PEDAGOGICKÉ KLASOBRANÍ ŘÍDÍ PROF. D R. JOS. HENDRICH SVAZEK PRVNÍ Publikace č. 1623—150 BRNO 1947 IE 1 JAN AMOS KOMENSKÍ? ŠKOLA NA JEVIŠTI Přeložil DR. JOSEF HENDR1 CH BRNO 1947 KOMENIUM, učitelské nakladatelství, společnost s r. o., Praha VII, Belcrediho 4 - Brno, Leninova 34 - Banská Bystrica KOMENIUM, učitelské nakladatelství, společnost s r. o., Praha VII, Belcrediho - Brno, Leninova 34 - Banská Bystrica Abeceda živá. (Jen český text podle Chmely.) Vrána kráká á á A a Ovce bečí bé é é B b Koníček cvrká cí cí C c Dudek dudá du du D d Dítě kvílí é é é E e Vítr věje fi fi F f Husa gagoce ga ga G g Úst;i dýchají há há H h Myš piští í í í li Kachna káchá kha kha K k Vlk vyje lit ulu I. 1 MedSčd mručí in um M m Kočka mňouká nau N n Vozka volá ó ó ó O o Kuře piští pi pi P p Zežulku kuká kuk ku Q q Pes vrčí err R r Had syfií sí S s Kavka kráká tae tae T t Výr huhlá ú ii U u Zajíc vřeští vá V v Zába skřehotá koax X x Osel hýká y y y Y y Střeček bzučí ds ds Z z DIVADELNÍ PROVEDENÍ BRÁNY JAZYKU Část IV, v níž se jako živá předvádí nižší škola, kterak by mohla býti přeměněna ve hru Přísloví 8, verš 31. Moudrost hraje na okrsku země. a její rozkoše jsou se syny lidskými. PROSLOV. OSOBY. <í. Mluvčí proslovu. 17. Početník, učitel začátků. .2. Ptolemaios. 18. Žák abecedář. 3. Platon. 19. Druhý žák. 4. Eratosthenes. 20. Třetí žák. 5. Apollonios. 21. Pokračný. 6. Plinius. 22—28. Sedm žáků, všichni jen na 7. Písař. čtenářském stupni. Mezi nimi 8. Papírník. dva hudebně nadanější musí také mluvit a zpívat. 9. Tiskař. 29—5í. Dooršný s několika žáky, 10. Knihař. z nichž jen dva budou mluvit 11. Knihkupec. (při čtení); ostatní němé osoby. 12. Knihovník. 32—49. Učitel vestibulární s 18 žáky jakéhos takéhos nadání. 13. Spisovatel. 50—67. Učitel januální s 12 žáky. 14. Vydavatel. 68—77. Učitel atriální s 6 nada- 15. Školní dozorce. nějšími žáky. 16. Didaktik. 78. Mluvčí doslovu. 16 Vznešení a urození, ctihodní a slovutní pánově, i všechno vzácné diváctoo! Mluvit ve škole o škole a pro školu je věc zvlášť případná. Poněvadž jsme se tedy tak slavnostně shromáždili ve škole, mluvme o škole a čiňme pro školu, cokoli můžeme. Ale co je to, co můžeme? Za prvé vylévati prosby, aby se školám dobře dařilo, této naší i jiným. Za druhé také přičiňovat se, aby se jim dařilo. Toho se dosáhne, budou-li učitelé i žáci konat svou povinnost, pilně vyučujíce a pilně se učíce; ale také budou-li páni dozorci konat svou povinnost a pilně dohlížet na školy zařizujíce, napomínajíce a vymáhajíce, aby se všechno konalo správně. Činnost a úkoly všech těchto činitelů postaví vám dnes postupně před oči někteří ze žáků vaší školy (tím způsobem, o němž jsme již dostatečně ujištěni, že se vám zamlouvá); tedy, příznivci a přátelé, sledujte nás zatím blahovolně a pozorně! (Odejde s poklonou.) JEDNANÍ I, o jediném výstupu. (Ptolemaios, Platon, Eratosthenes, Apollonios. Plinius.) PTOLEMAIOS. Když jsme nedávno konali přehlídku řemeslníků, tu, přátelé, pamatujete se, radili jste mi, aby mistři svobodných umění nebyli mícháni k mistrům řemeslnickým, nýbrž aby byli zachováni k samostatné zkoušce. Poslechl jsem rady a odložil jsem tu věc. Ale nyní myslím, že by se nemělo déle odkládat, a proto jsem vás svolal, aby se provedla dnes. Nuže, povězte, odkud začít! PLATON, Vzdělanosti ke zdaru a tobě k věčné slávě nechť slouží, králi, chvalitebná vytrvalost, s níž moudře pokračuješ v započatém díle. Jsme zde na tvé zavolání, ke všemu připraveni po tvé vůli. Pokud jde o pracovní pořad, bude třeba, abychom především správně vytkli cíl, k němuž má směřovali řízení škol. 2 17 KRÁL. Jaký to bude cíl? PLATON. Pravá vzdělanost. Neboř lidská přirozenost bez ublazování hrubne, jak je zřejmo na nevzdělanýcb a barbarských národech, kde se lidé neliší od němé tváře ničím, leč že mluví, nebučí. Nevyhnutelně tedy musí býti lidé vzděláváni, předně jejich mysl k moudrosti, pak vůle k počestnému jednání a konečně jazyk k výmluvnosti. ERATOSTHENES. Moudře a podle pravdy řečeno! Neboť tři jsou věci, jimiž hlavně vynikají lidé nad zvířata: rozum, řeč a svobodné, moudré a počestné konání rozmanitých věcí; proto je nutno lidi učit, aby tuto svou trojí výsadu jako nějaký nebeský poklad znali, střežili a stále více rozmnožovali; a to opravdově, ne pro zdání; aby se člověk stával vedoucím, ne vědomůstkářem; výřečným, ne řečným; pěstitelem ctností doopravdy, ne na oko. APOLLONIOS. O, jak žádoucí je to věc, býti člověkem takto vzdělaným; to jest, míti mysl osvícenou, plnou představ; umět vyvolávat v mysli jiných tytéž představy přiměřenou řečí; a konečně míti ve své moci, co konáme i snášíme! Andělská jaksi dokonalost je to, chápeme-li ji v její plnosti. PLINIUS. Bezvadně usuzuješ, Apollonie! Jak veliká je mezera mezi člověkem a němou tváří, tak veliká je mezi vzdělancem a nevzdělancem. Ale k věci! Nástrojem k vzdělání jsou za prvé knihy, za druhé školy, za třetí styk se vzdělanci a cestování podnikané kvůli němu. Libo tedy nejjasnějšímu králi a učenému sboru, abychom si ten první nástroj vzali k prozkoumání na prvém místě, to jest abychom především vyšetřili, co je s knihami? PTOLEMAIOS. Dobrá rada; ale koho se máme vyptávat? PLINIUS. Soudil bych, že nejdříve máme zavolat člověka znalého psaní, písaře, aby podal zprávu o písmenách a psaní; pak lidi knižního oboru, totiž ty, kteří knihy píší, tisknou, váží, prodávají a uchovávají. PTOLEMAIOS. Učiň tak. Dej je zavolat! (Jde pro ně Plinius; zatím hraje hudbu.) JEDNÁNI II, výstup i. (Písař se svým nářadím.) KRÁL. Vyptávej se ho, Apollonie! APOLLONIOS. Dali jsme sem zavolat nějakého písaře; jsi to ty? 18 PÍSAŘ. Jsem, pane! APOLLONIOS. Kdo je to tedy písař? PÍSAŘ. Kdo vystihuje vnitřní myšlenky vnějšími znaky. APOLLONIOS. Kolikeré jsou ty znaky? PÍSAŘ. Trojí. Na prvém místě hieroglyfy, užívané kdysi u Egypťanů, při nichž se smysl věci označoval nějakým obrázkem. Na příklad, když chtěli označit prozřetelnost Boží, kreslili oko otevřené; když chtěli označit něčí nedbalost v úřadu, oko zavřené; když opatrnost, tedy hada; a tak bez konce. Za druhé jsou znaky věcné, dosud užívané u Číňanů; ty znaky píší tímtéž způsobem i národy rozbčných jazyků, ale každý je čte po své řeči. Znaky toho druhu máme my Evropané v číslicích; neboť 1657 znamená všem totéž, ale jinak toto číslo vysloví svým jazykem latiník, jinak Polák, jinak Němec, jinak Maďar atd. Kdybychom mohli jiné věci vyjádřit stejně tak jako čísla (jako mohou Číňané), mělo by to tu výhodu, že bychom mohli rukou rozprávět a pěstovat styky, k nimž je jazyk nezpůsobilý (pro rozličnost řečí). Značky třetího druhu jsou zdejší písmena, označující nejmenší zvuk jazyka: a, b, c atd., z nichž skládáním vznikají slůvka, věty, knihy. APOLLONIOS. Dobře rozlišuješ a jasně vykládáš; ale které z těchto trojích značek se zdají nejdokonalejší? PÍSAŘ. Písmena, poněvadž pomocí nich můžeme všechno vyjádřit přesněji a dokonce učit se neznámým jazykům. APOLLONIOS. Znamenitě, to je pěkné! Ale byl způsob psaní písmen vždycky takový, jako je u nás? PÍSAŘ. Naprosto ne! Neboť staré národy neznaly náš papír ani inkoust, pera a jiné věci. APOLLONIOS. Jakým způsobem tedy psali? PÍSAŘ. Nejdříve vytesávali písmena kladivem do kamene (jak i my dosud činíme na náhrobních kamenech pro dlouhé trvání). Pak je vrývali dlabátkem na tabulky z rozštípaných a uhlazených dřevěných desek (zejména bukových). Později je vrývali železným rydlem na lipové lýko neb na palmové a slezové listy nebo na plátno potažené voskem či sádrou, jako dosud s sebou nosíváme sádrové knížečky, vizte! (Sluší míti na paměti, že toto všechno musí býti ustavičně znázorňováno ukazováním skutečných věcí.) Nato psali na pergamen (to jest na blánu zhotovenou z ovčích koží v městě Pergamu); psali nilskou třtinou (to jest tenkým rákosem, rostoucím v Nilu). Teprve potom byl vynalezen papír 2* 19 z papyru, rostliny to dvouloketní, která má místo kůry velmi jemné a velmi široké obaly; tyto oddělovali od sebe jehlou, máčeli je v klihovité vodě, narovnávali je v Usu, sušili je na slunci a rozdělovali je ve svitky po dvaceti lístcích. My nyní užíváme hadrového papíru, inkoustu a husích brků. APOLLONIOS. O papíru netřeba mluvit; hned bude zavolán papírník. Vylož, jak se vyrábí inkoust. PÍSAŘ. Vezmeme libovolné množství duběnek a šestinu té váhy skalice, pak přidáme patnáctinu klouatiny a trochu kamence, aby inkoust neprosakoval a neplesnivěl. APOLLONIOS. Jak se upravuje pero, aby sloužilo k psaní? PÍSAŘ. Nejen to povím, nýbrž i ukáži. Vybere se pero (nej-lepší je husí nebo paví) s pevným a průsvitným brkem, jako je toto, vizte! Jeho drsnou část nejdříve uhladím hřbetem nožíku (takhle!), ostřím pak uříznu špici a oříznu konec po obou stranách tak, aby byl dvojboký (takhle!). Nato jej rozříznu, vizte, a udělám pro stékání inkoustu vřez, oříznu tento zářez a stejnoměrně přiříznu. Pak namočím a píši (ukáže to), potom ukládám pero do pouzdra (učiní tak). APOLLONIOS. O psaní už nemáš nic víc? PÍSAŘ. Židé a jiní Orientálci píší zprava doleva (takto!). Řekové a my ostatní Evropané zleva doprava, někteří Indové shora dolů (takhle!), stejně dobře čitelně. Mimo to znali staří íachygrafii, umění rychle psáti pomocí zkratek, jimiž stačili rukou zachytit mluvenou řeč nejen při diktování, nýbrž i při volné řeči. To umění zcela nedávno obnovili Angličané a říkají mu stenografie. Ale máme umění ještě rychlejší a pěknější než toto, knihtisk, jehož pomocí jediný člověk vytiskne za jediný den víc. než by mohla napsat spousta písařů. APOLLONIOS. Známá to věc a pojednáme hned přímo s tiskařem. Zatím král chválí tvou horlivost a vzkazuje ti královskou přízeň. JEDNANÍ II, výstup 2. (Lidé knižního oboru: papírník, knihtiskař, knihař čili oazaČ, knihkupec, knihovník — s příslušným nářadím.) KRÁL. Jednej s nimi, Eratosthene! ERATOSTHENES, Vy všichni se zabýváte knihami? PAPÍRNÍK. Já připravuji hmotu pro knihy, papír. TISKAŘ. Já jim dávám vnitřní tvar, písmo. KNIHAŘ. Já přidávám vnější tvar, vazbu. 