trdlice; (h) částka — částice, krupky — krupice, mírka — měřice, skalka — skalice, trubka — trubice, žežulka — žežulice. 3. -ec m., -ce ž., -ce s., „babec — Vesce — dřevce" (a) 18-66 až 68 A. Samohláska bývá krátká (dvorec, kamenec). B. Přípony řídké s významy často druhotnými (a); někdy jsou vedle sebe přípony -ec a -ek s významy rozlišenými (-ek mívá význam věcně zdrobňující) (b). — Přípona -ec bývá i u základů ženských a středních (c). C. (a) (1) houfec, dílec; ž. jen v místním jméně Vesce, čtvrtce; laňce, slovce, stádce; (2) kahan -> kahanec, toul - toulec; (3) otec, palec, hrnec; slunce, vejce; (5) kamenec, dvorec (tenisový), obvazec, červenec; dřevce, (cito)slovce; (fi) stolec; (7) kozelec, prstence Saturna, sloupec tisku; (11) babec; (i)) kamenec — kamínek, dvorec — dvorek, vzorec — vzorek, obrazec — obrázek, kabátec — kabátek, rámec — rámek, vlasec (rybářský) — vlásek; (c) bába — babec, kopa — kopec, hřeblo — hřbelec. 4. -ina ž. (m.), „dívčina; klučina" (a) is-69 A. Formální stránku viz § 163. B. Význam věcně zdrobňující (1) je řídký, je to však nejdůleži-tější přípona pro význam singulativní (4), specializující (5) a přenesený (7). Bývá i u základů mužských a středních (b), u životných mužských má rod mužský (klučina). C. (a) (1) dívčina, kudrlina (ke kudrna); (2) roklina, kalužina, lučina, zátočina; (4) potravina (jedna složka potravy), křovina (ke křoví), bylina (k býlí), kleština (rameno kleští); (5) rodina, kladina, končina, listina; (7) kotlina, kosina (zahradnický nůž), kobylina (stolice, ke kobyla); (8) klučina; (11) dětina, ženština (k ženská); (b) kluk — klučina, rod — rodina, kotel — kotlina, konec — končina; křoví — křovina, býlí — bylina. 87 18-70 až 72 5. -eček m., -ečka i., -ečko s. „dědeček, děvečka, dřívečko" 18-73 až 75 -íček m., -íčka ž., -íčko s. „tatíček, babička, dřeví čko" 18-76 až 78 -ínek m., -inka ž., -ínko s. „tatínek, bábinka, srdínko" -ének m., -enka ž., -énko s. „pylének, děvenka, *slovénko" 18-79 -ánck m., m., -ánka -unka ž. ž. „hošánek, chvilánka, dcerunka" (a) A. Formální stránka jako u -ek, ik (§ 1861—1865). Tvoří se od slov základních, od zdrobnelín na -ka tehdy, když základní slovo zaniklo nebo má význam odchylný (b). U koncové skupiny -ska jsou zdrobneliny na -stička (c) pod vlivem základního slova. Od „oko" jsou odvozena očičko a očinko s krátkým i. B. Význam je především silně lichotný (8) a vůbec silně zdrob-ňující (1); význam jednoduchých zdrobnelín mají zvláště tam, kde jednoduché zdrobneliny nemají význam zdrobňovací (d), kde se kmen končí skupinou souhlásek; viz § 1861, A 3 (e); také u jmen na -í (f) a u jiných jmen (g). C. (a) (1) copeček, nitečka, kolečko, kousíček, cestička, tyčinka; (4) krvinka (krevní tělísko), (5) děvečka (služka), (slzy na) krajíčku, ředkvička, latinská slovíčka, dostaveníčko, kádinka; (7) hodinová ručička, kosinka; (8) mazlíček, koníček, dortíček; kravička, písnička; psaníčko, nebíčko; tatínek, maminka, dušinka, hlavinka; srdínko; nosánek, chvilánka; děvenka, dívenka, holuběnka, chudoběnka; (9) chudinka; (10) neřekl ani slovíčka; (11) mužíček, společíček, celé to nnutíčko; přítelínek; (b) lisa - liška - lištička; hruše - hruška - hruštička; husa - houska -houstička; (c) destička, houstička, mistička; (d) dědeček (dědek je pejorativní), ježeček, špačíček, babička (babice je pejorativní), hlavička (hlávka i hlavice jsou specializovány); (e) viz § 1861, C (i), dále např.: orchestříček, barvička, básnička, berlička, kavárnička, klenbička, kresbička, lucernička, prosbička, klubíčko, máslíčko; (/) hospodářstvíčko, kázáníčko, nádobí čko, obočíčko, obydlíčko, prostranstvíčko, spřeženíčko; (g) basička, náhodička, náladička, prózička; masíčko, nebíčko. 18-81 až 83 6. -oušek m., -uška ž., -ouško s., „dědoušek, babuška, jab-louško" -áček m., „synáček" (a) 18-84 A. B. Ze substantiv i adjektiv (v. § 1179) s významem především silně lichotným (a 8), někdy blahosklonně, ironicky a útrpně (a 11). C. (a) (8) dědoušek, kmetoušek, cukroušek, drahoušek, velebňoušek; babuška, dceruška, ženuška; jablouško; synáček; (11) svatoušek, kmochá-ček, kolegáček, Čecháček, hlupáček. 88 7. -isko, -iště s., „babisko; klučiště" 18-85 A. B. Ze substantiv všech rodů. Je to tvořeni nářeční (-isko zvláště moravské, -iště podkrkonošské), do spisovného jazyka pronikají jednotlivá slova na -isko někdy s významem zdrobňu-jícím (křovisko, „malé křoví", PS) a lichotným (dědisko milé); mívá i význam humorný. C. chlapisko, klučisko, babisko, psisko, dubisko, křovisko, bahnisko, skalisko, vousisko, očisko, kordisko; klučiště. psišlě, nožiště. 8. -izna ž., „babizňa" 18-86 babizňa, holčizna, sůvizna, fajfčizna, barabizna, šarapatizna; vulgární obměna -ajzna: tlamajzna, všivájzna, klapajzna. 9. -ák, -an m. 18-87 (lidové a slangové) židák, auťák, zimák; copan, nosan. 10. Jiné tvoření 18-88 A. B. Pro zesílení expresivity se ojediněle užívá: (a) dalších kombinací, event. zdvojování přípon, (b) jiných řídkých přípon, zvi. -as, -oun, -our, -ous, -ouš, -ula, ule, -ura, (c) někdy kombinovaných s příponami zdrobňujícími, (d) zdvojování poslední hláskové skupiny základu. C. (a) kous-ičíček, kapesnič-íneček, kous-inínek; čárčička. babčenka, knížičuška, chvilininka, maminčička; (b) lotras, vrahoun, dědour, kně-žour, dědous, dědous, dědula, brašule, hošule. svinčura; (c) mamulka, ma-mulenka, bábulinka; dědulínek, strejdulínek, kloboulínek; (d) chvililinka. 1. U některých slov těmito způsoby vznikají četné zdrobneliny; např. 18-89 chvíle: chvilka, chvilečka, chvilička, chvilčička, chvilinka, chvilčinka, chvilenka, chvilánka, chvilenečka, chvililinka, chvilininka (11). 2. Hanlivý význam mají i tyto přípony tvořící jména lidí: 1117 -Z, -lek: prášil, třeštílek; 1118 -lík: poběhlík; 1119 -oun, -out: řvoun, mlsout; 112 -a: pobuda; -ka: mluvka; -ák: lajdák; 1174 -a: necita; 1775 -áč: břicháč; -ák: sprosták; 1176 -án: tílouhán; -as: krufas; 1177 -ek: posmr-kánek; 1178 -och: slaboch; 1179 -oun: hezoun; -our: hubeňour; -ous: di-vous; -ouš: chytrouš; 1824 -na: klepna; jména jiná: 163 -ina: krejčovina; 1751 -icc: rvanice; 1752 -čka: rvačka; 178.'í -ina: hatlanina. CC. DOMÁCKA PODSTATNÁ JMÉNA 18-9 (hypokoristika) Domácká podstatná jména jsou mazlivé obměny křestních jmen, jichž se užívá v důvěrném styku, zvláště rodinném. Počí-i táme k nim i podobné obměny jmen příbuzenských (tafulda atp.). 89 Tvoří se v podstatě jako zdrobneliny (A), ale jejich silná citovost způsobuje, že vznikají i způsoby zvláštní (B). 18-91 (1) Zdrobňování (viz 2.) 1. -ek, -ka: Bedříšek Anka, Boženka, Helenka 2. -ík: Jiřík 4. -ina: Anina, Frantina 5. -eček: Jareček -íček, -ička: Honzíček Anička, Evička, Martička -ínek, -inka: Nácínek Aninka, Olinka, Fanynka -enka, -čnka: Kačenka, Kátěnka -ánek: Pepánek -unka: Bohunka, Barunka 6. -oušek, -uška: Jaroušek Baruška, Bětuška -áček: Ferdáček (2) Zvláštní způsoby Silná citovost domáckých jmen způsobuje: 18-92 1. Mimořádné změny základu: Základ se zkracuje tím, že se mechanicky vypouští jeho část, a to: přední: A-dolf - Doiía, Au-gust -> Gusta, Alž-běta -* Běta, zadní: Frant-išek -* Franta, Ferd-inand -» Ferda, Magda-lé-na -* Magda, přední i zadní: An-ton-ín ->■ Tonda. Před -a v zakončení jmen ženských i mužských se: samohláska dlouží: Barbora -* Bára, Lidmila -> Lída, Vladimír - Vláďa, souhláska měkčí: Kateřina -» Káťa, Svatopluk -> Sváťa, souhláska stává tvrdou: Zdeňka -» Zdena, Jindřich — Jindra. 18-93 2. Tvoření mužských jmen příponami ženskými a naopak: Mužská na -a: Eda, Ferda, Franta, Vláďa; táta, děda; -ka: Jirka, Jožka; -da: Čenda, Tonda; strejda. Ženská na -ouš: Hedvouš, Helouš; -oušek: Heloušek, Kadlou-šek, Lidoušek, Maroušek. 18-94 3. Tvoření příponami pejorativními a zvláštními (v. § 1888, 1889): s -š-: Antoš, Jaroš; Bohuš; Bohouš, Karlouš, Tonouš; Katuše, Liduška; s -n-: Mařena, Kačena; Liduna, Veruna; Lidunečka; jiné: Fanda, Fandička; Andula, Andulka, Andulička; Anča, Fanča: Kátla. . 90 *B. Podstatná jména odvozená předponami Podstatná jména s předponami se tvoří: I. ze slov s předponami: přikázat - příkaz, II. z předložkových pádů: při zemi - přízemí. III. z podstatných jmen: svit - přísvit. L Tvoření ze siov s předponami 1. Tvoření ze slov s předponami se neliší od tvoření ze slov bez předpon: zahrada - zahradník jako les - lesník, dotěravý - dotěravec jako hltavý -» hltavec, donášeti - donašeč jako sázeti -* sazeč. Proto se tvoření ze slov s předponami probírá zároveň s tvořením ze slov bez předpony. 2. Daleko nejdůležitější je ovšem tvoření ze sloves s předponami (protože při tvoření sloves mají předpony mimořádnou úlohu, v.§ 821 n.). Některé přípony přistupují zpravidla ke slovesům bez předpony: I. 1114 plavec, 1117 prášil, 1119 řvoun, mlsout, 112 pasák, 1141 písař; II. 124 chřástal, kvičala, hafan; III. 1346 bodec, 1356 stavivo; u jiných typů značnou většinou; IV. 1414 válcovna, 142 hřiště; VII. 172 sadba, 1738 saze, 1751 rvanice, 1753 jásot, 1762 pastva, 1765 dřímota, 1766 píseň, 1768 krádež. Naproti tomu převážně ze sloves s předponou jsou odvozeny typy: I. 1118 poběhlík; VII. 174 sádka, 1781 přístavek, 1782 násadec. To ovšem souvisí s tím, že slovesa bez předpony jsou většinou nedokonavá, s předponou dokonavá. 3. Kvantita předpony. Při tvoření z kmene minulého a z hotových tvarů (příčestí) se kvantita předpony nemění. Při tvoření z kmene základního bývá předpona dlouhá; v. § 1735. 91 22 až 24 li. Tvoření z předložkových pádů 22 1. Prosté zpodstatnění předložkového pádu je velmi řídké: přesčas. 23 2. Podstatné jméno v tvaru 1. pádu: Předpony z vlastních předložek: 1. nad-: nadporučík je důstojník, který je v hodnosti nad poručíkem (sám však poručíkem není), pod. naddozorce, nadlovčí, nadčlověk (vyšší vývojový stupeň, než je člověk), nadledvinka (žláza nad ledvinou). Podobný význam mají cizí předpony super-: superintendent; supra-: supraracionalismus. 2. pod-: podporučík je důstojník, který je v hodnosti pod poručíkem (sám však poručíkem není), poddůstojník, podúředník, podjeseň. 3. před-: předehra je před hrou, předvečer je před večerem. Předpony z nevlastních předložek: 4. mezi-: mezipatro je podlaží mezi patry, mezičelist; cizí inter-: inter-dentála. 5. místo-: místopředseda je zástupce předsedův, místokrál, místokancléř; cizí pro-: prorektor, pronomen, vice-: vicepresident. 6. proti-: protijed je prostředek působící proti jedu, protireformace se obracela proti reformaci, protialkoholik je odpůrce alkoholismu; cizí anti-: antisemitismus; kontra-: kontrarevoluce. Od těchto typů je třeba lišit typy „nadvýroba, podvýroba, předprodej atd." (§ 27). 24 3. Tvoření příponami: 24-1 1. -í „zábradlí" (místní 1472) nadloktí, (časové 151) období; jinak významově rozptýleno: příručí; průčelí, zábradlí; závaží; podmáslí; podnebí, bezvětří, přítmí; pohlaví, ústrojí, záňadří; bezvědomí, úsilí, příjmení, příročí, příměří, násilí, bezpráví, područí; úsloví, odvětví. Nejčastější jsou předpony pod-, zá-, před-; je také tvoření 92 s ?-02-, třeba příslušná předložka není (rozhraní, rozcestí, rozvodí). 2. -ek: 24-2 (jména lidí 1147) bezzemek, (jména prostředků 1357) opasek, (místní 1473) přístřešek, (výsledků děje 1781) pohlavek. 3. -nik: 24-3 (jména lidí 1145b) zákeřník, pobočník. 4. Tvoření bez přípony: 24-4 (1736 „sad") podzim, zázrak; (1737 „sada") osoba, přilba, zásoba; (1739 „zpověď") odnož; k tomu -ka (174): ohlávka. Dloužení předpon jako u jmen dějových: náustek, záňadří, přístěnek. til. Tvoření z podstatných jmen 25 až 27 Předpony spojující se se substantivy jsou trojího druhu: A. kvantitativní (zesilující, zeslabující, rušící), B. s významem „spolu, zároveň" (sou-, spolu-), C. předložkové s významem místním a časovým. A. KVANTITATIVNÍ PREDPONY 25 AA. Zesilující (intenzifikující) 1. arci- „arcibiskup" 25-1 Význam: a) „vrchní, vyšší": arcibiskup, arcidiecéze, arcivévoda, arcikníže; v tomto významu i starší podoba archi-: archidiákon, archanděl b) „vynikající, nedostižný": arcidílo, arciučitel, arci-romantik c) „úhlavní, nejhorší": arcikacíř, arcibuřič, arcizloděj; ironicky: arci vlastenec. Příležitostně se tvoří ve skupině b) a c). Podobná předpona cizí: proto-: proíonotář, protomedik, prototyp. 2. vel(e)- „veletrh" 25-2 Význam „větší, vyšší, nadřazený": veletucet (tucet tuctů), velmistr, velvyslanec; zoologické: veleop, velevrub; tělocvičné: veletoč, velvýmyk. 93 J 25-3 3. pra- „praděd" Význam: a) „v časové posloupnosti vzdálenější": praděd, pravnuk b) „nejstarší, původní, základní": pravlast, Praslovan, prakůň, pravzor c) „nepěstěný, v původním stavu": prales d) „naprostý, velký" (expresivní): pradarebák, prano-váček, praškoda. Produktivní. Může se opakovat: „Brožkův otec, dědeček, pradědeček, prapradědeček, snad i i praprapradědeček, všichni byli muzikanty". Hal. 25-4 4. pře- „přesila" Řídké: přemíra, přemoc, předobrota. Podobné předpony cizí: hyper - : hypercivilizace, hyperémie; u 11 r a - : ultramikroskop, ultrapokrokář. BB. Zeslabující 25-5 5. pa- „padolina" Význam pejorativní: a) „napodobený, předstíraný": paúčel, paumění b) „nepravý": pakrál, paklíč, pafilosofie c) „nedokonalý, méně hodnotný, špatný, zrůdný": palidé, pa-křesťan, paláska; Význam nepejorativní: d) „menší, druhotný, obměněný" v odborné terminologii: zeměpisné: parovina, padolina (k tomu „pahorek" s příponou -ek), . botanické: pajasan, pakmín, pablen, pakorunka, zoologické: pakamzík, pamoucha, pajazýček, lékařské: pakloub, pamázdra. 25-6 6. pří- „příhana" Význam „částečný, slabý": příhana, příchuť, přísvit. 25-7 7. leda-, lži-, nedo-, pro-, skoro- Předpony řídké, někdy archaické, někdy žertovné: ledakritik; lžibásník; nedobásník (kdo ještě nedorostl na básníka), Nedo- čech; bot. nedošáchor (Pseudocyperus); pronárod; skoropohádka. Podobné předpony cizí: p a r a - : paramorf óza, parablast, parabřidlice p s e u d o - : pseudoumělec, pseudokultura q u a s i - : quasikontrakt, quasiparlament, quasiromán. CC. Rušící 25-8 8. ne-Význam: a) „nejsoucí něčím" (prostě rušící): nemarxista, Ne-čech, neakademik 94 b) „opačný, jsoucí protivou": nepřítel, nebezpečí, neštěstí; zvláště „špatný, zlý" : neúroda, netvor, nepíle c) zesiluje záporné představy: nesvár, nestvůra. 9. bez- 25-9 Řídké, většinou zastaralé: bezcit, bezmoc, beznaděj. Podobné předpony cizí: a n -, a - : analgezie, anacionalismus in-, i m -, i (r) - : indispozice, imperfektum, ir(r)ealita dis-, d i - : disharmonie, difamace d y s - : dysfunkce, dyspcpsie, dysproporcc. B. SOU-, SPOLU- 26 Význam „společný, zároveň", účast, podíl (Pravá součinnost a spoludělnost. Šalda): sourozenec, soustolovník, souhláska, souboj, souhra, souzvuk; spoluobčan, spoluvězeň, spolupracovník, spoluvina, spolužití. Typ „souhrn" (k shrnout) v. § 1735 (3), typ „souhvězdí" § 1842. Podobné předpony cizí: k o n - : kondominium, konfederace, konglomerát syn-; sym-: syntéza, synkopa; symbióza, symfonie. C. PŘEDLOŽKOVÉ PítEDPONY S VÝZNAMEM MÍSTNÍM A ČASOVÝM 27 Předpon nad-, pod-, před- (z předložek vlastních) a mezi-, proti-(z předložek nevlastních) se užívá podle cizího vzoru k místnímu a časovému odstínění substantivních představ. 1. nad- „nadvýroba" Znamená „nad pravidelnou míru, větší, zvětšený, ev. přebytečný": nadvýroba je výroba větší než spotřeba, výroba nadměrná; nadproud je proud větší než dovolený; pod. nadpotřeba, nad-počet, nadmíra. Podobné předpony cizí: h y p e r - : hyperprodukce m e t a - : metaderivát, metapsychologie per-: Perchlorat, perboritan super-: supertantiéma s u r - [sir]: surtaxa u 11 r a - : ultrademokrat; ultračástice. 95 27-1 27-2 2. pod- „podvýroba" Znamená „pod pravidelnou míru, menší, zmenšený, nedostačující": podvýroba je výroba menší než' spotřeba, výroba podnormální; podproud je proud menší než nejnižší dovolená hodnota; pod. podvýživa, podúhrada. Podobné předpony cizí: h y p o - : hypotonie, hyposulfit i n f r a - : infrazvuk (zvuk jsoucí pod hranicí vnímatelnosti lidským sluchem): sub-: subkomise, subkonto. 27-3 3. před- „předstupeň" Znamená „časově (místně) před něčím, předcházející, přípravný": předstupeň je první, základní stupeň vývoje; předprodej je předběžný prodej; predzápas je vedlejší zápas před hlavním zápasem; predzáhradka je zahrádka vpředu mezi budovou a komunikací; předvzdělání, předjezdec, předvýroba. Podobné předpony cizí: pre-: prenotace „předběžný zápis" pro-: proseminář „přípravný seminář". 27-4 4. mezi- „mezistanice" Znamená „místně mezi něčím, vsunutý, průchodní"; mezistanice je stanice mezi stanicí počáteční a koncovou; mezikupec je kupec mezi výrobcem a spotřebitelem; mezilátka, meziobchod. Podobná předpona cizí: i n t e r - : interfáze, interkomunikace. t>, 27-5 5. proti- „protisíla" Znamená „místně na opačné straně, odporující, nepřátelský, vzájemný"; protisíla je síla působící proti jiné síle; proticísař, protislužba, protiofenzíva, protinožec. Podobné předpony cizí: a n t i - : antistrofa, antilátka k o n t r a - : kontraindikace, kontramatka. Tato slova je třeba odlišovat od slov vzniklých z předložkových pádů § 23: nadporučík je „nad poručíkem", sám poručíkem není; „nadvýroba" je výroba, ale nadměrná. Tvoření typu „nadvýroba" se uplatňuje především v odborné terminologii, protože je stručné. Někde ovšem může vzniknout z formální shody s typem „nadporučík" jistá nejasnost: „proti-lék" je lék proti něčemu (chorobě, jedu) působící; co je „protijed" : je to také jen jed opačných účinků, nebo každý prostředek působící proti jedu? 28 Některé jiné cizí předpony: d i a- „skrze": diamagnetismus ex- „bývalý": exjezuita, expresident; excísař, exkrál re- „zpět, znova": reemigrant, remiiitarizace. 96 *C. Podstatná jména složená 30-36 Přehled. Typy: 30 hlavní: 1. „dřevokaz", 2. „černozem", 3. „kazimír"; vedlejší: 4.a) „čtvrtlán", b) „dvojspolek"; 5. „samouk"; 6. „Baltoslované"; 7. „zeměžluč". Jiné složeniny: 8. Z toho jsou (v. § 0064 b): aa) slučovací: G. Baltoslované"; bb) určovací: 2. „černozem"; 7. „zeměžluč"; 5. „samouk"; cc) vazebné: 1. „dřevokaz", 3. „kazimír"; 4. „čtvrtlán". 1. „Dřevokaz" 31 A. B. Prvním členem je substantivum (též zájmeno „sebe-": sebeurčení, sebeklam, sebezáchova), zřídka příslovce (černohlíd — černě hledí); druhým členem je deverbativní substantivum (bez přípony v typu „sad", na -ce, -ec, -ka atd.); složeninu lze nahradit dvojicí slovesa s předmětem nebo příslovečným určením: dřevokaz — brouk, který kazí dřevo; provazochodec — člověk, který -chodí po provaze. V prvním členu bývá krácení á: chvalozpěv, parovod, ptako-trudka, zpravodaj; ale dálkopis; révokaz, lýkožrout. Typ .„právný a hojný (zvláště v typu „sad"). C. I. Lidé: 1. „sad": darmojed, pecivál, stávkokaz, zpravo- daj 2. -ce: drakobijce, vojevůdce, divotvúrce 3. -ec: dřevorubec, veršotepec, zločinec 4. jiné: vojvoda, patolízal, knihožrout II. Zvířata: 1. „sad": kozodoj, myšilov, révokaz 2. -ka: barvoměnka, ptakotrudka, stužkonoska, znakoplavka 3. jiné: lýkožrout III. Prostředky: 1. „sad": dalekohled, vodojem, vetrolam, časo- měr, kulomet 2. jiné: ledoborec IV. Místa: 1. „sad": cukrovar, mrakodrap 2. -na: lidomorna, lihopalna, solivarna V. Jiné věci: 1. „sad": holomráz (mrzne na holo), jitrocel, kostižer, dluhopis, dějepis, přírodozpyt VI. Děje a výsledky: 1. „sad": tělocvik, sebeklam, barvotisk, chvalo- zpěv 2. „sada": květomluva, tělovýchova 3. podst. jména slovesná: vinobraní, krveprolití, sebeurčení 4. -ba: vodoléčba, dřevořezba, bohoslužba. Podobné přípony cizí např. -fil „milovník": rusofil, -fob „odpůrce"; germanofob. 97 32 2. „Černozem" A. Prvním členem je prvotní adjektivum (nikdy adjektivum přivlastňovací), druhým členem jakékoli substantivum; složeninu lze nahradit dvojicí substantiva se shodným přívlastkem: černozem — černá zem. B. Toto tvoření není původní české, nýbrž proniká podle cizích vzorů. V odborné terminologii získalo však už právo na život, protože vyhovuje potřebě jednoslovných termínů a umožňuje rozlišování pojmů: nc každé „velké město" jo „velkoměstem" (to musí mít mimo velkost ještě celou řadu znaků: být sídlem úřadů, vysokých škol, mít městskou dopravu, velké hotely, divadlo atd.); „černá zem" je prostě zem, která je černá, „černozem" je určitý půdní typ, i když může být jen tmavě hnědá. Silnou podporou tohoto typu je i adjektivum: „velké město" i „velkoměsto" mají stejné adjektivum „velkoměstský" (v. § 493). Ale adjektivum v prvním členu musí být prvotní a musí označovat základní vlastnosti. Dále pak nemá se tohoto způsobu užívat bezdůvodně, na úkor domácích typů (proto bylo místo „rychlovlak" = Schnellzug zavedeno „rychlík"). C. a) velko-: velkokníže, velkostatek, velkofilm, velkofarma vel(e)- v. § 252 malo-: malorolník, maloměsto, malovýroba, malodráha b) staro-: staročech, starodůchodce, staropramen, starověk novo-: novomanžel, novotvar, novopohan mlado-: mladočech, mladogramatik c) dobro-: dobrodruh, dobromysl, dobrozdání blaho-: blahobyt, blahovůle libo-: libozvuk, libosad svato-: svatvečer, svatobor, svatostánek zlo-: zlosyn, zloduch, zlozvyk d) bělo-: Bělorus, bělokámen, bělomech, bělotok černo-: Cernoboh, černozem, Černobýl e) rýchlo-: rychlolis, rychloloď, rychlozboží, rychlopařák, rychlosešívač í) jiné: bystrozrak, celolán, drahokam, jemnocit, kosočtverec, prostocvik, prvohory, rovnováha, stejnokroj, suchohřib, truchlohra. 33 3. „Kazimír" A. B. Prvním členem je slovesný tvar na -i (a), na souhlásku (b), na -o n. -a (c); druhým členem je jakékoli substantivum; složeninu lze nahradit dvojicí slovesa s předmětem: kazimír — člověk, který kazí mír. Má ráz většinou pejorativní. Neproduktivní. C. I. Lidé: (a) kazimír, odřihost, vrtichvost, vydřiduch; (b) držgrešle, lamželezo, otevřhuba, přetrhdílo; (c) kolohnát, pasobřich, neznaboh, matlafous II. Zvířata: (a) krutihlav; (c) trasorítka, vrtohlav III. Prostředky: (a) kratiknot, trativod V. Rostliny: (a) hubihrách, lomikámen Jiné: (a) kazimluv; (c) kratochvíle. 98 4. a. „Cívrtlán" 34-1 A. B. Prvním členem je zlomek (čtvrt-, půl-, polo-), druhým jakékoli substantivum (a). „Polo-" nabývá často významu „částečný, blízký, neurčitý" a klesává v předponu (b). C. (a) čtvrtlán, čtvrtarch; půllán, půlměsíc, půltón; polokoule, poločeta; (b) polodamašek, polokeř, poloblázen, polobarbar, polobarva. Příbuzné typy cizí: herni- „polo-": hemisféra, hemiparazit; semi- „polo-": semiokluzíva, semipermeabilita. 4. b. „Dvojspolek" 34-2 A. B. Prvním členem je číslovka druhová (dvoj-, troj-, čtvero-) (a) nebo základní (dvou-, tří-, čtyř- == čtyr-, pěti- atd.) (b); u vyšších číslovek je jen způsob druhý. Mezi oběma způsoby není významového rozdílu, ustálen je někdy způsob první (dvojdomek, dvojkolo), jindy druhý (dvounažka, dvounulka), někdy jsou oba vedle sebe (dvojarch i dvouarch, dvojřádek i dvou-řádek). - Typ „dvojhvězdí" v. § 1842. C. (a) dvojspolek, dvojčíslo, trojspolek, trojzub, čtver(o)spřež, čtverozpěv; (b) dvoustěžník, dvouválec; tříkoruna, tříválec; čtyřčíslo, čtyřdohoda; pětiboj, šestiblok, sedmilhář, osmizvuk, desíticent, dvacetifrank, stokoruna, tisícikoruna. Podobné typy cizí: bi-cykl, bifurkace; di-ftong, dimorfie; tri--ennium, trikolóra; t e t r a-logie, tetroda; p e n ta-gon, pentoda; hexa-metr, hexoda; h e p t a - metr; o k t a - edr; dále: d e k a - gram, h e k t o -litr; k i 1 o - metr atd. 5. „Samouk" 35-1 A. B. Prvním členem je samo-, druhým členem deverbativní substantivum; složeninu lze nahradit dvojicí slovesa s doplňkem sám: samouk — sám se učí. C. samospoušf, samospráva, samovar, samovazba, samovláda, samovražda. Podobné cizí a u t o - : autonomie (samospráva). 6. „Baltoslované" 35_2 A. B. Slučovací (kopulativní) složeniny ze dvou paralelních členů: Baltoslované — jednak Baltové, jednak Slované. Vyskytuje se nepříliš často ve jménech národních skupin (a), přírodopisných (b), ev. jiných (c), a to většinou podle cizích vzorů. C. (a) Indoevropané, Ugrofinové, Turkotataři, Čechoslováci, Srbochor-vaté; (b) ptakoještěr, orlosup, lumíkomyš; hlavohruď; jasanojavor, keřo-stromek; (c) Indočína, Budapešť, severovýchod, bohočlověk, lesostep, štěrkopísek. 7. „Zeměžluč" 35_3 A. B. Oba členy jsou jakákoli substantiva, prvním členem též denominativní adjektivum (kamenouhlí — kamenné uhlí); slože- 99 ninu lze nahradit dvojicí substantiva s neshodným přívlastkem, ev. se shodným přívlastkem denominativním. Tvoření češtině cizí, vyjma ty případy, kdy jeden z členů poklesá na jakousi předponu (a) nebo příponu (b). Některé jednotlivě proniknuvší složeniny se v jazyce ujaly (c), jiné cítíme jako nespisovné (d); většinou slangový ráz mají hybridní složeniny (první část cizí, druhá domácí) (e). Také před typem „x-paprsky" dáváme zpravidla přednost typu „paprsky x" (f). C. (a) Zži-civilizace, vzdoro-král; (b) bohosloví, les-mistr: rotmistr, sbormistr, strážmistr; (c) siločára, sloupořadí, stínohra, petrklíč; (d) dřevo-průmysl = dřevní průmysl, kamenouhlí = kamenné uhlí, paroloď = parník, parostroj = parní stroj, státodol = státní důl; (e) autodílna = dílna na automobily, elektropotřeby = elektrotechnické potřeby, foto-článek = fotoelektrický článek, kinohvězda = filmová hvězda, moto-opravna = opravna motorových vozidel; (f) T-železa = železa T, Alfa-odstředivky = odstředivky Alfa, Philipps-závody = závody Philipps, Bristol-hotel = hotel Bristol. Poznámky: 1. Vzorem typu lži- je cizí pseudo-: pseudoamatér; vzdoro- německé Trutz-; -šloví je cizí -logie: teologie, psychologie; -mistr německé -meister. 2. Od typu „elektropotřeby" je třeba odlišovat správné typy „elektromotor", kde jsou oba členy cizí, a „elektroměr", který patří k typu „dřevokaz". 8. Jiné typy (1) Složeniny predíkační: složeninu můžeme převést na dvojici podmětu se slovesným přísudkem: hromobití — hromy bijí; pod. krupobití, kuropění (pění kurů), lidovláda, mazotok, slunovrat. (2) Složeniny multiplikativní (násobné) jsou omezeny na odbor-, nou terminologii fyzikální a technickou: ampérhodina, watt-hodina, tunokilometr, tj. ampérXhodina, wattXhodina, tunaX kilometr. (3) Nevlastní složeniny (dříve nazývané spřežky) se vyskytují v různých typech, např. mateřídouška; okamžik, solivarna, zeměkoule; takéumělec; pantáta, panímáma; zemětřesení atd. (4) Větné spřežky jsou ojedinělé: budižkničemu, hovor, vozem-bouch, mouchyvemtesimě. Za složená substantiva nepokládáme odvozeniny ze složených adjektiv zvláště typu „černovlasý": kozoroh (ke kozorohy), osmihran (k osmi-hranný), levoboček (k levoboký), krtonožka, psohlavec, dobrovolník, ma-lomocenský, staročeština; typu „černobílý": hluchoněmost (ke hluchoněmý), retozubnice; dále např. vodorovnost, bohabojnost atp. 100 *D. Podstatná jméno jinak tvořená 1. Zkratkové tvoření (Cetka) 2. Mechanické krácení (Dora z Dorota) 3. Nastavování slov (rachomejtle) 4. Překrucování slov (krucifagot) 5. Křížení slov (bezbožný + neznaboh > beznaboh) 6. Pojmenování podle prvního slova (roráty) v. § 0—07 7. Sousloví a) Substantívni sousloví jsou obrovskou většinou určovací (při-vlastková); je mezi nimi mnoho vlastních jmen. I. Nadpřirozené bytosti: Duch svatý Lidé: stará panna, sociální demokraté, Polabští Slované, Karel Veliký, Panna Orleánska, Otec vlasti, Jan Vrba II. Zvířata: mořský ježek, paví oko; mihule říční III. Prostředky: psací stroj, kartáček na zuby, sběrné suroviny IV. Místa: okněžněné hrabství, země Moravskoslezská, Prácheň-ský kraj; věnné město, Královské Vinohrady, Kaprova ulice, Vladislavský sál; ponorná řeka, Baltské moře, Černý potok, Severozápadní průliv; suťový kužel, Krušné hory, Vraní skála, Vysoké Kolo; Moravské pole; kamenný lom, turistická chata, polní cesta V. 1. Časové pojmy: přestupný rok; Nový rok, Bílá sobota 2. Nebeská tělesa a přírodní úkazy: Mléčná dráha, Malý vůz, severní záře 3. Nerosty, chemie: kamenné uhlí, mořská pěna; kremičitan vápenatý, kysličník uhličitý 4. Rostliny: a) psi víno. kozí pysk, zlatý déšť (jména rodů); b) javor mléčný, rokytník skvělý (jména druhů) 5. Části těla: střední ucho, most Varolův, kyčelní kost, žlučový měchýř 6. Nemoci: bolení zubů, chronický katar, zvýšená teplota, zhoubný nádor 7. Hmoty: rybí tuk. korková drS, umělé hedvábí, plastické hmoty 8. Pokrmy a nápoje: svatojanský chléb, nové koření, sodová voda 9. Platy a poplatky: důchodová daň, služební příjem, telefonní poplatky 20. Společenské pojmy: školský referát, čestný soud, střední škola: vlastní jména v. AP § 143-146; SP § 121-125, 127 101 11. Jazyk, literatura, umění: podstatné jméno, Písmo svaté, Naše řeč, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta; v. AP § 151, ŠP § 129. 12. Vědní obory: literární dějepis, trojúhelník pravoúhlý VII. Děje: světová válka, versailleský mír, postupimská konference; Slovenské národní povstání atd. v. AP § 148, SP § 126. b) Některá sousloví jsou apoziční: princ manžel, lékař lidumil, Capek-Chod; (specializující) Praha-Krč; v. NS § 891. c) Slučovací sousloví se skládají: aa) ze slov souznačných: třesky plesky, čert ďábel; bb) ze slov protikladných (na označení obecné platnosti): slibovat hory doly (tj. všecko), staří mladí; cc) z různých: Voskovec a Werich, Ceskoslovenská-Kolben-Daněk, Šlesvik-Holštýn, (silnice) Praha—Brno. marxismus-leninismus. 38 PŘÍDAVEK Tvoření vlastních jmen 1. Vlastními jmény se označují (AP § 131—153, ŠP § 114—131): AA. Živé bytosti: 1. osoby, 2. zvířata, 3. národy, kmeny, obyvatelé, 4. bytosti pohádkové, personifikované, nadpřirozené atd. BB. Neživé věci: 1. nebeská tělesa a souhvězdí, 2. zeměpisné jevy, 3. lidské výtvory a zařízení: a) státy a správní oblasti, b) veřejné instituce, c) státní akty atd. 2. Některými skupinami jmen jsme se v předcházejících kapitolách zabývali. Jsou to zvláště: 115 obyvatelská jména na -an, -ák, ec: Pražan, Pražák, Korejec; 1162 typ „Přemyslovec"; 145 místní jména na -sko: Japonsko, Příbramsko; 146 jména ústavů na -inum: Karolinum; 1472 Podolí; 181 přechylování osobních jmen: Rekyně, Ruska, Jana, Přemyslovna, Nováková atd.; 1847 rodina jako celek: Vrabcovi, Ambrožovic; 186—188 zdrobneliny: Japončík, Čecháček; 189 hypokoristika: Bedříšek, Dolfa, Bára; 32 složeniny typu „černozem": Bělorus; 352 typ „Baltoslované"; 377 sousloví: Karel Veliký. Prácheňský kraj, Bílá sobota, Capek-Chod. 3. Bohaté a výrazné jsou zvláště tyto skupiny: AA. 1. příjmení BB. 2. zeměpisné jevy: jména místní (tj. jména lidských sídlišť), jména pomístní (tj. jména vod, terénních tvarů, pozemků atd.). 4. Třídění typů místních jmen po stránce formální podává 102 „Úvod do toponomastiky" Vlad. Smilauera, § 352; třídění podle významu základních slov tamtéž, § 372-1; třídění pomístních jmen tamtéž, § 372-2 (zvláště pak jména vodní, § 372-3). 5. Zde podáváme přehled hlavních typů českých příjmení: 1. Z křestních j m e n (typ „Mácha") 11 Plná jména: Burian, Dobiáš (= Tobiáš), Jeremiáš, Karel, Konrád, Marek 12 Zkrácená jména: Alex z Alexej, Nor z Norbert, Razím z Erazim 13 Zdrobnčlá jména: Buriánek, Heřmánek, Martínek, Mikulášek, Štěpánek, Tomášek, Urbánek, Václavek; Havlíček 14 Domácké podoby: -a: Frýda z Fridrich, Klíma z Kliment, Kuba z Jakub, k tomu zdrobnělé Kubka, Lada z Ladislav, Valenta z Valentin, Vávra z Vavřinec; -da: Burda z Burian, Jirda z Jiří, Šalda z Šalomoun, Valda z Valentin; -ch: Pech z Petr, k tomu Pecháč, Pecháček; Mach z Matěj, Martin, k tomu Mácha, Mašek, Masíček; Vondřich z Ondřej; Zich ze Zikmund; -ářc, -k(a): Šimák ze Šimon, k tomu Šimáček; Havelka, Pavelka; -la, -lek, -ula: Hála z Havel, k tomu Hálek, Halas; Vacula z Václav, k tomu Vaculík; -ín, -oun, -ňa: Kubín z Jakub, Šaloun z Šalomoun, Beňa z Benedikt, Váňa z Václav; -as, -es: Hynais z Hynek, Mánes z Emanuel, Mates z Matěj, Pavlas z Pavel; -eš, -áš, -iš, -ša: Aleš z Alexej, Bareš z Bartoloměj, Beneš z Benedikt, Bernášek z Bernard, Jariš z Jaroslav, Mareš z Martin, Mikeš z Mikuláš; Píša z Petr; -ota, -ata: Janota z Jan, Jirota z Jiří, Mikota z Mikuláš, Kubáta z Jakub atp. Domácké a zdrobňovací přípony se hromadí: Mareš — Maršík — Maršíček. 