Československy státní film B. B e g a. k a J. G r o m o v : VELKÉ UMĚNÍ P R Q MALÉ Cesty dětského iumólcckého filmu . Tvůrčí problémy_sovětského hraného filrau pro děti stoji před námi v celé své veliké důležitosti á naléhavosti. Nutno&t jejich řešeni potvrdila historická resoluce UV VKS %/ 0 otázkách umění, obrovský růst idoově-politické a umělecké závažnosti naší kinome.togrr.fie & velký zájem naší sovětské veřejnosti na výchově dětí. Tato práce nevyčerpáva všechny problémy dětské kinematografie, o nichž existuje celá řada názorů, které jsou také uplatňovány v tvůrčí prr-jci. Hlavním cílem naší knihy je obrátit pozornost tvůrčích pracovníků k základním problémům detského uměleckého filmu a seznámit je s naším stanoviskem k některým otázkám. Jsme přesvědčeni, že otázky nadheziné v této knize zaujmou nejen tvůrčí filkrové pracovníky, ale každého, komu jsou blízké a drahé zájmy sovětských dětí. Otázkami dětského filmu se v odborné literatuře ještě nikdo podstatně nezabýval. Ani naše kniha tuto problematiku nevyčerpáva. Práce s dětskými herci, herecké umění v dětském filmu, umění režiséra, výtvarníka a kameramana v dětském filmu, otázky dokumentárního a vědecko-populárního dětského filmu - to jsou vesměs problémy, jež vybočují z r:lmce našich úvah o dětakém filmu a je třeba tyto problémy ještě řešit a zaujmout k nim stanovisko. Jc možné, že naše práce bude impulsem k celé řadě prací, obírajících se tímto nejdůležitějšíni, ne j zajímavějším a nejméně prozkoumaném oboru sovětského filmového umění. Při práci na této knize použili jsme rad a zkušenosti kolegů, pracujících v oboru dětského filmu a v oborech příbuzných. Prímou účast v práci na této knize měla vědecká pracovnice VGIKU N.E.Baraká, jež spolupracovala na druhé kapitole této knihy /film o našich dětech/ a zpracovala některé otázky, Bpojené s dějinami dětského filmu. Radou, konlorétními poznámkami a materiálem přispěli rež. V.N. Zuravlev, A.A. Rou a V.A.Šnejderov. Jmenovaným srdečně děkujeme. Autoři SPECIFIKA DĚTSKÉHO FILMU. Rušnou ulicí bčží chlapec, šikovně c hbitě proplétá se mezi chodci. Tu, tul" "Tu, tu!" Je autem a zároveň hbitým šoférem, /de za půl hodiny spatříme ho, jak se brouzdá v kaluži. Dělá parník. "Tá, tááá táá" a pluje po široké řece. "Bum, bum, bum..". S klackem v ruce kryje se mezi stromy a keři. Je nejlepěím střelcem pluku. Zabil již dvacot fašistu a jistě jich zabije ještě určité třicet. Doma převrátí všechny židle /když mu v tom nikdo nezabrání/ a udělá z bytu tábor polární výpravy na točnu. Obrazotvornost hraje v životě dítěte velikou úlohu. Vyvíjí se dříve než myšlení abstraktní a v dětství se nejsilněji projevuje. Díky živé obrazotvornosti a citovosti, strhnou, nadchnou a upoutají mysl dítěte umělecké postavy, dají mu mnoho zážitků a nutí k přemýšlení... Umění pomáhá dítěti uaji* poměr k okolnímu světu, malým životním jevům a seznamuje ho s nimi." 1. Tak oceňují sovětští pedagogové význam umění v životě dítěte a jejich názory jsou potvrzovány výroky velkých ruských kritiků. "Dětská kniha" - psal N.A.Dobrolubov - "má především působiti na obrazotvornost dítěte, která se nejsilněji projevuje v dětském věku a proto má být živena a usměrňována, musí působiti na jeho rozumové schopnosti, vyvolávati zvídavost, seznamovat!, pokud je to možné, se světem je obklopujícím a při tom pěstovati v něm prostý mravní cit, vlastní lidské povaze a neporušovati jej pravidly umělecké morálky." 2. TDító myslí ve tvarech, barvách a zvucích, proto má být poučováno názorně na konkrétních jevech, které může bezprostředně pochopit" - psal v šedesátých létech minulého století ruský podagog K.D.Usinski. 3. \ "Pravdivé realistické umění učí dítě chápat, milovat, nenávidět a živě reagovat na lidi, zvířata a předměty, na minulost, přítomnost i budoucnost." /Lunačarskij/. "Umění - v té neb oné formě-, a zvláště uměni visuelní, jestliže jsou děti k němu správně vedeny, rozvíjí ve značné míře tvůrčí schopnosti dětí, vyvolává v nich touhu tvořit, strhuje a upoutává je a dává dítěti emocionální zážitky." 4. Pedagogové uvádějí celou řadu příkladů, ze kterých je vidět, že díla vÍ3uelního umění nezřídka dokázaly vyvolat u dětí a projevit "takové rysy dětské osobnosti, které až dosud unikaly pozornosti rodiny a školy." Máme na mysli samozřejmě ty emoce, které vyvolává podívaná. "Právě tyto emoce jsou tím vzpružným činitelem, který pozvedá dětského diváka na vyšší stupeň, vyšší, než na kterém je v podmínkách běžného, všedního života." 5. Při estetické výchově "jest z děcka vychovávána aktivní tvůrci osobnost a rozvíjí sc jeho vůle." 6. Konečně/což je velmi důležité/ úloha estetické výchovy při výchově komunistické morálky je nanejvýše důležitá. Dítě, zvláště v mladším věku, 1/ F.Levin-Sirina a D.^edžeridckaja: "Předškolní výchova." 2/ Sebrané spisy N.A.Dobrolubova sv.II,str.377-8. 3/ Vybraná díla K.D.Usinski. 4/ B.P.Jcsipov a N.K.Gončarov "Podagogika" Il.vyd. 5/ proi.E.A.Arkin "Besedy o výchovC" str.192 6/ "Tíxiagogika" N. P. Gruzděv str. 493 osvojuj0 si špatně poučky, které jsou mu podávány ve íonnč všeobecných pr&vidol» ale umělecká povídko, nobo pohádka, přístupná svým obsahem chápáni děcka, má na děti účinný vliv a myšlenku tímto dílem vyjadřovanou chápe dítě bez obtíží, lehce a jasně. Domníváme ee, že uvedené výroky přesvědčivě dokumentují základní zvláštnosti chápání umění dětmi a význam umění v životě dítěte a sílu jeho účinku' Z těchto důvodů je umění jedním z nejdůležitčjších prostředků komunistické výchovy deti a je to film, kfcerý z celé řady umění má nojvětší výchovný účin. autoři íaiih o předškolní výchově, pí Sici o radosti, které má děcko z podívané, shoduji se v tom, ze film nejvíce upoutává zájem dětí. Je z?jí-oavé, že maji na mysli cti staršího předškolního věku /6-7 let/. Zájem dítěte o film v tak ranném věku zaznamenávají pedagogové jako typický zjev. 0 síle účinku filmu na dšti předškolního věku, přesvědčivě říká prof. E.A.Arkin: "Film působí na děti silněji než divadelní lira. Vysvětluje se to tím, že pohyb dítú^nojvic upoutá a nejlépe si jej pamatuje. Velký význam má barvitost a střídání osob a prostředí, dynamika obrazů odpovídající dětské chápavosti, než pomalu so rozbíjející dramatický děj na jevišti. 1. "....dorůstající generaci nejvíce ovlivňuje film. Film rozšiřuje poznatky dětí. J&sná postava ve filmu,zvláště1 ve filmu mluveném, přibližuje diváku nejen věci jemu blízké, ale i vzdálené." 2. Film nejen obohacuje znalosti, ale dává i hluboký prožitek, poněvadž nezobrazuje obyčejnou skutečnost, njbrž ji umělecky tlumočí. Znamenitý sovětský pedagog a spisovatel A.S.Makarenko na základě svých bohatých zkušeností říká, že již od školního věku "pro kvalitu učení, správný poměr k učitelům, kamarádům a školo ...mají velký význam noviny, knihy, divadlo, film a jiné kulturní licdnoty", při čemž "film je v naší době nejraohutnčjšíro výchovným činitelem nejen pro děti, ale i pro dospělé." 3. nelze ani deceniti výchovný význam filou j %ko uměni nejnázornějšího a nejpřístupnějšího" zdůrazňují vc svém dopise redakci novin "Kultura a život" dětští spisovatelé L.Kassil a S.I'-aršrJk. "Ani dětská kniha ani divadlo /Miadých/ mladého diváka neproniknou tak k rr.ilionům dětských srdcí jako film. Filmové plátno musí být pro naše děti otevřeným oknem, kterým uvidí rozlohu a bohatství, život jejich národů a hrdinství a budování naší vlasti. Dětský film musí býti j^ště ve větší míře než kniha učitelem, politickým vychovatelem a milovaným pří-elem dětí." 4» wenajde se u nás dítě školního nebo předškolního věku, které by nevědělo, co je to film, nevidčlo aloapoň jedenkrát film a nemilovalo jej. Divadlo nemůže konkurovati teritoriální rozšířenosti f^lnu. S putovním kinem setkáme so v odlehlém čukovskén sídlišti, právě tak jako ve vysokohorské vesnici na Pamiru, v tábořišti na dalekém soveru, nebo v aulu /vesnice/ kavkazských hor. A všude mezi plnými diváky, kteří nadšeně přijímají film, jsou děti. V prof. E.A^Arkin: 0!: ic.bí života "Škola a rodina" 1947 č.9. 2/ Pedagogika red. prof. E.A.Kairov . V A.S.Makarenko: "Přednášky rodičům" str. 98 a 101 4/ UKanail a j.Maršak "Kultupá a život" 1947 - "Kdy už konočně Sojuzdčt-fiim začne vyrábět dětské filmy?" Vliv filmu je obrovský. Daleko vetší, než působeni literatury, poněvadž ani nejvýstižnějai a jbnrvitéjáí literární popis se nemůže srovnat s cřesvědčivostí e. vyčerpávající jasností filmového výrazu. Z těchto názorů o vlivu filmu na dčti vyplývá důležitý poznatek : o zvláctní odpovědnosti při práci na filmu pro děti. V posledních resolucích tfV strany o otázkách literatury, divadla a filiuu je zdůrazňován velký význam sovětského uměni pro výchovu naší mládeže v duchu komunismu. A.A.ZdcJoov vc- evém referátu o časopisech "Hvězda" a "Leningrad", vytýčil úkoly mladé sovětské gcn&raco: "upevňovat silu a moc socialistického sovětského řádu ■:. plně využít všech možností sovětské společnosti pro nový, nevídaný rozkvět blahobytu a kultury. Pro zvládnutí těchto velkých úkolu musí býti mladá generace vychována tak, aby se nebála překážek, ale aby je vyhledávala a překonávala. Kaši lidé musí být vzdělaní, vysoce politicky uvědomělí, s vysokými kulturními a morálními požadavky a s uměleckým vkusem. Proto potrebujem©, aby naše literatura, časopisy nestály stranou současného dění, ale pomáhaly straně a lidu vychovávati mládež v duchu věrnosti a oddanosti sovětskému řádu a službě zájmům lidu ." 1. Ve výchově mladé generace musí film pro děti zaujmouti důležité místo. Aby tento film 3plnil úspěšně svoje poslání"., jest nutno ukazovati dětem takové filmy, které jsou přístupné jejich chápáni a které rozšiřují jejich obzor." 2. Ve arem roieráte "t*kuly školního filmu", který přednesla N.K.Krupská v pedagogicko-vědecké sekci státní vědecké rady v r.1927, vyzdvihla výchovný a poučný význam filim pro děti. Zmínila se o vlivu, který má filmová podívaná na psychologii dítěte a jak je dítě citlivé k dobru a zlu, což musejí míti tstále v patrnosti pracovníci v kinematografii a zvlažte tvůrci filmu pro děti. Film má rozšiřovat obzor dítěte, má býti zajímavý nejen s hlediska poučeni, ale hlavně má dítě vychovávat! a vstěpovati mu určitý světový názor. V souvislosti s tím poukazovala N.K. Krupská na rozkladný c. zhoubný vliv buržoasního filmu pro děti. Dokonce i tak "nevinné" scény, v nichž sc zračí opovrženi k práci a vychvaluje bohatství a lenost - mají rozkladný vliv na mysl dítěte. Takovéto myšlenky, které dítě podvědomě přejímá z filmu, překážejí správné komunistické výchově. Přednáška N.K, Krupské obsahovala zcela konkrétní pokyny, jaký má býti film pro děti. Mezinárodní solidarita, školní život, boj nového se starým - to jsou náměty, které má, podle mínění N.K .Krupské, zpracovávat! dětský film. Tento film má býti přímýn organisačníra činitelem při výchově dětí k solidaritě a sjednocení. "Musíme" - říká Krupská - "dáti dětem takové filmy, ktoré by jc sjednocovaly. Jsou děti, ktoré mr.jí schopnost uskutečňovati a napodobovati viděné. Právě tyto děti, které si odnáší z filmu mnoho poznatků, budou jádrec pro orgonisováni ostatních dětí»" 3. Uvedené výroky N.K. Krupské 0 dětském filmu platí i dnes. ty A. A. ^ Zdáno v, referát c časopisech "Hvězda" r. "Leningrad". 2/ N.K.Krupská "Věnovati pozornost všestranné výchově děti " ■ článek v pionýrském časopise v r.1937 č.6,str. 10-13. 3/ "Cestou k nové škole" č.3 , atr.lll, r.1927. film pro děti mladši-„1 od 6 do 17 let. /v, je to dětský umělecký film ? Je to hraný umelecký í /I středního e staršího dětského vi"ku, tedy pro duti Měkteří pedagogové míní, že období Qotského veku od 13 do 14 až do 17 :h je již dospělý človol lo, ve společnosti, pro k němu." - Zdůrazňuje 19 let patří k jinošskému věku. "Avšak jinoch je již dospělý člověk -na to mají pamatovat! všichni dospělí ve školo, ve společnosti,^pro r—A ru-.i-h<">r>CIlí iinOŠStVÍ a, annÝvnéhn rinm." - Zdůraznu.io správné pochopení jinošství a 3právného poměru prof- E.A.Arkin. 1. v 19 letech se v podstatě dokončujo formování mladého člověka a on vstupuje do prvé životni fáze dospělého člověka. Tento názor je potvrzo-y^n určením včku plnoletosti Stalinovou ústavou. Pokusíme sc určiti hračce věku pro mladší, střední a starší dětský věk : DÔti mladšího věku jsou děti od 6 do 9 let středního věku od 9 do 13 let a starší od 13 do 16 až 17 let. Tomuto věkovému rozdělení, ktoré so v podstatě kryje s vývojem dítěte, odpovídají zájmy dítěte a schopnost chápání uměleckých děl. Věkové hranice, které jsme uvedli, jsou přibližné. Vo skutečnosti se mohou značně měnit podle životních podmínek a výchovy dítěte. Zdálo by se, že při tvoření filmu pro děti mčlc by býti přihlíženo k věkové hranici. Ale není tomu tak. 0 věkové hranici a o filmu pro děti není ještě jednotného mínění. Mezi tvůrci filmu pro děti i mezi částí kritiků byly ještě nedávno rozšírený v této otázce dva radikální názory. První skupina byla toho mínění, v nichž jako hlavní osoby účinkuji děti, jsou skutečnými dětskými filmy, zkrátka, že pro děti mladšího a středního věku jc nutiio vytvářet filmy, vc- kterých by hlavní úlohy hrály děti . Prívrženci této "theorie" v podstaxu namítali, žc bez dětských hercu jc mnohem pochopitelnější a bližší dětský filmový' hrdina než dospělý, že děti nechápou a nezajímají se o život dospělých zrovna tak, jako film ze života dětí není schopen opravdově zaujmout dospělého diváka. Tento názor ztrácí na přesvědčivosti již tím, 2c jeho apologetové zde vychází zjevně z nesprávného předpokladu. Dětský věk hlavního herce nikterak ještě neřeší otázku, zda je takovýto film s dětskými herci filmem ryze dětským, anebo dětem bližším. Vždyt ani román Dostojevského "Výrostek" ani Čechovova po -vídka^'Zlý chlapec", ani Renardův "Zrzek" nejsou v žádném případě díly pro děti, ačkoliv jsou v nich děti hlavními osobami. Zastánci druhé rozšířenější "theorie" naopak vycházeli z toho, že filmy o dětech jsou prý pro děti nezajímavé, že dospělí herci mají u dětí větší váhu, že dítě sc vždy snaží napodobit dospelého, ale nerado prý napodobuje diti jiné, což je prý zjev biologický a vyplývá z toho, že dítě se sn?.ží přejímat životní zkušenosti od lidí starších. Lítě - říkali - nebudo napodobovat sobě rovného a. nemůže od něho přejíroati životní zkušenosti, pokud jo ten druhý sám nemá. rávě proto prý děti sledují s malým zájmem film, ve kterém hlavní úlohu hraji děti a naopak, s velkým zájmem přihlížejí filmu, ve kterém hrají dospělí nebo alespoň chlapci, ^roto prý je ncjmilovonojším dětským hrdinou "Capajev" a film "Capajev" jc u dětí ncjoblíbončjsi. Zastánci tohoto oázoru zapomínají na ohromný úspěch knihy Arkadije Gajdara "Timur a jeho parta", která vyvolala mezi dčtini timurovskó hnutí. Již pouhé srovnávání těchto dvou děl vylučuje oba uvodoné názory na dětský V Přof.E./uArkin: "Jinošství" - hodina a škola č.12 r.1947 film a ukazuje, že obč uvedená hlediska na dčtský film jsou příliš krajná a že pravdu je nutno hledat někde uprostřed. Je nám zcela . jasné, že filmem pro děti může být film, re kterém hlavní představitelé jsou doti, zrovna tak, jako filmy, kde mezi účinkujícími osobami noni om jedno dítě. Specifičnost dětského filmu ne:ií určována podobnými vnějšími znaky. Někteří tvůrčí pracovníci a kritici tvrdí, žo každý skutočne umělecký film může být současné filmem pro dospělé i pro děti. Při tom poukazuje na filmy "Lenin v Říjnu", "Suvorov", "Kutuzov", "Mládí Maxima Gorkého", ale nejčastěji a především stále téhož"Capajeva" jako dílo vysoce umělecké a ideové hodnoty. Přívrženci tohoto názoru spatřují úkol jenom v tom, že je nutno vytvářet umělecká a hodnotná díla - budou se líbit dětem i dospělým -^říkají.^Avšak je tomu tak ? Vždyt Apuleův "Zlatý osel" nebo Uiupassantův "Miláček" jsou také umělecky hodnotná díla. Nenajde se však zdravo myslící člověk, který by chtěl dokazovat, že tato díla jsou skvělou četbou pro děti. právo tak nelze dokazovat, že každý dobrý film je ve stejné míře dcbrý pro dospělé i pro děti a že čím vyšší je umělecká úroveň filmu, tím je přístupnější, pro všechny bez ohledu na věkovou hranici. Toto hledisko v podstato likviduje otázku o zvláštnosti a specifičnosti dětského filmu a ti,^kteří toto hledisko zastávají, v pod3tatč říkají, že dětský film nemá ěúdných zvláštností a výlučností a" všechny řeči o výlučnosti dětského filmu jsou fetišistickým závojem, jehož účelem je zakrýt nedokonalost samotnélio umění. Musíme vytvářet díla vysoce umělecko-ideová a proto zajímavá a přístupná divákům všech věkových hranic t.j. jak dospělým tak i dětem. Tak to říkají oni. Avšak tímto způsobem formulovaná otázka o výlučnosti dětského umění přivádí k nesprávným závěrům.1 Skutečně, pro děti se mají vytvářet jenom vysoce umělecká díla. Avšak dětská literatura, která j-. plnoprávným členem velké sovětské literatury pro mládež a dospělé, uchovává si svou zvláštnost a specifičnost zrovna tak, jako literatura určená pro mladé čtenáře různého věkového stupně. •^rovna tak je to s dětským filmem. Není každé dílo pro dospělé užitečné a pro děti zajímavé. Avšak v uměni socialistického realismu každé dílo pro děti má být uměleckým dílem, jež by pochopitelně dovedlo zaujmout i dospělé. Pro děti se vytvářejí díla s ohledem na jejich věk a tak, aby je mohly pochopit. Avěsk je-li to dílo umelecké - pak je cenné a zajímavé pro člověka každéijo věkového stupně. L. Kassil v jednom ze svých článků, pojednávajícím o dětském filmu, psal : "...Obávám se, že .... lidé ve 3vér: pedagogickém zápalu a k tomu neznalí úkolů sovětského umění pro děti, se vrhnou do boje na ochranu détí před "rozkladným" vlivem svěžích, smělých básnických obrazů v dětskéc umění. k zde, jako nikde jinde, je zapotřebí smělosti, svěžích barev a důvtipu. Je zcela nežádoucí a nepřípustné, aby díla určena pro děti byla podávána úmyslně upravená r. "učesaná". Již při scénáři je nutno přihlížet ke zvláštnostem dčtsk La vjemu. Avšak z toho nevyplývá, že takový fila nebude zajímavý pro dospělého diváka, protože dobrá dětská kn^ha nebo i'-ská hra nebo dětský film zrovna tak zaujme dospělé, jako skutečné uměni, které "neslevuja". 1. Skutečnost, že vedle knih vydávaných specielně pro děti, nalezneme v literaturo dosti knih, které se stali' milovanou četbou dětí určitého věku, neni popřením výlučnosti dětské literatury. Sovětští umělci, kteří vy- , 0ŕili & vytváří zcela nové, ob3ahem i formou umění pro deti jaké jame dosud necičli před revolucí a které nemají a nemohou mít v jiných státech, projevili při pojetí dětské specifičnosti jako novotáři a rovolucioné-"i. Fopírat:i vvlučné zvláštnosti urruni pro dčti znamená popírat novotářský -ýsnam tohoto uměleckého oboru. Práce fí.řich dětských spisovatelů spočívá v uvědomělém, rozvážném a plánovitém sbírání a organi3ování té tvůrčí látky, jakou potřebují dčti a kterou lze toliko doplňovat ve škole výběrem hotových zdrojů. Jestliže cS z filmu "čapagev", který odpovídal dětským zájmům, stal nečekaně ••ietrJcý" fil^» ačkoliv debata s dětmi po předvedení tohoto filmu ukázala, -Q některé scény špatně pochopily a "Rudí dablíci" se stali rázem populární Bisii dětmi hned po uvedeni na plátna kin, pak film "Timur a jeho parta" p:-i vjoch svých nedostatcích je již přímou odpovědí na otázky, na které L3Véč\?-ě odpovídal "čapajev". píše filmové umění pro děti je plnoprávným a rovnocenným odvětvím socia-t istila kinematografie a 3taví nr. jejích zkušenostech. Proto jsou zvláštnou d"-ského filmu podmiňovány požadavky, které j3ou společné socia-ligti.Cik.em uměn- a to požadavky, které nám ukládá věkové rozvrstvená diváků. Chápajíce pod pojmem dětská kinematografie velké, hodnotné umění, nesle-vajene při tom nic ze zvláštních požadavků, které na ni klademe. Bolin-rkij. rozebíraje tehdejší díla pro děti, spatřoval jejich hlavní nedostatek v tom, že bal "nřecenují nebo podceňují chápavost dítěte. V prvém prípare rělají z' ddotí předčasné rozumbrady a napodobitele a v druhém případě pěstují v nich slabomyslnou naivitu, jejich věku nepřiměřenou." 1, V sovětském umění a v dětské literatuře tomu tak být nemůže a nesmí. Každá kolba pro děti má svoje čtenáře. Vezmete ol ."-koukoli knížku vydanou nakladatelstvím dětské literatury pltt--' | poslední stránce čtete: "Pro mladší věk',' "■..re c^Ladsi a Svředni věk", "Pro starší věk", anebo si vezměte knihovničku mateřských Škol /Dětský sad/. Tato poznámka není jen formálnost. ?Ddle ni můžeme předvídat nejen obsah knihy, ale také styl a způsob vyprávění, typ písma a dokonce i provedení kreseb nebo obrázků výtvarníka. Ovšcn někdy se autor nebo nakladatelství nevyvaruje jednotlivých chyb, avšak tyti chyby nejsou takového rázu, aby dementovaly tento způsob práce. Ústřední Dětské divadlo a divadlo mladého diváka se ve své práci také snazi přihlížeti a orientovat! se na věkové rozvrstvení dětských diváků. *apor áhá to divadlu vybírat vhodné divadelní hry a také nacházet způsoby scénického řešení té neb oné divadelní hry. * Avšak filmy pro děti jako pravidlo k věkovému rozvrstvení svých diváků nepřihlížejí. Obyčejně studio, ktoré vyrábí dětský film, nepamatuje na to, jakému stupni dětského věku jo natáčený film určen. Rad. touto otázkou se nez-»jaýšli ani autor scénáře, ani režisár, který film natáčí, ani určlecká rada kinostudia. Na prvý p hled nejjednodušší otázkou je specifikace dětského filmu pro děti ladšího věku t.j. pro staršílio předškolního věku /od 6 do 7 lot/ a mladších školáků /od 7 do 9 lot/. A sLjtečiiě, č?'m mladší je díto, čím více jc mu vzdálenější chápáni a onoce dospělých, tím naléhavější so jeví nutnost vytvořit specifická t-'togorió dětských filmů pro dčti. V Spi v v.g. Belinskiho, nakl. F.Pavlinkova, Petrohrad 1911, sv.4, str. 830 Zdá so, žo je to jasné. Al^ domníváme se, žc o této otázce ještS nomámt.., zjednáno jasno, protože otázka filmu pro mladší i dětský vók jo stále jaštá nevyřešená a stéle juštč prozatím zůstává ve stadiu debat. Otázkou filniů pro děti přodřkolniha" věku se zabýval ve svých článcích režisér G. Rošr.l. \ychazeJG z nejdůležitójsí skutečnosti - totiž, žc nej/ětši význam v dětském životě roá dětská hra g. Roěal správně poznamenal, že dítě po shlédnutí filmu ce bude "nevyhnutelně snažit /a čím lepší film, tím více se bude snažit/ ověřovat a napodobovat film v© svých hrách. Úkazu jeme- li ve filmu místo dětské hry skutečný život, musíme dbáti tohc, abychom tímto filmem dětskou hru obohatili a nikoliv rozkládali nebo žnešvarovali...." Jedním z nejdůležitějších úkolů kinematografie pro předškolní děti je podchytit a posílit filmom velikou sílu dětské tvořivosti a dáti jí správnou náplň a uplatniti zdravou tendenci dětské hry. ttyslíme, žc kinematografie pro předškolní děti má vycházot z těchto dvou zásad : 1/ umělecky působiti na dítě, které chceme obohatit radostnou silou našich myšlenek a 2/ projeviti skutečné porozuměni pro zájmy a požadavky dětí a pro jejich hry. 1. » Pravda, lze namítnout, že hravost je důležitá pro dítě jakéhokoli věku. Jak vidíte dále, je hlavní rozdíl v povaze a způsobu hry, Hra dítěte předškolního veku reprodukuje jednotlivé události z filmu, ale nikoliv složitou posloupnost hrdinových činů, kterou může dítě chápat teprve později. S tohoto hlediska budovali theoretikové i praktikové nedomyšlený závěr o potřebo tvořit filmy pro děti s "jednoduchou fabulí". ".. děj filmu, - poznamenává na jiném místě G. Ročal, - "má pro předSkol-ního diváka daleko menší význam než pro diváka jiného, poněvadž samotný akt jednání anebo chování na př. zvířat, je pro předškolního diváka již také dějem. Jestliže na př. jc pro starší dítě neto dospělého diváka zvíře součástí dramatického děje, pak pro předškolního diváka je existence zvířete ve filmu již same o sobě dramatickou zápletkou, poněvadž ho velmi zajímají životní procesy. Skutečnost, že medvěd šplhá na strom j>; pro něho již dojem. A skutečnost, že pták mává křídly, létá a vznáší se nad vodou, nepotřebuje již zvláštního děje. Je to pro dítě zajímavá podiv.ná, která obohacuje zkušenost a přibližuje mu svérázně a poutavě životní faktory." 