20 KNIHKUPEC. Já knihy veřejně prodávám. KNIHOVNÍK. Já je skupuji a shromažďuji jako poklady moudrosti a uchovávám je. ERATOSTHENES. Důstojnou práci konáte všichni! Vyložte každý podrobněji o své činnosti. PAPÍRNÍK. Vysílám své hochy od ulice k ulici skupovat staré hadry; ty se rozcupují a utlukou na drť. rozmočí se v klejovité vodě a rozválejí se na Ušty (takto!); tak z nich zhotovuji blánu, které po starém způsobu říkáme papír. Nato jej skládám do menších složek čili knih po pětadvaceti aršících; dvacet těchto dává zase větší složku čili rys; deset rysů dává největší složku, balík. Takto jej prodávám; nic víc mi v této věci neprináleží. ERATOSTHENES. Co ty, tiskaři? TISKAŘ. Mém kovové typy písmen, ulité ve velkém počtu a rozřaděné po těchto přihrádkách. Můj sazeč je po jednom vybírá a skládá je v slova, slova v řádky (v délce této řádkové normy), řádky pak clo sloupců a stránek (list má totiž vždy jen doě stránky, ale jedna stránka mívá někdy dva, tři, čtyři sloupce): a když má tolik stránek, kolik stačí k vyplnění archu, uzavře všechny do tiskacího rámu, aby se nerozpadly. Pak celou tuto soupravu typů (říkáme tomu sazba) vloží tiskař do lisu, natře tiskařskou černí (zhotovenou z koptu a lněného oleje), přitiskne ji k papíru položenému nahoře a tak za chvilku potiskne celé archy, za den více než tisíc, všechny velmi přesně, jen byl-]i první oklep přesně opraven dovedným a přičinlivým korektorem. Když se dovrší počet výtisků (kolik jich chceme pojmout v jedno vydání, po stu nebo po tisíci), vyjmeme typy z lisu, očistíme je a zase je rozmetáme do příslušných přihrádek čili kas, aby se mohly znovu pohotově sestavit v jinou sazbu. A archy oschlé z tisku sbíráme, abychom je skládali v plné výtisky na prodej. ERATOSTHENES. Knihaři, vylož i ty o své účasti na i knihách! KNIHAŘ. Mým úkolem je knihy vázat, aby se s nimi daío pohodlně zacházet. Doslýchám se, že lidé mého řemesla měli dříve jméno /epici, poněvadž lepili listy k listům jen na samých okrajích, aby se daly svinout clo závitku, takhle! Nyní se nám j říká podle latiny kompaktoři, česky knihvazači, poněvadž sklá- dáme archy na rozměr stránek, pak je stloukáme kladivem, sešíváme, klínujeme na hřbetě a děláme ořízku (tímto hoblíkem). Vak je vážeme do dřevěných nebo papírových desek, potažených pergamentem nebo koží nebo hedvábím a zlatem; kraje spínáme 21 sponami neb svazujeme stuhami. Na větší knihy přiděláváme také oydutě kování po rozích a uprostřed (vizte!). ERATOSTHENES. Mají knihy rozmanité velikosti také své vlastní pojmenování? KNIH AR. Zajisté mají! Této největší knize se říká formát foliový (a ještě větší, než je tato, má rozměr královský foliový). Tyto menší jsou čtvrtka, osmerka, dvanácterka, šestnáclerka, osmnácterka, čtyřiadoacítka (ukáže každou zvlášf); v nich se totiž skládá arch na dva listy, na čtyři, na osm, dvanáct, šestnáct, osmnáct, čtyřiadvacet atd. Knížce delší na šířku se říká ležatá (hle!), knížce delší na výšku stojatá (tato!); a jestliže je nějaká kniha příliš velká, než aby se dala svázat najednou, dělí se ve svazky, na příklad Cicero. ERATOSTHENES. Nyní tvoje práce, ty knihkupce! KNIHKUPEC. Já rozšiřuji knihy za peníze; prodávám buď vázané nebo brožované (jak se říká, to jest nevázané), a to jednak doma ve svém knihkupectví, jednak po městech na výročních trzích, aby nikomu nikde nemohla chybět příležitost, opatřit si tyto nálevky moudrosti. ERATOSTHENES. Jaká práce s knihami připadá tobě. knihovníku? KNIHOVNÍK. Já sháním se všech stran cennější knihy, dávám je do vazby, stavím je do knihovny, řadím je po pořádku do polic a sestavuji seznamy knih, aby bylo možno najít každou, kterékoli bude třeba. Lepší knihy také vykládám na pulty, aby byly čtenářům hned po ruce. ERATOSTHENES. To je ovšem v pořádku. Ale vám všem. knižní družino, musím připomenout jménem našeho krále, že o vás jde špatná pověst! Výsad vzdelanecké obce, jíž sloužíte, prý chcete užívat, ale životem prý se nechcete lišit od hrubého | davu řemeslnického: poprávate si totiž Čas od času ohavnou zahálku, hýření a_ podobné ohavnosti. Je tomu tak? Mlčíte? Napravte se, sice vás vyhostíme do cechu hrubých řemesel. JEDNÁNI n, výstup 3. (Vydavatelé knih, to jest upravovatel a spisovatel.) PTOLEMAIOS. Nechtěl bys tyto zde oslovit ty, Platone? PLATON. Na tobě jest, králi, přikazovat, na nás jest poslouchat. Vy zde, vydejte rovněž počet ze svého konáni; děláte oba totéž dílo, či různé? 22 SPISOVATEL. Oba vydáváme knihy, on starobylé, já nové, právě napsané. PLATON. Jaké to, starobylé? VYDAVATEL. Všechny spisovatele, kteří něco moudrého napsali, ale jejichž spisy až dosud zůstaly v zapomenutí po knihovnách, vydobýváme a dobrodiním tisku jim pomáháme na světlo, aby také našemu věku vešly ve známost. PLATON. Máte pravé a neporušené rukopisy starých spisovatelů? . VYDAVATEL. Ne vždy, pane. Neboť původní rukopisy, kterým se říká originály, nedochovaly se až na naši dobu; a upo-grafy (to jest opisy) se často tak velice od sebe liší (i v názvech), že je leckdy velmi těžko rozhodnout o pravosti spisii, není-li pod-vržen, i o původním čtení, kde se rukopisy neshodují. Ale je předností dobrého kritika, všechno vystihnouti bezpečnými dohady a odkryti čtenářům pravý smysl místa buď vsuvkami vloženými do textu (takto) nebo odděleně poznámkami na okraji stránky nebo také na konci kapitoly neb knihy. PLATON. To vám dá nepochybně hodně práce! VYDAVATEL. Těžká to práce, to třeba přiznat, ale užitečná, poněvadž tím způsobem dáváme genie dřívějších věků do služby našeho myšlení, abychom z jejich poznatků měli prospěch my. NOVY SPISOVATEL. Ale poněvadž oni nemohli vědět všechno, je hodně věcí zůstaveno pilnosti pozdějších pokolení. Já a mně podobní usilujeme z lásky k obecnému dobru o to, abychom se nezdáli horší než naši předchůdci; a cokoli se dá lépe vybádati, to uveřejňujeme, aby světlo množilo světlo. PLATON. Po té stránce zasluhujete chvály, jen je-li to skutečně světlo, co se takto poskytuje, nikoli temnoty. Řekněte však, jak skládáte knihy? Jakým postupem pořádáte obsah? SPISOVATEL. Na titulní list se klade název, naznačující obsah knihy; následuje věnování knihy některému příznivci; pak předmluva ke čtenáři, plněji vykládající obsah a podávající poučení o správném užívání knihy. Pak se často přidávají doporučující projevy, napsané od přátel k chvále spisovatele i knihy; pak teprve následuje vlastní jádro knihy, totiž výklad, rozdělený v kapitoly a odstavce, a konečně závěr s ukazatelem obsahu neb i tiskových chyb. PLATON. Trochu ješitnosti se tu ovšem přimísí, ale prozatím přimhuřme oko. Jen toto připomínám: Chcete-li, aby vaše knihy šly na prodej a byly čtenářům užitečné, starejte se, aby byly psány o dobrých věcech a byly dobře zpracovány. A jestliže 23 se některá dočká nového vydání, hleďte, aby každé nové vydání bylo buď obohaceno lepšími myšlenkami nebo alespoň aby bylo opraveno, až nezbudou žádné chyby. Ale škodlivé knihy af nevycházejí nikdy, to mějte na péči! SPISOVATEL. Přičiníme se. VYDAVATEL. Budeme to míti na paměti. KRÁL (po jejich odchodu k své družině): Prozkoumali jsme ty, kteří upravují cestu pro vzdělání. Snad je již záhodno zavolat ty, kteří vzdělání přenášejí z knih na lidi. PLATON. To je nutné, poněvadž pouhé majetnictví učených knih neosvobozuje od nevzdělanosti; lidé sami mají býti vzdělaní. Radím tedy, přivésti sem ze škol učitele i žáky a vyšetřit, co a jak tam dělají. Na prvém místě však radím povolat školního dozorce a didaktika, abychom se od dozorce dozvěděli, jaký je stav škol, a od didaktika, jaký by mohl býti, kdyby se poměry daly zlep šiti. KRÁL. To je moudrá rada. Každý budiž zavolán zvlášf, nejdřív dozorce. S tím jednej ty. Plinie, a s didaktikem ty, Platone! (Plinius vyjde a přivede jej.) JEDNÁNI II, výstup i. (školní dozorce vstoupí a ucíioě se pokloní králi a družině. Na králův pokyn jej osloví Plinius takto:) PLINIUS. Buď zdráv, ctihodný muži! Tvá přítomnost je nám vítána. Zalíbilo se králi a učené družině povolat tě, abychom se od tebe předběžně poučili o stavu škol. Pouč nás tedy svědomitě v té věci.- ŠKOLNl DOZORCE. Již od mnoha let se rozmohly po rozmanitých národech stesky o úpadku škol. Ty stesky přijímám teď za své a dosvědčuji s rozhorlením i žalem, že si na školách v ničem nepočínají správně. PLINIUS. Jak to? Což nic nepomohlo, že lidé jako Erasmus, Melanchthon, Siurm a jiní, kteří před půl druhým stoletím křísili vzdělanost z nánosu barbarství, dali přitom také své rady o správném zřízeni škol? ŠKOLNT DOZORCE. Začaly školy vzkvétat, ale znovu vadnou; dým máme místo světla. PLINIUS. Což vám nepomohlo tobk didaktiků, kteří se vyskytli od padesáti let, Caselius, Lubinus, Ratke, Caecilius. Seydel 24 a hodně jiných, kteří se pokusili založit neklamné vyučova-ťelství? ŠKOLNÍ DOZORCE. Buď nic nebo málo. Vězíme v bahně zmatků. PLINIUS. Škoda! A což nedovedete vystihnout, kde vlastně to vázne a jaká je toho příčina, že léky nezapuzují nemoci, nýbrž je spíše ustalují a množí? DOZORCE. Příčiny nejsou celkem neznámé, ale my nedostačujeme na jejich odstranění! PLINIUS. Vyslov svobodně, co za tím dle tvého mínění vězí. DOZORCE. Nemáme lidí, kteří by se vážně chtěli, mohli nebo dovedli věnovat školám; všechno se děje jen povrchně. Jakou radu dali vzpomenutí dobří lidé, didaktikové, toho jsme takřka nepovědomi, nedbajíce seznámit se s tím; anebo jestliže někteří nejsou toho zcela nevědomí, přece jen se vyhýbají práci. Zkrátka a dobře, školy ustrnuly ve svých neduzích a nechtějí se dát ani burcovat, ani vzbudit. PLINIUS. Řekni, muži výborný, kdyby šlo po tvém, jakou by sis přál školu? DOZORCE. Já? Ach, kdyby Bůh ráčil vyšlyšeti mé vzdechy, věděl bych, čeho bych si přál! PLINIUS. Vylej upřímně svá přání! DOZORCE. Chtěl bych takovou školu, která by byla zcela doopravdy dílnou lidskosti, cvičíc mládež nejen k vědění, ale-ještě mnohem víc k počestným mravům, hlavně však k svaté bohopoctě a ke všemu, co vytváří podstatu lidství: tak aby každý, kdo je tu vzděláván, nestal se jen zlomkem člověka, nýbrž člověkem, schopným celý život moudře začínali a celý vésti zdárně ke konci; to jest, aby byl vyučen všechno správně chá-pati, všechno správně konati, o všem správně mluviti. A přál bych si. abychom měli neklamnou, krátkou a účinnou cestu, jak k tomu všemu mládež přivésti; aby se tak tato předehra života prováděla takřka hrou a aby škola byla opravdu hřištěm vzdělanosti, a ne těžkou duševní robotárnou. z níž by raději utíkali, než by na ní setrvali. PLATON. Tys náš člověk, milovaný muži, když dovedeš moudře přéti školám tyto tak veliké dary, přestože nedostačuješ na opatřování prostředků, jak se zdá. Nej milostivější králi, podle mého mínění si tento muž touhy zasluhuje, abys mu dal přisedati ve sboru svých mudrců, aby byl přítomen, poslouchal a radoval se, když se radíme o prostředcích, jak dospěti k cíli, po němž touží; aby pak s tím větší důvěrou nastupoval na dobré cesty, které nalezneme. 