15 Z ženských jmen (u osiřelých apod.): Sabina, Barborka, Ma-řák a Mařánek z Mářa. 16 Patronymika (odvozená z otcova jména): Stankovič; Janů, Martinů. 2. Podle stavu a zaměstnání (typ „Sládek") 21 Podle stavu: Dobrovolný (dal se dobrovolně v poddanství), Svoboda (svobodný sedlák), Zeman. 22 Podle zaměstnání: Bednář, Bělič (bělič plátna), Heyduk (ozbrojený osobní sluha), Kadlec, Knap (soukenický tovaryš), Kolár (Kolář), Koželuh, Krejčí, Malíř, Pilař (výrobce pil nebo 103 majitel pily), Pluhař, Rybák, Řezáč, Ševčík, Vážný (vedl např. vážení ryb při výlovu), Zvonař. 23 Podle předmětu charakteristického pro zaměstnání: Jehlička (krejčí), Vodička (hostinský). 3. Podle původu (typ „Cech") 31 Obecná označení: Novák, Novotný, Nový se jmenoval přistěhovalec (ale také švec, který šil nové boty, na rozdíl od vetešníka). 32 Ze jmen národů a kmenů: Čech, Polák, Poláček, Rusín, Srb, Němec, Švejda (Svéd), Baloun (Valon), Uher; Hanák. 33 Ze jmen zemí a krajů: Morávek, Slezák, Rakous; Horálek. 34—36 Ze jmen osad: 34 -ský: Bělohradský, Brezovský, Čelakov- ský (Celákovy u Přeštic), Dobrovský (Dobrovice), Jilemnický, Palacký (Palácov u Nového Jičína), Vinařický; podobně v spisovatelských pseudonymech: Brodský, Třebízský (Třebíz u Slaného); 35 -ák, -an, -ec, -ík: Podlesák z Podlesí, Pražák; Křečan z Křeče, Biňovec z Byňova, Vetrovec z Větrova; Švá-beník ze Švábenic; 36 bez přípony: Kolín, Kouřim, Lom, Příbram, Sobotka. 37 Z předložkových pádů: Zhor, Zlesák, Odvody. 38 Podle rodinného vztahu: Dědek, Dědeček, Strejc, Zítek (k zeť). 4. Podle bydliště (typ „Březina") 41 Podle polohy bydliště (zvláště na vesnicích): Dolejší, Hořejší, Konečný; Kopecký, Skála, Skalická; Hájek, Doubrava, Habřina; Podlipský; Vostuncák (chodské: vod stunce, tj. studnice); Zápotocký, Závodský. 42 Podle domovních znaků, kterými se před zavedením popisných čísel označovaly domy: Anděl (U zlatého anděla), Čapek (U čápů), Klíč (U klíčů), Pelikán, Pštros (U zlatého pštrosa), Žába (U zelené žáby). 5. PodZe vl as t n o st í (typ „Sova") Vlastnosti tělesné nebo duševní se označují: 52 adjektivem: Bílý, Černý, Červený, Suchý, Mokrý, Hrubý (tj. velký), Malý, Krátký, Zubatý; Pokorný, Rozkošný, Stekly, Tichý, Utěšený, Veselý 52 substantivem, odvozeným z adjektiva: Bezruč z bezruký, Holan z holý, Očadlík z očadlý „opálený", Vokáč z okatý 53 jménem nápadné části těla (metonymicky): Kučera, Noha, Nosek; podobně Šrámek („šrám jizva"). Velmi častá jsou jména metaforická; člověk se označí jménem: 54 zvířete: Jelen, Jelínek, Kocourek, Králík, Vlček; Ptáček, Čapek, Havránek, Holub, Husa, Káňa, Kapoun, Kavka, Kohout, Stehlík; Ryba, Rybka; Zába; Brabenec, Včelička, Moucha; 55 rostliny: Dub, Jedlička, Smrček, Trnka; Fiala, Růžička; Květ; 104 56 věci: Koudela, Svěrák (krokev), Kříž; Bečka, Saudek, Škopek, Mošna; 57 potraviny: Polívka, Vomáčka, Sekanina, Sádlo, Smetana, Mleziva, Syrovátka, Homolka, Bochníček, Rohlík, Patočka, Med, Kroupa, Otruba. 58 Z abstrakt a kolektiv: Lakota, Mezera, Mládežka. 59 Z náboženských představ: Anděl, Cert, Pikart, Říman (římský katolík). 6. Podle dějů (typ „Nezval") 61 Příčestí minulá činná: Doslal, Hrabal, Kopal, Nedbal, Sušil; Nahodil, Navrátil (sedlák, který zběhl, ale zase se vrátil), Nechvátal, Neužil, Ostrčil, Skoumal, Vostřel, Vycpálek, Zatloukal. 62 Ve větné formě: Přecechtěl, Stojespal, z toho Stejspal; v starší době byla i příjmení jako Snědldítětikaši, Šmejkalstřevíc, Zulprase. 63 Rozkazovací způsoby: Pober, Rafaj, Skovajsa, Vochoč; s rozvíjejícími členy: Osolsobě, Pivec (tj. pij víc). _ 64 Jiná jména ze sloves: Drda (drdat „škubat"), Šusta z šoustat, Směj a, Fučík, Mrštík. 7. Jména cizího původu (typ „Seifert") 71 Latinská (z humanistické doby): Fábera z faber „kovář", Piš-tora z pistor „pekař", Rektoris „rektorův", Johanis (genitiv k Johannes), Pauly (k Paulus), Nigrýn k niger „černý"; vnějšně polatinštěná jsou jména Mathesius z Mates, Kra-merius z Kramář. 72 Řecká s příponou -ides: Johanides, Petrides, tj. syn Janův, Petrův. 73 Italská a francouzská: Demartini, Stretti, Zamponi; Vermou-zek z francouzského Marmouset. 74 Německá příjmení jsou ovšem nejčastější. Můžeme je třídit podobně jako příjmení česká; ovšem frekvence jednotlivých typů je odchylná (v němčině je mnoho jmen podle stavu a zaměstnání): (1) Bendi a Dyk z Benedikt, John = Jan, zdvojené Petr-michl; Milfait je Vít ze mlýna. (2) Fischer „rybář", Förster „fořt", Glazar „sklenář", Hoff-mann „dvořák", Machar asi z (Hut)macher „kloboučník", May er, Majer „dvořák", Šolc z Schulze „rychtář", Wolker z (Tuch)walker „valchář". (3) Neumann „Novák", Böhm „Čech", Frank, Šváb, Bajer „Bavor", Šotola snad z Schotte „Skot"; ze jmen osad buď bez přípony: Arnstein, Berndorf, Nývlt z Neuwelt, nebo s -er: Appetauer, Blumauer, Lütterer, Matzenauer. 105 (4) Fibich z Viehweg „drahá", Schulhof „přístavek na dvoře synagogy". (5) Schwarz „černý", Kurz „krátký", Lang „dlouhý", Schwei-ger „mlčenlivý", Romháp z Rabenhaupt „havraní hlava"; Volf „vlk", Hirš „jelen", Storch „čáp", Knobloch „česnek", Pilz „hřib", Pelcl „kožíšek", Winter „zima". (6) Častá jsou jména imperativní: Schicktanz „pořádej tanec", Rechziegel „zdvihni cihlu", Scheinpflug a Schônpflug > Šen-flok z Scheu'n Pflug „vyhýbej se pluhu" (o líném sedlákovi). 1. Mnohá jména připouštějí několikerý výklad: Mach může být z Matěj, Martin i z Malý; Čapek je z čáp, ale podnět jména mohl být bud v dlouhých nohou a dlouhých krocích nositele, nebo v domovním znaku, nebo v tom, že na střeše měli čapí hnízdo atd. 2. Podrobné výklady přinášejí: Josef Beneš, O českých příjmeních 19G2; Jan Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení 1964. 3. Nejčastější česká příjmení jsou podle J. Beneše: Novák, Svoboda, Novotný, Dvořák, Černý, Procházka, Veselý, Pokorný, Kučera, Jelínek, Hájek. 39 ABECEDNÍ SEZNAM SUBSTANTIVN1CH TYPŮ Typy jsou uspořádány přísně numericky. V některých případech jsou kurzívou číslice označeny typy základní. Význam jednotlivých typů vyplývá z číselného označení (např. 12 zvířata) a z příkladu. P. = poznámka. Spojovníky (12—37) se zpravidla vypouštějí. Příjmení (§ 38) nejsou zařazena. a- 259 anacionalismus -a 112 předseda, 1174 nemluva, 18125 Jana, 1893 Eda -ace 1582 intabulace, 1772 civilizace -áč 1175 bradáč, 122-06 roháč, 1350 ucháč, 154-06 pcháč, 154-26 kře-menáč, 157-06 uzenáč -áček 122-07 ledňáček, 1884 synáček, 1891 Ferdáček -óda 1573 oranžáda, 1776 kavalká-da -ajzna 1886 tlamajzna -ok 112 pasák, 1147 ovčák, 1152 měšťák, 1163 školák, 1175 levák, 122-07 ušák, 1348 bodák, 1349 železňák, 152b severák, 154-07 slepák, 157-04 jablčák, 1769 dupák, 1825 myšák, 1887 židák . -al 123-17 chřástal -ál 154-17 nahál, 1584 kancionál -ala 123-17 kvičala 106 -ala 15855 labiála -alek 123-17 šoupálek -áles 1581 sobotáles -algie 1559 nostalgie -álie 1563 fekálie on- 259 analgezie -an 1126 trhan, 1151 měštan, 123-18 hafan, 1348 P. zoban, 153b dusičnan, methan, 154-18 chylan, 1887 copan -án 1155 Afrikán, 1167 universitán, 1176 dlouhán -anda 1824 fešanda -ánek 1879 hošánek, 1891 Pepánek -ánka 1879 chvilánka -ans 138 Stimulans -ant 113 defraudant, 1176 hrabaní, 138 formant anti- 236 antisemitismus, 275 anti- strofa arci- 251 arcibiskup archi- 251 archidiákon -árium 146 akvárium -árna 1412 kavárna -ar 1142 stříbrař -ář 1141 bednář, 1164 sektář, 123-14 vodnář, 1343 P. nádobkář, 138 relikviář, 146 dormitář, 1584 herbář, bylinář -as 1176 chuďas, 123-12 nohas, 1888 lotras -ásek 123-12 bělásek, 153 P. oblá-sek -at 1156 Asiat -át 113 delegát. 145, 168 chanát, 1775 dikUU, JÍ145 episkopát -ótřco 1831, 1863 dětátko -átor 113 dekorátor, 138 elevátor -atoř 146 laboratoř auto- 351 autokrat -ava 154-20 pupava -ázek 153 P. oblázek -áž 1776 blamáž, 1845 kilometráž -ba 1582 vazba, 172 sadba, 31 vodoléčba „Baltoslované" 352 bez- 259 bezcit bez přípony (tvoření) 173:1736 „sad", 1737 „(pří)sada" 1738 „saze", 1739 „zpověď", dále např.: 113 zvěd, 123-16 kožojed, 1363 výtah, 145 přístav, 152b úsvit, 154-16 jitrocel, 1555 úraz, 1572 závin, 1582 odkaz, 15853 podmět, 244 podzim, 31 darmojed bi- 342 bicykl -ce m. 1113 průvodce, 1582 dárce, 31 drakobijce; ž. 1772 protekce, 1867 Vesce; s. 1553 bérce, 1868 dřevce -ci 118 cestující -cionář 1144 P. revolucionář -ctví 162 chytráctví; dále v.-ství -č 1112 opisovač 124-19 obaleč, 1344 hladič, 154-19 vstavač, vra-tič -ča 1894 Anča -če 154-26 zelence, 1831 nedochůdče „černozem" 32 -čí(řc) 1115 průvodčí. 1116 plavčík -čka 1345 hladička, 1752 rvačka „čtvrtlán" 341 -da 1675 pravda, 1893 Čenda dějová jména v. 17 a jednotlivé typy deka- 342 dekagram di- 259 difamace, 342 diftong din- 28 cUnmuiincU.smus dis- 259 disharmonie -dlo 1191 fintidlo, 1341 hladidlo, 145 divadlo „dřevokaz" 31 „dvojspolek" 342 dys- 259 dysfunkce -e 1651 výše -é/-c 154-26 sládě, 1831 medvídě -eba 1662 veleba -ec 1114 plavec, 1146 dobrodinec, 1153 cizinec, 1166 mičurinec, 1Í72 lakomec, 122-05 pásovec, 1346 bodec, 1364 násadec, 152b ledovce, 153b leštěnec, 153c amfibo-lovec, 154-05 chrastavec, 157-05 jablkovec, 1582 zmocněnec, 1782 násadec, škrábanec, 1825 srnec, 1866 babec, 31 dřevorubec -ečeřc 1870 dědeček, 1891 Jareček -ečka 1871 děvečka -ečřco 1872 dřívečko -efe 1117 čmuchálek, 113 zmetek, 1147, 1191, 1242 bezzemek, 1177 mazánek, 1189 potomek, 122-03 černohlávek, 1357 opasek, 1365 nástavek,. 1473 přístavek, 1481 předek, 151 čtvrtek, 152b úplněk, 153c tuček, 154-03 stolístek, 1553 pupek, 157-03 škubánek, 157-2 výtažek, 1581 desátek, 1582 přestupek, 15854 přísudek, 1716 vánek, 1781 přístavek, 1861 dědek, 1891 Bedříšek -el 153c hnědel, 154-21 květel -en 1361 svícen, 151 leden, 153b naftalen -eň 118 učeň, 120-09 sršen, 1361 pochodeň -ena 1824 pradlena, 1844 zvířena, 1894 Mařena -ěna 1824 Lověna -encc 168 impotence -enda 1824 kafenda -ěnek 1876 pylének -enka 1877 děvenka, 1891 Kačenka -énko 1878 slovénko -ens 138 reagens -ent 113 absolvent -er 113 sprinter, 138 koherer, 1825 houser -ér 113 aranžér, 1147 pozounér, 138 frotér -erie, -érie 146 rafinérie, 168 pe- dantérie, 1845 žandarmerie -erium 146 presbyterium 107 -eř 146 presbyteř -ér 1143 bankéř -esa 1819 baronesa -est 161 svěžest -cum 1)0 museum -evna i;>15 Kublajevna ex- 28 exjezuita -ež 1769 krádež -/tí 31 rusofil -fob 31 germanoíob -grafie 1586 geografie řieřcío- 342 hektolitr hemi- 341 hemisféra hepta- 342 heptametr fterra- 342 hexametr hyper- 254 hypercivilizace, 271 hy- perprodukce hypo- 272 hypotonie -cJi 1764 smích -l 1472 nadloktí, 1482 okolí, 151 období, čtvrtletí, 1671 mládí, 1842 dubí, 241 zábradlí -iáda 1584 broučkiáda -ián 1168 hegelián, 1176 hrubián, 153c vesuvián -ic (-evic, -ovic) 1832 králevic -ice 122-02 ploštice, 1352 sukovice, 152a stálice, 152b metelice, 153c prchli ce, 154-02 hořčice, 154-26 makovice, 1553 okostice, 1557 křivice, 1562 vepřovice, 157-02 slivovice, 1751 rvanice, 1772 definice, 18122 obřice, 1813 panovnice, 1818 řeznice, 1821 čápice, 1865 babice -íček 1873 tatíček, 1891 Honzíček -ička 1874 babička, 1891 Anička -íčřco 1875 dřevíčko -id 153b kyanid -ie 1559 anémie, 1586 etymologie, 18128 Emílie, 1845 aristokracie -iřc 1147 dramatik, 1168 akademik -ífc 1171 mladík, 122-01 štíhlík, 1348 P. hladík, 153a uhlík, 153c suřík. 154-01 světlík, 1864 dědík, 1891 Jiřík -ika 1586 gramatika, 1845 tematika -ikum 138 narkotikum im-, in- 259 imperfektum, indispo-zice -in 153b hemoglobin, 153c alman-din -tra 1165 vojín, 1432 kravín -ina 1173 staršina, 122-08 jalovina, 137 poživatina, 1471 slabina, pevnina, 154-08 krušina, 154-26 je- 108 řabina, 1552 slabina, 1553 ledvina, 1556 naběhlina, 1558 puchý-řina, 1561 hovězina, 157-08 zelenina, 1583 francouzština, 15854 složenina, 103 krejčovina, 1783 štěpina, 1843 dubina, 1869 dívčina, klučina, 1891 Anina -ina 18129 Josefína -inec 1431 sirotčinec, 1562 blešinec -ínek 1876 tatínek, 1891 Nácínek infra- 272 infrazvuk -ingj-ink 1777 tramping a trempink -inka 122-08 modřinka, 154-26 be-zinka, 1877 bábinka, 1891 Aninka -ínko 1878 srdínko inter- 234 interdentála, 274 inter-fáze -inum 146 Karolinum -iny 151 vedřiny i(r)- 259 irealita -írna 1413 brusírna -íř 1144 hrnčíř -isko 1358 P. bičisko, 1425 hledisko, 1885 babisko -ismus 1559 nanismus, 168 budd-hismus -ista 1146 gážista, 1169 gymnasista, 1188 externista -iště 1358 bičiště, 142 hřiště, 1885 klučiště -it 153c berounit -ita 1157 Abdérita, 1169 husita, 168 kvalita, 1845 admiralita -itán 1158 Samaritán -iíi-da, -s 1559 meningiti-da, -s -itor 113 repetitor -ium 146 gymnasium, 153a berylium -ivo 1356 stavivo -izna 154-08 divizna, 1886 babizňa -ka 112 vozka, 122-04 červenka, 124-16 perlorodka, 1351 jehlovka, 1366 podložka, 1443 vozovka, 151 pětiletka, 152a severka, 152b přeháňka, 153c rumělka, 154-04 cukrovka, 154-26 Jakubka, 1553 . chrupavka, 1557 škytavka, 1562 drnovka, 157-04 sušenka, 157-2 nádivka, 1584 ročenka, 1585-1 hláska, 1585-3 nadsázka, 1652 výška, 174 sádka, 18121 vnučka, 18126 Jindřiška, 1816 učitelka, 1818 kovářka, 1822 ryzka, 1824 kráska, 1862 babka, 1891 Anka, 1893 Jirka, 244 ohlávka, 31 bar-voměnka „kazimír" 33 kilo- 342 kilogram -ko 1863 dřívko kon- 26 kondom i ni um kontra- 236 konlrarevoluce. 275 kontramatka -ky 151 dožinky -kyne 1814 svědkyně -l 1117 prášil -la 1894 Kátla leda- 257 ledakritik -lek 1117 čmuchálck -Vík 1118 poběhlík -lit 153c fonolit -Ika 1345 P. hustilka -lo 1353 bodlo -logie 1586, 353 filologie lži- 257 lžibásník měkčení 1645 červeň. 1739 zpověď meta- 271 metaderivát mezi- 234 mezipatro, 274 mezista-nice místo- 235 místopředseda -mistr 353 rotmistr -mo 1474 nedozírámo -na 1229 kvočna, 1362 točna, 1411 herna, 18123 kněžna, 1824 klepna -ná 1715 zmýlená nad- 231 nadporučík, 271 nadvýroba -nda 17525 polízanda, 1824 fešanda ne- 258 nemarxista -né 1581 bolestné nedo- 257 nedobásnik -ní 118 duchovní, 171 zasazení (v. podstatná jména slovesná) -nice 1343 ručnice, 1442 radnice, 154-02 slunečnice, 1553 sliznice, 1557 zimnice, 1562 ornice. 157-02 kvasnice, 1584 učebnice, 15851 střídnice -níček 122-01 topolníček -nicka 1584 soudnička -nik 1145 stříbrnik. 1161 chasnik, 1171 protivník, 122-01 obojživelník, 1342 ručník, 1441 čelednik, 153b kysličník, 153c krupník. 154-01 krtičník, 1553 hrudník, 1557 tuěník, 157-01 moučník, 1582 opatrovník, 1584 slovník. 15851 středník, 243 záložník -ný 118 bytný -o 152 blaho, 1641 teplo -oba 153c běloba, 1661 chudoba -och 1178 staroch, 123-11 smradoch -ok 122-03 prvok -ol 153b karbol -ola 154-22 hlízola -oto 1559 li porn -on 153b aceton -oň 154-25 jabloň -or 113 kontrolor, 123-14 červor, 138 kompresor, 154-14 hrachor -orium 146 auditorium -oř 123-14 piskoř -ost 1191 Svatost, 151 minulost, 1554 plynatost, 1582 svéprávnost, 15825 dokonavost, 161 chytrost -osta 1173 starosta -oš 123-13 hraboš, 154-13 choroš, 1894 Antoš -oí 1753 jásot -ota 1665 dobrota, 1765 dřímota, 1846 pěchota -ouch 123-11 vodouch, 154-11 blatouch -oun 1119 řvoun, 1179 hezoun, 123-10 lvoun, 1348 P. letoun, 153 P. obloun, 1888 vrahoun -our 1179 hubeňour. 1888 dědour -ous 1179 divous, 123-12 kalous, 1888 dědous -ouš 1179 starouš, 123-13 chocho-louš, 1888 dědous, 1893 Bohouš, 1894 Hedvouš -oušek 1881 dědoušek, 1891 Jaroušek, 1893 Heloušek -ouško 1883 jablouško -out 1119 mlsout -ová 18124 radová, 1817 doktorová, 1823 berňová -ovec 1162 Přemyslovec, 153c amfi-bolovec, 1557 vazivovec; v. i -ec -oví 1842 stromoví -ovi(c) 1847 doktorovi(c) -ovina 1558 rakovina, 1561 dřevo-vina, v. i. -ina -ovna 1414 válcovna, 18123 královna, 1815 Přemyslovna -ovné 1581 poštovné -óza 153b laktóza, 1559 nervóza pa- 255 padolina para- 257 paramorfóza pento- 342 pentoda per- 271 Perchlorat -pis 1586 dějepis pod- 232 podporučík, 272 podvýro- ba podstatná jména slovesná 1363 občerstvení. 1555 uskřinutí, 1582 darování. 15853 ohýbání, 171 za- 109 sazení, píchnutí, 31 vinobraní atd. polo- 341 polokoule pra- 253 praděd prc- 273 prenotace pro- 235 prorektor, 257 pronárod, 273 proseminář proti- 236 protijed, 275 protisíla proto- 251 protonotář pře- 254 přesila před- 233 předvečer, 273 předstupeň pří- 256 příhana pseudo- 257 pseudoumělec, 353 pseudoamatér quasi- 257 quasikontrakt re- 28 reemigrant „sad", „sada" v. bez přípony samo- 351 samouk „saze" v. bez přípony -se 1771 sepse, 1773 koncese sebe- 31 sebeurčení semi- 341 semiokluzíva -seň 1766 píseň -sřco 145 Příbramsko skoro- 257 skoropohádka -ský 1154' Galilejský, 118 hostinský -sle 1355 housle -slo 1354 máslo -šloví 1586, 353 bájesloví složeniny 31 až 36 sou- 26 sourozenec sousloví 377 spolu- 26 spoluobčan -ství 145 císařství, 1554 malomocenství, 1582 dvojženství, 1586 lékařství, 162 krejčovství -stvo 1841 panstvo sub- 272 subkomise substantivizovaná adjektiva: 118 cestující, 122-09 ušeň, kvočna, 1361 svícen, pochodeň, 1362 točna, 151 leden, 152b teplo, . 154 ostrolist, 157-09 svíčková substantivizované číslovky 151 super- 231 superintendent, 271 su-pertantiéma supra- 231 supraraeionalismus sut- 271 surtaxa sym- 26 symbióza syn- 26 syntéza -ší 118 podstarší -í 1761 past, 1775 reskript -tba 1763 modlitba -tel 1111 pisatel, 1344 P. dělitel, 1582 osvojitel tetra- 342 tetralogie -tí 171 písknutí, v. podstatná jména slovesná -ko 1347 hladítko -to 1353 P. dláto -tor 113 direktor tri- 342 tricykl -tva 1762 pastva -ucha 123-11 poletucha, 154-11 žlu-fucha -ula 1888 dědula, 1894 Andula -ule 123-15 břehule, 154-15 bledule, 1888 brašule ultra- 254 ultramikroskop, 271 ul-trademokrat -una 1894 Liduna -unk/-uňk 1778 mustruňk -unka 1879 dcerunka, 1891 Barunka -wra 168 docentúra, 1774 cenzura, 1888 svinčura -uš 1894 Bohuš -uše 154-11 oskeruše, 1894 Anuše -uška 123-11 světluška, 1882 babuš- ka, 1891 Baruška, 1894 Liduška -věda 1586 tělověda vel(e)- 252 veletrh více- 235 vicepresident výsledek děje 178 -ek, -ec, -ina, -ká, v. tyto přípony vzdoro- 353 vzdorokrál -xe 1771 deixe, 1773 flexe -yl 153b propyl -yně 154-23 měkkyně, 154-26 hlohyne, 1811 bohyně -ýř 1144 bradýř -ýš 123-13 korýš, 154-13 černýš -za 1771 antitéza -ze 1771 geneze, 1773 expanze „zeměžluč" 353 -zen 1767 kázeň „zpověď" 1739 -zpyt 1586 přírodozpyt Oddíl druhý TVOŘENÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN (adjektiv) Přehled Přídavná jména se tvoří: I. z podstatných jmen: §4 A. příponami (vlas) vlasový, vlasatý §41- -48 B. předponami (z předložko- vých pádů) (bez vlasů) bezvlasý §491 C. skládáním (černé vlasy) černovlasý §492 -494 II. z přídavných jmen: §5 A. příponami (černý) černější §51- -53 B. předponami (černý) přečerný §54 C. sldádáním (černý a bílý) černobílý §55- -59 III. ze sloves: §61- 68 A. příponami (tvořit) tvořící, tvořivý §61- -64 B. předponami (s + běžný) souběžný §65- -67 C. skládáním (divy tvořit) divotvorný §63 rv. z příslovcí: (dole) dolejší §69 I. Přídavná jména tvořená z podstatných A. TVOŘENI PŘÍPONAMI 41až48 Adjektivum tvořené ze substantiva vyjadřuje, že substanti- 41 vum, které adjektivum řídí (např. pes), je: 110 111 1. ve vztahu k jeho základnímu substantivu: bratrův pes patří bratrovi, novofoundlandský pes pochází z Nového Found-landu; 2. podobné jeho základnímu substantivu: strakatý pes je jako straka; 3. charakterizováno nějakým vnějším znakem: chlupatý pes je nápadný svými dlouhými, hustými chlupy; 4. charakterizováno nějakým vnitřním znakem: rozumný pes je význačný tím, že se chová rozumně („má rozum"). Skupina 2. (podobnost) a 3. (charakteristika vnějším znakem) užívají v podstatě stejných typů tvoření. Adjektiva první skupiny, významem nejširší, často zasahují do ostatních skupin: je růžový sad (s růžemi), ale i růžové hedvábí (barvou podobné růži); otcovská péče znamená i péči jistého otce, ale i péči otcově péči podobnou atd. 42až45 1. VZTAH Do této skupiny, pro niž nemáme dost vhodné označení („příslušnost" je poněkud úzké, „vztah" zase široké), shrnujeme množství nejrůznějších vztahů mezi dvěma substantivy, z nichž jedno je základem adjektiva. Jsou to např. (viz také Novočeskou skladbu § 523, 542 n.) vlastnictví: sousedova chalupa; příslušnost k osobě (příbuzenská, společenská, služební atp.): syn Ferdinandův, přítel Kvapilův, tajemník ředitelův; příslušnost místní a časová: poděbradský senior, letní prázdniny; příslušnost části k celku: karpatské výběžky; autorství: Štursova socha; látka: hedvábné šaty; určení: pánská šatna; podmětovost: pokušení ďáblovo (Ďábel pokouší), choroba otcova (Otec je chorý); předměto-vost: deposedování Rudolfovo (Deposedovali Rudolfa). Patří sem: A. vztah k životným § 42, B. vztah k věcným a abstraktním § 43—44, C. vztah k místním § 45. 42 A. Vztah k životným AA. Vztah k jedinci (adjektivum přivlastňovací, posesívní na otázku čí?). „. 42-1 1. -ův „bratrův; lvův"; 112 í| 2. -in „matčin; srnin" ^ A. 1. Přípona -ův je u jmen jedinců mužských, lidských (a) i zví- řecích (b); přípona -in u jmen jedinců ženských, lidských (c) | i zvířecích (d). í 2. Tato adjektiva se netvoří (nebo jen výjimečně) od: i (1) neuter (dítě, děvče); j (2) substantiv na -í (kočí, Jiří), -i (Bernini, Belcredi); -ice (do- í movnice, sestřenice); -yně (Rekyně); } (3) substantivizovaných adjektiv (cestující, Bělský, Tolstoj); | (4) substantiv s přívlastkem nebo přístavkem (náměstí Jiřího i z Poděbrad; úsilí znamenitého lékaře; vliv Shakespeara, zapřísáhlého to materialisty); jenom k pan s přístavkem je zastaralé adjektivum jiného tvoření páně (pokojík páně J Jaroslavův); typ F. X. Šaldova kritika (čti: efix) je jen ' hovorový. (5) Užívání adjektiv na -ův a zvláště -in je někdy omezeno zřetelem k libozvuku: místo „Lermontovovými básněmi" napíšeme raději „básněmi M. J. Lermontova"; místo „ctitelé Emiliini, Jiřinini, Aninini" raději „ctitelé slečny Jiřiny, naší Aniny" atp. 3. Koncová souhláska se před -in měkčí v typu I (e). 4. Při tvoření se vychází z podoby, kterou má slovo v 2. pádu (f); ve shodě s tím se odsouvá v cizích slovech koncové nomina-tivní -a, -e, -i, -u; zůstává však dlouhé -é (psáno i -ee, -eu), ó (-eau), -ú (-ou), -au (g). 5. Jména na -ov (Krylov, Cechov) mají adjektiva Krylovův, Čechovův. 6. Přivlastňovací adjektiva z vlastních jmen se píší se začátečním písmenem velkým; ÁP § 131, SP § 116. 7. Tato adjektiva mají své zvláštní skloňování. B. Tvoří se ze jmen jedinců mužských (a, b) a ženských (c, d), zvláště též ze jmen vlastních; zřídka ze jmen zosobněných (h). — Nenabývají významu jakosti (na rozdíl od adjektiv označujících vztah k druhu, tj. na -í, -ský): tygrův skok (jistého jedince), ale tygří dráp (jako mívají tygři); Shakespearovo drama, ale shakespearovské drama (po způsobu Shakespearově). C. (a) tvář knězova, ďáblův tniek, Hudsonův záliv, Achillova pata, Královo Pole; (b) tygrův skok, Alíkova miska; (c) královnin náhrdelník, matčina oběť, Blaženčino pokání; (d) oči srniny; (c) matčin, Olžin (často též Olgin, v. § O-llCl), macešin, Vandasčin, Aníččin. sestřeničin (tvoří-li se); Lídin, tetin, Annin, sestřin; (f) (Aleš, 2. Alše i Aleše) Alšův i Alešův; (Ku-bec, 2. Kubce) Kubcúv; (Rieger, 2. Riegra) Riegrův; (Fischer, 2. Fischera) Fischerův; (Gebauer, 2. Gebauera) Gebauerův; (Petar, 2. Petra) Petrův; (Flaubert, 2. Flauberta) Flaubertův; (g) Petrarca - Petrarkův, Dante -Dantův, Nietzsche ■» Nietzschův, Verne -» Vernův (ale ustálené: Morseova abeceda), Pedro - Pedrův, Bratianu - Bratianův; Linné - Linnéova sou- 113 i stáva, Spee - Speeův, Richelieu - Richelieuův, Boileau - Boileauův, Bar-thou - Barthouův, Nordau - Nordauův; (h) zahrady i stráně po Vltavi-ných březích (Rais), Vesniny ústavy (spolku Vesna). BB. Vztah k druhu 42-3 3. -ský (-cký) „bratrský, jezdecký" A. 1. Tvoří se (na rozdíl od typů „bratrův, matčin") i od: (1) neuter (dítě — dětský), (2) substantiv na -í, -i (kočí - kočovský, Verdi — verdiovský); ne však od substantiv na -ice pro nejasnost takového slova (od „domovnice" by bylo „domovnícky" jako od domovník); (3) některých substantivizovaných adjektiv (tříd- 1 ní — třídnický, nábožný — náboženský, příbuzný — příbuzenský; ne však od: hostinský, cestující atd.). 2. Kvantita základu se zpravidla nemění (ale „rajský", „panský" na rozdíl od „pánský"). — Krátí se příponové -ík, -(n)ík; AP § 67, ŠP § 54 (a). — Do obtížných skupin souhláskových se vkládá e (b). 3. Koncová souhláska základu se mění; AP § 20—21, ŠP § 21 (příklady i z § 451): (1) -s-ský dává -ský: Rus -> ruský, Sas -* saský; -c-ský dává -cký: cizinec -* cizinecký, jezdec -* jezdecký; -z-ský zůstává, ale odchylně: kněz - kněžský; (2) -k-ský dává -cký: prorok prorocký, básník -* básnický (k matka je však mateřský); -h-ský dává -žský: Bůh-božský; -g-ský dává -žský v ustálených případech: Oněga -* oněž-ský, Kongo -* konžský; jinde -g-ský zůstává: Haag haagský, Chicago -* chicagský; -ch-ský dává -šský: mnich -* mnišský, Vlach -> vlašský; (3) ze jmen vz. „kuře" (-et-) se tvoří adjektiva na -cký (knížečky, hraběcký, prasecký, zvířecký), ale hojnější je zde tvoření příponou -í (§ 424); (4) -ř-ský dává někdy -rský: svatý Jiří -> svatojirský (i -ř-), čeští bratří - českobratrský; ale kovářský, hadrářský atd; -ň-ský zůstává, je však míšeňský vedle míšeňský. 4. Přisouvá se: i (1) -ov- u slov jednoslabičných (c), u slov končících se obtížnou souhláskovou skupinou (d), zvláště u vlastních jmen (e); -en- u přednostenský, starostenský (k přednosta, starosta); -in- u dceřinské buňky (dcera), nevěstinský v. nevěstí, ne-věstský (nevěsta); (2) -ík- u některých substantivizovaných adjektiv na -ní: třídní -* (zast.) třídník - třídnický; jindy se vsouvá jen -e-: duchovní duchovenský, kontribuční - kontribučenský. 5. Odsouvá se někdy -řc-, -c- v příponách -ek, -ka, -ec, -ce (f). c 114 j B. Tvoří se z druhových jmen lidí (g), ze jmen nadpřirozených bytostí (h), ale též spolků a společností (i). Z vlastních jmen osobních jenom tehdy, je-li význam jedince oslaben a nabývá-li tak jméno spíše významu představitele typu (j). Ze jmen zvířecích zřídka, jen u některých větších domácích a přeneseně (k). — Někdy se vychází z cizích adjektiv na -ianus, -anus, -inus, event. z jejich obměn v různých jazycích (l). Na rozdíl od těchto adjektiv adjektiva na -ův označují jedince (m), adjektiva na -ný (§ 4235) charakterizují vnitřním znakem (n). C. (o) básnický, dělnický, kuchtický; (t>) sestra - sesterský, ministr - ministerský, panna ~ panenský; (c) čertovský, dědovský, fořtovský, ale: členský, kněžský; (d) kmolrovský, soudcovský; (e) kainovský, herodesov-šký, napoleonovský; (f) pacholek - pacholský, jeptiška - jeptišský, ob-rozenec - obrozenský, mravokárce — mravokárský; (g) mužský, dětský, manželský, sousedský, hamitský, bulharský, mohamedánsky, otrocký, královský,' darebácký, chvalořečnický; (h) božský, ďábelský, vodnický; (i) svazarmovský, sokolský, devětsilský; (j) svatojanská muška (létá okolo svátku sv. Jana Křtitele 24. VI.), priessnický obklad, hofmanské kapky (po způsobu Priessnitzově, Hoffmannově), sisyfovská práce '(jako dělal Sisyfos), dantovský (v duchu Dantově), ulice Valdštejnská, Thunovská (podle paláce rodu Valdštejnů, Thunů); (k) koňský, volský, svinský, prasecký (vedle prasečí), hovädský (hovadům podobný, proti: hovězí), psov-ská povaha, peský život (ale psí zápřah), křečkovské bohatství (lichvář-ské); (1) Julius'- juliánsky, Terezie - tereziánský, Valdusvaldenský, Alžběta -» alžbětinský, Josef - josefínský, Rudolf -» rudolfínský, Jagello -> jagellonský; (m) myslivcův pes proti myslivecký pes, Nerudovy básně proti nerudovské básně; (n) mistrovské důstojenství (důstojenství mistrů), mistrovská škola (pro výchovu mistrů), mistrův zákaz; mistrná hra (výtečná, znamenitá). Poznámka. Vedle mistrný i hrdinný, dobrodružný; v. § 423, B a C (n). 42-35 4. -í, -čí „lví; dozorčí" 42-4,5 A. 1. Krátí se samohláska á, někdy i ou v základu dvojslabičných jmen (a) a í v příponě -ík, AP § 66, ŠP § 53 (b). 2. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I (c), jednotlivě i v typu III (d); u substantiv vz. „kuře" je -ecí, ojediněle -ečí (e). 3. Odchylně se tvoří „kočičí" ke „kočka". B. U jmen zvířat tvoření velmi produktivní (f), časté i u jmen nadpřirozených bytostí, zvláště nižších (g); ze jmen lidí zřídka, a to ze jmen žen (h), ze jmen vz. „kuře" (i), ze jmen na hrdelnici a c (j). Individuální jsou adjektiva ze jmen rostlin (řc). Z deverbativních jmen lidí na -ce a -ec tvoří se typ „dozorčí" s významem „vykonávající úlohu dozorce" (l). C. (a) čapí, kraví, ptačí, vraní, muší; ale paví a páví, beránci, skřivánci, býčí, chroustí; (b) kamzičí, králičí, slavičí; (c) boží, bleší, dívčí, opičí, hadí, kohoutí, kapouní, výří; (d) hovězí, hraběcí; (e) hraběcí, hříběcí, knížecí, telecí, zvířecí; jehněčí, kozlečí, prasečí: (/) zvířecí, savčí, samčí, samicí, lví, nosorožci, myší, ptačí, holubí, rybí, muší, bleší; (g) trpasličí, 115 siréní, rusalčí, sylfí, obří; (h) babí (babí kout. babí léto proti babské tlachy), vdoví, nevěstí; (i) hraběcí, knížecí; (j) pastuší (tobolka), Otročí (jezero), šaščí, sirotčí, vestálčí, nevěstčí, panovnicí; (fc) broskví nádech (Heyduk), jabloní květ (Zeyer), klokočí růženec (Neruda); (l) dozorčí důstojník (pověřený dozorem), smírčí soudce (určený k smiřování), vůdčí úloha, tvůrčí duch, lovčí hrádek; podobně dílčí k zaniklému *dílce. 1. Ze jmen hromadných se tvoří adjektiva jako ze jmen věcných; v. v § 430-433 oddělení 13. 2. Ze jmen zvířat se tvoří jako ze jmen věcných, jde-li o materiál ze zvířecího těla nebo o volnější vztah; v. v § 430—433 oddělení 14 o příponě -ský, u jmen zvířat v. § 423 B (fc). 43,44 B. Vztah k věcným a abstraktním 43-0 AA. Obecné typy 1. Ze jmen věcných (viz III. a V. skupinu substantiv, § 13—15) a ze jmen abstraktních (skupina VI. a VIL, § 16—17) se vztahová adjektiva tvoří společnými příponami -ový, -ný, -ní. 2. Rozsah užití jednotlivých přípon není přesně vymezen; hranice mezi nimi jsou v různých významových skupinách různé. Leckdy se od téhož substantiva tvoří dvojí i trojí adjektivum; např.: bez významového rozlišení: křišťálová i křišťálná číše, holeňová i holenní kost; s významovým rozlišením: -ový, -ný: cihlový sýr — cihelná zeď, jazykový salám — jazyčná hláska, sírová kyselina — sirný zápach, sněhové závěje — sněžná barva, větrové bonbóny — větrný mlýn, vínová barva — vinný sad, vzduchová prostora — vzdušná místnost; -ový, -ní: nosové hlásky — nosní dutina, strojový papír — strojní inženýr, tabákový list — tabáční trafika, trhová smlouva — tržní ceny, týlová komunikace — týlní kost; -ový, -ný, -ní: cukrová homole — cukerný prach — cukerní průmysl, křídlový oltářík — křídelní (řidč. křídelný) vojín, srdcová dáma — srdečný pozdrav — srdeční sval; -ný, -ní: hrdelná hláska — hrdelní soud, měsíčná noc — měsíční fáze, zubné hlásky — zubní kaz, služebný duch — služební přísaha atd. ( 3. a) V užití jednotlivých přípon se někdy ukazuje časové vrstvení. Adjektiva ze jmen rostlin tvoříme běžně příponou -ový (dubový, šalvějový, bezový atd.); ale u jmen rostlin, které byly od nejstarších dob nejvýznamnější, totiž u jmen obilnin, máme příponu -ný (žitný, pšeničný); je jedině „pohankový", a to je slovo původu mladšího. — Ke slovu „kalich" tvoříme adjektivum „kalichový", ale mluvíce o době husitské, užíváme archaického 116 „kališný"; v botanice též „knlišni lístek". — V posunutých významech se uchovávají starší typy: k „nota" je dnes adjektivum „notový", kdežto starší „notný" má posunutý význam „rozsáhlý, veliký, pořádný". — Na Starém Městě v Praze je „Kožná ulice", v Libni je „Kožní ulice". b) Do poměru těchto přípon zasahovali i teoretikové. Zvláště P. J. Šafařík ve významném „Německo-čcském slovníku vědeckého názvosloví" 1853 horlil proti příponě -ní (v slovenštině zanikla). c) Někdy rozhodují momenty formální. K základům, které se končí na -řc, přistupuje spíše -ový než -ný, -ní: mluvíme o větě podmětné a předmětné, ale o větě doplňkové, přívlastkové, o velitelství plukovním, ale posádkovém, o zákonu honebním, ale tiskovém. Věcná jména na -(n)ík mají -ový vždycky: knoflíkový, krápníkový, hrudníkový, moučníkový atd. 4. Příklady jsou u jednotlivých přípon uspořádány podle věcných skupin, do nichž jsme rozvrhli substantiva. Znamená tedy: III. prostředky 10. pojmy právnické V. 1. časové pojmy a vůbec společenské 2. nebeská tělesa, 11. řeč a písmo přírodní jevy a úkazy 12. vědní obory 3. nerosty VI. vlastnosti 4. rostliny VII. A. děje, B. výsledky dějů 5. části těla dále: 13. hromadná jména 6. nemoci 14. zvířecí jména (jde-li (7. hmoty spojujeme s 3) o materiál nebo o vol- 8. pokrmy a nápoje nější vztah). 