Spirituální poezie v 60. letech – přehled autorů *** Jan Zahradníček Václav Renč (1911-1973) - po studiu reálky FF UK (filozofie, lingvistika, literatura), nakladatelský redaktor, překladatel, spisovatel, autor okruhu revue Řád, divadelní režisér a dramaturg. 1951 zatčen, 1952 odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu s tzv. zelenou internacionálou (na 25 let), propuštěn na tzv. druhou amnestii 1962, po návratu se živí především jako překladatel, rehabilitován 1990. Dílo: Jitření (1933), Studánky (1935), Sedmihradská zem (1937), Vinný lis (1938), Trojzpěvy (1940), Setkání s minotaurem (1969), Skřivaní věž (1970), Popelka nazaretská (1969), Loretánské světlo (Řím, 1979, 1992) aj. Dramata: Císařův mim (1944), Černý milenec (1947). Josef Kostohryz (1907-1987) - po studiu reálky v Praze a FF UK (filozofie, čeština, francouzština) a stipendijním pobytu v Itálii působil jako učitel na gymnáziu v Praze a Českých Budějovicích, po roce 1945 byl úředníkem na ministerstvu informací, 1949-51 vedoucím administrativy Národní galerie, odsouzen v politickém procesu s tzv. Zelenou internacionálou roku 1952, podmínečně propuštěn v prosinci 1963, rehabilitován 1990, po propuštění žil v Praze a působil jako překladatel. Dílo básnické: Prameny ústí (1934), Rekviem (1944), Ať zkamení (1946), Jednorožec mizí (1969), Přísný obraz (1970), Eumenidy (Mnichov, 1981), Melancholie (básně v próze, Mnichov, 1985) František Daniel Merth (1915-1995) - po gymnázium v Jindřichově Hradci studoval nejprve FF MU (čeština, francouzština), od 1936 pak bohoslovecký seminář v Českých Budějovicích, 1942 vysvěcšn na katolického kněze, 1942-44 kaplanem v Pelhřimově, od 1944 knězem v Českých Budějovicích, zde 1948 zatčen, odsouzen za „protistátní činnost“ na 5 let (uhelný důl v Jiřetíně, uranové doly u Jáchymova). 1953 propuštěn, zákaz působení v duchovní správě. 1953-54 pracuje v uranových dolech v Příbrami, 55-57 jako dělník v továrně na brýle v jH, po úrazu (19671970) vychovatelem mentálně postižené mládeže v Černovicích u Tábora, 1970 obdržel tzv. „státní souhlas“ (k vykonávání kněžské práce), krátce knězem v ČB, poté až do smrti knězem ve Strašíně u Sušice. Dílo: Snoubencům (1946), Refrigerium (1947), Nokturny (1966), Peníz kallitropé (1967), den Madian (1968), Kahany (1969), Orančina píseň (1970), Zápisy z prodlení u kříže (1991), Ne krví býků (1974,1992), Zápisy (1992) aj. Zdeněk Rotrekl (*1920) - po gymnáziu, po 2. sv. válce, studuje FF MU v Brně, nejmladší člen tehdejšího Syndikátu čes. spisovatelů, literární okruh blízký revui Akord, 1946-48 opakovaně zvolen do oblastního Svazu vysokoškolského studentstva (resort kultury), zatčen 1949, ve vykonstruovaném procesu s brněnskými vysokoškoláky odsouzen (17. 11. 1949) na doživotí, poté na Borech, v Leopoldově a uranových dolech Bytíz u Příbrami), amnestován 1962, 1968 rehabilitován (a získává absolutorium na FF), v 60. letech se nedočká vydání svých knih, od 1971 v invalidním důchodu, člen českého disentu, publikuje v samizdatu, v exilu, nyní žije v Brně. Dílo: Kyvadlo duše (1940), Kamenný erb ( 1944), Pergameny (1947), Žalmy (1948, rozmetány), Hovory s mateřídouškou ( Řím, 1978), Malachit (Mnichov, 1979), Básně a prózy (Mnichov, 1985), Spisy Z. Rotrekla (Atlantis, Brno, od 2001, 5 svazků); Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987) Josef Suchý (1923-2003) - po maturitě na gymnáziu (1942) pracuje jako lesní dělník, 1945-1949 studuje FF MU, 1949 začíná pracovat jako středoškolský učitel, v témže roce zatčen za údajný ilegální pokus o překročení hranic, 1952 propuštěn, nastupuje do PTP (do 1954), od 1955 pracuje jako soustružník v továrně na traktory v Brně, 1968 nastupuje jako redaktor do brněnského nakladatelství Blok (do 1983, pak důchod). Překladatel z němčiny, lužické srbštiny. Dílo: Žernov (1948, náklad zničen, 1992), Jitřenka v uchu jehly (1966), Ocúnová flétna (1967), Okov (1969), Strnadi nad sněhem (1982), Země tvých dlaní (1986), Tváří v tvář (1992), Křížová cesta (1995) aj. *** Bohuslav Reynek František Lazecký (1905-1984) - studium na hospodářské škole v Opavě, dále ČVUT (zemědělské inženýrství) v Praze, knihovnický kurz a Státní knihovnická škola, knihovník, 1959-62 externí vyučující na katedře knihovnictví FF UK, od 1969 důchod a literární tvorba. Redigoval revui Řád (1934-38 a 1940-43), básník, esejista, prozaik, autor knih pro mládež. Dílo básnické: Krutá chemie (1930), Kříže (1934), Odění královské (1937), Bratr svět (1947), Má paní