25 KRÁL. Rád souhlasím. Přisedni, výborný muži! A když se k nám připojuješ v tak vřelých touhách, připojuj se i v radách! DOZORCE. Míním, veliký králi, že nejsem hoden té pocty, abych byl počítán mezi tvé rádce. KRÁL. Spokoj se naším míněním a přisedni si! (Ten tak učiní s poklonou.) Co je teď na řadě? PLINIUS. Máme povolat didaktika. KRÁL. Jaký je původ a význam slova didaktik? PLATON. Didaskó je v řečtině učím, didaktos učený, didak-tikos schopný učit, čili znalec učení. KRÁL. Tedy nechť vejde! JEDNÁNI n, výstup 5. (Didaktik.) DIDAKTIK. Tu jsem, jménem královské výsosti jsa obeslán! PLATON. Buď zdráv, výborný muži! Vyprávěli královské výsosti, že tvým povoláním je didaktika; je tomu tak? DIDAKTIK. Jestliže zasluhuje jména povolání poctivá snaha, pomáhat jiným v jejich povolání, pak vyznávám, že jsem v počtu těch, kteří touží, aby těžké práce s výchovou mládeže mohly snadněji postupovat, a kteří sbírají dobré myšlenky sem směřující: to jest, jak by bylo možno pobývat ve školách, v dílnách lidskosti, s menší nesnází, s menším shonem a s menší omrzelostí, ale zato s větší snadností, s větší příjemností a s větším užitkem. Mládež (pokud si ovšem přeje moudře začínati a se zdarem přivésti ke konci svůj život) musí se na školách cvičit nejen v literatuře, nýbrž ve všem, co přivádí lidství k dokonalosti, čili má se předem naučit správně myslet, správně všechno konat a správně mluvit jedním nebo více jazyky. PLATON. To je v pořádku. Ale chtěli bychom také okusit didaktického umění. Vylož stručně, v čem záleží. DIDAKTIK. Didaktika je nauka, jak dobře vyučovati. Vyučovat pak znamená způsobit, aby také druhý se naučil a věděl, co ví jiný. A dobře učit znamená způsobit, aby se každý učil rychle, příjemně a do základu. PLATON. Proč přidáváš tu trojici: rychle, příjemně a do základu? DIDAKTIK. Poněvadž špatně učí, kdo k vědění přivádí zdlouhavě, namáhavě a zlomkovitě. Naprosto tedy musíme hledat nauku, podle níž bychom mohli učit rychle; neboť mnohému se musíme naučit pro potřebu života; nemáme tedy při žádné věci dlouho vězet, nýbrž postupovat rychle od jednoho k druhému. A učit příjemně: aby po celý průběh učení se žák necítil více unavován tím, co už je vykonáno, jako spíše povzbuzen k tomu, co zbývá konat. A učit do základu, aby se žák všemu, čemu se učí, také naučil v celistvosti a správně, až k pohotovému užívání. PLATON. Zlatá nauka, kdybychom ji mohli míti! DIDAKTIK. Můžeme ji míti, a milostí Boží už ji dokonce máme v ruce! PLATON. Naše ruce chtějí vidět! Věří jen, co vidí! DIDAKTIK. Což učení není tolik jako vedení? PLATON. Takřka: neboť se jde od něčeho známého k něčemu neznámému; ale co s tím? DIDAKTIK. Představme si tedy někoho, kdo dovede jiti v čele a ukazovat způsob chůze a nadto ujme slabého za ruku: nebude-li moci projiti kdokoli kamkoli? PLATON. Ukaž to v našem případě. DIDAKTIK. Učme všemu skrze příklady, pravidla a praktické využití, a naučíme všemu bezpečně, rychle, příjemně. Kdo vyučuje, ten ať napřed, prosím, ukáže pravdivý a jasný vzor věci (která se má poznati nebo konati) a nechť dá žákii dostatečnou lhůtu k pozorování. Pak nechť objasní předpisem nebo pravidlem, co a nač ta věc je a jak se dělá; a to jasně, aby mu žák musel rozumět. Konečně má uložit napodobování a býti přítomen při pokusu, aby hned provedl opravu, vidí-li chybný krok, až se žák odnaučí chybovat. A spolužáci, třeba je jich sebevíc, ať dávají zároveň pozor a nechť všichni slyší, cokoli se řekne jednomu; a cokoli se opravuje u jednoho, v tom se mají všichni odnaučovat omylům. A ještě toto: v jednom čase se má konat jen jediná věc, aby se nerozptylovala vnímavost; a žáci téže třídy nemají dělat práce různé, nýbrž všichni totéž. Za těchto podmínek má se pak jiti vždy postupně dál, tak jak věci ve skutečnosti za sebou jdou a jak na sobě závisí: jakoby po schodech dobře postavených dá se přivésti každá mysl až k vrcholkům kteréhokoli oboru. PLATON. To se asi snáze řekne, než vykoná. DIDAKTIK. Vykoná se to doopravdy. Jen bude-li učitel vzdělaný a učeni schopný a bude-li míti pohotovou dovednost, sdílet se s jinými o své vědění: a bude-li žák uÓelivý a kázně schopný, dychtě každodenně se dozvědět něco nového a naučit se tomu: oba budou míti radostný pocit a škola se stane — ve shodě se svým latinským jménem — hrou, neboť obe strany 26 27 budou konat svou práci hravě. A nadto jednostejnost vlídného vedení bude míti tu výhodu, že učitel, stoje na stupínku, může dostačit sebevětšímu počtu žáků. A žáci se budou o závod pobí-zeti a budou se bystřiti vzájemnou řevnivostí, poněvadž všechno se bude díti veřejně přede všemi. Tím způsobem budou nadaní rychle pokračovat, kdežto zdlouhavější překonají přece jenom své nesnáze, už neustálostí svých cvičení. To se ukáže při zkouškách. PLINIUS. Ukáže se, věř mi! Neboť jsme rozhodnuti, ověřit si spolehlivost slibů. Ale poslyš, nebude už příště třeba žádné kázně? DIDAKTIK. Kázeň se piusí pojiti k vyučování vždycky, aby se pro shovívavost ncvplížila nedbalost, zahálčivost nebo nevázaná zvůle. Proto ten, kdo si počíná nedbale, nechť dostane důtku; kdo pohrdá napomínáním, budiž trestán prutem; u koho se však zjistí zlovolná zatvrzelost, budiž vyloučen ze společnosti slušných žáků jako prašivá ovce ze stáda. Aíe učitel ať se má na pozoru před sklonem k bití; raději nechť dovoluje pilným žákům slušné osvěžení, procházky a společné hry, ba nechť se jich sám zúčastňuje, hledě opatřit pěkné druhy cviku. PLATON. Jaké rozdělení škol považuješ za správné? DIDAKTIK. Správně se rozdělují na školy obecné, na. gymnasia, a na vysoké školy. Obecná škola je pro začátečníky a pro školské učně, jejichž smysly mají býti cvičeny v oboru věcí hmotných. Gymnasia (jinak klasické školy) patří těm, kdož se učí jazykům a svobodným uměním a mají býti cvičeni poznávat tvářnost věcí. Konečně vysoké školy jsou pro ty, kteří hledají dokonalé vzdělání, to jest chápání podstaty věcí; tam působí profesoři čtyř fakult k tomu cíli, aby odtud vycházeli k obecnému dobrú filosofové, učitelé to lidského života, lékaři, právníci a bohoslovci. , PLATON. Byly již podniknuty na veřejných školách zkoušky s lepší metbodou? DIDAKTIK. Dosud ne v žádoucí míre. Málokteří si všímají dobrých rad, nýbrž spokojují se návykem. Přesto začínají leckde otvírat oči a pracovat lepším pořádkem. PLATON. Mnoho zdaru! Podejte zde, prosím, před nejjas-nějším králem ukázku! Zajdi do nejbližší školy a zauč učitele i žáky do své methody, aby se zakrátko provedla zkouška a ■ A mohlo se lépe uvidět, co je dobrého na té věci DIDAKTIK. Pokusím se s pomocí Boží. úm.' (Hudba.) JEDNÁNI III, výstup 1. (Didaktik.) DIDAKTIK. Vracím se, nejjasnější králi, zařídiv všechno ne zle, jak doufám, od nejnižší školy do nejvyšší. KRÁL. Naše blahopřání, zdaří-li se věc podle přání! Ale řekni, jak jsi vše zařídil? DIDAKTIK. Za poslední cíl a mez ustanovil jsem školám, učinit z každého hocha, přijatého na vzdělání, člověka způsobilého k vedení života hospodářského, občanského a církevního. Ale poněvadž se z dítěte nestane hned muž (musí totiž dříve projiti lety dětství, chlapeclví a jinošství), rozdělil jsem úkoly po třech školách tak, aby vychovávaly hocha po stupních až k mužné síle moudrosti. KRÁL. Vylož. jak. PLATON. Každé škole jsem vytyčil cíl, kam až má přivésti své žáky. Pak jsem dal každé spolehlivý násíroj, pomocí něhož by mohla přivésti žáky k tomuto cíli bezpečně. Konečně jsem ukázal způsob, jak užívat těchto nástrojů, způsob snadný a příjemný jak učitelům, lak žákům, a dále způsob vzájemného závodění žáků. Těmi způsoby dosáhnu, doufám, aby žáci dříve uviděli, že umějí všechnu učebnou látku, nežli zpozorují, že se tomu učí. KRÁL. Velká slova! Hleď, aby se potvrdila! DIDAKTIK. Skutečnost je potvrdí. Dejte, prosím, zavolat a vyzkoušet žáky od prvních až do posledních i s jejich tičiteli. abyste osobně spatřili, co a jak obojí dělají. Ale vyptejte se, libo-li, každého učitele za prvé, kam až má své žáky přivésti ve vědění, mravech a jazyku; za druhé, jaké nástroje má po ruce k bezpečnému provedení; za třetí, jak užívá těchto nástrojů, aby udržel žáky při čilosti a dosáhl příjemnou cestou slušných pokroků. Rád bych, abyste to ode všech vyžadovali i s předvedením, tak aby ukázali před vámi svůj postup sc žáky. Neboť teprve pak budete moci soudit o celé věci úplně. KRÁL (obrácen k