9. platy a poplatky Písmeno o znamená, že jc přípona u daného typu obvyklá; m znamená příponu méně častou, ř — řídkou. 1. -ový „dělový" 43-1 A. Samohláska základu se někdy krátí, zvláště u těch substantiv, která mají nebo měla v dalších pádech krácení (b). V odborném názvosloví se tato adjektiva tvořívají i od podstatných jmen slovesných a jiných substantiv na -í (c). B. (a) Obvykle: ze jmen (III) prostředků, (V. 3, 7) nerostů a hmot, (4) rostlin, (6) nemocí, (8) jídel a nápojů, (9) poplatků, (11) knih apod., (VT) vlastností (mimo jména na -ost, -ství), (VII. B) výsledků děje; méně často: ze jmen (V. 1) časových pojmů, (5) částí těla, (10) společenských pojmů, (VII. A) dějů, (14) zvířat, zřídka: ze jmen (V. 2) nebeských a přírodních jevů. Přípona z těchto tří nejproduktivnější. 117 C. (a) III. o: letadlový, hrncový, palivový, houslový, židlový, kalhotový V. 1 m: (měsíce, hodiny a jejich části) lednový, hodinový, vteřinový, časový V. 2 ř: úplňkový, vzduchový, dešťový i V. 3, 7 o: (novější- jména) hliníkový, démantový, louhový, dehtový, mýd-lový V. 4 o: stromový, bezový, celerový, hlávkový, ořechový, stonkový V. 5 m: mozkový, jazykový, rohový, lojový V. 6. o: cholerový, chřipkový, křečový, morový, slintavkový V. 8 o: gulášový, jelitový, chlebový, kroupový, máslový, čajový V. 9 o: daňový, dávkový, platový, mzdový V. 10 in: majetkový, cedulový, průmyslový, rozpočtový, zakázkový V. 11 o: jazykový, cvičebnicový, novinový, snářový VI. o (mimo -ost, -ství): hodnotový, klidový, nouzový, prospěchový VIL A m: úmorový, rozpočtový, pořadový, ústupový VII. B o: úlomkový, splaškový, úbytkový 13 o: davový, lidový, rodový, sborový, spolkový 14 m: maso vepřové, skopové, želvová polévka, lipanové pásmo, pstruhové vody; křečkový, koníčkový, kunový kožich (b) hrachový, chlebový, březový, lihový, vozový; (c) napěťové relé, seťové obilí, závažová váha, pětiposchoďový dům. 43-2 2. -ný „kulometný" A. Samohláska základu se někdy krátí (b). Do obtížných souhláskových skupin se vkládá e (c). Koncová souhláska základu se měkčí v typu II, -c však ne vždy (d). B. (a) Obvykle: ze jmen (V. 2) nebeských a přírodních jevů, (12) vědních oborů; i méně často: ze jmen (V. 3, 7) nerostů a hmot, (4) rostlin, (6) nemocí; zřídka v ostatních skupinách. V tomto významu méně produktivní než -ový; mívá ráz přípony starší. . C. (a) III. ř: kulometný, strunný V. 2 o: slunný, hvězdný, mračný, větrný, tepelný, temný V. 3, 7 m: (u starších slov) železný, křemenný, skelný, nerostný V. 4 m: (u jmen obilnin, slov na -ice, -ina) žitný, prosný, hořčičný, rostlinný V. 5 ř: tělesný, mozolný V. 6 m: (u jmen na -ice) krtičný, křivičný, zimničný V. 8 ř: mléčný, vinný; V. U ř: slovný, písemný V. 12 o: dějepisný, jazykovedný, hláskoslovný, přírodozpytný Ví.—VIL: od těchto substantiv se příponou -ný tvoří adjektiva charakterizující vnitřním znakem (§ 483); vztahová adjektiva jsou jen výjimkou: u jmen na -ba: bohoslužebný, léčebný; u jmen na -ot: hřmot-ný, jásotný 13, 14 ř: plemenný, rodinný; živočišné uhlí (b) jadrný, sirný; (c) buněčný, jehelný, hrdelný; (d) knižný, živočišný, výdělečný, krupičný (ale: mocný, nápomocný, obecný). 43-3 3. -ní „zbrojní" A. Samohláska základu se někdy krátí (b). Do obtížných souhláskových skupin se vkládá e (c). Koncová souhláska základu se měkčí v typu II, -c jen v „noční" (d). Koncové ď í ň (ř) tvrdne (e). Přisouvá se -ov- u slov jednoslabičných (f) a u slov končících se obtížnou souhláskovou skupinou, zvláště s k, t (g). Odsouvá se koncové -n v příponě -na (h). B. (o) Obvykle: ze jmen (V. 1) časových pojmů, (5) částí těla, (10) právních a společenských pojmú, (VI) abstrakt na -ost, (VII. A) dějů; méně často: ze jmen (III) prostředků, (V. 2) nebeských a přírodních jevů; zřídka v ostatních skupinách. C. (a) III. m: strojní, zbrojní, lodní, oděvní V. 1 o: roční, jarní, vánoční, měsíční, nedělní, středeční, ranní V. 2 m: sluneční, východní, živelní; V. 4 ř: dřevní, květní V. 5 o: kožní, oční, hrudní, žaludeční, ruční, boční V. 6 f: kýlní, průtržní; V. 8 ř: jídelní, pivní; V. 9 ř: činžovní V. 10 o: právní, trestní, správní, úřední, obchodní, výrobní V. 11 ř: abecední, listovní VI. u jmen na -ost: bezpečnostní, činnostní, národnostní, vzdelanostní; jinak řídké: mravní VII. A. o: dražební, hudební, stavební, učební, volební; křestní, pracovní, vývozní, cestovní 13 ř: národní, cechovní, společenstevní; (b) jaterní, peněžní, plicní, kožní, smluvní; (c) hlezenní, dlažební, hudební, sídelní, družstevní; (d) jižní, břišní, kataložní, čtvrteční, noční (ale: lícní, obecní, plicní); (e) loď - lodní, ústředí -» ústřední, oběť -obětní, úmrtí - úmrtní, seminář — seminární (ale kalendářní); (/) plu-kovní, cechovní; (g) bankovní, kolkovní, poštovní, cestovní, listovní; (h) pokladna -> pokladní, spořitelna - spořitelní. BB. Zvláštní typy 44 4. Přípony u jmen chemických sloučenin 44-1 až 8 A. Do obtížných souhláskových skupin se vkládá e (b). Odsouvá se -ik (c), -ium, -yum (d), -ina (e). B. Označují kysličníky, kyseliny a soli podle poměru atomů základního prvku k atomu kyslíku: (2 : 1) -ný, (2 :2) -natý, (2 :3) -itý, (2 :4) -ičitý, (2 : 5) -ičný, -ečný, (2 :6) -ový, (2 : 7) -istý, (2 : 8) -ičelý (a). C. (a) N20 kysličník dusný, NO kysličník dusnatý, N203 kysličník dusitý, N02 kysličník dusičitý, N205 kysličník dusičný, PhjOs kysličník fosforečný, Mn03 kysličník manganový, MnjO? kysličník manganistý, Os04 kysličník osmičelý; (b) draslo - draselný, hořčík -> horečnatý; (c) hliník - hlinitý, dusík— dusný, vápník-»vápenatý; (d) niobium - niobičný, radium - radnatý, baryum -barnatý, osmium - osmičelý; (e) platina - platnatý, platičitý. 5. -ěný „vlněný" 44-9 A. Samohláska základu se krátívá (a). Koncová souhláska základu se měkčí v typu I (b). 118 119 B. Neproduktivní tvoření adjektiv s významem „udělaný z.. (látkových adjektiv), a to ze jmen materiálu živočišného (c), rostlinného (d), nerostů (e) a výrobků (f). Některá z těchto adjektiv jsou uchována jen v odvozeninách: duběný v duběnka, růžený v růženec. Konkurují s nimi adjektiva na -ový, -ný, -ní (g). , C. (a) slaměný, hliněný, kožený, ale: drátěný, proutěný, žíněný; (b) lýčený, voštěný, hliněný; (e) vlněný, žíněný, plstěný, srsteny, kostěný; (ci) dřevěný, lýčený, slaměný, lněný; (e) měděný, olověný, hliněný; (/) plátěný, nitěný, skleněný, drátěný; (g) drátěný i drátový okruh, ale jen drátové spojení; dřevový, železový beton, dřevní průmysl, skelné i sklenť-né tabulky. Ojediněle se ve významu vztahovém užije i jiných přípon, např. „mluvnický" (asi podle gramatický) proti „učebnicový" atp. 45 C. Vztah k místním Z obecných jmen se adjektiva tvoří příponou -ský a -ní, z vlastních jenom příponou -ský. 45-1 1. -ský (-cký) „horský, písecký" A. 1. U cizích jmen zůstává na konci nehlasné (jenom psané) e, jestliže určuje výslovnost (a), dlouhé samohlásky (b), dvojhlásky (c), i a u u jmen dvojslabičných (d), ale odpadá (vedle -a, -e, -o) i a u u víceslabičných (e) a -ie, vzniklo-li jméno ze jména národního (f). 2. Krácení v: řipský, mělnický; dloužení: Slaný — slánský, plánský; do obtížných skupin souhláskových se vkládá e, zvláště u jmen na -na (g). 3. Změny koncové souhlásky jako v § 423 A 3 (h). 4. Přisouvá se: (1) -j- u cizích jmen, jejichž základ se po odsunutí poslední samohlásky nebo -os, -us, -on, -um končí samohláskou, tedy u jmen na -ao, -ea, -eo, -eos, -ha, -ie, -ion, -ios, -ium, -oa, -ua (i); (2) -ec-, -en-, -n- u některých jmen domácích a slovenských (j). 5. Odsouvají se: (1) nářečně přípony -ice, -ín, -any, -nik, -no, -ov, -ovec (k); (2) přípony -sk, -sko, -sco (m); (3) -k, -g u cizích jmen na -berg (-berk, -perk, -berok), -burg (-burk), -ingen, -ka, -ky (n). B. Z místních jmen obecných (p) i vlastních, domácích i cizích (Y). U jmen vlastních je to tvoření výhradní a neomezeně produktivní; u obecných je konkurence s -ní (v. § 452). Tvoří se často i ze zpodstatnělých adjektiv (s). Dříve se tvořilo i od cizích odvozených adjektiv, nikoli přímo ze substantiv; z toho jsou některé zbytky (t). Tvoření ze sousloví (Dvůr Králové — královédvorský) v. § 493. — Odchylně se tvoří oslovský, gothajský. 120 C. (a) Cambridge - cambridgeský (ge = dž), ale Yorkshire- yorkshirský; (b) dauphinéský, bordeauxský (čti: bordóský); (c) palauský, kiaočeuský; (d) Bari - barijský, Baku - bakuský; (e) Tivoli - tivolský, Timbuktu - tim-buktský; (/) Syrové - Sýrie - syrský, Persie - perský, Sicílie - sicilský; (g) Bystrá — bysterský, Chuchle - chuchelský, Bubny - bubenský, Hošf ka — hoštěcký, dílna - dílenský, malírna —malí renský; (h) Brandýs -brandýský, Husinec - husinecký, Praha — pražský, Kongo - konžský, ale Haag - haagský, Togo — togský, Peking - pekingský; Písek - písecký, Curych-» curyšský; (i) Bilbao - bilbajský, Guinea - guinejský, Borneo-bor-nejský, Oreos - orejský, Olympia(-ie) - olympijský, Chios - chijský, Nauplion - nauplijský, Tauromenium — tauromenijský, Samoa - samojský, Manlua - inanlujský; (j) Ústí — úslrcký, Mosl (i Karlův mosl)-• mostecký, Brno brněnský, Sviny -* svinenský, Blansko na Moravě -» blanenský, Nitra - nitranský, Tatry - tatranský; (k) Pardubice - pardubský, Hodonín - hodonský, Rokycany -» rokytský, Lipník - lipenský, Mohelno - mohelský, Archlebov-* archlebský, Bílovec - bílovský; (ř) Oleška - olešský, Na Františku- f rantišský, Hostinné -+ hostinský, Hlinné -* hlinský; (m) Minsk-* minský, Chřibsko -»chřibský, Lipsko -* lipský (ale: Hlinsko ■» hlinecký, Blansko na Moravě — blanenský), San Francisco - sanfranciský; (n) Bam-berg - bamberský, Norimberk - norimberský, Vimperk -> vimperský, Ružomberok - ružomberský, Hamburg -»hamburský, Nymburk - nymburský, Meiningen — meininský, Aljaška — aljašský, Kamčatka -* kamčatský, Benátky (italské)— benátský; ale: San-tung - šantungský, Nanking-nan-kingský, Banka — bankský, Benátky (české) - benátecký; (p) severský, horský, mořský, říšský, městský, cukrovarský, pekárenský, kuchyňský; (r) krkonošský, sázavský; evropský, benátský, madridský; (s) Káraný-káranský, Krásná - krásenský, Hluboká - híubocký, Jílové - jílovský; (ť)' Kuba - kubánský, Peru - peruánský, Loreta - loretánský, Florencie -florentinský klobouk (jinak florentský), Damašek — damascénska ocel (jinak damašský), Malta - maltézský řád (jinak maltský); anglický, indický. 2. -ní „místní" . 45-2 A. Formální stránku viz § 433 A. B. Ze jmen místních obecných (a), u některých základů vedle (starší) podoby na -ský (b); jen -ní je vždy u jmen kultur a komunikací (c). C. (a) východní, ostrovní, jezerní. státní, obecní, kostelní, domovní (k dům); (b) farní — farský, poštovní — poštovský, seminární — seminářský, tovární — továrenský, radniční — Radnické schody (Praha-Hrad-čany); (c) lesní, polní; silniční, mostní. Místní význam mohou mít i obecná jména vztahová, zvláště na -ový: bytový, chrámový, pokojový, táborový; v. § 431. 2. PODOBNOST (podobný něčemu, mající tvar, podobu, 46 ráz jako..., vypadající jako ..., připomínající něco). Formální stránka (A) se probírá už i pro 3. charakteristiku vnějším znakem. 1. -ovitý „kašovitý" 46-1 A. Samohláska základu se krátívá (a). 121 B. Nej produktivnější typ adjektiv vyjadřujících podobnost (b). Zvláště hojně se těchto jmen užívá k označení čeledí zoologických (c) a botanických (d) podle význačného jejich představitele. C. (a) koule - kulovitý, práce -* pracovitý; (b) kašovitý, kruhovitý, pilovitý, klešfovitý, list kopistovitý, fraškovitý; (c) lat. -idae: šelmy kockoví té — Felidae, kuno vité — Mustelidae, dravci sokolovi tí, ryby sleďovité; (d) lat. -aceae: jesencovité — Celastraceae, cypřišovité — Cypressaceae, hvězdošovité, árónovité, krtičníkovité. 46-2 až 6 2. -atý, -ovatý, -natý, -itý, -istý „strakatý, klihovatý, drevnatý, dlanitý, zlatistý" A. Samohláska se krátívá (a). Před -atý a -natý se měkčí vždy c (b), někdy i k a ch. (c); před -itý, -istý je měkčení typu I (d). B. Přípony -atý, -natý a -itý jsou časté, třeba je to tvoření ne příliš produktivní; -ovatý je řídké (e), na -istý jsou ojedinělé polonismy (f). Významového rozdílu většinou nebývá: klihovitý = klihovatý = kližnatý. C. (a) baňatý, huňatý; travnatý, žilnatý, hrudnatý; hlinitý; (b) paličatý, špičatý; jehličnatý, krtičnatý; (c) laločnatý, okoličnatý, moučnatý; ale: okatý, strakatý, pupkatý; ušatý, ale uchatý, břichatý; (d) ostražitý, šla-šitý, očitý, vejčitý, haditý, zlatitý, mázdřitý; (e) baňatý, košatý, křížatý, kulatý; klihovatý, krupičkovatý; drevnatý, moučnatý; vejčitý, zlatitý; (7) *květistý, stříbřistý. 46-8 3. -avý „kotlavý" Přípona velmi řídká, původem deverbativní (v. § 621): kotlavý, popelavý, zrzavý (ze rzavý, tj. rezu podobný). 46-9 4. -ový „liškový" B. Řídké, v zoologické terminologii ze jmen zvířat (a), na označení barev (b) a básnicky (c). C. (a) promyka lišková, trnovec klíšťový, sova krahujová; (b) barva růžová, fialová, lososová, holubičková, kalhoty kanárkové; (c) lankový krok (F. X. Svob.), kuřátková Francouzka (Maj.) Význam podobnosti mívají i jiná adjektiva obecně vztahová, např. kamenné srdce, železná vůle. 47 3. CHARAKTERISTIKA VNĚJŠÍM ZNAKEM Formální stránka je shodná se skupinou 2 (podobnost); v. § 46. 47-1 až 5 1. -atý, -ovatý, -natý, -itý, -ovitý, -istý „hrbatý, pihovatý, jehličnatý, vrásčitý, pórovitý, skalistý" B. Charakterizují uvádějíce, že předmět má nějaký zvláštní znak (člověk hrb, zvíře rohy, houba roušku) (a), nebo že má 122 obecný znak ve zvláštní kvalitě nebo kvantitě („přídavná jména hojnosti"); tu bývá zvláště -atý, -natý (b). — Významové rozlišení je v „očitý — okatý". — V etymologické figuře „páter pátero-vatý, komín komínovatý, rozdíl nejrozdílovatější, sníh co nej-sněhovatější" má adjektivum význam „charakteristické vlastnosti druhu jsou u tohoto jedince zastoupeny zvláště výrazně". C. (a) hrbatý, brejlatý, rohatý, rouškatý; pihovatý, jedovatý; jehličnatý, hornatý, skalnatý, sopečnatý; vrásčitý, písčitý, hlinitý, průlinčitý; sukovitý, pórovitý, plánovitý; (b) vlasatý, vousatý, chlupatý, bradatý, hlavatý, hranatý; krovnatý, kostnatý, telnatý; hlasitý, letitý, barvily; věkovitý. 2. -avý, -lavý, -ivý „kučeravý, smradlavý, blátivý" Řídké; označuje většinou vlastnosti nelibé: červavý, špinavý, děravý; smradlavý; červivý, blátivý, rzivý, deštivý. Tento význam mají hojně i adjektiva typu „černovlasý" (§ 492). 4. CHARAKTERISTIKA V NIT íl N1 M ZNAKEM 48 1. -ivý, -livý „dobrotivý, úzkostlivý" A. Koncová souhláska základu se před -ivý měkčí v typu I (a). B. Charakterizují uvádějíce, že osoba (řidčeji věc) má nějaký vnitřní znak (člověk plný dobroty = dobrotivý) (b). — Přípona -livý je omezena na určité případy (c). C. (a) neduživý, vrtošivý, náročivý, pravdivý, žádostivý, důvěřivý; (b) dobrotivý, lstivý, důvěřivý, lítostivý, bolestivý, úzkostlivý, pečlivý, pa-mětlivý, proměnlivý; (c) úzkostlivý, bázlivý (z *báznlivý). 2. -ný „bolestný" A. Formální stránku v. § 432. B. Charakterizuje uvádějíc, že osoba nebo věc má, projevuje nějaký vnitřní znak (a), provádí, koná nějakou činnost (b), působí, budí nějaký stav, činnost (c), dává, poskytuje, přináší něco (d); jsou i významy jiné (e). Tento význam sc dobře projeví při srovnávání se vztahovými adjektivy z téhož základu (f). C. (a) ctnostná dívka, nenávistný článek, snažná prosba, velebný stařec, zlostná odpověcT; (b) prosebný den, odbojný vůdce, oslavný spis; (c) bolestná choroba, rozkošná příhoda, závratná rozkoš; (d) bezpečný úkryt, pohodlná cesta, prospěšné poučení; (e) pravidelný, řádný, šlechetný; (f) užitečná práce — užitková zahrada, rozumný člověk — rozumová úvaha, odbojný duch — odbojová organizace, prospěšná rada — prospěchové stipendium. 123 48-4 3. -oucí „(pravda) pravdoucí" Silně citová jsou adjektiva na -oucí v etymologické figuře „pravda pravdoucí": bída bídoucí, hanba hanboucí, krása krásoucí, křivda křivdoucí, léta letoucí, do smrti smrfoucí, smůla smoloucí, tma tmoucí. Je v nich zesílená charakteristika znakem vnějším nebo vnitřním. 49-1 B. TVORENÍ P R E D P O N A M I (z předložkových pádů) „dočasný" A. Předpony ná-, pří-, zá- jsou dlouhé; přípony jsou: 1. -ný, 2. -ní, 3. -ový, 4. -ský; 5. tvoření bez přípony. Na volbu přípony má zpravidla vliv adjektivum patřící k základnímu substantivu; protože k „čas" patří „časný" a k „život" „životní", vzniká z předložkového pádu „do času" adjektivum „dočasný" a z předložkového pádu „do (konce) života" adjektivum „doživotní". B. Produktivní. — Někde jsou plynulé hranice s obměnou adjektiv předponami (§ 548): '„mimořádné poměry" jsou poměry „mimo řád", ale „mimořádný rozpočet" je jen obměnou (protějškem) rozpočtu řádného. — O tvoření předponou sou- viz § 492 h. C. bez- do-: krom-: mezi-: mimo-: ná-: nad-: ob-: od-: po-: pod-: pro-: proti-: před-: přes-: pří-: s-: ú-: v-: vně-: z-: zá-: 124 1. bezpracný, 2. beznárodní, 3. bezmotorový, 5. bezrohý 1. dočasný, 2. doživotní 1. kromobyčejný 1. mezislovný, 2. mezinárodní, 3. meziřádkový, 4. meziměstský 1. mimosmyslný, 2. mimoškolní, 3. mimopohybový, 4. mimočeský 1. nástěnný, 2. námořní 1. nadsmyslný, 2. nadnárodní, 3. nadřádkový, 4. nadmořský 1. občasný, 2. obměsíční 1. odvěčný, 5. odvěký 1. poválečný, 2. porevoluční, 3. popřevratový, 4. pobělohorský 1. podoblačný, 2. podkožní, 3. podtočnový, 4. podkrkonošský 4. prosovětský 1. protizákonný, 2. protistátní, 3. protiplynový, 4. protižidovský 1. předválečný, 2. předvolební, 3. předbřeznový, 4. předvojen-ský, 5. předvěký 1. přespočetný, 2. přespolní, 3. přesčasový 1. přítomný (při tom), 2. přízemní 1. správný (s právem), stelný (s teletem) 1. úplný (*u plně) 1. včasný 3. vněčasový 1. zúmyslný ' 1. zákeřný, 2. záhrobní, 4. zámořský. C. TVOŘENÍ SKLÁDÁNÍM 49-2 až 4 49-2 Sem patří adjektiva, která jsou utvořena z dvojice substantiva a shodného přívlastku (černé vlasy, svatý Václav). Tato dvojice by byla ve větě: 1. genitivem vlastnosti: chlapec černých vlasů == černovlasý, § 492, 2. genitivem přivlastňovacím: kaple sv. Václava = svatováclavská, § 493. 1. „Černovlasý" A. Tvoří se bez přípony, jen s koncovkou -ý, -í (a, h, i) nebo příponami -ný, -ní (b), zřídka jinými: -ový, -(n)atý (c). Někdy si různé přípony konkurují (d). Ze slov, jejichž základ se končí na -n s předcházející samohláskou nebo slabikotvornou souhláskou (kámen), netvoří se bez přípony, nýbrž příponou -ný, takže píšeme dvě -nn- (bělokamenný) (e). Ale je-li před n souhláska (vlákno), tvoří se bez přípony (píše se s jedním n: dlouhovlák- *ý)(f)- ..... B. V prvním členu je přívlastkové adjektivum označující barvu nebo jiné základní vlastnosti (dlouhý, mnohý, plný, ostrý...); své7; číselný výraz (g); sem podle způsobu tvoření patří i sou- (h). V druhém členu je adjektivum ze substantiva označujícího části organického těla, časový pojem atp. Tuto složeninu lze nahradit dvojicí substantiva (vlas) s přívlastkem (černý), která je genitivem vlastnosti a přívlastkem jiného substantiva (hoch): „hoch černých vlasů". — Je to složenina zvaná vnější, exocentrická (typ bahuv^hi). V přírodopisném názvosloví je poněkud odchylný typ (i): „áró-nolistý", tj. s listy podobnými listům árónu, „kuželozobý", tj. se zobákem podobným kuželu. Nápodobou řeckých (homérskych) složenin je typ „šafránorouchý" (j). C. (a) dlouholebý, přímočarý, úzkolistý, červenolící, širokoplecí; svéhlavý; jednoduchý, pětiprstý; (b) chudokrevný, jednobarevný, dobrosrdečný, dvoutaktní; (c) prvomájový, jednovrstvový, půlhodinový, osmi-kruhový; stověžatý; (d) jednovrstevná pokožka, jednovrstvový beton, jednovrstvý film; (e) nízkokmenný, dvouhodinný, ostrohranný, stříbro-pěnný, černoskvrnný, běloramenný, zlatorounný, stozrnný; (f) krátko-ostný, hrubovlákný vedle hrubovlákenný; (g) jednotvárný, dvouarchový, dvojkolý, trojlistý, čtyř-, čtyrprstý, devítipouzdrý, stohlavý, tisíciletý, sta a staletý (A. Mršt); (h) soudobý, sourodý; (i) kopřivolistý, motýlo-květý, listonohý, lyroocasý, kruhobrvý; (}) růžoprstý, krásnokadeřný, le-pořízý, plnoplachtý. 2. „Svatováclavský" 49-3 A. 1. Přípony jsou -ský (a), -ový, -ný, -ní (b), -ický (c); bez přípony (d). 125 2. V prvním členu se odsouvá příponové -n u relativních adjektiv místních (přední, zadní..., jižní, severní...); přitom se obnovuje tvrdá souhláska (e). 3. V prvním členu se odsouvá přípona -ov- přivlastňovacích adjektiv (f). 4. Je-li prvním členem složeniny adjektivum odvozené nebo přejaté, nabývá podoby příslovečné (na -ě); psává se odděleně: lidově demokratický, národně osvobozenský, zahraničně politický, sociálně právní, literárně historický; AP § 169, ŠP § 146. 5. Je-li adjektivum v prvním členu samo složené, dochází k elipse středního členu: Středozemní moře -» stredomorské jazyky. 6. U místních jmen rozvitých předložkovým pádem tvoří se první člen složeného adjektiva z prostého pádu (bez předložky) (g). 7. Jsou i jiné zvláštnosti, např. k Tichý oceán je adjektivum tichomdřský. B. Základem jsou určovací sousloví, zvláště vlastní jména (stará panna, svatý' Václav, Karlovy Vary, Černé moře). Z volný^ch spojení se taková adjektiva netvoří: z termínu „vysoké hory" je adjektivum „vysokohorský", z vlastního jména „Krušné hory" adjektivum „krušnohorský", ale např. ze spojení „strmé hory, lesnaté hory" se složená adjektiva netvoří. Nevznikají také z vlastních jmen spolků, společností, ústavů, podniků, úřadů (Červený kříž, Československá akademie, Národní divadlo, Pražské tiskárny). C. (a) staropanenský, svatováclavský, jihočeský, Karlovy Vary — karlovarský. Český ráj -* českorajský; (b) božíhodový, předopatrový, úzkoprofilový, hnědouhelný, svatodušní; (c) matematická fyzika - matema-tickoíyzický, novofašistický; (d) středověký, novodobý; (e) jih -* jižní; jižní Čechy — jihočeský; předopatrový, středoškolský, vodoprávní; (f) Jindřichův Hradec - jindřichohradecký, Karlovy Vary — karlovarský, Králův Dvůr (i Králův dvůr v Praze) -> králodvorský; podle toho i Jalový dvůr -* Jalodvorská ulice (Praha 4); ale: Mnichovo Hradiště -mnichovohradišťský, Královo Pole — královopolský, Dvůr Králové -» královédvorský; (g) Hora Sv. Kateřiny -» kateřinohorský, Kostelec nad Černými lesy — černokostelecký (s elipsou středního členu), Týn nad Vltavou — vltavotýnský, Ústí nad Labem - labskoústecký. 49-4 3. „Pražsko-duchcovský" A. Formální stránka je nejednotná; první člen má kmenovou podobu adjektivní (a, c) nebo substantívni (b); oba členy jsou spojeny spojovací čárkou (a, b) nebo jsou bez čárky (c); AP § 166 až 168, ŠP § 144-146. B. Základem jsou slučovací sousloví, zvláště vlastní jména (Praha až Duchcov, Čečenci a Inguši, Ceši a Slováci). C. (a) dráha Pražsko-duchcovská; (b) Čečensko-ingušská autonomní republika; (c) Československá socialistická republika. 126 II. Přídavná jména tvořená z přídavných Význam základního adjektiva se odvozením zesiluje, zeslabuje nebo ruší. Zesilovat nebo zeslabovat můžeme jenom představy kvantitativně proměnné, nikoli představy prostého vztahu (otcův, lví, bolivijský). K tomu přistupuje skládání dvou adjektiv v různém vztahu (§ 55—58). A. Tvoření příponami (I.) KOMPAK AT IVY (druhé stupně) 51 -ejší (-ější), -ší, -í „bělejší, hrubější, hrubší, hezčí" A. Přehled tvoření (a-t): Přípony: adjektiva prvotní na -ký -ejší, -ší, -í na -chý, -hý, -dý, -tý -ejší, -ší ostatní -ejší (-ější) adjektiva odvozená -ejší (-ější). 1. Základní přípona -ejší má po retnicích podobu -ější: libější, hloupější, přímější, křivější; přípona -ší je u některých prvotních adjektiv na hrdelnici a d, t; velmi zřídka u jiných prvotních; přípona -í je u některých prvotních adjektiv na -ký (d). 2. Samohláska základu se krátí u adjektiv na -ký (a) a v bílý -* bělejší; přehlasuje v svatý -» světější. 3. Koncová souhláska základu se měkčí: před -ejší v typu I.: ubožejší, vetšejší, brzčejší, ďábelštější, škaredější, mrzutější, vzdělanější, chytřejší; před -ší se měkčí ch v š, h v ž, z v ž, s v š: sušší, dražší, bližší, vyšší; dále: snazší, zazší; před -í se měkčí kv č: hezčí (d). - AP § 24, ŠP § 22. 4. Přisouvá se -n- k základu adjektiv na -í: vroucí — vroucnější. 5. Odsouvá se před -ší: -k, -ek, -ok (a, c). 6. Nepravidelně se stupňují: dobrý, zlý, velký, malý, dlouhý (u). 7. Komparativy se zpravidla netvoří od slovesných adjektiv na -cí (viz však bod 4) a -uší, i když mají význam vlastnosti: ještě více vzrušující událost. 127 B. Komparativ vyjadřuje, že určitý předmět má vyšší míru vlastnosti než předmět jiný: „Kuře chce být chytřejší slepice". Označuje se u něho zpravidla i předmět, nad nějž daný předmět vyniká mírou vlastnosti (chytřejší než slepice; v. NS § 754—755), někdv také míru, o kterou vyniká (mnohem chytřejší; v. NS § 759). Někdy má komparativ význam prostě zesilující (elativ): „delsi doba" znamená „značně dlouhá doba", „starší pán" je jen „starší, než je střední věk lidský". Řidčeji bývá u komparativu ob- nebo po-: obstarší kupcová; pomenší, poslabší človíček (Eva Vrchlická) ; polehčí milostenka. C. Adjektiva prvotní (ze stanoviska novočeského) 1. na -ký: s první samohláskou dlouhou s první samohláskou krátkou (a) (b) (c) -si: -ejsi: -st: (d) krátký — kratší, blízký — bližší, nízký — nižší, řídký — řidší, úzký — užší brzčejší, divočejší, horčejší, hořčejší, křepčejší, mrzčejší, plytčejší, sypčejší hladký — hladší, sladký — sladší, vratký — vratší, těžký — těžší, krotký — krotší (i krotčejší), prudký — prudší; hluboký — hlubší, široký — širší, vysoký — vyšší, daleký — další břitčí, hezčí, kluzčí, lehčí, měkčí, slizčí, tenčí hebčejší a hebčí, křehčejší a křehčí, křepčejší a křepčí, mělčejší a mělčí, trpčejší a trpčí, vlhčejší a vlhčí vetšejší hlušší, plašší, plošší, sušší, tišší ubožejší dražší, množší, nažší, tužší škaredej ší bledší, hnědší, chudší, mladší, tvrdší hrdější a hrdší častější, krutější, světější čistší, prostší, tlustší hustější a hustší, jistější a jistší, pustější a pustší bělejší, cizejší, černější, drzejší, chytřejší, lysejší, svěžejší, chabější slabší, starší; hrubější a hrubší, snadnější a snazší, zadnější a zazší (s) Adjektiva odvozená: -ejší: ďábelštější, růžovější, krásnější, slibnější, tělnatější, bezhlavější, podezřelejší, vzdělanější, známější, sípavější, stojatější, bojovnější, komičtější, fádnější bohatší, tmavší, jednodušší. (u) Nepravidelné stupňování: dobrý — lepší (jen ve významu „chutný" někdy „dobřejší"); zlý — horší (jen ve významu „hněvivý, zlostný" někdy „zlejší": Je zlá, zlá na všechny... vrací se zlejší a palčivější. K. Čap.); velký — větší, malý — menší, dlouhý — delší. — K „dolní, dolení" je komparativ dolnější i dolejší (ale to je podle § 692 i pozitiv); k „horní, hoření" pak hořejší (také s významem pozitivu). 128 (e) -ejši a -í: (f) 2. na -chý -ejší: (g) -ší: (h) na -hý -ejší: (i) -ší: (ti na -dý -ejší: (k) -ší: (D -ejší a -št: (m) na -tý -ejší: (n) -ší: (o) -ejší a -ší: (P) 3. ostatní -ejší. (T) odchylek málo: (t) odchylek málo: REJSTŘÍK KOMPARATIVU Odstupem je zachycena frekvence komparativu podle FS: nejvíce vlevo jsou komparativy s frekvencí nad 33 (z prvních 5000 slov), trochu dále vpravo slova s frekvencí nad 13 (z 5001 až 10 000), nejdále vpravo ostatní. bělejší p bledší Jc bližší a bohatší í břitčí d čistší n další c delší u dolejší u dražší i hebč-ejší, -í e hezčí d hladší c hlubší c hlušší g hnědší h horší u hořejší u hrdější, hrdší l hrub-ější, -ší r hust-ější, -ší o chudší k jednodušší t jist-ější, -ší o kluzčí d kratší a krot-čejší, -ší c křehč-ější, -í e křopř-čjší, -í e lehčí d lepší u měkčí d mělč-ejší, -í e menší u mladší k množší i nažší i nižší a plašší g plošší g prostší n prudší c pust-ější, -ší o řidší a slabší r sladší c slizčí d sna-dnější, -zší r starší r sušší g světlejší m širší c tenčí d těžší c tišší g tlustší n tmavší t trpč-ejší, -í ' tužší i tvrdší fc užší a větší u vlhč-ejší, -í vratší c vyšší c zadnější, -zší r (II). PRÍDAVNÁ JMÉNA ZDROBŇUJlCl, CITOVÉ OBMĚŇUJÍCÍ A ZESILUJÍCÍ AA. Věcně zdrobňující (zeslabující) 1. -avý „belavý" Označuje slabší barevný odstín: bělavý, „přecházející do běla, ne zcela bílý", černavý, červenavý, modravý, sinavý, sedavý, žlutavý. 2. na-lý, za-lý, při—lý „nahnědlý, zahnědlý, přižloutlý" A. Tvoří se z adjektiv oklikou přes sloveso (samostatně neexistující): hnědý — *nahnědnout — nahnědlý. — O typu „pobledlý" v. § 642. B. Označuje se slabší odstín (nádech) barevný (a), slabší dojem chuťový (b), zřídka oslabení jiného významu (c). C. (a; nažloutlý, načernalý; začernalý, zahnědlý, zarudlý; přibledlý; (b) nahořklý, nasládlý, přihořklý; (c) přihoustlý, přišpičatělý. 129 52 521 522 až 524 BB. Citově obměňující 525 až 523 1. -ičký, -oučký, -inký, -ounký „běličký (a), běloučký (b), bě-linký (c), bělounký (d)" A. 1. Tyto přípony se různě zesilují, zvláště slabikou -li-, -ni-a -at- (e), a hromadí (f). Po h a n je -ýnký: lehýnký, pouhýnký, tenýnký. 2. Samohláska základu se krátí u adjektiv na -ký a u „bílý"; tedy podobně jako u komparativu, § 51 A 2 (g). 3. Koncová souhláska d t n se měkčí před všemi příponami, r jenom před -ičký, -inký (h). 4. Odsouvá se -k- jako u komparativu (i), někdy i -n- (j). B. Tato adjektiva připojují k základnímu významu citové zabarvení libosti („hezky, pěkně, příjemně"), soucitu (chuďoučký, bleďoučký, hubeňoučký) nebo lehkého pohrdání (pitomoučký). Přípony -oučký a -ounký jsou produktivnější než -ičký a -inký. C. (a) chudičký, maličký, mladičký, snadničký, stařičký; (b) hezoučký, mlaďoučký, štíhloučký; (c) malinký, mladinký, snadninký; (d) hebounký, milounký, snadňounký; (e) droboulinký, slaboninký, malinkatý, drobou-linkatý, malilinkatý; (/) maličičký, novičičký, lehouninký; (g) kratičký, řiďounký, bělounký; (h) bleďoučký, slaďoučký; čisťounký, kraťoučký; drobňounký, hubeňounký; stařičký; (i) kraťounký, blizounký, nizoučký, řiďoučký; (j) droboučký, chlaďounký; ale: snadňoučký, něžňoučký. 52- 9 2. při—lý, ob—lý „přihlouplý, obhroublý" Řídké tvoření oklikou přes sloveso (jako v § 522—524). — Označuje pejorativně slabší stupeň nepříjemné vlastnosti: při-sleplý „zčásti osleply", přihrblý, obtloustlý. 53 CC. Zesilující (intenzifikující) 53- i -ánský „dlouhánský" A. Přípona -ánský (a) se často různě zesiluje (b). Příponové -n-základního adjektiva se odsouvá (c). B. Silně citové zdůraznění adjektiv velkých rozměrů. C. (a) dlouhánský, hlubokánský, širokánský, mohutánský, velikánský, vysokánský; (b) dlouhanánský, dlouhanácký, dlouhananánský, dlouhatánský, dlouhytánský; (c) ukrutný — ukrutánsky, hrozný — hrozitánský, mohutný — mohutánský. 53-5 1. Zesilují i zdvojené složeniny typu „čiročirý" (§ 55 B 4); ojediněle i přípona -atý: dlouhatý, drsnatý, nahatý. 53-6 2. Příponou -ivý se někdy obměňují adjektiva bez zřetelné změny významu: šedý-šedivý, líný — lenivý, truchlý - truchlivý, prchly-prchlivý, stč. střiezvý-střízlivý; pod. staré spravedný > spravedly — spravedlivý. 53-7 3. K specializaci slouží i přípony -istvý: mladý - mladistvý „mladě svěží", celý - celistvý „ucelený", ev. -itý: dvojí - dvojitý „zdvojený". 130 B. Tvoření předponami (I) KVANTITATIVNÍ PŘEDPONY 54-laž7 AA. Zesilující 1. nej- „nejhrdší" 54-1 Nej- s komparativem tvoří superlativ (třetí stupeň); vyjadřuje, že jistý předmět má nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání se všemi ostatními předměty jisté skupiny: Byla mu daleko nejmi-lejší ze všech sester. Označují se u něho zpravidla i předměty, nad něž nade všechny jistý předmět mírou vlastnosti vyniká (nejmilejší ze všech sester; v. NS § 724); někdy také míra, v jaké druhé předčí (daleko nejmilejší). Někdy mívá superlativ význam prostě zesilující: nejpestřejší minulost = velmi pestrá minulost; tzv. elativ. 