2. Pravdivost a správnost těchto poznámek není důvodem k tvrzeni, že pro děti předškolního věku nebo mladšího školního věku, nemusí se tvořit filmy s dějem. Výše uvedeným příkladem chceme jen ukázat na nutnost tvořit pro před-^ školní děti filmy, které je seznají s okolím a obohacují jejich zkus nosti. V tomto směru úspěšně pracuje studio vědecko-populárních filmu. Jiný druh filmu pro děti je pohádka, která má vždy děj, ktorý má být jednoduchý, přesný g jasný. Totéž platí pro malé filmové příběhy s dějem zc 3oučastnosti a pro krátké vesolohemí filmy, hlavně kreslené. V "Umění l hra" v časopisu "Sovětský film" 1935,6.10,str.17 a 18,F.Rošal 2/ G.Roěal, "Filmové umění pro děti", sbírka "Děti a film", Státní £11». nakladatelství, 1940, str.8 & 9 -rvvrr.i ttlmu pro dotx mladšího věku musi pematovtó na chápavost dětí a ^lou únavu jo jich pozornosti a vytvářet! filny úmorné jejich včku ob-Ztea i rozsahem. Zkušenost ua, že pro děti předškolního veku nemá film _at déle jak 20 - 30 manut pro děti mladšího školního vóku ne déle 40 - 45 omut /délka vyučovací hodiny/. Froto považujeme filmy krátké, 1jichž obsah je přístupny 6 až 8-ci letýra dětem, za nejvhodnější pro ^adáí věk. Vysline, že specifika dětského filmu, která je pro všechny věkové stupně dčtí poměrně obecná, má brati v úvahu především takové zvláštnosti dětské apercepce jako : /v ruzne míre, v závislosti podle stáři/: empiričnost apercepce, která vyplývá z nedostatku zkušeností a omezeného kriteria, zvýšená aktivita apercepce a soustřeďování hlavní pozornosti na aktivním prvku hrdinových činů, výslednost apercepce - schopnoct uplatňovat to, co si osvojil částečné nebo zcela v praktickém životě . Nemusíme ani poznamenávat, že jsme povinni tyto vlastnosti ochraňovat před škodlivými vlivy a. jak je důležité přihlížet k těmto vlastnostem dětí pri komunistické výchově prostřednictvím filmu. Z empirické účinnosti a výslednosti dětského chápáni spatřeného filmu vyvozujeme, že je třeba vytvářet filmy s takovými náměty, které by _ podle slov N.K.Krupské -^byly organiaačním faktorem dětí a aby děti /kcyž^ne zcela, pak alespoň částečně, když ne přímo, pak alespoň nepřímo/ uplatňovaly získané poučky z filmu v životě. Tento požadavek lze uplatňovat u všech filmů, aí už jsou to filmy revolučně dobrodružné, historické, životopisné nebo pohádky, protože tonto požadavek je vždy a všude spojen g problémem kladného "dětského" hrdiny /jehož věk není důležitý/ jakožto idpll a kriteriem chování dčtí . Lětští spisovatelé, učitelé c. vedoucí pionýrů často slyší od dětí, že by chtěly být takovými, jako byl Alexander Něvský, Suvorov, Capajev nebo Sčors....Jedním z nejoblíbenějších hrdinů našich školáků je také hrdina knihy Nikolaje Ostrovského - Pavel Korčagin. Tato fakta rax utvrzují v tom, že úspěch "Čapajeva" u dětského diváka nevyvrací, ale naopak potvrzuje, že dětské filmy mají svou vlastní specifiku. Ve filmech pro děti mají hrdinové jednat aktivně a bojovat za ušlechtilé a pokrokové cíle, které jsou jasné c. přístupné jejich chápání. Bojujíce Za ušlechtilé cíle, hrdinové mají být obdařeni silnou vůlí, rozhodností, odvahou, vnitřní ušlechtilostí a čistou myšlenkou. Hrdinové mají bojovat s přesvědčením a nekolísat . Nfcjmenáí náznak zakolísání, nerozhodnosti, nebo jestliže jsou ve filmu motivy možnosti ústupu, bezzásadovosti, bázlivého ústunu hlavních hrdinů, vyvolává u dětí zklamání. Kladný hrdina, který zakolísal nebo který v sebe ztratil víru aspoň na minutu, ztrácí v očích dítěte svou ideální podstatu. Právě proto děti tak silně přitahují a jsou tak oblíbeni školáky Timur, Maksim, Vasilij z filmu "Lenin v Říjnu", Capa jev, Peíka a Gavrik z filmu "Na obzoru plachta bílá." Hamletovské "být či nebýt" je sprchou na dětské roznícení. Psychologické hledání hrdinovo sebe sama - je dítěti nepochopitelné, odporuje všem jeho cílům, ideálům, tužbám a přáním. Ovšem je pravda, že děti ve většině případů se nemohou vědomé ještě orientovat v těch sociálních ideích a jejich odstínech, jejímž nositeli jsou^ sinové románů nebo filjnu. Dito může se stejným zajmem sledovat vzrušující PH ,óhy Sherlocka Holmeao zrovna tok, jako Robinsona Crusoe nebo Rocambou- 2c. Avoak to vůbec ncznamená, že se naše děti nedovedou vyznat v sc-ciAlní ch."U*akterietice hrdinů. Padle svých životních zkušenosti a na zÁkl'idč pozorování obklopující jěj skutečnosti, sovětské dítě chápe a oceňuji* hrdiny z film, divadelních her, atd. A nutno přiznat - že ve vÔtŕiní případu $ě hodnotí s dávkou bystrosti a přesně. S tohoto hla-diaka Jo velmi správně vystižena postava jednoho z mladých chlapců z filmu "At žije Moskva"f který při vyhledávání vhodné látky pro svojo vyfltouponí na dnech tvorivosti mlá.dože si vybral dvanáct brožúrok ze Berie "Život vynikajících lidí"! "Přirozeně, že oo snaží napodobovat! i velké revolucionáře, i Van Gogha, i Venvenuto Celliniho. Od každého si vybírá co je mu přirozené -tomuto malému uovCtskčmu občánkovi. Ovšem, ještě si neumí kriticky vybírat. Výběr je u něho ještě neuvódomělý. Avšak zakládá 6e na běžných sovětských normách jednání." 1. Avšak důležitým předpokladem k tomu, aby dítě správně umělo kriticky zhodnotit - jestliže mluvíme o filmových hrdinech - jo obyčejně visuelni kriturium - možnost srovnávat a přirovnávat. Zkušenosti z vývoje detského filmu ukazuji, že vliv "nalakovaného" buržoasního filmového hrdiny na děti může být neutralisován tím, že buderfe zdůrazňovat v našem uměni převahu hrdiny sovětského nad hrdinou buržoasnim. V tomto smyslu jsou zajímavé vzpomínky jednoho z filmových pracovníků, ktorý' vypravuje, jax v době, kdy děti uchvacoval na filmovém plátně Horry Piol a filmy druhu "3ozhlavý jezdec" "člověk bez nervů", se stal "zvrat" v zájmech děti. Tento "zvrat" se projevil při oslavě mezinárodního dětského dno. "...Po meutingu a pÍ3ních začalo představení. Byly jsme skeptické. Na vtařinu co mi mihla tvář usmívajícího se Harry Piela a siláka tóacista. Což jsme znaly něco zajímavějšího a poutavějšího ? Z této myšlenky mě pojednou vytrhly úvodní titulky nově předváděného filmu "Rudí dáblíci!!" To, co jsme pojednou spatřily námi otřáslo a srdco 3o nám rozbušila. Shlédly jsme první díl a již jsme se nemohly dočkat druhého. P0 předvedení druhého dílu jsme křičely : "Ješto , ještě jednou l" Dožadovaly jsme b*. nokr^čování c ještě dlouho jsme nechtěly opustit hlediště. Za soumraku jsme se teprve ubíraly domů. Ulice hořely ozářenými v^kladními skříněmi a filmovými reklamními plakáty. Sly jsme kolem kina "Maják", jehož reklamní nápisy nám slibovaly ohromnou podívanou na 70 minut. Hráli "'Tajemnou ruku". Se zdůrazněnou lhostejností jLje ae ubíraly dále. Vraždy, pronásledování, krkolomné výkony - to vše se nám taň zdálo ubohé a cizí. Červenaly jsme se jeden před druhým, že jsme se mohly obdivovat ještě před chvíli podobným filmům. Zamilovaly jsme si naše rodné, slavné a hrdinné "Rudé dábliky". "Rudí diblici" měly velký výchovný význam. Hrdinství Harry Piela bylo damaskováno. Jeho sláva bledla. Toužily jsme po jiném hrdinovi. V tfstřodnixa klubu mladých spartakovcu jsme zorgsniso-valy diskusi a "soud" nad Horry Písiem. Jeho mladí obhájci, kteří so jej zastávali, byli poraženi svými stojně Btarýrai odpůrci. Nikdo nebyl ochoten na tomto "soudu** hrát Harry Piela. Ale za to na "Rudé dablíky" si hrály ve školách a pionýrských oddílech s nadšením. V S.Burcv: žije ifoskva!" Filiaové umění, 1946, Č.2-3,str.40 Hávátčva Tíejáta" aepodstetně snížila a vo školách ubylo případu Spatného chovaná. S radosti to konstatovali užitolé a vedoucí pionýrů. *acal fili" napomáhat výchovo mle.dé generace naší zorně. Důležitou podmínkou pro to, r.by výchovné působeni filmu pro děti bylo co neJvětěl " JG ^^P^zivaní a spoluúčast t.j., aby dítě spoluproži-^lo děj fili~ ^ ""šlo pocit blízkosti k jednajícím osobám ve filmu. Velkým a bezesporným úspěchem filmi "Partyzánova dcera" podle úsudku kritiků bylo, že "režisér dovedl podat děj takovým způsobem, že divák má dojem, jakoby se deje ve filmu sám zúč-stnil." 1. pivek je uchvácen dějem a reprodukuje si jej podle možností ve svých hrách. Dětské hry j sou v tomto směru charakteristické: nejdříve si děti hrají ^ -Rudé dablxky , potom na "Capajava", nc-bo zase na "Timura". činy a způsoby jednaní sovětského filmového hrdiny si děti nejlépe ozřejmují ye hrách. Jest ještě nutno^zdůrazňovat, jak velký výchovný význam má hra provozo-" ygjoá podle ideově a umělecky hodnotných předloh ? L. Kassil správně - mluvíc o kladném "dětském" hrdinovi - poukazuje, je je nutno mxt tvůrci odvahu, protože jinak "vypadá hrdina bledý, chu-dokrevný a vzdálen živých lidí.... .... Velmi ožehavý a důležitý je také problém záporného hrdiny v dětských filmech, protože může být ''nakažlivý". To si také vyžaduje od spisovatele, scénáristy a režiséra jisté dovednosti, umělecký a pedagogický takt, aby tento záporný hrdina, který se dá vždy lehce vykreslit při své pravdivé životnosti a přesvědčivosti, nevyvolával u diváků snahu po napodobení, nýbrž, aby se ve filmu líčil tak, aby jej dětský divák mohl správně pochopit. 2. M,..Je zajisté kupodivu - říká prof.Arkin-, ií. umělecká díla /román, film, divadelní hra/, jež mají vlastně zušlechťovat city a morálku čtenářů a diváků, působí někdy zcela opačným směrem, soustředují jejich pozornost na hrubých postavách a scénách, cynických slovech a oplzlých slovních obratech. Při tom může být takové dílo zcela uměleckým, dík pravdivému povahopisu jednajících osob, výrasno3ti ř-jci, pravdivému vykreslení postav a podáním děje. Aniž by si autor uvědomil, může jeho přílišná záliba v naturalismu vyvolat u mladých Čtenářů snahu k napodobení těch hrdinových činů, proti ktorým bylo celé dílo zaměřeno. Filmem tohoto druhu byla "Cesta do života", který svého času vyvolal u dospívající mládeže celou vlnu protiprávních přestupků... • ..Já jsem byl osobně svědkem toho, jak v jednom dětském divadle se hrála po všech stránkách dobrá a zajímavá hra, vc které s» při scéně mučení nevinného člověka místo protestů nobo lítosti ozýval smích části hlediště. Pochopitelně, že tato skutečnost byla nemilá horci i režisérovi. Oč jde ? Odkud ta hrubost ? Výzkumem a pozorováním sc zjistilo, že děti ro2esraál zevnějšek chlapce plačícího na scéně. Zevnějšek hercův působil aa dětské diváky /ll až 12-ioté/ značně silněji, nuž jeho útrapy. Na tomto příklrdu já a jiní spolupracovníci, kteří studovali vliv divadla na děti, ověřil jsem si, jak musíme být opatrní při inscenaci scen, ve šerých se zobrazuje krutost, strádání nebo zločiny. R.Kacman, Velký vychovatel "S0votský film", 1935,č.10,str.26-27 VLeainské jiskry, Leningrad, 1935, 15. května 2/UK.assil, "Film , 19; 5,10.VI. ...Musireo znát psychologii mladého ID až 14-lctého diváka. Jo zcela jiná, n^ž u dospělého, Snaha napodobovat, noustálcnoat, velký vliv vnějších znaků /posunky, mimika, slova/ a neschopnost současně vnímat vnější vyjadřovací prostředky s vnitřním prožíváním - všechny tyto psychologické zvláštnosti dětí jsou příčinou tolío, že dětský divák chápe a vysvětluje si děj na scéně často jinak, než dospělí- Výsledkom toho je, žc zaměření a 3naha režiséra minou so často zamysleným účinkem a někdy dokonce vyvolají účinek zcela opačného rázu. 1. Filmový režisér A. Kustov kdysi natočil film o mladých bubenících, kteří spolu s fr.uacouzským lidora hrdinně hájili město Komuny. Hned na prvním přcdstr.vczií filmu "Mladí komunardové" při najnapínavojší scéně, kdy so na okraji lesa objevují dlouhé řetězy Versaillovců, kteří jdou dobývat brány VerSaille, se rozléhal dštský smích nepochopitelný dospělým lidem. Tatáž reakce ne. tuto scénu cc opakovala i na jiných představeních. Ukázalo se,^že příčinou smíchu byl vnější atribut snény - totiž čapky ver-saillovcú, které se na slunci při hře slunečních paprsků blýskaly a nabývaly tvaru kastrolů. Tato, zdálo by se důležitá vnější příčina, zavinil?., že podst-.ta scény děto-ra unikala a byla překážkou správného pochopení událostí ve filmu líčených. Z empiričnosti dětského vjemu vyplývá jedna zc specifických vlastností dětského filmu a to nutnost střídmosti při zobrazování životnícn situací, které si cd diváka vyžadují zralého kriteria pří jejich hodnocení. Tuto myšlenku potvrzuji zkušenosti Alo.dné i záporné/, které nám ukazují, jak velkou úlohu hraje správně nebo špatně zaměřená omoce - zármutek, ktorý působí tísnivě nr.'psychologii děcka, nebo naopak, zakaluje jí, smích u dětí vyvolává výsměch k různýc zjevům, nebo naopak, napcráhá správnému zhodnocení záporných zjevů, scéna lásky - tak dojímavá a romantická pro dospělé, avšak vyvolávající u výrostku nejapné a vulgární představy. Všichni vědí, jak škodlivě na děti působí záporně líčená, byt i ptfóudoromantika, sociálních odpadliků, exotika zločineckého podsvětí, loupežná dobrodružství a pseudohrdinství. Tutéž empiričnost a výslednost dětského vjemu má míti na zřeteli filmový dramaturg a režisér dětského fiLTiu, aby měl vyhraněné pojetí o morální k-tegorii filv.u, aby děten dával správnou představu o vlasti a vlastenectví, o hrdinství, o překonávání překážek, o přátelství a družbě, o štěstí a úspěchu, o vědění a způsobech jeho nebytí. Při tom, vycházeje se shora uvedených vlastností dětského vjemu - je nutné, aby tato morálka, ktcrl by se mohla stát kladným faktorem výchovy dětí, byla absolutně organická, ''ostližc 5o toto vztahuje na dětskou knihu, pak tím více se to musí vztahovat na dět3ký film, kde dialogové moralisování jenom odrazuje děti a spoutává jejich fantasii a znemožňuje jim, aby si samy učinily z toho patřičný závěr. Skvěle to vystihl Bclinskij: "Zušlcchiujte jejich duše na příkladech se-bcobotavosti, ale neotravujte je banální morálkou. Neříkejte jim: tc je dobré a to je špatné proto a proto", ale ukažto jim dobré, aniž bysto to museli nazývat dobrým, ale tak, aby děti vycítily, že je to debró . Ukazujte jim špatné, aniž byste museli poukazovat, že jc to špatné, ale tak, r.by citově nenávidľly to spatné. 1. 0 téže věci přesvědčivě říkal lí.D. Usinskij.: Dílo má bezprostředně působit na -".Travní cit o Vliv díla ne. morálku jc značný. Takové díle jc morální, které přiměje ditč, aby 3i zaailovalo rální čin, morální cit a morální qyžlunku dílen vyjádiV,aou. Suc^ morální průpovědi nic nezmohou, nýbrž naopak věci spíše uškodí.... V Spisy V.G.Bólinského, vyd. Pavlonkova, Petrohrad 1911,sv.I,str.691 - li - s první učitulé dítčtc - babička, matka, dSdečok, instinktivní věděli zkušenosti» že morální pi-ůpovědi přináií dětem více škody nežli užitku ža morálka nespočívá v© slovech, nýbrž v života samém. 1. u nadarmo se pedagogové odvolávají na skvělou povídku Čechova "Doma", kdo ^jý chl'-poc, který začal kouřit, zůstává hluchým vůči otcovým domluvám, nu ja otec vyloží na prostém příkladu ve formě pohádky. Pohádka se tak salíbils- malému synáčkovi, že si z ni činí závěr, ale zcela samostatně, jjčinek filmu na vjemy děcka nás nabádá k tomu, abychom byli střídmí při j^uříování děje a vyvarovali se zbytočnému množství psychologických záplo-t-k B motivů. Toto zcela jasno vyplývá z naší charakteristiky typického hrih'-y filmů, ačkoliv je nutno dodat, že "psychologie mladistvého diváka není veličinou stálou pro všechny generace a pro všechny doby." Za léta války vnímavost dl-tí do nnala^ neušlých změn. Nyní upoutává jejich pozornost nejen romantika boje s vnějšími překážkami, které stojí v cestě k hrdinným činům, ale také vnitřní svět hx-diny, konajícího hrdinný skutok. Značně lépe chápe vnitřní svět hrdinův dospívající mládož, j0 to tím, že mají větší životní zkušenosti a prochází přechodním obdobím, fcdv dozrávají jejich rozumové schopnosti a jsou schopni chápat abstraktní pojmy /jako ideu vývoje a třídní boj/ a že již začínají mít kritický poměr ktj skutečnosti. Rozvíjí a upevňuje se J jich vůle, vznikají nové emoce a z nich v neposlední řado pocit krásna. Začátkem přechodného období t.j. ve věku 13 až 14 let jsou děti - jak to zdůrazňují psychologové a pedagogové - nejvíce přístupny ovlivnění - 2. Pokud lze zjistit, právě děti tohoto věku tvoří nojlepší kádr dětských diváků. Tudíž odpovědnost filmového dramaturga a režiséra pro tyto filmy je zvláště velká. «fe nutno zdůraznit, že specifický ráz dětských filmů nespoutává jojich thematiku. Sovětský umělecký film pro děti má postupně odhalovat dětem celou škálu životních jevů a v tamto smyslu jest zcela na miste citovati A.S.Makarenka o hlavním rozdílu naší dětské literatury od literatury všeobecné: zvláštnosti, kterými se licí dětská literatura od literatury pro dospělé nejsou v tom, "o čem se pojednává, nýbrž jak se pojednává". ^ 3. Sovětský film pro děti se má lišiti od filmu pro dospělé ne tím, ca ukazuje, nýbrž jak to ukazuje. Vtom ještě bloudí někteří spisovatelé, kteří dokazují, že "hlubší rozvinutí námětu ve scénáři pro dětský film" není specifické nebo aspoň "málo specifické" /povšimněte si 3lova "málo"/. Při bližším zkoumání této otázky se ukáža, že jakékoliv problémy, podaná poď určitým zorným úhlora jsou 9-12-ietým dětem přístupné a že je mohou absorbovat. Otázkou jenom je - jak jim to podat. Dětská. s jiisovatolica Věra Smirnová dokázala ve své knížce /bchužei zapomenutá/ "Pvě srdce" taktně a umělecky dotem povědět o původu dětí, -.niž by s.j při tom musela uchylovat ke známé legendě o čápu. A Sagěj íiichalkov také přece dokázal ve svém ecénáři "Jenom domů" přístupnou fornou pro děti středního věku pojednat o některých mezinárodních problémoch poválečné doby ve spojení e otázkou repatriace sovětských dětí z Bizonie. Jak potom mriae přijmout hlasy V vybraně spisy nákl. Akademie pedagogických vod RSFSR, 1946,sv.I,str.45 2/ Prof.Arkin: *rVokové stupně", 1947,č.8-11 a v knize "Besedy o výchově" V Á.SJtpkarenkor síla dětské literatury, "Dětská literatura",1936,č. 17 t) specifičnosti námetu pro d:'také filmy ? "Takovou domnělou specifičnost., na každém kroku vyvrací sám život. Sovětské dítě, i když malé, sa vášnivo zajímá o všechno, co se děje kolem n3j. Zajímá ho Rudá armáda, letectvo, vědecké objevy, daleké výpravy, dálkové lety, válka -krátce zajímají jej všechny věci dospělých lidí. Ba více, nespokoj* jo jen passivním pozorováním, ala sám so zúčastňujo života a boje dospělých. Kaše děti hrdinně zadržují špiony a teroristy, upozorňují na železniční neštěstí, aktivně bojují za vysokou úrodu. Známe děti, vyznamenané řády. Proč tedy ve filmu so snaží někteří taky - kritikové, vymezit dětem "specificky dítské náměty" 1. I.G. Bolšakov ve svém článku a časopise "Film" psal o příčinách neúspěchu v dětském filmu, kt>.ré spočívají v tom, že někteří pracovnici z oboru dětského filmu nechápou specifičnost dčtakého filmu a jehb žánrové možnosti. Příčiny, že dětský film někdy zůstává pozadu, jsou ty, že tito pracovníci se snaží omezit thematiku dětských filmů a zůstávají jenom při třech typech dětského filmu. V roce 1936 na poradě scénáristu dětských filmů v tiV.VIXSM dětští r.pi-sovatelé - A.Gajdar, A.Bruštcjn, S.Rozanov, I.Rachtanov, podotkli, že "náměty pro dětské filmy jsou velmi omezené a pro mladé diváky nezajímavé", a navrhovali celou řadu zajímavých námětů, které by mohly sloužit jako hlavní materiál k napsání vysoce kvalitních scénářů pro dětský film. Jaké to byly ňámětj ? "0 rodné zemi" - na tento námět by chtěly děti filmy, které by jim pověděly o hrdinství našeho lidu, o městech, kolchozech, o nevyčerpatelnéu bohatství naší země. 0 bolševické strano - filmy z dějin bolševismu, o nejlepších představitelích strany. 0 Leninovi a Stalinovi - děti již dávno čekají na film o dětství veliký cl. vůdců revoluce. Náměty o Rudé armádo - o námořnictvu & letectvu - to vše také velmi zajímá naše děti. Potřebujeme dobrodružné a vědecko-fantastické filmy.... Rozhořčenost dětí, že nejsou dobrodružné a vědecko-fantastické filmy je zcela oprávněna. Velký vyznají! se nyní klade kreslenému filmu, neboí může přístupnou formou zpracovat národní písně a pohádky. 2. Jak vidíme, to, co bylo řečeno před 12 lety si stále zachovalo svou aktuálnost. Ještě obsáhlejší návod ke své práci by mohli pracovníci dětské kinematografie čerpat z rad a pokynů A.M.Gorkého dětským spisovatelům. Híusíme jasně chápat specifičnost námětů pro dětský film a musíme ae zříci utilitárního pojetí samotného námětu, protože t?.kové pojetí je na překážku dalšího růstu a rozvoje dětské kinematografie. Omysině omezovaná "dětská thematika" prakticky znamená zřeknutí se aktuálních nár ětů, které jeou obrazem života naší země a které napomáhají vychovávat u našich dětí vlastnosti člověka komunistické společnosti. Naši filmoví pracovníci stavěli "velké náměty" proti "námětům dětským" a tato jejich falešná these měla za následek, že pohrdali svojí prací na dětských filmech. 1/ A.Brustejn: "Jak má vypadat scénář pro dětský film", "Film", 1938, 23.VII. 2/ Dětskému filmu - dobrý scénář, Porada scénáristů dětského filmu na tfV.VLKSn", "Izvěstijo UV.VLKStl 1936 červen,č. 13,str.28. n* v podstat? ncoxistuji "volké" nobo "malé" námôty. Každý si z dětství rÍiat«'Je,ne.Ha3n^1rU^ke P^dky o "Repce", o "Husách-labutích", ktoré n^JJ0000^831 un,oltíC*ou forra°u vypravují o silo přátelské vzájomné pomo- tní-tograiio najal správnou costi: Sícifičnoat - to znamená přihlížet! k zvláštnootom toho kterého dětského Jku, Pŕi^fí?ot:Ln^J°í10 ?4Jľum„r !ivotnim zkušenostem získaným ve škole So v rodine, mezi staršinu, dotmi nobo svými vrstevníky, čtením a hlavně ci, ° ^^liuŕZ'r-^^™ 1 zde Poraáhá pracovníkům dětské ki *tografio naja.t správnou costuu Spe ^Ttou osobních dojmů a pozorováni. Při prací ňá~äčtských fíímech"a při " iolich výběru pro urcity vokový stupeň detských diváků jest nutné bráti í patrnost nejen rozdal zkušeností dětí různých věkových "stupňů, alo také i to« zo tato zkušenost nemusí být stejná u dětí stejného věku. Dítě, ^eré na přiklad prožilo volke vnější události, dospívá dříve. Má bohatší zkušenosti a jeho životní dojmy a poznatky jsou větší. Je vyvinuto nepoměrně ke svému veku. e tím se velmi často setkáváme v životě a z toho si musíme utvořit patřičné závěry. PÉti steJného v5ku» které vyrůstaly a byly vychovávány v různých sociálních, rodinných a životních podmínkách, maji přiměřeně svamu věku životních zkušeností a jsou na různém stupni svého vývoje. Dítě předškolního věku vychovávané doma matkou nebo babičkou sc liší od dítěte, vychovávaného v mateřské^škole. Jedináček, kterému rodina věnovala veškerou péči, je obyčejně na svůj věk dál ve vývoji. Někdy se můžeme v inteligentních rodinách setkat s^8-9-letými dětmi, kteří mluví skoro jako "dospělí" a pročetly hodně knížek atd. Rodiče jsou obyčejně ne. takové dítě pyšni a vystavují jej obdivu dospělých lidí. Takové dítě jc nepřiměřeně svému včku rozvážná a klidné, nedělá hluk a vůči svým rodičům pro jevu jo tu dospělou pozornost a poslušnost, kterou trk mají rádi. Avšak toto - je kuriosita výchovy, nikoliv však výchova a proto z takových případů nelze shrnout žádné závěry, které by mohly obohatit theorii filmového dětského umění • Naopak, různé změny, kterými prochází psychologie dítěte, jeho způsob reakce na okolí, orientace v jeho životních zkušenostech obohacovaných historickými událostmi a vyvolávaných životními zkouškami - to jsou změny typické, je to faktor, na který umění musí pamatovat. Dítě, které prodělalo takové změny, zůstává přece děckem a mnohým z těchto dětí naše země vrátila neustálou péči dočasně ztraceného dětství. Proto je trk přesvědčivý malý hrdina pověsti Valentina Katajeva "Syn pluku" a podle ní natočený film, líčící malého vesnického chlapce, kterému vše odňala válka a jehož tak srdečně přijali mezi sebe a vychovali naši vojáci. To je hrdina, jehož osobní kouzlo spočívá v tom, žc přes všechny překážky a útrapy, kterými prošel a které obohatily jeho zkušenosti přece jen si zachoval své ryze dětské vlastnosti. Domnělá specifičnost - to znamená omezování námětu ve jménu "detskosti" je isolace dětí od života ve jménu "normál n i ho vývoje". Je to idealistická theorie, jejímž pravým účelem je odvádět pozornost dětí od sociálních otázek a založená na tom, že prý "není třeba zatahovat politiku do výchovy dětí". Znamená to zřeknutí se úkolů komunistické výchovy. Výchova má vždy nějaký úkol a jo jim cílem je - koho vychovat a pro co vychovat. Výchova dětí je konec kanců vždy stranická. Nestranícke řešení výchovy není možné. Výchova - je^ otázkou sociální. Zrovna tak jako ku příkladu je protisociálna zaměřeno odmítání umělcovo zpracovávat sociální náměty ve své tvorbě a uchýlení 3e k tak zvanému "čistému umění" nebo "umění pro umění". Podobně je to s rodi- která vychovává své dítě v ústraní od sociálních otázek a duch* komunistických idei. Současné umění, které odvádí děti od života a nenaplňuje je pokrokovými ^Slánkami, je nám cizí a nepřátelské a znamená návrat k tradicím starého ^ioasniho umění pro děti. aomněl*. specifičnost - to je nezáživné moraliaování, kdy autor musí oorrlisovat při každé přilužitoeti a vc všech případech. Morálka musí vyplývat z celého díla jako čolku. 0 ěkodlivoati mor-lisování, j*k již víme, píjali Usinskij, Bčlingkij a Dobroljubov. Donaiuli spocifičnoat námětu - to znamana přizpůsobování 30 důtem, je jakási mluva vo zjodi .dušené reci detskeho dialektu, kterému prý děti rozumí nejlépe. Je to mluva "z vysoká" s hlediska doepólého, který se uráčil shovívaV diskutovat s dítětem. V upřímnosti takové rozmluvy naše dítě nikdy uvcri, protože nemá žádné "dušinky-dětičky". "Máme mladšího přítel musíme ctít jejich zitřc }si den " 1 S " ne- le & svy mluvě o v uorcvDxucni literatuře přesvědčivě psal "Příběhy z dubského Života, ačkoliv jsou uveřejňovány v čítankách, jsou zajímavější pro nás, nežli pro děti. Jestliže nás dojímá dětská naivit.,, pak to neznamená, že dojímá d5ti. , S lítostí vzpomínáme na svoje dětství, avaak děti-hledí kupředu a ;,stlize se ohlížejí na sebe zpět, prk tedy zcela jinýma očima, než jal.'