JEDNOHO DNE VŠAK CESTOU KOLEM JASNÉ ŘEKY ZAČALA JEHO ÚSTA HOVOŘIT TAKŘKA SAMA OD SEBE
Mé paní, vy, jež lásce rozumíte, chci pohovořit s vámi o své paní, ne abych dovršil snad chvály na ni, leč abych ulevil svým myšlenkám. Když myslím na ctnosti, jež má, jak víte, Láska se ve mně ozývá tak blaze, že kdybych neztrácel pak na odvaze, vnukal bych ji svým veršem věru sám. Já se však nechci vzpínat k výšinám a potom bázní klesnout do bědnosti: chci hovořit o její šlechetnosti jen ve vší skromnosti a jenom k vám, paní a dívky věrně milující, protože jiným nelze o tom říci.
Andělé prosí Boha na výsosti a říkají: „Tam dole na té zemi je vidět zázrak skutkem učiněný tou vzácnou duší zářící až sem!" Nebesa, kterým chybí k úplnosti jedině ona, stále po ní zdají a s nimi prosí každý svatý v ráji: jedině Pán nás hájí proti všem. Hovoří o paní, jat soucitem:
„Sečkejte v klidu, moji milovaní, ať ještě prodlí podle mého přání u toho, kdo ji ztratí každým dnem a jednou řekne duším zatracených: Já viděl naději všech vyvolených!"
V nejvyšším nebi touží po mé paní,
tak veliká je síla jejích ctností.
Každá, jež chce mít díl té šlechetnosti,
nechať jde chvíli po ulici s ní,
když zmrazuje a ničí na potkání
ve špatných srdcích každé špatné hnutí:
kdo snese pohled na ni bez pohnutí,
bud zahyne, nebo se zušlechtí.
A koho ona shledá hodným cti,
aby k ní pohlédl, ten vychutnává,
co blaženosti její pozdrav dává,
a pokorně všem všechno odpustí.
Leč její největší dar od Boha je,
že kdo s ní promluví, ten dojde ráje.
Láska se ptá: „Jak může smrtelnice
mít v sobě tolik čistoty a krásy?"
Pak na ni pohlédne a přísahá si,
že v ní Bůh stvořil pro nás nový div.
Svítí jak perla, ale o nic více,
o nic míň, nežli paní přináleží:
je vzorem krásy, jímž se všechno měří,
a lepší nezrodí svět jaktěživ.
Ať už své oči stočí kamkoliv, plameny lásky, které se z nich šíří, zraňují zraky toho, kdo k nim vzhlíží, a pronikají do srdce kdo dřív: má tolik Lásky vykresleno v tváři, že žádný pohled nesnese tu záři.
Vím, kancóno, až ted
z mých rukou vyjdeš, navštívíš mnoho ušlechtilých paní; a proto mysli na mé vychování, ty dcerko Lásky, proto poslechni a vždycky skromně pros,
když někam přijdeš: „Kudy mám jít k té, k níž mě vychystali a k jejíž slávě jsou mé všechny chvály?" A neutrácej zbůhdarma své dni: nemeškej nikde mezi špatnými, a pokud můžeš, hlas se otevřeně ke dvornému muži nebo ženě, a ti tě zavedou pak rovnou k ní. U paní najdeš Lásku nepochybně; popros ji místo mne, ať stojí při mně.
64