2. pra- „prabídný" 5l'2 B. Vyjadřuje velmi značný stupeň vlastnosti se silným citovým zabarvením („docela, naprosto, vůbec, velmi, zcela"). Někdy se opakuje. C. prabídný, prašpatný, praobyčejný, prastarý, pražádný; prapradávný. 3. pře- „přečetný" 54"3 B. Vyjadřuje velmi značný, nadměrný stupeň vlastnosti se silným zabarvením citovým („velmi"). Většinou má ráz knižní. C. přečetný, předrahý, překrásný, přelíbezný, přetěžký, přeudatný, převeliký. 1. Povahy zesilující předpony nabývají první členy složenin celo-: 54-4 celokovový; vele-: velesličný; velko-: velkolepý (rusismus); vše-: vše-národní, všeobecný (v. § 56 í). 2. Zcela ojedinělé je roz-, rozto-: rozmilý, roztomilý, roztodivný. BB. Zeslabující 4. pa- „paliterární" 54"5 Význam „nepravý, zdánlivý, nedokonalý"; řídké. Ojedinělé jsou jiné jmenné předpony zeslabující (v. § 256): nedo-: 54-6 nedověcný „ne dost věcný, nepřesný", nedokrevný; polo-: polomrtvý; o ob- a po- u komparativu (obstarší, pomenší) v. 51 B. 131 CC. Záporné 54-7 5. ne- „nehezký" Předpona ne- u adjektiv označuje často opak: nehezké děvče je ošklivé děvče; pod. nemladá žena, nehodný syn, nechutná voda. Je to však označení proti přímému pojmenování opaku (ošklivý, starý atp.) mírnější. 54-8 (II.) OSTATNÍ PREDPONY Předpony sou-, spolu- a předpony předložkové se probírají v § 492 (soudobý, sourodý), 66 (protichůdný, kolemjdoucí), 67 (souběžný, spolubydlící). — Zřídka lze tato adjektiva chápat jako prostou obměnu základního adjektiva: „čas souminulý, čas předminulý" proti „čas minulý"; „spolubližní" jako zesílení prostého „bližní", „mimořádný člen" proti „řádný člen". 55až58 C. TVOŘENI SKLÁDÁNÍM Přehled: slučovací složenina vlastní určovací složenina vlastní určovací složenina nevlastní vazebná složenina nevlastní 1. „Černobílý" 2. „Hnědočerný" „Hněděčerný" 3. „Divuplný" 55 1. „Černobílý" A. Vlastní složeniny; první člen se končí na -o. Příponové -n- se odsouvá zpravidla, -sic- někdy; přitom se obnovuje tvrdá souhláska: (jih a východ) jižní a východní - jihovýchodní (a). B. 1. Oba členy jsou adjektiva, prvotní nebo odvozená. Vzájemný poměr je slučovací: černý a bílý - černobílý (b). Těmito složeninami se označuje např. kombinace barev a chutí, vedlejší směry, věci společné dvěma zemím. Předpokladem je jednotná představa. Českomoravská vrchovina je jedna vrchovina, česko-pol-ské styky jsou jeden typ styků, ale nelze říci: Českopolská archeologie přispěla k řešení této otázky, protože jde o dvě samostatné archeologie a jejich jen příležitostnou spolupráci. 2. Odlišovat je třeba typ „cyrilometodějský"; to není „cyrilský" + „metodějský", nýbrž: (Cyril a Metoďěj)-sfcý; patří tedy spíše k typu „svatováclavský", § 493 (c). 132 3. Stavějí-li se oba členy proti sobě, oddělují se spojovací čárkou; též k rozlišení typů „žluto-zelený", tj. žlutý a zelený, a „žlutozelený", tj. zelený do žlutá: AP § 167, SP § 145 (d). 4. Opakuje-li se totéž adjektivum, vzniká složenina zdvojená (e) s významem zesilujícím. 5. V básnickém jazyce, zvláště starším, jsou tyto složeniny časté; kolísají mezi typem „černobílý" a „hnědočerný"; např. divo-hrůzný je a) divný a hrůzný, b) divně hrůzný (f). C. (a) severovýchodní, retozubný, srbocharvátský; (b) černobílý, jihozápadní, českomoravský (Českomoravská vrchovina), hluchoněmý, dak-tylotrochcjský; (c) cyrilometodějský jazyk, íilipojakubská noc; (d) slovník česko-latinský, válka italsko-turecká; (e) čiročirý, čistočistý, pouhopouhý, pustopustý, svatosvatý, široširý: (/) čarovonný „čarovně vonící" (Cech), lahodnomilý, hrůzoslavný (Mácha). 2. „Hnědočerný, hněděčerný" 56 A. Jednak vlastní složeniny, kde první člen se končí na -o (a), jednak složeniny nevlastní (b). Je-li první člen původu příslovečného, tvoří se složenina vlastní nebo nevlastní bez významového rozdílu (c); je-li prvním členem substantivum, má podobu na -o (d); jiné podoby jsou zastaralé (e). B. 1. Prvním členem je příslovce (a, b, c, f), někdy s povahou už spíše předponovou (vele-, polo-: v. 544 a 546) (f); nebo substantivum (d, g, h). Druhým členem je adjektivum, zvláště adjektivum barvy a chuti (a, b, d, h). Složeninu lze nahradit dvojicí adjektiva s příslovečným určením (složenina určovací): černý do hnědá -* hnědočerný, bílý jako sníh - sněhobílý. Typ „hněděčerný" se zpravidla píše odděleně. 2. Tyto složeniny jsou běžné při označování odstínů barevných, chuťových i čichových (a, b, c, d, h). V jiných vztazích (přirovnání, zřetel) bývají nápodobou cizích vzorů, někdy již vžitou (g), jindy působící nezvykle (e). Oblíbeny jsou v jazyce básnickém (h). C. (a) tmavočervený, hořkosladký; (b) bleděmodrý, jasněžlutý, hořce-sladký; (c) bledomodrý a bleděmodrý, jasnozlatý a jasnězlatý, tmavohnědý a tmavěhnědý; (d) sněhobílý, stříbrolesklý, hlínožlutý; (e) střel-hbitý, ohněrudý; (/) velejemný, polomrtvý; (g) sáhodlouhý, vodorovný, vzduchotěsný, skálopevný; vzduchotěsný, barvoslepý; (h) ambrovonný, bleskojasný, růžolesklý. 3. „Divuplný" 57 A. Složeniny nevlastní (a, b), jen ojediněle přecházející mezi složeniny vlastní (c). B. Prvním členem je jakékoli substantivum v genitivu nebo dativu; druhým členem je předmětné adjektivum. Složeninu lze nahradit dvojicí adjektiva s předmětem (složenina vazebná) v ge- 133 niťivu (a) nebo dativu (b). Patří sem i spojení komparativu s při-rovnávaeím genitivem sebe- (d), znamenající připouštění i v nej-větší míře. Produktivní. C. (a) ctihodný, senzacechtivý, prácemilovný, divuplný, bohaprázdný, jeduprostý, bohapustý, úvěruschopný; (b) bohulibý, bohumilý, pravděpodobný, bohurovný; (c) bohorovný, vzduchoprázdny; (d) sebevětší, sebelepší, sebesilnější. 58 1. Individuální jsou složeniny jako „rádobysociologické říkačky, také-umělečtí paraziti" (Šalda). 2. Typ „mimojdoucí" v. § 6G. IH. Přídavná jména tvořená ze sloves 60až64 A. TVORENÍ PRÍPONAMI 60 Přehled: I. Adjektivum utvořené příponou ze slovesa (deverbativní) vyjadřuje, že jeho řídící substantivum je: aa) právě podmětem děje (provádí činnost, je v nějakém stavu) l.-cí „hojící (poustevník)"; § 611 l.-nýl. „božný (rok)"; § G12 3. -atý, „ležaté (písmo), visutá -ut(?i)ý dráha, slovutný muž"; §613 právě předmětem děje (provádí se na něm činnost, je uváděno do nějakého stavu) 4. -ný, „hojená (rána)"; § 614, -tý 615 bb) schopno být podmětem děje (význam náchylnosti, schopnosti) 5.-avý, „hojivá (soustrast)"; § 621, -ivý 622 6. -nýll., „bojovný (národ)", -ačný „vychloubačný (člověk)"; § 623 134 schopno být předmětem děje (význam možnosti) 7. -telný „(vy)hojitelná (choroba)"; § 624 8. -ný III. „nedobytná (pokladna)"; § 625 cc) určeno (zřízeno, zařízeno k tomu, aby bylo podmětem děje nebo mělo na něm účast (účelová adjektiva) 9.-cí „hojicí (mast)"; § 631 10.-ný IV. „děkovný (dopis)"; § 632 dd) v slávu způsobeném tím, že: bylo podmětem děje ll.-(v)ší „(lékař ho) vyhojivší"; § 641 12. -lý „zběhlý (student)"; § 642 bylo předmětem děje 13. -ný, -tý „vyhojená (rána)"; § 643, 644 Dále jsou neproduktivní a významově ne dost vyhraněné typy: 14. -itý „složitý" § 645 16.-í „příští"; § 647 15. -mý „vědomý" § 646 17. jiné § 648. Adjektiva typů 4. -ný, -tý (z příčestí trpného sloves nedokonavých), 7. -telný, 8. -ný III., 13. -ný, -tý (z příčestí trpného sloves dokonavých) jsou trpná; ostatní jsou činná. II. Formální stránka Tato adjektiva se tvoří dílem z kmenů, dílem z hotových tvarů. Ze základního kmene (společná část kmene přítomného a minulého; u vz. „kupuje" se rozšiřuje o -ov-) se tvoří typ 3. -atý, -ut(n)ý, 2., 0., 8., 10. -ný. Z kmene minulého sc tvoří typ 5. -avý, -ivý, 7. -telný, 9. -cí. Z tvarů se Lvoří: z přechodníku přítomného 1. -cí, z přechodníku minulého 11. -(v)ší, z příčestí činného 12. -lý, z příčestí trpného 4., 13. -ný, -tý. III. Vid Typy z kmene základního (2, 3, 6, 3, 10) vidu nemají. — Typy 1. „hojící", 4. „hojený", 5. „hojivý", 9. „hojicí" jsou nedokonavé; typ 7. „vyhojitelný", 10. „vyhojivší", 12. „zběhlý", 13. „vyho-jený" většinou dokonavé. 1. -cí „hojící (poustevník)" 61-1 A. 1. Z přechodníku přítomných nedokonavých sloves všech vzorů; z dokonavého slovesa je jen „budoucí". 135 2. Zvratné se odpadá, jestliže jmenná složka převažuje nad složkou slovesnou: vařící voda — vařící se oběd, třesoucí hlas — třesoucí se dítě. 3. Vedle pravidelných tvarů na -ící jsou u některých sloves dublety na -oucí (f); jsou i obměny na -ícný, -oucný (g). 4. Při dalším (řídkém) tvoření se kmen těchto adjektiv rozšiřuje o -n- (h). B. 1. Znamená vlastnost toho, kdo nebo co provádí nějakou činnost nebo je v nějakém stavu (a). Zpodstatní-li, znamená zaměstnání a funkce (b). Často nastávají významově posuny do skupiny „schopno být podmětem děje" (c), „schopno být předmětem děje" (d), „určeno k něčemu" (e). 2. Dublety na -oucí (f) jsou významově odlišeny od pravidelných tvarů. 3. Tvoření velmi produktivní. C. (o) vzrušující, milující, opakující se, jdoucí, planoucí; (b) přísedící, vedoucí, pracující, sloužící; (c) nepřející, občerstvující; (d) žádoucí; (e) velící (generál), světící (biskup), kající (dni); (/) hořící keř — horoucí tváře, padající lešení — padoucí nemoc, žádající — žádoucí, žijící — živoucí; (g) nepřejícný, nemohoucný, horoucný, vroucný; (h) budoucí -budoucně, budoucnost; vroucí-vroucně, vroucnější; pomíjející - pomíje-jícnost; všemohoucí - všemohoucnost; kající - kajícník. 61-2 2. -ný I. „běžný (rok)" A. Ze základních kmenů nedokonavých sloves; v. § 623. B. Významem shodné s typem „hojící". C. běžný rok „právě plynoucí", plynný přednes „lehce plynoucí", odlišný „lišící se", posměšný „obsahující posměch", potulný „putující z místa na místo", předběžný „předcházející před něčím". 61-3 3. -atý, -utý, -utný „ležaté (písmo), visutá (dráha), slovutný (muž)" A. Ze základních kmenů sloves nedokonavých bez předpon (a, b, c). B. Znamená stálé vlastnosti. Zcela neproduktivní. C. (a) ležatý, stojatý, nestydatý; (b) běhutý, mrzutý, smrdutý, tekutý, třeskutý, visutý; (c) mohutný, slovutný. 61-4,5 4.-ný,-tý „hojená (rána)" A. Z příčestí trpných předmětových sloves nedokonavých všech? vzorů. B. 1. Znamená vlastnost toho, na čem se právě provádí nějaká: činnost nebo co se právě uvádí do nějakého stavu (a). V záporu mívá někdy význam „není schopno být předmětem děje" (b). 136 Ojediněle je význam činný: šílený = šílící. U některých sloves hmotného významu nastává přechod do významu typu 13. (smažené kuře = usmažené, v. § G43). C. (a) hojený, chválený, šizený, bitý; (b) nevídaný, neslýchaný. 5. -avý, -ivý „belhavý, hojivé (vody)" 62-1, A. 1. Z minulých kmenů (s odsutou koncovou samohláskou) sloves téměř jen nedokonavých různých vzorů (ze zavřených kmenů vzácně, ze vz. „kupuje" jen stěhovavý). 2. Přípony nabývají různé podoby; vedle -avý a -ivý (a, b) je -lavý (c), -livý (d), -anlivý, -ánlivý, -enlivý (e), ojediněle jsou i jiné přípony (f). Rozdělení těchto přípon je nepravidelné; někdy jsou u téhož slovesa různé přípony (g, h). B. 1. Znamená stálou a charakteristickou vlastnost, schopnost, náchylnost, způsobilost, zvyk, zálibu, sklonnost, vadu (tělesnou nebo duševní), třeba se v daném okamžiku právě neprojevuje (belhavým zůstává člověk, i když sedí). 2. Užívá se zvláště o lidech a zvířatech (a), ale také o věcech (b): snivý mladík — oddávající se snění; snivé oči — jevící zasněnost; snivá píseň — vzbuzující snění. 3. Zřídka nastává přesun do významu pasivního („schopný stát se předmětem děje): dráždivý člověk = „jehož lze lehce podráždit" (i). 4. Mezi dvojtvary vzniklými připojováním různých přípon k témuž základu nebývá významového rozdílu (g); ten se vytváří jen ojediněle (h). C. (a) belhavý, koktavý, laskavý, přelétavý, zvědavý; bručivý, domýšlivý; (b) cachtavý, čadivý, drtivý, zurčivý; (c) hořlavý, křiklavý, bodlavý, pichlavý, štiplavý, chraplavý; (d) bouřlivý, citlivý, mlčelivý, pohrdlivý, pohyblivý, přitažlivý, stydlivý; (e) trvanlivý, zapomněnlivý, zdánlivý, zdrženlivý; (f) lep-kavý, pal-čivý, shán-čivý, shán-člivý; (g) mlčelivý = mlčenlivý, bodavý = bodlavý, měnivý = měnlivý, snášelivý = snášenlivý, učelivý = učenlivý, zdrželivý = zdrženlivý, shánivý = shánlivý = shánči-vý = shánčlivý, stydlavý = stydlivý; (h) hrabavá drůbež — hrabivý člověk; lhavý člověk — lživá zpráva; měňavé barvy — měnivý plat; (i) dráždivý, drobivý, nepromokavý, spolehlivý. 6. -ný II., -ačný „bojovný (národ), vychloubačný (hoch)" 62-3 A. 1. Ze základních kmenů nedokonavých sloves zvláště vz. „kupuje" (a), ale i vzorů jiných (b). 2. Na základním kmenu pozorujeme tytéž změny jako na základním kmenu substantiv tvořených bez přípony (typ „sad" atd., § 1731—1734). Jsou to: I. Stupňování (čisti — četný). — II. Krácení (c); dloužení o a u je většinou expresivní (d). — III. Změny otevřených základů (e). — IV. Změny koncové souhlásky: obnovuje se d, t, n, r (f); zůstává ž, š, č (z h, ch, k) (g). 137 3. U zvratných sloves odpadá se (h). 4. Typ „vychloubačný" je původně denominativní: vychloubač + -ný, ale pak se v něm tvoří přímo od sloves: setrvá + -čný (i). B. Tato adjektiva mají význam v podstatě shodný s typem „hojivý" (§ 621—622); často zpodstatňují v označení zaměstnání (j); jsou hojná ve složeninách typu „divotvorný" (§ 681). — Typu „vychloubačný" se užívá zvláště o lidech (i). C. (a) čarovný, kočovný, laškovný; (b) činný, opojný, dotěrný, obezřetný, soudný, svůdný, odpovědný, otravný, vonný; (c) hajný, přibližný, bludný; (d) svůdný — prívodný, zrůdný — rodný, podpůrný; (e) I. 5: zorný, prostorný; II. 1: plynný; II. 3: jemný, dojemný; III. 1: nezbytný; pitný, starožitný; kujný; neochvějný, světodějný; zlolajný, výdejný, vydatný, zdatný; (f) bloudit - bludný, platit - platný, činit-činný, hovořit-hovorný, šetřit - šetrný; (g) obsažný, tažný, neostyšný, sečný, vlečný; (h) nachylovat se-náchylný, družit se-družný; (i) panovačný, dobyvačný, poživačný, setrvačný; (j) hajný, hlásný, pojezdný, strážný. 62-4 7. -telný „vyhojitelný (rána)" A. 1. Z minulých kmenů sloves většinou dokonavých a přechodných různých vzorů, zvi. „prosí" (z 441 adjektiv typu „ne—telný" patří jich k tomuto vzoru 250, tj. 61 %); „dělá" (77 - 18 %), „tiskne" (38 - 9 %), „kupuje" (25 - 6 %). 2. Zakončení, -itelný, vzniklé u vz. „prosí", proniká i ke vz. „trpí", „sází" a „nese" („peče") (c). 3. U sloves vz. „tiskne", „mine" je zakončení -nutelný, jen u sloves na -hne bývá -žitelný (d). 4. O krácení v. AP § 53-65, SP § 51-52 (e). B. 1. Vyjadřuje trpnou schopnost, náchylnost, sklonnost, způsobilost, u záporných sloves nemožnost, obtížnost: vyhojitelná rána — která může být vyhojena; nesnesitelná bolest — která nemůže být snesena. Zápornost je zde velmi častá. 2. Zřídka jsou významy jiné, zvláště aktivní schopnosti: smrtelný tvor — může zemřít; potěšitelná zpráva — může potěšit (b). 3. Těchto adjektiv se užívá zvláště v přívlastku; jako přísudko-vého jména jen tam, kde jde o konstatování stálé vlastnosti (hmota je nezničitelná). Nemají se jimi zatlačovat slovesné vazby: Záchrana není myslitelná, lépe: Na záchranu nelze myslit; Hory nejsou odtud viditelné, lépe: Hory odtud není vidět; ani stará adjektiva na -ný, § 625: neodvratitelné neštěstí, lépe: neodvratné neštěstí. 4. Produktivní. C. (a) poživa telný, přijatelný, spasitelný, nenahraditelný, neomluvitelný, nesesaditelný, neuhasitelný, nevysvětlitelný; (b) necitelný člověk (ale: citelná zima), potěšitelný, smrtelný, spasitelný; (c) slyšitelný, neumlči-telný, nepomíjí telný, srozumitelný; nalezitelný, nesnesitelný, proveditelný; nepřemožitelný; též vypověditelný; (d) nehnutelný, neproniknu- 138 telný; nepominutelný, nepřeklenutelný; dosažitelný, postižitelný, roztažitelný (ale: postřehnutelný, vystihnutelný); (e) neodlučitelný, ne-směsitelný, nesmiřitelný, nenavratitelný. 8. -ný III. „nedobytná (pokladna)" 62-5 A. Ze základních kmenů sloves nedokonavých i dokonavých různých vzorů, vyjma vz. „kupuje" a zřetelná denominativa (ocenit, vysvětlit); ta tvoří jen adjektiva na -telný (§ 624). — Formální stránka byla probrána v § 623. B. Významově shodné s typem -telný, ale málo produktivní. C. berný, brodný, nesčetný, nedílný, odolný, průhledný, sklonný, lovný, neměnný, neomylný, nesmírný, zápalný, patrný, pitný, neúprosný, rozpustný, střižný, přístupný, posuvný, tažný, nezvratný, průzračný, nezáživný. Někde jsou vedle sebe adjektiva typu „vyhojitelný" a „nedobytný", ev. i „hojivý" (mají-li pasivní význam): nedělitelná čísla — nedílné ručení; hmatatelné obrysy — hmatný puls — hmatavá konkrétnost. 9. -cí „hojicí (mast)" 63-1 A. 1. Z minulých kmenů (jen otevřených) nedokonavých sloves různých vzorů. V odborné terminologii bývají vidové odchylky (z nechuti k tvořeni ze sloves opakovacích): schovací úřad, od-poslouchací služba (vlastně: schovávací úřad, odposlouchávací služba). 2. Kvantita je shodná s kvantitou v pří čestí činném: kryl -» krycí, sel -> secí. Odchylně je však: prací, sací, naběrací, odběrací, sběrací, vzpěrací, svěrací; AP § 68, ŠP § 55. 3. Odchylně se tvoří: stát — stojací, viset -» visací, plést - pletací, hníst -» hnětači; klást — kladecí, číst -» čtecí, péci — pečicí, shánět — shaňovací. 4. Z těchto adjektiv se tvoří substantívni typy „Hadička", § 1345, a „rvačka", § 1752. B. 1. Znamená, že se něco k nějako činnosti hodí, že je k ní určeno, že jí výhradně slouží: hojicí mast byla vyrobena proto, aby hojila (účelová adjektiva). 2. Význam je aktivní (podmět děje), zvláště o prostředcích (a), nebo pasivní (předmět, nástroj děje) (b). 3. Nikdy se těchto adjektiv neužívá o lidech; místo toho se užívá adjektiv typu „hojící" (§ 611): řídící učitel, světící biskup, velící generál, vyšetřující soudce (ale: vyšetřovací komise). C. (a) stroje zametači, kropicí, splachovací, obráběcí, měřicí, osvětlovací, psací; bicí hodiny, zlepšovací návrh, osvobozovací boj, oznamovací způsob; (b) prací látka — dá se prát, sedací vana — dá se v ní sedět, spací vagón, prúchodicí dům, plnicí pero, třecí kartáč, zadržovací tyč. 10. -ný TV. „děkovný (dopis)" 63-2 Významově shodné s typem „hojicí" (§ 631). Řidčeji aktivně: 139 í robotný, tažný; častěji pasivně: orná zem (která se orá), vlečnj^ vůz, krmný dobytek; spisovný jazyk (kterým se spisuje), střelná zbraň. — Formální stránka § 623. 64-1 11. -(v)ší „(lékař ho) vyhojivší" A. B. 1. Z přechodníků minulých dokonavých sloves všech vzorů. Užívá se jich především u sloves předmětových (se zvratnými); u sloves bezpředmětových se užívá typu „zběhlý" (§ 642). 2. Je ve větě vždy jen přívlastkem. 3. Proti typu „zběhlý" převládá složka slovesná: zběhší vojín — právě zběhl; zběhlý student — kdysi zběhl a nese následky toho doposud. 4. Je to rusismus rázu značně knižního a řídký. C. vězeň vytrpěvší velká muka; učitel pozbyvší trpělivosti; vrabec obepluvší zeměkouli; slavnost prodlouživší se až do rána; neovane mne, zimně usnuvšího, náhle větřík jar (Dyk). 64-2 12. -lý „zběhlý (student)" A. Z příčestí činných sloves zpravidla dokonavých, a to bezpředmětových (a) a sloves pouze zvratných (při čemž se, si odpadá) (b); řidčeji od sloves jiných. Nejčastěji ze sloves vz. „tiskne", „prosí", „sází", „dělá". Namnoze jsou základem slovesa znamenající změnu stavu, zvláště slovesa s předponami z-, na-, za-, s-, o- (c). — Adjektiva „svislý, souvislý, závislý" jsou odvozena od stč. -visnúti. B. 1. Znamená původně vlastnost (stav), která vznikla nějakým předcházejícím dějem: zběhlý student — který kdysi zběhl a ne-dostudoval; zastaralá kniha — která zastarala (a je tedy nečasová). Tento význam někdy potuchá a vyjadřuje se prostá vlastnost: odlehlý, rozlehlý. 2. Je-li tvořeno (řidčeji) od sloves nedokonavých bezpředmětových (bdít, lesknout se, plynout, skvít se, stát, trvat, vřít), znamenáva prostě vlastnost v přítomnosti se projevující (d). 3. Je-li tvořeno od sloves předmětových, mívá význam trpný (e) nebo význam možnosti (f). 4. Produktivní, ne však neomezeně. Některá adjektiva nejsou již průzračná (g). 5. O typech „nahnědlý, zahnědlý, přižloutlý" v. § 521—524, o „přihlouplý, obhroublý" § 529. C. (a) rozkvetlý, oteklý, minulý, pobledlý, zsinalý, zvadlý, zmrzačelý; (b) provinit se - provinilý, zdařit se-zdařilý, opít se-opilý, zvyknout si-zvyklý; (c) zdechlý, zdrobnělý, zhovadilý, zchytralý; natrpklý, nare-zavělý; zašpičatělý; svraskalý; okoralý; (d) bdělý, lesklý, plynulý, skvělý, stálý, trvalý, vřelý; (e) nenadálý (jehož jsme se nenadáli), oblezlý (jenž byl oblezen), posedlý; (f) jedlý (lze jej jíst), znalý (v „malý, ale znalý", lze jej poznat), nesrovnalý, neobsáhlý; (g) otrlý (tj. otřelý), nevrlý (srov. zane-vřít), dokonalý, smělý. 13. -ný, -tý „vyhojená (rána), odmítnutý (uchazeč)" 64-3,4 A. Z příčestí trpných sloves zpravidla dokonavých předmětových (a) nebo zvratných (b), se zvláštním významem i u sloves nedokonavých (c). B. 1. Znamenají vlastnost (stav), která vznikla tím, že se na předmětu vykonal nějaký předcházející děj: dítě, které podvrhli — dítě pod vržené; někdy mívá význam náchylnosti: ufňukané dítě. 2. Kde jde o způsob zpracování materiálu (nikoli o průběh děje), užíváme v dokonavém významu i sloves nedokonavých: smažené kuře = usmažené (c). 3. Málo průhledná jsou slova „červený" (původně: obarvený červem, tj. červcem) a „zelený" (obarvený „zelím", tj. rostlinnou šťávou). C. (a) podvržený, odmítnutý, prozkoumaný, nevychovaný, obnošený; (b) rozlícený (rozlítil se), rozčilený, nadutý, nezasloužený (nezasloužil si); (c) smažené kuře, uzené maso, kovaná mříž, barvená látka; učený člověk. Poznámka o adjektivech na -ný. Adjektiva na -ný (neodvozená z příčestí trpných), tj. skupiny § 612, 623, 625, 632, tvoří se stejně. Významy bývají i při témž základu různé. Např. adjektiva na -stupný: postupný pohyb = postupující, sestupný, vzestupný_= sestupující, vzestupující; prostupný = schopný něco propouštět; ustupný = ochotný k ústupkům, povolnv; (ne) dostupný = ke kterému je (ne)možný a (ne)snadný přístup. Neproduktivní a významově málo vyhraněné jsou typy: 14. -itý „složitý (případ)" 64-5 A. Ze základních kmenů hlavně na -h. -ž, -š (a), jednotlivě i z jiných (b). B. Podle významu patří k typu „vyhojená rána" (§ 643): spojitý = spojený, určitý = určený, složitý = složený; má však větší odstup od slovesa. — K typu „hojivé vody" (§ 621) patří např. hbitý - hybný, příležitý = příležící (b). C. (a) nepřetržitý, roztržitý, důležitý, náležitý, příležitý, složitý, rozložitý okamžitý, (ne)určitý, točitý; (b) hbitý, spletitý, spojitý, rozmanitý zavalitý. ' 15. -mý „vědomý (hřích)" 64-6 Jednota tohoto zcela neproduktivního typu se sotva již cítí. Patří sem adjektiva: vědomý, povědomý, nevidomý (nevidoucí), známý (znaný); zřejmý je ze *zfejemý ke zřít, *tajmý je dochováno v odvozeném tajemství. V češtině zaniklo sloveso pro lakomý a pitomý. 140 141 64-7 16. -í „příští (den)" Příští (přicházející, následující), věští (věštící), předchozí (předcházející), příchozí (přicházející), výchozí (počáteční). 64-8 17. Jiné přípony. Přípony -ký a rý v nové češtině již jako přípony necítíme. Poznáme je však ze srovnání s paralelními slovesy: hlad-iti — hladký, slad-iti — slad-ký, krát-iti — krát-ký; moč-iti - mokrý; též z odsouváni zvláště v komparalivu (§51): hlad-ší, slad-ší, krat-ší. 65až67 B. TVOŘENÍ PŘEDPONAMI Deverbativní adjektiva s předponami se tvoří: 1. ze sloves předponových: proběhnout ~ průběžný 2. ze sloves určených příslovci, která se stávají předponami: běžeti mimo - mimoběžný 3. předponou sou-, spolu-: běžeti sněčím - souběžný. 65 1. TVOŘENÍ ZE SLOVES S PŘEDPONAMI 1. Tvoření ze sloves s předponami bylo probráno v souvislosti s tvořením ostatních sloves v § 61—64 (jen v typu „ležatý, visutý", § 612—613, nejsou adjektiva z předponových sloves; naproti tomu při tvoření z dokonavých sloves jsou předponová slovesa ve většině). 2. Podoba a kvantita předpon se nikdy, nemění při tvoření z kmene minulého a z hotových tvarů, tedy v typech „hojící, hojený, hojivý, vyhojitelný, hojicí, vyhojivší, zběhlý, vyhojený"; malé odchylky jsou v typu „hojivý": důtklivý je z dotknout, ale má dů- podle důtka. U sloves na -ny (nejde-li o tvoření z příčestí trpného) dlouží se předpony jako v typu „sad"; § 1735; AP § 74, ŠP § 61: a) vždy dlouhé je ná-, zá-, pří-, ú-, vý-; b) někdy dlouhé je dů-, prů-: důkladný, důrazný, důsledný, ale dovedný; průhledný, průsvitný, ale propustný. 142 i \- 2. TVOŘENÍ ZE SLOVES URČENÝCH 66 PŘÍSLOVCI Některá příslovce, která jsou zároveň předložkami (kolem, okolo, mimo, proti), nabývají ve spojení s deverbativními adjektivy povahy předpon: kolemjdoucí, okolostojící, mimojedoucí, proti-běžný. 3. TVOŘENÍ PŘEDPONAMI SOU-, SPOLU- 67 Význam je „společně, zároveň": souběžný, soudržný, souměřitelný, souvztažný; spolubydlící, spoluúčinkující. C. Tvoření skládáním Přehled: vazebná složenina (vlastní i nevlastní: 1. „divotvorný", určovací (doplňková) složenina vlastní: 2. „samočinný". 1. „Divotvorný" 68-1 A. B. Prvním členem je substantivum (ev. zájmeno) nebo příslovce; druhým členem deverbativní adjektivum na -ný (a, c, d, e), event. jiné (b, c, d, }). Složeninu lze nahradit dvojicí slovesa a předmětu v akuzativu: dobročinný = takový, který činí dobro (a; b), v jiném pádě (c) nebo slovesa a příslovečného určení substantivního (d), ev. příslovcového (e, f): složenina vazebná. 2. První člen má podobu na -o (po -j- bývá přehláskou -e: báje-tvorný, dějetvorný), výjimečně jinou (v nevlastních složeninách jako duchamorný, mírumilovný) (c). 3. Tvoření produktivní; typ „jasnoskvělý" (f) je v básnické řeči. C. (a) dobročinný, lihočistný, blahodárný, směrodatný, čarodějný, plocho-jevný, mravokárny, krkolomný, časomerný, pravdomluvný, medonosný, cizopasný, blahopřejný, hlístopudný, jinotajný, divotvorný; (b) vínorodý, hmyzožravý, všemohoucí, vševědoucí; (c) nebetyčný, soběstačný, ctižádostivý, ohnivzdorný, vědychtivý; (d) světoběžný (světem běžící), zimo-mřivý (zimou mroucí), dalekosáhlý (daleko sahající); (e) dalekovládný, jasnovidný, tajnosnubný; (/) jasnoskvělý, divoskvoucí. 143 68-2 2. „Samočinný" A. B. V prvním členu je samo-, v druhém členu deverbativní adjektivum na -ný, ale též -cí, -telný atp.: samohybný, samočinný, samomazný, samostatný; samočisticí, samolešticí, samo-nasávací, samovypírací; samospasitelný, samosrozumitelný; sa-morostlý, samozřejmý. 69 IV. Přídavná jména tvořená z příslovcí Adjektiva tvořená z příslovcí převádějí příslovečnou představu do formální kategorie adjektivní: včera mě navštívil — včerejší jeho návštěva. 69-1 1. -ní „prostřední" 69-2 2. -ejší „dolejší, tamější" 69-3 3. -ný „zpětný" A. B. Z příslovcí místních (a), časových (b) a způsobových (c). Koncová samohláska příslovce se odsouvá: prot-i -» prot-ější, tehd-y - tehd-ejší, dol-e -> dol-ní. C. 1. (a) dolní, spodní, horní, vrchní, prostřední, přední, zadní, tamní, vnitřní, zpáteční; (b) dnešní, dosavadní, letošní, potomní, pozdní, zatímní, prozatímní; (c) zvláštní, obzvláštní 2. (a) dolejší, hořejší, protější, tamější, vedlejší, vnější, zdejší; (b) dřívější, někdejší, nynější, pozdější, tehdejší, včerejší, zítřejší 3. (a) protivný, příčný, zpětný; (b) opětný; (c) opačný, přílišný, snadný. 69-4 4. -mý „kolmý" K deverbativním příslovcím na -mo (§ 94) se přitvářejí adjektiva na -mý: kolmý, kradmý, letmý, svismý, šeptmý, šikmý. Jinak je tvoření adjektiv z příslovcí rozptýlené: doma - domácí, loni -loňský, opravdu - opravdivý, opravdový, pospolu - pospolitý; úplný je z výrazu „u plně". V. Dodatky 69-5 A. ADJEKTIVNÍ SOUSLOVÍ jsou řídká. Jsou to buď spojení dvou adjektiv: byla tam pečená vařená, je to takové neslané nemastné, rád nerad, nebo dvou 144 citoslovcí v platnosti adjektivní: byla do něho celá hrc prc, eventuálně pokleslé věty: je kam vítr. tam plášť. ! B. PŘEJÍMÁNÍ CIZÍCH ADJEKTIV 69-6 i. Cizí adjektiva se češtině přizpůsobují připojením přípony -ní, někdy -icliý, zřídka jinak. 1. -ní „lokální" Příponou -ní se dnes běžně jednak přejímají cizí adjektiva, jednak se tvoří adjektiva z některých typů přejatých substantiv. 11. Pře jímání cizích adjektiv typů: i -ální: fatální, filiální, lokální, speciální, vitální; -ální (-iální, -uální), méně vhodně -elní: aktuální, individuální, materiální, j sexuální, speciální, virtuální; -ilní: civilní, imbecilní, servilní, í virilní; -bilní: disponibilní, stabilní, variabilní; -ánní, -énní: I humánní, profánní, simultánní; mondénni: -antní: eklatantní, frapantní, impozantní, pregnantní; -entní: impertinentní, insolventní, inteligentní; -ární, -orní: antikvárni, imaginární, literární, plenární, populární, primární (méně vhodně: primérní); iluzorní; -tni: absolutní, diskrétní; -átni: delikátní, dezolátní, privátní, separátní; -ivní, -ívní: aktivní, definitivní, lukrativní, primitivní, sugestivní; lascívni; -ózní: dubiózni, generózní, grandiózní, kapriciózní (méně vhodně: kapriciesní), kuriózní; -ózní, -ézní: graciózni a graciózni, minuciózni a minuciézní; jiné: ab- ' slrúzní, absurdní, apartní, bizarní, fádní, groteskní atd. j 12. Tvoření z přejatých substantiv: Adjektiva na -ní se tvoří zpravidla z přejatých slov na: -ce: ác- } korace -<■ dekorační, pod. demarkační, legační; koaliční, opoziční, í frikční, funkční, existenční, konkurenční; -e, -ie: penzijní, poli- cejní; -eum, -ium: lycejní. muzejní, gymnasijní, kolokvijní. I Jinak se z přejatých substantiv tvoří adjektiva jako ze sub- stantiv domácích: gangsterský jako lupičský, gorilí jako opičí, \ akumulátorový jako strojový, mandibulový jako dásňový, chole- rový jako morový, geraniový jako lipový. 2. -ický „diplomatický" Příponou -ický nahrazujeme cizí příponu, která zní řecky -ikos, latinsky -icus, francouzsky -ique, anglicky -ic(al), německy -isch (historikos, • historicus, historique, historical, historisch). Patří především k cizím abstraktům na: -ie: byrokracie -* byro-I kratičký, pod. filosofický, historický, symetrický; -ika: botanika \ 145 -*. botanický, pod. diagnostický, fyzický, gramatický, kritický, lyrický; -ismus: defétismus - defétistický, pod. kapitalistický, nacionalistický, pesimistický; -ma, -m: drama -* dramatický, pod. chromatický, schematický, symptomatický; -x, -xe, -za, -ze: syntax syntaktický, deixe -> deiktický, didaxe -<• didaktický, analýza - analytický, geneze -> genetický. 3. -ový „béžový" jen v některých označeních barevných odstínů: béžový, dra-pový, matový. 4. -ný „konkrétný" je zastaralé a řídké: deduktivný, absolutný, morálný; užívali ještě J. Holeček, T. G. Masaryk, Arn. Procházka, F. X. Šalda. Živé je reálný (řidší reální). 5. Nesklonná adjektiva „béž" jsou nespisovná, hovorová: béž rukavice, obecná: blond ženská, extra host, zastaralá: infám řeči, nóbl společnost; jen v doplňku jsou obecná: je kaput, jsme si kvit. 69-8 ODVOZOVÁNI Z PŘÍDAVNÝCH JMEN Z adjektiv (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva 1. Jména vlastností (substantivizace obsahu adjektiva) s různými druhotnými významy. Typy: 161 chytrost, 162 krejčovství, chytráctví, 163 krejčovina, 1641 blaho, 1645 červeň, 1651 výše, 1652 výška, 1661 chudoba. 1665 dobrota, 1671 mládí, 1675 pravda. 2. Jména nositelů vlastností AA. obecné typy (zastoupené ve skupinách I—V) 1. -ík, -ník:I. 1118, 1145, 1161, 1171 mladík, hříšník; II. 12201 obojživelník; III. 1342 ručník; IV. 1441 čeledník; V. 153 kyslík, kysličník, 154 krtičník, 1551 hrudník, 1557 tučník, 157 moučník, 1584 slovník, 1585 středník. 2. -ice,-nice: I. 1813 mladice, hříšnice; II. 122-02ploštice, 1821 čápice; III. 1352 sukovice, 1343 ručnice; IV. 1442 radnice; V. 152 stálice, 153 prchlice, 154 hořčice, 1551 sliznice, 1557 křivice, zimnice, 156 vepřovice, ornice, 157 slivovice, kvasnice, 1584 učebnice, 1585 střídnice. 