-ma so díváme my na ně." 2. Správný způsob hodnocení dětských děl nám podal Dobroljubov vc svém posudku jedné tehdejší povídky pro malé děti /povídka L.Išimové/. Hodnotu této povídky vidí lobroljubov v tom, že "správně zobrazuje dětský evčt bez všelijaké aft-ktace a .snahy přizpůsobovat se dětem" a v tom že obohacuje citlivou dětskou duči znalostmi, vyvolává v ní ušlechtilé myslenky a rozvijí ji," a proto, že "to věo dělá spisovatelka bez morálních průpovídek, toliko silou svého talentu". 3. Dotěrným moralisováním r. přesvědčením, že s děckem jc nutno mluvit jeho "dětským dialektem" se dosti často setkáme ještě v dětských filmech. Mámo zde na mysli nejen £tavbu dialogů, ale stylové řešení filmu jako čolku. Shovívavě protektorský, trochu ironický poměr k dětskému hi iincvi, k jeho chování, lrskavé kocháni So- s děckom dospělými hrdiny filmu , činí z filmu film o dětech pro dospělé, ale nikoliv film pro děti- fevá kvalita sociální thematiky ae v těchto filmech dostává do ostrého protikladu se shovívavým hýčkáním děcka. Tato výchova je v podstatě příbu .? pokojovému systému výchovy dětí a pseudoumční z ní zrozeného. Nový systém výchovy rozevřel dětem dveře do světa. Do dětské duše vtrhnul svěží vánek nevých citů, myšlenek a pojmů. Umělé omezování dětské thematiky jj tomuto systému výchovy cizí. Namísto dřívější nasládlé infantility s 3 snaží sovětští spisovatelé vystihnout a porozumět dětské duši a reálaým zájuůrr. dětí. Vtrhli do světa dřívějšího "pokojového synáčka", vždycky poklidného, avšak tápajícího kolem sebe, nakazili ho smíchem, humorem a Hrdinstvím. *roti přišlápnuté a úmyslně omezené t.zv. specificky dětské thematice - odhalili mu široký a pestrý svět, který tak zajíaá zvídavé děcko. Místo slabé, diletantské formy a úmyslnému primitisniu, položili důraz na vysoce kvalitní mistrovství spisovatele, který obohacen zkušenostmi klasiků, hledá c. vyhledává stále nové, výrazné a výtvarné prostředky přístupné dětem. Tento nový duch v dětské literatuře vnik* také ď dětských filiaů. Specifičnost sovětského dětského filmu je obrazem života a organisuje jej. Neuznáváme filmy všeobecně dětské, protože jejich obsah se mvní podle vývoje a růstu dítěte. Gcénář pro až tak v film. čas. ,r?ilnn 195í 1/ Bruatojn, Jak má vypadat ucener pro aotaky film. 2/ Vybrané spisy, vyď. Akademie podag.ved RSFBR, 1946 3/ Sebrané spisy N.A. Dobroljubova, red. E.V. Aničkov, sv.II, str.374 - 17 - tomu našich dětech. FILMY O NAŠICH DSEBCH íS°Ts?ÍLf í-íé ^"^sratti jsou filmy o dětech nejvýše aktuálni. ^ ~ DOvé 1 3taré - nositeli pro nás nyni tok dfe lozíte- tendence wvoio irfo-í t ^1.« . , . musíme si ujasnit to hlavni "a SíSíS Je rozeb,ira,ne P° stránce zanrove, , ,,, „ . J., 'r™1 n- základna, co - jak myslíme - ureu jo hodnotu a nedostatky těchto f Umů. Př*devším je to postava děcka vc 25íá P&!^ÍĎhSAPÍSA*1? a věrohodnost, síla účinku na dětského divákau vliv výchovno my sienky. Dějové filmy o našich dětech vznikaly a rozyaj«ly se v prostredí aktivního boje proti škodlivému vlivu gwigst- n°^ítíSUiIľíCaSne *ufž?^ kinematografie, proti joji falešně sentimentální idyllce a falešnému "dobrému strýčkovi" z kapitalistického Již první významný film Q d5tech _ 3*,^« _ obsahujo tendence, ^5 EííácvZ^^°U hl?Vní místo v dětských filmech. Lítě, mladý sovětsky občan a vlastenec jo hrdinou nebo vypomáhá prací na :ol- choznich polxch a v obrovské výstavbě naší Vlasti - to je ta postava, která zr.cxna zaujímat ústřední místo v našich filmech o dětech. V "Rudých aablicich ao na plátno po prvé objevili mladí hoši, tak blízcí nasxm tfctem. fake oni byli hrdinové Rudé armády a prováděli hrdinné, smělé činy. Hrdinové tohoto filmu - tři mladí budenovci - si získali sy.ipatio mladých diváků svým t. lánem a energií, podnikavostí a vynalézavosti v noj-tezsich chvxlich. A děti, okouzlené filmem, psali Budonému teková psa-níčka : "Soudruhu Buděnyji Napiš mi, prosím, jestli mohu býti ve Tvých řadách a stati se nebojácným hrdinou. Ačkoliv v tuto chvíli nemohu být jako "Rudi dablxci", přece však doufám, žo v případě potřeby splrím čestně všechny úkoly, jak se očekává od malého hrdiny." 1. Slabou stránkou filmu byl jistý "avantgardismus" dětských hrdinů, byla zveličena jejich úloha v líčených událostech. Takové zveličené hrdinské skutky dětí mají nádech směšné atrakce a dětská udatnost dětských hrdir 1 se stává neáětskou. "Vážené děti" - tak začal jodon ze svých dopisů dětem M.CJorkij, V prvních našich filmech se deti netěšily zvláštní vážnosti. V těchto filmech pri všech jojich cenných vlastnostech ještě byla patrna vulgární intonace familiárního zacházení a shovívavého poklepávání dětem na raraera. PoStavj těchto filmů si říkUi nikoliv Váňa nebo Míša, nýbrž vždy Vaňka a Kiě ne Féda a Táňa, ale vždycky Fedka a Táňka.. Oím hlouběji se autorům filmu podařilo proniknout do dětského světa, tim více si začínali y^žit svého hrdiny. V této věci byl přechod do filmu nových autorů-novotáiů nrjvýá významný. Avšak takovéto nedostatky, které se vyskytovaly při hlodáni ho romantismu film režiséra právě tento revoluČnc-romantický směr vzkypřii pudu jak pro velkou kinematografii, trk i pra kinematografii dětskou. Film "Atentátník" /podle scénáře N.Zarchiho a F.Filimonova/ tm UH události na Dálném východě v době občanské vállcy. Vypráví o sovets-eyen železničářích a jejich dětech, kteří sváděli boje s bologvardej< íci 1/ Citováno z časopisu "Film a život", 1930, 5.6 .„Uch ochránci - anglickými okupralty. Ústřední postavou filmu jo syn SíanifiÄ^f186*^ Lenkr. 2ukov, jeho sestřička jeden jeho přítel. a jeho kamarádi se chtějí aktivně zapojit do boje proti bělogvarděj-g*;vedeni touto snahou, hosi Eo rozhodnou pracovt* na vlastní pěst, ^statně. U*0"^ v^°n zbraní, aváak tím uval! jen podezřeni okupantů, bolševika Kuzmice. Nyní Lenka chápe, io tento nebezpečný boj je nutno sti organisovane r. y tesnemspojení s oatstními. Chlapec a jeho kamarádi stávají skutečnými a odvážnými pomocníky svých otců. rr- se Jemně a ^^f™ Sľ?c °v;i^ a?«™ř** Plný napínavého děje, so smělými Jplettasmi, hlubokými a prosvudcivymi postavami, dal filmu "Atentátník" .^tečnou uměleckou hodnotu. Scéna, ve ktoré so chlapec dozvídá, že on vlastně zavinil zatčeni Kuzmice a výčitky svědomí, které ho trápí - podali ^toři filmu skutočne dramaticky. Ve scéně krádeže patron z vagonu, kdy lenka a risikem života upozorňuje své kamarády na nebezpečí a hází střelivo do ohně, sledovaly deti s napjetím. Je nutno podotknout, že vedle postav sovětských děti a dospělých byly krásně podány postavy nepřátel. Rozpustilý a nevázaný kulacký synek - bělogvardějec Ivan Jegoróvič, Korektní anglický plukovník, který se snaží vypadat spravedlivě a humánně, avšak v.e skutečnosti je surový, tot jsou představitelé těch sil, které tvoří protiklad bolševikům a jejich detam. »eti z fxlmu "Atentátník" jsou odvážné, sebeobětavé & připravené dát život za vítězství revoluce. Tjjk vc filmu o dětech uplatnil se historicko-revoluční námět, který.si i v pozdějších letech, kturé se vyznačovaly rozšířením žánru a thematiky dětské kinematografie, zachoval svoji platnost. Film V.Žuravleva "Odplata" bý1 Pevním pokusem povědět něco dětem o účasti dětí v revolučním-hnuti roku. ^ento film vynikal krásnými výkony dětských herců a jejich přirozenou a nenucenou hrou. AvŠsk tato přirozenost dětských výkonů, která je zásluhou režiséra, nemůže vykoupit některé málo pravděpodobné situace filmu. Události první ruské revoluce jsou podány se zřejmou "slevou" na dětského diváka, jako na př. scéna, kdy děti násilně odejmou typy písma špionovi, který je ukradl z illegální tiskárny. Nebo vojenskému vlaku, který jede na trestnou výpravu, so stala na půli ce3tě nehoda a zůstal stát. Chlapec odpojuje lokomotivu a vesele s ní ujíždí. Pravda, bylo to sice pro mladého diváka poutavé, ale málo pravděpodobné. Luhkost, s jakou se zde překonávají překážky, jo pokračováním chyb ve filmu "Rudí dablíci". Zcela jinak podává historicko-revoluční látku film N.Loběděva "Vojákův syn". Líčí život dětí v carském Rusku, jejich těžkou práci v továrnách a jejich účast v revolučním dělnickém hnutí. Na tomto filmu s druhým názvem "Dětství bolševika" j3ou patrny stopy vlivu filmu "Maximovo mládí", "Vojákův syn" je zajímavý tím, že účast proletárskych dětí v revolučním boji a jejich třídní uvědomění byly podány plasticky. V jednom ze svých novi-^ nérských článků s hněvem poukazovcl Gorkij na vykořisiování dětí v továrnách, kde tito malí, bezbranní a bozprávní pracovníci pracovali skoro jako dospělí, ale za mnohem menší plat a celé jejich učení byly pohlavky, nadávky a kopance. Film "Vojákův syn" potvrzuje pravdivost slov tohoto velkého znalce života. Líčí jak děti hynou v nezdravých továrních dílnách a pod koly úzkokolejky. Jak děti při této tvrdé práci dospívají v uvědomnělé mladé dělníky a začínají chápat, jak a proti komu je nutno bojovat, aby se změnil tento strašný život. Přísný, téměř suchý tón filmu dokonale vystihuje atmosféru těžké dětské práce v továrnách a ve scéně, ktorá líčí záhubu dětského života a nenávist vyvolanou jeho smrtí, dospívá k nejvys-sinai dramatickému účinu. V počátku zvukového filmu byly hlavními náměty pro dětský film náměty revolučně-romantické, přesněji náměty o účasti dětí v občanské válce. Ukazováni postav malých bojovníků Rudé armády, pomocníků partyzánu a pod., ^SS^SS^J^^ ob£a-> mmém m nový --t, S^rúčinkem tlíílÄiäSfL'ígS Podotknout, že i tyto fiL* často ™, iflnu li£anv - J1 ulohu detl v tó nobo oné události & aut i • -r-t-., 4~ ~ - j J i Umu je z obconsKe války a hlavními ,xr9ta- r. , • • -i,,,, + ,10 iilm na boji Fedka a Gnakou. a u uaalost ohcanske války tvora pozadí. zabije otce Feäky a sousta pro- .T'^fosobou ví, S-,Vede MW rudo^mějskou hlídku. FeSk, je £S£Ž £S má iSn°rkem °ddilu- Vcd^ oddíl ** výzvely. usiluje W ffl^rada, který ma strach a zadržuje kulometnou palbou útok bílé jízdy, hrdinsky se chova pri výslechu u bílých , na konec vlastni rukou „jme Osvojujíce si revoluční thematiku, hledají'autoři filmu nové, přosvčdéi-vějsi, pravdivejší barvy při líčeni mladých hrdinů, snaží se překonávat primitivismus, mnohomluvnost a popisnost a snaží se psychologicky správní vystihnout pos tavu dětského hrdiny v novém pojetí. "Dumka o kozákovi Holotě" podle Gajdarovy pověsti, je jedním ? filnů, ve^kterem se podařilo rež. Savčenkovi zachovati správnou míru citu a umelecké^pravoy v líčení událostí a postav, hlavně dětí, na rozdíl od filmu rez. /..M.^aiukrva "Mitko Leluk", jehož thematem je stejná historická predloha. V tomto filmu jsou chybně pojaty události, jejichž veškerá váha je přenesena na děti. Děti zastiňují dospělá. Silně zveličená úloha Mitky a jeho pratpl v boji s bílými P0láky, nutí nás, vzdor skvělé práci režiséra s dětmi, pochybovati o pravdivosti událostí líčením ve filmu. A dokonce zapochybuje i dito, které je nadšený a romantický divák. Tento^nedostatek nemá film "Dumka o kozákovi Holotě", ačkoliv uměleckým pojetím revolučního boje a účasti dětí v něm, je slabší ne", film režiséra y.Legošina 'Ta obzoru plachta bílá", kde události jsou podány zhuštěněji. Revoluční události 1905 roku jsou podány ve fíIl í právo t íé jako v knize V.Katajeva, v zorném úhlu dětského vnímání. Děti různýzh sociálních vrstev chápají stejnou událost různě. Jestliže útěk potěinkincs Radič na Sukova vyvolává u syna liberálně smýšlejícího učitele - inteligenta, peíky - nejvýše zvědavost, pak u rybářského chlapce Gavrika, vyvolává touhu po činu. P0máhá aktivně zběhlému náxrrořníkovi - bolševiku. C-avrik, vychovaný v drsném prostředí pracujících Oděsy, poznal již vykořisťování a chamtivost zaměstnavatelů, kteří několika groši platili za práci děda a chlapce. Věděl již o špionech a znal pravidla konspirace. Od dětství stojí v jedné řadě j áělniisy, námořníky a revolucionáři a při tom zůstal tento chlapcc-revolucicví** prostým chlapcem, s charakteristickými dětskými povahovými rysy u zájmy-Gavrikův přítel Pětka je chlapec z docela jiného prostředí. Ale přátelští s Gavrikem a později samotný život jej naučil chápat , za co bojajg r.í-mořník Rodion Žukov a dělník Těrentij a chlapec se vědomě přidává r.r. jejich stranu. Nehledě na značné - a místy přílišné ~ zjed.jodušem filam po stránce psychologického prekreslení postav a leckdy i jednoducho o popisu prostředí ve filmu, přece se jen podařilo režisérovi Lo^obinovi ukázat živé a přesvědčivé postavy dětí a zdůraznit, že je možná jejich spolupráce na společné cestě v boji za svobodu. Režisérovi se podeřilo věrohodně vykreslit dobu a prostředí, které popisuje ve svůs rofféwí Katajev. atmosféra roku 1935a revoluční .ohlasy na vzbouřenec krizniKu "Potěmkin", Qděsa v revolučním voru, pokrytectví burzoasie ra&ijaci se z uveřejnění carského manifestu, rozprášení demonstrující-n fl&lm boje v předměstských, dělnických čtvrtích - všechno to je /o umu Hec a, v živých barvách a uvádí to diváka do skutečné revoluční atmosféry ro*:i 1905. & fiiBU jo ^vcdl vystříhat empirismu v líčení S*^S SSoch. ^P™"*, který byl tak patrný v našich prvních ^storx^re^lu&ni fi^r, **ovm tak jeko fil^ 0 občanské válce fdětskýmx ^"J™; ^f°U .Pro *£* *Hi vyprávěním o poměrně vzdálené x Naopak> nosím dětem jsou taliové film,, mjww . - , . - s* sr; kaštan naiU joa°" "i v Každodenní prací občanu nasi ~ * ieho kamara.au a jeho samého. íc látce, která je dětem blízká, má S0 dětem ukázat, jaké má být dítě a ^ti mu přiklad. L*>*8* Pr° d5t± ^Č**™ ŽÍVot světských školákí, jejich zájmy a tužby v* současna období života nosí ZCmc - jQ jcdnim z tvůrčích úkolů naší dětské kmematograi íe. jest nutno pamatovat, že eovčtaký film pro d:,ti ĽG zrodil z filjnu Q ^ gicb dětech, o jejich zájmech a^potřebách, po vinno E och a věrnosti k vlasti 6 jejich velké snr.z^ pnnesti ji nocím užitek. Již naše první filmy o det^ch, ač slabé, přece jen měly správnou tendenci. Ústřudní myšlenkou těchto film" bylo, ze sovětské děti jsou budoucí budovatelé nového života s pomocníky dospelycn v jejich volké věci. Vedle filmů s historicko-rovolučními a heroicko-romantickými náměty se vytvářely filmy o dnešních sovětských dětech, o jejich životě, práci a adpočinku. Filu režiséra D.Bassylyho "Molí a velcí" sc zabýval důležitou otázkou o vytvoření vhodných podmínek pro každodenní odpočinek dčtí. Film líčí, jdt děti, které obývaly volky dům ve městě - bojují se svéhlavým a neústupným správcem domu o jednotlivý pokoj, kde by mohly provozovat své hry a kroužky. Mimo to jsou ve filmu zajímavé a veselé scény, potyčky dětí se svými rodiči a s obyvateli uomu a jejich hry. Umělecká nezralost a primitivita filmu nám však nebráni hodnotiti jej a jemu podobná díla, jako film se současným námětciii. I filmovým námětům z dětského prostředí se také řadí film "Costa života", pojednávající o dětské beeprizornosti a jak proti ní bojovala strana, komsomol a pionýrské organisace. Nejlépe zpracoval tyto náměty vc svých filmech režisér Petrov. PQstavy v jt-ho filmech měly velký vliv především na samotné herce, - děti vybrané z bezprizorných, ktoré p:, ukončení filmu se začaly učit a pracovat. Tato historxcky důležitá skutečnost byla v značné míře kriteriem aktuálnosti a správného zaměření filmu rež.Petrova. *6jzajímavější z nich jsou " Leninova adresa" a "Zlatý ned". Je-všeobecně tnámé, jak ohromně populární jsou mezi našimi dětmi povídky o Leninovi. Film vyjadřující myšlenku, že pionýr, skalák a každé sovětské dítě se aá snažit dělat skutky hodné Leninovy pochvaly, jo no sporně významným zjeven v sovětském filmu. Ve filmu "Leninova adresa" pionýři, ktorí prováděli nábor bezprizorných a neorgsnisovanych dětí, spojovali svoji činnost s památkou po Leninovi návštěvami domu, vo kterém kdysi žil^ Vladimír Iljič. Film, který byl vytvořen s tvorci vynalézavostí a ožehavým s »*oru nebyl ani tak v no é I^ÍÍr-Pe5Soíi^T'P0^1lÍ t0h0t0 Problému. Ukázali zde to, čím tak vynikala Ped^goglcka baaen" Makarenkova, totiž vnitřní svět, psycholo- fSÄÄÄ?1 6 ^ vykreslenou postav,, peda^a, Současně s počátkem výroby tohoto filmu prováděla komise pro zlepšení K££ ?fírau Si^'S^^ bilanci své plodné práce. Autoři tohoto fxlmu navázali pri eyé práci na bohaté skúsenosti a výsledky práce t ^nihľ'1'01?11 f11""1 odP°vídající úkolům, které vytýčila Střena v období nástupu proti zbytkům kapitalismu v našem státě a proti kala-kům jako tndo. V sovětské zemi práce přovychovává člověka a vrací jej životu c společenské činnosti - říká tentp film. Romanticky líčoná práce, jakožto hlavní faktor zmeny psychologie člověka - to dodávalo tomuto filmu ideovou hodnotu. Zcela novým způsobem přistoupili autoři filmu 1 Cesta do života" k otázce methody převýchovy bezprizorných dětí. Svou pozornost věnovali autori-.: pedagoga, bez níž není možná jakákoliv výchovná práce a tento problém take názorne vyřešili filmem. Díky aethodo založené na důvěře, kamarádské soudružnosti a stejného poměru ke svým svěřencům, setkává se peda-gog-komunista Sergejev s dobrými výsledky práce. Ale film nám neukázal hlavní příčily likvidace bezprizornosti - rŮ3t sociální výstavby, - bez níž by naše bezprizorné děti stále jet tě tápaly ve tmo a na ulicích. Film dostatečně nevyzávihl organisační úlohu komsomolu, který zvláště v této době byl iniciátorem boje proti bezprizornosti. V tom-je hlavní pedagogická chyba tohoto filmu. Autoři filmu se nechá"1! unést pestrým, do jieté míry exoticir/tn životem bezprizorných, hnaľ.i se za efektními detaily, čímž 3e dostali na scestí, protože ukazovali život ťľ.chto dětí romantickým pohledem, ^iitoři subjektivně byli proti takovému způsobu života, ale nechali so unést "pestrostí" a romantikou života bezprizorných. ?ro d;ti to byl vábivý a poutavý svět. j u.citelua dalo mnoho práce, než se jim podařilo vymanit je z vlivu tohoto filmu, protože dětem se nesmírně líbila zlodějská hantýrka, písně Zigaaa a život a mravy bezprizorných. Film "Cesta do života" ukázal, jek je důležité a aktuální pro sovětské filmové umění a především pro doti, ukazovat nové socxalirtické methCy výchovy a jak šetrně má k této otázce přistupovat umělec. Zvláště důležitou otázxou při vytváření lilmu o 30větsk>-' škole je ukázat přesvědčivou postavu vychovatelo a poukazov-1 na správné methody, jakými přistupuje k dětom. Takové náměty byli vždy nejtšžšími v dětské literatuře a kinematografii. Nečekaná reakce dětí na film "Costa do života" vyvolala u filmových pracovníků zcela opačnou reakci, Autoři dětských filmů o školo, obávajíce so opakovat chyby filmu "Cesta do^ života", upadli do jiné krajnosti, líivelinovali vc svých námětech detskj kolektiv, na jejímž pozadí "hrál" jediný nezbeda, odsuzovaly cel:^ dětským kolektivem. V posledním dílu filmu sc najednou nezbeda y závratně krátkém čase "polepšil,"jak bez pomoci děti, trk i tvurcu filmu. fr, sk°la . ,___, „ „„„v,, i~ u ^ UrJ 36 odohráva jednou v pionýr- začLHíS ? °ddeChu- kde éBtl svůj volný *f T**° .fll?ľ íríSoiSí^iľ' Blavnoa**. na které vynikající pracovní-.j zeme vítají nejlepsi zaky & končíci »i„---IVľľľl I modelářů, je celý prosáklý ncd*^ ,aj-aYnostniin slotem mladých le-te^'^ dětem a vůbec nám neukážuia ŽiCf^i í škodlivým a nezdravým pochlebova111"1 u JU ^1Ve vlastnosti skutečných sovětských ^ není ^v^~a°!*atak ^ fil™. Hlavniin nadostatkem je ^ SÄ^SSS ?«SI3 Dro^icuŽ6S ^ uvědomělých" kamarádů ň do spě-!£h hrdinu - ucíteiu, roaicu, vedoucích pionýrů. ' T to P°stavv dätl n3jctarfúf nepřesvědčují. f je to příliě učesaný a uhlazený fi^, nůni v n5m nic ^ opravQového Lata, "p**** skuteční kvintani tvůrčím tohoto filmu. **** filmu "Kvintáni^ nám vysvětluje neůspěohy dalších dětských fllrf. K jejich realWa pristupovali režiséři /nezávisle na tom, zda ji velké^i male zkušenosti/, neznajíce dětskou psychologii ani poda- a m» -pinit "Pa- ;řilffl režiséra A.Rozumného a pedagoga-scénáristy V.Potašova osobní věc" jsvedl "školní" namety naší dětské kinematografie na poněkud vyšší stu-^ Podle záměru je "Osobni věc" filmem o správném chápání kanár'iství a cti školního kolektivu, o správném chápání přátelství, ukazující, že pojac "vlastní" je tosně spjat s pojmem "společný". Autoři filmu ukazují na příkladu školáka Arkadijo, který bero na sobe podezřeni z krádežo, jr neprozradil svého kamaráda, falešnost a lživost 'takového pojetí ka-ádství. 7 tom je význam tohoto filmu, který pokračuje v linii těch -roích dětských filmů, v nichž idea užitečnosti kolektivu byla zaměňována útké, individualistické, methodě výchovy. Avšak dramatickou stavbu filmu "Osobní věc" nelze nazvat umělecky přesvědčivou. Autoři filmu řešili zápletku, založenou na tradičním školním "zločinu" /totiž obvinění nevinného/, dosti mechanicky - ne "zevnitř" nýbrž "zevně". A takovéto mechanické řešení zápletky mělo za náslodek, že dokonce samotná pravda, kterou nám film ukazuje, se stala s hlediska morálky polopravdou. Vidíme chlapca-individualistu s vlastním názorem na čest kolektivu. Jeho chování má spatný vliv^na okolí. A proto si autoři vymyslili pro něho scénu, ve které zachraňuje tonoucí děvčátko. /Podle první veriace ve scé-|nári měl zachránit děvče před koly tramvaje, avšak tím se na věci nic ne-Inónilc/. Takovéto pojetí naočkává mladému divákovi falešnou představu b hrdinství. Nedlouho před válkou se konala v UV.VLKSK porada o otázce pracovní a vojenské výchovy dětí. Dramaturg Alexandra Bruštejn na této po-r&äč eprávně řekla : 'Sotva je žádoucí, aby sovětský školák pokládal hrdinský čin za jakousi iráulgenci, která by mohla vykoupit jeho hříchy." Přesvědčivější^řešeni ■wálních otázek, které zajímají děti, spatřujemo ve filmu režisérů S&utakého a V.Suchobokova "Rudý šátek" podle scénáře S.Michalkove. j tohoto filmu se neodehrává ve' škole, ale v rodině a ústřední motiv Í problém pionýrské cti se ukazuje na dvou protichůdných povahách. rij Višňakov , syn ředitele továrny, velmi schonnv. vnitřně nezka- jchopny, reoit-eic wycu.»v , .---- r *» ,__,v__+.í _ chlapec, jenž je nakažen egoismem, .vychloubacnosti ^hrubost^ —rwi x^c— -0-- . - ± sctkávániQ vlastnostmi, s ktorými se jesto u caeti na^icn ^ p^nyr jen pouhým pojmem a rudý šátek vnejsím zna-U jehopritole Sury BadCjkina je pojem pionýrské cti již dávno organlc- I^^^SI^^,^ S-*» ^ černost KSj^t^ Ž? tní Přcl°ra Valůria nenastal vlivem a radami dospelých, nybrz vlastním poznánim chyb. Rozujnove děti sieutečnš chápou, že Sura jo v právu, ale visuolnč a citově tm tuto myšlenku „epodtrhuje a ponechává starost o reálný blahobyt chlapcův ušlechtily citům "hodného strýčka", který se ho ujal. Zřejmě je to scénáristova poplatnost sentimentální tradici, kterou si vsak dej filmu vuoec nevyžadoval, poněvadž Sura není tak malý a bezmocný chlapec, aby se na jeho příkladu musel demontovat ušlechtilý pomčr sovětských lidi k sirotkům, nehledě k tomu, že tato episoda nemá vztah ani k deji am k zanoření filmu. Scénář tohoto filmu se neliší mnoho od divadelní hry, podle které byl udělán. Dynamiku má pouze vnější, ktorá nemůže nahradit dynamiku vnitřní, má mnoho neorganických episod jako vánoční karneval, lyžařský výlet a zbytečná atrakce. Hlavní příčinou neúspěchu našich filmů o školních dětech je - jak se domníváme -v to Že se tyto filmy vyrábějí stejně jako jiné běžné filmy. Autorům "školních" filmů unikaly obyčejně osobní city dětí a to, co c3-vede rozehrát určité struny v duši mladého diváka. Rovněž po této stránce je film "Rudý šátek" při všech svých nedostatcích velikým kro- ' kem kupředu. Vývoj dětských filmů nám ukázal, že vysoké a závažné otáíky sovětské morálky lze poutavým způsobem podat dětem, aniž bychom jim museli ukazovat filmpvé hrdiny, ktaří překonávají avé chyby. Spisovatel-bojovník Arkadij Gajdar našel zlatý klíček k srdci dít.'to a pravdivě a romanticky jej ukazoval sobě samému. Gajdar napsal scénář a pozdíji i pověst "Tiraur a jeho parta". Je prvróm spisovatelem, kterému se podařile vykreslit ucelenou dětskou pováži, dát filmu náplň velké altruistické sovětské idei a vytvořit poutavou a novou fabuli o všedním životě. Timur je romantický chlapec. Své krásné altruistické činy opřádá tajnost: Taková romantika je jeho věku vlastni a upoutá chlapce jeho stáří. Ušlechtilé et dojímavé jsou úkoly, které Timur přiděluje svá chlapecké partě - přovzoti patronátu nad roclinami a domy, z nichž ideš li ..uži do Rudé armády. «7C to dětská hra, která se však později v těžké době stala kriteriem posuzování lidí, jejímž 2&řným příkladem byla postavaJimura, vytvořená Gajdarem. Grgdar při písni svého scénáře neměl před očima žádného reálného Timura ani jeho činů. Myšlenka a postava Timvr- byla jeho pohledem do budoucna. Dětšti diváci přijali postavu Timura s výjimečnou vřelostí, vzali si ho za vzor a %ím jenom potvrdili prozíravost umělcovu. Kritika es o Timurovi vyjádřila, že sám o sobi i jako vůdce dětského kolektivu jo prý nojlopšá postavou chlapce sovětsko epochy. JU to pravda. "V postavě Timura - piso A. lvic - nem nic nepřirozeného jeho věku, nic vyumělkovanóho nebo pribasneneho autorem. Ale zároveň se vůbec nepodobá postavám dětí se staré literatury. Má rysy, které jsou tvpické právě pro naši sovětskou společnost, pro svobodna - 25 - ve své činnosti pracuji teři hledí vstříc budoucnosti a kteří •40*» iríilektxvu. Ve vsedni roinrjvtice THm,,t ----T í - 'idi™ "^cialistickv & ^Qh° k™^dů - P<**° * Jerf011^ x. y R orální princip, který spočívá v pé- •i o ^f^ádí své ušlechtilé skutky tataä » , ., . . fcl větraní svých krásných cLě^yZlZ^° 8* ^5^?, Razumnyj vc svém fil^u ? * skromny a nenáročný. Zachytil ,st«va W ' ca především vypařilo kouzlo tt^ZL r. romantičnost. SrlS^ SÍtUaCÍ« *10 fi chlapci utvořili zajímavou tajn 1 Pudu' které si___ * f ii -.