VSTAL JEST BUOH Z MRTVÝCH SVÚ MOCÍ (Vyšší Brod H 42, fol. el)
Vstal jest Buoh z mrtvých svú moci, oslavně do pekla kroči, aby z temnosti i z žalosti 5 dušičky svému otci poslal, za něž jiti žádal i na smrt dal svú duši 10 milostivě.
Na velikú noc tu neděli
zbořil pekelnú posteli,
mocně bez potaza
ďábla sváza, 15 přikáza
jemu tam ostati,
aby on na věky
byl s člověky
s hriešnymi 20 plamen hltaje.
Odtud vyvedl duše jaté,
Adama, Evu, otce svaté,
z pekla ohnivého,
plačtivého, 25 a chtě jě
vésti do radosti
s velikú milosti,
kdež andělé
jej chvále 30 bez prestanie.
My hriešni chceme-li tam jiti,
musíme Písmo plniti,
ještoť nám vydáno,
přikázáno,-35 napsáno
k spasení našemu;
běda bude jemu,
ktož ho netbá,
věda 40 prikázanie.
Ó kterak lehce to zmrháme,
když jeho v srdci nemáme,
anť je za ny umřel,
na kříži pněl, 45 tak jest chtěl
Písmo naplniti,
chtě nás sobě mieti
i vykúpiti
z žaláře 50 smrtedlného.
Tuť sú přišly s drahú mastí
duostojné panie s žalostí,
svatá Magdalena,
sličná žena, 55 Maria
Jakobi, Salome,
chtiec jeho viděti, .
i mazati
žádaly 60 tělo jeho.
Jehož jsú rytieři střehli,
od Piláta dary vzeli,
anť jest byl z mrtvých vstal,
duše pojal 65 třetí den
v ráj, kdež jest připraven
jeho velebnosti
na věčnosti
se všemi 70 zvolenými.
A vy, světí apoštolé, proste za nás svého krále, ať nás tam dovede, kdežto sedí,
75 kraluje,
s vámi sě raduje, abychom jej viděli i tu živi s ním byli
80 bez skonanie.
144
145
ZDRAVA, KRÄLEVNO SLAVNOSTI
(Praha UK XVII F 30, fol
Zdráva, králevno slavnosti, učiščenie našie zlosti, ciesařovno nebeská! Ochotněť řěč andělská 5 tebe pozdravila: „Zdráva, plná milosti," povědělť jest s radosti archanděl ten Gabriel. Ihned král Emanuel 10 všecky viny shladil. Počalas Pána Boha, spasitele všeho světa, pannu jsi ostala. Velmi krásný květ z květa 15 za spasenie všeho světa, synas porodila.
Ty nebe všeho pána nade všecky vybrána Cherubín i Serafin. 20 Přěmocný Benjamin cné lože zvolil jest. Tě okršlek slunečný obklíčil jest s milostí, krása věčná slunečná, 25" nohám jeho poddaná, jenž všemu kralije. Síla, tělo i božstvie, vyšla svatá Trojice z čistého živótka. 30 Plačtivých utěšenie, svrchnieho krále složenie, trón si Šalamúnov.
I50b—151b)
Tys předrahý ten kámt! jímž hasne věčný planu, i 35 Hfiešný v tobě milost ir;j květe všeho, přěmocná | panno bez úraza. * Brána zlatá věčná ty. í koruna panenská jsi, 1 40 počátek i skončenie, I daj srdciem utěšenie i moci všie sladkosti. | Matko božie přesvatá, | těla svého přečistá, I 45 mořská hvězdo světlá! f. Ty perla jsi panenská, I ty vinice andělská, 1| schrána všie čistoty. JF
Ó Maria, květóv květ, jfc 50 opatř tento smutný svéVií
poruč nás tvému synu, •I
ať nám otpustí vinu, I
matko i device. fy
Vediž ny u bydla tvá, i
55 neb si panna nebeská, f ľ
i v andělské radosti I
zbav ny hřiešné žalosti, I
ohni všie milosti. I
Z tvé milosti předivné I;
60 ať nás boží hněv mine, i
nebuď nám hněvivá.   ; I Na poslední hodinu přimluv sě k svému synu, matko milostivá.