3. -ek: I. 1177 mazánek; II. 122-03 černohlávek; IV. 1481 hořejšek; V. 151 čtvrtek, 152 úplněk, 153 tuček (z tučný), 154 stolístek, 157 škubánek, 1581 desátek 146 4. -ka: I. 1824 kráska; II. 122-04 červenka, 124-16 perlorodka; III. 1351 jehlovka; IV. 1443 vozovka; V. 152 severka, 154 cukrovka, 1551 chrupavka, 1557 škytavka, 156 drnovka, 157 sušenka, 1584 ročenka, 1585 hláska 5. -ec: I. 1172 lakomec; II. 122-05 pásovec; III. 1346 obrněnec; V. 152 ledovec, 153 leštěnec, 154 chrastavec, 1557 roso-lovec, 156 blešinec, 157 jablkovec 6. -áč: I. 1175 hlaváč; II. 122-06 roháč; III. 1350 ucháč; V. 154 pcháč, 157 uzenáč 7. -úk: 1. 1175 levák; II. 122-07 ušák; III. 1349 železňák; V. 152 severák, 154 slepák, 157 jablčák 8. -ina: I. 1173 staršina; II. 122-08 modřinka; IV. 1471 pevnina; V. 151 prázdniny, 154 krušina, 1551 slabina, 1558 pu-chýřina, 156 hovězina, 157 zelenina, 1583 francouzština, 1585 složenina 9. od původu substantivizovaná jmenná adjektiva: I. 118 učeň; II. 122-09 ušeň, kvočna; III. 1302 pochodeň, točna; V. 151 leden, 152 teplo. BB. Speciální typy I. Lidé: 1151 měšťan, 1152 měšťák, 1153 cizinec (z adjektiv-ního základu), substantivizovaná adjektiva: 1154 Galilejský, 118 cestující, duchovní, bytný atd.; pejorativní: 1174 nemluva, 1176 dlouhán, chuďas, 1178 staroch, 1179 hezoun, hubeňour, hubeňous, starouš; kolektiva: 1841 panstvo, 1845 mládež. II. Zvířata, V. 3. nerosty, 4. rostliny: 123 blboun, bělásek, měkkýš, 153 hnědel, běloba, 154 černucha, černýš, bledule atp. III. Prostředky: 1345 hladička. V. Věci: substantivizovaná adjektiva: 157 svíčková, 1581 bolestné. VII. Děje a výsledky dějů: 171 zasazení. 1715 zmýlená, 1751 rvanice, 1752 rvačka, 1783 cupanina. II. Adjektiva A. 51 hrdší, 521 běiavý, 522 nahnědlý, 525 n. běličký, 529 přihlouplý, 531 dlouhánský B. 541 nejhrdší, 542 prabídný, 543 přečetný, 545 paliterární, 547 nehezký C. 55 černobílý, 56 hnědočerný, hněděčerný, 57 divuplný. III. Slovesa A. „stávat se nějakým": 771 bohatnout, 772 bohatět, 773 černat B. „činit nějakým": 78 bohatit C. „být, jevit se nějakým": 79 churavět. 147 "1 IV. Příslovce 921 neblaze, hloupě, 922 blízce, blízko, 924 lidsky, 925 socialisticky, 926 bosky. 69-9 ABECEDNÍ SEZNAM ADJEKTIVNlCH TYPU 4 —tvořená ze substantiv; 5 —z adjektiv; 6 —ze sloves a příslovcí (G8) -ačný 623 vychloubačný -anáclcý, -ananánský, -anánský 531 dlouhanácký, velikananánský, dlouhanánský -anlivý, -ánlivý 522 trvanlivý, zdánlivý -ánský 423 juliánsky, 451 kubán-1 ský, 531 dlouhánský -aténský 531 dlouhatánský -atý 462 strakatý, 471 hrbatý, 492 stověžatý, 527 malinkatý, 535 dlouhatý, 613 ležatý -avý 468 kotlavý, 476 kučeravý, 521 bělavý, 621 belhavý, 681 hmy-zožravý bez- 491 bezrohý bez přípony: 491 odvěký, 492 černovlasý, 681 vínorodý celo- 544 celokovový -čí 611 hojící, 631 hojicí -cký 423 jezdecký, 451 písecký -cný 611 nepřejícný, horoucný „cyrilometodějský" 55 (Cyril + Metoděj)-ský „černobílý" 55 černý + bílý „černovlasý" 492 černých vlasů -čí 425 dozorčí -č(l)ivý 622 palčivý, shánčlivý „divotvorný" 681 divy tvořící divuplný 67 plný divu druhý stupeň 51 hrdší -ečný 445 fosforečný -ejší, -ější 511 hrdější, 692 dolejší elativ 541 -enlivý 622 zdrženlivý -enský 451 damascénsky -ený, -ěný 449 vlněný „hnědočerný, hněděčerný" 56 -í 424 lví, 513 hebčí, 647 příští -icfcý 434 matematickofyzický, 6962 diplomatický -ičelý 448 osmičelý -ičitý 444 dusičitý 148 -ičký 525 běličký -ičný 445 dusičný -in 422 matčin, srnin -inký 527 bělinký -inský, -ínský 423 rudolfínský, 451 florentinský -istvý 537 mladistvý -istý 447 manganistý, 466 zlatistý, 476 skalistý -itánský 531 hrozitánský -itelný 624 stažitelný -itý 443 dusitý, 465 dlanitý, 474 vrásčitý, 537 dvojitý, 645 složitý, 695 pospolitý -ivý 479 blátivý, 481 tiobrotivý, 536 šedivý, 622 hojivý, 680 zimomři- vý, 695 opravdivý -kavý 621 lepkavý kolem- 66 kolemjdoucí komparativy 51 hrdší -ký 648 hladký -lavý 478 smradlavý, 621 třaslavý -li- 527 droboulinký -livý 482 úzkostlivý, 535 střízlivý, 622 pohrdlivý -lý 642 zběhlý mimo- 548 mimořádný, 66 mimo-jedoucí -mý 646 vědomý, 694 kolmý na—lý 522 nahnědlý -natý 442 dusnatý, 464 drevnatý, 473 jehličnatý ne- 547 nehezký nedo- 546 nedověcný nej- 541 nejhrdší nesklonná 6965 béž -ní 433 zbrojní, 452 místní, 491 doživotní, 492 každodenní, 493 svatodušní, 691 prostřední, 6961 lokální -nlivý 622 mlčenlivý -ný (v. 643 P) 4235 hrdinný, 432 kulometný, 441 dusný, 483 bo- lestný, 491 dočasný, 492 chudo-krevný, 493 hnědouhelný, 614 hojený. 643 vyhojený; 623 bojovný, 625 nedobytný, 632 děkovný; 67 souběžný. 681 divotvorný, 682 samočinný, 693 zpětný, 6964 konkrétný ob- 546 obstarší, 529 obhroublý okolo- 66 okolostojící -oiící 484 pravdoucí, 611 živoucí -oucný 611 horoucný -oučký 526 běloučký -ounký 528 bělounký -ovatý 463 klihovatý, 472 pihovatý -ovitý 461 kašovitý, 475 pórovitý -ový 431 dělový, 446 manganový, 469 liškový, 491 meziřádkový, 492 jednovrstvový, 493 božíhodo-vý, 6963 béžový pa- 545 paliterární po- 546 pomenší polo- 546, 56 polomrtvý pro-, prapra- 542 prabídný „pražsko-duchcovský" 494 Praha-Duchcov proti- 66 protichůdný pře- 543 přečetný před- 548 předminulý při—lý 524 přižloutlý, 529 přihlouplý rádoby- 58 rádobysociologický roz(to)- 544 roztomilý -rý 648 mokrý samo- 682 samočinný sebe- 57 sebevětší -ský 423 bratrský, 451 horský, 4914 meziměstský, 493 svatováclavský, 494 pražsko-duchcovský, 695 loňský složeniny v. cyrilometodějský, černobílý, černovlasý, divotvorný, divuplný, hněděčerný, hnědočerný, pražsko-duchcovský, samočinný, svatováclavský sou- 4!)2 soudobý, 548 souminulý, 67 souběžný spolu- 67 spolubydlící, 548 spolu-bližní superlativ 541 nejhrdší svatováclavský 493 svatého Václava své- 492 svéhlavý -sí 512 hrdší, 641 donesší -telný 624 vyhojitelný třetí stupeň 541 nejhrdší -tý 615 bitý, 644 odmítnutý -ut(n)ý 613 visutý, mohutný -ův(-ova, -ovo) 421 bratrův, lvův vele- 544, 56 velesličný velko- 544 velkolepý vše- 544 všenárodní -vší 641 vyhojivší -ýnký 527 lehýnký -ytánský 531 dlouhytánský za—lý 523 zahnědlý 149 Oddíl třetí 78 TVOŘENÍ SLOVES 70 Ü VOD Slovesa se v češtině tvoří především odvozováním. 70-1 A. Složená slovesa, jako je latinské benedicere, manumittere, německé achtgeben, totschlagen, v češtině neexistují. Je jen několik odchylek, vzniklých vesměs podle cizích vzorů: dobrořečit (benedicere), zlořečit (maledicere), zadostučinit (satisfacere, genugtun), svatořečit (heiligsprechen). 7°-2 B. Sousloví slovesná jsou četná, ale méně výrazná než sousloví jmenná a příslovečná, neboť nemají pevného pořádku slov: vést válku — válku vedl se střídavým štěstím — vedou už dlouhá léta válku atp. (kdežto „vysoká škola" „křížem krážem" není možno slovosledné obměnit). Proto jsou hranice mezi slovesným souslovím a volným spojením velmi neurčité. 70-3 Slovesná sousloví tvoří slovesa významově chudá s nutným předmětem, příslovečným určením nebo doplňkem (přísudko-vým jménem): a) mít bolest, radost, moc, chuť,, soucit, za to, na paměti, pokdy, za účel; brát (vzít) počátek, útočiště, pomstu, zkázu, zřetel, zavděk, za své; vést stížnost, obchod, náklad, válku; činit radost; konat pochod; držet stráž; zjednat průchod; stavět na odiv; dát milost, pozdravení, pozor; všanc, vepsí, vyhazov, podnět, rozkaz; b) být s to, hoden, vyjít najevo, přijít nazmar, stát za to. C. Odvozování sloves. 7(M Slovesa se odvozují: I. ze substantiv (a zájmen) příponami: zkamenět (stát se kamenem) II. z adjektiv příponami: zbohatnout (stát se bohatým) III. ze sloves A. příponami: chodívat (z chodit) B. předponami: vychodit (z chodit) IV. z příslovcí a citoslovcí příponami: opětovat (z opět), achkat (z ach). Slovesné přípony jsou jen zřídka podobné příponám jmen- 70~5 ným (spinkat je ze spát tvořeno stejně jako malinký z malý). Ve jmenných příponách je základem vždy souhláska (-í v „mládí", -e v „kuře" jsou koncovky, mající jen funkci přípony); naproti tomu slovesné přípony jsou většinou povahy samohláskové (-a-, -e-, -i- atd.). U každého slovesa je přípona ve dvou podobách, někdy značně rozdílných (-ujej-ova-); tvoří přítomný a minulý kmen slovesný. Podle těchto kmenových přípon třídíme slovesa v třídy a vzory. Mluvíce o tvoření sloves, užíváme jmen těchto vzorů. Neříkáme tedy zpravidla „sloveso je tvořeno příponou -ujef-ova-", nýbrž „sloveso se tvoří ve vz. kupuje". Odvozená slovesa se tvoří jen v šesti vzorech: II. 1. tiskne, III. 2. kupuje, IV. 1. prosí, IV. 2. trpí, IV. 3. sází, V. dělá. Koncová souhláska základu se měkčí: 70-6 v typu I. u vz. „prosí": blažit, prášit, cvičit, počeštit, pokatolič-tit, kupčit, brzdit, čtvrtit, cenit, hovořit „sází" denominativa: divočet, hniličet, škaredět, bohatět, hanět, moudřet v typu III. u vz. „sází" deverbntiva: probouz.et (budit), vyplácet (platit), překážet (překazit), vyjíždět (jezdit), zkoušet (zkusit), vymýšlet (vymyslit), vypouštět (vypustit) „kupuje", tvoří-li se od sloves vz. „prosí": vyhlazovat (vyhladit), obohacovat (obohatit), ohrožovat (ohrozit), obrušovat (obrousit), opožďovat se (opozdit se), mašlovat (*máslit), očišťovat (očistit). Odchylky (zaradovat, pociťovat, omezovat, po-rosovat, zahnizďovat, vykořisťovat, obkreslovat) jsou zde stejně jako v příčestí trpném vz. „prosí". 150 151 71 až 75 I. Slovesa tvořená z podstatných jmen 71-1 1. Vztahy mezi základním substantivem a slovesem z něho odvozeným jsou velmi rozmanité. Nahradíme-li odvozené sloveso dvojicí slovesa (významově chudého) a základního substantiva, může být substantivum v poměru ke slovesu: A. doplňkem (resp. přísudkovým jménem); sloveso vyjadřuje AA. činnost n. stav: „být sedlákem" = sedlačit BB. změnu stavu: „učinit otrokem" = zotročit B. příslovečným určením AA. místa: „být na trůně" = trůnit BB. času: „být přes noc" = přenocovat CC. způsobu: „držet za hrdlo" = hrdlit DD. příčinnosti: „obrátit k užitku" = zužitkovat Určení prostředku spojujeme s C. AA., tj. vnějším předmětem. C. předmětem, a to: AA. vnějším (k tomu určení prostředku): „dát paži za sebe" = zapažit, „sypat cestu pískem" = pískovat BB. vnitřním; výsledku děje: „nést plod" = plodit obsahu děje: „působit hřmot" = hřmotit. 71-2 2. Formální stránka Uvedené skupiny nejsou nijak rozlišeny způsobem tvoření. Ve všech se slovesa tvoří především ve vz. „prosí" a „kupuje" (to je tvoření dnes nejproduktivnější); řidčeji se uplatňují vz. „dělá" a „sází". Při jednotlivých typech uvádíme příklady v pořadí: (a) „prosí", (b) „kupuje", (c) „dělá", (d) „sází". 71-3 Kvantita samohlásky základu se v některých případech mění: a) Vz. „prosí" (v. ÄP § 70, SP § 57). Krátí se: aa) přípony -ák, -ář, -ík: pytlačit, rybařit, řezničit bb) samohláska kmenová jednotlivě: pára - pařit, vráska -vraštit, hřích -> hřešit, hrůza -» hrozit. Dlouží se v několika případech: mlat - mlátit, sled - slídit, brus — brousit, sluha -* sloužit. b) Vz. „kupuje" (v. AP § 71, ŠP § 58). Krátí se v několika případech: král - kralovat, pán -+ panovat, pás -* pasovat, kacíř - kaceřovat, dík ■* děkovat, kříž -* křižovat, stůl - stolovat, hrouda - hrudovat i hroudovat atd. 152 c) Vz. „dělá". Krátí se v láska -> laskat, dílo - dělat, vitr - větrat; dlouží se v hlas - hlásat, lata -látat, mrak - smrákat se, kruh krouhat. A. DOPLŇKOVÁ VAZBA 72 AA. Činnost, stav 1. Sedlačit = být sedlákem, pracoval jako sedlák 72-1 (o) zedničit, kuchařit, kupčit, sloužit, sousedit, soupeřit; (b) soudcovat (ve sportu), apoštolovat, kralovat, vojákovat, trampovat i trempovat, panovat, hostovat, prostředkovat (stč. prostředek „prostředník"). — „Boha nech, at bohuje, krále, ať kraluje, a ty s pomocí boží sedlákuj." Hol. 2. Skotačit = být jakoby skotákem, vést si, chovat se jako 72-2. skoták (a) (ze jmen lidí) čtveračit, lichvařit, sočit, tatrmanit; (ze jmen zvířat) opičit se, kohoutit se; (ze jmen věcí) tyčit se, ústit, zrcadlit; (b) (ze jmen lidí) panáčkovat, koniášovat, švejkovat, pasterovat (Pasteur); (ze jmen zvířat) kočkovat se, lelkovat, papouškovat; (ze jmen věcí) klackovat se, trdlovat; (c) váhat (kývat se jako na váze). Tento typ má často ráz hovorový, někdy i pejorativní. BB. Změna stavu 1. (Z)otročit = (u)činit někoho otrokem, (pro)měnit v otroka 72-5 (a) ožebračit, pobláznit, hostit; zocelit, rozbahnit, dělit (měnit v díly), čtvrtit, řadit; (6) kašparovat, šaškovat, kaceřovat (vyhlašovat za kacíře), zrádcovat; mandelovat (skládat do mandelů). 2. Zbláznit se stát se bláznem (a) zahostit se, přátelit se, sbratřit se, vzmužit se. vítězit; (b) bratrán-kovat se, sladovat (měnit se v slad); (c) ovdovět, havranět, kamenět. 72-6 B. PfiíSLOVEČNÄ VAZBA 73 AA. Určení místa 1. Trůnit = být (sedět) na trůně 73-1 (a) vrcholit, stranit někomu (být na něčí straně): (b) stolovat, hřadovat. 2. Křižovat = dávat (přibíjet) na kříž 73-2 (a) vzdálit, odstranit, vylodit, doručit; (b) pranýřovat, scénovat, vyobcovat (vyloučit z obce). — Hromadné tvoření v tomto typu (usklepnit,. upozadit) se nedoporučuje. 153 73-3 BB. Určení času (b) nocovat (být přes noc), přezimovat, letovat, řehořovat. — ftídké. 73-4 CC. Určení způsobu (určení prostředku v. § 74) (a) hrdlit (chytat za hrdlo), zápasit (chytat za pás), čelit (postavit se čelem proti něčemu); (b) časovat (obměňovat podle času). 73-5 DD. Určení příčinnosti (a) pochlebovat (lichotit ,.po chléb", tj. pro chléb), koledovat (chodit za koledou). — ftídké. 74,75 C. PŘEDMĚTNÁ VAZBA 74 AA. Předmět vnější (existence vnějšího předmětu není závislá na obsahu slovesa). Připojuje se určení prostředku, protože obě skupiny nelze v praxi rozlišit: „kosit" můžeme převést na „užívat kosy" (předmět) nebo „sekat kosou" (příslovečné určení). 74-1 1. Kosit = užívat kosy, sekat kosou (a) zapažit, zubit se; myslit, měřit, vážit, brousit, soustružit, zvonit, vklínit, brzdit, bruslit, škrobit, léčit; (b) hubovat, pamatovat (k paměť), pumpovat, cepovat, soustruhovat, bubnovat, šroubovat, veslovat, lyžovat, hrudovat. balzamovat; (c) tlapat, čenichat, dudat; (d) rozumět. — Produktivní. 74-2 2. (O)zbrojit = dod(áv)at zbroj, opatř-it, -ovat zbrojí; odzbrojit = zbavit zbroje (a) zakuklit, ozdobit, uzdit, štěpit, osolit, zlatit, hnojit, mrvit, vápnit, barvit, špinit, zavlažit; (b) šperkovat, korunovat, roubovat, ocukrovat, asfaltovat, dýhovat, vatovat, lakovat, zakřídovat, známkovat; (c) opásat, osedlat, poutat, látat. 74-3 3. Mamonit = hledat mamon, pídit se po mamonu (a) slídit, větřit (hledat vítr), červit (hledat červy). Jiné vztahy jsou hlavně v doslovných překladech (kalcích): hlasovat (votieren), listovat (blättern), losovat (losen), stránkovat (paginare). 75 BB. Předmět vnitřní (vnitřní předmět je v příčinném vztahu k obsahu slovesa; buď slovesným dějem vzniká — výsledek děje, nebo trvá jen po dobu, po kterou trvá slovesný děj — obsah děje). 154 a) Výsledek děje aa) Konkréta 1. Zdít = tvořit zeď 75'1 Tato slovesa jsou původně bezpředmětová (jsou utvořena ze jména předmětu), stávají se pak však předmětovými: „zobraziť' znamenalo původně „zhotovit obraz", potom „zhotovit něčí obraz". (o) plodit, otelit se; potit; rozvětvit se; čadit, hnízdit (stavět hnízdo), zobrazit; (b) síťkovat (zhotovoval sítky), rýsovat; (c) hnisat, bryndat, črtat; (d) slzet. 2. Zahrotit = udělat na něčem hrot 75-2 Předmětová slovesa. (a) shrbit záda, svraštit čelo, rozproudit, rozvířit, pěnit, kadeřit, ranit, poskvrnit, pečetit, oplotit; (b) dolovat (dělat důl), vroubkovat, tečkovat, řádkovat, známkovat, lemovat, mřížovat; (c) pokaňkat. bb) Abstrakta 3. Sílit = dodávat někomu síly (o vlastnostech hmotných) 75-3 Předmětová s předmětem ve 4. p., osobním nebo věcným. (a) krášlit, leštit, zatížit, chladit. 4. Strašit — způsobovat někomu strach (o stavech duševních 75-4 a společenských) Předmětová s osobním předmětem. (a) děsit, zlobit, zhnusit, rozvášnit, ctít. křivdit, škodit; (b) pokutovat; (c) hněvat. 5. Smířit = způsobit mír (o stavech věcných) 75-5 (a) ladit, klidil, dlužit (dělal dluhy); (b) účinkoval. 6. Básnit = tvořit báseň (vytvářet myslí, rozumem) 75-6 (a) bájit, klevetit; (b) žertovat, šprýmovat, veršovat, účtovat. b) Obsah děje 7. Zářit = vydávat, vytvářet záři 75-7 Obsahem jsou: (1) přírodní jevy, (2) zvuky, (3) pohyby a jiné činnosti. (a) (1) stínit, jiskřit, (2) šelestit, hovořit. (3) skočit, tančit, kouzlit, válčit, lovit, (4) trýznit; (b) (1) světélkovat, (2) povykovai, trylkovat; (3) kličkovat, pracovat, tancovat, čarovat, bojovat, hodoval, stávkovat; (c) (2) řehtat, štěbetat, reptat; (3) cválat, střídat, klamat; (d) (2) hlučet, chrap-tět. (3) bolet. O poměru ,.chrapot — chraplěl" v. § 1753 A. 155 75-3 8. Žíznit = mít žízeň O stavech tělesných i duševních. (a) žíznit, snít, věřit, žalostit, toužit; (b) potřebovat, důvěřovat, strachovat se, pečovat; (c) kašlat, dumat, spěchat; (d) želet. Dodatek 75-9 Ze zájmen se tvoří několik sloves: (osobní) tykat, vykat — zájmeno je rozšířeno o -k-; (osobní zvrat-ná) násobit („na sobě"); (ukazovací) obecné tentočkovat; (záporná) ničit (obracet v nic). 76 až 79 77 77-1 II. Slovesa tvořená z přídavných jmen 76 Vztahy mezi základním adjektivem a slovesem z něho odvozeným jsou málo rozmanité. Nahradíme-li odvozené sloveso dvojicí slovesa a základního adjektiva, může být adjektivum v poměru ke slovesu jen doplňkem (event. přísudkovým jménem). Sloveso znamená: A. „stávat se (bohatým)" bohatnout; ochromnout, ochromět B. „činit (bohatým)": (o)bohatit: ochromit C. „být, jevit se (churavým)": churavět. A. „STÁVAT SE NĚJAKÝM" (slovesa počínavá, inchoativní) 1. Bohatnout A. Z prvotních adjektiv (a). B. 1. Samohláska základu bývá někdy dlouhá, a to -á- (b) a ou před t a st (c); krácení je v řidnout (vedle řídnout). 2. Odsouvá se většinou (jako u komparativů) příponové -k- (d) a -ti- (e). .. j ;*i \t\ C. (a) chabnout, blbnout, chromnout; (b) mládnout, slábnout, stárnout (zde jsou jmenné tvary „mlád, sláb, stár"), sládnout; ale: chabnout, chladnout; (c) žloutnout, houstnout, tloustnout; ale pustnout, hrubnout, hubnout; (d) kro tnout, křehnout, řidnout, sládnout, osliznout, vlhnout; ale hořknout; (e) chlad(n)-nout, hub(en)-nout. Poznámka. S těmito slovesy konkurují někdy zvratná slovesa na -it: zahoustnout — zahustit se, omládnout — omladit se. 156 2. Bohatět 77-2 A. 1. Z adjektiv odvozených (a), zřídka z prvotních (b). 2. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I. (v. § 706). B. Někdy posun k významu „být nějaký" (c). — Častější než typ „bohatnout". C. (o) baculatět, cukernatět; děravět, rezavěl; bázlivět, snětivět; hladovět, růžovět; bujnět, jasnět; barbarštět, lakomět; (b) chabět, chromět, tupět, mdlít; (c) churavět, lačnět, smutnět. 3. Černat 77-3 A. B. 1. Z adjektiv označujících barvy (a), řidčeji z jiných (b, d). 2. Zvratná, někdy však i nezvratná mívají význam „být nějaký" (c, d). C. (a) bělat, černat, červenat, zelenat; (b) teplat, lysat; (e) bělat se, černat se; (d) rovnat se, chutnat. B. „ČINIT NĚJAKÝM" (slovesa faktitivní) 78 4. Bohatit A. Ze všech adjektiv, prvotních i odvozených, též z komparativů (a). 2. Samohláska -i- a -y- v základu se někdy dlouží (b), krátí se v řídký — ředit. Přehláska je v svatý — světit. 3. Koncová souhláska základu se měkčí v typu I.: v. § 706; v „blížit, nížit, úžit, výšit" je měkkost asi z „blíže, níže". 4. Odsouvá se často -k- (jako u komparativů) (c). B. 1. Zvratná (někdy i nezvratná) slovesa tohoto typu mívají význam „být nějaký, jevit se nějakým" (d). 2. Významový rozdíl mezi typem bohatět (stávat se bohatým) a bohatit (činit bohatým) se často stírá, zvláště v jazyce hovorovém. Spisovný jazyk tento rozdíl po možnosti uchovává (e). C. (a) zdražit, zdůraznit, zkrvavit, uschopnit, uvědomit, horšit se, počeštit; (b) líbit se (k libý), šířit, povýšit; (c) blížit se (k blízký), hladit, krátit, krotit, nížit, ředit, sladit; ale: rozhořčit, ulehčit, změkčit, tenčit, roztrpčit, vlhčit; (d) strakatit se, veselit se, pyšnit se; běsnit, křepčit, řečnit, truchlit; (e) koně divočeli — divočící vzduch jara; obloha začala jasnět — měsíc jasnil krajinu; rostliny ve skleníku choulostivějí — nesmíte to dítě zchoulostivit; pít do otupění — otupené věže. 157 79 C. „BÝT NĚJAKÝ, JEVIT SE NEJAKÝM" Tato významová skupina nemá vlastního slovotvorného typu; uvedeného významu nabývají významovým posunem slovesa typů ..bohalět, černat, bohatit", zvláště zvratná (líbit se, veselit se), ale i nezvratná (churavět, chutnat, běsnit). III. Sloveso tvořená ze sloves 8-01 (!) při tvoření sloves z jiných sloves mění se vid a způsob slovesného děje. I. VID Tvoří se: A. Dokonavost: příponami předponami 1. nedokonavá (imperfektivní) (sedět) 2. dokonavá (perfektivni) sednout vysedět B. Násobenost: 1. nenásobená 2. násobená a) opětovací (iterativní) sedat b) opakovači (frekventativní) sedívat k tomu c) podílná (distributivní) posedat si II. ZPŮSOB (PROBĚHU) SLOVESNÉHO DEJE (Aktionsart) A. Fázovost: 1. počínací (ingresívní) 2. končící (finitivní) k tomu 3. omezovači (terminativní) B. Rozměr děje: 1. okamžitá (momentánní) 2. trvací (durativní) C. Míra děje: 1. malá míra 2. velká míra 153 vyběhnout doběhnout proběhnout se sednout (sedět) poposadit nasedět se D. Zdrobnělost: 1. zdrobnělá (deminutivní) běžkat a úsilnost: 2. úsilná (intenzívní) žadonit E. Účinnost: účinná (kauzativní) (po)sadit F. Snahovost: snahová (deziderativní) (kupovat). 1. Pro nauku o tvoření slov nemají význam spory o to, je-li vid kate- 8-02 gorií gramatickou nebo lexikální (dnes se zpravidla určuje jako kategorie pomezní, viz M. Jelínek, TSČ 2, 564). Pro nás je faktem, že „prosívá" je sloveso se všemi tvary (podle osoby, čísla, času atd.), tvořenými v jiném vzoru než „prosí", že je to tedy samostatné slovo a musí být předmětem zájmu slovotvorného. 2. V terminologii (značně nejednotné) se přidržuji „Soupisu základních jazykovedných termínů" a SSJC. „Rozměr slovesného" děje" je převzat z Kopečného. 3. V seskupování jednotlivých významů jsou v různých zpracováních velké rozdíly. Připomínám z toho aspoň toto: „Soupis termínů" omezuje pojem vidu jen na dokonavost, pojem „způsobu průběhu slovesného děje" jen na durativnost a momentánnost; neuvádí vůbec terminativnost. Fr. Kopečný, Slovesný vid v češtině 1962: neuznává pojem iterativa a frekventativa; frekventativům (-vá-) říká „příznakově neaktuální". Uznává jen tři vidové třídy: dokonavá (udělá), nedokonavá (dělá), nedokonavá neaktuální (dělává). SSJC rozlišuje rovněž jen dokonavá, nedokonavá a násobená (dělává). Pro potřeby nauky o tvořeni slov toto zjednodušené třídění není dost vhodné: „běžeti" a „bčhati" se označují stejně jako nedokonavá, „bě-hávati" je označeno jako násobené k „běhali", ačkoliv „běhati" samo je násobené (znamená podle SSJC „sem tam n. často běžet"). Ponechávám tedy termíny opětovací (iterativa) a opakovací (frekventativa). (II) Pro převádění sloves z jedné skupiny do druhé se užívá: 8-03 A. tvoření příponami: 1. opětovací, 2. opakovací, 3. okamžitá, 4. zdrobnělá, 5. úsilná, 6. účinná B. tvoření předponami: 1. dokonavá, 2. podílná, 3. počínací, 4. končící, 5. omezovači, 6. a 7. malá a velká míra děje. Soustava se doplňuje souslovími: k nedokonavému „platit" je dokonavé „vejít v platnost", k „operovat", „provést operaci", k „rozpakovat se" přijít do rozpaků atp. 159 81 A. TVOltENÍ PŘÍPONAMI Přehled (I) Opětovací § 811—815. - (II) Opakovači § 816. — (III) Okamžitá § 817. - (IV) Zdrobnělá § 818. - (V) Úsilná § 819. - (V) Účinná § 8195. (I) OPĚTOVACÍ (iterativa) AA. Stránka formální 8i-i 1. Kupovat (z „koupit") A. 1. Ze základních kmenů dokonavých sloves vzorů: „prosí" (a), někdy souběžně se slovesy vz. „sází", a to buď s významem přibližně stejným (ale hovorovějším) (b), nebo s významem odchylným (c) „dělá, maže" (d) „tiskne, mine" (e) „trpí, sází" (f). 2. Samohláska základu se krátí (g); AP § 72, SP § 59. Odchylky jsou u sloves, v nichž je výrazný základ jmenný (h). 3. Koncová souhláska základu se měkčí při odvozování ze vz. „prosí"; v. § 706. 4. Koncová souhláska základu tvrdne při odvozování ze vz. „trpí", zvláště u sloves původu onomatopoického (i). C. (a) obalovat (obalit), přibližovat se (přiblížit se), zástupová, (zastoupit); (b) rozdělovat a rozdílet (rozdělit), vypravovat a vyprávět, skro-povat a skrápět; (c) skloňovat a sklánět (sklonit), spojovat a spájet (spojit); (d) překapoval (překapat), okukovat (okoukat), ohryzovat (ohryzal), okusovat (okousat); (e) doliskovat (dotisknout), napřahovat (napřáhnout), zahrnovat (zahrnout); (/) zdržovat (zdržet), vyhovovat (vyhovět), rozbolavovat (rozbolavět); (g) zabraňovat (zabránit), navštěvovat (navštívit), skličovat (sklíčit), pobuřovat (pobouřit), zužovat (zúžit), schylovat (schýlit); (h) zbásňovat (zbásnit), utábořovat se (utábořit se), vy-ústovat (vyústit), zdomácňovat (zdomácnit), zmalátňovat (zmalátnit), zkrášlovat (zkrášlit; ale: okrašlovat); (i) pobrukovat (bručet), pobzuko-vat (bzučet), horovat (hořet); ale pobučovat (bučet). 31-2 2. Vrhat (z archaist. vrci — vrhnout) A. 1. Ze základních kmenů dokonavých sloves vzorů: I. třídy („nese, bere, maže, peče, umře") (a), II. třídy („tiskne, mine, začne") (b); někdy je to vlastně tvoření k zaniklému slovesu I. třídy, nahrazenému slovesem vz. „tiskne" (c); jindy je sloveso vz. „tiskne" spíše okamžitým, odvozeným ze slovesa typu „vrhat" (d); III. třídy („kryje") (e), ojediněle i k slovesům jiných vzorů (JJ. 2. Samohláska základu se většinou dlouží (g); AP § 69, SP § 56; někdy je tu staré dloužení o > á (h). 160 3. Stupňování se objevuje u opětovacích odvozených ze sloves vz. „bere" a „umře" (a u -sílat ze vz. „maže"); tato opětovací mají v základu -y- (i) nebo -í-, -ý- (j). 4. K otevřeným základům vz. „kryje" se přisouvá -t>~:pokrý-t-pokrýv-at (e); tím dochází ke splývání se slovesy opakovacími (§ 816). C. (a) vylézat (vylézt), zametat (zamést), vybírat (vybrat), zasílat (zaslat), vytékat (vytéci), roztloukat (roztlouci), umírat (umřít); (b) vychládat (vychladnout), vzpomínat (vzpomenout), začínat (začít), zajímat (zajmout); (c) padat (stč. pasti = padnout), skýtat (slč. skýsti = skytnout), sahat (stč. sieci = sáhnout); (d) kapat: kápnout, kousat: kousnout, klouzat: klouznout; (e) zakrývat (zakrýt), vyrývat (vyrýt), zalívat (zalít), vzdouvat (vzdout), odívat (odít), vysávat (vysát); (/) vídat (vidět), slýchat (slyšet), sedat (sedět); (g) vychládat (vychladnout), léhat (ležet), splývat (splynout), ocitat se i ocitat se (ocitnout se), ale: vyhledat (vyblednout), zametat (zamést); (h) pomáhat (pomoci), skákat (skočit); (i) vymykat (vymknout), sesychat (seschnout); (j) nazírat (zříti), usínat (usnout), nadýmat (nadmout), dotýkat (dotknout). 3. Sázet (z sadit) 81-3 A. 1. Ze základních kmenů dokonavých sloves vzoru: „prosí" (a), ojediněle jiných (b). 2. Samohláska základu se dlouží s malými výjimkami (c). 3. Stupňování je ve vláčet (vléci). > 4. Koncová souhláska základu se měkčí; v. § 706. 5. K otevřeným základům vz. „mine" a „kryje" se přisouvá -j-: mi-nout -» míj-et, přibí-t — přibíj-et (b). C. (a) zhášet (hasit), splácet (splatit), vyprávět (pravit), zarážet (zarazit), sázet (sadit), ztrácet (ztratit), válet (valit), svářet (svařit), vracet (vrátit) a obracet (obrátit); udílet (udělit), ujíždět (jezdit), střílet (střelit), pěšet (věsit); zaclánět (zaclonit), vyhánět (honit), házet (hodit), vycházet (chodil), skácet (překotit), ukájet (ukojil), krájel: (ukrojit), skrápět (skropit), máčet (močit), vynášet (nosil), spájet (spojil), vyráběl (vyrobil), otáčel (otočil), vytápět (vytopit), vytvářet (vytvořit), vyprovázet (vyprovodit), uvádět (uvodit), svážet (vozit), vyzvánět (zvonil); probouzet (budit), pouštět (pustit), popouzet (popudit), poroučet (poručit), ostouzet (zostu-dit); vymýšlet (vymyslit); (b) vláčet (vléci); vybízet (vybídnout), vyhlížet (vyhlédnout); míjet (minout); zabíjet (zabít), rozvíjet (rozvít), připíjet (připít); pohlížet (pohledět); zavánět (zavonět); (c) klanět se (klonit se), věšet (věsit), vracet (vrátit), dále: mizet, stavět. 4. Nosit (z nést) 81-4 A. 1. Z několika sloves vz. „nese" a „bere". — 2. Stupňování e /o, -/o. C. nosit (nést), vodit (vést), vozit (vézt), chodit (jít, při-šed), honit (hnát). BB. Stránka významová 81-5 B. Slovesa formálně opětovací označují: nedokonavost, a to i sloves nenásobených, zvláště v imperativu (a), násobenost děje (bj, a to: 161 při jednom podmetu, jednom předmětu: Vítr hází praporem, při jednom podmětu, několika předmětech: Reka házela vlny, při několika podmětech, jednom předmětu: Děvčata házela míčem, při několika podmětech, několika předmětech: Nepřátelé házeli na město ohnivé koule; pravidelné opakování děje, gnómičnost, obyčej; z toho někdy odstín pejorativní (c), úsilnost děje (d), snahovost děje (e). C. (a) vlak přijíždí, začal klekat, nevdávej se!; (b) ostouzel mě po vsi, snášeli dříví, osázel záhony nejkrásnějšími růžemi; (c) na podzim padá listí, řečňovat; (d) s tím se tahat nebudu, nosím se s tím dvě hodiny zbytečně; (e) pořád odcházel (dělal, jako by chtěl odejít). Slovesa vz. „sází" formálně odvozená od sloves typu „nosit" patří významově k základnímu slovesu: vynést — vynášet, vyvést — vyvádět, vyvézt — vyvážet, vyjít — vycházet, vyhnat — vyhánět. 81-6 (II) OPAKOVAČI (frekventativa) Sedávat A. 1. (1) Z minulého kmene nedokonavých sloves (nenásobených i opětovacích), zvláště vzorů „bere" (a), „maže" (b), „kupuje" (c), „prosí" (d), „trpí" (e), „sází" (f), „dělá" (g); jinak jen ojediněle (h). (2) Z minulého kmene dokonavých sloves s předponou vzorů „bere" (i), „maže" (j), „kupuje" (k), „dělá" (í). 2. Tvoří se příponou -va- (tím se zařazuje do vz. „dělá"); před touto příponou se dlouží a v á („bere, maže, kupuje, dělá"), tví („prosí"), e a ě rovněž v í („trpí, sází"). Všechna tato slovesa se tedy končí na -ávat nebo -ívat. 3. Přípona -va- se může pro zesílení opakovat (m). B. 1. Opakovací slovesa tvořená z nedokonavých označují opakovanost (násobenost vyššího stupně) děje trvacího (n) nebo opěto-vacího (o). Vyvíjejí se zvláštní odstíny: pravidelnosti, obvyklosti (p), občas-nosti (r), dávné minulosti (v minulém čase) (s). Jak ukázal Fr. Kopečný, prézens frekventativ má význam mimočasový, nikdy nemůže vyjádřit děj aktuálně probíhající, nemůže jím odpovědět na otázku: „Co to tu děláš?" (§). 2. Opakovací slovesa tvořená z dokonavých jsou prostě nedokonavá, trvací (t) nebo opětovací (ti). Proto konkurují opětova-cím na -ova- (v), event. nářečním na -a- (x). 162 C. (a) brával, hnával, rvával. sílával; (b) mazával, česával, plakával; (c) bědovával, besedovával, bojová val. častovával; (d) bráníval, budíval, cítíval, sníval; (e) bdíval, bolíval, bručíval, klečíval; (f) házíval, stavíval, dojíždíval, kácíval; (g) behával, kapával, lehával, opírával; (h) mrzávalo (mrzlo), bývalo (bylo), dříval (dřel); (i) přecpával, vykašlával, vyklepával; (j) vyčesával, podřezával, otesával; (řc) přečarovával, vyjmenovával, stěžovával si: (l) nabodával, nabýval, opadával; (m) Když jsem já k vám chodívával, pejsek na mne š těkává val; (n) Karla ještě ležívala, když Vojta měl již chlév v pořádku. Rais; (o) I na vlastní myšlenky kapával jed nemilosrdného rozumu. Staš.; (p) Paní Prošková z jara i na podzim od Vlacha mnoho kupovávala. Něm.; (r) Občas opouštívali osamělý mlýn a vraceli se až po dvou třech dnech. Šrám.; (s) A já tě měla ráda, horská bystřina, již mívá val jsi rád. Dyk; (š) „Psávám touhle dobou obyčejně svou korespondenci, a tak náhodou píšu právě dopis"; „Mívá to tam (obchodník ve výloze), ale zdali to tam má teď, to nevím" (příklady Kopečného); (t) Mistr dodělával perka. Rais; (u) Na panském zámku malta opadává. Slád.; (v) přidřepávat — přidřepovat, podupávat — po-dupovat, vyhrabávat — vyhrabovat, zahryzávat — zahryzovat, zachytávat — zachycovat, překousávat — překusovat, přelétávat — přeletovat, roz-píchávat — rozpichovat, sešlehávat — sešlehovat; rozlítostnívat — rozlí-tostňovat, rozproudívat — rozprouďovat, spokojívat se (Světlá) — spokojoval se; (x) střepávat — střípat. Fr. Kopečný, Slovesný vid v češtině, 109—111, vypočítává dokonavá slovesa, ke kterým neexistují (z důvodů významových nebo formálních) odvozená slovesa nedokonavá. Jsou to např.: stanout, semknout se, dovést něco, nadchnout se, spasit, vystát (jak pes), vydržet něco, sklát, nakopat brambor, zatančit si, poležet si. uběhat se, vybouřit se, vypéci mouku, zahlédnout, uhodit se atd. (III) OKAMŽITÁ (momentánní) 81-7 Vrhnout A. 1. Z nedokonavých sloves zvláště vz. „trpí" (a) a „dělá" (b); někdy jde o paralelní tvoření ze společného základu (c). 