svým): Co se vám zdá? PLATON. Souhlasím. ERATOSTHENES. Je to tak nejrozumnější. APOLLONIOS. Bude to pohodlné. PLINIUS. Ale jakým pořadem budou voláni? DIDAKTIK. Každou školu, obecnou, latinskou i vysokou, rozdělil jsem na tři třídy. První třída bude míti všude žáky začí- 29 f nající, druhá pokračující, třetí dokončující. Počněme tudíž s první a nejnižší třídou abecedářů. KRÁL. Budiž, nechť se dostaví. JEDNÁNI III, výstup 2. (Učitel čtení o školském dlouhém kabátě s holí v ruce a tři žáci, z nichž každý má o ruce dřevěnou tabulku s nedávno vymyšlenou živou abecedou a křídu.) KRÁL. Eratosthene, vezmi si je na starost! ERATOSTHENES. Ty jsi vůdcem tohoto drobného nárůdku? UČITEL. Mně jsou svěřeni na výchovu. ERATOSTHENES. K čemu je vychováváš? UČITEL. K zbožnosti, k dobrým mravům a k čtení, psaní i správnému vyslovování písmen. ERATOSTHENES. Jakým způsobem je cvičíš ne zbožnosti? UČITEL. Učím je slovem i příkladem vzývat Boha před školou i po škole, před jídlem i po jídle, před spaním i po spaní, a to kleče, s rukama sepjatýma, s očima vzhůru upřenýma a s výrazem vyjadřujícím naprostou oddanost. Časío jim připomínám, že všechno dobré přichází od dobrého Boha, stvořitele našeho; že jej proto musíme vždy vclebiti, daří-li se nám dobře, a prošiti, aby se nám nevedlo špatně; že musíme předcházeti Boží hněv bázní Boží a opravdovou účinnou zbožností. Aby pak vůli Boží dobře znali, opakuji s nimi každodenně Desatero a pro útěchu i Vyznání víry a podobně. Vodívám je také do sborů a učím je, aby si tam vedli zbožně jako před tváří Boží a andělů. Kázání slova Božího je sice nad jejich chápavost, ale přece si zvykají milovati stánky Boží a poznávati v sobe příslušníky církve a sluhy Páně. ERATOSTHENES. Zbožně jednáš. Jakým způsobem jim vštěpuješ mravy? UČITEL. Rovněž praxí; příkladem i napomínáním je přivykám zdrženlivosti v jídle a pití, k čistotě v oblékání, k úctě ke starším a k poslušnosti vždy pohotové stejně při rozkazech jako při zákazech; dále k pravdomluvnosti, aby nikdy nepodváděli* lhaním, a k spravedlnosti, aby se nikdy ničeho cizího nedotkli nebo skrytě nezmocnili; také k práci a k ustavičnému zaměstnání, af už vážnému nebo hravému, vždy s tím cílem, abych jim vštípil všestrannou čilost a odpor k zahálce. Rozmanitým způsobem zkouším vzbudit u nich snášenlivost vůči příkoří (coi jest základní křesíanská ctnost) a stálým cvičením v poslušnosti hledím dosáhnout, aby se dávali vésti raději cizí než vlastní vůlí. ERATOSTHENES. Krásné to cvičení! Zdá se, že sis hluboko vštípil známý výrok Senekův: Uč napřed mravům, polom moudrosti, nebof se jí bez dobrých mravů těžko učíme. Ale vylož, čemu je učíš z oboru moudrosti. UČITEL. Neučím-li ještě moudrosti samé, přece jen urovnávám před nimi alespoň cestu k moudrosti tím, že je krátkou a příjemnou cestou učím číst a psát (což je universálním nástrojem k získání každého vědění a klíčem k pokladům moudrosti). ERATOSTHENES. A za jakou dobu? UČITEL. Za jediný měsíc! ERATOSTHENES. Hle, jak rychle! A jakým postupem? UČITEL. Mám jediný nástroj, tuto tabulku. Předkládám žákům živou abecedu, která je na ní vymalována, zvířátka totiž, která vydávají zvuky jednotlivých hlásek. Žák se tedy dívá na kteréhokoli z těch živočichů, napodobuje jeho hlas a tak sám od sebe vysloví hlásku. A jak se ten zvuk píše, pozná z připojeného písmene a sám si zvykne ten tvar psáti. ERATOSTHENES. Jak to? Předveď nám to. UČITEL. Rád! lile, zde jsou nováčkové, včera mi odevzdaní a dosud písma neznalí. Ty naučím před vašima očima písmenům. Pojďte, synáčkové, pohrajeme si s těmito obrázky. ŽÁK. Dobře, pane učiteli! UČITEL (ukazuje na první obrázek): Co je to? ZÁK. Pták. UČITEL. Správně; ale jaký pták? ZÁK. Nevím. UČITEL. Ty druhý! TEN ŽÁK. Nevím. UČITEL. Povím vám to. Je io vrána. Ale víš, jak vrána krákorá? ZÁK. Nevím. UČITEL. Křičí takto: á, á, á. Udělej to po mně! ŽÁK. á, á, á. UČITEL. Ty druhý! ŽÁK. á, á, á. UČITEL. Dobře. Ale víš, jak se dá tento zvuk napsat? ŽÁK. Nevím. UČITEL. Nikdo z vás? ŽÁCI. Nikoli. 30 31 UČITEL. Naučím vás tomu. Ejhle, tu je již nakreslen: a. Kdykoli kdo z vás uvidí v nějaké knize takový tvar, vždy řekne (jako vrána dělá): cly tiT ti, (Pozn. Učitel ukáže.oe slovech na téže iabulce, kde přichází toto písmeno a, anebo rozkáže, aby sami hledali, až je douedou nalézti, to jest sami bez pomoci poznali.) UČITEL. Chcete je umět také psát? ŽÁCI. Chceme! UČITEL. Tomu se naučíte velmi snadno. Nejdříve ty, N., a vy •ostatní se dívejte! Hle, zde je dřevěné pisátko. Vezmi je třemi prsty pravé ruky (takhle!) a táhni jím po té písmeně (takhle!). {Žák to několikrát po něm udělá; konečně učitel:) Zde máš křídu, napiš totéž písmeno na černé ploše tabulky vedle toho prvního. (Žák to zkusí, stále se ohlížeje na vzor a říkaje si »a. tak se píše a«, až to bude umět; ne-li přesně, alespoň přibližně. Tak i druhý a třetí. Nato učitel:) Ejhle, již jste se naučili jednomu písmenku. Jak vyslovuješ, co jsi napsal? ŽÁK. a. UČITEL. Dobře, musím tě pochválit. ERÁTOSTHENES. Tedy jsi je už naučil jednomu písmenku? UČITEL. Naučil. ERÁTOSTHENES. jak postupuješ při ostatních? UČITEL. Týmž způsobem. Má methoda je jediná, vždy sama v sobě stejná. ERÁTOSTHENES. Ale nežli se naučí všem písmenkám, zapomenou první! UČITEL. To nemohou: neboť následující písmeno nebereme samo pro sebe, nýbrž s předcházejícím, takto a-b, b-a, a-c, c-a. e-d, d-e, atd. A jakmile znají celou abecedu, spojujeme střídavě všechna písmena navzájem, vždy zároveň slovem i písmem, takže již začínají i svá jména psát a chápat užitečnost psaní: j-á, t-y, o-n, P-a-v-e-l, P-e-t-r, atd. > ERÁTOSTHENES. A jaká závodní cvičení mají tito tvoji žáci? UČITEL. Dotazují se navzájem na obrázky: Co je to? Druhý odpoví: Beránek, husa, dudek, medvěd atd. Jak dělá beránek? — Béé. — A jak to píšeš? — Takto, b. A takovéto závodění se děje po celé tabulce přeskočmo a konečně i zpaměti, ERÁTOSTHENES. A jestliže to někdo nedovede, jaká, je ztráta? UČITEL. Výsměch, nebo lehký štulec od toho, komu nedovede odpovědět na otázku. Anebo dám každému několik ořechů; když kdo o ně z nedbalosti přijde, želí ztráty a má se po druhé na pozoru. 32 ERATOSTHENES. A když se naučí celé abecedě, co pak s nimi děláš? UČITEL. Pošlu je do třídy čtenářské. KRÁL (ke svým): Jak se vám líbí tato methoda? PLATON. Je dobrá, poněvadž je jednoduchá a příjemná na způsob hry. Neodstrašuje, nýbrž láká. APOLLONIOS. Hle, již se osvědčuje pravda slov Senekových: Dlouhá a nesnadná je cesta skrze pravidla, ale krátká a účinná skrze příklady. PLINIUS. Jestliže také na vyšších stupních bude možno takto pokračovat, bude didaktik zasluhovat díků za taková ulehčení. Neboť tak budou moci školy býti vpravdě hrou. DIDAKTIK. Bude možno vyzkoušet to; zavolejte další třídy. ERATOSTHENES. Slyšíte, synáčci, že se nám vaše hry líbí? Jděte, pokračujte v těch hrách, a zdar vašemu nadání! {Na pokyn učitelův vyjdou hoši s hlubokou poklonou před králem, za nimi učitel.) JEDNÁNÍ in, výstup 3, {Pokračný — nazvaný tak podle slova pokračovali — se sedmi žáky.) KRÁL. Vyptávej se jich, Apollonie! APOLLONIOS. Příteli, čemu učíš tyto své žáky? POKRAČNÝ. U mne se doučí čtení a psaní; v počtech a zpěvu se učí jen počátkům, plněji se učí dobrým mravům a zbožnosti. APOLLONIOS. Jakou to knihu nosíte v ruce, ty a tvá mládež? POKRAČNÝ. Je to první učebnice čtení a psaní, počtů a zpěvu, konečně mravů a zbožnosti. APOLLONIOS. Ukaž! (Učitel mu odevzdá jeden výtisk; Apol-lonios jej otevře řka:) K čemu jsou tyto puntíky, čárky, křížky, kroužky a polokroužky v takové pestrosti? POKRAČNÝ. Nejdříve se učí psáti tyto prvky, aby měli základy krasopisu; neboť z nich se skládají tahy písmen, jak ukazuje následující tabulka. APOLLONIOS. Tedy chceš, aby hned od začátku psali krásně? POKRAČNÝ. Je lépe dělat všechno krásně než ošklivě, a každá věc má své začátky. APOLLONIOS. Zkoušej tyto své žáky ty sám! 3 33 POKRAČNY (k nejbližšímu): Ty, čti třetí slabikovací tabulku! PRVNÍ ŽÁK. Arb, erb, irb, orb, urb; bra, bre, bri, bro, bru; bar, ber, bir, bor, bur, atd. 0- POKRAČNY. Ty druhý, čti jednoslabičná slůvka! DRUHY ŽÁK. Buk, bok; cep, cop; den, dub, hon, atd. POKRAČNY. Následující, dvojslabičná! . TRETÍ ŽÁK. Buben, duben, budem; tráva, kráva, brává; atd. POKRAČNY. Trojslabičná čti ty! ČTVRTÝ ŽÁK. Alena, halena, kalená, pálená; ulice, půlíce, police; atd. POKRAČNY. Dost! Ty další, čti čtyrslabičná! PÁTÝ ŽÁK. Polovina, polovice, jalovice, atd. POKRAČNY, Dost! Vidím, že ty také víš, co jsou slova čtyrslabičná a víceslabičná. Ty další, čti mravní pravidla! ŠESTÝ ŽÁK. Uč se mravům. Miluj ctnost. Vyhýbej se neřesti. Boj"se Boha. Anděly uctívej. Často se modli. Nepřísahej nikdy. Cti rodiče, poslouchej učitele. Chovej se skromně, ustupuj staršímu, mladšího šetři! APOLLONIOS. Šetři také času! Vidíme, že čteš dosti pohotově. Umíte to také nazpaměť ľ POKRAČNY. Všechno, co je v této knize, učí se všichni žáci nejdříve číst, pak přepisovat, nato rozumět a pamatovat, nakonec napodobovat a v životě zachovávat, APOLLONIOS. Výborně! Jaképak máte cvičení ve zbožnosti? POKRAČNY. Přečti alespoň názvy, ty další! SEDMY ŽÁK. i. Modlitba Páně. 2. Vyznání víry. 3. Desatero Božích přikázání. 4. O křtu. 5. O moci klíčů. 6. O večeři Páně. 7. Modlitba ranní. 8. Požehnání stolu. 9. Děkování po stole. 10. Modlitba večerní. 11. Boží sliby učiněné zbožným. 12. Kletby ohlášené bezbožným. APOLLONIOS. Krásně! Co přijde pak? POKRAČNY. Cvičení v počtech a zpěvu. APOLLONIOS. Také hudební nauce se učí? Nač? POKRAČNY. Odpověz zase ty! SEDMY ŽÁK. Hudební nauka učí zpěvu. Učím se jí proto, abych mohl žalmy, hymny a kterékoli duchovní písně vlastní pílí pěkně zpívat, zpěvem Boha chválit a svou duši těšit ve zbožném shromáždění i jinde. POKRAČNY. Které jsou hlavní věci hudební nauky? ŽÁK. Klíče, tóny, noty a hudební stupnice, skládající se z toho všeho. 