Ó MARIA, RÓZE STKVÚCIE (Praha UK XVII F 30, fol. !64b—165b)
Ó Maria, róže stkvúcie, matko božie přěžádúcie, každého hriešneho, ktož sě tobě porúčie, 5 jsi jeho spomocnice rúčě!
Má mysl tě v tom pamatuje, srdéčko sě v tělu raduje, chtě býti sluha tvoje.
K tobě já hřiešný volaji, 10 v tom sě Bohu i tobě znaji: jsem zde v nebezpečném kraji, spomoz mi k nebeskému ráji!
Tys dennie hvězda nazvána ot Boha, ot najvyššieho pána, 15 tebú je všecka smrtedlná rána ot nás hriešnych pryč vzdálena.
Mořskú tě hvězdů mnozí vykládají, v tom tobě čest i chválu vzdávají, za tebú bezpečenstvie mají, 20 obdržie vše, což žádají.
Tě Písmo lilium nazývá, při němž drahá voně bývá, pod ním sě každý hřiešný pokrývá a všeho zlého a věčné smrti zbývá.
25 Keř, jenž někdy hořieše a vešken plamenit bieše, své krásy nic nepotratieše., ale ve všiej zelenosti stojieše,
byl podoben k téj radosti: 30 ty, jsúci plna milosti, Boha, tak žádného hosti, porodilas bez pakosti.
164
165
Tuť plamenem keř hořieše, když Bóh, člověkem býti chtieše, 35 tvéj cnosti nic neuškodieše, ale pannu matku bieše.
Proto nedajž umřieti v hřiešě, ale spomoz nám z nich spiešel
Tys Starého zákona 40 podlé písma i božieho slova každému člověku hotova; spomoz nám z hriechov rova!
Tys všech smutných pravá radost, ktož v srdci má kterú žalost, 45 bude-li mieti pravú žádost, bude smrtedlných okov prost.
Tys útěcha všeho, rač zbaviti všeho zlého, daj viděti syna svého 50 před chvílí skonanie mého!
Potom toho rač spomoci, když již přijdu moji roci, by lestní duchové, soci, nade mnú neměli moci!
55 Dajž tu modlitvu tak pěti, se mnú milostivě zdieti, by mi Bóh ráčil přieti s tebú nebeské králevstvie mieti!
RAKOVSKÝ ZLOMEK MARIÁNSKÉ PÍSNĚ (Krakov Jag. 2415, přední a zadní přídeští)
otejmúci nemoc, dám zdravie.
Jáz jako vinný kmen plodně vzkvetlá dám vóni svobodně, květ mój čest, kázn, tichost, stud, bázn, 5 múdrý mě miluje, ne blázn, Jáz v Jerichu róžě vzkvetlá, ze všie tichosti osvetlá, z kmene mého rozeného vzkvetl lilium, květ z květa cného.
10 Ty jsi živý oheň v divy
dán všem starým na obnovu,
fénix v tobě vzímá sobě,
staraje sě, mladost znovu.
Tys věhlasná panna krásná, 15 jěž jednorožci moc vzímá:
své skvrnosti k tvé čistosti,
raduje sě, zapomíná.
Ty jsi jasná hvězda časná,
pošlá z Jakubova plodu, 20 slunce z hvězdy, protoí ji vždy
chválímy v křesťanském rodu.
Tys dennice ta, jenž rúčě
bludné k cestě navraciješ,
svú jasností, vší milostí 25 hřiešné k sobě obraciješ.
Tys ta záře, jenž podářie ve tmách slunečnú naději, zvěstuješ ten radostný den, v němž všichni hriešni okřejí. 30 Tys to jasné, ovšem krásné zrcadlo ........
166
167