2. O složitých poměrech kvantitativních v poměru typu „vrhne" a „vrhá" v. AP § 69, ŠP § 56. Koncová souhláska základu tvrdne (a). B. Označují okamžitost (momentánnost) děje (děj bez časového rozpětí). C. (a) vyjeknout (ječet), řinknout (řinčet), vřísknout (vřeštět), šustnout (šustět); (b) couvnout (couvat), hvízdnout (hvízdat), smlsnout (mlsat), rýpnout (rýpat); (c) vrhnout a vrhat k arch. vrci; hryznout a hryzat k hrýzti. 163 81-8 (IV) ZDROBNELÄ (deminutivní) B. TVORENÍ PREDPONAMI 82 až 88 A. B. Expresivní zdrobněliny, užívané v řeči s dětmi; ze základních kmenů různých sloves příponou -ka- (a) nebo -inka- (b). C. (a) cupkat (cupat), tlapkat (tlapat); (b) blinkat (blít), bolinkat (bolet), hajinkat (hajat), spinkat (spát). 81-9 (V) ÚSILNÁ (intenzívní) A. Z různých sloves v různých vzorech s obměnami základu: změnou samohlásek (a) i souhlásek (b), přisouváním souhlásek (c) nebo celých skupin hlásek (d). Zvláště se užívá samohlásek u, ou, souhlásek šaro, B. Označuje slovesný děj jako intenzívní, energický s odstínem familiárnosti (šmatat) a pejorativnosti (čuchat). C. (o) čoudit (čadit), čout (čít), čuchat (čichat); (b) cecat (sát, pův. ssát), šmatat (hmatat); (c) čmárat (čárat), čmuchat (čuchat), šmátrat (šmatat), špláchat (pláchat), a dále: šplíchat, šplouchat, šplochtat, šplounat; čmoudit (čoudit); (d) žadonit (žádat), cupotat (cupat), burácet (bouřit), buch-covat (bouchat). Zcela neproduktivní a dnes už málo průzračná je intenzifikace předponou ko-: skomírat (umírat), kohrtat, škohrtat (hrkat); viz Machkův Etymologický slovník. 81-95 (VI) ÚČINNÁ (kauzativní) A. Z prvotních sloves, tvoří se ve vz. „prosí". Souvislost dnes už málo jasná. Příznačné je pro toto tvoření stupňování: místo nuly v základu je o, a, u (a), místo e o, a (b), místo i ě, oj (c). B. Mají význam „působit, aby se dělo to, co vyjadřuje základní sloveso": vařit vodu, aby vřela. C. (a) mořit (mřít), vařit (vřít), trápit (trpět), budit (bdít); (b) točit (téci), položit (ležet), posadit (sedět); (c) pověsit (viset), napojit (pít). Starší termín faktitivní se nyní rezervuje pro slovesa typu „bohatit", § 78. 164 Přehled 82-0 (I) Formální stránka § 82 (II) Významová stránka § 83—88 AA. Vlastní význam předpon § 83—86: a) Předpony. — b) Prvotní místní význam. — c) Místní, přenesený, způsobový a časový význam BB. Změny vidu a způsobu slovesného děje § 87: 1. Dokonavost. 2. Podílnost. 3.-5. Fázovost. 6.-7. Míra CC. Změny vazby § 88. (I) Formální stránka 1. Slovesné předpony (preverbia) jsou: 82-1 1. do-, 2. na-, 3. nad-, 4. o-, 5. ob-, 6. od-, 7. po-, 8. pod-, 9. pro-, 10. pře-, 11. před-, 12. při-, 13. roz-, 14. s-(sou-), 15. u-, 16. v-, 17. vy-, 18. vz-, 19. z-, 20. za-. Slovesné předpony jsou v podstatě shodné s vlastními předložkami. Navíc jsou předpony roz-, vy- a vz- (vz- bylo ve staré češtině ještě předložkou), naproti tomu chybí k. Jedinou nepřed-ložkovou předponou je 21. ne-. Omezené je užití nevlastních předpon spolu-, znovu-, mezi-: spolu-cítit (lépe: soucítit), spolupodepsat, spolupracovat; znovuzřídit (lépe: obnovit), znovuotevřít (lépe: znovu otevřít), mezipřehřívat (nesprávné). 2. Slovesné předpony mají samohlásky krátké (nahradit na rozdíl 82-2 od náhrada); výjimkou je několik sloves vz. „trpí" s ná-, pří-, zá-: záležet, náležet, příslušet, nenávidět, závidět, záviset, přisedět v přísedící, AP § 73, ŠP § 60. Tato slovesa však z dnešního hlediska za předponová nepokládáme (proto také předpona nemění jejich vid). 3. Samohláska infinitivu základního slovesa zůstává kvantitativ- 82-3 ně nezměněna: valit -> vyvalit, válet — vyválet. Jedině u sloves typu -át, -al, tj. u sloves vz. „bere", dále u sloves „dát, spát, znát" nastává krácení po slabičných předponách: brát -* zabrat, drát ->■ rozedrat, prát - zaprat, hnát - vyhnat, řvát - zařvat, cpát -* vycpat, dát -<■ udat. znát -> poznat. Není však tohoto krácení po předponách neslabičných: prát -* sprát (proti: seprat) a ne v typu -át, -ál (s délkou v příčestí minulém činném), Ij. u vz. „kryje": lát -» vylát, hrát - zahrát, sát - vysát, rzát -> zaržát, stát - vystát. 4. Vokalizace předpon končících se souhláskou (zavřených) na- 82-4 stává před skupinou souhlásek nebo i před jednou souhláskou, je-li stejná s koncovou souhláskou předpony nebo jí aspoň po- 165 dobná: nadezdívat, obelhat, odehrát se, podepřít, předeslat, rozecpat, setřít, vetknout, vzepřít se, zemdlít; sesout se, zesílit. 82-5 5. Hromadění předpon se objevuje jen výjimečně: a) u sloves, u nichž se předpona již necítí jako předpona: počítat -» spočítat, náležet — přináležet, pomoci — vypomoci, poslouchat — zaposlouchat se, povídat -> odpovídat, prodat -* odprodat, přisáhnout -* zapřísáhnout, snídat -» posnídat, užít -* využít, vstát -» povstat, zout — přezout; slabě se cítí předpona v neslabičném s-, proto se buď opakuje (sesbírat, seskupit), nebo zesiluje předponou u- (usnést se, usjednotit se, uspořádat); b) u po-, z- s významem podílnosti, u po- s významem malé míry, u na-, vyna- s významem velké míry: pozotvírat, popoběhl, navykládal se toho, vynadívat se. V nářečích je hromadění předpon častější: Ještě se mi tady připoseperete. Hostička; pozobjímal ženu. 82-6 6. Frekvence předpon, a) V souvislém textu. Podle státní práce Vikt. Hrudkové, založené na excerpci z J. Morávka, J. Vrchlického, J. Mukařovského a hovorového jazyka, je počet preíigpvaných sloves v souvislém textu: a) po-vy-za- b) lína-s- % 11,931 11,38 10,761 8,381 7,15 6,641 % 34,07 22.17 c) při-od-do-z- roz-o- d) propre- % 5,71 5,54 5.06 4,95 4,23 4,16 3,371 3,10 J % 29,65 e) f) 6,47 i ob- v- vz- zů- pod- před- nad- % 2,00 1,78 1,75 0,78 0,68 0,58 0,07 5,53 2,11 b) V Příručním slovníku jazyka českého. Podle státní práce N. Kotačkové z r. 1950 (zpracovává slovník jen do ř inkluzíve) je předponových sloves: po- 3843, roz- 3350, na- 2709, o- a ob- (dohromady) 2602, pro- 2277, pře- 2269, do-1985, při- 1952, od- 1934, pod- 502, před- 255, nad- 146. c) V „Abecedním seznamu slov" díla Frekvence slov, slovních druhů a tvarů (obsahuje jen slova s frekvencí 3 a více, tj. 26257 slov z celkového počtu zjištěných 54486): vy- 536, za- 525, po-396, u- 336, z- 316, s- 293 (v tom spo- 13), roz- 261, o- 253, na-250, při- 208, od- 206, pro- 184, do- 170, pře- 147, v- 95, ob- 78, vz- 62, pod- 52, před- 32, nad- 15, sou- 7, zů- 3, spolu- 2. Jsou značné rozdíly (roz- 123 : 3350 : 261) ve frekvenci předpon i jednotlivých slov (zů- jsou jen 3 slovesa, ale vlivem slovesa zůstat se v první tabulce dostává poměrně vysoko). 166 (II) Významová stránka Předpony, přistupujíce k slovesům, AA. vnášejí do jejich významu svůj příslovečný význam, BB. pozměňují je co do vidu a způsobu slovesného děje, CC. pozměňují vazbu. Např.: „cestovat" „procestovat" AA. význam: konat cestu, „cestováním navštívit být na cestách na četných místech" BB. vid: nedokonavé dokonavé CC. vazba: bezpředmětové přechodné (procestovat celé Cechy). Do skupiny AA. patří i ty případy, kdy se předponou jen zesiluje znak v slovese již obsažený: samo „dělit" znamená „rozkládat na díly"; předpona roz- zde jen zesiluje; podobně: tlumočit „překládat" - přetlumočit. A A. Vlastní význam předpon a) Předpony připojují k obsahu základního slovesa: reálný význam příslovečný, a to místní; přenesený do světa abstrakt; způsobový; časový; citové zabarvení. V b) se v přehledu probírají základní místní významy jednotlivých předpon. V c) se probírají jednotlivé předpony podle jejich významu místního, přeneseného, způsobového a časového s odkazy na významy jiné. 83-0 83-1 b) Prvotní místní význam předpon 83-2 1. při-nést: k něčemu, do blízkosti 2. do-nést: až k něč., dovnitř něčeho 3. v-nést: dovnitř něčeho 4. pro-nést: naskrz něčím 5. vy-nést: ven z něčeho 6. od-nést: pryč od něčeho 7. u-nést: pryč od něč. (s přízvukem nelibosti) 167 na- *- s- B. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. na-nést: nahoru, na povrch s-nést: dolů z povrchu ob-šít} po celém Povrchu za-bodnout: dovnitř něč. pevného na-nést: dovnitř něč. dutého z-out: ven pre- VZ- 15. nade-psat i s významem 16. pode-psat { jako C. 17. před-nést j u předložek 18. za-jít ' 19. pře-nést: z jedné strany na druhou 20. ob-nést, o-točit: okolo vy. D. 21. vz-nést se: do výše 22. vy-nést: do výše 23. pro-nést se (o železné konstrukci): o prodloužení I •— roz- —4 -9» s- E. 24. roz-nést: od sebe na různé strany 25. s-nést: k sobě z různých stran 1. Původní místní významy se nejlépe projevují na slovesech pohybu, jako je: jít, kročit, lézt, nést, hnát, vléci, klást. 2. Přehled: do- 2 na- 8, 13 nad- 15 o-, ob- 11, 20 od- 6 po- 10 pod- 16 pro- 4, 23 pře- 19 před- 17 při- 1 roz- 24 s- 9, 25 u- 7 v- 3 vy- 5, 22 vz- 21 2- 14 za- 12, 18. c) Místní, přenesený, způsobový a časový význam 84 až 86 1. Máme už mnoho pokusů o zjištění významového systému slovesných předpon. Viz literaturu v TSC 2, 602. Nejdůležitější jsou výklady o slovesných předponách v SSJC. Musíme si však uvědomit, že v mnohých případech došlo k velmi pronikavým změnám významovým, že se často tvořila nová slovesa analogicky, a to leckdy zcela mechanicky, že mocně působil vliv cizích jazyků (zvláště němčiny) atd.; proto není možno dospět k nějakému vyčerpávajícími a úplně spolehlivému systému. Nárok na úplnost si nečiní ani zde podaný přehled hlavních významů. 2. Kopečný, Slovesný vid 114 n., sestavil předpony podle ubývající konkrétnosti významu a přibývající schopnosti prostého zdokonavování: před-, nad-, pod-, v-, od-, vz-, ob-; do-, roz-, při-, pře-, pro-; (méně konkrétní) s-, o-, vy-, na-; za-, z-; (nejméně) u-, po-. 1. do- 84-1 B. (a) až kam, k čemu (protiklad od-); (b) dovnitř (protiklad vy-); (c) „dospět, dosáhnout (cíle)" s genitivem cílovým; 169 168 (d) tentýž význam s jiným předmětem a bez předmětu. Dále: (4) končící. C. (a) dojít k řece, dostavit se ke schůzce, dohlédnout až k horám, dohodit kámen, dodat zboží; (b) dojet do lesa, dobýt se do pokladny, dosadit do úřadu; (c) dojít cti, dospět plnoletosti, dobývat brambor; domoci se úspěchu, domyslit se řešení, domakat se pravdy; (d) dokázat nevinu, dojmout, už se dohodli. 84-2 2. na- B. (1) Základní význam „na povrch, nahoru": (a) na něco (s různými odstíny), (b) způsobit větší povrch, délku, fcj o vražení do něčeho. (2) Základní význam „dovnitř" (s ponětím hromadnosti) (d); (e) vyplnění něčeho, (f) naplnění ranami; (g) přidání objemu naplněním vnitřku. Dále: (1) dokonavost, (3) počínací (z významu „na povrchu"), (5) omezovači, (6) malá míra, (7) velká míra (z významu „dovnitř"). C. (a) nastlat slámu, nasednout na vůz, natřít nábytek, nahmatat, nabídnout; (b) natahovat provaz, narovnat se; (c) nabodnout na hůl, nabrat na rohy; (d) našlo sem kouře, nahnat ryby do sítě, nahlédnout do knihy, naučit se; (e) nacpat do kufru, nahřát cihlu, najíst se, načichnout; (/) natlouci, nabít; (g) hrách nabobtnal, jmění narostlo, nafouknout se, nadout dudy, načechrat peří. 84-3 3. nad- B. Řídká předpona s významy: (a) nad něco, do výšky, (b) „nadejít si" (původně „přes vrch přímou cestou"). Dále: (7) velká míra. C. (a) nadepsat úlohu, nadskočit, nadzdvihnout; (b) nadejít, nadběhnout. 84-4, 5 4. o-, 5. ob- Obě předpony mají v podstatě shodný význam (omezit = obme-zit, ovinout = obvinout, ovázat = obvázat). Volba mezi nimi závisí hlavně na potřebě důrazu (ob- je významově silnější) a na povaze první souhlásky slovesa (před -b- je vždy o-: oběhnout). B. 1. (a) „dokola, okolo něčeho" nebo jen „po dvou stranách, obloukem mimo"; z tohoto hmotného významu se vyvinulo různé užití v slovesech rázu: (b) konkrétního; (c) abstraktního; 2. (d) „po celém povrchu, na všech stranách, ze všech stran" (na rozdíl od pro- znamená „jen na povrchu"); (e) u abstraktních sloves znamená „hojně, všestranně"; (/) opracovat; (g) ubírat ze všech stran (jen o-); (h) u sloves bez-předmětových a zvratných. 3. Z těchto významů (zvláště z významu 2.) se vyvíjí řada skupin dalších, v nichž už převládá význam prostě zdokonavující; např.: (i) obkreslit — „po celém povrchu, věrně překreslit", (j) obnosit = „nošením na všech stranách znehodnotit", (k) obžít = „obnovit žití", (í) otéci, opadat (o vodě) = „na objemu nabýt nebo ztratit", (m) ovládnout — „přemoci" (omotáním provazem apod.), (n) obránit = „svou pomocí obklopit", (0) ohlédnout se = „zpět pohlédnout", (p) ozbrojit = „opatřit zbrojí" (u sloves ze substantiv), (r) obměkčit = „učinit (všestranně) měkkým", ohluchnout — „stát se hluchým": u sloves z adjektiv. Dále: (6) malá míra. C. (a) obejít dům, obíhat kolem země, obkročit lavici; (b) ohánět se hoblíkem, obemknout strom; o(b)vázat ruku, obroubit sukni, obléci, obklíčit armádu, obestřít mraky, oplést láhev, okopat řípu, ohradit; (c) obdařit výmluvností, obtěžovat prosbami, okouzlit, omráčit (== obestřít mrákotami); (d) obložit chléb, obsadit místa, obrůst mechem, obhlížet stanoviště, ožehnout hůl, opéci maso, ovlažit, omačkat, ohledat, omrznout (proti: promrznout), omoknout (proti: promoknout); (e) oplakávat, ozpěvovat; (ŕ) obrábět, obdělat, opracovat, obarvit, ozdobit, osít, ošetřit; (g) očistit, okrájet, ožrat, okrádat; (h) osmahnout, omítka opadala, okno se opotilo; (i) obrážet se, opsat, otisknout; (j) ošlapat boty, obehrát; (íc) okřát, obrodit; (l) opuchnout, oblevovat; (m) obelstít, obehrát, opojit, obloudit, omdlít; (n) omluvit, odolat; (o) ohnout; (p) opepřit, oženit; (r) obnažit, osušit, otupit, oslepit; obměknout, oněmět. 6. od- 84-6 B. Základní význam „od něčeho pryč, vzdalování" (protiklad: při-). 1. Prvotní významy: (a) vzdálit, vzdalovat; dostat (se) pryč; (b) totéž duševními prostředky; (c) dát kus, část od celku pryč; z toho význam (d) vymezení; (e) dát pryč, co bylo jen vnějšně připojeno. 2. Druhotné významy: (f) dát stranou, odstranit, zbavit se; základ označuje, co odstraňujeme anebo čím odstraňujeme; (g) odstranit, co zavíralo, zakrývalo; (h) odeslat věc právě přišlou nebo přicházející; (i) přeneseně o odpovědi atp.; (j) odstranit závazek mravní, finanční; (k) vyřídit, provést; (l) získat smyslovým vnímáním. Dále: (4) končicí. C. (a) odnést, odvanout, odstavit, odchýlit; odejít, odletět, odstěhovat se; (b) odvábit, odvolat, odradit; odcizit (se); (c) oddělit, odlít, odhryznout, odlomit; (d) odměřit, odpočívat, odvážit; (e) oddělat, odmotat, odpoutat, odmočit, omítka odprýskla; (/) odzbrojit, odvšivit, odvodnit; odpařit, odkašlat si, odmyslit si; (g) odkrýt, otevřít, odpečetit, odzátkovat, odemknout pokoj, odestlat lože; (h) odrazit míč, odvrátit nebezpečí; (i) odpovědět, odmlouvat, odepsat; (;') odčinit, odpykat si, odsedět si trest, odpracovat dluh, odstonat dietní chybu; (řc) odbýt, odříkat, odhlasovat; (1) odkoukat. 170 171 84-7 7. po- B. Základní význam „po celém povrchu" s odstínem „úplně": (a) o činnosti dotýkající se celého povrchu; zvláště o činnosti: (b) znečišťující, (c) ničící. — V mnohých případech je význam značně oslaben a neurčitý (d). Dále: (1) dokonavost, (2) podílnost („celé"), (5) omezovači, (6) malá míra („povrch"), (7) velká míra („úplně"). C. (a) pokrýt střechu lepenkou, pomastit plech, pofoukat ránu; (b) pokálet, počmárat, pokapat, pohanit; (c) podupat, poválet; (d) polapit = lapit, pochytit. 1. Předponou po- se tvoří futurum a imperativ u některých sloves zvláště pohybových: poběží, poleze, popluje, poletí, ponese, pojď, poroste, pokvete; Kopečný, Slovesný vid 49—50, uvádí 115 těchto sloves. 2. O typech pobláznit, počeštit v. § 725 a 78. 84-8 8. pod- B. 1. Prvotní významy: (a) „pod něčím, dole; pod něco, dolů"; (b) „zespodu"; (c) „naspodu". 2. Druhotná významy: (d) porušovat stabilitu; (e) vzít na sebe; (f) podřadit (se); (g) tajně, nečestně učinit. Dále: (6) malá míra. C. (a) podejít most, podložit dřevo, podepsat rozsudek; (b) podezdít stavení, podpálit dům; (c) podrazit boty, podsít kabát, podkovat koně; (d) podetnout strom, podtrhnout nohu, podrýt břeh; (e) podejmout se úlohy, podstoupit boj, podniknout výpravu; (1) podmanit, podrobit, podléhat cizímu vlivu; (g) podvést, podhodit, podplatit, podvrhnout. 84-9 9. pro- B. 1. „Prodloužit vpřed" (a). ? 2. „Naskrz něčím": (b) proniknout hotovým otvorem; (c) otvor { udělat; (d) proražením překážky se někam dostat; (e) proniknout naskrz (bez jasné představy otvoru); (f) s oslabeným významem; (g) úplně prostoupit, event. tím naplnit; (h) tu a tam, místy; (ch) dostat se ven, na veřejnost; (i) veřejnosti sdělit. 3. Způsobově: (j) naskrz, důkladně, zevrubně; (řc) se škodou, ztrátou; (l) zbavit se. » 4. Časově: (m) projít časovým úsekem; (n) prodloužit. Dále: (7) velká míra (z významu g, j). C. (a) prodloužit cestu, prohloubit studnu, protáhnout se; (b) projít jeskyni, protéci kanálem, pronést dveřmi, prolít hrdlem; (c) proříznout ubrus, prokopat hráz, proházet sníh, prolomit okno; (d) probít se, pro- : kousat se, protlačit se, proniknout; (e) prostřelit hlavu, voda proniká stropem, provézt, prohlédnout úklady, prošít přikrývku; (/) promáčknout, prohnout; (g) zima nás prolezla, prohřát, propotit, promastit, seno pro- ; schlo; (h) probírat les, vlasy prošedivěly, ovoce prozrává, musíme je * protrhat; (ch) prohlédnout, probudit se, prozradit, aféra se provalila; (i) promluvit, propovědět, proslovit přednášku; (j) proležený sýr, pro-máchat prádlo, prodlužit statek, prokreslit obrázek; (řc) všechno projíst, 172 mnoho času projezdit, promařil, promrhat; (l) prodat, propůjčit, prominout; (m) probdít noc, proklepat se do žní, lhůta prošla; (n) protáhnout zábavu. 10. pře- 85-0 B. 1. Základní významy: (a) „z té strany na onu", o změně polohy, o směru přes něco (na povrchu), napříč; z toho speciálně (b) o přepadení a překonání; (c) přes něco dál; dostat se na druhou stranu; (d) přes hranici, přes mez vybranou ke srovnání; (e) „jinam dát", zvláště: (f) na druhou stranu přejít, převést; (g) „sem tam" (s opětovacím slovesem); (h) příliš rychle na druhou stranu, takže nevidíme vše. 2. S představou úplnosti: (i) přerušit souvislost; (j) „od začátku do konce". 3. Způsobově: (k) „znovu", často s hodnocením; (l) „lépe", nebo vůbec (m) „jinak". 4. Časově: (n) dostat se za nějaký časový úsek; (o) minout. Dále: (7) velká míra (s významem d). C. (a) převrhnout, přepásat, přehradit; (b) překvapit, přepadnout, přemoci, přelhat; (c) přejet, přejít most, převézt, přehlédnout celou krajinu; (d) přelít se přes břehy, přečnívat; ovoce přezrálo, přejet stanici, přesolit, přejíst se, překroutit; (e) přemístit, převěsit, přelít, převzít, přepustit; (f) přeběhnout k nepříteli, přemluvit, přeložit; (g) přelétat, převracet se, přetřásat otázku, přeházet; (h) přehlédnout chybu, přezírat _ někoho; (i) přetrhnout sešit, přetít provaz, rámy přehnily; (j) přečíst knihu; (íc) přežvykovat, přebalit, přetisknout; (l) přesít, přeholit, přemalovat, převychovat; (m) přeměnit, přezvat, přeladit klavír; (n) přestát nemoc, přečkat staletí, přetrpět trest; (o) už to prebolelo, rok přešel, to se již přežilo. 11. před- 85-1 B. (a) umístit něco před něčím, před někoho (vyššího), zvláště (b) za jistým účelem (aby jedl, poznal, posoudil atd.); (c) dostat se před něco; (d) pohybovat se vpřed (směrem hledu), v tělocvičném názvosloví; (e) časově: učinit dříve, zvláště (f) jako vzor, normu; (g) předem, napřed učinit (v doslovných překladech). C. (a) vozy předjíždějí, předvolat, předpustit před krále; (b) předkládat jídlo, představit někoho, přednést důvody; (c) předejít někoho; (d) předklonit, prednožil; (e) předeslat vysvětlení, předbíhá před událostmi; Cf) předepsat, předkreslit, předcvičovat; (g) předplatit, předzkoušet, předpovídat, předděrovat. předzásobit. 12. při- 85-2 B. 1. K něčemu, do blízkosti něčeho (a) se dostat, (b) dopravit, (c) nějakým smyslem se přiblížit. 2. Připojit, přidružit (se), upevnit, s četnými odstíny významovými (d). 3. Současně dělat (e). Dále: (6) malá míra (z významu d). 173 C. {a) přijít k cíli, přihrnout se, přiženit se, přispět; (b) přinést vodu, přitisknout pečeť, připažit, přimět, přivolat, připamatovat; (c) přihlížet, přičichnout; (d) přiložit, přičerpat, přibrat, přikrýt, přikoupit pole, při-krmovat; připevnit, přibít; přiřknout, přislíbit; přisednout, přidružit se, při tulit se, přirůst; (e) přikusovat, připíjet. 85-3 13. roz- B. 1. „Od sebe na různé strany" (od-: prostě „od sebe pryč") při několika podmětech „každý zvlášť, každý jinam", a to „do vyčerpání" (a), při jednom podmětu o vzdálení předmětů od sebe (b) nebo o dělení předmětu v části (c). 2. „Zvětšit plochu, objem": u věcí složených, u tuhých předmětů, u kapalin, o změně konzistence a skupenství, u abstrakt (d). 3. „Porušit celistvost" násilně nebo nenásilně (e). 4. „Zkazit, zrušit, zničit" (f), někdy pouze „zbavit" (g). 5. „Rozhodnout" a „úspěšně provést", původně o rozhození kostek (h). Dále: (3) počínaci. C. (a) rozkrást cihly, rozchvátit majetek, rozebrat knihu, děti se rozběhly; (b) rozsadit žáky, roztřídit ovoce, rozhodit hnůj, rozpustit sněm; (c) roztrhnout roucho, rozštípat poleno, rozkrájet maso, rozčtvrtit, rozdrobit, rozžvýkat; (d) rozpřáhnout ruce, rozvinout prapor, rozválet těsto, rozestlat postel, rozlít mléko, rozetřít barvy, roztavit kovy, rozhlásit tajemství; (e) rozškrábnout ruku, rozedřít šaty, rozčesat vlasy, rozkopat zahradu; (f) rozmetat sazbu, rozdupat houby, rozvrátit manželství, rozjezdit cestu; (g) rozladit, rozčarovat; (h) rozhodnout, rozsoudit, rozčítat, | rozluštit. ■: 85-4 14. s- ; i A. U několika starých sloves je podoba sou-: souviset, soustředit, souznít (ale soupeřit, sousedit, souhlasit jsou odvozeny z deno-minativ; v. § 26). B. 1. „Z povrchu dolů": (a) dostat se shora dolů; dopravit shora dolů (b) vzdálit se, zmizet; odstranit ; (c) klesat, chřadnout, hynout; krušit, hubit, ničit (d) ubývat na výšce, ploše, objemu; ubírat na výšce, ploše, objemu. 2. „Dohromady" (protiklad: roz-) (e) sejít se ná jedno místo; snést na jedno místo ■ \ (f) spojit se; spojit ; (g) přijít do souladu, souhlasu, býti v něm; uvést do souhlasu, pořádku (h) být tvořen spojením částí; tvořit spojením, spořádáním. -t V. AP § 30 n., ŠP § 29 n. Dále: (1) dokonavost, (2) podílnost. C. (a) sejít s hory, voda stekla; snést z půdy, sklopit hlavu; (b) sejít z očí, vlasy slézají; sesadit úředníka, splavit prst; (c) sklesnout na mysli, ovoce shnilo; sklíčit ducha, sfouknout světlo; (d) schoulit se, maso se smrští; skopat břeh, smačkat papír; (e) lidé se sběhli, řeky se stékají; sebrat vojsko, svézt úrodu; (f) vlasy se spekly, banky splynuly; spájet kovy, sčítat položky, scelit pozemky; (g) sehrát se, shodnout se, shodovat se, srovnat knihovnu, smířit stanoviska; (h) skládat se ze tří částí; sestavit mužstvo, sepsat knihu. 15. u- 85-5 B. Základní význam „pryč od něčeho" s odstínem násilnosti, nepráva, nepříjemnosti (srov. odnést koš — unést dívku, odplavat — uplavat). 1. „Pryč": (a) dostat se pryč, dopravit pryč, event. zpět, stranou (b) pohybovat se (u nedokonavých sloves pohybu), absolvovat dráhu (u dokonavých sloves) (c) poškodit něco, ublížit někomu, zabít; dostat se do nesnází, zahynout (d) urovnat, ulehčit, uklidnit, upevnit, usadit, udržet (e) dostat se do klidu (u bezpředmětových sloves). 2. „Schopnost, způsobilost" (f) Dále: (1) dokonavost, (6) malá míra. C. (a) ujít, uniknout, uskočit; unést, unožit; (b) uhánět, utíkat; ujít 20 km, uletět celou trať; (c) umazat, uškodit, učarovat, ustrašit, unavit, usmrtit; uváznout, uleknout se, umřít, uhořet; (d) urovnat cestu, uklidit světnici, ulehčit úlohu; ukolébat dítě, ukojit žízeň, upevnit vládu, utužit přátelství; udržet staré zvyky, uhájit pevnost, umístit syna; (e) ulehnout, usnout, usadit se; (f) unést, uzdvihnout, uhlídat. 16. V- 85-6 B. Základní význam „dovnitř": (a) dostat se dovnitř; (b) dopravit, dostat dovnitř; (c) oslabením „na povrch"; někdy místo vz- (d). C. (a) vejít do pokoje, vskočit do vozu; vloudit se, velhat se někam;' (b) vložit, vtisknout, vpálit znamení, vlít, vkopnout míč, vetřít mast, vlákat do pasti, vnutit své názory; (c) vložit ruce na něčí hlavu; (d) vz-stát > v-stát. 17. vy- 85-7 B. 1. „Ven" (1) dalši určení předložkovým pádem se „z": (a) dostat se ven; (b) dopravit ven (s různými odstíny); (c) získat, (d) vyřadit z činnosti, zbavit se; (2) bez dalšího určení předložkovým pádem se „z": (e) dát pryč; (f) vyslovit, vyhlásit, vyjevit něco tajného, skrytého; (g) nalézt, získat, opatřit, stvořit; (h) vyprázdnit, vypotřebovat, vyčerpat, zrušit, zničit; (i) udělat výduť nebo díru. 2. „Do výše": (j) dostat se do výše; (k) dopravit do výše; (l) uvést ve vzrušení nebo do činnosti. 174 175 3. Způsobově „úplně, všestranně" (zpravidla vedle významů 1, 2); (m) vyčistit, (n) vypracovat materiál, (o) vyplnit, (p) vystihnout. Dále: (3) počínací, (4) končicí, (7) velká míra. C. (a) vyjít z pokoje, vyskočit z vozu, vyváznout z nebezpečí; (b) vyjmout z tobolky, vytasit meč, vyložit zboží, vyvolat žáka; (c) vybalit zboží, vykopat brambory, vy tepat z kovu; (d) vyrušit z práce, vyloučit z rovnice, vyhnat, vyhodit, vypovědět; (e) vydat peníze, vyrazit dveře, vypíchnout oko; (f) vypovědět, vyhlásit, vystavit vysvědčení; vybreptat, vyslídit; (g) vyhmatat, vymoci si ústupky, vybojovat svobodu, vyhotovit opis; (h) vykrást, vyčistit, vyčerpat, vymořit, vyhubit, vyvarovat se; vybouřit se, vypotit se, vymizet; (i) vydmout plachty, vypnout prsa; vy-ležet slamník, vyhrabat díru; (j) vyjít na kopec, rostlina vyroste, plamen vyšlehne; (k) vynést na půdu, vyhrnout rukávy, vynášet do nebes; (I) vyburcovat, vybídnout, vyděsit; (m) vyčistit, vydrhnout, vyholit; (n) vydělat kůži, vypéci chléb, vyudit; (o) vyplnit díru, vystlat cestu; vyrovnat dluh, vyplnit slib; (p) vytyčit trat, vykreslit, vymalovat, vylíčit. 85-8 18. VZ- A. Často se zjednodušuje ve v- nebo z-. B. „Vzhůru": (a) o pohybech živých bytostí; (b) rostlin; (c) o životních jevech; (d) o duševních jevech; (e) o vztahu k vyššímu, nadřízenému; (f) o vodě a ohni. Dále: (3) počínací. C. (a) vzletět, vzpřímit se, vzkřísit, vztyčit ruku; (b) vzklíčit, vzejít; (c) vzezřít, vzdychat, vzkřiknout; (d) vzpomenout si, vzdělat se; (e) vzývat bohy, vznést žalobu, vzbouřit se; (7) voda se vzdouvá, oheň vzplane. 85- 9 19. z- B. (a) Původní význam „ven z něčeho, vzdalování, odluka" jen zřídka; (b) někdy s významem „vzhůru" místo původního vz-. Nejčastější jsou další významy: (1) dokonavost, (2) podílnost. V. AP § 33 n., ŠP § 31 n. C. (a) zříci se trůnu, zbýt se, zhostit se, zběhnout; (b) zbujet, zburcovat, zdvihnout, zpěčovat se. 86- 0 20. za- A. Tvoří se buď přímo ze substantiv: zakouřit, zaklínit, zaklížit; nebo přes adjektivum s -n: zalesnit, zamoučnit, zavodnit. B. l.Na onu, druhou stranu předmětu: (a) dostat (se) na onu stranu; (b) učinit, aby něco zůstalo za námi; (c) dostat zpět; (d) zadržet; (e) dostat se stranou; (f) dát pryč. 2. Mimo náležité a žádoucí místo a způsob: (g) dostat (se) mimo žádoucí místo; (h) mimo pravidelný okruh, pořad; (i) mimo náležitý způsob, špatně, nesprávně. 176 3. Zvláštní významy: * (j) zaměnit, nahradit; (k) „zakrýt" v různých situacích, např. otvor, volnou cestu, pohled; zakrýt řečí, před nebezpečím apod.; (Z) u bezpředmětových sloves „pokrýt se", často oslabeno; (m) zabrat; (n) zaplnit; (o) zahubit, zahynout; zakázat. I 4. Dovnitř (proti v- s odstínem „skrýt se", „upevnit": vlézt do boudy a zalézt do boudy; vrazit nůž a zarazit kůl): (p) v různých situacích s různými odstíny. 5. Časově: (r) po něčem; (s) přes žádoucí časové meze. Dále: (1) dokonavost, (3) počínací, (5) omezovači, (6) malá míra, (7) velká míra. C. (a) zajít za roh, zapažit; (b) zanechat rozprav: (c) zahnat, zaříkávat, zahrnout šaty; (d) zarazit, zakrnět; (e) zabočit do lesa, vůz zatáčí k nám; (f) zahodit pušku, zatratit, zapomenout; (g) zabloudit, zavléci do otroctví, založit knihu, látka zapustila; (h) hudba sem zalétá, zavítat, zaběhnout si, zajet si někam; (i) zahlížet na někoho, závidět, zaskočit někoho, slepice zanáší; (j) zaměnit meč za pero, zastoupit před soudem, začarovat; i (k) zamalovat, zamazat, zavodnit, zaplavit, zadělat, zahájit cestu, za- i bránit útoku, zastínit, zaclonit, zamluvit, zatajit, zachránit; (I) zabílit se, zamoučií se; cesta zarostla, rána se zacelila: (m) zasednout místo, zaneprázdnit, zabavit, zatknout; (n) zasypat jámu, zakouřit, zarovnat díru, zaplatit dluh; (o) zastřelit, zavraždit, zaniknout, zapovědět; (p) zalézt do díry, zarazit hůl do země, zasadit strom, zakrojit se do chleba, zadělat chléb, zapsat žáka. zařadit do vojska, zabalit dárek, zaplést vlasy, za-■ drhnout nějakou záležitost; zamyslit se, zahloubat se; (r) zajíst něco (jíst po něčem), zanechat značné jmění (po sobě): (s) zaspat, zastarat. 21. ne- 86-1 I B. Má zpravidla význam prostě rušící, popírající (a), zřídka dává f|' slovesu význam opačný (b); dokonavé sloveso s ne- se zesiluje (předponou z- (c). C. (a) mít — nemít; bránit — nebránit; (b) přát — nepřál, moci — roz-nemoci se, návidět — nenávidět; (c) zneuznat, zneuctít. i I . ; BB. Změny vidu a způsobu slovesného děje 87 II. DOKONAVOST (perf ektivnost) (A) i Spojením s předponou se nedokonavá slovesa stávají doko- II navými. f; (1) Trvací (durativní) slovesa 87-1 | se dokonavými stávají všechna: stát — nastat, stydnout — vy- | stydnout. Netýká se to ovšem sloves, v nichž už předponu ne- 1 177 cítíme (typ „záležet", § 822, a některá jiná: úžit — soužit se, hyzdit — ohyzdit se; nadít se je dokonavé i nedokonavé). 87-2 (2) Opětovací (iterativní) slovesa a) „Kupovat" (v. § 811) 87-21 b. Deverbativa s předponou nejsou dokonavá (a); dokonavá jsou však taková slovesa, jejichž deverbativní povaha se již necítí (b); ovšem také denominativa (c). C. (a) nakupovat, rozkazovat, nahrazovat, vystavovat; (b) lomcovat (k lomit) - zalomcovat, horovat (k hořet) -» zahořovat; (c) procestovat, pře-mudrovat. Tak se věc jeví ve srovnání: kupovat — nakupovat. Ve skutečnosti ovšem je „nakupovat" odvozeno jako nedokonavé od dokonavého „nakoupit", nikoli přímo od „kupovat". 87-22 b) „Vrhat" (v. § 812) b. 1. Zřetelná deverbativa s předponou jsou nedokonavá (protože jsou vlastně tvořena od dokonavých s předponou) (a). 1 2. Dokonavá jsou slovesa tvořená souběžně s okamžitými slovesy vz. „tiskne", v. § 817 (b), a slovesa nedeverbativní (c). 3. Rozdíl mezi slovesy zřetelně deverbativními a slovesy ostatními se někdy projevuje velmi jasně (d); někdy jsou však hranice nezřetelné a případy zcela obdobné mají vid různý (e), nebo totéž sloveso má ve spojení s různými předponami a v různých významech vid různý (f). C. (a) jídat (jíst) - dojídat (dojíst), hýbat (hnout) - vyhýbat se (vyhnout se); pod. vkrádat se, počínat, vytírat, procitat, vybírat; (b) kapat (kápnout) — překapat, kousat - rozkousat, klouzat -» uklouzat; pod. vycinkal, nabouchat, nahmatat, zahvízdat, vyklofat; (c) belhat -» dobelhat se; nabobtnat, pocuchat, vyčerpat, zhýčkat; (d) vyběhnout -* vybíhat, ale: běhat — vyběhat; (e) mladý — omládnout — omládat ned., ale: starý - zestárnout - zestarat dok.; (/) -povídat; nedokonavé, kde vedle toho dokonavé „povědět": napovědět -> napovídat, odpovědět - odpovídat, zapovědět — zapovídat (ale též zpovídat se bez protějšku -povědět); dokonavé, kde není dokonavé -povědět: rozpovídat se, zapovídat se, napovídat nesmysly. c) „Sázet" (v. § 813) 87-23 b. 1. Iterativní sloveso se nevyskytuje jako prosté (bez předpony): je nedokonavé (a). 2. Iterativní sloveso se vyskytuje i jako prosté (házet, máčet) a a) předponové sloveso se cítí jako odvozené od prostého slovesa: je dokonavé (b), b) předponové sloveso se cítí jako odvozené od předponového slovesa dokonavého: je nedokonavé (c). 