^1Sacui stanici - to vše tam se r Q.e Proč tento film nevzruší, proč se tak málo usmíváir.o, proč - '^"odchylná od tvůrčího způsobu"práče"-^ 3pi5°vr^leJ° v dané.ra , , 3íp&de oa^v . , ť UBU praco A. k:\zumneho. Proto 30 poeticky fsvěži scénar "Timur a jeho parta- stal „,tur .lištičkou reprodukcí udá-llti a P^5hU' ^cg^ych flw avěák tento film si nopodržel ono Sarova kniha. Jak byly ztoloanony hlavní postavy tohoto filmu ? Neoby-^ sympatická postava ^eru so stala ústřední postav™ filmu a jo téměř j£nou detskou úlohou, která odpovídá Gajdarově scénaristickému pojetí, pjcud jde o Timura, postrádá všechny důležité vlastnosti, kterými ho obda-*j autor. Keoa veselý mladický zápal, ani romantickou ta jemnost, ani tam jjgui ukázáno, jak dovede svým příkladem strhnout ostatní chlapce, takže , filmu se nemůžeme dovědět, proč tonto tichý chlapec je vůdcem chlapecké Zřejmě nesprávné je pojetí gajdarovské postavy "atamana" Kvakina, "po-itrachu sadů a zahrad v letoviscích." Režisér mu přidal rysy a povahu zatvrzelého dareby a tím se 3tol nevěrohodný "přelom", který se s ním udál a po kterém vstoupil do "Timurovy party ". /viz film "Timurova přísaha". Je jasné, že Kvakin není takový, jakým ho režisér ukázal. Je to výrostek, jrterý má v podstatě něco spoločného s Timurem, který však zaměřil svou giergii na nesprávnou cestu. Přesto však měl film velký úspěch, ktorý byl předurčen již tím, že se divák 3hledal na plátně se známými a oblíbenými hrdiny. Oč by byl úspěch větší, kdyby se režisérovi podařilo přenést do filmu duch a styl Gajdarovy knihy.. Film "Timur a jeho parta" spojuje v soba dva směry sovětského dětského filmu, historicko-roveluční a současný. Ciny Timurovců chápaly děti stejně jako činy mladých Rudoarmějců v občanské válce a byly pro ně stejně důležité i vzrušující jako činy válečné na fron-■tě. Tato pomoc Rudé armádě byla právě tak čestná a důležitá jako hrdinské äiy v boji. Ve Bcénáři dovedl Gajdar pestře a romanticky vylíčit dětem i věerlní věci^ a ukázat jim, že činy Timurovců J3ou důležité a potřebné. Odhalil falešné hrdinství a vychovává děti ke kázni a vědomíže je možno na každém miste sloužit ke prospěchu vlasti. Vc filmu "Timurova přísaha" se režisérky L.Mišová a A.Chochlová ještě více rozešly s Gf.jdarovým scénářem, poněvadž nepochopily jeho tvůrčí záměr. Ve filmu Rozumného reprodukuji deti «lai dobře chybný záměr režiséra, kdežto ve filmu Kulišove a Chochlove^ bije nepřirozená hra dětí /kromě Zeni/ do očí. Film "Timur a jeho parta Je spěšná, řemeslná práce, nedůstojná skutečných režiséru l £ Příkladu filmů "Timur a jeho parta" a "Timurova přísaha" si mužeme ově--H4 » w.. ... _. .. . ___i— s — .inioonnot. í> rutina. scénáře dětského filmu ncm reziSc ľ^vode dobře pracov&t s détmi a xicpracujo s takovým tvurcím zápalem, jako M*** Dftticel film pro dospělé. Příklad těchto dvou filmu svědci take o tom, že Gajd,.rovy knihy č ok- -54 -i dětský film "Sibiřané" - vv^'J- JO?tc 00 äuetojnau rcalisaci. Jiný novi a o tom, jak 3e každy^^ * 3^^ich k soudruhu Stali- ně.iakýr. uáleCbtUva čin.™ Sovotaky slovek snaží, aby mu udolal rattoot Zušlechťující vliv těchto ci-fcň ™ <■ *.* h„,- áZst«&, ^ f°rmovani charakteru a jeho bezpro- stredná ucmek na jejich konám' + x ■ , „ . Avšak postavy dětí nejsou hlutí " °* ldeovy obs&h filliíU "Sibiřané". nedynamický . Zdálo by so 2* + i Pr(;?racovány> dôJ je mdlý a rozvláčny, o dvou dětech hledá jících Vr-,,^ ffJxmavý Pro <*cti, .yprávějící sibiřskému lovci v době svél^SV kdySÍ Stíllin VČnoVal J^*01*1 Í í***- ---torům oT^Ä^I^ ~* ^ ' Bjolupracovnících. P^ ° Stalinovi a jejich Na rSíS VlJSte^oké vyžadoval si sovětský lid vysoce . v , f'iezi prvními filmy tohoto období ma pro nas neJvetsi vyznám film režiséra Donského podle románu Mistrovského "Jak Be kalila ocel . Je všeobecně známo, jaký vliv měla a má tato kniha na miliony sovetskych^mladých lidí, jak 0 vychovávala, připravovala a zocelovala pro pristi boje. Tuto knihu četla Zoja Kosmodčmjanská, učili se z ni mladí gvardojci a byla válečnou zbrani na frontách Velké vlastenecké války. Hlavni postava této knihy Pavel Korčagin byl nejen oblíbenou literární postavou, ale také rádcem, soudruhem ve zbrani, jehož vášnivá slova vedla vojáky do boje. roto bylo naléhavě třeba ztělesnit tuto postavu ve filmu a seznámit s ní široké vrstvy di/áků na filmovém plátně. Film líčí prot .ě, jasně a hře j ivě události přesně tok, jak byly vylíčeny v knize. Režisér nám ukázal události občanská války - hospodaření Němců na Ukrajině , jejich zvěrstva, šibenice, hořící vesnice a to vše takovým způsoboir., že sa na to divák díval očima dnešních událostí, vyvolávajíc ostrou nenávist k zotročovatelům a výzvu k boji a pomsto. V postavě bolševika Zuchraje nám film ukázal, jak naše komunistická strana vychovávala mládež, jak prostý dělnický chlapec Pávka korčagin pod vlivem rozhovorů e Zuchrajem, jenž mu otevřel oči na současné doni, se stal komsomolcem, předním bojovníkem Rudé armády. A v tom je ye^ká zásluha autora filmu. Víme, že v postavě Pavla Korčagina vypráví ~utr-sám o sobě. V době války, kdy film se ozval n& válečné události podporoval válečné úsilí, začalo naše filmové umění umělecky ztělesňovat životopisy našich hrdinných a statočných současníků. P0stavy nejlepších představitelů našeho lidu, věrných synů a dce^naší žerno, bojujících za nezávislost a svobodu naši vlasti, ožily v naši literaturo, lidem divadle milovaná postava a filmu. Mezi nimi krásná, čistá, vsím našim mladé Zoji. Film "Zoja" vytvořený podle scénáře B.Cirskova refisérem L.Arnštamem, líčí všední život prosté sovětské dívky, která vyrůstala sjxlecno^ se svou zemi...V její postavo byly ztělesněny nojkrásnojsi xyc/ tisícu sovětských mladých lidí, kteří po příkladu Zoji ^J^V-T0, *t vlast, dávali za ni své životy a kteří dnes pracuji a buduji svou vlast. V tom je velký přínos filmu "Z^a". Film správně líčí život na našich školách, popisuje vychovatele a učitele Zoji, její přítelkyně B prostředí, v kterém vyrůstrla. Ukazuja, jek í3*ovicl* strana , - niaipina, komsomol ic*aiv3tsit ~n'ni e- Potvrzení pravdy jo velkým pří- «u ztělesněny nc jkrásnCisi rvsv ™t ,i- „ . „„íi js°u , . • . TJ , JQJi mladé generace - upřímnost, f.^/^^iSriSíeS^v. f°dÍm^- ŽÍVot« P^vní školní kroky, slova jejího ucxtelo o hrdmske minulosti ,L slavné skutečnosti a konečné JGJx vctoupuni do komsomolu v tóžké válečné do-isou scény, krasne svou ušlechtilou naplní, vyvolávající obdiv ^je formování charakteru cJch dětských diváků. a je *J5ÍŠ tfké to' že nám uka Co ^ premaha strach v prázdném temné "^V&ni ch^akteru . Hle, ^7im zárodek její povahy a budoucích f*0^- Již v tomto dotailu 1W Pomáhat útrapy a smělo hledět do otf Tktcré ** Později po-*LU nenávist a opovržení. Vzniká v5cJc svym tyranům a říci jim cel *er0U přfl** ~ zdalipak autoři filmu ne- aitečních mozne z těchto po-další vývoj této jejich budoucích slavných činů ? mi P^^Sdif'sSocf *SSÍS neni0h0U **** *™ osného ■ veho staaia. oxroce rozvetvonv <3+v.™», , , , VUIv strom 3e nepodoba 3omenu, ze kterého jjortl, ačkoliv budoucí vlastnosti"toho ni a jsou známy. to stromu jsou obsaženy v some-je mnohem složitější, protože mohut— fíust mladého* člověka f^tor^ocxalni výchovy neustale koriguje vlastnosti ělovělca a napomá-JJ . za příznivých pocmmek - zaniknutí Ipatných vlastností a růstu dobrých. jfe tuto otázku nelze odpovědět, aniž bychom nepřihlédli k individuálním a sociálním vlastnostem mladého člověka, kterého ukazujeme na filmovém plátně. Äospornč - že pro ucelené povahy jako Zoja - jo přímá vývojová linie linii umělecky pravdivou & po této stránce nejsou úkoly realistického filmového umění v protikladu 8 pedagogickým úkolem vychovávat v sovětských dětech ucelenou povahu. Jia druhé straně - ve filmu "Zoja" nejsou 3kutečné drarratické záplatky, které by ukazovaly vývoj jejího charakteru a tato skutečnost není předností tohoto jinak krásného filmu. Film je v podstato "příběhem jednoho hrdiny" poněkud rétoricky nadnesený a jaksi vyprávěný samotným autorem. V mezích takového záměru nám L.Arnštam ukazuje rozumový vývoj a povahu Zoji. Ukazováni rozumového vývoje povah jc již odedávna kladem dramaturga a režiséra Arnštama, což jsme poznali z jeho filmu o třech dívkách z dělnické rodiny, spojených poutem přátelství a kamarádství. "Přítelkyně". Tento film nám názorně ukázal dívku ve všech věkových stupních. 0 úspôch tohoto filmu se přičinila svým hereckým projevem Mladá nadaná Janina Žejmo v úloze Asi, - jejíž Asi, skromná, prostá, avšak i odvážná bojuje společně se svými přítelkyněmi za svou sovětskou vlast a * za ni i svůj život. 'ipooínajíco na to, utvrzujeme se v tom, že nčjkrásnějši typické rysy •kdých filmových hrdinů pronikly do života lidí a staly se rysy rndi-rt^lnimi a zase individuální rysy konkrétních mladých lida chápeme jako rysy lidí socialistické epochy. J*w přesvědčeni, že Zojin život S hrdinný čin zná dnes i v těch Rajších kokech našeho státu každý školák. A byl to film, který pri-W ^-alou měr^ k popularis.ci postavy Zoji. * shlédnuti tohoto fil- m psali naši školáci o Zqjc báan" k jasnými Činy. Jedna školag^ f11 *g*J oslavují její 3VÓtlou památku ^du zrovna tak pevnou, poctiv Pt'treni filinu napsala : byla Zoja." A irSnovala ji báao£^'Pohroženou a věrnou své vlasti , neohroženou a varnou své vlasti, jí báseň, ktorá zní takto •-"Jsi v našem středu jako dříve, Tvůj příklad máme před sebou, své bližní milovat a ctít, vraha žhavé nenávidět, ničit vetřelce a mstít." Film "Zoja"'romanticky , slpvnostn" sie a lyrismus zvyšují účinek ž^&+°^uCtluje skutcčno3t. Romantika, pootvorí tématické jádro filmu. *AV°wu»o faktu - hrdinství dívky, které Život mladých hrdinů za války fest Pochopitelně, že vo fijjnu 4>t» \^ ^ minulosti> av3B* 1 současností, v jeden celek - historicko-rovoí..?^? 3po^ dv£ lini<> dětských filmů kladem obou je stejný prvek. SověS/%* tím dokázaly> že & dĚjin. Současná deba se 6*5» w Hde bvl1 a Jsou aktivními tvůrci kách o hrdinství prostých lidí fl l**' proalavená v pláních a povíd-rak pozadu. Ještě nedávno si nráíi Í rň ÍŽ neJmladěí nezůstali nikte-„a udatné čapajevce. ^álka tS^e^W^' — °áváŽn* f****f? * Hrdina Gajdarova filmu 'Timurl £í l ^ Plnila ve skutečnost. 1q1- 7^mLva h»ití m r - J parta" vymyslil si hru, která vyvo- m^cV^'StQriCŮ- Tirat0 osobám se z dÓtí, které LTiSnfiJSin^^ ^^^^ St^ hrdinové, aniž si to uvědomily. Skutečné hrdinství doti, no frontě i v zázemí, stalo se zkušebním kamenem starých dětských filmů a definitivně rozbilo avantgardní nosiče literátu a režiséru, kteří nedůvěřovali přirozeným alobrým schopnostem dcti-hercu a zatěžovali je zbytečnou dobrodružne stí. Najlepší dětské filmy v poslední dobo vyrobené dokázaly, že herecký projev deti je pravdivý, je-li zasazen do prostředí, vyžadujícího odvahy a pevnosti a nevymyka-li se detským vlastnostem a schopnostem. Pasáčok z knihy Krtajeva a ze stejnojmenného filmu "Syn pluku" rež. ?ro-nina, malý voják, později surovec, chlapec s tragickým i šiaatným osudeiu, prožil stejné nebo podobné příhody jako mnoho jiných chlapců, kteří v knize, divadelní hře nebo filmu našli svůj životopis. Váňovi Solnceivi každý jeho vrstevník uvěří a tím si ho zamiluje. Váňa Solncev je dítě, jehož řeč i jednání jsou dětské, psychologicky oprávněné a pravdivé, neboí autor se dívá na události očima dítěte- Tragické události nenarušily Váňovu dětsko et s její vrozenou prostotou a pravdivostí. A poutavost samotné fabule filmu není v celé řadě dobrodružství, nýbrž v hřejivě a lidsky kráném poměru vojáků k nalezenému dítěti a v samotném chlapcově jednáni. Je to chlapec z lidu, chlapec, jehož osud není individuálním příběhem, nýbrž typickým a proto je tak blízký svým vrstevníkům, kteří v něm spatřují vzor. Přitažlivost postavy tohoto chlape© vyvěráz jeho specifické detskosti, z jeho romantiky a organického vlastenectví. "Pamatujte, žľto není žádná hračka, nýbrž živá duse - rika svým vojaKum kapitán Jenakijev." Hiavním kladem práce dramaturgovy a režisérovy je vystihnout uměleckými prostředky dětskou duši. Převésti nějaké literární dílo do flW *jj ^ľa^e^Ssoťl protože se autor při tom setkává které si o nich ty nebo ony postavy a že často neoapovid.ji proasx. , ...i čtonáři při čtani literárního -Kí. c x , ^s.***so cti-voik^ wt^fiito\ — -utor\f^ v této rt*^ ľľ i osudy malého Váni. 2 Vlastenčí * eS JS°" V n°m tvPÍ3°vany í^oSt^ vojíni Rudé armády se ujíSS íM*"? ZnámC nCmál° PřiPadů» "jľ; drsm ¥UJ , . , "JJ-U.li opustoných .-■ osiřulveh latí •> *® *tm laskavými vychovateli a dobrán w„ -í °sirexycn aexi .. ^11 J^tcřEkou láskou. ^obrymx kamarády a obklopili je otcovskou i< filmu se vystříhali bezduchého vně«-ív,„ „ ... ,„ rutt>ři f vo v+r_,-,^u lafii - , vn^Joiho romantismu. Vystříhali se :^!ÄVÄ ÄÄír ^i hrainskými ^ toři nepoctisovali válku a neanižSí pr*"VOU tV!ir valecne do' W: f umírá jeho nej lepší PVS5 . SuMec^^í^"^4 o?^¥£i krutost Války, jeji pustoěivy ííok ĽtSf ^ fnokijev. flaíia VJ- , - / , UinoK» '--Le také numilosrane fa- Sw. iiTOke.V8 ^irecí ^rutoBti. Přes věechny útrany, ktorými pro-cÍézí rZTnrt fS,*aS0Vai,Ä,3KB,riiw* °P^muS a svžtlou budouo- S*- 5í^lS "šlaSnýeh" Sv^ BV^6 VaSových atrap neni happy-Srfem ve amyslu_ statných ^ zavrcených scén buržolaniho filmu, to není ttčsti ^leh° 3f 0tí^i ^ľ??0 * "hodní lidé", ani úžasná náhoda I Kolotoči ílvota, Vanovo etcsti je stejné, jako štěstí tisíců jiných světských deti, jeho st^sti jc přirozeným důsledkem našeho společenského řádu- . j v tom, že osud dětského horce, který hrál Váňu Solnceva byl shodný s osuji* malého hrdiny^- i v tom je voliká pravda našeho života, ztělesněna filmovém plátně. ac při vší snaze autorů zachovat kolorit, střídmost a okouzlující Váňovu osobnost ve filmu, přoco jen děj a postavy filmu pozbyly do3ti na své básnickosti, lyrismu a emocioiiálním účinu. Vedle postavy malého Váni jsou ostatní postavy filmu bledé a nevýrazné. Autoři filmu mechanicky převedli na filmové plátno dějový prvok z románu, avšak píychologické dstaily jednacích osob nebyly patřičně vystiženy a skloubeny. Jestliže dítě hraje hlavní úlohu, neznamená to ještě, že musí být hrdinou v běž-jiéa smyslu toho slova. iniž bychom překrucovali skutečnost, přece jen nelze z děcka udělat aktivního hrdinu za kruté leningradské blokády, když nojvětší morolni pomoc a váhu měla síla dospělých, kteří sami bojovali vc jménu dětí. Právě proto nám ukazuje režisér V.Ejsymont vo filmu "Bylo jednou jedno děvčátko" nikoliv hrdinné, ale typické rysy jednáni a prožíváni obyčejných dívčátok, které jsou také pevné a odvážné, jako všichni trpící leningradští. Film líčí pravdivě a hřejivě solidaritu leninigradců, ochotu přispět ne pomoc jeden druhému, pomoci slabšímu a rozdělit se s ním o to nej poslednější. Pravdivě líčí ušlechtilou pomoc komsomolu, který poinábal těm najslabším, vysíleným, kteří nejhůře snášeli těžké útrapy. Tento film není sentimentální. Autoři se nesnaží vzbudit lítost a soucit, ale naopak - vyvolávají v nás nenávist a opovrženi k nepříteli a obdiv před hrdinnými loningro.dei. Velkým kladem filmu je, že so neomezuje na líčeni tozkeho a strastipl-tóbo života leningrJcu a nepopisuje události, ale ze dovedl Proniknout duše svých hrdinů. Dovedl ukázat tu moralra silu, ^ .fl^tS^SaÍIx světští lidé odvahu a sílu k odporu. Na příkladu cvou děvčátek ukázal scénárista H*3obrovo a režisér Aisimont odhodlání k hrdinst v^geig. * vyznačuje sovětský člověk a dítě, vychované v sovětském prostrč-i. ^oliv autoři staví děvčátka do hrůz války , blokády, ^^^f 9M-a postavám dětskou přirozenost, ^hogst ^ 0í^fiSu ' postavy děti v *^?ff«j^Sg vyvoT^cáSa od plachého >V?fc&la ty přesvědčivěji, kdyby divák vid~i vývoj stvořena az po eltc zoccW utrr ■* Film "Bylo jednou Jedno děvčátko^ * °dlKkllan° k boji a prAo± uspcch. Zeel- ESL* ' **** 3cvcatka- o o prvnach školních krůčcíchmalého pp-maturfip-ponádkář Svare, jenz dovede fantastické postavy konkrotisovr t přiblíží Jo dnešní době zde neuspěl: vylíčil zdo dětské prostředí a ěkoLní život barvitěji, nez ve skutečnosti je. *itdř* fi1"1" "odvážná Školačka" zapomněli, že poutavý- a zajímavý doj je nUtnou součásti umeleckého díla určeného pro děti. Svorcův scénář chtěl dokázat zajímavost všedních věci r. dokonce polomisujo proti tradiční d5j°vé osnoYc: /^tecna zajímavost rOdvéžné školačky" spočívá v poctic-oosti, chovám ajednání obyčejného děcka v obyčejném prostředí. Autor m-l však za to, ze jc nutno "oživit" toto prostředí jakousi parodii na dobrodružný děj. Evžen Svare napsal hru pro dětské divadl a udatnosti a o veliké péči a -• vaa~Ll »~™™Z^0 ,"Bratr a SCStra'" ° P^telství ^pozornosti, které so těší děti v naši spontánně za--.arcové divadelní zbloudilého děvčátka v horách ^vTÍ^^T^^0* lidí při ™-cčá-™ ubezpečí, resp. nevzniká 2'nJně-H Skolačka" ncní vid5t Žitá, ITaíé školačky se^zt^tSv" l I ™be*P0čfnství, ve kterém se dítě tak scénárista nevěřil sá^ sooě^Doněv^f f^f "^a. ViÄfno Íoro celé město, přivolá milici loslTo.^T^ ^/Cltc ^V^T . . , . i . . ř . „ -1 Je stopovo.cím psem atd. , jen aby sc do Í°Í° ?íf IrŽ^ľ^lí^'^0 Scéna ***** sentimentalitou, ve které tak veliký aparát hledá školačky a učitelka sama se při hledání dětí nachladí. Dcti citi tuto sentimentalitu a nevěří. Líají pravdu, vždyf i ten les se kasírovaný, i sníh nevypadá jako pravý, i to bloudění je nějak umele. Cožpak tc vše může u mladých diváků vzbudit soucit ? Zrovna tak naslaale prvky sentimentality se objevují u malé školačky Marusji, ktora po prve přichází do školy. Děti jí nevěří a nebude pro ně příkladem To, co bylo omluvitelné u Nataši Zaščipinové ve filmu "Slon a švihadlo", jc ve filmu "Odvážná školačka" v přímém protikladu k životni pravdě o sovětských školačkách. % příkladu filmu "Odvážná školačka" vidíme, že okouzlující postava, která se líbí dospělým, není blízká dětské duši, poněvadž tato atmosféra dojímavosti je dětem cizí a nevzrušuje je, ba znervosňuje jo. Peripetie, dospělí herci svou ironickou shovívavostí a kocháním se dítěte přispěli k infantilnímu a pseudedětskému koloritu filmu, který zanechává hlediště chladné a bez zájmu. Gstatn:' dospělí herci v tonto filmu neměli co hrát, poněvadž jejich úlohou bylo obdivovat se bezprostřednosti a roztomilosti Ľarusji a dívat se na její dobrodružství doma i ve škole. Co dela ve filmu matka, která je prý velmi z. mčstnaná ? Nic ! Je indifforentní a nelze uvěřit jejímu mateřskému citu. Co dělá starostlivá babička ? Cte a káže morálku* "Nehoň se za psy", "Neper se s chlapci". Lze spatřovat v této sentimentální společnosti pravdivý obraz sovětské rodiny ? Vždy* i posteva učitelky, která je téměř hlavní osobou filmu Pořádá hřejivosti a srdečnosti a j„ pouhou unavující hlasnica pravxcel uobreho chování . - J\ - srny slu *°"*via*to* není Sncla* ^ite1^ Varvr^.VasilJevny, ktorá celý svů, život t*^^ lidu, bude jisto i pro dšti oouěnů --i«žbc 11 Poucny. Výchovny význam zasvčtilc Výchovný význam tohoto filmu vazit si svého učitele, Bvého vycho- Sporný. ?±lm ucl d5ti milovat ni uznání. iime, fa v každém filmu o sovětské škole a sovětských dětech mají hrát *^J?Xw^^/^2Ä Pionýrů - zkrátka vSichni, kteří F ^ÄI^w^' 2?" ^V^vaji a fox™- ji jeho názory na sovětské školo. Ale čitelé a jejich "^cníci vs^ na přiklad je těžké charaktorisovat učitele a vedoucího pionýrů z fibnu "03Obní věc". b režiséra V.Jureněva "Jarní potůček" vypráví o prvních krocích mladého ■ rfitele, o jeno k detom a o správném individuálním postoji vůči £». Vypraví o mlade dívce, která po absolvování Pedagogického institutu -řijela do svého rodného ^městečka, aby tam působila jako učitelka vo golo, ve které se sama pred nekolikp. lety učila. Dívka vchází do třídy a obrací se ke svým žákům. Je to vzrušující scéna, ivsak jak velký je rozdíl mezi touto a podobnou scénou z filmu "Vesnická „fitelka", sroynáme-li překážky, které musely obě učitelky překonávat. Těžkosti, které překonávala učitelka ve filmu "Jarní potůček" jsou nepatrné proti potížím, které překonávala učitelka z filmu "Vesnická učitelka" a její drobná zklamání nevyvažují tragický pocit beznaděje stejně mladé, začínající učitelky v daleké vesničce Satry, kde bojovala s traářstvím a celým ípůsobem života zapadlé vesnice, kdežto v "Jarním potůčku" začíná na so-vetské škole a bojuje s konservativním názorem na výchovu dětí učitele Grušina. K0nflikt mezi Kulaginovou a učitelem Grušinem není konfliktem "otců s dětmi", který je v naší zemi vyloučen, cle konfliktvir. mladých, jdravých, iniciativních zásad 3 konservativnimi a prožitými názory. V tomto boji je podporovába starým zkušeným učitelem, ktorý již dávno před revolucí začal učitelovat a celá léta věřil v- vítězství dobra a spravedlnosti a dovede pochopit nové a pokrokové názory mladé učitelky a odhadnout, co je reakční a špatné. lulaginová cíti s dětmi, neodmítá zodpovědnost zr jejich poklesky, jo pozorná a. dovede ve hrubé skořápce najít zdravé jádro a pochopit touhu po samostatnosti a zvídavost dětí* Vzdor svým nedostatkům jo film cenný tím, id ukazuje těžkou, zodpovědnou a čestnou práci učitelů, která musí být vykonávána rozumem a citem. Has 3bo-u filmů je shodná. Ve "Vesi.lcké učitelce" však hlubší a umělecky Ptaobivšjší. Tento film ukazuje, jek je spjat žák se svým učitelem, který •« cela věnuje výchovné práci. Vidíme, jak V-rvara Vasiljcvna seznamující *°je ž.iaky se životem a světem, sleduje osud svého nejlepšího saka a jeho ***ijcrtí do gymnasia pociluje jrfco osobní křivdu. Tento úzký svazek ucite-W 36 «*vými žáky je důležitou myšlenkou film. Tento iilm^prispeje ke fU^i ^ se svým učitelem a rozh.dno-li se mnoho našich dcti pro osve- pravo vy- ^ ;činnost, má na tomto rozhodnuti jistč svůj pudil. přesvědčuje naše děti o tom, že učitelslcá práce je v naší zemi U Wná a vážená ioko práce vojáka, inženýra nebo herce. Ideový a vy- ZrL^ľjŕv tom, že před očima děti defilují osudy n,kolika ge- sta ko vzdělání a učí se vážit si výhod, iteraci vyznám je žáků Varvary Vasiljevny. poznávají, jak těžká byla ce - 32 - není s on £&icb výčtových ^ac^současnlho j£°fU ^ ve Bhodč a P^tatou ^ilB1cvém plátně so ^ažimr^ín CtÍ> V P°d"tatS Sležitého, ozářeného pathetSoľ*£í Spravn™ ^ntheau podstatného a 2, proč jsou fil^ o n^ich děíeSJ: S2ľ* **** Je Pr0t° P°choPitel- £ja£ filmy pouze o dětech. Nalľdô^-^ tOBUt° *° ^dětského světa. Vždy uváděli m^v^- ^ 80 n°"^vírají do tok £T Problému naší Ä^li^^^^^ nojsložitěj- ] ^^^JeW^L^^'íľ kter* »*» Poskytuje látku k hlubokému nnes tato postava zůstává ještě daleko pozadu za životem'. Mohli bychom f8? poukazax no. detx, které ještě doposud nevídáme na filmovém ulát-ně a kterým jsou josie mnoho dlužni filmoví dramaturgové. Jsou to chlap- CÍ Í f ^^Mmovír^1 áos?^cl} v pevné a solidární sovětské rodině, jsou to nachimovcn. a suvoroven, děti, které v těžké válečné době zastupo-ply dospěle ye válečných továrnách, nebo děti, které dnos pomáhají splňovat velký stalinsky pian, dále jsau to děti z kolchozu, které za války pracovaly^na místech dospělých a nyní ponáhají ve výstavbo naší vlasti. Jsou to Q0ti, kterým bylo vráceno dětství neustálou péčí sovětských lidí a které dnes vyrůstají a vidí před sebou krásný zítřek své země a slávu socialistické prace. Na akutní a naléhavé otázky dneška se ozývá dětský film pomalu a nejisto. Nové děti dnešní sovětské vesnice čekají na své zobrazení ve filmu. 