hudba (1970), Hledání klíčů (1971), Jenom vzlyk temnot (1971), Přátelství s jalovcem (1978) aj. Klement Bochořák (1910-1981) - po nedokončené obchodní akademii v Brně se živil příležitostnými pracemi, od 1945 knihovníkem v různých brněnských knihovnách, 1960 pro náboženské přesvědčení propuštěn ze zaměstnání, brzy mu byl přiznán invalidní důchod, věnoval se plně literatuře. Významný vliv na jeho tvorbu mělo přátelství s F. Halasem. Psal také pro děti. Dílo: Mladý žebrák (1935), Poutník (1948), Cesty a zastavení (1958), Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané (1958, prózy na motivy lidových pověstí), Básně pro velké děti (1964), Věčná loviště (1969), Proudění (1971), Křížová cesta (Řím, i prózy, 1976), Staronové básně (1993) aj. Ladislav Dvořák (1920-1983) - po maturitě na reálném gymnáziu totálně nasazen do roku 1945 v továrně v Letňanech, po válce bohemistika, filozofie a srovnávací literatury na FF UK, 1948 z polit důvodů z VŠ vyloučen, pomocným dělníkem, v roce 1951 přijat do Orbisu jako knihkupecký příručí, ale ještě téhož roku se musí vrátit do továrny, 56-66 úředník, 1967 v oddělení propagace naklad. Orbis, redaktorem nakl. Horizont, 1970-77 odborný pracovník Slovanské knihovny v Praze, signatář Charty 77, kvůli tomu je propuštěn a opět pracuje jako dělník, později jako korektor Mladé fronty. Sazba jeho první sbírky 1948 rozmetána, od konce 50. let publikuje poezii pro předškolní děti (v dětské literatuře má nezastupitelné a pevné místo). Dílo: Kainův útěk (1958), Vynášení smrti (1965), Obrys bolesti (1966), Srdeň (1969) aj. *** Vladimír Vokolek (1913-1988) - syn majitele pardubické tiskárny Václava Vokolka a bratr tiskaře Vlastimila Vokolka, syn Václav je výtvarník a spisovatel. Po gymnáziu v Pardubicích FF UK (čeština, francouzština, filozofie), kterou nedokončil, 1938 zakládá s bratry bibliofilskou edici Lis tří bratří, po 2. sv. válce knihovnické kurzy, ředitelem okresní knihovny v Děčíně, 1949 odvolán z polit. důvodů z ředitelské pozice, 1954 propuštěn, poté učitelem ZŠ, od 1968 pracuje u Tiskové informační služby v Děčíně a redigue revui Dialog, poté až do důchodu 1973 bez zaměstnání. Dílo: Poutní píseň k dobrému lotru (1938), Žíněné roucho (1940), Cesta k poledni (1946), Mezi rybou a ptákem (1967), Zapomenutý pramen (1989) aj. Po roce 1990 vycházejí spisy, korespondence atd. *** Jan Kameník (1898-1974) - vlastním jménem Ludmila Macešková, studovala malířství, studium opustila kvůli manželství, poté, co (první i druhé) manželství ztroskotalo, živila se příležitostnými pracemi, žije v osamělosti a hmotné bídě. Dílo: Okna s anděly (1944), Neviditelný let (1947, Pubertální Henoch (1968), Malá suita pro flétnu (1971) aj. *** Antonín Bartušek (1921-1974) - po maturitě na gymnáziu v Třebíči odešel do prahy, ke pracoval jako úředník, po válce FF UK (literární historie, dějiny srovnávacích literatur, dějiny výtvarného umění a historie), 1946-48 v literárním oddělení Čs. rozhlasu, poté zaměstnán v památkové péči a od 1953 v Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV, 1956 ředitelem muzea v Třebíči, od 60. let opět v Praze (odborný pracovník, výtvarný teoretik ND, od 1964 do smrti ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. Dílo: Fragmenty (1945), Sudba (1947), Oxymoron (1965), Červené jahody (1967), Tanec ptáka Emu (1969) aj. Stanislav Zedníček (1914-) - učitel na Vysočině, v 50. letech pomocný dělník v dolech, v tiskárně, ošetřovatel zvířat, v 60. letech redaktor nakladatelství československý spisovatel Dílo: Přítmí srdce (1969), Větrná zátiší (1974) *** Ivan Slavík (1920-2003) - od 50. let překladatel, v 60. letech debutuje s vlastní tvorbou Dílo: Stín třtiny (1965), Osten (1968), Deník Arnošta Jenče (1964), Já A. J. (1965) Zuzana Nováková (*1943) - dcera V. Renče, publikovat začíná pod jménem Renčová. Dělnické profese, maturita na večerní škole, od konce 60. let spisovatelka z povolání, významné postavení v jejím díle má tvorba pro děti a mládež, jako první žena Řád Cyrila a Metoděje (2007). Dílo: Světlo a ostatní (1966), Dvanáct visutých zahrad (1969), Chladná noční země (1970), Ticho plné hudby (1980), Černý bez v deštivé noci (1987), Legenda o princezně Anežce (1991), Stínání luny (2000, Cena J. Skácela) aj. *** Ivan Diviš a jeho Sursum (1962); Rio Preisner a jeho Kapiláry (1968) – básnický esej *** Základní literatura k přednášce: Med, J.: Spisovatelé ve stínu - rozšířené vydání. Portál, Praha 2004. Zvláště studie Návrat k tradicím I.