34 POKRAČNY. Kolikero je Míčů? ŽÁK. SEDMERO: a, b, c, d, e, f, g. POKRAČNY. Ale kolik tónů? ŽÁK. Stejně tolik: Ut, re, mi, fa, sol, la, si. POKRAČNY. Co je nota? ŽÁK. Značka, ukazující, jak dlouho se má tón na jednom místě držet. POKRAČNY. Kolikeré jsou noty? ŽÁK. Rovněž sedmeré; největší I | ; dlouhá L_J • krátká — ; polokrátká O ; nejmenší ; polonejmenší ^ a osminka ^ POKRAČNY. Co je to hudební stupnice, ty druhý! ŠESTÝ ŽÁK, Stoupání a klesání hlasu po linkách a místech mezi linkami nahoru a dolů. * POKRAČNY. Jak zní tato stupnice? Zpívej! U« « «' »1 .1 f. ut „, Bl ,. sol u )a m. u m u ui Ut mi re f„ mi sol fa ]a |„ mi ,0] re u, POKRAČNY. K čemu je dobré znáti to? tyfŕLJnľcCehny Zpi'Va- Fa mi re mi fa sol la so], la sol fa mi, sol sol la fa sol mi rr -0—0- o g o la la sol fa re mi fa mi, la mi re ut, fa la sol fit re mi re POKRAČNY. Ty druhý, zazpívej tento sedmdesátý čtvrtý! §Er a 1u n „ 1»ru^s Sol mi fa sol sol mi fa re re ut, ut mi fa sol fa mi re mi U „ «0 1 U ° <> I , 1 i sol fa sol, sol fa mi re sol fa mi fa sol la sul, re mi fa sol re SES mi fa re re ut APOLLONIOS. Také ostatní tví žáci to umějí? POKRAČNY. Co u mne umí jeden, umějí všichni, poněvadž se všichni učí, čemu se jeden učí, i když chápe jeden rychleji než druhý. A jakmile se dobře naučí všemu z této knihy, postupují do další třídy, do třídy pozorovatelů. KRÁL. Chválím přičinlivost tvou i tvých žáků. Vraťte se ke svým cvičením. A zmínění pozorovatelé ať vstoupí; s nimi budeš jeďnati ty, Plinie! 36 JEDNANÍ m, výstup i. (Dovršný s hloučkem žáků, asi desíti.) PLINIUS. Také ty, dobrý muži, nám vylož napřed svůj úkol, k čemu směřuje tvá práce s těmito žáky. DOVRŠNÝ. Vedu je k rychlému čtení a psaní v mateřském jazyce, jakož i k pozorování a chápání nejdůležitějších věcí i s názvy, jimiž se má všechno vyjádřit. PLINIUS. Tak veliký úkol si stanovíš? Proč? DOVRŠNÝ. Poněvadž z této mé třídy půjdou jedni do latinských škol, druzí k řemeslům, k hospodářství nebo jinam; tedy aby nikdo neodešel bez dobré výbavy. PLINIUS. Bůh ti žehnej, že»vyhledáváš a přeješ svým žákům tolik dobrého. Ale pověz, co prospěje pro latinské vzdělání, že se těmto věcem u tebe takto naučili? DOVRŠNÝ. Velmi mnoho prospěje, jestliže si ode mne odnesou a do latinské školy přinesou co nejprobudilejŠí a nejvy-cvičenější smysly, zrak, sluch, jazyk, ruku. Neboť hbitost těchto nástrojů bude nejspolehlivějším prostředkem k získání velkého vzdělání. Čím víc a čím lip se u mne naučí, tím víc a tím pevněji budou moci stavět v latinské škole na základech zde položených. PLINIUS. Je pravděpodobné, co mluvíš. DIDAKTIK. Ne pravděpodobné, nýbrž zcela pravdivé. PLINIUS. Dobrá. Ale k čemu bude řemeslníkům a sedlákům, že se naučili takovým věcem? DOVRŠNÝ. Aby se i oni stávali podobnější lidem než němým tvářím; aby pozorněji poslouchali a lépe chápali kázání slova Božího, kdykoli je slyší; aby s bystřejším zrakem choddi mezi skutky Božími a rozumněji konali své úkoly; a tak aby i mezi prostým lidem ponenáhlu mizela nevědomost, hrubost, barbarství a bezbožnost. PLINIUS. Moudré to přání! Máš, prosím tě, k těmto svým cílům tak žádoucím také přiměřené prostředky? DOVRŠNÝ. Mám! Hle, zde je jediná kniha, ba spíše knížka, poskytující sdostatek látky pro všechno naše cvičení. PLINIUS. Jaká je to kniha? DOVRŠNÝ. Je to soubor věcí vnímatelných, to jest pravý jmenoslov všech podstatných věcí ve světě a úkonů v životě, předvedený názorně také zraku. Neboť cokoli se dá malovati a očím předvésti, to zde stojí zobrazeno, dostává jméno a popisuje se po svých částech. 37 .PLINIUS. Podej ukázku! DOVRŠNY. Čti, ty první, co je u prvního obrazu! HOCH. BŮH. PLINIUS. Jakže? I Boha malujete? DOVRŠNY. Malujeme ho ve způsobu světla, pokud se dá světlo malovat. Ale račte dříve slyšet než soudit. Čti, hochu! HOCH (čte rychle): Bůh byl od věků a trvá na věky, nepochopitelné světlo, moc nesmírná, dobrota nevyčerpatelná, která 0 sobě pojala a mimo sebe vytvořila veškerenstvo věcí. kterému říkáme svět. DOVRŠNY. Následující, čti, co následuje! DRUHY HOCH. SVET. Bůh stvořil svět. Na nebi jsou hvězdy; mraky visí ve vzduchu; ptáci létají pod mraky: ryby plovou ve vodě. Země má hory, lesy, pole, zvířata, lidi. Tak máme Čtyři živly, největší tělesa světová, plná svých obyvatel. PLINIUS. Tak probíráte všechny věci světa? DOVRŠNY. Ano, a díváme se zároveň na obrázky, abychom se současně učili znáti věci. jejichž jména jsme vyslovili. PLINIUS. Hezky! Ale to se týká vědění: co však máte ke cvičení mravů a zbožnosti? i DOVRŠNY. Celá mravouka je podobně vyjádřena na svých místech, a podobně to, co patří k náboženství, PLINIUS. Důmyslná knížka, to uznávám. Ale jak ji probíráš? DOVRŠNY. To vyložím. Jednoho dne probereme jeden obrázek s příslušným výkladem a s cvičením v tomto pořadí: První hodinu přečtu žákům nadpis, dávám prohlížet obrázek a vysvětluji jednotlivé části slovy, jež podává popis pod obrázkem, nebo také jinými, která vedou k lepšímu pochopení. Pak zkouším, zda dobře rozumějí. Příští hodina se stráví čtením, při němž všichni žáci po pořádku na vykají své oči a jazyk rychlosti, až do konce hodiny. Třetí hodinu opisují tentýž text do svých sešitků, co nejrychleji mohou. Přitom se jeví rozdílná schopnost k rychlému psaní, takže jedni provedou opis stěží jednou (při delších úlohách), kdežto druzí dvakrát, třikrát neb 1 vícekrát. Čtvrtou hodinu odříkávají zpaměti to všechno, co slyšeli vykládat, co tolikrál přečti i a opsali. Aby loto cvičení paměti postupovalo pevněji, přesunuji je na zítřek ráno. Tím se stává, že každodenní učení začíná (po skončení modliteb) řádným utvrzováním látky ze včerejška a teprve druhou hodinu se přistupuje k nové práci. PLINIUS. Pěkný rozvrh! Ale co mají žáci k vzájemnému závodění? 38 DOVRŠNY. Soukromě si navzájem ukazují obrázky, prohlížejí si je a vysvětlují; před učitelem se pak soupeři vyzývají k závodění v rychlosti ruky, čtvrtou hodinu k závodění ve spolehlivosti paměti. Vítěz se za odměnu posadí na přednější místo. PLINIUS (ohlédne se na krále, KRÁL pak): Jsme spokojeni tvou důmyslnou přičinlivostí. Pokračuj, jak jsi začal: tvá škola bude cvičištěm zdravé mysli. (Odejdou. Nato DIDAKTIK): Vyjdu, dovolíte-li, lépe uspořádat třídy latinské Skok. které mají nastoupit k přehlídce. KRÁL. Nuže jdi! Získáš hlavní výhru, jestliže všade takto spojíš příjemné s užitečným. Ale neprodlévej dlouho! DIDAKTIK. Hned se vrátím. (Hudba.) JEDNÁNÍ IV, výstup i. DIDAKTIK. Bylo nám uloženo, spojovati příjemné s užitečným. To jsme také udělali, nejjasnější králi! Jen zůstane-li při předsevzetí, dopřávat mládeži slušnou zábavu, pak vám žáci způsobí potěšení svými půvabnými a nadmíru užitečnými hrami. KRÁL. Také o latinském učení to máme doufat? DIDAKTIK. To slibuji. Methodu máme universální, hodící se ke. každému učení: to se hned ukáže na příkladech. KRÁL. Nechť se ukáže! Ať vejdou! A ty se posaď s námi a dávej otázky těm svým příslušníkům, čili, jak rád říkáš, pohřej si s nimi, zatím co my se budeme dívat. DIDAKTIK (s poklonou): Totéž mohu udělat stoje. KRÁL. Sedni si k dozorci! Nadále se budeme již společně radit o zdaru škol. (Tedy se posadí.) .JEDNÁNÍ IV, výstup 2. (Vestibulární učitel s 18 Mku.) DIDAKTIK. Jako cíl latinské školy jsme stanovili znalost latiny, a to čistou, vybranou a úplnou, která nese s sebou poznání takřka všech věcí. Ale poněvadž toto učení, tak rozsáhlé a tak věcné, je něco velikého a vyžaduje různé i rozličně opa- 39 kované úkony mysli, jazyka i ruky, rozdělili jsme je na tři stupne čili třídy. Tedy vylož, učiteli první třídy, kam až máš dovésti své žáky, po jak bezpečných cestách a jak pěknými výhodami. UČITEL. Mně je uloženo položit základy vzdělání a latinského jazyka; mám je dovésti až tak daleko, 1. aby dovedli všechno latinské s plnou pohotovostí číst, zcela přesně vyslovovat a pokud možno krásně a rychle psát; 2. aby se naučili základním slovům latinského jazyka, správně je chápajíce a správně jich užívajíce; 3. aby dovedli skloňovat i časovat všechny pravidelné vzory a znali první základy skladby. DIDAKTIK, Jaké máš prostředky, abys je k tomu přivedl? UČITEL. Trojí knihu: í. První, hle, je Prvouka latiny, kde se učí latinsky číst a psát a kde mají v doslovném překladu ty krátké mravní průpovědi i cvičení zbožnosti, jak jsou obsaženy v české první učebnici. 2. Druhá kniha je Souborný přehled vní-matelného světa, kniha, s níž se také už na obecné škole důkladně seznámili; zde sc musí probírat proto, aby si tímto způsobem snáze zvykli na latinu, když si všechno odpovídá slovo za slovem. 3. Třetí knížka, zvaná Vestibulum latinského jazyka, má slova i věci v tak umělém sestavení, aby spolu s připojeným slovníkem a s počáteční mluvnicí otvírala nepozorovatelně cestu jak k věcnému poznání, tak k následující mluvnici. DIDAKTIK. Jaký způsob zachováváte při probírání těchto knížek? UČITEL. Napřed jim všechno ukazuji a vysvětluji já, a teprve až všechno řádně pochopí (aby napodobování nebylo tupé), ukládám jim dělat tímtéž způsobem totéž a opravuji chyby; nakonec po dostatečném pochopení a utvrzení cvikem žáci se sami navzájem vyzývají a cvičí závoděním o přednější místo. DIDAKTIK. Ukaž to na příkladech! UČITEL (obrácen k žákům): Ty poslední, vyzvi někoho z těchto přednějších a proháněj ho otázkami, zda bude moci správně odpovědět na všechno z toho, čemu jste se už naučili. POSLEDNÍ ŽÁK. Vyzývám prvního. Ty, které je první a základní rozdělení věcí? (Ten. mlčí.) Nevíš? Povím ti. Věci se dělí na všechno, něco, nic. Postup mi své místo! PRVNÍ ŽÁK. Táto otázka nestojí takto ve Vestibulu! PŘEDEŠLY ŽÁK. Ale tak nám ji vykládal pan učitel! UČITEL. Tak jest, zvítězil on! Vyměňte si své místo. Ty předposlední, vyzvi někoho! PREDPOSLEDNÍ. Ty druhý, kolik je věcí, které patří do rozsahu pojmu všechno? 