0 žácích průmyslových skol jsme doposud spatřili na filmovém plátně jenom nezdařený filmový přepis pověsti L.Kassila "Sinegorie" a přehlídku "At žije Koskva!" Záběry ze života suverovců a nachimovců jsou zachyceny jen vo filmových žurnálech. Již dávno jsme v dětském kinu neviděli děti z národních a svazových republik. Jejich život, zájmy a účast ve výstavbě naší vlasti není zobrazen v dětských filmech. Jo nesporné, že toto je velká mezera v dětské kinemar-tografii Sovětského svazu. Výše jsme mluvili o tom, jak neopodstatněné jsou spory o tom, zda má být v dětském filmu dětská úloha nebo nc. Samozřejmě^umění, jež vychovává malého diváka jest nutno chápat v širším pojmu, o čemž jasně mluví zkušenosti literatury, divadla a filmu. Sama otázka má být formulována jinak: jedná se o přirozeném sloučení uměleckých a pedagogických požadavků, které podmiňuji a zhodnocují důležitost dětské postavy ve filmu. Sovětský umělec mé k vytváření dětských postav veškeré předpoklady a podmínky, avšak bude kárán za faleš, povrchnost a dotěrné moralisování. Klidná dětská postava v dobrém dětském filnu je vždy duševně blízká divákovi. "Také bych to dokázal" - říká dítě svému kamarádovi, nebo "Tak bych to chtcl umet". Konfrontuje své vlastní nedostatky a vady s jednáním dětského herce a snaží se jich co možná nejdříve zbavit. Filmové plátno se sblizuje v nevětší míře s divákom. Umělec, pracující v oboru dětského filmu chápe důležitost a význam takového sblížení. Ditě - Hvék filmu - si má zamilovat svého dětského filmového hrdinu. Práce sovětského umělec-vychovatele spočívá v tom aby ukázal, proč a za ca si jej má divák pilovat. Scénárista, jenž píse pro detsky film^zrovn,. *ek jaío režisér, jenž vc... Gótského herce, maj* znatJ"***^ a*t dLíý svíí astokou duši. Autoři filmu m*jx eaM ****** .6ti -dobře znát jejich vlastnosti a povahu. břeven zkušenosti našeho dětského filau ^ , otítnúže byt rozvinuta bez dr^tw- J1» zc xúer~ fi]iBU a '-ětská pcvrJt - . rj»aticKe nosnosti hercových Činů ^ ,^«nitů nam lícena, nýbrž konk™+„.í covyen cínu. .3»» to si vyžadují nažo Jeti od detsjrii i • * skutky, překážky a je lichVni - • T" 17 a fiIm°vého uměni. ^Ství, věrnost l oCvehu - to chtěii^ M-4.^^ a velké httlJ1 Vld°-t n/iác děti na fUaové* , ?1'm zajímavě jsi, poutavější i nctoit^&Aiš . , "h b jestliže^podkladom filmu reži;ér- v.2a~~ -° hlavni Postavy. ociallgtické SaSkterá fakta zo ži^TrrdľtJ'S^!?. * předměstí * __i» -P-i Írmi ,'l/..ior>í -i__: . - , . _ " rySJ 1 Sdv druh techto životopisných filmů má své zvljäv. _ . "Llk vo způsobu práce s f.akty/ , kc^dý z\Z^T f? dr^turSÍcké stiho diváka. Snad nojvětěí vyznám ^ 3trSÍ J P°,svem důležitý pro ííffskutocäé historické osobo, -řesnv ^ P°UCne životopisný ííorxcké osoby bezesporu zvyšuje \^L^ tfff* ***** SÍ5- o-řovat své ^^^S.ÄItá^ttl^ Mí Si 5 hlediska mla^to diváka mohli bychom vlétne historický film nazvat ^dchůdcem historicko-zivotopisnélio filmu. * ^ Vat Íi» s? UČÍ CÍt^,V!lk; JSBW* Událo3ti Vzorným způsobem visuálním :n:jlépe jc chápou na koriterétnich příkladech života skutočného hraSw Příbuznost historiccych a^historicko-Sivotopisných filmů spočívá VSčení statických udalosti. Avšak y historické, fil^ jo hlavní postava událostech, které jsou vlastně dějinami. rozvmu- bějiny vytváří postavy a nikoliv naopak. ::dyby nebylo dějin, nebylo by gjcutečné anebo vymyšlené historické osoby. Avšak důležité je, co převládá rs filmu : dějiny nebo životopis. životopisné filmy líčí historickou nebo polohistorickou osobu, nebo krátký úsek z jejího života - a děj jo vždy rozvinut v dlouhém časovém úseku. Kdežto předlohou k historickému filmu raůžs být jedna časově krátká událost. •Alexandr Něvský" a "líinin a Požarskij" jsou filmy historické, nikoliv vsek historicko-životopisné, poněvadž zde nenajueme psychologické rozvinutí hlavních postav ani jejich ucelený životopis. ffé filmu ",ilexandr Něvský" není ústrední postavou filmu Alexandr, nýbrž ruský lid. Aloxandr jo pouze organisátorem, vykonavatelem vůle lidu. Ve íiL-u není jeho životopis, pouze jedna, tpisoda z jeho života, byt je to Spifioda závažná, určující při tom teho historické místo, ústředním moti-«ave filmu "Alexandr Něvský" je bitva m odskem jeřeřo, slavný boj jakého lidu proti německým žoldnéřům-rytířům. potopia - jo souhrn fakt a konkrétních dějů života hrdiny, vyprávóný Monologický. 1-Wopia - j60U dějiny růstu a zrání hrdiny jako vědce, veřejně činného rovníka., vojevůdce, mistra, učitele, umělce. Nopis - to jsou dějiny vývoje historické J?Sk | Kalorického životopisu. Proto jc znalost dojin^obligatni^jc dule FJ0" podmínkou 11 Prostře při ^ráci na životopisných Tilmoch. Po teto redky* sovětských životopisných iilmu Po této stránce jaou odlišné od volu a kulturu. * *— »a mm*. fcrf—1 UWW* *— **** filmy, které by nrop. ,~ ;.. £4--*+ , ... , ^ j .. svých životopisných fi r'*V01- Udl» ktefi tvorí dejiny a proto vo _,vi Hcrlin^ovi ■ ' hudebnimu skladateli jazzové huaby Irvxn- I___r^^sovemu podnikateli Btrnumovi, filmovému herci Rudolf o Valentinovi na filmovém plátno není ňezbvt td., nebo za.se takovým osobám, jejichž objevení se rie, bankéř íbtacdiili^g?)7*115 QUtné pr° lid°vé ^rÁíovn- Vikt°- V těch případech, kdy so v kinech buržosná kinematografie dávají životo- Jejichž život ju skutečně pozoruhodný /Rembrant, ■ ZižJL/j 5* JĽOU JCJich životopisná fakta falšována nebo podá-^L^Tríľ''™',^ tQ ^hovuje reakčníkúm z V/all-stroetu, jež ľ ierickému fiímT P°lltÍCG a udávaJi ^ dnešnímu západoevropskému Ootrý rozdíl m^zi světským životopisným filmem a životopisným filmem burzoasmm spočíva predavším ve výběru hrdinů. Vhodnost | účelnost životopisného nebo historicko-životopisného filmu je u nas především prominováno, politickou aktuálností hlavní myšlenky nebo problému, vybraného za předlohu filmu. Tak na př. popud k napsání literárního scenáre "Suyorov" od Grobněra byl vyvolán růstem vojenského nebezpečí pro^SSR, rustom vlasteneckého cítění sovětského lidu a zvýšeným zajmem o naso dejiny, zejména o válečné dejiny, jež jsou poučným důkazem vojenského genia ruského lidu. Umělec se může dobrat historické objektivní pravdy určité historické události, historické osoby nebo faktu jenom na základě marx-leninského světového názoru. Je nesporne, ze toliko marx-leninské kriteria umožňuje a pomáhá autorům životopisného filmu 3právně vybrat materiál a ukázat charakter hrdiny nikoliv v prostředí náhodném, nýbrž v prostředí typickém. "Jestliže něj-hlavnějším úkolem -jaejen ideovým ale i estetickým našich dramaturgů je hluboce 3. všestranně vykreslit hrdinu v jeho veřejně-prospešné práci s konkrétním vykreslením jeho osobnosti v typickém prostředí jeho doby, pak jednou z najrozšírenejších chyb autorů životopisných filmů je, že věnují nadmíru pozorností náhodným zjevům života hrdinů, pozastavují se na podrobnostech a maličkostech a při tom jim uniká hlavní ob3ah jeho životního díla, kterým se proslavil." 1. Tato přílišná pozornost :c náhodným, málo významným a ojedinělým zjevům života historické osoby jo výsledkem toho, že autoři nevěnují dostatečnou pozornost předběžnému studiu a vyhledávání látky a důkladné výzkumné práci a že zaujímají lehkomyslný postoj k historicKo-životopisnému materiálu. Ve své resoluci o filmu "Velký život" UV.KSB/b/ zdůraznil, že "filmový režisér V.Pudovkin si vzal za úkol natočit film o Kachiraovu, ale nepro-studoval důkladně celou látku a překroutil historickou pravdu. Výsledkem toho vznikl film nikoliv o i!achimovi, ale o plesích a večírcích se scénami z jeho života. Výsledkom toho pro tak důležitá historická fakta, jako že v bitvo u Sinopu upadla do zajetí celá skupina tureckých admirálů v čele s jejich velitelem, nebylo již ve filmu místa." Avšak zcela opačné výsledky se dostavily, když celý tvůrčí kolektiv režiséra V.Pudovkina od základu změnil způsob práce s historickou látkou. Tentýž V.Pudovkin podal v nové variaci "Admirála Nachimova" - jako historicky a umělecky pravdivou postavu slavného admirála. Tudíž práci ne filmovém námětu má předcházet usilovná a poctivá práce, která se v podstatě ničím neliší od práce vědecko-výzkumné. Jenom hluboká znalost vybrané historické epochy umožňuje umělci pochopit celkovou ideu a nabýt celkové představy o době, což jej zase opravňuje k tvůrčímu domyšlení látky. 1/ D.Jeremin Historieko-životopisné náměty ve filmu."Sovětské uměni", ' ' 1948, 31.ledna- llých filmoch pro M% má. problém výrryslu & dony sloní zvlástô životopisném scénáři ai vy zadu--tôtorických událostí & faktfi s J< ^lc)Ckého emocionálního roz-vi'1lltl Materiálu do uměleckých postav » !S£*B hÍ3tcjrického a životo-■"--»° 1 drastických zápletek. !&0 citových zážitcích. zpu3ohu jeho chování, jednání - v.Vorescjov pracnú a trpělivě sebral materiál-o Puškinovi. Ir^f^-Tjoj chronologicky na roky, mlaíco, týdny a dny. Vzešly z toho ^.'ř'1" .* jvazky pod názvem "Puškin-IW život". Je to velmi cenné a po svém tPlPte ^ž'^tecué dílo . XLc toto historicky-dokumentační dílo o živote básníka nestačí na vytvoření u ' j-or^^e-i H^ňiv fk'oM- + Maelocko-iivotopisného filmu.Přesto, v oispocici znacny uo-sumunt?xra nrtQi,-,^oric,. , ' - ■ s.v, *i x 3p01-CGnsky významné události, ktoré jakýsi zaklad jeho životopisu. T ?°?y- ,Tít0 zlVtld ****** zcela postačuji aaUia^ak to-r okolí nesta Pjatigorsku. kktéš Ecámt vnější příčinu tohoto souboje - střetnuti Lcrmontova s Marty-Ápvem n: plese u Verzilinové. Také je ínámo, že Lermontov napsal na Marty-Hvb ípigram. feřěak autorovi tyto sporé a kusé údaje pro zobrazení posledních dnů ži-tota LÍ?róka a scény souboje, který předčasné ukončil jeho život, zdaleka 0£ť :ľ\, protože v protokolárních historických dokladech nenajde potřebných Vrholofických podrobností a motivů jednání dotyčné osoby. Někdy také torovi .omohou očití pamětníci té které události nebo zase pamět memo-•'•■Iv často takováto svědectví nejsou objektivní nebot důležitým mo- : společenské přeceňuji noeo podceňuj* S i* ^ndenc**' a nepřátelsky hodnotí jeho revoluční společenskou činnost '--ci>ji pokrokové směry v jeho činnosti a uhlazují jeho životopis. wV'-'-"to případě jc- autor často př>d dilemou - bua si musí domyslet EL caiCr*'- a motivy jednáni, prožívání historické osoby při určité e události, nebe se nusí zříci vylíčení této události v životo-» filmu vůbec. - v dokumentačním materiálu o životě historické osoby chybí -> důležité životní fázi hrdiny, jsou v něm mezery a ^prázdná takovém případe nabývá atázka. fantasie a domy š lenosti důležitého k£ ne stává, že 'asie nemůže zachránit scénáristu ne abo režiséra životopisného filmu, joatližo notná k .:'i;:posici postavenou na pisku. ■vra nutná foktr.. „1^ by byl film stavbou, •Údaje o Puškinovi, kdy Bc jOBtC; učil v . úvodem ke svému nrónáři "Básníw xycou, jsou kuaé a neúplné - psal riál je chudý r. nevystačí k zob?^° n¥-di" A.Slonimekíj. Faktický mate-ŕeného "africkým" temperamenten , Postavy geniálního chlapce, obda-jcho lycejní básně a to nám í5h+1 "f^??" ^ílou myšlenky. Avšak máme živol pak i kterém Takovýmto způsobej. literárni znni«« x > . Narodickij vytvořili životopisný Al, fSC^13ta.SlonimekiJ a ružieér vše, co vycítili z raotivu johTívííoí Jl* ^°V1' V kterem ^scenoVíai &4m& této methody je SSriFT'SS^ basr4» *teré skládal v lyceu. , t^ani „ s1w%+Zí - í , iJcvrUi • nemůžeme přece ztotožňovat motivy jeho basnx s životními fakty básník? jono Ajf^^-j'^ lÄHMiu « to -H„+ř I Vr »->-«-uia myůxenKy. avesk mame Životopisná fakta lyrejakého btf h?° . * Jostližo zkloubíme neeclistvá -,gk můžeme uhádnout... živnu ° "° s ~tim> co vyjadřují jeho bácmč.... kterém Žil." 1. Postavu mladého básníka, prostředí, ve na reprodukci skutečného nrÓstŠTriT" "VY2"3?* noraohou vystačit se. Neúspěch filmu -BáSSiE^t^i- io ííT? bá^.^™B^ vyvíjel UTO mj.av.x- je tím trapnější, ze v něm herecky ->-m~\ .'.I - v., n.. »i_ ? , - . tr - . .. - x SDravno „in „„ji^,'. Sw.-i.ii, . - , »rT7 - «JU 1,1,11 t-rapncjsi, ze v nem ne: vynikl naaany skolak, jenž hrál úlohu Puškina-lyceistú. *ritika sp: autorům vytýkala, ze postava P^škina je ve filmu ochuzena především pro- tí' %JÍ< íoVko &W&-3fi Pr°Bt*^, ve kterém vyrůstal. Lyceum Zde slouzx toliko jako pozadí a všechny osoby lycea, mladí a dospělí jsou bud bezbarví nebo ěž prirdtivně zkarikováni. J3ou zcela neosobní a proto si jo dxvak plete mezi sebou až do konce filmu. M^me za to, že úspěch filmu L.Arnatama "Glinka" byl podmíněn právě tím, že jeho autoři ukázali přesvědčivě divákovi tvůrčí růst mladého Glinky skloubený s historickým prostředím, ve kterém vyrůstal. Na plátně jasně vidíme, jak z nadaného chlapce, jenž citlivě reagoval na různé hlasy své loby - pomalu vyrůstal geniální ruský skladatel. Ovšem, film o Giinkovi nebylo možno natočit pouze na podkladě "čistých" faktů z jeho života. Jestliže dramaturg a režisér důkladně prostudovali historickou dobu a historické prostřodí, pochopili zákonitost a perspektivu tohoto prostředí, prostudovali život velikého hudebníka, vystihli jeho postavu a cliaraktcr, jc;ho individuální zvláštnosti, způsob jednání a chování - pak mají také ; plné a zákonné právo na uměleckou fantasii a umělecké domyšlení doje. I^dlo by se zdát, žc by umění nemělo co dělat tam, kde jest spisovatel svázán a odkázán na pouhé premeny a fakta a kde se semusí starat o nic^ jiného, než aby zobrazil tato fakta co nejsprávněji. Avšak věc je právě v tom, že správné reprodukovíni faktů není možné prostřednictvím pouhé erudice, nýbrž žc jest k tomu zapotřebí ještě fantasie. Historická fakta , která obsahují literární a jiné prameny - nejsou ničím jiným, než kameny a cihlami: jenom umělci je dáno, aby postavil z tohoto materiálu skvostnou budovu" - psal Bčlinskij. 2. Velký ruský umělec Surikov říkal, že nikoliv hodnověrnost detailů, nýbrž umění vystihnout dobu dělá obraz skutečně historicky cenným. " V historickém obrazu není nutné - říkal - aby všechno vypadalo opravdové nebo podobné. Jestliže jest v obrazu zachován duch doby - pak se mohou dělat v detailoch jakékoliv chyby. "Jakékoliv" - to ie ovšem přemrštěné, nadsazené. Je jasné ze zrovna tok oaKeicoliv to je ovt>c . vkoukoliv fantasii nebo domyslem, sxitor filmu má také právo, avšak ne jakoukoliv ian "Filmové umění", 1937,č.2,str.24 V A. Slonimskij: Puškin v lyceu, á 9 poVlcnkova,petrohrad,1911,5v.IV,str.^9C V Spisy V.G.Bjelinského,vyd.i.Fa'l^nkova, m TŽSoixsného nátótu/^r^wi' Ä*^* rocc.no r riá^ _ -rovna tak jako oboru dojin - - ' Zi- ••••v každém vědeckém . nclzo závěry nalepovat n- iC+ v^=h*zet 2 d^ých faktů...." I *» £&7 r. když už jsme tyto tóvúrTntllf ^/^l? 30 ^vo" ^ ~,?nc názorně. 1. J 11-J-> pak je mamo dokazovat ^icud nozno «- r. tvůrcům našich £ivotô»ishÝe*i f-íT™.» ^,;v., 2 jchc dopisu k ^1'deži- "«, Ír 1a<Íh£M byt adrusovár* slova -'•ľ n£y ^podaří vzlétnout."!' /d- ^1^° JC 2*"* " b°Z *** ^ nJuW * Hodiloito z- - -Ir u ^tu sc» aby Jst,i nezůstali Il^Lflííích vznSu . u^l '^lviřc Snažte se proniknout JtejcBStvi jojica vzniku a usijovno hledejte zákony, kterými se řídí." ^turtU**0* P*OSnô vylíčeni daleké čulosti přivedlo Flaubortr. k chy-. y jphc> historickém románu "Salairbo". gití* j* vše v románu vylíčeno až úzkostlivě přesně a ani archeolog eaOže Flaubertovi vytknout ona jednu cihlu, kterou zobrazil Flaubert J gvéru romanu. fcolutní věrnost historické pravdě nu j on že nevylučuj e umělcovu tvůrčí svoboóu, ale naopak, vyžaduje si ji. Spisovatelům výmysl, jeho obrazotvornost oživuje fantastický historický materiál, pomáhá spisovateli pro-Ájjaiout do psychologie a motivů jednání osob daloké minulosti. A vůči jcálnýa historickým^osobám, aí jo to K-poleon nebo Petr I, Kizma Minin ^eio Alexandr Něvský , Ivan Bolotnikov nebo Pugačov - má umělec nejen aávo na fantasii, ale jest přímo povinnen ji použít. Umělce neudělá chytu, když připisuje Fridrichovi II nebo Napoleonovi slova, která sice OĚJsau zaznamenána v pamětech nebo dopisech , ale která pomáhají vystiženi z vykreslení postavy a charakteru dané historické osoby: dělá ale chybu tenkrát, jestliže výroky a činy převzaté z historického dokumentačního ■ateriálu nedovede použít pro vytvoření živé historické postavy." 2. Posuzujíc jmenovanou knihu PQlevého o Lcmcnosovi, Bělinskij poznamenává: ■..hamáme ucelený obraz o způsobu života tohoto geniálního člověka... Pře rekonstrukci jeho života jest nutno doplnit a oživit obrazotvorností má fakta a suchý popisek osvěžit fantasií. Tok to právě udělal pan Pcltvoj. Nedovolil si ani jeden vymyšlený fakt. líá tam výmysl, tím však jam oživuje podrobnosti nějakého známého faktu." Zdůrazňujíce, že ve jSré knize se PQlevoj "nedcpuotil sebemenšího prohřešku proti pravdě1' jaílinskij dodává: "Pravdou"rozumím pravdu vyšší, pravdu ideje, která dodává pravdu jak celému obsahu díla, tak i podrobnostem. Práce na životo-Jnýgh filmech oro děti ic dosti těžká již preto, že dětem jest nutn vy- Ptátnífc^ WS oči i^v^i Piarista a feba v životopisném filmu, určeném prc dětská nezkušené chybou dvojnásobnou á každý ftftfffc v bMfle oboru jo uspěchá dvoj- cenným. K ^-v-ls, Livirfjí předmluva k ' Airtiluringovi" ř^?Íalcktik- Přírody, Státní politické ^kladatelství, 1946. PMccká , historická pravda, "-Literární noviny", 1939, Wl. **LriS é riterium po latina ^votopisfté filmy - ar. správné Ĺ , r pcst-v- .;. : ; - . Poetav, z. věrnost faktů, které si umeloč úlfcf^i ^ JTÍi st-"t VZ~f osob. Životopisné filmy o oblíbených J ^ír^ V: 1,lanC!l11 amocionálních poznatků doby minulé i přítoinne, vyznaným ^telor. výchovný* a názorným příkladem í. nap.dobo- iií* • děti zajímal pohádkový svět. Dětem se vypravovaly pohádky, j ^p^'^htivo četly samy a spisovatelé je s láskou pro děti psali, ^jo Je ^dospěli lidé se my lnu domnívali, žě pohádky jsou vysloveno eS*^0^!-žitostí. Ale ani slavná -Lfanasjavova sbírka ruských pohádek, ^t^oU ^ Dirka pohádek z klassické "Tisíco a jedné noci", ani mnohé A pěst** sv5tového folkloru a literárních pohádek jako celku neberou sb^rl5d5tskou chápavost a rozumové a mravní ootřohv ^ úkolům naší nové doby. Pohádky byly ?lň * a nevyhovuji ^Sfitelné pohádkové pokladnice. ViteSiľ^ f ^ ^hÍTÁX^ * K2Sdkového žánrU se vyjasnily obzorv ^ f levi*ack™ nevraživostí P^ další *™c± ^- Pohádíovéľžáníu íly -6 r!SOVat ^ Per" ^vLvé -hranice, ^ a n*re*ľ^^ J věkové kategorie g určována větší nobo ^i^lol^t^^ Eáleoky. d^°v?U °?nov?u' vxaualnim řešením nubo slovním doprovodem fe^istuje žádny umelecky obor, který by se neobracelTneSčerpate!nému T^přebernemu pramenu P°hadek. Nasledovníci Glinky a Rimského Korsakova JSli a C1?\V Poesii jsou to následovníci Puškina a L^va, v malirstva následovnici Vasněcova a Rjepina. V těchto šlépějích Máčejí také mistři umonx nejmladšího - filmu, thádka pro každého pokrokového umělce byla a jo prostředkem v boji za -vi a zd^a2Íbvání národního lidového ideálu t.j. jasnost cíle, mravní istota a přímost, hbitost postřehu a neoblomný duch, cit vlastní důstoj-sti, umíní myslet a pracovat. :.vnč tyto vysoké vlastnosti, které mají hrdinové lidových pohádek, 'inily pohádku mohutným výchovným prostředkem pro dčti. ché ruské pohádky mají ovšem kořeny v pohanském dávnověku, kdy ještě ítyly pohádkami, nýbrž upřímnou lidovou vírou. Mnohé z nich byly zřejmě * dělávány nebo znovu úmyslně upravovány pro děti. Jsou to první a skvělé ;iudy lidové tvořivosti a neiin/slím, že by někdo mohl v tomto směru sou-"it s pedagogickým geniem lidu." 1. i sovětskou kinematografii je důležité nejen využívat pohádkové náměty Ibohaté pokladnice staré kultury, ale také vytvářet pohádky nové, které 9 byly obrazem socialistických forem života, ^ylo by chybou domnívat se, li natočit klassickou pohádku - znamená omezit se pouze na přesném vyli-teá hlavních situací a zápletek d-tyčné pohádky. Záběr - to noní ilustrace popis, nýbrž samotný výraz děje. Proto se práce spisovatele S.Boloti-j pra, a rež. V.Nevožiného nesetkala s náležitým úspěchem, když natočili j Jfcmu z krásných Puškinových Dohádek "l^sland a Ludmila" a přes všechnu Ptlézavost režiséra se stal" t^nto filmový přopis jen ^pouhou ilustraci :^sni Puškina, kterou Četl kementátor. Není vždycky mozne zacit doj fil-m pohádky uprostřed a hned začít dějem - Jak tomu učil básníky Horácius, fcj* P^S. ůvodnl formule - běžný a oblíbený ^raveca p^toegk po-**J - ai ••, fiLau účel přiblížit postavu hlavního hrdiny, vysv.tlxt a lp*it joj děcku. Ll už je to úvod k pohádce, ktorou vypraví dětem at-iNeaiik uralského závodu děda Slyško u ol^^J^^^o^ IN Přodzpčv St řičkých vyprávěčů bylin, kton přebírajíc struny gusil, Ifc^ttttta . väude se m pomal, M?i £m IKci ' ^P^né hlubokou pravaou, na 1 «PMy, vyd. Atd.pedcg.v5dř1946t vyd.I,str.94 pobáák* - jo film o příhodách * * i. ;ůStUžc Jsou obe tyto 8lcžkí*llř .radících folkloru, p?ic noh 7/-°enY poc-tivč , ■ od diváku. Sa^^ST^toři ^ "Prin^ WJlopilA Jhádka určena, °*ei vědět, °tcJ»o upřian^ g zvláštnosti kriteria v různých ^ ^ divákv w Mařenko, johoz poučkami by «n Zx^ ových stupnich SÍScého filmu při natáčeni Jí-f11 Hdit tvůrci°b pouk^c*ol ~.S. hodnějšími Pohádk^r^^^«ti 2 Ob0rU vždycky pohádky o 3viřatech. y íJS^* " říká lSái*to * a S epcusta a Jsou ^^^^2« P*£í^* ^ _rVU pohádek. P0stupně jak d-ít* ~T Jtne ^ody SSSR M< Ví ^Svčjícím o lidských ÍSagä T'' róŽOn*^SSoľk pÄS? ^ S^ai, nich vybrat takové) £ ***** c híoupém^anti ^oupost. Mnohem závažnější jsou pSJfeSS* M ne2dů^zňuj3 Kotka' B chudými naznačující třídní bojVuTw ľJ1CÍ ^ mezi ^hatými aby byli/odice trochu opatrní: dětem To POhádok * třcb*. né, ktere la ci záhubu dobrých lidí. VŮW ľu, ^P^včt pohádky chmur-oost takovým pohádkám, které vzbuzuií !, d?P'-ručoval dávat před-optimistický poměr k životu a naděli nTvfPX,*pi^8v5deonl 0 své silo> ným nemá být provázena představou, že ' Svmpatie k utlačova- a ponuré scény o strašných způsobech wk^5í "'"^ k Záhub5' Chmrné ukazovat jenom dětem staršího věku." VVKolastcvani & exploitace se mají Volmi cenná jc Makarenkova poznámka, žô mv, Do^- Mixych iiváku Idu přátelství ř tok hrůzostrašným e ÄiVýJ < -w ř****w jí^"0"'' Corti a čarodějnice1 spi3o kaj ickýir.. Tvou tragičnooti "Strašné mat," , -V^V ^ kL™, ktorý „ntivů a r^ů7w*foSírír^+7S?láQ stručných - převážně ^**buSOvôe- poSdS^S^^ ?73lu/- *** takové povrobujx Zřoit^ rm4 v JT^* rczPotm» motivu sc dc tohoto ytgko ^3ínaV"^;(4_fr"l\ 3£ již *S *• PH^čtó. Podeji tu- * iSS^Ä 1» s tdravýr, «apáchom, protož,, atojny ^^viuí tvárnych. imMM* ^ «, •; . —r.: T....,-- „„^Ic-^" » «ái «-t pohádky iínohe vcci zájem o pohádky ^ekrésné Vaailisy" chápou děti * JU* zmenšuje. Mezitím je ja&né, žc ac*»~ ^ te pckně řekl o ně projovují nejvétsí v^^;,^e^- fi^i-pohádkáři 'J Cukovakij J z jehož plátků by sx moli nasx * Patřičné závěry. Volmi cennou vlastností fiimu .v >. . motivy ruského folkloru k vlaste* ^ že Pŕibližil hrdinské t0 však primitivnira přizpůsobo ■ ^i^tům současné doby. Hedélnl „jodärnisováním pohádky t ,van^Jn pohp.rlkového děje současné době, ani velkých udalosti posladní dobv*' BwA • pohikAkový dSJ llčil P°d zorným uhlem .•překrásná Vasilisa" - rolrioW ^ z tímové vlastenecké pohádky savici Vasilisu ae strašného krrflí* osvobozuJB začarovanou kra- Záe rodnou zemi.od odpory Ici?