3. V některých případech je kolísání (d). C. (a) vybíjet, pobízet, probouzet, zaclánět, udílet, pohlížet (není prosté bíjet, bízet atd.); (b) rozházet dokonavé k házet, podobně skácet — kácet, pokálet — kálet, nakrájet — krájet, vysázet — sázet, vystavět — stavět, zmizet — mizet; (c) pomíjet k pominout (nikoli k míjet), dopouštět k dopustit (nikoli k pouštět), zvracet ke zvrátit (nikoli k vracet); je -zde jasný rozdíl významový; (d) předponová slovesa k máčet jsou nedokonavá: namáčet, odmáčet, smáčet; dokonavá: pomáčet, přimáčet, umáčet, vymáčet, zmáčet; kolísající: promáčet, přemáčet, rozmáčet. d) „Nosit" (v. § 814) 87-24 b. Předponová slovesa jsou bez výjimky dokonavá. C. vynosit, navozit, předhonit, přechodit. (3) Opakovači (frekventativní) slovesa 87-25 b. Opakovači slovesa jsou i ve spojení s předponou nedokonavá, protože jsou odvozena z dokonavých sloves předponových. C. nakupovávat (k nakupovat, nikoli ke kupovávat), nabývat (k nabýt, nikoli k bývat), nabodávat (k nabodat, nabodnout, nikoli k bodávat). (B) 87-31 U některých předpon je jejich zdokonavující (perfektivizující) význam v naprosté převaze. Vždy však zůstává jakési reziduum původního významu, těžko ovšem slovně zachytitelné. 1. Nejdůležitější zdokonavující předponou je z-: a) („stát se") zestárnout, zeslábnout, zcukernatět b) (u přejatých slov) zautomatizovat, zaranžovat, zkonfiskovat c) („učinit") zdloužit, zbystřit, zdrsnit, zesílit. 2. Další prostě zdokonavující předpony: na-: narodit se, napsat, nacvičit, nařídit, naučit po-: pojmenovat, pohostit, potrestat, poobědvat, posnídat s-: strávit, sníst, spálit, shořet, splnit, splašit, strpět, spatřit u-: ukončit, udělat, uvidět, uhasnout, umřít, ututlat, udivit, ubránit za-: zamhouřit oči, zažalovat, zažádat, zatelefonovat, zahrát, zavolat. (Podle SSJC.) (C) 87-32 Některá slovesa nemají dokonavého protějšku (imperfektiva tantum). Fr. Kopečný, Slovesný vid 111—113, uvádí zvláště: (1) modální slovesa: muset, mít, moci, smět: pod. umět, vědět (2) slovesa s dlouhou předponou: náležet, následovat, závidět (3) slovesa stavová: být, znamenat, klečet, ležet, trčet, panovat, žít, spát (4) ze sloves činnostních metaforická: hledět si něčeho, plést se do něčeho, dolézat za někým; některá pohybová: chodit, kráčet, uhánět, vláčet se. 178 179 Dále jsou to slovesa knižní a denominativní: přemýšlet, přemítat, pečovat, řídit obec, střežit, stýkat se s někým, zpěčovat se, zápolit, závodit, prorokovat, vypravovat, rozmlouvat, opětovat atd. 87-4 2. PODlLNOST (distributivnost) A. B. Podílná slovesa, tvořená předponami po- (a), s- (b), z- (c), zdůrazňují, že při opětovaném ději byly všechny podmety nebo předměty (celý hromadný předmět) vyčerpány. Jsou to tedy slovesa násobená a dokonavá. Tyto předpony mohou přistupovat i k slovesům předponovým (d). C. (a) Obyvatelé tohoto ostrova všichni hladem pomřou. Havl. Drůbež pozavírala do chlívků. Herb. Vítr polámal větve. (b) Skoupil všechny směnky. Sjezdil s ním všechny lázně. Splatit dluhy. (c) Ježíš zpřevracel stoly směnárníků. Žilka. Všechny je měli zlapat. Nor. (d) poztrácet, pozamykat, zohýbat, zpřerážet, zutínat. 3.-5. FAZOVOST Fázovostí nazýváme vyjádřeni některé z fází (období) děje, a to fáze začáteční: slovesa počínací (ingresívní) fáze konečné: slovesa končící (finitivní) začátku i konce, čímž se omezuje trvání děje: slovesa omezovači (terminativní). 87-5 3. SLOVESA PO CÍN A Cí (ingresívní) A. B. Vyjadřují počátek děje, a to předponami: na-: v protikladu k pře-, roz- označuje, že děj zůstal na povrchu (a) za-: o začátku činnosti i stavu (b) vy-: jen u sloves pohybu (c) roz-: (1) „uvést do činnosti, stavu", při čemž základní sloveso znamená buď činnost při tom prováděnou (d), nebo činnost, stav, do něhož se předmět uvádí (e); někdy o činnosti začaté, ale nedokončené (f) (2) „začít činnost" u sloves zvratných (g) vz-: o náhlém vzniku (h). C. (a) nařízl citrón, nakousl jablko, naseká vat kost (ale: přeřízl, rozkouši, rozsekl); (b) zatopil v kamnech, zarděl se (začal se rdít); (c) závodníci vyběhli (vybíhají), vyrážejí; (dj rozkřesal oheň (křesáním udělal), rozdráždil býka; (e) rozezvučel zvon (uvedl do zvučení), rozskřípal pero; (f) rozestavět dům, rozdělat práci; (g) roztočil se, rána se rozjitřila, stroj se rozjel, hlava se rozbolela; (h) vzniknout, vzplanout. 4. SLOVESA KONCICI (finitivní) 87-6 A. B. Vyjadřují konec děje, a to předponami: do- dovedení děje ke konci (konec je viděn ze stanoviska děje) (a) vy- dovedení děje k zdárnému konci (b) od- o ukončení děje viděném ze stanoviska následujícího stavu: „růže odkvetly" = jsou odkvetlé, zvadlé, proti „růže dokvetly" = přestaly kvést (c). C. (a) dodělal šaty. dostavěli školu, dokouřil doutník, dovolal se pomoci, dolil číši, dopálil svíčku; (b) vykrmila husu, vycvičil psa, student vystudoval; (c) odtroúbili manévry, hodiny odbily. 5. SLOVESA OMEZOVAČI (terminativní) 87-T A. B. Vyjadřují začátek i konec děje a tím jeho omezení na jistou dobu; tato doba se udává předponou za- jako malá (a), na-, po- jako velká (b); tím nabývají významu měrového (v. 7). C. (a) vítr zadul, zaklepal, zavolal, zachvěl se, zabolelo ho srdce; (b) načekal se, nachodil se. ten si poleží 6.-7. MlRA DÉJE 6. MALÁ MIKA, CÁSTECNOST / 87-8 A. B. Vyjadřuje se malá míra, částečnost („poněkud, trochu") děje, a to předponami: 181 180 na- v souvislosti s počínavostí, v. § 875 (a) o(b)- (b) po- také o rozdělení děje na malé úseky (poskakovat); předpona po- může být i u sloves s předponou a může se opakovat; tvoření velmi produktivní (c) ' pod- zvláště o hodnocení, stanovení ceny nebo míry (d) při- s významem „něco málo připojit" nebo „částečně provést"; expresívne spojeno s po- v připo- (e) u- s významem „něco málo oddělit" nebo „trochu" (/) za- s významem též omezovacím, v. § 877 (g) nedo- tvoří jen slovesná adjektiva (h); srov. § 546. C. (a) nahnul se (proti: sehnul se), napověděl (proti: vypověděl); naznačil viníka (proti: označil); (b) omočit, ovařit; (c) pomačkat papír (proti: zmačkat), poblednout, pobídnout; poletovat, pohvizdovat si; poodhalit, pozamést; poposednout, popojeti, popoběhnout; (d) podnapít se, podcenit; (e) přisolit (proti: osolit), připálit pečeni (proti: spálit), přistřihnout, přičísnout vlasy; připoškrtit, připozabít; (f) ubrat medu, ulít vína, usmát se, ušklíbnout se; (g) zasmál se, zavonět, zapískl, zavrtěl hlavou; (h) nedo-mrlý, nedoscíplý, nedovzdělaný, nedoslýchavý. -9 7. VELKÁ MÍRA A. B. Vyjadřuje se velká míra, často se zabarvením expresivním („po chuti, do libosti"), a to předponami: na- se často s určením míry (tolik, něco); silně expresivní, produktivní (a) na- s genitivem částečným (v. NS §631) (b) nad- v nadcenit, nadlepšit po- si s významem, „hodně, dlouho, dosyta" (c) pro- se s expresivním zabarvením („hodně, pěkně") (d) pře- o překročení náležité meze nebo prostě velká míra (e) vy-, vyna- s významem „důkladně" (/) za- si s významem „s chutí se věnovat" (g). C. (a) Tolik jsme se nasmáli, navtipkovali, naskotačili a navztekali. Maria; tam jsem se něco nachodil, nalelkoval se až hanba; (b) nanosili bláta do pokoje, nahrabal peněz, nasekal dluhů, natrhal hrušek, najme-noval úředníků, nakradl si bohatství; (c) poměl strachu, to jsme si pohověli, popovídali, pokouřili; (d) proběhli jsme se, pěkně se proskočil, prospal, ten se s tím pronese; (e) ovoce přezrálo, přejedl se, ten se nepředře, jen nepřechval, nepřepepři; (f) vylál mu, vyčinil, vy cinkal, vypráskal, vynadíval se dosyta; (g) zacvičil si, zatančili si, zakouřili si. 182 CC. Změny vazby A. B. Spojováním s předponami se měnívá vazba sloves, a to vždy jen ve směru od bezpředmětových k přechodným: slovesa bezpředmětová se stávají předmětovými nepřechodnými (a) nebo předmětovými přechodnými (b), slovesa předmětová nepřechodná se stávají přechodnými (c). C. (a) jít do města — dojít cíle, být — nabýt majetku, žít — dožít se vysokého věku; (b) bdít v noci — probdít noc, cestovat po Africe — procestovat Afriku, jeti přes most — přejet most, lézt přes zeď — přelézt zeď, padnout — přepadnout karavanu, být — odbýt někoho; (c) mluvit o někorn — pomluvit někoho, plakat nad mrtvým — oplakat mrtvého, škodit stromům — poškodit stromy, želet čeho — oželet co. IV. Slovesa tvořená z příslovcí a citoslovcí A. Z PŘÍSLOVCI 89-1 A. Řídké tvoření ve vz. „kupuje" (a), „prosí" (b) a „dělá" (c). C. (a) opakovat (opak), opětovat (opět), peskovat (pesky); (b) oddálit (dále), opozdit se (pozdě), příčit se (přič), upřílišit (příliš); (c) uondat (onde), přitakat (tak). B. Z CITOSLOVCÍ AA. Z citoslovcí náladových a volních A. O přisouvání -k- v. § 893. Tvoří se ve vz. „kupuje" a „dělá", jinak jen žertovně: stopit (k citoslovci stop! podle s-topit). Základem jsou citoslovce vlastní (a) i nevlastní (b). B. Zvláště o volání, naříkání, klení a mazlení, řidčeji (c) o činnostech provázených a označovaných citoslovci. C. (o) halekat (hale, hele), hulákat (hulá, holá); (b) bědovat (běda), hořekovat (hoře mi), hromovat (hrome), sakrovat (sakra), cukrouškovat (cukroušku!), tentočkovat; (c) hopsat (hopsá — skákat), huškat (huš — zaplašovat). 183 89-3 BB. Z citoslovcí zvukomalebných A. 1. K základu se přisouvá -k-, -č-, zvláště když se základ končí samohláskou: krá - krá-k-at, bú - bu-č-et. Tvoření s -t-(jektat) a -ot- (drkotat) je tvoření přes substantiva, v. § 1753. 2. Tvoří se z citoslovcí nebo citoslovečných základů (které nejsou samostatnými citoslovci), a to většinou ve vz. „dělá", často vedle okamžitých sloves vz. „tiskne": dupat — dupnout, ťukat — ťuknout. Řidší je tvoření ve vz. „trpí": funět, chrčet, bečet, brečet, a „kupuje": hudrovat, cukrovat. B. Označuje zvuky, a to: zvuky vznikající v lidském dýchacím ústrojí (a), zvuky vznikající v lidských mluvidlech, a to především o mluvě odchylné, chorobné, chybné (b), hanlivě o mluvě vůbec (c), zvuky zvířat domácích (d) i jiných (e), zvuky věcí (/). C. (a) funět, chrčet, chrápat, foukat, kýchat, kašlat, chrchlat; sykat, hekat, fňukat, kňourat, bečet, brečet; chechtat se, řehtat se; mlaskat, chlemstat, srkat; (b) šeptat, chraptět, sipět, huhňat, ráčkovat, šišlat^! (c) breptat, mumlat, brblat, žvatlat, čvaňhat, tlachat, cancat; (d) hafat, bafat ňafat, rafat, vrčet (pes); mňoukat, vrnět (kočka); bučet (kráva); bečet (tele, ovce); mečet (koza); řehtat (kůň); hýkat (osel); chrochtat, rochat (vepř); kokrhat (kohout); kdákat, krákorat, kvokat (slepice); pípat (kuře); kejhat (husa); káchat (kachna); vrkat (holub); hudrovat (krocan); (e) mikotat (srnčata), krákat (vrána), tokat (tetřev), cukrovat (hrdlička), kukat (kukačka), čiřikat (koroptve), čimčarovat (vrabec), kuňkat, kvákat (žába), syčet (had), bzučet (čmelák); (/) klapat; chrstnout; plácnout, buchnout, ťuknout, třesknout, žbluňknout, prásknout, cvrnknout, řinčet, cilinkat; fičet, svištět; bublat, crkotat, crčet. 89-9 ODVOZOVÁNI ZE SLOVES Ze sloves (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva A. Jména dějů a výsledků dějů (substantivizace obsahu sloves) § 17, s různými druhotnými významy; typy: 1. zasazení, písknutí, vinobraní, 2. zmýlená, 3. sadba, vodoléčba, 4. sad, tělocvik, 5. sada, květomluva, 6. saze, 7. zpověď, 8. sádka; (speciální) 9. rvanice, 10. rvačka, 11. jásot;(neproduktivní) 12. past, 13. pastva, modlitba. 14. smích, 15. dřímota, 16. píseň, kázeň, 17. krádež; (výsledky děje) 18. přístavek, 19. násadec, škrábanec, 20. štěpina. B. Jména činitelů děje (původce, prostředků, míst atd.), tj. jména těch předmětů, které nějakou činnost provádějí nebo jsou nějakým dějem charakterizovány. 184 §11 Lidé: (produktivní) 1. pisatel, 2. opisovač; (neproduktivní) 3. průvodce, 4. plavec, 5. průvodčí, plavčík; (hanlivé) 6. prášil, čmuchálek, 7. poběhlík, 8. řvoun, 9. mlsout; (řídké) 10. předseda, vozka, pasák, trhan; (složené) zpravodaj, kazimír, samouk (§ 31, 33, 351). § 12 Zvířata: 16. dřevokaz, krutihlav. 17. chřástal, 18. hafan, 19. obaleč. J % 13 Prostředky: 1. hladidlo, 3. hladič, 5. bodec, 6. hladítko, 7a. bodák, 11. bodlo, máslo, housle, 12. stavivo, 16. dějová: výtah, nádrž; (složená) dalekohled, kratiknot, samovar; 17. výsledků děje: nástavec. § 14 Místa: 1. válcovna, 2. cvičiště, 5. dějová: násep, vězení, chodba; (složená) cukrovar. § 15 Věci: jednotlivě v různých typech, např. 1. krtiny, 2. přeháňka, 4. jitrocel, 5. chodidlo, 6. nadýmání, 7. poživatina, 8. závin, závitek, 9. ošetřovné, 10. uvěznění, 11. stupňování, přísudek. II. Adjektiva § 6: I. hojící, 2. běžný, 3. ležatý, 4. hojený, 5. hojivý, 6. bojovný, vy-chloubačný, 7. vyhojitelný, 8. nedobytný, 9. hojicí, 10. děkovný, II. vyhojivší, 12. zběhlý, 13. vyhojený, 14.-17. jiná; dále § 522 až 524 na-, za-hnědlý, přižloutlý; § 529 přihlouplý. III. Slovesa § 8: A. Příponami: 1. opětovací (kupovat, vrhat, sázet, nosit), 2. opakovací (sedávat), 3. okamžitá (vrhnout), 4. zdrobnělá (cupkat), 5. úsilná (čoudit), 6. účinná (mořit). B. Předponami: 1. dokonavá (nasázet), 2. podílná (pomřít), 3. počínací (naříznout), 4. končící (dodělat), 5. omezovači (zadout), 6. malá míra (nahnout se), 7. velká míra (nasmát se). IV. Příslovce § 94: letmo, plačky, kradí, vůčihledě. Poznámka o záměně vidu. Z nechuti k příliš dlouhým a těžkopádným základům sloves opakovacích vychází se při tvoření ze základních sloves dokonavých: přístroj, který odpeckovává, se nejmenuje odpeckovávač, nýbrž odpeckovač; služba, při níž se odposlouchává, není odposlouchávací služba, nýbrž odposlouchací; někdy se užije i slovesa neexistujícího: přístroj, při němž se spotřebovává elektrický proud, se jmenuje spotřebič, ačkoliv dnes není sloveso spotřebiti. 185 Oddíl čtvrtý TVOŘENÍ PŘÍSLOVCÍ 90 PŘEHLED Příslovce se tvoří: I. z podstatných jmen a zpodstatnělých slov: II. z přídavných jmen: III. ze zájmen: IV. ze sloves: V. z příslovcí: Dále jsou VI. příslovečná sousloví celkem, bezpochyby; bezmála, dopředu, § 91 blízce, blízko, lidsky, § 92 odtud, tam, tudy, tady, § 93 letmo, plačky, kradí, vůčihledě, § 94 lehčeji, § 95 konec konců. S 96—98. 91 I. Příslovce tvořená z podstatných jmen a zpodstatnělých slov „Celkem" Ä. B. 1. Příslovci se stávají pády prosté, zvi. 7. p. (a), i předložkové, a to substantiv (b), substantivizovaných adjektiv (c) a příslovcí f d); tzv. příslovečné spřežky. 2. Férma se nemění (ale předložkové pády se píší jako jedno slovo). V některých případech se samohláska substantiva krátí (e). 186 3. Předložky se mohou hromadit (f). AP § 155-158; SP § 133-136. C. (a) celkem, dílem, honem, houfem, mimochodom; Uochu; (b) bezpochyby, nahlas, pohříchu, předevčírem, zvečera; (c) bezmála, docela, odedávna, pohotově, pomaličku; (d) dopředu, napřed, dospodu, odzadu; (e) bezděky, stěží; (/) nadosmrti, napřesrok, nazpamét. zavčas. Poznámka: Příponu -inu (koňmo) v. § II. Příslovce tvořená z přídavných jmen 92 AA. Příslovce se netvoří: a) z adjektiv čistě vztahových (-ův, -in, -i, -ský); b) z komparativů a superlativů (protože jsou nahrazovány komparativy a superlativy příslovcí): není příslovcí k řidší, nejřidší, protože se k řídce tvoří řidčeji, nejřidčeji; c) z adjektiv dějových („hojící, vyhojivší"); z adjektiv na -cí jen tehdy, je-li jejich význam posunut; potom se rozšiřují o -n-: budoucí — budoucně, horoucí -* horoucně; d) ze slovesných adjektiv vztahových (hojicí); e) z adjektiv příslovečného původu, protože jich vedle základních příslovcí není potřeba (letos - letošní). BB. Příslovce se tvoří příponami: 1. -e (-ě) neblaze, hloupě, § 921 2. -e (-ě) a -o souběžně blízce — blízko, § 922, 923 3. -sky a -icřcy lidsky, socialisticky, § 924, 925 4. -ky bosky, § 926. 1. -e (-ě) „neblaze, hloupě" A. B. Z adjektiv označujících jakost (a) příponou -e, po retnicích -ě. Koncová samohláska základu se měkčí v typu I (b). Neomezeně produktivní. C. (o) neblaze, bledě, chvilkově, dobrotivě, mrzutě, jarně, svěže, ryze; (b) neblaze, hluše, blízce, mladě, nadutě, pomateně, moudře. 2. -e a -o (souběžně) „blízce, blízko" A. B. 1. Z některých adjektiv na -hý, -chý, -ký (a), též z adjektiv na -oučký, -ounký atp. fb), řidčeji z jiných adjektiv (c) tvoří se dvojí příslovce na -e a na -o. Samo -o (bez souběžného -e) je řídké (d). 187 92-1 92-2, 3 2. Někdy není mezi příslovci na -e a na -o nijakého významového rozdílu (e), jindy se vytváří ten rozdíl, že příslovce na -e mají význam místní, event. vůbec konkrétní (f), kdežto příslovce na -o význam přenesený (g). 3. V neosobních vazbách s býti se užívá příslovcí na -o v mezích mnohem širších (h); o tom NS § 371. C. (a) dlouze dlouho, draze draho; tiše ticho; blízce blízko, dalece daleko, hluboce hluboko, krátce krátko, lehce lehko, nízce nízko, široce široko, těžce těžko, úzce úzko, vysoce vysoko; (b) čisťounce čisťounko, drobounce drobounko, lehoučce lehounko; (c) lacině lacino, snadně snadno, hustě husto, kose koso, přímě přímo; (d) často, miloučko, maličko, dávno; (e) Trpce lid žije v palácích, trpko se dýše v chýši. Ner.; (/) bydlí blízko, daleko, spadl hluboko, létá vysoko, nízko, tuho naškrobený; (g) blízce příbuzný, tak dalece známý, hluboce zarmoucen, vysoce vážený, nízce smýšlející, tuze (velmi) se mýlíš; (h) je sychravo, ošklivo, prázdno, je mi stydno. 92-4,5 3. _sky (-cky), -icky „lidsky, otecky, socialisticky" A. B. Z adjektiv na -ský, -cký (a), pokud mají význam jakostní, a z adjektiv na -ický (b). Obdobou je i hezky. C. (a) česky, božsky, psovsky, otecky, prorocky, zvířecky; (b) katolicky, drakonicky, chemicky, demokraticky. 92-6 4. -ky „bosky" Ojediněle: bosky, čtvernožky, pěšky. V. i § 94. III. Příslovce tvořená ze zájmen (zájmenná příslovce) A. B. 1. Ze zájmenných kmenů t- (ten), on- (onen), s- (stě. sen), k- (kdo), j- (Jenž), dále ze vš- (všechen), jin- (jiný), ev. druh-(druhý) příponami: 1. místními: (kde?) -de (a), (odkud až kam?) -ud (b) — s významem též časovým (kam?) -am (c), (kudy?) -udy, -ady (d); 2. časovými: (kdy?) -(h)dy (e), (dokdy?) -ad, -avad (f); 3. způsobovými: (jak?) -ak (g), (kolik?) -olik (h). 188 Tvoření zcela neproduktivní, někdy málo průhledné (zde, však). 2. Význam bývá značně posunut (např. však). 3. Příslovce s k- a j- jsou (podobně jako zájmena) tázací, vztažná i neurčitá (Kam s ním? Neví, kam se obrátit. Když kam jdeš, vezmi ji s sebou). Spojují se také s předponami a příponami jako zájmena neurčitá (i). c. t- on- s- k- j- vš- jin- (a) onde zde kde všude jinde (b) odtud odsud odevšud odjinud potud dosud doposud odkud dokud (c) tam onam sem pokud jinam (d) tudy *onudy kam všudy jinudy tady *onady kudy všady jinady (e) tehdy ondy kdy vždy jindy onehdy dokdy od(e)kdy (f) potad dosavad dokavad potavad posavad pokavad doposavad (g) tak onak ak však jinak (h) tolik kolik (i) někde, nikam; leckudy, ledakdy, málokde, všelikam, bůhvíkde, jakkoli, kdesi 4. Příslovečné spřežky se tvoří z předložkových pádů zájmena ten: beztoho, mezitím, nadto, poté, potom, proto, předtím, přitom, vtom, zatím. IV. Příslovce tvořená ze sloves 94 Kolmo, plačky, kradí, takřka A. B. Ze sloves se tvoří příslovce: příponou -mo (a), zvláště v názvosloví tělocvičném (b), někdy rovněž ze základů jmenných (c), příponou -ky (d), příponou -í(e), ustrnutím přechodníku přítomného (f), event. jiných slovesných tvarů (g). Příslovce na -mo se zesilují předponou po-: pokradmo, pošept-mu, potajmu. 189 C. (a) kolmo, kradmo, letmo, mermo, svismo, šeptmo, zkusmo; (b) jízd-mo, ležmo, obkročmo, rozkročmo, vzklopmo; (c) koňmo, čtvernožmo; (d) mlčky, plačky, volky nevolky: (e) kradí, maní, potají; (f) takřka, vúčihledě, vyjma; (g) trvám, tuším, myslím. V. Příslovce tvořená z příslovcí Příslovce se tvoří z příslovcí: A. Příponami: 1. komparativy, 2. přípony citově obměňující a zdrobňující, 3. zesilující přípony B. předponami: 4. z předložkových spojení, 5. kvantitativními předponami C. skládáním: 6. zdvojení; 7. nevlastní složeniny. A. PRÍPONAMI 1. Komparativy: „chuději, blíž(e)" A. B. 1. Příponou -eji (po retnicích -ěji) zpravidla (a); samohláska základu se někdy krátí (b), koncové c základu se měkčí v č (c); 2. příponou -e od některých příslovcí s dvojí příponou -e, -o, v. § 922, 923 (d), a od příslovcí, jejichž základní adjektivum se stupňuje nepravidelně (e); kmenová samohláska je dlouhá (srov. hustěji — houšť), koncová souhláska se měkčí jako před komparativním -ší (§51). Přípona -e se často odsouvá; ale „míň, dýl" je obecné; jen kratší tvar je v hloub a houšť (/). 3. Stupňují se jen příslovce adjektivního původu bez předpony; jinak se užívá opisu: vzadu — dále vzad, doprava — více doprava. C. (a) bohatěji, čistěji, krásněji, slaběji, tmavěji; (b) bíle - běleji, krátce - kratčeji, řídce - řidčeji; ale: hloupěji, sípavěji atp.; (c) hladce — hladčeji, kratčeji, křehčeji, sladčeji; (d) dráže, blíže, dále, hloub a hlouběji, níže, šíře a siřeji, tíže, úže a úžeji, výše; snáze a snadněji, houšt a hustěji; dále zastaralé záze; (e) dobře — lépe, zle — hůře, mnoho — více, málo — méně, dlouho — déle (ale v hudbě o prodloužení též „dloužeji"); dále: brzy — dříve; (f) dráž, blíž, dál, (hloub), níž, šíř, tíž, (jen úže), výš; snáz (houšt), (záz); lip, hůř, víc, (obecně míň, dýl), dřív. — „Výš a výše", „blíž a blíže". 2. Citově obměňující a zdrobňující 95 A. B. Jako u adjektiv v § 525—528. — Je řada -ičce, -oučce, -ince, -ounce (a), -ičko, -oučko, -inko, -ounko (b), u některých adjektiv jsou tvary několikeré (c). — Příslovce na -u a -y mají -icku, -ičky (d). Od „lehýnký" je lehýnce a lehýnko. — Zesilování je jako u adjektiv (e). C. (a) chudičce, droboučce, mladince, hebounce; (b) snadničko, blizoučko, hnedlinko, brzounko; (c) drobničce, drobňoučce, drobnince, drobňounce; kratičce, kratičko, kratince, kratinko; čisťoučce, čisíounce, čisťounko; (d) pomalu -. pomaličku, pomalinku, brzy - brzičký, hezky - hezoučky; (e) mal-il-ičko, ten-oul-ince, ten-oun-ince, mal-il-inko, mal-in-inko, ten--oun-ince, brz-oul-inko. 3. Zesilující 95 A. B. Příponou -ky se zesiluje jen formálně; význam se nemění (a). — Ojediněle ještě jinými způsoby, např. příslovce na otázku „jak často" připojením -krát (b) atp. (c). C. (a) zpět - zpátky, nevědomě - nevědomky; obecné je hnedky a hnedka; (b) častokrát, mnohdykrát; (c) zastaralé -i: nikdež, odkudž. B. PREDPONAMI 4. Z předložkových spojem 95 A. B. Patří sem spojení předložek s příslovci (a) a spojení po-s komparativem kratšího tvaru (zvláště v tělocvičné terminologii) (b). C. (a) dodnes, dospod, nadále, nadarmo, naopak, odevšad, odjinud; AP § 160, ŠP § 138; (b) poblíž, podál, poníž, povýš, např. zánožka povýš. 5. S kvantitativními předponami 95 Jako u adjektiv (§ 54) předponami nej-, pra-, pře-, ne-: dovedl si počínat nejindolentněji, pranikde, přemnoho, nevelmi, nehned. C. SKLÁDÁNÍM 6. Zdvojené složeniny (reduplikované) 95 A. B. Jednak odvozené z vlastních složenin adjektivních (a); v. § 55 (e); jednak nevlastní složeniny (b). C. (a) čistočistě, dennodenně, jistojistě; (b) ažaž, jenjen, jižjiž, užuž. 190 191 95-7 7. Jiné nevlastní složeniny Jakživ, jaksepatří, jakbysmet (obecné), nazdařbůh. VI. Příslovečná sousloví Příslovečná sousloví vznikají: A. z podstatných jmen, B. z příslovcí, C. z vět, D. jinak. 96 A. Z PODSTATNÝCH JMEN 96-1 1. Dva pády téhož substantiva a) První substantivum je v 1. n. 4. pádě, druhé substantivum je: v 2. p.: konec konců; v předložkovém pádě: hlava na hlavě, chyba na chybě, krám na krámu; dům od domu, čas od času, rok od roku, den ode dne; kus po kuse, den po dni; ruku v ruce; den ze dne; slovo za slovem, krok za krokem; s „co": krok co krok, rok co rok, den co den, noc co noc, večer co večer. 96-2 b) Ostatní případy: tváří v tvář; ze dne na den; pro nic za nic, z ničeho nic. 2. Stejný tvar dvou protikladných substantiv (asyndetické spojení): 96-3 a) VI. n. 4. p.: (biti) hlava nehlava; (hnát se) kopec nekopec, cesta necesta, kaluž nekaluž; (slibovat) hory doly. 96-4 b) V 7. p.: (jít si) cestou necestou; (držeti se) zuby nehty, (byl tam) dnem nocí; křížem krážem. 96-5 c) V předložkovém pádě: (byl tam) ve dne v noci, (chodil bos) v zimě v létě. B. Z PŘÍSLOVCÍ 1. Ze zájmenných příslovcí: sotva kam, kde... nevím kam... bůh ví kam... kdo ví kam (píše se i „bůhví kam" a „bůhvíkam" atp.); jakž takž (i jakžtakž), tak jako tak (i takjakotak). 192 2. Z příslovcí vůbec: a) Zdvojená: až až, jen jen, již již, tak tak, už už; též dohromady (ažaž v. 956 atd.). b) Dvě různé podoby: kol dokola, kolem dokola, ráz na ráz, skrz naskrz (i skrznaskrz). c) Dvě souznačná příslovce: z čistá jasna (i zčistajasna), plačky mračky, neslaně nemastně, jednou dvakrát (= zřídka). d) Dvě protikladná příslovce: sem tam, vzhůru dolů, vpravo vlevo, daleko široko, vstávajíc lehajíc, více méně (i víceméně). e) Dvě různá příslovce: jednou provždy. C. Z VĚT 98 1. Z jednoduchých vět a) Neslovesných: (kreslíme to) jedna radost, (řečná) až hrůza, 98-1 div ne(brečela zlostí), málem že ne(upadl), co nevidět (tu budou špačci), (byl již) ten tam. b) Slovesných: (tohle mu) jak se patří (vysvětlím); i jaksepatří; 98-2 (a on) jak by smet i jakbysmet (= stejně). 2. Ze souvětí a) Cím dál tím víc: mha přede mnou, mha za mnou; kde nic 98-3 tu nic; mně nic tobě nic; b) chtěj nechtěj, stůj co stůj, staň se co staň, prašť jako uhoď. D. JINAK (házel to) páté přes deváté; všeho všudy (pár knížek). ODVOZOVANÍ Z PŘÍSLOVCI Z příslovcí (prvotních i odvozených) tvoří se: I. Substantiva Příponou -ek ev. příponou -i (z předložkového pádu): 1. jména lidí: 1189 potomek, svršek, spodek; 2. jména relativních pojmů místních: 1481 předek, zadek; popředí, pozadí; 193 3. jména relativních pojmů časových: 151 zítřek, dnešek, letošek. II. Adjektiva příponami 691—694 -ní, -ejší, -ný, -mý: prostřední, dolejší, zpětný, kolmý. III. Slovesa 891 oddálit, uondat, opakovat atd. IV. Příslovce 95 chuději, brzounko, zpátky, dodnes, přemnoho, ažaž. Metodický přídavek Tvoření slov je cennou a zajímavou částí mluvnice: především tím, že umožňuje vnikat do jazykové dílny: V laboratoři slov se dohmatáváš mystéria národa, říká M. Pujmanová. Hlavní zásady tvoření slov zná každé malé dítě: podle známých mu předloh tvoří si nová slova. To si uvědomujeme teprve tenkrát, když mu analogie nevyjde, protože je jazyk méně systematický než dítě. To si podle zahradník, zedník vytvoří slovo popelník (popelář), podle poměru žabička: žába si k žehlička při tvoří žehla. Nauka o tvoření slov patří ve škole k lehkým partiím (na rozdíl od skladby, která je nutně velmi náročná). Předpokládá ovšem dokonalou znalost tvarosloví (stejně jako skladba) a předpokládá správný metodický postup. To znamená především omezení terminologie na nejmenší míru: vedle termínů tvaroslovných stačí nám jen několik: základ, předpona, přípona, složené slovo; slova přechýlená, hromadná, zdrobnělá apod. Schopnost slovotvorné rozbírat vyvíjíme postupně, navazujíce na onu právě zmíněnou schopnost dítěte. Připojuji proto nástin metodického postupu, jak jsem ho užíval v cvičeních na filosofické fakultě. Jako v metodice skladby (viz Učebnici větného rozboru) je nutno postupovat v několika kolech. První, úvodní kolo, je zde podáno podrobněji (třeba i s odkazy na knihu); druhé jen náznakově, s odkazy na příslušné partie knihy; dále potom postupujeme podle potřeb rozboru. Na ten je třeba — jako ve skladbě — položit hlavní váhů, nikoli snad na výčet jednotlivých prostředků (doporučuji jen naučit se slovesným předponám). 194 ZOZ }BAOj:isÁqz ^ujsÁqz li-nsÁq BJ^sAqz (T[9-)9X}SAq 2[BJZOJ}Sjíq }sonB.izo.rjsXq .fojBJZOJnsÁq ÁJfooj^sAq Aq0u0.r4.sAq }sar;sÁq -ta aoTJ^sÁq BUj-nsXq 'A." jsCa.risÁ'q :/u?s/iq BUIT9U9UIB3JZ ÁT9U9UIB5JZ ^aUOUiCJfZ }9U9urei{ TUBAouBure^n ^BAouauiram JUBAOU9UIB3J }BAOU9UIB}[ q ÄUU9UIUJJ BUJBi[SI^0U9UIB^ ■reJísi^ouaureif 2}SI^OU9UIBJI a (ÁU-)zajOU9UIB3{ "n A. (ÍaO-)BUTU3UIB5{ 'l q USUMB^TUTO]; -f ura>ioqEjp 'C 'A 0BU9UIBJI Hl 0BU9UIBJ{ -H jApai/CÁJouauiBit g 09^/Ci£aOU9UIB2( TAPTU9UIB5J Á^DIU9UIB^ V 3JJU9UIB3f 'I 'V TU9UIB3I í (XAOD-)n9uoun;j| '3{9UIUIU>[ :u3\am[ na?A'a 90TUJ90A 2IIUT9DA UipOA "AI IU9JBT90A :tlJBT90A TA;SJBI90A ■fojSJBpDA .IBJ9DA rv oa^SpOA ÍBiJDipOA 'cj[[9da :vidoa •(rofiuAO]s oq93jD9uiau-05is9Q oqoupA T z IBijo^bui) Apcpiuj •pn? rpro9.rjso.id "m '^BJTAZ tj 'íPÍI T :bu9ui_C :Á\jnn[ aypod auiaCnsijzoj uouit qoÄu^B^spod n (pp íraadtvispo uiÁuzru ^tdbuzo auiazmu n^ Áqnap juaojs fuiXmjjd uremuazoApo >{ guigfnsidud Áuiu9zoApo jsmp (od ÍBS9A0TS — (J '90AOJS -jad — Q 'bu9uiC BUABpjad — g 'bu9uiC BU^B^spod — y '■ °1 B 'nWP qoniAOTS aypod ouiipi^ baojs oqrapBpTBZ ÁuraazoApo aunad (qq ;(aUI9Sld9U ÁATJBpadns) ÁAI}BJBdUI03{ ÍBAOISBUpBUIOJq'BAO^S BU9J -JCqoajd 'AUipuqoapz :^u9uiqo auiasjd oaojs jupBpfBZ bz pauq (bb :juBsd gurafnsnpoupaCz (o ;(ÁUIU9Z0TS UI9U9J0 uiXqnap pBprez ÁuBp 9 C 9pj{ 'qo9| b luiBuodpgjď s aojs n 9:isbtaz) qaizaui o;qo9^ a tub ^soujdn noiisaidBu o as 9uijzeus9u (q í('podB UI9HD9tU9U-03{SaD 'Uif^SnJ. -O3jsao) ipp juaojs qDÁ^Dt^BJd a BuaoÁqoBz 9 c j{bC 'ÁqosBz au -zaq z U9f zaqXu 'QfSS 13 Sd IÍ?P?An iP ^rľf '(]uiiud9jbu 'luiÁreJBjs. -BZ 'imÄJIpTJ XaOJS 9S j) JUAOJS ÁqOSBZ 9U|dn Z 9UIJZBqOÁA9U (b 20. Při rozboru sledujeme zároveň vývoj formální i vývoj významový. Někdy přitom narazíme na skoky ve vývoji významovém: vypravova(l)V. -ova- formální odvození je správné, ale vý-vypravi(l) V. vy- znamově není „vypravil" dokonavé k „vypravoval" pravi(l) V. -i- zde se význam mluvení znovu objevuje prav(ý) je významově zcela odchylné. Při takových obtížích nám často pomůže Machkův Etymologický slovník. Zarazíme se např. nad tím, že „statečný" je odvozeno od „statek". Slovník poučí, že základním významem slova statek je „pod-stat-a" a tu je možno chápat buď morálně (české statečný „udatný", slovenské statočný „poctivý", polské stateczny „vážný, vytrvalý"), nebo hmotně (pozemské statky; v polštině je statek „loď", v slovenštině statok „dobytek"). Cvičení: novinářský, přispěvatelský, odhalovat, minulost, neotřásat, postavení, rozmnožený, opožděný, neztenčený, úředník, zatápěč, vosko-vice, dřevěný, trpělivé, vyznavač, vydavatelstvo, rozvíjet, hodnocení, předválečný, uzounký, kuželovitě, prosekávat, nabarvený, mezihvězdný, prisluhovač, vodstvo, mláďátka, slavnost, tvrzení, vykrádat, měřítko, obráběcí, úzkostný, předplatitelský, seveřan, růžový, neviditelný, ustupovat, družčin, uličnictví, žíněnka, hádě, mydlářství, jehličí, zpracovávat, neocenitelný, zachycovat, zjišťovat, věžovitý, opevnění, včelársky, kapes-níček, otužování, vyrovnání, letectvo, válčiště, pečovatelka, prázdnota, návrhář, uchvatitel, nakupovač, řečnílek, setrvačník, odolejovač, hvězdárna, bílkovina, zavlažovat, probouzení, bezpečnostní, bezmyšlenkovitý. II. kolo (21-40) Většinou jen odkazy k paragrafům knihy. 21. (§ 0—06) Složeniny vlastnia nevlastní: révokaz: a) rév(a) I. b) -kaz I. bez předpony „kdo kazí" b) -kaz-i(l) V. 22. (§ 0—10, la) Tvoření z různých podob základu: přítel — přítelkyně, přátelský; hrachový je tvořeno z nepřímých pádů (hrachu), není zde krácení. 23. (§ 1733) Tvoření ze základního kmene zakončeného samohláskou (vz. „kryje", „mine", „začne": kry-, mi-, zača-). 24. (§ 181, 182) Přechylování. 25. (§ 185-189) Zdrobneliny. 26. (§ 42—45) Přídavná jména vztahová (přehled). 27. (§ 421—422) Přivlastňovací přídavná jména na -ův, -in. 28. (§ 423) Přídavná jména na -ský. 29. (§ 424-425) Přídavná jména na -í a -čí. 30. (§ 43) Přídavná jména na -ový, -ný, -ní. Cvičení. Najdi příslušná přídavná jména (s použitím slovníku) a urči význam: cihla, cukr, jazyk, konec, křídlo, měsíc, norma, nos, roh, služba, sníh, srdce, stráž, stroj, struna, tabák, týl, víno, voda, vzduch, zábava, zub. 31. (§ 449) Přídavná jména na -ěnýj-ený. 32. (§ 45) Přídavná jména ze jmen míst: -ský, -ní. U přípony -ský, začínající se skupinou souhlásek a působící měkčení, nastávají četné a důležité změny, v. AP, ŠP § 21. Další zvláštnosti jen heslovitě: (a) Ríp - řipský, Slaný -* slánský; (b) Borneo - bornejský, Olympia - olympijský; Ústí - ústecký, Brno - brněnský; Tatry -tatranský, Nitra -* nitranský; (c) Oleška - olešský, Hlinné -* hlinský, Milevsko — milevský, Lipsko lipský; Aljaška -► aljašský, Rožmberk -> rožmberský; Mekka -* mecký, Molukky molucký; (d) nespisovné: Pardub-ice -pardubský, Hodon-ín -> hodonský. 