40 DRUHÝ. Bůh, svět, člověk. PŘEDPOSLEDNÍ. Proč se o Bohu říká »všechno«? DRUHY. Protože stvořil všecko. PREDPOSLEDNÍ. Proč se říká světu všechno? DRUHÝ. Poněvadž obsahuje všechno. PŘEDPOSLEDNÍ. Proč člověku? (Když soupeř mlčí a drbe se za uchem, řekfle předposlední sám:) Poněvadž se dívá na všechno a je takřka svět v malém a Bůh v malém. Tak řekl pan učitel. UČITEL (k druhému): Jak jsi to mohl zapomenout? Čis nedával pozor? Nes hanbu své nedbalosti! Ustup s místa. (Vymění si tedy místo.) DIDAKTIK. Vidím, že váš postup je dobrý. V mluvnici máte také nějaký příjemný způsob závodění? UČITEL. Máme mluvnické hrací karty. DIDAKTIK. Podejte ukázku! UČITEL (vyjme svazeček karet a odevzdá je prvnímu žáku se slovy): Tu máš syntaktické karty! Rozděl je, a které číslo na koho přijde, ten podle toho pravidla, které má stejné číslo, vyřkne slovo a připojí je k předešlým tak, aby vyšla plná, třeba sebedelší věta. PRVNÍ ŽÁK převezme karty, zamíchá je a rozdělí, Syntaktických pravidel ve Vestibulu je ovšem jen patnáct. Navíc je přidána karta, která má číslo 1; kdo ji dostane, zaháií rozmluvu tím, že vyřkne nějaký nominativ nebo vokativ, na příklad schola, K tomu slovu připojí podle 1. pravidla následující žák jiné jméno v tomtéž pádě, na příklad: schola officina. Třetí žák podle druhého pravidla přidá jiné jméno v genitivu, na příklad officina humanitatis. (NB. Kdo bude mít kartu číslo 17, ten bude zapisovatelem a zapíše slova pronesená ode všech.) Čtvrtý žák ozdobí podle třetího pravidla všechna jména přídavnými jmény téhož čísla, rodu a pádu, na příklad bona schola, pulchra officina humanitatis verae. Pátý podle čtvrtého pravidla připojí k přídavnému jménu (připouští-li to věc) dativ na označení, komu je věc taková, na př. bona nobis. Šestý k týmž přídavným jménům připojí ablativ, ukazující, čím nebo po jaké stránce je věc takovou, na příklad schola bona constitutione, pulchra exer-citiis. Sedmý připojí mocí šestého pravidla k nominativu příslušné sloveso určité stejného čísla a osoby, na příklad schola est, expolit (ingenia), reddít (doctos) atd. Osmý podle sedmého pravidla řekne: Est nobis, expolit pueris (mentem), reddit pa-rentibus aut rei publicae atd. Devátý mocí pravidla osmého řekne: expolit linguam, mentem; reddit doctos, moratos, so/řer- 41 tes, pios. Desátý přidá vedením pravidla devátého ablativy nástrojové, perpolit (ingenia) exemplis, praecepiis exercitiisque perpetuis. Jedenáctý změní podle rady desátého pravidla tvar určitý za neurčitý a přidá jiné sloveso v tvaru určitém, místo expolit říkaje expolire potest nebo scit, vult, quaerit, solet atd. Dvanáctý přidá k slovesům příslovce pomocí pravidla jedenáctého, expolit pulchre, cito atd. Třináctý změní nějaký určitý tvar za participium (podle pokynu pravidla dvanáctého), na příklad expoliens ingenia. Čtrnáctý přidá (bude-li možno) k přídavným jménům a adverbiíin adverbia (vedením pravidla třináctého), jako schola valde bona, officina admodum pulchra. satis pulchra. Patnáctý zkusí přidat k jménům předložky (vždy s příslušným pádem podle pravidla čtrnáctého) a tak zpestří sloh, na příklad de schola bona, pro nobis per constitutionem. ultra sensus atd. Šestnáctý, uvidí-li více podstatných neb přídavných jmen nebo adverbií. spojí je spojkami, spojujícími stejné pády, časy neb způsoby, jako expolit sensus et meritem et linguam cum exemplis tum praeceptis, ium exercitiis atd. Sedmnáctý již provedl svůj úkol, neboť všechno toto zapisoval. Úlohou osmnáctého jest, ze slov tímto způsobem shromážděných sestavit úplnou, dobře spořádanou větu, neb je-li snesených slov příliš mnoho, dvě nebo tři věty. Na příklad: Schola bona per constitutionem bonám est pulchra humanitafis verae officina, optartda juventuti, parentibus et rei publicae, quia quaerit ex-colere sensus et linguam et mentes, reddens doctos, bene moraios, sollertes, pios etc. (Škola, dobrá svým dobrým zřízením, je krásnou dílnou pravé lidskosti, žádoucí mládeži, rodičům i státu, poněvadž hledí vzdělati smysly, jazyk i mysl, činíc žáky učenými, mravnými, pilnými, zbožnými atd.) (Toto se zde uvádí pouhým vyprávěním: ve skutečnosti předvedou hoši tuto hru před očima diváctva, a uzná-li se za vhodné, uloží se jim opakovat tu hru na kterékoli thema z 1. kapitoly Vestibula. Konečně, když hru skončí:) DIDAKTIK. Ne zle jste hráli. Ale kdo v takovéto hře vyhrává nebo prohrává? UČITEL. Prohrává, kdo nedovedl uvésti na své pravidlo žádný příklad, aneb jen příklad velmi nejapný; vyhrává však, kdo váznoucímu pomůže. Ale konečnou výhru získává ten, kdo dovede najít chybu u posledního pořadatele a opravit ji co nejlépe. DIDAKTIK. Ale jakou odměnu dostane vítěz, a jaký trest ten, kdo prohraje? 42 UČITEL. Vítěz získává chválu, poražený výsměch, a to tím víc, čím větší se pozoruje píle nebo nedbalost, DIDAKTIK. Máte jiné podobné karty k mluvnici? UČITEL. Máme, pro hravé opakování skloňování a časování, hbo-li poslechnout. KRÁL. Musíme^yslechnout ještě jiné. (A obrácen k sDým rádcům řekne:) Jak soudíte, má .se tento druh cvičení schválit? PLATON. Tyto hříčky vedou k vážným věcem. ERATOSTHENES. Již dávno jsme potřebovali takové prostředky, které by dětem os lazov a ly práci. DOZORCE. Ale není v tom skryto nebezpečí, že tím způsobem budou přilákáni ke hře skutečnými hracími kartami? APOLLONIOS. Ba naopak, tento vynález směřuje k posměchu a pohrdání hracími kartami, poněvadž velmi lehko poznají, že při karbanu nejde o nic, leč o ztrátu času beze všeho zisku, kdežto zde že máme velmi užitečné cvičení s toutéž nebo s ještě větší zábavou (neboC r> obojím případě záleží na náhodě a na vtipu). PLINIUS. Myslím také tak. KRÁL. Zabývejte se tedy dále, synáčkové, takovýmto hravým způsobem vzdělání pod naší přízní a s obecným souhlasem všech dobrých lidí; den ode dne vzrůstej váš rozlet k větším a lepším cílům. Zatím odejděte a vraťte se kolem oběda; dám vám připravit malou hostinu. (Všichni se pokloní před králem u vyjdou.) JEDNÁNI IV, výstup 5. (Učitel januální s 12 y.áky.) DIDAKTIK. Do tvého cechu postupují žáčci třídy vestibu-lární; kam až, příteli, je máš dovésti od spolehlivě položených základů jazykových i věcných? UČITEL. Mým íikolem jest ukázat a vysvětlit jim v hlavních věcech celou stavbu věcí i jazyka a naučit je praktickému využití všeho. DIDAKTIK. Rozsáhlé pole jsi získal k prokázání své horlivosti! Ale jaké máš prostředky k tomu cíli? UČITEL. Hle, tato trojjediná kniha, nadepsaná Brána jazyků, opatří všechno! Neboť první její část obsahuje stavivo jazyka latinského, slovník, kde se najde kterékoli základní slovo, vysílající své větve a rozvíjející se v úplný strom. Druhá část. mluv- 43 nice, učí, jak máme to stavivo přizpůsobovat, otesávat, zpracovávat na klády a trámy, a konečné jak z nich budovat zdi a stropy, to jest učí nás ohýbati už všechna slova a splétati z nich souvislou řeč. Třetí část konečně ukazuje pravé využití předešlých, podávající stručný přehled všech věcí slohem prostým a přirozeným k jednoduchému vystižení kterékoli věci; má název věci a jejich jména. DIDAKTIK. To nám není neznámo. Ale chceme od tebe vědět, jakým způsobem probíráš tyto knížky a jakými výhodami usnadňuješ a zpříjemňuješ svým žákům práci. UČITEL. Už pouhé seřadění látky, kterou budeme probírat, je obratným tahem, aby se nic nemohlo zdát zvlášť nesnadné. Slovník totiž nepřináší nic nového, nýbrž pouze rozvádí věci známé z dřívějška (základní slova latinského jazyka); jednotlivá slova odvozená ze základních mají při sobě hned vysvětlení (jednak tu a tam stručnou definicí, jednak všude překladem do mateřského jazyka). Pokud se zabýváme slovníkem, nedbáme na nic než na význam slov; dokud se zabýváme mluvnicí, dbáme jen stavby slov, rčení a vět; a pokud se zabýváme textem, dbáme jedině věcí, poněvadž významy slov už známe ze slovníku, ohýbání a spojování slov už z mluvnice; nic tu nezbývá než těšit se pozorováním věcí a takřka pást svou mysl věcným poznáním. DIDAKTIK. Správně, pokud jde o pořadí. Ale už vylož, jak postupuješ v jednotlivých částech! UČITEL. Slovník probíráme čtením, opětovným čtením a vykládáním (jeden po druhém, já vždy první) a také tím, že z něho bereme látku k tvoření nových vět. DIDAKTIK. Nuže, ukaž nám to na příkladu! UČITEL uchopí slovník (podle jeho příkladu hned i všichni žáci) a předčítá libovolný základní výraz s jeho odvozeninami a složeninami, na příklad acerbus — nejdřív jen latinsky. Po učitelovi začne nejbližší žák a tak dále pořadem. Pak zase učitel, vraceje se k latinským slovům, přeloží je každé zvlášť mateřským jazykem a vyzve žáky, aby to říkali po něm. Budou tedy podle něho odříkávat. Pak řekne učitel: Zdali pak si to někdo po tolikerém opakování zapamatoval? Nato se kdosi pokusí, ale uvázne: jiný, pokročilejší, odříká všechno a je pochválen. Tu jeden z menších: Pane, také já už to umím! Učitel: Tedy odříkej! (Odříkává.) NB. Ale nesmí se vzíti základní slovo příliš1 plodné, jako je ago, dico, facio atd., nýbrž pro úsporu času jen slovo chudší, na příklad schola, studium, charta, aemulus atd. 44 UČITEL (nato): Napište si větu k překladu do latiny: Tyto hrušky jsšu trpké, protože nezralé; trpkne mi po nich na jazyku; zdrž se jich pro trpkost. Ale ještě víc se měj na pozoru, abys nikoho neroztrpčil trpkými slovy neb skutky. — (Pak řekne:) Přeložte to do latiny. A kdo bude mít větu hotovou první, af čte první! ŽÁK, Pane, už to mám. UČITEL. Čti, a vy ostatní poslouchejte; a jestliže někdo zpozoruje chybu, pověz to! {Vzhledem k tomu. musí se vyskytnout chyba, nějaký bohemismus nebo chybný tvar, u jména, pokud se týká rodu nebo pádu, u slovesa v čase nebo způsobu; ty chyby někteří z žáků hned na místě ukáží a opraví.) DIDAKTIK. V této věci nemáte žádný druh závodění? UČITEL. Máme, pane! Po probrání kterékoli kapitoly slovníku se dovoluje, aby se žáci vyzývali po dvou, kdo dovede hbitěji odříkávat zpaměti. DIDAKTIK. Chceme příklad! UČITEL. Ty a ty (vybere dva), proveďte závod o nějaké základní slovo, začínající písmenou s, proti němuž postavte jiné slovo stejně rozvětvené; ale hleďte vyjadřovat také herecky, cokoli možno! (Když žáci listují ve slovníku a z nerozhodnosti váhají, dá jim učitel sám dva úkoly stejného rozsahu: *schola* a * studium'; oba odříkají hbitě. Pak dá učitel jiným dvěma slova *struere* a >stringeret. Slabší žák odříká hbitě odstavec >siruere*, také se slušným znázorňováním; druhý vsak uvázne ke konci svého úkolu při slově praestigiator atd. První jej opraví a tak ho sesadí s jeho místa.) DIDAKTIK. Dosti, dosti! Probrali jste tímto způsobem již celý slovník? UČITEL. Ano! DIDAKTIK. Za jakou dobu? UČITEL.