íf~ %&*^J*1* n«j s^ä-r*1^ ~*^ääy äíä, P° '__„ . , . KOZerooakovi svou vyvolenou - prekrásnou Ma» rii tomjuse zajeti zlého nepřítels Kaščeje. Svůj odpor se svým úhlavním nepřítelem resi hrdina v čistém poli 76 rV^atáíJhZ^íe JÉJ^^přítel zdolá, Nikita vyndá hrstku rodné ^' ^rou notl11 a*ale 3 sebou, rozhodí ji po zemi a již z této hrstky zeme vychází vojsko bohatýrů, aby mu ořispělo na pomoc. Tak si predstavujem rozvinutí myšlenky staré pohádky a v tom spatřujeme její dobovou platnost. Jestliže kladem těchto pohádek jo jejich dobová platnost, pak jejich nedostatkem je slohová různorodost, která vznikla povrchním výběrem a použitím různorodých folkloristických pramenů. Tak na př. v pohádce "Nesmrtelný čarodějník", v níž se uvádějí dva hrdinové vedle sebe a táhnou za jeden provaz, - ruaký hrdina %kita Kožemjaka a hrdina východní- Bulat Bulagur- nejsou jednotné folkloristické prvky a proto působí rušivě a neuceleně. Motiv přátelství národů v osobě Bulata a tfikity t.j. látka, pro kterou si autoři právě vybrali zcela odlišné postavy ve filmu "Nesmrtelný čarodějník"^ působí jako anachronismus a vyznívá nepřirozeně. Myslíme, že tyto nedostatky snižují uměleckou hodnotu tohoto pohádkového filmu a navíc jeho přístupnost dětem aspoň ve srovnání s pohádkou "Na příkaz štiky". Věnujeme příliš málo pozornosti bohatým zdrojům klasických pohádek. Pohádkové náměty z klasického dědictví - a£ již literárního nebo folkloristického - nelze vybírat pro inscenaci nebo zfilmování jen z toho důvodu, že jsou populární, byí i zaslouženě. Takové pojetí by nás při- _ vedlo k jednostrannému obehrávání stále stejných námětů a k ignorování veškerého bohatství lidové epické tvorby. Velmi št-astný osud potkal slavnou Jsrsovu pohádku "Koník-hrbáček". Děti ji mnohokráte slyšelj a četly v originále, znají ji z baletu, dvakrát byla uvedena v různém provedení v loutkových divadlech a viděly ji zfilmovanou - nyní se znovu natáčí barevně jako dlouhý kreslený film, jenž realisuje režisér A. Rou. =si , , Není sporu o tom, že tato pohádka, jejíž kořeny sahajíýo^lidové tvorby a jež je dávno oblíbena našimi dětmi, je hodna doporučení. Dětem se líbí celá řada dobrodružství a hrdinských skutků lidového hrdiny lidových pohádek - domnělého "hlupáka" Iyana a siastny konec jeho nebezpečného cestování, upoutává je silná postava Ivana, která jo v trk ostrém kontrastu s groteskní postavou zhýčkaného cara, pouta jo satiristicke zabarvení "Keníka-hrbáčka", jeho humor, šíavnata rec, kterou se tak detsky divák seznamuje s bohatým jazykem lidových pohádek. . Avfi«* přeHesporné klady filmů, druhu ^o.iLk-hrbacek" zustava ^cnosti b tvůrčí pracovníci při výběru pohádkových nametu kraci po ceste nejmen- ~ a vybírají si náměty \H ášmň «. u 0dpo^ a vjr ,v schválné a "vyskoulené" í *^j3BK ^l&Tg^I ° ^ manovi", * SiJáwvi" jsme dosud viděli Su'o v ^lmovemu Přepisu. "Pohádka " * rpWv* teto ^točnost zSoil^ ř^^ŠÍf^ fila,U a ^iJRíwm% trikového fix^^^í11*1^11^1 í02 ířSff : - Pii-kinnw - . Sch°pna nam ukázat reliéfní ticke postavy Pu-kinovy pohádky, oojí podrobnoBti ideo_ _ah hlubokou jodnoducho3t a lidrvr~+ h *. - , „.Rvdu» 0 " 0 to se vsak snaži autor Ve svých úvodních vysvětlivkách k tonuto scénáři autor pozná-. PnMSÍ1aa !JÍ ř^llS^ ° **» Saltánovi" FuSkin ovšem ííitoi a ne-ohl počítat s její filmovou r, -.lioaci, avěok je překva-í, jak jsou jeho postavy fijjnovo tvárné. A tvůrčí kolektiv, jenž 1Ľ této pohádce, si předsevzal > ze ,ji převede do řeči filmové, rt • t pívS^hlaf Žaítoľ"** dÍĽl0£y- to ** ** Kboví: pohádka se ve scénáři rozvíjív liji B postavách i když ne Inocenných, pale v kazdem prípade aspoň yelmi blízkých originálu, ftsrá Puškinov- chůva Arma Rr.dionovna je lotře známa jako inšpirátorka EL většiny Puškinových pohádek. Veselou pohádku c caru Saltánovi ^puskin částečné zapsal v nejtěžším období svého života ve vsi Michaj- iiva ou vyprávěla veselou pohádku, &y svého miláčka pobavila a rozptyly i Puškin později přebásnil lidové vyspravení své chůvy a oblékl je isného hávu svých veršů, které vyvolávají nejen vděčnou vzpomínku 0 samého, ale také na moudrou, lidovou, věčně živou a každému u postavu staré chůvy. iv hlas - právě hlas Puskinův a nikoliv abstraktního komentátora -ližují divákovi prostředí, ve kterém básník své dílo tvořil, ro vítězí nad zlem, pravda nad pomluvami a lží. Tímto morálním credem 1 lidových pohádek je také prosyceno okouzlující a optimistická tóldaavE pohádka 0 caru Saltánovi, kterou by měly spatřit děti v bar- , řeči a hudbě na filmovém plátně. k o hodně větší by byla zásluha filmařů , kdyby natočili pohádkový t, jenž děti málo nebo téměř vůbec neznají a při tom - což je ještě h*iitčjBÍ - takový, kde ideové a visuelní bohatství námětu by ztvárno-pouze film, tedy náměty k filmovému zpracováni nejvhodnčjši. ]pe ialý počet filmových pohádek a prozatím nejsou náznaky k překonání (toto nedostatku. Jestli máme mluvit o ruském eposu, pak stále ještě áfcji na filmovou realisaci slavné ruské byliny - byliny o slavném sáfi bohatýrovi Iljovi Uuromcovi, Aljošovi P0povičovi a iíikulovi Selj--&>vi. Rovněž čekají na talent raného filmového vykladače koloritní dílo |Jk»ého spisovatele-vlastence staré Rusi "Slovo o výpravo Igorově". £° jsou prvořadé náměty z ruského eposu pro dětský film. Všichni však iitt naše dětská kin i rafie - je uměním celého Sovětského svazu rjkliítických reoublik, uměním, které má být obrazem života a bohaté ■ :- i £v .-1. J.^tlii. .is. £ íiL-,:v;,t:. ?-:cvmlc^ Zájem o tématiku národů SSSR pokud jde o dětské filmy, pak ■Jjrttái nepochopeni se projevuje v oboru filmové pohádky, W*ý * veselohurnl pohádkový folklor Gruzie, Arménie, Uzbekistanu a ^bUt-jju Litvy - Lotyšska je stále našimi tvr.rcimi pracovniKy opo- „tí+ú cenným dárkom sovětské 1110».,+ • ÍÍJ*W * to Waí obíííca^!!^^ &10» poesie tvůrci j^ách E~ llcx liae> zamilovaní -1« «Z «~ "r^cn aelníkú V + ^kterou překonávají pH££ ,^1^' ^5^»»ííu íi£ Slm pocení. ^ • Sllu lásky, „epoS^JÍ?* . wivou postavu clovoka nám ukázal film mtt £g*»a a sverdlovského dramaturga O^C^xÍSíT^ kvetoucího kvítku, ktorý opatru ic v kwJ * 1 '^Ptuska. 2ivá Ä boiT a přeložky, které se atoví J vMd^ Í! Sazí odhalit tajemství kvítku - £ X^^"*"** Jonž f10vaka-un,ělce přijít na kloub avému Ä^^S^,^^^ Suto romantikou vecného hledáni je obestrenľktzoáTV?aXm • u íteré byly vzaty za předlohu k filmu. * mf& 2 Bczovových pohádek, -i-ulost, anše realistická kinematografie tím vyjadřuje pří- Tí°* ŽLG« t'Sriejfcľpľsíaw neznaffiená' N ^snujeme vtJce JNJicn postavy, ze jim přidáváme "hrubou" £«nvnHt páková časovost je mnohem hlubší a širší a spočívá i tom zľdodává starým legenaam ozvenu dnešního dne. ^ xom' ZG Qoa*va ^to by se mohlo říci o staré pohádce 0 P0pclce, kterou pro film upravil iramatik Jevgenij Svare spolu s režiséry IT.Koěeverovou a M.Snpiro. Je to slavná basen skromnosti a satira na nestydatou prohnanost. Za okouzlující postavu Popelky vděčíme především hereckému uměni Janiny Žejmové, Irterá do této úlohy vložila charakteristickou pro tuto herečku dětskou upřímnost citově vyváženou a vytvořila tak postavu P0pelky podle slov jedné z účinkujících osob "až nadpřirozeně upřímnou a pohádkově milou". Avšak tyto kladné stránky hlavni postavy filmové pohádky /"PQpelka" v podstatě jsou v ostrém kontrastu se způsobem, jakým byla vytvořena t3to filmová pohádka, kontrastují s rafinovaností použitých uměleckých prostředků, které z této pohádky činí komedii /komediju-buff/. Jntori se vzdali pohádkové bezprostřednosti a tím se stal film "Popelka" filmem bez adresy. Děti různého věku dobře chápají jednotlivé scény - a při tom různé - ale jinak je všechny bez výhrady chápe jenom dospělý. Sovětští autoři dovedli vyhmátnout dnešní znění starého námětu, ale porušili jej bohužel "polovičatým" postojem k tonuto žánru, Stylisace ještě netvoří sty.l. , Bótský dramaturg Aleksej Simukov, autor hry "Rodná zeme' a scenáre - kúzelné zrno" je časový ne tím, že se snažil vytvořit pestré pseudo- ruské pozadí pro své symbolické "lidičky", nýbrž ^^"^^^^ humorem a romantickým líčením boje dětí o zarodkovy klícek zrna, který se snaží zahubit nepřítel vsehc živého, vládce W» zámku čarodějník Kara-mor. no hádkou a sku- "Kouzelné zrno" se stalo naší první ^statnou ^^Vez pořičného tečnost, že tento film proběhl ^ í^f^JTx včasné pohádky s no- ohlasu, nic mu neubírá na jeho u?led»hoto1«. Sajg* výa pohledem na život se postav. U nás j.«ou jošto vychází ze svérázné ideové naplno Poh*^^?r pohádky ke skutečnosti. zahnízděny filistrovské měšiácke J^^J^L, prostředkam k úniku od Pro buržoasní umělce je P^ete eosto ^J.^. p^ast mezi umením skutečnosti a přikrývali se,pestrými pirg * skutečnosti nebyla náhodným zjevemJlf tředkem pro visuelni vysti *o umělce socialistické země f .ff^lľexistovat propastná hloubka skutečnosti. Pro ní neexistuje a w-^zi domyšlenýiri a skutečnem. ■ wwrtm o techniku, předhánciící f-™-j gffaStaBli, tuto techniku žernu o jdL ° nnŽG lidi« kteři ,10°í, n-/-í být jádrem scSta^Ä^' *Slin*» žc ta-:b£^ové. W ^alni.pohádky, v prvó radí- po- fl£ u»51ce vždy př^hA -fcutecnost. ^zbytný atribut atorích pohá-H^rJäŕ^Lx ^^^^nvé, kouzlu ani po tisíci lé- kých útoků, protože nás vždy kousky patřily budoucno3til v dnešní době, době legendárních loiV SsS.*?'2lu 201 P° tisíci 16-noutává postava hrdiny, jehož krkolomni v , ut°ku> P™>fc Tfliící koberec dneška - je hě^t0«téító Sí^ b raketa Ciolkovského, která eos+.," . a to bude zase mažiplane- "hádek o hrdinovi, ktorv \Vf. *lv3™ " ■^íSdek o hrdinovi, který"švó=oJS gľ^,Podmetom ä^šrrich'fiW EEjc štěstí lidu. Schopnost umět vid"t ^"6^x\n'jro*l"cnt: opojuja s bo-E|ics, ztělesněná v hrdinovi, vlastností *.to být vlastnost filEU Lsafc bylo by chybou domnívat se, že Se mistři dětského filmu uchrání LojHvé vulgarisace tun, ze. budou cm trn-í s** -J1 . ucnrani :í'tó---^rgové ?. reřiséři-^Sffrt^f^0^^ Ku skutečné sovětské filacvl poháS n bc«T ľ S ^ K?U2elnaho ^aou , , , pona^ty r. boji se tento práh přestoupit. Bojí se fantasirovat a maji pro to mnoho omluv... Jen aby - jak jc to gtrasne - neprijali diváci fantasii za skutečnost!..... Nebojte se snít a více fantasie ! kčt snít -pro nás znamená umět tvořit a budovat. Přivéati do filmové řeči průzračnou symboličnost dobré pohádky znamená přiblížit dětskému divákovi ten romantismus, který podle slov Lenina je základem každé báje £ ktorý je velmi užitečný tím, že vyvolává revoluční postoj ke skutečnosti, ■takový postoj, který prakticky přeměňuje svět. romantický prvek - na kterém se staví filmové pohádky - raá konkrétní výraz y dobrodružných filmech* K í, F d ti to všoobecne známa, ží 0 Hrdiny téových fUmu. ^^^^^1 -Cb- hraCh & filCeeh 8 POUtav^ V****** duje,, s tajomnými záplet,,- —j^jío neobyčejná dobrodružství á lží po povídkách, romá- nech, s odvážnymi ffidnfon»Ctktc^ K^udio dětský film "Sám sobě SS^^fcíJaÄÍ tTÍ^Í ^°UZe 50 dobrodružnéB filmu. Autoři tohoto faxnu ukázali, zc j^ou Sp?tni pedagogové. Nenapadlo je, že touha po do- mXt a uu-a-yni a romantickými hrdiny. lety natočilo jedno Bega & -Detské povaze je vlastni touha a zajom o veci neobvyklé a nevšední." 1. yf^^äfwA S? ^h0,-V° -tCrá& '10 °P^vatol obíral příčinní zájmu a.ti o pohádky dokazuje-, zc zajem a touha starších děti p£ dramatickém d'ji, opředeném celou radcu dobrodružství, jc zcela přirozená a zákonitá. Pestrý, dobrodružný^doj, spojený s překonáváním nezvyklých ä těžkých překá;:ok a zhustčnost děje, větší než v jakémkoliv jiném žánru, je príčinou, žo dobrodružná literatura je mezi dětmi tak populární a oblíbená á tím vice dobrodružný film, jenž ve srovnání s knihou je mnohem působivější svými výrazovými prostředky. Touhu dětí po nevšedním dobrodružném ději využívali častokrát epigonisté detektivní literatury a filmu k spekulačním cílům. Vzpomeňme jen, jak svého času vzbuzovaly vážné obavy u sovětských pedagogů krvácké - rádoby romantické západní americké detektivky, jak museli bojovat proti rozkladnému vlivu buržoasnich filmu, proti filmovému banditisau. Hc nadarmo so při debatách o dětském filmu mluvilo v prvé řado o zhoubném nebezpečí západních detektivních filmů pro naši mládež, časté výstrahy našeho tisku o nesmírném vlivu cizích detektivek a dobrodružných filmů s Harry Piolem na zločinnost dětí byly přehnané, ale přece jen no bezdůvodné. Více než před dvaceti lety 3i mladí posluchači vyslechli v moskevském Politochnickém museu přednášku profesora lékařství zv Srratova o> "Psychopathologii a filmu". Profesor dokazoval, jak roztl o.cným vlivem působí film na psychologii dětí a dospívající mládeže, při čemž poukazoval zvláště na americké dobrodružné filmy, kterými byla zaplavena našo kina. K tomuto problému byl zaujat značně^ později vyhraněný politický postoj a to v příslušném odstavci nařízení ^ady lidových komisařů a Ústředního výboru VKS/b/ "0 likvidaci dětskJ b;zprizornosti a špatného dohledu na děti,"2. který ukládal stranickým a ostatním orgánům, aby nepředváděly dětem filmy uvedeného druhu. Když si vzpomeneme na tuto počáteční těžkou etapu ve výveji našeho filmu, prk teprve můžeme náležitě zhodnotit úspěchy, které jsme od té doby dosáhli. Jc velmi zajímavé, že dobrodružné filmy, které pokládáme za typicky zanr dětských filmu, ve většině případů nejsou vysloveně dětské a no strano "detskosti" jsou sporné. !'aše pojetí specifičnosti dětských filmu si vyla-^jo pověimnutí nejen těch několika málo našich dobrodružných filmů, *teré byly natočeny jen pro děti, ale také celé řady takových sovětských dobrodružných, filmů, které - určené pro dospoleho diváka - /prevažne F 0 neodpoVcdných lidech a o současné dětské knize , "Pravda", 1930, a ve 8b. Literárně kritic.články "St.naklad.,1957, str.393 2/ Nařízli RIK a tfV VKS/b/ ze dne 31/5,1955, edst.V. "0 dětské literatuře a dětských filmech'. T*\L ^ • y < 1 f ^ prvnich sovětských filmů ISodruSfn*- ^ylu. A není náhodné, žo^l diblíci" byli uvedeni v do-Pg^bylc vo znamení dobrodružnou filfflů. Jonom g ^ ^ j *° "Za y^_^y°:^i,k:0fy^cl1 Petrohradu před Joděuiócm. byiejná dobrodružství mistera Versta v zorni bolSovikŮ. Ef-tou typického dobrodružného filmu jSOu neobyčejné příběhy, v ktorých sdolava nepřekonatelné prekážky. Působivost dobrodružného filmu £Tívá v j-ho poutavém, napínavémräSji. Dobrodružný film Ěá výhodu před družnou literaturou n divadlom v tom, žc raůžo neomezeně střídat místo ■ ukazovat obrazem na^filmovém plátno. 'nost zápletky byl.- vždy zdůrazňována v dobrodružném filmu. Mnozí ■ sc domnívali, že jo velmi důležitým prvkem u tohoto druhu filmů jakási ihenatičnoat postav a stabilita hrdinovy povahy. Avšak oba tyto {dávky - které j3ou tak rozšíi-eným nedostatkem tohoto žánru - nemají .pat jako nějaká zásada. " filmy znají kromě "úžasné náhody" také "hrdinu proti své vůli", ida, které sc vždy v dobrodružných film ch přijde na kloub, přestá-"úžasnou náhodou". Pro hrdinu sovětských dobrodružných filnů je | neuvědomělou nutnosti a později uvědomělou zbrani v jeho ruce. irozené, žc hrdina sovětského filmu ncriůžo být hrdinou shodou okol-', Je hrdinou pro své duěovní vlastnosti, které uplatňuje v určitém ředí. Dějovou osnovou mnoha sovětských dobrodružných filmů sc stal rý boj všeho zaostalého, reakčhího, proti novému, socialistickému, úrci prvních sovětských dobrodružných filfciů přirozeně je5tě nedovedou rjmicky navázat jejich nový obsah na novou formu r nezřídka podřizo-sociálnl prostředí děje, - které so absolutně změnilo - tradiční i, což bylo na újmu životni pravdě-, ŕi máme "dobrodružné-detoktivní c ráma" o třech dílech "Mes mend" románu Jimm Dolarové bylo v podstatě protifašisticky zahrocené, U podlo fabulace a pojetí událostí - bylo nekritickým kopírováním za-raničních vzorů. Nový pathos filmu "Rudí dablíci" spočíval v líčení rfcnstvi bojovníků za občanské válity a v jejich nadšení pro věc revoluce. *Ek někteří autoři filmů, jak jsme» již dříve uvedli, nedovedli vždycky totínit skutečnost od výmyslu, ccž se projevilo také v tomto filmu,^ :«tréiĽ díti - hrdinové* filmu - zajali s neobvyklou lehkostí samotného ffui /vůdce anarchistického selského hnutí nr UkrajinČ v letech ||3 - pozn. překlad./ Taková "cleva dětskému divákovi", ktera dětem gP"jo mylnou představu o domnělé shodnosti hrdinského činu, byla nejí růstu útěcho dobrodružného filmu a byla překonána našimi umělci E™P«» b růetom sovětského filmového uměni. f"? ftei, že "Rudí dáblíci" byli relativně prvním filmom, jonz polo-llfř^y evolučně-dobrodružné linii PrJioh dobrodružných filmu - ftlmfim můžeme zařadit kromě dobrodružných filmů o občanské v.lce Jařmy o viaotenocké válce ti o hrdinech revolučního hnuti, jejich *0f»ova staví na dobrodružném motivu, zdplotco, tujc-rnstvi, kde ^hňovi etavi překážky, které musí neustale překonávat, *ai ... * Jt vů5korou svoji vůli a odvahu, aby je uspesoc ito /ku acelB odpovídají filmy c part irskem boji IJĽ l*-~í i,ětě navíc odpovídají životni pravae. ietickým vetřelcům, kturé jcětě navíc oapovia^jx ^vowu ť. maji k tomuto druhu filmů také tftfe* které licí t.zkou práC1 nasioh ro^dcoků v hlubokém tým nepřítele /"Hrdinství rosvódčí-k,V nebo boj sovětsKych lidi 8 nepřátclakou špionáží uprostřed státu Ko^nevp.»/ uebo boj proti nepřítelem vyslaným sabotáž- Bikum / ooudoj,/ . Krimi^l^ filiny ktoré tak rozkvetly na západě , so v naší kinematografii neujaly pres vrchný poznámky některých rádoby thooretiků, kteří gíŽÄ fiímůf1 3 ^^iními filmy jano nezbytnou součásti jinýmdruhera sovětských dobrodružných filmů jsou filmy cestopisně-dobro-družne, k mmz polozil základ režisér V.Snojderov svým filmem "Zlaté jezero" - mimochodom j-, to jeden z joho ncjolaběích filmů. Thematicky jsou tyto íilray prvním krokem k poutavému a hodnotnému cestopisné-dobro-družnénu filmu. Pěknč to vyjádřil jeden chlapec ve svém dooisu Gorkému : "Vážený soudruhu Gorkij J Nezapomeňte také" na dobrodružství v našem státě: jek sc dolu .-je zlato, boj s tygry, jak se odvážní komsomolci zachránili z hrozného nebezpečí." 1. Tento upřimný^dopis mluví výmluvně o významu dobrodružného filmu nejen ve smyslu poučném, ale také výchovném. PQ této stránce mají sovětské dobrodružné filmy velmi často blízko k vědocko-populárním filmům, ktoré líčí boj člověka s ořírodou a poutavé životopisy odvážných lidí, kteří vítězí nad přírodou ve jménu štěstí lidstva. JoStližc pozorně sledujeme scény ze série krátkých filmů režiséra V. Snějderova pod skromným názvem "Cestování po Sovětském Svazu,"2 . v každém obrazu této série vidíme zrnko pravdivého a poutavého dobrodružného filmu. Vidíme horolezeckou výpravu, která zdolává vrchol "střechy světa", aby likvidovala bílou tečku na zeměpisné mapě naší Vlasti /"Bílá tečka ledovce Sagraň/. Nebo zase odvážnou výpravu, která přistála k břehům neobydleného ostrůvku v Ochotském moři, aby tam přes všechny přírodní překážky instalovala automatickou raaiometerologickou stanici /"Ostrov lony"/. To všechno jsou všední episody z pracovní činnosti sovětského lidu v nej-různějších exotických koutech naší obrovské vlasti - jsou to scény, které přes všechnu svou všednost mají -vzrušující romantickou povahu. Vždy t všechno to bohatství, které příroda poskytuje lidem, by nedosáiili bez pomoci socialistického řádu, bez kolektivní vůle bojovat s přírodou a vytvářet nové hodnoty 3VOU tvůrčí práci. Jestliže mluvíme o vhodnosti použití vědecko-populárního a dokumentárního materiálu v sovětských dobrodružných filmech, nezapomínáme, že vědec^: -populární a všdecko-umělecké filmy mohou mnohdy soupeřit s dobrodružnými filmy, pokud jde o poutavost a sílu účinku. P0kusy zevnějšího "oživování děje" a "osvěžování" jednoho žánru na účet druhéhp, nemohou vé3t ke kladným výsledkům. V jednom ze svých výroků správně zdůrazňoval akademik V.A.Obručev 3. nutnost literárně a filmově zpracovat pro děti a mládež výpravy ruských cestovatelů, na. př. Převalského, Po tónina, Pěvcova, Kozlova, Jíjkluchy-Ikklaja a jiných, kteří jsou pýchou světové etnografické a zeměpisné vědy. Toto přáni význačného sovětského vědee naše literatuře, postupně uskutečnujo. Také naši filmaři přiložili ruce k dílu a natočili film o příteli domorodců v Nové Giunei Mikluchovi-Ľaklajovi, vědci, jenž zaujal význačné místo v dějinách ruské a světové vědy. Je to film o člověku, jenž svým životem, svou lidskostí a pokrokovostí byl proti utiskovatelům V Jde o odpovědi děti, které odpovídaly na anketu Gorkého o vhodných cárnčtecb pro dětský film. 2/ Tyto filmy vyrábí Kinostudio vodecko-populárnich filmů 3/ V.A.Obručev: "Proč jsem se stal cestovatelem", "Eětská literatura" . 194C.Č.4. slu rasové theorie. režiséra A.Razumného v družného. A v tom je, jak ae doDmvrf» sP°juja prvky vědeckého •*'noní ani vědecký ani umělecký. J™£^ ^^statek tohoto filmu, n . .___. * «oanafc den není rlna+. »,™.+—x__jál jc t-Jn není dostatečně vylíčen? «;t.m^ ----- «■---»»..- b.J;'-''"v: lila. Jeho vztahy k papuáncům K 1Cka..stránka hrdinov ííT6*' _.„i,:-ira. ?.f. reř.ifjÁi" mučí . ■ j není dost poutavě podán ická stránka hrdinova naznačeny velmi povrchně. řtohc ^Plyva, ze režisér musí dobře znát etyTfiSľ S < P°ľ?~ -."•.V si v nea spojuji a proplétají dvr rŕľrí"sílLau» kW n^ači • *J vohatý život Mikluchp-Maklajo zazn™ « h VSdecká Ŕ,r. mbit exotickými fakty, 2h! JoSTT Iř**8 který M," .topisně-dobrodružný SlíľlÄ^,^^ ^ pr° ^~ ■gr^r popularity tohoto poutavého ~žán™ 1 poukazovali MSÍtíM • vědu. Myšlenka rk^em^ 1 Z ľ?* "íjeB 8?™tSké '".ZT. vědecké vvnr'w L V.^.Obručová, filmově využít Hotopifly a vedecké výpravy ruských cestovatelů , je nesporně plodná i dobrodružnou kinematografii. úsporne pxoana . .,iSně:dobrodružných filmech se navazuje na boj s přírodou a pří-. _ ä průkazkami, ale take na boj proti skrytým nepřátelům, kteří pře-| védcůa. nebo spisovatelům v jejich práci. Fabulační motivy takových-, ^přátelskýchsil jsou s různou obměnou uplatňovány ve většině našich jjjíi tohoto druhu, ale bohužel vzhledem k špatnému dramaturgickému & Jti scénáře dxvak již' předem ví, jak děj bude pokračovat. h wýzaap cestopisne-dobrodružných filmů je pro děti značný. Může jEXi být nenápadně uplatň ován etnografický materiál, národní folklor, ret '■ >ísně národů. Ifcur.čnost látky v sovětských dobrodružných filmech napomáhá našim .Éi '--ir dosáhnout jednotu formy a děje. Costě k tomuto cíli byla těžká r >itá. Musel se řešit problém charakteru filmové postavy v dobrodružném Ir : vzájemný poměr mezi charakterom a dějem. V našem umění totiž hrdi- překonávat těžké překážky pro své životně pravdivé vlastnosti-h osti vlastence - a nikoliv, že se zachtělo scénáristovi nebo reži-v. _. jasné, že naše umění nemůže vytvářet poutavé náměty podle ího receptu měštáckých dobrodružných filmů, neboť tato tradice líinematografii organicky cizí a nepřátelská. proto poctivý so-Jfc' íirělec, snažící se nalit víno nového obsahu do staréhc měchu ane-lííiv*.: fabulacô, octne so nevyhnutelně v rozporu mezi látkou a mate -B a, íbszí námětem a skutečností. Tento rozpor se konkrétně projevil jilmu "Ziaté jezoro", natočeném podle scénáře spisovatele Peregúdova ?zzJ 7. Snějderova. □ istatě první sovětský dobrodružný film o romantice sovětské pilka zrovna tak krásnými obrazy naší přírody jako nesourodostí na-ECcn. Jednají v něm lidé krvežízniví vedle lidí ušlechtilých a. ' jsou zdolávány s takovou lehkostí, která naprosto neodpovídá Jm balistickému umění tím méně umění pro děti. tsori, scénáristé a kritikové podotýkali, že se při stavbe fabule do-léhq filmu nemáme opírat o tradice evropského a amerického filmu -vedu rozdílu v komposiční stavbě filmu. Hrdin^buxžaasni detektiv-'■ " vždy z každé nebezpečné situace s úsměvem, ziv a zdrav, «lik ^ihodě. Tato "náhoda" vyvolává u mladého diváka mylnou predstavu ' • i ústném osudu, který přál hrdinovi filmu as nimž to nakonec S 'o adlo, aniž by bylo třebe. uvádět objektivní důvody a hovořit • ách vLatnosXch hrdiny. Tento komposiční princip vyplýva z pod-^ilosofie, £,rá neuznává zákonitost sociálních zjevu a která hlasa, , ■ .. .' . -a™ó žánrv v jednom filmu byl příčinou &«sý pokus epoiit dva ruzne zanry v * ■■'ii fll™ ■ Luridito "Bílý torfk". Roiiair noduvoroval pouta- - ny do pozadí a maji str.ticKou íujuw , !^ lépe vynikl osud a život Bileto tesaka. na konec vše rozhodne náhod.-. T -4. 2a nsn^e nic dát - kromě akody ulT^^0*1 dobrodružného filmu iadinou zárukou úspěchu a št^tnó^T^-,? Pedagogické - nobot vím, £fco, pojená s věděním, vúl±,tlT^J^ j° h°UŽ0Vnat* Pľa orientovat se rychle v určitém ní^-^aHfLnUL vlastnostmi a umě-ľľfilmu má být hrdinou naši dobv n?'22??'-*T-1"0' dobdrodružnó- detektivek. Proto naše dětaL kiľ Í 1ZÍVých flgUrck buržoae-gSat z klasických děl dobro5ruínéTľat0fraíÍe mo^a ° hoůnS víco fS Vemea. wroaruzne literatury, zejména z románů P^ím pokusem oJiImový přepis románu Julia Vernea byl film .,5ti ka- fneS nikoho mást/Tento úsoecľoíl SÄ ľ ^Sf*f! Ef^ - ....... ^ ^ uja zapncinen popularitou slavného T^/vínik^ic^v^n^i0™^ Výkonom Cork^cva v reli Pagancla. oni vynik^ici v.kon Cerkasova ani populární písničky Dunajetského nemohly da„ život tomuto filmu, který byl řemeslně natočen podle slepeného a nevynr.lezaveho filmového scénáře. Naproti tomu poslední přepis románu Julia Vernca "Patnácilotý kapitán" jc cenný duklaanou prací scénáristy G.Grabnčra a režiséra V.Zuravljeva, kteří nechali stranou tradiční efekty a vystihli to nejpodstatnějsi 2 románu Julia Vernea - totiž zvídavost a zájem probádat neznámé věci, ktorá je reálným základem vědecké činnosti. Ale i zde musíme připomonout, že za prvé "poplatnost" charakterů jednajících osob není právě kladem románu Julia vernea a za druhé - jek říkal dětský spisovatel M,lijin -naše děti vyrostly natolik, že rozumějí Conan Doilovi, ala naše cesta je zcela jiná a nesmíme na to zapomínat. V sovětském dobrodružném filmu fabule nemá vytlačovat charakter, protože z ní má vycházet a na ní stavět. Situace v dobrodružném filmu nemá odtrhovat od povahy, ale má na ni navazovat. Tak na př. v celku dobré filmy o hrdinství illogálních pracovníků v boji proti fašismu ve slovanských státech "Nepolp.pitelný Jan" rež. I.Anněnskij, /líosfilm 1942/, "li^ž sedmi tváří", rež. S.Navrockij, D.Dmochcwskij /Kijovské studio 1945/ jsou v některých scénách poplatné tradici dobdrodružných filmů. Avšak taková poplatnost určitých dějových motivů nikterak neubírá na celkové hodnotě těchto filmů, protože zde byly líčeny situace, jež dobže vystihují charakter jednajících osob - illegálních pracovníků. I když jsou to situace vpravdě nevšední, přece jen jsou založeny na reálnech faktech všeobecně známých. V"ždyš mnozí vla3tenci partyzáni museli častokrát za války měnit svůj zevnějšek, svou tvář, aby tím úspěšněji splnili vytčený úkol. Je samozřejmé, že při tom museli být odvážní, chladnokrevní a ukáznění. 0 takových pravdivých vlastnostech konkrétních sovětských lidí jedná film režiséra Brrneta "Hrdinský čin rozvědčíka". V tomto filmu je ancho smyšlenek a mnohému musíme autorům věřit na slovo, na př.scéna únosu německého rcmrála, což je poplatnost tradičním detektivním motivům, Protože autoři zřejmě nedůvěřovali pravdě a přesvědčivosti sovětského dobrodružného žánru. Avšak přes tyto nedostatky je zasadni a vysela hodnote tohoto filmu vysoká. Film výrazně ukuzuje morálni tvar pracovníka se-Větské výzvědné služby a konfrontuje ji s morálxou lidi stejného povolaní, s morálkou svých nepřátel. Je to ideová pravda, ktora - rozvinuta v dejinní jí autorům jednotlivé dramatické chyby a hlavne dovoluje *-radit toňte film k filmům, vhodným pro děti staršího a středního v.ku.;bii v *U» "Hrdinský^kuíek rozvědčíka", ani ve filmu "Líuz sedmi t van" pos h^y nikde nevytláčeje děj do pozadí, ale naopak, kraci spolu svorne a^tstí filmoví umělci museli rozřešit joatc jednu zaváznou ota^cu -ázku exotického mctoriálu v trk zv. exotických filmech. ve tava Ctí - 5^ . rozšířených prvků /nC nc r h ^rodružných filmů jo j,Jich 3xoľienos^ ^družných románu rento prve* ma v sovětských dobrodruInLČ'^ SVéMzné Prostředí sociál kvalitu. Vezměme si ku př ÍTÍ íTlmoch usadne zcola ^ film, jako pra jezd cestovatele £\ ^Pickou scénu pro dobro- Krajů a jaho první styk s doito,*^^^^* »&lo probá- ^fvětžinč západních filmech se takovf Uyva^li- ^žeme směle říci, ! cnosti domorodců a v dokazování přovnW VZdy zvrhno v Učení mé-"Sivmi "divochy", převahy nositelů o^n!