33. 34, 35. (§ 111) Jména lidí odvozená ze sloves. 36, 37, 38, 39. (§ 60—64) Přídavná jména odvozená ze sloves. Možno vyjít i z tohoto příkladu: A. Geometr měří pásmem a tyčí ulici měřící geometr měřicí pásmo měrná tyč měřená ulice B. Geometr změřil ulici změřivší geometr změřená ulice. 40. (§ 642) Typ „zběhlý". Cvičení: nakladatel, posedlý, nájemce, hořčičný, podněcovatel, neslýchaný, kajícník, hliníkový, řádkovač, cukrovarský, cihlička, napěťové (relé), osvěžující, skřivánci, patolízal, osvětlovací, kuřátko, dějepis, chlu-bílek, rozčilený, objevitel, královnin, husopaska, hlávkový, dohazovač, zlepšovací, předchůdce, kulometný, odpadlík, nezasloužený, ostudička, knihovní, průvodkyně, usnuvší, vodič, neodolatelný, strašpytlíček, okoralý, posluhovačka, výrobní, umělkyně, znalý, přítelíček, svatojirský, rozhodčí, nevychovaný, najímač, obepluvší, svěřenka, vzdelanostní, louskáček, černoskvrnný, přímluvci, vodnický, velebníček, radniční, vše-mohoucnost, dobrosrdečný, cestující, cvičebnicový, osvobozenecký, osvědčoval, zajímavě, přistěhovalectví. III. kolo Podáváme přehled tvoření jednotlivých druhů slov a doplňujeme dosavadní znalosti, používajíce znalostí získaných při rozboru. Připomeneme různý rozsah jednotlivých slovotvorných prostředků; zvláště upozorníme na obtížnost rozřadění velmi četných přídavných jmen na -ný. Cvičení Vedle rozboru jednotlivých slov jsou i jiné možnosti cvičení. Z nich uvádíme: 1. Sestavování slovních čeledí jako cvičení provádíme zjednodušeně proti § 013: 201 200 •b}ja 'Bpnd jjdÄJ{ 'ip3D 'jpsjd afnzBqojd 'BUirpz 'jpBxq 'Áuíma^od nourej 'aooAO asao 'Ä;oq iCis as uiÁaa^ 'Coaisvu oqau tox^sixd aCnuauit as ^Bf -g •Aabu -qnq 'AresnoA 'Ädnoxq 'Ársxzaq 'AqBxs 'Áujoiouiau 'Anjq-iq 'Äuprpí 'teRzÁ. '^snxi ''^qons 'ÄpBjqopq 'Ázap 'Áuq 'iCqnoxp 'ÄuqaJBp 'ÁBqouq '^UAniuiau af aj3}íI '^aoio Baiiuvq aCnuauiC as jjBf -q •aXodBa^x 'á"utq 'aarapnoa 'Au14uaS.1v 'B^s^JzíV 'a™?qiv '!ABIS?0 'iqBI°d[ 'aisy 'A'usog 'etug 'aiDBuqBQ 'ataaox 'bubh 'ÄdojAg p?»a/tqo aCnuauiC as ^Bf •ouj[ns 'b^idosi 'Anqo 'Á^urez '^DTAB^ru 'Ajnujid 'azou 'X^ouap^ 'Áupsq :tqyiíia Aiom 'muisdviDj, aCnuauif as jjBf -g utabxjj' 'uaqnq 'nupoj 'axsnoq 'rurjaTj 'ÄuBqjBA 'Ápnp '3{a^BJAOi02í 'rísBq 'niJBq :vu bCvjiv opj{ 'ua^ aCnuauiC as ^Bf -g •atnqads 'as iqnrqD 'aCriTAaz 'j40Uijq 'saj 'BqanuiD 'Ejjno.iq 'bsiui 'BqjBuis 'ipqs 'afid (oqouui) 'as B^SBAqD 'b.uubd ÁJa^\ -^aaojo raäzbu aairuvti as 3{Bf 'i •BAijuBjsqng *V (GS61 '^qos -Bz lUAOts TUBAOoBqoqo 'janBiiuig qA ZÍA) caojs EAiijoupaf -g , -ozapz 'wmpz 'buitz 'auiaz '4B4TA 'AjqaA '-^sa 'Äpn '?A 'isd-q 'as íBpo} 'ap^ 'mouqB; 'xrqs 'irednojs '^BqiJ|s 'Xjb^s '}Bds 'Ä^pB^s 'aaAas 'bíj -aj 'iítqoÄJ 'B^nj 'j£uaoj 'qoj 'jiABxd './ôqd 'Daqo 'jCaou '4áui '^pB^ui 'odsatú '4BZBU1 '4343^ 'sax %d.3\ 'iBsnoix 'scq '4BJB21 'xb>j 'á% -snq 'oaujq ':nxoq 'l^lFí 'líP^iq 'qrup 'as ^bajp 'Bziaq \rre.iq 'Á\iq :(axqBszoa im\aA jfBA^q ipaia? 3us3aoxs) baois rapei^ez jsjea R- 'B-uiuaoiJz IU30IJZ 3S TOtJZ as 414tjäa as 4i4ua (X)uaoTjn as as ^ijiad a BU3IÁUIZ (as) v\fyaxi ^SOUXAtUO aux^uio XTqÄuio uiax^uio \kvio luaxXtuo (os) iq/auo du\£ui bjjx^uu maxÁui HA V (is) (as) mfí-iu 9 4SOuaxpuiaz jíu3xpuiaz 43Xpmaz UXpuiaz ^souaxpuín Tusxpuín (Ä)u3xpuin (;BAa-)4axpuin ^qpuín (4BAa-)^axptuo (4BAI-)4IXPUI0 .WTPra (i[3-)axpui ' Bqoxpra 1A Tstexpui :fí,xpvi a o •v a) bažantnic(e) II. -ice *bažantn(í) II. -ní bažant c) čistírn(a) *čistíř čisti(l) čist(ý) I. I. -na I. -íř (srov. barvírna V. -i- II. b) vyslovit V. vy--slovit V. -i-slovo I. d) růženec II. -ec *růžen(ý) II. -ený barvíř) růž(e) II. (V staré češtině přídavné jméno růžený bylo.) 16. (§ 705, 811—816) Odvozování sloves ze sloves se děje zpravidla (1) preradením do jiného vzoru (s častými změnami základu); řidčeji (2) skutečnými příponami. Způsob (1) je u tzv. sloves opětovacích: koup-i(l) — kup-ova(l), sad-i(l) - sáz-e(l). Píšeme: kupova(l) V. -ova-, koupi(l) V. Způsob (2) je u tzv. sloves opakovacích, vyjadřujících zvláštní odstíny opakování. Je to přípona -va- s dloužením předcházející samohlásky: sed-a(l) ->• sed-á-va(l); brán-i(l) - brán-í-va(l) ház-e(l) -» ház-í-va(l). Jiným příkladem je sp-a(l) sp-ink-a(l). 17. Protože nedokonavá slovesa jsou z velké části (ne ovšem všechna) opětovací, ev. opakovací, musíme u každého nedokonavého slovesa zjistit, nelze-li je odvodit: pomáhal z pomohl, nabýval z nabyl, přispíval z přispěl, představoval z představil, býval z byl; ne však např.: studoval, účastnil se, hrál, líčil, psal. 18. (§ 0—024) Základem slova může být i předložkový výraz: stav bez vlád(y) je bezvládí, spojení mezi měst(y) je meziměstské, prostory pod zem(í) jsou podzemní, při stěn(ě) je přístěnek (tvrdnutí); vhodnosti nad poručík(em) je nadporučík, loupežník číhající za keř(em) je zákeřný. 19. (§ 0—10, lb) Základ tvoření se (1) někdy rozšiřuje, (2) jindy se jeho části odsouvají: (1) je sobot(a) -* sobot-ní, ale střed(a) -> střed-eč-ní (protože „střední" má jiný význam); ďábel ďábel-ský, ale čert - čert--ov-ský (u jednoslabičného základu). (2) Továrna na natron („natronová") je natron-ov-ka, továrna na automobily („automobilová") je automobil-ka; lísk-ov(á) hůl je lísk-ov-ka, rákos-ov(á) však rákos-ka. Proti zahradn(í) -* zahradn-ík, odbojn(ý) - odbojn-ík je kamenn(ý) -* kamen—ík, soukenn(ý) — souken—ík; od brad-at(ý) je odvozeno brad-áč. 199 7. Jak se jmenuje místo, kde se hraje, koná trh, střílí, montuje, hoduje, kde je písek, kde se pěstují brambory, chovají ovce, ryby, holubi. 8. Jaký je rozdíl mezi opilost a opilství; psota, psina a psov-ství; krejčovství a krejčovina; zloba a zlost; dobro a dobrota. 9. Jak se jmenuje žena působící (zaměstnaná) jako rotmistr, posel, právník, přísedící, svobodník, historik, pasák, pekař, letec, panovník, asistent, ministr, poslanec, pokladník, zpěvák, správce, zahradník, poručík. 10. Jak se jmenuje samec husy, žáby, myši, kachny, opice, veverky. 11. Jak se jmenuje porost březový, dubový, bukový, habrový, olšový, smrkový. 12. Jak se jmenuje malý jelen, hadr, pták, červ, dub; malá hvězda, káď, cesta, jiskra, díra; malé okno, kolo, vlákno, město, slovo. 13. Jaký je rozdíl mezi: mozek a mozeček, dno a dýnko, stan a stánek, plavec a plavčík, brána a branka, řez a řízek, tvaroh a tvarůžek, měch a míšek, plece a plecko, jehla a jehlice, pouto a poutko, kost a kostice, řepa a řepka, plachta a plachetka, kámen a kamenec. 14. Jak se říká lichotně: Ludmile, Janovi, Antonínovi, Barboře, Zuzaně. B. Adjektiva. 1. Ze jmen v závorkách tvořte adjektiva, která jsou přívlastkem k substantivu mimo závorky; např. (dělo) koule = dělová koule; (kořalka) mor, (keř) porost, (víno) sud, (cholera) bacil, (plátno) oblek, (srdce) dáma, (hořčice) zrno, (sůl) sloup, (jazyk) salám, (živly) katastrofa, (hrdlo) hláska, (jitrnice) polévka, (síra) zápach, (kloub) revmatismus, (čedič) lom, (slunečnice) semeno, (cihla) zeď, (měď) drát, (duběnka) inkoust, (vítr) mlýn, (ořech) olej, (tabák) list, (mor) rána, (srdce) sval, (krupice) svítek, (gramofon) jehla, (plst) klobouk, (trh) smlouva, (střeva) katar, (smetana) sýr, (sklo) papír, (slezina) sněť, (stroj) krajka, (ječmen) mouka, (jablko) mošt, (led) medvěd, (voda) polévka, (srdce) choroba, (brambor) škrob, (cukr) průmysl, (nitka) kříž, (proutí) koš, (víno) barva, (vejce) likér, (zub) kaz, (líh) nápoj. 2. Tvořte adjektiva na -ský ze jmen: Brno, Ústí, Chuchle, Timbuktu, Ardeny, Sicílie, Kaledonie, Brandýs, Samoa, Březí, Bordeaux, Nanking, Borneo, Milevsko, Husinec, Baku, Cambridge, Norimberk, Aljaška, Bilbao, Nitra, Lipsko, Kongo. 3. Jak se jmenuje maso tuhé jako houžev, list podobný kopí n. vejci, vápno v podobě prášku, kedluben se strukturou dřeva, chlapec s dlouhýma ušima. 4. Jak se označuje člověk, jehož výrazným znakem je závist (závistivý); čistota, důmysl, důvěra, pláč, zlost, dobrota, bázeň. 5. Nahraďte adjektivem genitiv vlastnosti: člověk ostrého vtipu (ostrovtipný), dlouhé lbi, křivých úst, horké krve, dobrého srdce, červených lící, modrých očí, šedých vousů, zlatých vlasů, slabého zraku, strom bílé kůry. 6. Jak se adjektivem vyjádří vlastnost: záhady, kterou nelze vysvětlit (nevysvětlitelná); kuchyně, která se dá převážet; vlastnosti, která pomíjí; bolu, který nelze vyslovit; řeči, která má utrhat na cti; nápoje, který dovede občerstvit; brusiče, který se potuluje; ovoce, které se dá jíst; hlasu, který připomíná mečení; stroje určeného k setí; člověka, který rád tlachá; kmene náchylného k boji; bolesti, kterou nelze snést; vesty, kterou upletli; člověka, který nebyl řádně vychován; hmoty, kterou lze zpracovat; sněhu, který cachtá; člena spolku, který se zasloužil; vody, kterou lze pít; zrna, které lehko klíčí; ptáka, který přeletuje; přátel, které nelze rozloučit; řepy na krmení; látky, která se dá prát; horniny propouštějící vodu; stružky k odvodňování; ovoce, které spadlo; mince, která se leskne. C. Slovesa. 1. Vyjádřete jedním slovesem: stávat se děravým (děravěti); ležet táborem, mít důvěru, jevit se černě (les), spojovat se v houfy, páchat křivdu, stávat se jasným, opevňovat tarasem, vydělávat (kůži) tříslem, hnojit vápnem, stávat se hustým, spojit špendlíkem, udělat chybu, vyloučit z obce, říkat ty, udělat žebrákem, zachytit něčí podobu, okořenit pepřem, stávat se tlustým, učinit zákonem, kopnout míč do sítě, dělají se mraky, rozdělit v kousky, stávat se barbarským, dodávat krásy, jevit se kulatým, odrážet obraz jako zrcadlo, obkládat dýhami, stavět silnice metodou inž. Mac Adama. 2. Tvořte nedokonavá slovesa (koupit — kupovat) k: obalit, usnout, kápnout, napravit, odnést, vrátit, ohryznout, splynout, probudit, vylézt, zapřáhnout, spojit, rozdělit, vychladnout, prorazit, sestavit, prošít, vrátit. 3. Doplňujte předpony u sloves: -ctíval ho neomezenou důvěrou: po-ctíval. — Ne-užívej mé trpělivosti! Na okno si -bil teploměr. Chtěl motýlem -bohatit svou sbírku. Jak ho mohlo jen -padnout, aby se dívky -ptával, nač se měl -ptat výrostka. Vik-torka se -chopila a -skočila plot. Rád si večer -seděl a -pil. Mladý hospodář -ženiv se mnoho ne-ženil. -klonila se zlehka a -stupovala z pódia. Na její rov -stavil -stříbřený kříž. Pro další příklady poslouží dobře Příruční slovník nebo Slovník spisovného jazyka českého. 205 204 3. Zařazování do soustavy Vypíšou se (podle obsahu) přípony (každá na zvláštní řádek) a pak se k nim dosazují ze seznamu příklady: a) Jména lidí: jezdec, malíř, trubač, sochař, lupič, nositel, ovčák, luterán, spojenec, hudebník, divoch, boháč, hodnostář, tvůrce, vetřelec, zaměstnavatel, ničema, plukovník, dvořan, vychovatel, spáč, rybičkář, zahradník, penzista, historik. b) Jména prostředku: plecháč, odpařovák, přepínač, mlátička, drlidlo, skřipec, opatek, vepřovice, lučiště, střelivo, žíněnka, beranice, šatník, nádrž, kružítko, pořadač, platidlo, objímka, drevák, kolébka. c) Složená substantiva: čaroděj, ampérhodina, trativod, novotvar, nactiutrhač, petrklíč, dobrodruh, dalekohled, polokeř, strážmistr, rychlozboží, samoobsluha, husopaska, kratochvíle, krupobití, chvalozpěv, okamžik, pětiboj, vodojem, lesostep. d) Adjektiva ze substantiv: černovlasý, skalní, slunečný, rybí, mozkový, nudný, slaměný, předválečný, Vojtův, dvacetiletý, kruhovitý, truhlářský, klikatý, královédvorský, obilní, kozí, pope-lavý, labský, děravý, zlatorounný. e) Adjektiva ze sloves: prožitý, prováděcí, hraný, obepluvší, zděděný, vzrušující, nezapomenutelný, zapalovací, ztrativší, vyhublý, zjistitelný, známý, ukrytý, shovívavý, průhledný, ztichlý, stojatý, podepsaný, čarovný. Připomínka závěrem Ve škole není dost času na soustavné probírání nauky o tvoření slov. Je však mnohem účinnější, když tvoření procvičujeme příležitostně: při všestranných rozborech, při setkání s dosud neznámým slovem (i v hodině literatury) atd.; velmi užitečné je ukázat žákům, jak znalosti slovotvorné pomáhají při osvojování terminologie různých oborů, s nimiž se seznamují. Nezbytným předpokladem ovšem je, aby sám učitel do tvoření slov vnikl a bezpečně se v něm vyznal. Potom se lehko naučí využít každé vhodné příležitosti, aby s ním seznámil i své žáky. 206 VECNÝ REJSTŘÍK Čishce znamenají paragrafy. Terminy (afix) jsou psány písmem stojatým, významové skupiny (jen ve výběru, časopisy) písmem ležatým. Subst. — substantiva 1-3; adj. - adjektiva 4—6; sl. - slovesa (verba) 7-8; přísl. — příslovce (adverbia) 9; P. — poznámka. ablaut 011 B abstrakta dějová 0032, 17 abstrakta vlastnosti 0032, 16 adjektiva, tvoření 4—6 adverbia, tvoření 9 afix 005 P. 1 agentis nomina 111—113 Aktionsart 801 alternace 011 augmentativa 185, 1885 n. bahuvrihi 0064 P. bez přípony, tvoření 0042, 173 citoslovce, odvozování sloves 892, 893 citově obměňující předpony: adj. 525—528, přísl. 952 cizí adjektiva, přejímání 696 cvičební nářadí a náčiní 13(10) časopisy 1584 časové pojmy 151 částečnost (malá míra) 878 čeleď slovní 013 činitelská jména 111-113 člen složeniny 0062 dávky 1581 dcery 1817, 1819 děje 17 deminutiva 185 n. (1) deminutivní sl. 801, 818 denominativa 0025 depalatalizace 011 C 2 determinativní složeniny 0064 bb deverbativa 0025 deziderativní sl. 801 diftongizace 011 B distributivní sl. 801, 874 dloužení samohlásky 011 A dokonavá sl. 801, 871—873 domácí zařízení 13 (11) domácká subst. 189 druhotné přípony 0101 C druhy významových slov 0031 durativní sl. 801, 816 dvandva 0064 P. elativ 51 B, 541 faktitivní sl. 78 fázovost 801, 875-877 feminina nepřechýlená 1824 finitivní sl. 801, 876 frekvence předpon u sl. 826 frekvence přípon: u jmen brouků 129, u komparativů 51 rejstř. írekventativní sl. 801, 816 hanlivá subst. 185 n. (11), 1889 hláskové zkratky 0071 b hmoty 156 hojnosti, adj. 47 hromadná subst. 184 hudební nástroje 13(8) hypokoristika 189 charakteristika znakem vnějším 47, vnitřním 48 chemické sloučeniny 153 b, 441—448 imperfektiva tantum 8732 imperfektivní sl. 801 ingreslvní sl. 801, 875 inchoativní sl. 77 intenzifikující předpony: subst. 251-254, adj. 541-543, přísl. 963 — přípony adj. 53 intenzívní sl. 801, 819 207 iterativní sl. 801. 811-815 jazyky 1583 jednotliviny 185 n. (4) kameny 153 P. karmädharadža 0064 P. kauzativní sl. 801. 8195 kmen 0022, slovesný 705 knihy 1584 kolektiva 184 komparativy adj. 51. přísl. 951 komponent 0062 kompozice 0061 kompoziční vokál 0062, 0102 kompozitum 0062 konatelská jména 1141 končící sl. 801, 876 kontaminace 0075 kopulativní > složeniny 0064 aa kořen 0023 krácení samohlásek 011 A krácení slov, mechanické 0072 křížení slov 0075 kvalitativní změny samohlásek 011 B kvantitativní předpony subst. 25. adj. 541—547 kvantitativní změny 011 A látková adj. 449 laudativa 185 n. (11) Židé 11 lichotná subst. 185 n. (8) listiny 13 (14) malá míra 801, 878 manželky 1817, 1818 maskulina, přechýlená 1825 matematické faktory 13 (16) materiál 156 mechanické krácení slov 0072 mechanické složeniny 0064 ff měkčení souhlásek 011 C 1 metaforické užití 181 n. (7) mince 13 (13) minerály 153 c míra děje 801, 878—879 místa 14 místní původ 115 mláďata 183 mluvnické pojmy 1585 moce 181, 182 momentánní sl. 801, 817 multiplikativní slož. 0064 aa myšlenkový základ 001 nábytek, náčiní, nádoby 13 (11,4,5) nápoje 157 nářadí 13 (4) 208 násobená sl. 801, 815 násobné slož. 0064 aa, sousloví 0093 nastavování slov 073 nástroje 13 (3) nebeská tělesa 152 nedokonavá sl. 801, 815 nemoci 1554—1559 nenásobená sl. 801 nepravé slož. 0064 nepravidelné stupňování 51 A 6 neproduktivnost 012 nerosty 153 nesklonná adj. 696-5 nevlastní složeniny 0064 nositel vlastnosti 117, 118 obměny 0034, 18 obory vědní 1586 1 oděv 13 (12) odsouvání přípony 0101 odvozování I. ze jmen lidí 1192, zvířat 129, prostředků 139, míst 149, věcí 159, II. z adj. 698, III. ze sl. 899, IV. z přísl. 989 okamžitá sl. 801, 817 omezovači sl. 801, 877 opakovací si. 801, 816 opětovací sl. 801, 811-816 ovocné stromy 154-85 palatalizace 011 C 1 pejorativa 185 n. (11), 1889 perfektivizace 8731 perfektivní sl. 801, 871-873 písmenné zkratky 0071 c plody 154-26 počínací sl. 801, 875 počínavá sl. 77 podílná sl. 801, 874 podobnosti, adj. 46 podstatná jména, tvoření 1—3 pohybné e 011 B pokrmy 157 poplatky 1581 posesívní adj. 42 postroj 13 (12) potomci 183 pravé složeniny 0064 právnické pojmy 1582 predikativní složen. 0064 aa prefix 0051; v. předpony preverbia 820 produktivnost 012 prostředky 13 prvky 153 a první slova, pojmen. podle 0076 předpony 0051; subst. 2; adj. 491. 54, 65-67; sl. 82-87; přísl. 954-955 přehláska 011 B přechylování 181, 182 překrucování slov 0074 přesmyknutí 011 B přídavná jména, tvoření 4—6 příjmení 385 přípony 0041; subst. 1; adj. 4, 51-53, 60-64, 69; sl. 7, 81; přísl. 92-94, 951-953 přírodní jevy a úkazy 152 přirozená místa 147 příslovce, tvoření 9 přístroje 13 (2) přivlastňovací adj. 42 původ 115 reciproční složen. 0064 aa reduplikační složen. 0064 aa rekční složen. 0064 cc retrográdní odvozování 0043 rodina jako celek 1847 rostliny 154 rozměr děje 801 rozšiřování slovního základu 0101 rušicí předpony 259 samice 1821 sdružené pojmenování v. sousloví sešity 1584 singulativa 185n. (4) skládání 0061 slabičné zkratky 0071 a slovesa, tvoření 7—8 slovní spojení 0024 slovní základ 002, 010 složená subst. 31—36, adj. 492—491. 55-58, 68, sl. 701, přísl. 956, 957 složené slovo, složenina 0062 slučovací složen. 0064 aa. sousloví 0093 smíšené zkratky 0071 d snahová sl. 801, 815 součástky 131, 133 sousloví 009; subst. 377, adj. 695. sl. 702, přísl. 96-98 specializace 185 n. (5) spojovací vokál 0062 společenská příslušnost 116 spotřební materiál 13 (6) spřežky, nyní nevlastní složeniny 0064 stahování 011 B stroje, strojky 13 (1, 2) stupňování (ablaut) 011 B stupňování adj. 51, 541, přísl. 951, 955 substantiva, tvoření 1—3 substantivizace adj. 008, 118 atd. sufixy v. přípony superlativ adj. 541, přísl. 955 šev složeniny 0062 tatpuruša 0064 P. tělo, části 131 (15), 147, 1551 terminativní sl. 801, 877 tiskopisy 13 (14) trvací sl. 801, 816 tvrdnutí 011 C 2 účelová adjektiva 631 účinná sl. 801, 8195 určovací složen. 0064 bb, sousloví 0093 úsilná sl. 801, 815, 819 úžení 011 B vazba, změna 88 vazebné složen. 0064 cc, sousloví 0093 věci 15 velká míra 801, 879 verba, tvoření 7—8 větné slož. 0064 ee, sousloví 0093 vid 801, 802, 87, 899 P. vlastní jména 38 vlastní složeniny 0064 vlastnosti 16 volné spojení 0066 vozidla 13 (9) výsledky dějů 178 výstroj 13 (12) významové skupiny 0031, 0033 vzájemnostní složeniny 0064 aa vztahová adj. 42—45 zájmenná příslovce 93 základ slovní 010 základní kmen 0021 základní slovo (výraz) 0021 zaměstnání, jména lidí podle ... 114 záporná adj. 547 zařízení domácí, zbraně 13 (11, 7) zdokonavující význam 8731 zdrobnělá subst. 185 n. (1); sl. 801, 818 zdrobňující přípony adj. 521—524, přísl. 952 zdvojené složen. 0064 aa. sousloví 0093 zesilující předpony subst. 251—254, adj. 541-543, přísl. 953 zesilující přípony adj. 53 zeslabující předpony subst. 255-257. adi. 545-546 209 zkratkové tvoření 0071 změny hláskové 011 změny jen významu, jen formy 008 zpětné odvozování 0043 způsob slovesného děje 801, 87 zveličelá subst. 185 n., 1885 n. zvířata 12 zvláštní způsoby tvoření 007 živost 012 AIP. OBSAH Předmluva a Dělení knihy 6 Seznam nejdůležitějších zkratek 7 Úvod: Myšlenkový základ 001. — Slovní základ 002. — Významové skupiny 003. - Přípony 004. — Předpony 005. — Skládání 006. — Některé zvláštní způsoby 007. — Změny jen významu nebo jen formy 008. — Sousloví 009. — Slovní základ a změny jeho podoby 010. — Hláskové změny (alternace) 011. — Produktivnost a nepro-duktivnost 012. — Slovní čeleď 013 8—25 Rozdělení nauky o tvoření slov 02 25 Oddíl první T V O E E N I PODSTATNÝCH JMEN 1-3 Přehled 10 *A. PŘÍPONAMI 1 I. Jména lidí 11 A. Ze sloves (jména činitelská) 1. -tel 1111. - 2. -č 1112. - 3. -ce 1113. - 4. -ec 1114. - 5. -čí(k) 1115, 1116. - 6. -l(ek) 1117. - 7. -lík 1118.- 8. -oun 9. -out 1119.- 10. Jiné přípony 112. — Poznámky 113 B. Z podstatných jmen Jména podle zaměstnání (jména konatelská): 1. -ář atd. 1141—1144. 2. -nik 1145. — 3. -ista 1146. — 4. Jiné přípony 1147 Jména podle původu a příslušnosti: a) místní (původ, bydliště): 1. -an 1151. — 2. -ák 1152. — 3. -ec 1153. 4. Jiné 1154-1158 b) společenské: 1. -nik 1161. — 2. -ovec 1162. — 3. Jiné 1163—1169 C. Z přídavných jmen (jména nositelů vlastnosti) 1. -(n)ík 1171. — 2. -ec 1172. — 3. Jiné 1173. — 4. Přípony většinou pejorativní 1174—1179. — 5. Substantivizace adjektiv 118 D. Jiné tvoření jmen lidí 1191 Odvozování ze jmen lidí 1192 11. Jména zvířat 12 26^110 26 26-90 26- 37 27- 29 C. Podněty pojmenování 125 Odvozování ze jmen zvířat. — Frekvence jednotlivých typů 129 30-34 30-32- 31 34 34-36 36 36- 37 37- 40 37 A. Původ jmen zvířat 121 B. Formální stránka: z adjektiv 122, ze substantiv 123, ze sloves 124 37—38 38 39-40 210 211 III. Jména prostředků 13 40-48 A. Prostředky 131 40 B. Původ jmen prostředků 132 41 C. Odvozováni jmen prostředků 133 41—43 D. Jednotlivé typy 134-138 43-48 1. -dlo 1341. - 2. -nik, -nice 1342,1343. - 3. -č 1344. - 4. -čka 1345. 5. -ec 1346. - 6. -tko 1347. - 7. a, b -ák 1348, 1349. - 8. -áč 1350. 9. -ka 1351. - 10. -ice 1352. - 11. -lo, -slo, -sle 1353-1355. - 12. -ivo 1356. — 13. -ek 1357. — 14. -iště 1358. — 15. Substantiv, adjektiva 1361. — 16. Dějová jména 1363. — 17. Jména výsledků děje 1364—1366. — 18. -ina 137. — 19. Cizí přípony 138 Odvozování ze jmen prostředků 139 48 IV. Jména míst 14 48-53 A. Jména míst vzniklých lidskou činností 49—51 1. -na apod. 1411—1414. — 2. -iště 142. - 3. -inec, -ín 143. — 4. -nik, -nice, -ka 144. B. Jména přirozených míst 147 51—52 1. -ina 1471. — 2. Předpona: -í/-ek 1471—1473. — 3. -mo 1474 C. Jména relativních pojmů místních 148 -52 1. -ek 1481. - 2. -í 1482 Odvozování ze jmen míst 149 52—53 V. Jména jiných věcí 15 53—61 1. Časové pojmy 151. — 2. Nebeská tělesa; přírodní jevy a úkazy 152. - 3. Nerosty 153. - 4. Rostliny 154. - 5. Části těla 1551-1553. 6. Nemoci 1554—1559. — 7. Hmoty (materiál): -ina, -ovina 156. 8. Pokrmy a nápoje 157. — 9. Dávky a poplatky 1581. — 10. Právnické pojmy 1582. — 11. Reč a písmo: AA. Jazyky 1583. — BB. Knihy, časopisy a sešity 1584. — CC. Mluvnické pojmy 1585. 12. Vědní obory 1586 Odvozování ze jmen věcí 159 60—61 VI. Jména vlastností 16 61—65 1. -ost 161. — 2. -ství(-ctví) 162. — 3. -ina 163. - 4. -o 1641. - 5. ..červeň" 1645. - 6. -e, -ka 165. — 7. -oba 1661. - 8. -ota 166o. 9. -í 1671. — 10. -da 1675. — 11. Některé přípony cizí 168 VII. Jména dějů a jejich výsledků 17 65—76 VII. A. Jména dějů (nomina actionis) 170—177 65—74 1. Podstatná jména slovesná 171. — 2. -ná 1715. — 3. -ba 172. 4.-7. Bez přípony 173: AA. Podoba základního kmene 1731—1735. BB. Jednotlivé typy: 4. „sad" 1736. — 5. „sada" 1737. — 6. „saze" 1738. — 7. „zpověď" 1739. — 8. -ka 174. - 9. -ice 1751. — 10. -čka 1752. - 11. -ot 1753. - 12. -t 1761. - 13. -tva, -tba 1762, 1763. 14. -ch 1764. - 15. -ota 1765. - 16. -seň, -zeň 1766, 1767. - 17. -ež 1768. - 18. -ák 1769. - 19. Některé přípony cizí 177 VII. B. Jména výsledků děje (nomina acti) 178 74—76 20. -ek 1781. - 21. -ec 1782. - 22. -ina 1783 212 VIII. Obměny významu 18 VIII. A. Přechýlená jména 181, 182 AA. Zeny podle povolání, příslušností, vlastnosti (I) Základem substantivum prvotní nebo přejaté líill, 1812 1. -yně. — 2. -ka. — 3. -ice. — 4. -(ov)na. — 5. -ová. — 6. U křestních jmen (II) Základem substantivum odvozené 1813—1816 1. -ice. — 2. -kyně. — 3.-ovna. — 4. -ka BB. Manželky a dcery 1. -ová 1817. - 2. -ice, -ka 1818. - 3. -esa 181;) CC. Samice -ice 1821, -ka 1822. Poznámky: 1. Zpodstatnělá adjektiva 1823. — 2. Feminina nepře-chýlená 1824. — 3. Tvoření maskulin 1825 VIII. B. Jména mláďat a potomků 183 1. -ě/-e 1831. - 2. -ic 1832 VIII. C. Jména hromadná (kolektiva) 184 1. -stvo 1841. - 2. -(ov)í 1842. - 3. -ina 1843. 1844-1845. - Poznámky 1846-1847 4. Jiné přípony VIII. D. Jména zdrobnělá, zveličelá, lichotná a hanlivá (deminutiva, augmentativa, laudativa, pejorativa) 185—189 AA. Přehled významů 185 BB. Přípony 186-188 Přehled 1860. - 1. -ek, -ka, -ko 1861-1863. - 2. -ík. -ice 1864, 1865. - 3. -ec, -ce, -ce 1866-1868. - 4. -ina 1869. - 5. Přípony navzájem 'složené 187. — 6. -oušek, -uška, -ouško; -áček 1881 až 1884. — 7. -isko, -iště 1885. — 8. -izna 1886. - 9. -ák, -an 1887. 10. Jiné tvoření 1888. — Poznámky 1889 CC. Domácká podstatná jména (hypokorislika) 18» (1) Zdrobňování 1891. — (2) Zvláštní způsoby 1892—1894 *B. PREDPONAMI 2 I. Ze slov s předponami 21 11. Z předložkových pádů 22—24 1. Prosté zpodstatnění 22. - 2. Podst. jméno v 1. p.: nad-, pod-, před-, mezi-, místo-, proti- 23. — 3. Přípony 1. -í, 2. -ek, 3. -nik; 4. bez přípony 24 III. Z podstatných jmen 25—27 A. Kvantitativní předpony 25 AA. Zesilující: 1. arci- 251. - 2. vel(e)- 252. - 3. pra- 253. - 4. pře- 254. — BB. Zeslabující: 5. pa- 255. — tí. pří- 256. — 7. leda-, lži- apod. 257 — CC. Rušící: 8. ne- 258. — 9. bez- 259 B. sou-, spolu- 26 C. Předložkové předpony s významem místním a časovým 76- 90 77- 79 77-78 78- 79 79 79 79- 80 81- 82 82- 90 82-84 84-89 89-90 91- 96 91 92- 93 93-96 27-28. 213 *C. PODSTATNÁ JMÉNA SLOŽENÁ 30-36 97-100 Přehled 30. — 1. ..Dřevokaz" 31. - 2. ..Černozem" 32. — 3. „Kazimír" 33. - 4. a. ..Ctvrtlán" 341. — 4. b. „Dvojspolek" 342. — 5. ..Samouk" 351. — 6. ..Baltoslované" 352. — 7. „Zeměžluč" 353. 8. Jiné typy 36 *D. PODSTATNÁ JMÉNA JINAK TVORENÁ 37 101-102 1.—6. viz 007. — 7. Sousloví 377. Přídavek: Tvořeni vlastních jmen 38; příjmení 385 102—106 Abecední seznam substantivních typů 39 106—110 Oddíl druhý: TVORENÍ PRÍDAVNÝCH JMEN 4-6 111-149 Přehled 40 111 I. Z PODSTATNÍCH JMEN 4 111-126 A. PŘÍPONAMI 41-48 111-124 Přehled 41 111-112 1. Vztah 42-45 112-121 (A) K životným: AA. K jedinci: 1. -ův 421. — 2. -in 422 112—116 BB. K druhu: 3. -ský(-cký) 423. - 4. -í, -čí 424, 425 (B) K věcným a abstraktním: AA. Obecné typy 43: 1. -ový 431. — 2. -ný 432. — 3. -ní 433 116-119 BB. Zvláštní typy 44: 4. Chemické sloučeniny 441—448. — 5. -ěný 449 U9-120 (C) K místním 45: 1. -ský(-cký) 451. - 2. -ní 452 120-121 2. Podobnost 46 121-122 1. -ovitý 461. - 2. -atý, -ovatý, -natý, -itý, -istý 462-466. - 3. -avý 468. — 4. -ový 469 3. Charakteristika vnějším znakem 47 122—123 1. -atý, -ovatý, -natý, -itý, -ovitý, -istý 471—475. — 2. -avý, -lavý, -ivý 477-479 4. Charakteristika vnitřním znakem 48 123—124 1. -ivý, -livý 481, 482. - 2. -ný 483. - 3. -oucí 484 B. PREDPONAMI (z předložkových pádů) 491 124 C. SKLÁDÁNÍM 492-494 125-126 1. „Černovlasý" 492. - 2. „Svatováclavský" 493. — 3. „Pražsko--duchcovský" 494 214 11. Z PŘÍDAVNÝCH JMEN 5 127-134 A. PŘÍPONAMI 51-52 127-130 (I.) Komparativy: -cjší, -ější, -ši, -í. — Rejstřík komparativů 51 127—129 (II.) Zdrobňující, citové obměňující a zesilující 52—53 129—130 AA. Věcné zdrobňující (zeslabující) 1. -avý 521. - 2. na—lý, za—lý, při—lý 522—524 OB. Cílově obměňující 1. -ičký, -oučký, -inký, -ounký 525—52!!. — 2. při—lý, ob--lý 529 CC. Zesilující (intenzifikující): -ánský 53 B. PŘEDPONAMI 54 131-132 (I.) Kvantitativní předpony 541—547 AA. Zesilující: 1. nej- 541. — 2. pra- 542. — 3. pře- 543. — Poznámky 544 BB. Zeslabující: 4. pa- 545. — Poznámka 546 CC. Záporně: 5. ne- 547 (II.) Ostatní předpony 548 C. SKLÁDÁNÍM 55-58 1. „Černobílý" 55. — 2. „Hnědočerný, hněděčerný" 56. — 3. ,.Di-vuplný" 57. — Poznámky 58 III. ZE SLOVES 6 A. PŘÍPONAMI 60-64 Přehled 60. 1. -cí (hojící) 611. - 2. -ný (běžný) 612. — 3. -atý, -utý, -utný 613. 4. -ný (hojený), -tý 614, 615. — 5. -avý, -ivý 621, 622. — 6. -ný (bojovný), -ačný 623. — 7. -telný 624. — 8. -ný (nedobytný) 625. 9. -cí (hojicí) 631. - 10. -ný (děkovný) 032. — 11. -(v)ží 641. 12. -lý 642. — 13. -ný (vyhojený), -tý 643, 044. — Poznámka o adjektivech na -ný. — 14. -itý 045. — 15. -mý «46. — 10. -í 047. 17. Jiné přípony 648 B. PŘEDPONAMI 65-67 1. Ze sloves s předponami 65. — 2. Ze sloves určených příslovci 66. — 3. Předponami sou-, spolu- 67 C. SKLÁDÁNÍM 68 1. „Divotvorný" 681. — 2. „Samočinný" 682 IV. Z PŘÍSLOVCÍ 69 1. -ní 691. - 2. -ejší 692. - 3. -ný 693. - 4. -mý 694 V. DODATKY A. ADJEKTIVNÍ SOUSLOVÍ 695 B. PŘEJÍMÁNÍ CIZÍCH ADJEKTIV 696 1. -ní. - 2. -ický. — 3. -ový. - 4. -ný. - 5. Nesklonná. Odvozování z přídavných jmen 698 Abecední seznam adjektivních typů 699 132-134 134-149 134-142 134-135 142- 143 143- 144 144 144- 149 144- 145 145- 146 146- 148 148-149 215 Oddíl třetí TVOŘENÍ SLOVES 7-8 Úvod (složená slovesa, sousloví, odvozování, vzory, měkčení) 70 I. Z PODSTATNÝCH JMEN 71-75 1. Vztahy 711. — 2. Formální stránka 712. 713 A. DOPLŇKOVÁ VAZBA 72 AA. Činnost, stav: 1. „Sedlaěit" 721. - 2. „Skotačit' 722 BB. Změna stavu: 1. „(Z)otročit" 725. — 2. „(Z)bláznit se" 726 B. PŘÍSLOVEČNÁ VAZBA 73 AA. Místa: 1. „Trůnit" 731. — 2. „Křižovat" 732 BB. Casu 733. — CC. Způsobu 734. — DD. Příčinnosti 735 C. PŘEDMĚTNÁ VAZBA 74, 75 AA. Předmět vnější 74 I. „Kosit" 741. — 2. „Ozbrojit, odzbrojit" 742. — 3. „Mamonit" 743. BB. Předmět vnitřní 75 a) Výsledek děje aa) Konkréta: 1. „Zdít" 751. — 2. „Zahrotit" 752 bb) Abstrakta: 3. „Sílit" 753. - 4. ..Strašit" 754. - 5. „Smířit" 755. - 6. „Básnit" 756 b) Obsah děje: 7. „Zářit" 757. — 8. „Žíznit" 758 Dodatek. Tvoření ze zájmen 759 II. Z PŘÍDAVNÝCH JMEN 76-79 Vztahy 76 A. „STÁVAT SE NĚJAKÝM" (počínavá, inchoativní) 77 1. „Bohatnout" 771. — 2. „Bohatět" 772. — 3. ..Černat" 773 B. „ČINIT NĚJAKÝM" (faktitivní) 78 4. „Bohatit" C. „BÝT NĚJAKÝ, JEVIT SE NĚJAKÝM" 79 III. ZE SLOVES 81-88 Úvod: (I) Vid a způsob slovesného děje 801, poznámky 802 (II) Prostředky tvoření sloves ze sloves 803 A. PŘÍPONAMI 81 150-185 150- 151 152- 156 153 153- 154 154- 156 154 151- 156 156 156-158 (I) Opětouací (iterativa) AA. Stránka formálni 1. ..Kupovat" 811. - 2. „Vrhat" 812. sit" 814 BB. Stránka významová 815 216 3. „Sázet" 813. - 4. „No- 158-183 158-159 159 160-164 160-162 160-161 161-162 (II) Opakovací (frekventativa) „Sedávat" 816 (III) Okamžitá (momentánní) „Vrhnout" 817 (IV) Zdrobvčhí (deminuti vni) !i!it (V) Úsilná (intenzívní) iilí) (VI) V činná (kauzalivní) Kl!>r» B. PREDPONAMI 82-88 Přehled 820 (I) Formální stránka 82 1. Předpony. — 2. Kvantitu předpon. — 3. Kvantita kmene. — 4. Vokalizace. — 5. Hromadění předpon. — (>. Frekvence (II) Významová stránka 83—88 Přehled 830 AA. Vlastní význam předpon 83—86 a) Přehled 831 b) Prvotní místní význam 832 c) Místní, přenesený, způsobový a časový význam 84—86 1. do- 841. - 2. na- 842. - 3. nad- 843. - 4. o- 844. - 5. ob- 845. 6. od- 846. - 7. po- 817. - 8. pod- 848. - 9. pro- 849. - 10. pře-850. - 11. před- 851. - 12. při- 852. - 13. roz- 853. - 14. s- 854. 15. u- 855. - 16. v- 856. - 17. vv- 857. - 18. vz- 858. - 19. z- 859. 20. za- 860. - 21. ne- 861 BB. Změny vidu a způsobu slovesného děje 87 1. Dokonavost (perfektivnost) 871—873 (A) (1) Trvací 871. - (2) Opětovací 872. - (3) Opakovací 8725 (B) Zdokonavující význam 87.31 (C) Imperfektiva tantum 8732 2. Podílnost (distributivnost) 874 3. -5. Fázovost 3. Počínací (ingresívní) 875 .4. Končící (finitivní) 876 5. Omezovači (terminalivní) 877 6. -7. Míra děje 6. Malá míra, částečnost 878 7. Velká míra 879 CC. Změny vazby 88 IV. Z PŘÍSLOVCI A CITOSLOVCÍ 89 A. Z PŘÍSLOVCI 891 B. Z CITOSLOVCI AA. Náladových a volních 892. — BB. Zvukomalebných 893 Odvozování ze sloves 899 Oddíl čtvrtý TVOŘENÍ PŘÍSLOVCI 9 Přehled 90 I. Z PODSTATNÝCH JMEN A ZPODSTATNĚLÝCH SLOV 91 162-163 163 164 Kil KM 165-183 165 105-166 167-183 167 167-177 167 167-169 169-177 177-182 177-179 177-179 179 179 180 180 180- 181 181 181 181- 182 181-182 182 183 183-184 183 183- 184 184- 185 186-194 186 186-187 217