-Za pět měsíců. DIDAKTIK. S jakým výsledkem? UČITEL. Ať to poví některý z žáků! Ty! ÍÁK, Jestliže jsem předtím nahlédl do některé latinské knihy, rozumě] jsem sotva každému desátému slovu, ale smysl jsem mohl postihnout sotva kde. Zato nyní, když jsme takto probrali slovník, rozumím skoro všemu, nač se podívám. UČITEL. Už tak velice jsi sám se sebou spokojen? Bratříčku, spokojenější budeš se sebou i s jinými, jestliže se dobře naučíš i januální mluvnici, která tu jde hned za slovníkem; ta tě naučí 45 nejenom rozumět cizím větám, nýbrž i skládat bez chyby věty vlastní; a ještě mnohem více, až v následujícím textu Brány provedeš přehlídku věcí. Přeješ si toho opravdu? ŽÁK. Kéž jen brzy! DIDAKTIK, Co obsahuje vaše januálnt mluvnice? UČITEL. Doplňky mluvnice vestibulární; učí nejen chápat, nýbrž i napodobovat veškeré možnosti jazyka, pokud jde o prostou stavbu slov, obratů, vět i souvětí; a to snáze a bezpečněji, než by to šlo pod vedením běžných mluvnic. DIDAKTIK. Můžete nám to znázornit nějakým stručným příkladem? UČITEL. V kterém oboru? Libo něco z nauky o slonu (podle běžných mluvnic bych řekl: z etymologie), či z nauky o spojování slov (čili podle běžných mluvnic ze syntaxe) anebo z nauky o větě a souvětí (čehož se běžné mluvnice nedotýkají)? DIDAKTIK. Promluvte o větě, ale s praktickým využitím. UČITEL (obrácen h svým): Pojďte, žáčci, a ukažte, čemu jste se naučili z dvanácté kapitoly januální mluvnice. Ty první, co je věta? PRVNÍ. Spojenina slov a obratů, něco o něčem tvrdící, popírající neb se dotazující. UČITEL. Dej příklad. ZÁK. Kdo je tu? je věta tázací. Já tu jsem je věta tvrdící. Bratr tu není je věta záporná, UČITEL. Co je základem věty? ZÁK. Nominativ s určitým slovesem. UČITEL. Správně! Další! Kolikeré jsou věty? ŽÁK. Trojí: Jednoduché, složené, stažené. UČITEL. Co je věta jednoduchá? ŽÁK. Kde se jen jedno o jednom ptáme nebo odpovídáme. Na příklad: Kdo byl Daniel? Daniel byl prorok. UČITEL. Co je věta složená? ŽÁK. Kde se činí o více podmctech více výpovědí, jako: Daniel byl prorok, Petr však byl apoštol. UČITEL. Co je věta stažená? ŽÁK. Kde je zakrytě obsaženo více výpovědí o více věcech, na příklad: Bude prý mír, Nebof tato věta se rozkládá ve dvě: Lidé říkají, že bude mír. UČITEL. Zdalipak se dá i trojí věta stáhnout v jednu? ŽÁK. Nevím. UČITEL. Ty čtvrtý, víš to? ČTVRTÝ ŽÁK. V mluvnici máme příklad: Chtěj nechtěj stane se; to znamená: ar ty chceš (hle, jedna věta), aí ty nechceš (hle. 46 I « druhá), toto se siane (hle, třetí, každá mající svůj podmět a své sloveso určité). UČITEL. Ty pátý, co je ve větě středem, k němuž mají všechna ostatní slova vztah? ŽÁK. Sloveso určité. UČITEL. Ukaž to na této prosté větě: Adam na nás bedně uvalil smrt svým přestupkem. Znázorňuj na tabuli! ŽÁK (nakreslí takto): na nás bedně Adam uvalil smrt svým přestupkem Hle, zde má všechno podle nějakého pravidla vztah k slovesu suvalih (jako v kruhu všechny paprsky ke středu). Totiž: Adam uvalil, podle pravidla VI.; uvalil smrt, VIII. pravidlo; uvalil na nás, VIL pravidlo; uvalil bedně, XI. pravidlo; uvalil přestupkem, IX. pravidlo; svým přestupkem, podle III. pravidla. UČITEL. Dovedeš rozviti tuto včtu připojením jiných slov podle jiných pravidel? ZÁK. Dovedu, libo-li. UČITEL. Pospěš! ZÁK. Podle pravidla I. přidám k jménu podstatnému jiné jméno v tomtéž pádě: Adam otec; podle pravidla II. jiné jméno v genitivu, otec lidí; podle třetího přidám přídavné jméno, kdekoli budu moci, a podle jiných pravidel, cokoli bude třeba, takto: Adam, stvořený z hlíny země, první otec všech lidí (nej-škodlioějších již sobě samým náklonností k hříchu), uvalil na nás všechny jistou smrt svým lehkomyslným přestupkem, příliš snadno věře ďáblu, hledícímu zničit nás všechny skrze něho a v něm. UČITEL, Jsou tu příklady na všechna pravidla? ŽÁK. Jsou! UČITEL. Kolik slov jsi snesl v tuto větu? ZÁK (napřed počítá, konečně odpoví): Třicet osm. UČITEL, Je to tedy věta složená? ŽÁK. Není složená, je jednoduchá. UČITEL. Proč? ZÁK. Poněvadž má jen jediný nominativ. Adam, a jediné sloveso určité, uvalil. AI UČITEL. K čemu je tedy tolik ostatních slov? ŽÁK. Doplňují smysl. UČITEL. Ty další, dovedeš z této jednoduché vety utvořit složenou? ŽÁK. Dovedu, klada více nominativů a sloves určitých, neb .alespoň jedno z obého, UČITEL. Řekni větu slučovací. ŽÁK. I Adam i Eva svým přestupkem uvalili na náa smrt. UČITEL. Řekni vylučovací. ŽÁK. Ani Adam ani Eva nedají se ospravedlnit. UČITEL. Řekni pořadači. ŽÁK. Eva první přestoupila, pak Adam, UČITEL. Řekni přirovnávací. ŽÁK. Eva tíže zhřešila než Adam. UČITEL. Řekni rozlučovací. ŽÁK. Ať už zhřešil Adam nebo Eva, přece my umíráme. UČITEL. Řekni připouštěcí: ŽÁK. Ačkoli jsme tam nebyli, přece umíráme. DIDAKTIK. Dost, čas utíká! Uznáváme vaši horlivost a plnější užitečnost vaší mluvnice nežli obyčejných. Promluvte již o obsahu Brány, jak ten probíráte. UČITEL. Jako ostatní: jdou všade za mým příkladem. Přečtu jednu větu a hned ji přeložím do mateřštiny; totéž činí hned i oni jeden po druhém. Pak ukáži ve skutečnosti věci, které byly označeny slovy, pokud se dají přímo ukázat. Není-li tomu tak, kreslím je na tabuli nebo je vysvětluji slovy tak, aby museli pochopit. Anebo je zavedu do zahrady, na pole, do vinice, do lesa nebo k řemeslníkům atd„ aby sami osobně pozorovali, co a jak se tam děje, aby vůni květů sami vnímali, a podobně i jiným smyslům předkládám a poskytuji, cokoli je možno; aby měli jistotu, že viděli, slyšeli, čichali, ochutnali a ohmatali kdejaké věci, a aby tak dovedli mluvit, když je řeč o věcech, ne ilachat! DIDAKTIK. A zajímá je tento postup? UČITEL. Jak by ne? Každodenně mají novou podívanou a novou potěchu smyslů; nikdy nezůstanou na suchu, majíce všade přispění. DIDAKTIK. Pěkně si počínáte, to musím uznat. Ale mají tito tví žáci také v této věci nějaký příjemný způsob závodění? UČITEL. Mají, pro sebe i pro veřejnost, DIDAKTIK. Jak pro sebe? UČITEL. Pro cvičení paměti jim dávám tyto tři osmihranné kostky; jednou z nich házejí pro čísla od začátku až do desá- tého paragrafu; odtud až k paragrafu stému dvěma, od něho až do konce třemi. DIDAKTIK. Jak? UČITEL. Každý musí odříkat tolikáté souvětí Brány, které mu ukáží horní Číslice kostek; nedovede-li, prohrává a musí se zdržet hry, dokud ostatní nedohrají. Kdo zůstane po všech uvázlých sám, ten je vítěz a podrží jméno vítěze (ba krále), dokud snad není sesazen při jiném závodě. DIDAKTIK. Kdyby nám nechybělo času, rádi bychom vás viděli při hře. Neboť poznáváme, že je to hra příjemná a velmi prospěšná. Ale jaké je veřejné závodění? UČITEL. Jak je právě vidíte, milí pánové! Neboť souborný přehled věcí, zahrnutý v obsah Brány, byl zpracován v osm divadelních her. V nich jsou rozděleny úkoly mezi žáky a každý hraje svou úlohu před sezvaným diváctvem, jak pěkně jen dovede; věci přitom ukazuje buď ve skutečnosti, nebo alespoň ve znázornění, kdežto činností znázorňuje herecky; tak jako jsme nedávno předváděli ve třech hrách věci přírodní i vyrobené a jako dnes předvádíme dobře zřízenou školu, co a jak se tam děje; zbývají ještě čtyři takové hry, nežli se všechno přehraje jako živé. KRÁL. Tak je tomu? Hřejte tedy, jak srdce ráčí, milí synáčkové, stejně ve škole jako na jevisíi, a tak budete jednou v budoucnosti hodni toho, vystoupit na jeviště světa. Zatím odejděte, ale později přijďte na hostinu! (Pokloní se a odejdou.) JEDNÁNI IV, výstup 4. (Učitel airiální s devíti žáky.) DIDAKTIK. Nejvyšší třída latinské trojtřídní školy, třída airiální, je svěřena tvé opatrnosti; řekni, s jakým cílem? Čeho má dosáhnouti tvé přičinění? UČITEL, Mým úkolem jest uzavřít studium latinského jazyka, aby tito moji žáci mohli býti vpuštěni z této mé sine bezprostředně do paláců literatury, aby tam mohli všude pronikat už na svou vlastní pěst a aby si mohli shromažďovat poklady vzdělání. ■ DIDAKTIK. Velmi pěkně. Ale jakou cestou vedeš své svěřence k tomuto cíli? 4 49 UČITEL. Mám tytéž tři nástroje jako učitelé předešlých tříd: přehled věcí s jejich pojmenováním, slovník a mluvnici; ale všechny tři přioděné novým rouchem, upravené k uhlazenosti. Vypravování atriální není totiž už prosté a jednoduché jako v Bráně (kde stačilo nazvat člun člunem a motyku motykou), nýbrž takové, aby stále vyjadřovalo jeden pojem pomocí druhého neb jinakerým způsobem, skýtajíc tak stálé potěšení vítanou změnou. Také můj slovník je latinsko-latinský; učí nahrazovat prosté názvy věcí uhlazenějšími bterárními obraty a větami. A moje mluvnice má název mluvnice uhlazená, poněvadž otvírá mimo jiné dovednost, obměňovat slovní výraz na tisíc způsobů. DIDAKTIK. Zde dokaž, co umíš! Podej ukázku tak znamenitého umění té své uhlazené mluvnice! UČITEL (k žákům): Připravte se a ukažte své pokroky ne z knih, nýbrž zpaměti! Ty první, co je to uhlazená mluvnice? PRVNÍ ŽÁK. Je to návod, jak mluvit uhlazeně. UČITEL. Co znamená, mluvit uhlazeně? TYŽ. Vyjadřovat své myšlenky jinak, než vyžaduje běžný způsob, ale přesto se vyslovit příjemněji, než by se poslouchalo, kdybychom šli prostou běžnou cestou. UČITEL. Ty druhý, co je to, mluvit uhlazeně podle pravidel? DRUHY ŽÁK. Miti v malíku způsoby obměňování a umět odůvodnit, proč se má něco obměnit tak neb onak. UČITEL. Ale máš to v malíku? DRUHY ŽÁK. Doufám, že ano. UČITEL. Zde nestačí doufat, zde musíš mít jistotu, že víš, co víš! Řekni tedy, kolikerým způsobem se děje uhlazené obměňování řeči? DRUHY ŽÁK. Hlavně trojím: 1. rozšiřováním, 2. zužováním, 3. zpestřováním. A zpestřování se děje sedmerým podrobnějším způsobem: 1. vysvětlením; 2. svéráznými obraty; 3. přestavováním; 4, přeměňováním; 5. přejmenováním; 6. přeladěním; 7. vázáním. UČITEL. Kolik je tedy všech způsobů obměn dohromady? ZÁK. Devět. UČITEL (obrácen k didaktikovi): Pane, potřebovali bychom nějaký příklad, třeba jedinou větičku, abychom na ní ukázali umění obměn nä tolik způsobů. Bud' tak laskav, navrhni nějakou! DIDAKTIK. Zde jest: Dobrá škola učí všemu příklady. UČITEL. Velmi dobře! Ty třetí, kolika způsoby se dá ta věta rozšířit? 