£°PSkých kulturträgru nad ä'lrá politiky- °vropisKe civalisacc nad obětí ? jinak je tomu v našich filmech. Nr toříkir,*,, *-* ^..-družného filmu ee můžeme n*»«„xí£?r 1.ladu tet° jo Je muzerae přesvědčit ? Jcane scenv ''^výrazem přátelských vztahů mezi nár'* ^"^aká Ústava je orga-«aujl»ejí nepřátelský postoj vůčt c-tnľf?'3^* V světských SSSiatických podnikatelů , nebo vysíovČn*rSSSS*" ^ IPf*1* aSenti •r3- ala lidská společnost ze svého'^'I trídní n°Přátolé, které ^sveno_stredu, hebo dočasně oklamaní ^rfvoSaíLfÍVO ^ P°2díJÍ 8t6^ svou zbraň proti našopta- t::*> * ^v,tskych filmech pomer ,.0zi cestovateli nebo novými přistěhoval-£a domorodým ľ^f^^^ -jvýše přátelský a je výslSem'leninsko- ^ ^' J" t0nU VG filnu "AlaiaBova soutěska", E .kterém odvazny pionyr-nanajec se svým otcem upozorňují sovětskou vý-P°U výpravu na nebezpečí. A dokonce v jednom z prvních filmů režiséra jerová "Ziate jezero", ve kterém autoři dovedli organicky stmelit „érázrwu fabulaci s novým sovětským životním prostředím a kde se děj roz-ají v tradiční koleji, je patrno nové pojetí exotické látky, její so-iálcí přehodnocení - protože postavu "divocha" tu representuje třídní ne-řitel, starý kouzelník, kterého vyobcovali z vesnice a kterého využívají m své cíle zvláště lupiči. 0 přátelství ruského vodce k obyvatelům náčiních republik a zvláště k dětem pojednává také film "Měsíční kámen", redni osou děje - je csud ruského nadšence-goologa, který musí dokazovat u pravdu lidem, kterým byla uměle naočkována nedůvěra cizími agenty. íovdu kvalitu tak zv. exotiky v dobrodružných sovětských filmech bychom ohli uvést na příkladu mnoha jiných filmů. Je známo, že neprobádané nřské hlubiny vždy upoutávaly pozornost spisovatelů a filmařů a stávaly námětem pro romány a filmy. Ale v samoúčolné exotice, opředené hrdinskými tetky, nespočívá umělecká hodnota filmu, zrovna tak jako jeho společen-*á í výchovná prospěšnost a užitečnost nebo škodlivost je určována mo-áloíai kvalitami hrdinů, jejich jednáním a osobními vlastnostmi, ksr.li se nás někio zeptá, - o čem pojednává film režiséra Suravljeva Prt orla" odpovíme: za prvé o hrdinství sovětských námořníků za občanské >% a za druhé o skvělé práci sovětských potspěčů. Vlastenecký námět p filmu není také ovšem kriteriem k hodnocení filmu, nýbrž jejich hodnote určována motivací fabule. fcla režiséra Šnějděrova "Džulbars", přispěla svým ideovým zaměřením **vědčivostí fabulace k vytvořerí filmu vyprávcjxcim o prací a boja "teké pohraniční stráže proti banditům, G proti DaiiU-t i»uu.« , ^.vyjadřoval Bělinskij a o jc^.xchz výchovném vy ,jprojcvil J»zcela odlišné pojmy ^aoice • rtkviuity z Conaii Doylovslíe JoLrocruzne. voia. - 54 - dobného druhu vznikly až po rovolud a typické nedostatky jako nevě^v,^:^_a Prost: tatky jako nevěrohodnou Prcvzaly z této literatury její ředí doje bylo vír-.,„„ v a "^pravděpodobnost zápletek tno ^blonovitě, hrdinové bezbarvě a nc „ i. Je jasne, ze ani tato óila zopI- „ u | £ch nebyla ani zfilmován;.. nevyhovuji naaim úkolům a některá erae využít pro náš Bětském nakladatelství, některé z románů Julia 'omáš Savryer", "Princ a žebrák" toídL jsou « dilo 1ktorá vychováni a kultuvujl v človčlca odvahu, aílu SÄSÄrdíti ***** «*^«, umelecké formy, jsou pravým opakem která glorifikuje jako hrdinské činy koloniální expansi ä kapitalistické výboje. Homontický pathos klasické dobrodružné literatury, vůle jejich hrdinů překonávat prekážky, moly nesporně vždycky velký výchovný význam nro -—---- - • ' w--J ' » "i* uwiiu IIIEJJ-U; v UUbabVX VU.IU klasická díla. Avšak, osvojujíce si klasické a poloklasické dědictví vtak zv. dobrodružne literatuře, nesmíme zapomínat, že úkolem sovětského dobrodružného filmu není napodobovat jakékoliv výrazové prostředky -flýbrž máme jít po cesto veliké sociální pravdy, po cesto, která je zcela nepřístupna detektivkám současného buržoaBního západu. Vytvářet poctivě pravdivé dobrodružné filmy jc úkolem, jehož se můžo zhostit toliko naše filmové uměni. Tento úkol spočívá v tom, abychom uměli vyhmátnout typické zajímavé prvky různých exotických strážců a rozvědčíků. Abychom uměli v exotice jejich povoláni vybírat thematický materiál pro dětské filmy. Abychom nezůstávali' v zajetí holých faktů, nýbrž uměli so nad ně povznést, abychom - jak to vtipně vystihl Gorkij - "neopékali husu i b peřím" nýbrž abychom "nejdřív vyškubali peří, které překáži". Natočiv pravdivý dobrodružný film - znamená nezůstat na povrchu věci. Vcelku správnou charakteristiku západních předválečných dobrodružných filmů spatřujeme v západním filmovém tisku, kde někteří filmoví pracovníci poukazovali na to, že kromě několika málo pokrokových filmů převážná většina dobrodružných filmů je bulvární. Od té doby, co vyšla tato kritika, se situace vůbec nezlepšila, zvláště po stránce výchovné, jra které se mimochodem západní filmaři neradi pozastavují. Jestliže se přece jén dotknou této otázky, pak v konečném výsledku vyrobí film, který oc nevyhne cov/bojskýma kriminálním prvkům s nepravděpodobnými a směšnými scénami,^ jako na př.ve filmu "Vánoční dobdrodružství", kde malé děti polapí zloděje koní v témčř nepřístupných-australských horách. v . . *romě roho doménu jí v západních dobrodružných filmech hrůzostrašné scény, které mají ukojit přesycené nervy filmových diváků. Výmluvnou a výstižnou charakteristiku hrůzostrašných filmu, uvedených na filmovém festivalu v-Benátkách v r.1947, podal reziser G.^exandrov : "Podle hollywoodských filmů, uvedených na festivalu v Benátkach mohli bychom sestavit celou encyklopedii lidských špatnosti J^J0 ~8£*» "Hravé rvačky a vraždy. .Hrdiny současných burzoasmeh filmu jsou představitelé zlocXecJho světa, prohnáni dol*od™«±. «Ä ro-xrjo* nákazu P^tispoločenské, egoistické, protilidske P^^ff^JJZ Viceuputňují buržoasní dobrodružné ^^^fLrf jSoltľ P^evodčujeme o správnosti našeho ^J0^^ &Zůli k bojí a tvořivé optimistického, formujícího lidskou povánu Práci. iii sa*1^1/^* tr^chu ironicky n-, - „ BW** vá» vlastnostmi hrdiny. Avšak aaericM K* z.P°;lst*ty dSjo a ""Čli i "happy-endu". Jonom zřídkakdy Jiň' . "T°V1 Proi^ccnti bo ^tradiční ětastný konec. Ale i taková "V íľT* V ?JI>crických fil-*í?stí, štěstí, vykoupené za cenu lži "^"Jy konce j0 jonom do-s 1 to áíastná chvilka, koupená - uk-l—tvar^» hrafcivoeti a # "kradena nopřátclakému prostřo- fconec sovětských dobrodružných filmfí • iE vítězstvím nejlepěích lidských " <-1c. 2řlko?itý. Vítězství našeho S*"Mto Vítězství sovětské morálky t LSíP3P& d^c™i<* i fysic-^JtS-tvi člověka nad nopMte^^í^^^^^^ stojí v překážce. -oci^inimi a přírodními silami, sovětských dobrodružných filmů • . &f ruSt wu* ^ ^ i ÍJ.JJT.u za poslední úobv stal se tím -xS+t spidovatole a filmoví umělci se bn-rt ^k+,'~ v.yĺ 1 lit zapříčinily ieiich znnřnA * • - obtížnosti tohoto žánru, .va^ost zapříčinily jejich značne tvůrci chyby. Přes všechny nedo- _ a pouze pn_praci na dobrodružných finech mají přece jen sovětské gUiné filmyprevahu nad západními a americkými dobrodružnýmľ fílmy. ^Břevste spočíva pravo v tom, Z6 naše dobrodružné filmy mají vždy plenku, humanistickou idou, která jc veličinou stálou pjgtředí, kteří se snazi překonávat p-ekážky no v zájmu své osoby, nýbrž Itsgsy CTé vlasti ~ takového človSka může vychovat prostředí skutečné ř^iracie, ale nikoliv společnost demokracie domnělé. Hrdinové našich Lflepžích dobrodružných filmů - nejsou dobrodruzi, kteří hledají osobní Efácké" štěstí,,nýbrž lidé, kteří bojují za pravdu a štčstí svého lidu, Eíto cestovatelé, vědci, vojáci, partyzáni, jsou to lidé s č i a t ý m B č d o m í m • fcečs-sný sovětský dobrodružný film, naplněný duchom romantiky je skrz tórz realistický na rozdíl od buržoasních dobrodružných filmů, v kte- se o ponuré sociální skutečnosti vůbec nemluví. Kfitatnou myšlenkou našich dobrodružných filmů je ukázat poutavý a na-línevý toj našich nejlepších hrdinů za zájmy lidu.. Tuto myšlenku postavili pw do popředí oproti úpadkové morálce, kterou vyjadřují dobrodružné ííácko-erotické filmy a psychopathologická buržoasní dramata, '-k oproti chytré a dovedné fabulaci autorů amerických dobrodružných ú, jejich umění podat zajímavě a poutavě lživou morálku móštáka, im se tomu ještě nenaučili, ačkoliv máme tolik vděčných^nametu *oší socialistické skutečnosti pro poutavý dobrodružný námět, který áiváka uchvátil. . této stránce jsme ještě mnoho dlužni našim dětem, které zajíma oobro-'"■i film a je přímo organickou potřebou jejich vývoje. Právě ^takové ^ty mohou být nejefaktivnějším prostředkem výchovy, o mmimuzemo fettife úspěchem, neutralisovat vlčí morálku kapitalistického sveta. ** líčit svšt přátelství a kamarádství, svět vzájemné pomoci a uka * charakter sovětského lidu. i „ , ** 3o také plně vztahuje na významný druh dobrodružných filmu - ■^decko-fantastické filmy. , „. . . - vvDočet". j»* Přichází myělenlea, fantasie, pak přichází vedecky vypočet $**mU L.7. Ciolkovský, jenž tím g^^^^Ä í***. když vypracoval celému světu ^^^lT^ ^.Sovětské vědícko-fantasticKÓ filmy omluví o ^^*e£j0 f^ **3L čtenáři a divákovi uskuteěněn^sl^^^ y ^ ^veliké popularitě mezi mladými ^^ickéfilmy mají reálný a plachtaři. Sovětské vědecko-fr-ntasticke ii-uy ;3ou utopisticlc kinem V».5í d3t3k*= kxnematogr .fii Jfac V.Zuravleva, ktorý v.i čil v £ ,Q*llaV spojovány ^sStLcká dráha". Film byl nr.tcčen 3cér^ -Filimo film se jménem rczi- ^aaotr. filmu ^smiaká dráha" je - aeaipiaSS^ ^"V1* "^ho včdco Ciol-a» oři natáčeni. ^P^^tarrum litu tvůrce theorie o •» jon-j byl stálým ií] nczasvěceným divákům mnohé otázkv"0^ Ž" umělcckým způsobem priblí-proces letu do koama, "do «véta SJTtSSfy^ ? ???etatě vy- ^docko-frntastická literatura, která líčí tľT' -ET n tr=ehnikv budou™™** , ■Llci trJí ^.Jimave v tom, ze no30 včdý a techniky budúcnosti, nedovede ve Í?-J^av%a Pútavé uspecny ^ity lidí, kteří tuto techniku búLu^í^0 ?^P&dŮ ukáM* "°vé Sže existovat a tento nedc^e^í ^ tVořÍ" Jcclno bc2 druhého ^Thlavního děje. Ták ^Ťf^^^^^^ ^ Síenku letu do m .iplo^ottedío^S^ Bol^f VJ m**\*> neznáma", Jáije nikdo jiný, než ^oxna k^í^stů Tteřfn SľÄf T' £ovnf takovou chybnou motivaci v nrvnl fiím^ í ^Ví6 rcvolucl* ^ , -v * v ť1 vra. zixmove povac.ee /ncbvla realiao- ^w°'oíSi^^Tř F°^S a ^ott směsici." Pcdio tétľ povídky dostali se podnikaví yankeové na měsíc, setkali sc tam však 8 komunistickou společnosti, 8C kterou se nemohli snést pro rozdílný světový názor a tak museli nedobrovolně opustit měsíc na své vlastní raketo. Fils "Kosmická^dráha" takovou spletenou koncepci nemá. Let do vesmíru zčo uskutečňují- podle koncepce samotného autora - představitelé nůjpo-krokovějšího svetového názoru - bolševici-, kteří nesledují žádné jiné cíle nc- pokrok ruské a světové vely. Naši autoři vědocko-fantastických povídek a románů - S.Boljajov, I.Jefremov, V.Ochotnikov^.Němuov a jinit vytvořili mnoho nových atributů neživého světa. V jejich laaihách se sotkáváme se 3troji budoucnosti, novými vynálezy, meziplanetárními lety, avšak nikde v těchto románech není vidět nový člověk s vlastnostmi, které mu dala komunistická epocha. Aniž bychom to pochopili, nemůžeme v dnešní dobo vytvořit umělecky hodnotný vědecko-fantastický film. Fakta naší skutečnosti již o mnoho předběhla fantasii západních spisovatelů fantastických románů. Ale nej zajímavě jší z toho všeho jsou samozřejmě naši lidé, tvůrci všech těchto moderních zázraků. Naši spisovatelé a filmaři zůstali pozadu v líčení těchto lidí, kteří dovedli zázraky vytvořit. Umění vědecko-fantastického filmu spočívá v tom, aby viděl dále a předehnal tvůrce techniky a vědce, ale nikoliv v tom, aby je (iohánČl. To je možné jenom tehdy, jestliže nám bude ukazovat reálné postavy, skutočné lidi, kteří tuto techniku ženou kupředu, vytváří ji, protože veda * technika nevytváří íidi, ,1c naopak. Ä Gorkého slova žc^"Voda a techni- * ae má líčit no j.ko skladiště hotových vynalezu a objevu, ^r, jako <*»a boje, kde konkrétní živy člověk překonává odpo J^^^ -Jsou platnó právě pro včdccko-fantastický film a n^^f^^ živého člo^ asaohou e-xistovc ^vědecko-fantasta- °°fcjcvy sovětské vědy. P^ketovu u«---rf , zavlažování pouští, * vynikající úspčehy sovětské ««£&Jt2£Z energie, sl lící ,«,wV 5^"T- navobozc-né atomové energie, siou- 5h hlubin a konečna J^don^Ský námět nemůže mít přo-L. Avšak sni ^^'^ ravdivou postai vaci,. ^lz.?>;^.Uí^gutelo, johož práce je zame- ■arové tvůrčí práci. AveaK an* • — -p*ravdivoU postavu člověka ivou dějovou motivaci, aniz^by nam ukázal P, íft bokovějšího společenského útvaru ,„ .H~stí celého pracujícího lidstva i J fiW j-^u schopnyvukázat budoucnost + ľ a'vLt^ vědecko-fnnte fSffi lidstvr- Jenom.u"-'lc uměni Sf^> rozporu 3 bu- ř^ho socialismu, jc schopno zobrazit ' ° rojone mohutnou theorií i**t _ _ r. tím 3pi"« ^uiivj opigoniotv i —" uj- j-tiinjasTmy K co černé laboratoře reakce horečně fľ^A^1 86 ' -'■ä umění 'víru v člověka - SiSSf^ŽflÍ ^Sk ^ľsiú kinematografie zápanní Evropy - -J-ľ, 7,* ela Soucasna fefnatočit aspoň jeden fil*, n,oľírv^f ^feS^ 3* ^budoucnosti, vírou, která v ůSS^^jJ^^Jf^ povala klasika vědecké fantasie - JulŽ Srn^^^ *** ^ * sovětský vedecKo-fantastický fíLti niůže ontim-i«+^w It vědce a umělce v poutavém i zajímaíS ^f^SS™ ÍTľ" ■ o vědu víru ve vědu a člověka^ SftÄäfi JÄ" ^ch> zvlaste v detektxvKach, eXi£5tujo humor hlavně ve formě parodie j^oi svědci o rozkl^ tohoto žánru Sovětští hrdinové dobrodružných ,^-fantastických filmu se radují z9 životr - iSOu mtimi-MM-í £c vlastnosti mají být zdůrazňovaný zvláště ve fiSch!2ä38fí» i/. Kopička prvky maji být v těchto filmech také upl.,tňovány, ale tak, y nebyly v rozporu s dojem a charakterem jednajících osob. lích - je dětská přirozenost. A tento prvek ještě stále a stále chybí jpiich dětských filmech. FH.JSCVÉ VESELOHRY PRO DĚTI. tf:iasi ianenatoFfiu ae^i,,,,odivu stále jeätg yedn Q /ilaové veselohre pro äetz. "Čkteři .iiiaovi pracovníci byli toho názoru, že je peraozne natočit hodnotnou fii.uovou veselohru apocislnč pro děti a proto že neúspechy na tomto poli jÍÍOu zákonité. Svoj názor odůvodňovali tím, íe prvek komíny, veselosti j st a úspěchem uplatňován v jiných dětských Šímech a ze tudiz není nutno vytvářet vesoloherni film aoecielně pro dCti. Vnaší detské liter .ture byly výše uvedené otázkv již dávno prakticky vyřešeny. iwynicke prvky v noe i dčtaké literatuře* existuji a rozvíjí s se vývoje a zustava jim po-Prvky humoru a ko:':iky mohou existovat v jakémkc_iv neveeeloherním filaru a mohou být vyvolány kontrastem nebo náhodností. Zcela něco jiného je dětská filmová vueelohr kde smích jo harmonicky vyvážen dějem, fabul: kterou sotva znatelně prosakuje pravdivá morálka filjiu. 0 natáčení takových filmu se jednalo již dávno, ale dosud se nic nezměnilo. Proč ? Tvůrčí pracovníci s<=.' cbyčeině vymlouvají na to, že prý je to zvláště těžké najít "veselol e-rní zápletku" pro dětský veeelohorní film. Tato "sviáštrí" těžkost ráz.:Ti pomine, jestliže si uvčdorarúac, že "u aás může celistvá veseloherní zápletka vyznat plně jenom v ton případě, jestliže sočšné chování, jedrání a eihy budou ukazovány ve srrítle tocL cílů, ke kterým spěje sovětská společnost. Prameny komických aáplotok v nové, pokrokové irov-tsKé v řc třeba luo iati v bom, ze jednající oso- ba ve svých cílech a snahách nedovede udržet krok e'tempera našeho společenského vývoje.." Sa::iozřejmí nar-.ětové pole je zde široké. Naše hospodářství i všední život, rodina, škola, uměni a všechny stránky našeho života skytají látku pro veseloherní zápletky, .ivšak v komedii jc zápletka více nož v jiných scénických útvarech organicky spojena a ztělesněna v T charakteru jednající osoby. Tato ayšlenka " převládání charakter: právě v komedii 3e nám zdá príliš kategorickou v poměi a k divadelní "situačoí komoLii1' a tíc spíše k tradiční filmové veselohře. Avěak toto tvrzení je zcela správní mezme vai volkého ruského dramatika "hráni ze života". jte cesty rozvoje naš cn fil-no/ých veseloaer • -stoupila celá řada flmů "zápaánických", epigónskych, které ooskovaly a nap c-J obávaly s -ými prostředky buržoasni komedii, která byla v podstato ic nim z prostředku, jak odvádět masy lidí oi živote a jeho problémů. Haše komedio, které ukazují životní pravdu, jsou arostŕ.dkom vychovávat liäj k ak.ivní raaosti ze života a k vůli přek-náv-t zlé o směšné překážky, abychom dosáhli cestu Í lepšímu zitřt-u. Je. t nedávno epigoni formalismu dokazovali, žo jednou * Hlavních vlažností filmové komo-iie je trik. samoúčelný trak je V^ický pr0 formolist-cké hry, které v něm vidí prostředek, jak rozesmát ^-Váka. Tradice takového "excentrismu" n .."la svůj vyn-jw/ ^rmalistic-^ft úchylkách smutj -■ nroslulých "FEICSů" t jejich pc . Jdujsich. epigonu. ľsi vychází z ní. Ale snad někdo namítne, žo požadavek realistické Lotní komiky si vyžaduje ^slevu" pokud jdo o veselohry pro dčti v mlad-g, věku. Jsme přesvědčena, zc nikoliv, pokud si ovSom nebudeme plést i-Bsolohorni realismB;e empirikou a fotograflenosti. Pracovníci výrobní Kiny detských filmu z Lcnfilmu, kteří svého času natočili filmy pro Oti mladšího věku a kteří studovali dětského diváka, zdůrazňovali vo Lrfcl. článcích v tisku naléhavou potřebu krátkometrážni veselohry pro oÓti. Její výchovný význam ještě více stoupnu humoristickým zabarvoním --líčením životní bezprostřednosti faktů, .-r:.:, nemůžeme požadovat nějaké rozvinutí charaktoru v takových krátko-aBtrážních veselohrách - malé dítě by to stejně nepochopilo, ale jednání Ä chování hrdiny má odpovídat postavě a postava myšlence. To zůstává šákoneni i pro "malou" dětskou formu veselohry. 'odle všeobecného mínění má filmová veselohře, svůj původ vc výtvarné i^rikatuře přenesené do dynamiky obrazu a pak v cirkusové posunkové hřo střiku, což byly hlavní výrazové prostředky hercovy hry. l^aska takového bárce byla zároveň druhem karikatury i prostředkem k zvýraznění jeho jEvnčjšku. Avšak sovětští umělci se již dávno zřekli masky a dokonce [jřekli se i tak zdokonalené masky jako měl Kiton a Chaplin. Pro sovětské pělce je reálná tvář typisované aí kladné nebo záporné herecké postavy Licdiným možným a dostatečným výrazovým prostř-dkem aí v postavě dromatic-sé nebo komické. Jeho vlastní tvář mu postačí. režisér Igor Savčonko napsal o vesclclirách: "První věcí, které sc musíme attčit u starých autorů povídek hudebních veseloher - je vědět přesnou žresu diváka, kterému je smích určon." ;to je dvojnásob důležité pro naše dětské filmové veselohry. Ano, dvoj-ásob, protože musíme brát v úvahu najen věk, ale i znaky sociálni. A mu nás nemohou naučit starší tvůrci filmových veseloher. Nejasná a nere sná adresa a sociální "neutralita" jsou dva ruby jedné velké chyby, i tyto nedostatky stojí v ceste vývoji dětské filmové veselohry, proto-prvni nenalézá cestu k svému hlavnímu spotřobitoli a druhá, která idporuje rádoby buržoasní theorii o beztřídní primitivitě dětské psycho->gie, nás zase strhává zpět. Filmy orvního druhu podceňují dotskou chá-ivost, filmy druhého druhu ji zase přeceňují. rpické filmy prvního druhu natočili nadaní režiséři dětských filmů a to JÚsobem, který se dá nejvýstižněji nazvat "povídka o malých pro velké", tyba v airose, má analogii v tak zv. filmech o dětoch, kde nodětské tlty o bezprizorných byly kdysi pokládány za filmy pro děti. Zásadní koáe. v chybě tu ovšem není a nemůže být, protože naše veselohry o dětech ^JSou na rozdíl od evropských a amerických dětem zakázány, protože ne-pro ně bezprostředně škodlivé. Film "Nalczenec" režisérky Taijany^ *'íaševičové, kďc hlavní roli hrálo 5-leté děvčátko, byl vytvořen právě r tom žánru novely "o malých pro velice", ve kterém tak úspěšně pracuje k estrádě jeden z autorů a účinkujících tohoto filmu - je to horočka Zcljenaja. Základní myšlenkou filmu není názor děcka na okolí, jok čekalo. Celý smysl filmu vyznívá k zvýšené a ohleduplné pozornosti :cku a k blízkému poměru k němu. T-ková kochání sc děckem, přecházejí % až do sontimontality, snižuje poněkud pravdivost ayšlonky .filmu_ plvající o lásce a péči, které so děti těší u dospělých. Dospěly^di-' ec bude usmívat nad chováním malé Nataši, ale malé děti v hledišti t<»W nebudou usmívat, protože komické prvky jim nejsou v tomto fiUm nárcsovány. Ve fi-..mu "ttaloz'moc" ic kun i, .m,™,.*, . - . . vůči děton, dosti c^ Í&2^ ™ ^Tfľdt £ti nic' ä y 6michu'*1c t0 °p5t * *W*h přibližně podlo téhož pruicipn byla vytvořena hudební veselohra režiséra LFrezo Slon a švihadlo" 0,nom e tím rozdílům, že pojetí dospělých postav je tu velmi .sentimenLáLni a chování dospělých herců k děcku až nesnesitelné xadm ä nasládle. Proto se domníváme, žo chyb;- prvého druhu vychází z nesprávného chápání "děckosti" a druhá, ještě větší chyba, že se zde prakticky uplatňuji prostředky, kterýchže již dávno zřekli pokrokoví mistři veseloher pro dospělé, t.j. prostředků cirkusové arény. ?roto je přirozoné, ze tyto prostředky - s takovou oblibou užívané v amerických veselohrách - kom-proraitují námět, vc kterém jsou použity. T-kovým byl také film režiséra V.Nčmolajc. -, dotská veselohra "Starý dum", vyprávějící o dětech, které si chtěly upravit dvůr v c jme, ve kterém bydlí, aby si mohly hrát. Sám režisér so o svém filmu vyjádřil, že je to "typická situační komedie, polocirkusová pantotiina na filmovém plátně". Avšak tato omluva na věci nic nemění a "hloupý Honza", který oživl v tomto filmu v osobo správce domu po lárního Karandaša a který si sedá do bedn,y p 'ápnem nebo břichem padá, na míč nebo používá nohu jako ssavý papír, nevychovává v dětech nic jiného, než hrub;, a nlzk-v vkus. Děti se samozřejmě tomuto filmu snějí, ale kvalita jejich smíchu -smímo-li se tak vyjádřit - jo nízká. Psychologové hodnotí takový "reflex smíchu" jako vemi primitivní. "Kládí 30 vždycky směje!" Ale jde o to, žc základy pokrokové sovětské veselohry pro děti těsně souvisí s požadavky sovětské pedagogiky. Hutnost smíchu pro normální vývoj děti již dávno potvrdili fysiologové a lékaři. Rozveselit zdravé dítě není trk těžké - ale rozesmát je - to je již těžší umění. Vyžaduji; r i talentu a zaměření. Tyto obr prvky těsně mezi sebou spojené mají velký význam pro výchovu dětského robuiru, citu a vkusu. Kornoj Cukovskij, jeden z ni?ich prvních dětských spisovatelů se zastával názoru, že děj má mít potřebný rytmus, počítaje v to typické oživování zvířat a věcí, prchání - jakožto zdroj veselosti ncjialadších diváků. V této i v jiných knihách drží so pravidla, že je nutné orientovat^se na dětskou chápavost, rimitivní prvek veseloher, scény rvaček, ničíir neopodstatněné pronásledování, nemůže rozesmát dospělého diváka, ale u d".tí vyvolává bezprostřední smích. Tím se však nesmíme klamat a domnívat se, žc takto mají vypadat filmové veselohry pro děti. Jestliže vyhovíme "průměrnému" vkusu dětského divák" a vezmeme v úvahu jehc potře 1. psychologickou zvláštnost smíchu j ale rr-pov-deraa ho ssebou, pale bychom^so nevyhnutelně museli vrátit 1< "hloupena Jlonsovi" a nebudome mcoi hovořit o dětské filmové veselohře jako o plnoprávném realistickém umění. To 3e nemůže stát dramaturgovi nebo režisérovi, ktexý vychézi z osoby děcka nebo dospělého r. ne z primitivně dětsky směšné situace. "Syn pluku" se vrctevnikum hrdiny a rychlost hrdiny, kterou při tom projavil. Vo filmu " Ha obzeru plachta bílí" budí nadřený snech #** scéna, ve které se jeďon špicl snaží na Gavrikovi, kterého pokládáme, přihlouplého vyzvědět nějaké údaje o námorníkovi-potčmkincovi a chytrá Gnvrikova přetvářka. Vo všech uveuuných případech vyc.ází komický prvek z jednárá- . a charakteru jednající osoby. Jsme přesvědčeni, že skutečné mistrovství . vi situace v.dětském filmu 04 30 zrovn.- tak o" ******* ~ hl 1 x gffic! osoby, jako jc tomu v jakémkoliv Wíock ^fiLu Chai'2ktoru K,ová ^solohrn pro děti má byt syntetickým umením, ale nô v tom ZAbii 'b-y "Platnova^ prostředky ť ch uměni, zc ktorých vzešla • z cir-Sovébo umom, operety, karikatury. Nová kvalita dětské filmové veselohry %ívá především v jeji životnosti, realitě. V Slánka "Literatura dětem" .GorKij radil spisovatelům, aby "vytvářeli nové komické postavy, kto-é „oh]*- být hrdiny cele serie dětských knížek." Taliové nové komické stavy naše literatura ani film nemají, při comŽ se zvláště jeví nutnost j uplatňovat zvlaste v kreslených filmech. V kresleném filmu mohou figu-y-t veselé postavičky z všedního prostředí, nebo ze života školního ^ ionýrského, nebo hrdinové pohánek nebo johádok národů SOvÓtského m* t.j.