50 TŘETÍ ŽÁK. Třemi, za prvé podle jednotlivých slov, za druhé podjg jednotlivých obratů, za třetí podle větného celku. UČITEL. Rozšiř větu nám předloženou podle jednotlivých slov! TŘETl ŽÁK. Tato naše slovutná škola,, pravá dílna pravé lidskosti, učí, naučí všemu, čeho potřebujeme pro život, i odnaučí, a to ne ztrnulýmí pravidly, nýbrž příjemnými a neustálými příklady. UČITEL. Mohl bys ukázat, z jakých zdrojů plynou tyto praménky rozšiřování? ŽÁK, Mohu; z epithet, antithet, synonym, perifrází atd. UČITEL. Postačí. Ty čtvrtý, hleď zase zúžit tuto rozšířenou větu; odejmi všechno, cokoli se dá odejmout bez porušení smyslu, ponechej pouze podstatná slova. ČTVRTÝ ŽÁK. Jestliže všechno odejmu, zůstane nám sama původní věta, tak jak tak dosti spartsky vyjádřená. Leda bych snad řekl: My všechno příkladem! * UČITEL. Ne zle! Ty další, objasni danou větu, aby se odstranilo, je-li v ní něco nejasného neb dvojsmyslného, a aby smysl se stal veskrz jasný a průhledný. PÁTY ŽÁK. Již je všechno jasné; leč bych snad měl — poněvadž i malíři, zápasníci, vojáci, krejčířky atd. mají své školy — určit blíže: škola obecně vzdělávací. UČITEL. Další, zaměň výrazy všem jazykům běžné za svérázné, vlastní jen latině. ŠESTÝ ŽÁK. Ryzeji latinsky by se snad řeklo: Ludus discendi noster cuncía instituit meris paradigmatis. UČITEL. Něco na tom je, co jsi řekl! Další, přestav slova v této pětislové větě, nám předložené. Ale nejdřív řekni, kolika-násobně se dá přestavit pět slov? SEDMY ŽÁK. Stodvacetkrát. UČITEL. Jakže? Tolikrát? ŽÁK. Tolikrát! Čtyřiadvacetkrát můžeme začít slovem škola, stejně tolikrát slovem naše, stejně tolikrát slovem učí, stejně tolikrát slovem všemu, stejně tolikrát slovem příklady. UČITEL. Vidím, že chápeš tu úžasnou sílu postupného přestavování. Přestav alespoň několikrát! SEDMY ŽÁK. Škola naše všemu příklady učí. Škola naše příklady učí všemu. Škola naše příklady všemu učí. Všemu příklady učí naše škola. Všemu učí příklady škola naše. Příklady všemu učí škola naše. -!* 51 UČITEL. Ustaň, celý den by nám nestačil! Ty následující, přeměň slova ve větě mluvnicky, to jest pády, časy a způsoby. OSMY ŽÁK. Zvláštnost naší školy jest, učit všemu příklady. UČITEL. Nedovedeš to jinak? ŽÁK. Dovedu jinak a jinak, měněním pádů, časů atd. UČITEL. Vidím, že to umíš. Ty poslední, přejmenuj věci zde položené, to jest zaměň výrazy vlastní v přenesené. DEVÁTÝ ŽÁK. Mé cvičiště vytváří všechny své sochy podle norem Polykleitových. UČITEL. Cvičiště místo škola, jaký je to tropus? ŽÁK. Metafora; neboí cvičiště je škola tělocviku. UČITEL. Mé místo naše, co je to? ŽÁK. Synekdocha, Číslo jednotné místo množného. UČITEL. Polykleitova norma místo vzor, co to? ŽÁK. Metafora; nebof jsme zde utvářeni jako živé sochy, abychom se z hrubého dřeva měnili v Merkura, krásný obraz Boží. UČITEL. Krásně! Ty zase (obrátí se k prvnímu), přelaď danou větu, to jest, dej jí nějaký citový výraz! PRVNÍ ŽÁK. Učiním tak. Nejdříve otázkou: Zdaž není krásná škola, kde se všemu vyučuje na příkladech? Za druhé zvoláním: Ó šfastná Škola, která všemu vyučuje na příkladech! Za třetí oslovením: Šfastná jsi, školo, která všemu vyučuješ na příkladech! Za čtvrté zosobněním: Mne vizte, sestry ostatní školy, a učte se vyučovat všemu na příkladech! UČITEL. Ustaň, je zřejmo, že nejsi neznalý také tohoto umění, vyzdobovat řeč. Dovede už někdo z vás pronésti tuto větu řečí vázanou? Zkuste to! Kdo první? ŠESTÝ ŽÁK. šfastná škola, kde všemu se učí jasnými vzory! OSMY ŽÁK. Já, pane, mám rýmy! UČITEL. Nuže! ŽÁK. Škola, názorně jež učí, životem jak mlýny zvučí. UČITEL (učenému sboru): Takto jsme obměňovali vaši větu podle slov: libo slyšeti obměňování podle vazeb a vět? (Didaktik upře oči na krále; nato:) KRÁL. Čas již nedovoluje. Vidím, že si počínáte ve škole dosti obratně a čile. Ostatní vaše vědomosti mohou později shlédnout a posoudit dozorce s didaktikem. Ale nade všecko se musíš přiČiňovat, aby ti dala za pravdu skutečnost! To se stane, jestliže všechny tyto své žáky dovedeš krásně k cíli, jenž je vám vytčen. Teď smíte odejít. 52 JEDNÁNI IV, výstup 5. *• ŠKOLNÍ DOZORCE. Pokorně bych prosil královskou výsost a celý nejváženější sbor učenců, aby laskavě ustanovili, má-li býti napříště na školách zachováván takovýto způsob cvičení mládeže. KRÁL. Nuže, vyslovte se po řadě, jaké je vaše mínění. PLATON. Bylo vždy mým přesvědčením, že nejen ušlechtilé povahy, nýbrž veškerá lidská přirozenost se raději dává vésti '■■ než donucovati. Proto uzavírám, že tato methoda, která celá není nic jiného než vlídné vedení mysli, má býti celá podržena a stále rozšiřována i zlepšována. i, ERATOSTHENES. Bylo-li právem řečeno Jen to víme. co máme v paměti, pak tato methoda zasluhuje chvály také po té stránce, že stálým probouzením smyslů a živým vyjadřováním věcí dobře oživuje představivost a stále baví příjemnou samo-činností; předvádí, všechno rozumu stejně jasně, jako pevně vštěpuje všechno paměti. Popřejme školám, aby plně užívaly těchto svých pomůcek smyslů, rozumu a paměti! APOLLONIOS. Kdosi řekl, vzpomínám si, že činné cviky jsou duší škol. Měl-li pravdu, tedy naše škola bude dobře odušev-tiělá, poněvadž celá vře živoucími cviky, PLINIUS. Nicméně se domnívám, že je třeba jakési opatrnosti, aby hry tohoto druhu nebyly příliš hravé, nýbrž spíše smíšené s vážností. Právem říkal Apelles, že chybují malíři, kteří necítí, co znamená dosti! Buďtež tedy tyto hry školám dovoleny s tou umírněností, aby všechny hračky tohoto druhu nebyly ničím jiným než předehrami života! DIDAKTIK. Zajisté se směřuje k tomu, aby se mládež neučila pro školu, nýbrž pro život; to zřejmě ukáží následující hry našeho divadla (o mravech života a o životě universitním, o hospodářství, o správě občanské a o náboženství). O to, pravím,,, jde, aby se jim po vychození školy nemohlo naskytnout celkem nic jako naprostá novinka, nýbrž vše jako z dřívějška známé; jen s tím rozdílem, že zde se jedná hravě, v životě však vážně. Nechf tedy pevně stojí heslo, patřící jako nápis nad vchod každé školy: O své vůli všechno ať plyne, pryč nucení vzdalte! KRÁL. Vidím, že hlasy vás všech se pojí v dokonalý souhlas; ani já se neoddělím. Budiž tedy vyhlášeno s platností věčného , zákona, že lidé nesmějí býti jinak vychováváni k lidskosti než ■ 53 t lidsky a že každá škola má býii vpravdě a vším způsobem dílnou lidskosti. A ty, školní dozorce se svými druliy, věnujte tomu svrchovanou péči, aby se všechno řádně konalo tímto způsobem. Vy jste zde čelnými vůdci, vy jste kapitány, vy jste Atlanty této oblohy; jen na vaší bdělosti závisí spása škol. Nebof za vámi jako za těžiskem pohybu půjdou okruhy, učitelé totiž, a za nimi zase žáci jakoby váš živelný svět, v nčmž vy s pomocí Boží budete vytvářet živoucí zlato a stříbro, živé květy a rajské stromky Bohu milé, a konečně tvory všestranně oduševnělé, plné života, vnímavosti a pohybu, nejvlastnější obraz Boží v člověku. A vy ostatní přátelé, mějte díky, že jste se laskavě dostavili a přispěli tak blahodárnými radami o těchto věcech tak důležitých. " ■_____........ (Vítanou, po nich i král, a vyjdou z jeviště.) (Hudba.) J ........1 DOSLOV. ítl . Nejváženější pánové, ochránci a příznivci! Hráli jsme před vašima očima školu a ukázali jsme živými příklady, jak se škola stává zároveň hrou. Líbilo se vám divadlo? Doufáme. Ale prosí- zdejší pěkný způsob všeho vyučo-tato vaše škola nebyla robotárriou, nýbrž hrou, pak zase my, drobný nárůdek, z radosti, že se tu mimo jiné i hrami těšíme, nebudeme odtud utíkat, nýbrž spíše se budeme v houfech sbíhat a sneseme všechny výchovné zásahy, abyste nás konečně jednou uviděli plně vzdělané a ke všemu počestnému schopné. Dejž to Bůh. A vy buďte sbohem me také o to, aby se vám líbil vání a učení. Svolujete-li, aby -1_____'__1_________ J_ a zatleskejte! (Konec čtvrté hry.) ■ ť' SK" í 54 I DIVADELNÍ PROVEDENÍ BRÁNY JAZYKU Část V, ktmp^ y níž se předvádí akademie se svými čtyřmi vysokými fakultami, se vzdělávacím cestováním studentů a s vědeckými styky Mud. 7, verš 24. Eybnějši nade všecko hybné jest moudrost, nebot se dotýká a chápe všeho. Autor Jan Amos Komenský Název díla škola na jevišti Název původní Schola ludus (pars IV—V) Přeložil Dr Josef Hendrich Vydalo KOMENIUM — učitelské nakladatelství, společnost s r. o., Praha VII — Brno — Banská Bystrica Místo a rok Brno 1947 Tiskla knihtiskárna Typia, Brno, Cejl 21 Obálka Pravoslav Hauser Vydání první Náklad 2200 Edice Pedagogické klasobraní, řídí prof. dr. Josef Hendrich Svazek první Cena Brož. 45 Kčs ^-s.