^vesměs figurky, které nsfávisle n- ději, ve kterém účinkují, u o hodně blíž našim dětom, než slavné cizí figurky ľ.'altDisncovy .„šák^m Mickym. liv tc zrÁ paradoxně, zůstává fa'ítcm, žs výchozím bodom pro pochopení fcclistických zásad komičnosti v eovítskéra dětském filmu nám může poslou-H právě nejrelativnější forma filmu - t.j. kreslený film. Pro sovětský rosísný film - na rozdíl od cizích - relátivnost kresleného obrazu je aaa o sobě relativní. den z nojlopších sovětských režisérů kresleného filmu, ktorý pojednával sísr.dách kresleného filmu, se zmínil o jednom starém kresleném filmu, rtveřeném podlo primitivní formy "dětských obrázků zc sirek". Ve sku-ecnosti to bylo zajímavé nikoliv pro dčti, nýbrž pro dospělé. Chtít vyvo-at smích a orientovat re při tom na rolatovnost dětské krabičky je chyba telik -typická, jako říkat, že znaná Cukovského knihe. "Od dvou do pěti" e dětská ::nihn. Tato kniha vyvolává bujarý smích u dospělých, to je ravda. Ale dčt3ký jazyk v této knizo 3c nezdá vůbec směšným malému děcku, ertože pro něj je to norma. Za druhé dítě, které se svou kresbičkou snaží achytit skutečnost, nezaznamenáva ji relativně proto, žo ji tak vidí, fbri proto, že jsou mu prozatím jiné prosířo:|ky nepřístupné. "Nikoliv cdootaták : ozorovacích schopností nebo omezený rozhled, nýbrž daleko ce nezkušenost a technická nezrálost překáží děcku zobrazovat věci." dyí dítě se dívá na tutéž skutečnost jako důslodný a příliš pozorný nalieta, jôž r.; zřídka přivádí dospělé do ioz] oků svými požadavky, aby móní odpovídalo skutečnosti. tupne s vývojem chápavosti mohou být korické prvky složitější. Nutno řipomenout, že nejon pouhé "schéma smíchu", ale také samotný obsah ko-lického jednáni figurky kresleného filmu, její gesta, pronášená slova, cusi vycliás t z typisované živé by test i, ze živého prostředí, z konkrét-děcku znanrl nebo dosti znáaC situace, •ejmě prvotním pramenem smíchu u dětí je shodnost nebo no shodnost kres-oné figurky se svým určitým živým prototypom a v tomto smyalu je taková igurka jednou z odstínů sovětského realiBtického\moní zrovna tak, p pamflety našich výtvarníků-korika turistů* Pro voselohorní kreslený film jsou'tradiční hrdinové-zvířítkr. Tato tradice jo úctyhodná. Vychází Všeobecn"; známých forem dětského folkloru, ktoré zaujímaj- význačné Cíato tak' j ruské ľ.idovó tvorbC. Ve většině případů spočívají komické ř»"wy těchto grotesek jednak v tom, 2o zvířátka nabývají lidských Jľlastncstí, jednak v tom, že se líbe voliéra způsobem dá měnit jeho norili funkce, /na př. medvědi hraji kopancu/'. Svého času se o tom Wi.Z zmiňovali folkloristé, pet ogogovófdětští spisovatelé. Jo gok nutno zdůraznit, že jednostranné používání těchto obou prostředků to, že tak odpovídají dětské emuci - může znamenat zánik tohoto druhu smíchu vo většině našich komických groteskách se zvířátky ?i*ľJ?J, bohatší, aniž by něco ztratily na své přístupnosti. f^hlubsi^ j^jjjy Krylova "Kvarteto" není ani tak zajímavá v totn, 5fcie^ zdo jednají j Jco lidé, jako ve způsobu roalisaco fabule*-&> ^^co všechno musí hudebním umět. Lidské vlastnosti nebo rysy, ^čeríj zvířátka, nsjsou nositelem hlavního účinku smíchu, nýbrž mohou °^rčité míry zvyšovat. Komické jednání kreslených zvířátek a jejich J*3 00 \ _abo neshodnost se zvířetem živým a známým - jc bezprostředněj-slodn05a!ein smíchu než rafinovaně zlidštělý Walt-Disneovský slon & prkt-^ého začali napodobovat někteří z našich režisérů. Dokonce ^líbané dětské sportovní grotesce "Míša hraje footbal" podstata r°jíu nespočívá v tom, žo zvířátka fotbalisté mají lidské vlastnosti, ^ v situacích samotné hry, v její logičnosti a "komických alogis-3^h". Proto kcmewář, který doprovází děj, působí tak rušivě, je to středek veseLohcrnímu kreslenému filmu zcela cizi a nežádoucí, je to £též, jako kdvby £Q objevil? lidská tvář vo vyřezávaném otvoru v obrazu, jjterý znázorňuje fiěči podobiznu. técm zlidštování ' zvířat a oživování neživých předmětů,^ktoré se. uolntňuje v bajkách, pohádkách nebo fantastických novelách, může se uplatňovat také pn účel groteskní, ale je jasné, že ojatropomorfie bsbq o sobě není praneaem smíchu, nýbrž autorův záměr, pro který "pracuje". Kocouru, který si vyšlapuje v botách, se děti smějí ani ne tak croto, že chodí v botách a mluví a jedná jako člověk, nýbrž pro jeho chytrost s jakou lanil myšku , do které se vtělil hloupý lidojľd. Pocit saíchu je často vyvoláván prvkem neshodno3ti /předem očekávaným, známým/ t.j. jestliže se něco neshoduje s normou. ÍI~ rozdíl od tragické abnornálnosti, která vyvolává u dětí pocit strachu, bázně - komická abnormálnest budí smích, protože so"při tem osvobozuje energie, která se zvyšuje nebo snižuje podle toho jestliže abnormalita stoupá nebo kle sá. " 1. Avšak vycházeje z nejrozšířenějšího základu smíchu jako porušení normy, musí se vždy pamatovat na to, že norma může být různá pro děti různého věku a z různého prostředí a kromě toho, že se mění s časem a prostředím a zároveň s ní i možnost smíchu. Odchylka od včorejší normy chování již Často nemůže být kriteriem, smíchu u sovětského děcka. Tím méně jsou pro něho působivější zvyky i zvyklosti jemu cizího sociálního prostředí a odchylka od zobrazování těchto zvyklostí nepůsobí pro něj směšně. Platilo za zásadu, že odstup od všerejěí normy chování je přístupnější dětské apercepci než odchylka od normy vnitřní - morální nebo intelektuáli ní. Jinými slovy, humor "fysiologický", nej jednodušší forma smíchu - jo datem mnohem přístupnější než vyšěí forma smíchu , humor "psychologický", ze kterého vyrostla zejména satira. rotí tetc thesi - jestliže ji vezmeme bez ohledu nr>prostředí, ve kterém decko vyrůstalo a bez ohledu na podmínky, jak se vyvíjelo - je těžko ooporovat. Ale takové "soběstačné" pravdy pro nás neexistují a nemohou bX*£a*' Je«tliže budeme tuto domnělou aksiome považovat za absolutni-£Se£ ľíIloi'T-^^ C^ ^ V™ *» ™ <* P^žít ona- hu^oíu VoIb1&\LH í Zmľn°U SS PostuPnč- ovšem mění charakter apercepco Satí u ^tČ^J^**^ Z dÍLnu '^z-tý klíček", které vyvo-Sláeiné Sto ve£ i ^ ! , ^ ^ctilo^b chlapcům zcela 8Í&tÄ *M»*. Pochop nejvíce líbí zase kouzelné převtělení krysy nebo intelektuáirá^nr^T^; z^druhé, pochopení podstaty othické *<&«■, ale t^ént ^ ^ragicnosti r, humoru je určováno voat deti rozvíjí r, nectví sovětských d V A. V.Lu^čorsk: nejen jsme již uvedlA,někdy napomáhá bylo iSSSSSiS^JSä& a bystřeji. Z vlastenecké í sovotSKych dětí reálným faktorem, jenž rozHřil mj O amíchu, "Literami kritik", 1935, Č.4/. ktorá 30- . rD;hlčd a jenž jim dovolil chán ^ J^ch chlapců.o,yalocnc satirické vosulohrv V T ^ ^J010 gj£ /poälo scenáre J.Ponuscikova a N.Ro&íf'roljrs^ŕ^.^ ľ^ľ doEti dobre c^P-ly komedie, -rezu b.Jutkovičo/. Stretí- je podstatné, ž c působivost vnitřní £ .tupni cmocionelniho Účinlui díla. Pl.,tí *tft ľT3,1?8^ á© volmi závislá *1 film a pro dětský film tím více. Pravdivo f -l1^10' literaturu i fega, v níž nositele* smíchu £ sSSa^ffí VC3elohra ^správDou komunistickou Jehovu diváka, Ä'e^f^ anného humoru az po hrubý výsměch je nás smích mšontIZ? >u P k pravdo a upřímné nenávisti ke zlu. V Sa?oSľďí\ucMpIS^ áiváfc spletá so často komická emoce s emocí lvrickm, 1 ľ P^ Šerí ji zdůrazňují nebo odstiňují . fackou nobo tragickou, fouoi rozesmát jo těžší, nož umění dojmout" říká Bělinskij, ale lyričnont p^lucuje humor, ba naopak v určitých žánrech přidává J'na" IřeZT™ äV03ti. Kazdy drun humoru Aomedio, ironie, satira/ musí být - jak zdů-r snuj1 sovjtsti psychologové - podepřen světovým názorem, V historickém Nývoji človeka, nabývá úsměv a smích stále jemnějšího a hlubšího obsahu. "1. 'rento vývoj můžeme sledovat na celkevém a uměleckém vývoji děcka. Jedná-li bs o působivost smíchu v dětském filmu, je nutno přihlížet k tomu, aby iítô nejen humor chápalo, ale také aby bylo vychováváno k postupnému papání různých odstínů humoru existujícího v jednotnét stylu socialistického realismu. Film "Na rozkaz štiky" natočený jako satira na carský dvůr Vo formě ruské lidové pohádky, byl dětmi lépe chápán, než jemná satira a kapitalistickou společnost ve fiLiu "líový Gulliver" rež.^tuška, zesilované ^rotcdaiostí loutek a jejich uměním vyaaívat se. /Obrazcov/ DYšán smích satirický a dobromyslný jsou dvě různé věoi a včtáina dót-fských filmů pěstuje smích dobromyslný. Z jakéhosi důvodu se myslí, že jo-non dobromyslný t.j. kladný smích je pro děti přístupný a výchovný. Nánlod-ken toho vidíme dojímavé psíky, kočičky, a hodné holčičky, připomínající tán ulízané obálky bývalých knížek pro děti. "ľísto způsoben byl vytvořen svého času chválený film "Veselí^cestovatelé", jehož autorům se nedá nic vytknout, ale který př^ce jenom naše umění nevede kupředu, ale zpět. Autoři filmu použili výrazové prostředky filnu a f obulo komedie /cestování zvířátek ve vlaku/ jo cele podřízena umění ífcryté krotitelky a sama o Sobě soro vůbec nevybočuje z mezi výrazových prostředků cirkusu. Totéž nůženo říci o domovníkovi "Starý dvůr", chodícím V kalhot ech cirkusového clovma. Z obou příkladů spatřujome potvrzení své myšlenky, že "Čisté" situační komedie v dětské kinematografii jc regresivní, ačkoliv je lákavá v tom smyslu, že poskytuje dětem snich. Ale fetává se, že ani to ne, často v našich ■ veselohrách pro děti austava z veselosti toliko pouhý název jako na př. V jedné iilnové přehlídce dětských talentů Aeseli umělci, rež.J.Fradkin/. Na příkladu teto filmové revue se můžeme přesvědčit, jak cizí j^ samotnému divákovi seactna faraa, která vzbuzuje jenom u dospělých shovívavé ey^tie k aladym UBČlcŮm. 0 hodné blíže mojí děti k dčjové hudební koneon, ale tahové t» huel nemáme - ne po chopíte lnou slabostí tohoto druhu filmů je zo s^^f' :a vždycky rozsyoou na přehlídku atrakcí, bez ohledu ^^T1^' Hetó jľstneluje. Atrakce jscu v takových prípadoch sontim,ntalnl , ^Všlenka zase infantilní. Pro nás je volni pochybná na pr. ^i|nj_ ^ Klchry "Sien a švihadlo", která malé acti poučuje, ze pr- -os v etického dětského cíle /naučit se skákat přes P^vazok/ j* g>ÄJ£*p* T-k akt cel^u řadu ušlechtilých skutku, potom 1» tohoto cíle ^sann_ cbtiží, což nám filrs v závěru .dokumentuje. Není zde treba zaoneno í~- iúbinstein: Základy ob-cné psyohol;gi& - 4 - jitka mezi cíny a výsledkem. Cožpak bez toho+n ^ • ^ - .v stavit rozumnou Tabuli dÓtakého filmu? sP°Joni si můžeme přod- NesmíiTK. si myslet, žc tak dětskv ... pokojit a že pro scénář d&takéhľ fnŮŽG dĎti , básní, třebas dobrých, jaío ie^onu^ S ^^M* motivu a švihadlo". J na pr* ve sce-^ŕi V.Bárta "Slon Uvedené příklady patří do sféry tak zv. "kladného humoru" přesto, že sovětská detská Uteratura pro mladší « střední věk /do ííeréhó natři oavacx uyedonyeh filmů/ již dávno a úsp5chcm ^ .itLSJ 1^! kde si mam e vybírat oujove zápletky pro satirickou filmovou veselohru? telx zajo^d oo vinárskeho sovchozu. V sovchozu se jim podaří vystopovat zloděje-kuchaře, jenž pi-elíčoný jako jeden z pracovníků sovhozu systematicky krade víno. Ale kuchař, z kterého ac vyklubal zlodoj, jo "o filmu vylíčen jako dobrodružný veselý chlapík, jako přítel a stálý průvodce dětí. Celý film je zabarven žertovným tónem a přes úsilí vypadat vážně, není v něm nic satirického. Dokonce honba za odhaleným zlodějem vypadá jako hra a jeho útěk nevypadá skitečný a opravdový. Takovým způsobem celý film vyzněl jako divný p-radaac. Stala se z něho veselá komedie o krádeži národního majetku s poučkou, že je nutno být bdělý. Ovšem námět o bdělosti není pro komedii vyloučen a zcela se shoduje s radou Gorkého - žc dětem se má líčit nepřítel více po stránco směšné, než jak po stránce hrůzostrašné. Ale je absolutně jasné, že takovýto "výsměch nepřítele" rá být v dětském filmu satiricky zabarven. Ale sympatický tlusíoch z veselohry "Lencčka a víno" nemůže vzbudit v dětech nenávist ani opovržení e děti těžko věří tomu, že sympaticky tlustoch je zlodějem. Nevěrohodnost a napřesvědčivost záporných typů v tomto filmu ještě více vyniká nepřesvědčivestí všech ostatních postav, výjimku tvoří jenom Lenočka, kterou hrála Jrnina Zejmova. Je jedinou skutečnou a živou osobou z celého souboru. Její výjimečné nadání zachránilo celou vesolohru, která odporuje přodpokládcnému záměru /ačkoliv o scénář "se přičinil" Jevgenij Svare/. Je to jakási "montáž" zápletek, jednáni jednajících osob je tu zcela neopodstatněné, postrádá zcela raotiveco a režisér prokázal, že si neumí vybírat dětské herce a pracovat s nimi. Problém satirické filmové veselohry prc děti všech věkových stupň" je velmi těsně 3pjat s problémem - relativná řečeno - záporného hrdiny dětského filmu. S hlediska výchovných požadavků se zde jedná hlavně o filmové ztělesnění vl-.siností, které slouží za předmět výsměchu v dětské literatuře. To znamená, že se zde nejedná o záporný typ herecké postavy, nýbrž o kvalifikaci záporných dětských vlastnosti dětsé postavy. Je velmi důležité, aby smích ve filmové veselohře byl správnou cestou, aby do směšné situace nebyli uváděni jenom ti, kteří si zasluhuji výsměchu. , - > „ Bohužel, k naší veliké lítosti, ještě jsme doposud nespatřili presvedčivou roalisaci uvedených požadavků v žádném dětském veaeloherním filmu. Vychovávat harmonického člověka - to je právě "velký námět" pro detské filmové veselohry. Všechno závisí na tom, jakým způsobem bude tento •Velký námět" uplatněn vg filmu. Zápletka nikdy nebude sociálne povrchni, jestliže jednání hlavní oseby jo v souladu s velkými sociálními cíly. 1. l/ A.F.?opcv, 0 veselohře, "Film", 1936, 20/10. .,tafc* film°Vá ves*lo^\?*ie^° Stvrt století á' ic jsou nesporné. V nejlopaích našich fil^tTStotf SnŽ'S^ pr-. řeSVtdcivc a smůlo uplatňována "irvčl^nkí n tWW. ^7 Eg? £rálky nad goralkou buržoaaní, o cis^to ° řA?^ B** __*«,»,,•,. o našem radostném >í„~+a ^ jP^vu^nosich spolocex a terase naai zemo.. Její ^vé byli mladí a zajímaví, jojich'satirické s~cénv ^1^°", J6JÍ *S5 prostředky originální, přirozené a nerícenl^ 1 ° JedoV*te" »2 jan* nahrnuli do teto kritické doiinice charakteristiku a * n ý c h veseloher, - protože - vzato přísně - každľz nich ifevala to, co postrádala veselohra druhá. 2 tčoh několika desítek ^„r, k-.ere byly předvedeny divákům od doby vzniku našeho filmu, ne vyjmenovat jenom několik molo filmů, které jsou na celkové vysoké ji sovětského filmového umaní. g "filmu máme komedie. Ale noraůžere říci, že bychom ač li komedie. Náš jpaaatický film má rysy, které jsou vlastní pouze jomu. j, vysoce orientální. Ale veselohra ? Samozřejmě, obsahem jsou naše ve-jslchry ryze sovětské. Ale joštč si nenašly svou sovětskou vesoloherní fjáplctku, která by je dovedla tak odlišit, jako je boze sporu odlišný jrrrkter sovětského dramatického film." 2. ktto poznámka byla napsána poměrně dávno, ale nic jí neubralo na její živosti. Značně později, po úspěšných debutech mistrů našich sociálních, lyrických, satirických veseloher a veseloher ze všedního života, kritika jjÉčala zaznamenávat poplatnost našich veseloher západním vzorům, která spočívala v šablonovitě rozvíjeném ději. ;7 celé řadě nových veseloher ze života letců, sportovců a umělců kritika [jim vytýkala charakteristický pošklebačný tón . "Vadou těchto veseloher i-psal jeden z kritiků - je, žo se opírají o málo důležité, netypické a wibarvé dramatické zápletky, které jsou vzdáleny pravdě. Mezitím zkuěo-íaost nás učí, že zlatý fond našeho fil.nového umění obohatily pouze ty veselohry, které měly co říci milionům diváků, které, zachovávajíce si charakteristickou specifičnost veseloherního žánru , učily nové, vše-[lidské morálce. 31. Sápletka, daleka životní pravdy" v našem umění znamená totéž, co film, [kterému zápletka chybí vůbec. Nevěrohodným scénám a pustému trikaření se dětijká veselohra v žádném případě noraá uchylovat. Neklademe si zde za úkol srovnávat nebo rozebírat různé mothody a prostředlíy prvku komiky, a£ už se projevuje vnějším způsobem, nebo vyzařují z charakteru jednající osoby, aí se projevuje v její řeči nebo jednání, v prostředí nebo situacích dětského veseloherního filmu. Nadhazujeme zde toliko hlavní a podstatné otázky veseloherního žánru, které musí být prakticky rozřešeny v poměru k detskému filmu. Vždyi o filmové veselohro tohoto žánru víme [tak velmi málo. [Není na tom nic divného. Jestliže v jiných žánrech dětského filmu so rauže-Lmc opírat o ty nebo ony zkušenosti určitého žánru, pak v dětské filmové^ hreselohře jsme bohužel nuceni vycházet z opačné strany a učit sc na jojich chybách. Dětská filmová veselohra jo žánr, jenž joštč nemá ustálené tradic® U zkušenosti, avšak jsmo přesvědčeni, žc jc na prahu skutočného rozkvětu, Hfeterý je dán širokými možnostmi jeho bohatého rozvoje v naší zemi zrovna Jitek, jako přehodnocením zastaralých tradic v tomto oboru s hlediska poža- [daviců naší doby. "- ---L-1-' *----- - —---v*H-. nrad&všim frflovčtsko Sovětská filmová v-solohra pro děti nusí být především u - nejen po stránce thematické, ale i obsahem současné V EUJurěněv. Jaro, "Filmové umění", 1947, č.6 _L m -.Stojanov, ochuzení žánru, "Filmy umční, 1947, č.5. /Wm "V™0* letk-., Střední útočník, Sólistka baletu, První rukavice. látky. Mu*>í *o být veselohra, pro deti iln i íi jc veselohra urccin, v ^dokonalost formy nedovoluje pokročit vpřed v rozvíjení obsahu, brzdí ce^u prací privadi k mrhaní silami a k nepomeru mezi slovem a SinaA fleaiser a spisovatel tnuoi také na tomto poli ohledávat novou formu, která by organicky vyjadřovala nové životní vztahy. ]/ v.i.Lenin, Spisy, 4 vyd.t sv.VII. KAPITOLA VII. DETSKÁ LITERATURA A DEIS.:? FIU1 , H8rjivč jasná a důležitá otázka o tvůrčím poměru dětské kinem-Wrifň* literatuře pro deti není jeětě , konečnou platnoľtľv^Keena. těaito otázkami se nezabývají spisovatelé ani na konferencích ani tisku, nepocitame-lx v tom "dopisy redakcím". Již 10-12 lot sfneezvaT láný detsky spisovatel a nezabýval se problémy práce nad dětským filmem a ^rfřem pro detsky film. A bylo by bezesporu užitečné znovu a novým způ-bÉSE zabývat se problémem dramatur-ic- dětského filmu, o Sena dříve psa-v tisku spisovatele S.Karšak, L.Kasil, K.Cukovskij,E.Svarc, A.Brunetojn jiná, v dobc, kdy se organisovalo studio pro dětské filmy a kdy rozví-gjo svou činnost. iytvářet filmy bez pomoci literatury nelze, - řekl spisovatel Vsevolod gánévskij - na VII. Všesyazové konferenci, když hovořil o uměleckých 'ipech. Kinematografii můžeme budovat jenom tehdy, jestliže se opře»e tuto mohutnou základnu.. , Jakou cestou má dojít spisovatel k filmu a filmař ke spisovateli? neexistuje žádná vyšlapaná cesta..Kinematografie má tisíceré způsoby, i si zajistit spisovatele ke spolupráci. Jenom se tato věc nemá byrokra-isovat. Tvorba nesnáší byrokratismus." „."Nedovedu si představit spisovatele, který by se uzavřel před tímto třasným uměním" - čteme v dopise, který zaslal této konferenci Nikolaj tetrov ski j. LKaSSil, obraceje se k pracovníkům dětského filmu, řekl: "Jo nutné si zajistit nejlepší síly dětských spisovctolů. Ale úspěšný výsledek to bude pít jen tehdy, jestliže tvůrčí plán a umělecký rukopis spisovatelů se bude shodovat s tvůrčím plánem a uměleckým rukopisem režiséra, jestliže ře spisovatel nebude muset "přizpůsobovat" svým námětem, ale samostatně tvořit- Je nutno brát v úvahu spisovatelovu tvůrčí osobitost, způsob jeho práce a thematické pole jeho činnosti. Při takovém pojetí spolupráce íebude tato spolupráce spisovatele náhodná a příležitostná, nýbrž vzejde s ní tvůrčí kontakt, který je tak nutný pro rozvoj plnokrevné a zajímavé iětské kinematografie." Spolupráce dětských spisovatelů na scénářích pro iětské filmy bude základním článkem v řešení problému dramaturgie dětského filmu a zárukou dobrých, vysoce uměleckých detských filmů. Již v červnu r.1936 konala se na ÚV.VLKSí,! porada dětských spisovatelů, novinářů a pracovníků z dětského filmu, na níž se projednávala otázka, jaké jsou nejvhodnější scénáře pro dětský film. Na poradě se poukazovalo^ na to, že "ve 3cénáři pro dětskou kinematografii, kdo scénář nabývá zvláštního významu, to vypadá velmi špatně. Máme sice dětské filmy, ale nemáme dětskou dramaturgii. Pro dětské filmy se píší špatné scénáře a nepřihlíží 3e vůbec k věku a zájmům a potřebám mladých diváků." 1. iV-V-ní příčina, že dětská filmová dramaturgie zůstává pozadu, je v tom -říkali účastníci konference " "že do dětského filmu se dosud nezapojily 'kádry kvalifikovaných dětských spisovatelů, vychovatelů a vědecko-technických pracovníků." -Od té doby naše filmová dramaturgie a dramaturgie dětských filmu v celku pokročila o značný kus dopředu. Spolupráco dětských spisovatelů s •tála se jiz faktorom a celá řada jejich scénářů dala vzniknout dobrým j Á zajimavjTB dětským filmům. HBU "filmu - dobrý scénář, Zprávy ÚV.VUCSK, 1936, č.23. ^JiSS^ti^!l^/í£&^ iíSP1^ danosti dětské literatury vvdut*ych lxlrauch. Poaorovalx jsmo, že se stále ještě nedor: .teč- ^^^ifl^tíí1!'-1^ fteré SĎ filn,y ^rábí, že mnohé žánry, Irterymi disponuje u.tska literatura, nenachází uplatnění v dětských filmech. t je nutno ještě v širším měřítku • pochytit dětské spisovatele k práci vc filmu, ne z je ternu doposud. Avšak takové měli zanechat romány a cele se věnovat scénáristické prácí 0 tekovém trvalém z-mestnáni literátů ve filmu stále do dnešního dnešní někteří vedoucí kinostudia ä scénaristických odděleni. Äífak je víc než jasné, že spisovatel - a zejména dětský spisovatel -může plodně spolupracovat ve filmu, jestliže zůstává stále svým a pracuj, v žánru, jenž je mu thematicky blízký, jestliže může udržovat kontakt • s literami veřejností a se všemi životními zdroji, ktoré jej živí jako spisovatele. Jednou z důležitých uměleckých překážek, se kterou se střetává děte^ý spisovatel ve filmu - je falešné pojaté heslo o nutnosti vytváření filmů podle aktuelniho námětu. Ovšem, ve filmu, od záměru až do dokončení c-lého filmu uplyne hodně času - průměrně ně o kolem jednoho roku. Avšak přesto chápat aktuální thematiku jen j,:-ko thematiku dnešního dne nelze. Takové pojetí by I ylo velmi úzké. A právě z tohoto důvodu odmítlo jedno kinostudio na př. zajímavý román Osejevcvé "Vasja Trubačov a jeho přátelé", poněvadž pokládalo toto dílo za thenaticky neaktuální zrovna tak jako knihu "Ca-part" od Linkstanova /vysiwrjsnanou Stalinovou prémií za i*.1947/, nebo povídku Kassila "Světlo l.ioskvy". lležitím všechna tato díla jsou vysoce časová. Jejich časovost nespočívá v ději, ale v líčení a pojetí dětských postav, v líčení jejich vzájemných vztahů, ideálů a přání. Za poslední tři roky můžeme ztěží vyjmenovat několik závažných děl napsaných pro dětský film. Výjimku tvoří "Rudý šátek", "Jenom domů", od Michálkova, "Školačka" od E. Švarce a Katajevův "Syn pluku". Je nutno podotknout, že Filxové studio a spisovatel si ještě nenašli společný jazyk v samostatných otázkách práce na dětském filmu - správněji na jeho scénáři. Ve filmu koluje mínění, žc každý prosaik-romanista, novelista nobo essoysta může napsat scénář, ačkoliv mnozí z nich neznají dramaturgické zákony a nedovedli by napsat ani hru. Výsledkem takového spatného názoru vznikají třenice mosi spisovatelem a filmovou výrobou a konec koncu se obě strany rozchází roztrpčeny jeden na druhého. I když práce na scénáři nečiní dětskému spisovateli zvláštní potíže, velmi těžko můžeme zde mluvit o původním námětu scénáře t.j. o dílu, které napsal dětský .spisovatel přímo pro film, aniž by se obešel bez divadelních nebo literárních výrazových prostředků. Původní hra, napsaná pro dětský film, je věcí běžnou. Originální fabulc dětského filmu, ktorá by nebyla již dříve zpracována autorom v povídce, roránu nebo hře-již tvoří výjimku. Ve většině případů je dětBká kinematografie odkázána na filmový přepis hotového díla. Filmový přepis nějakého literárního , díla velmi costo zklame a neospravedlňuje naděje, které se na nej vkládaly, často spíše ztrácí na literární hodnotě . Slavnou Gajdarovu povídku "Timur a jeho parta" si děti pročetli a začali napodobovat Timura ještč dříve, nož se na plátně kin objevil film stejného názvu. Jrk jsme již uvedli, ztratil film "Timur ft jeho parta" mnoho prvků Gajdarova vypravěčského uměni a sotva přidal něco svého ke krásnému vypravCčsKému slohu Gajdarovy knihy. Po stránce výchovy malých dčtí ve Ikou a ušlechtilou věc, kterou započala kniha. ouch -ví"!-' ^/-bsoru plachta bila'' a "Syn pluku", natočené podle scénáře I .Jl0jnienných roman", tezi po stránco scénaristickó z "vnitřní S .t obou románů- A pře co nemám., žádného důvodu říci, že nějaký filmů rozvinul myslenia své předlohy, žc přidal krásné knize W2 novou kvalitu nebo ze mnohokrát zvětšil působivost své originální gr,-ni přelony nr. diyalcPri přenášení ideje, fabule nebo postavy na scénu nebo filmové plátno musí sovětský umělec tvůrčím umc-^spusobem zhodnotit takovou ideu, fabuli nebo postavu, s použitím !| HŮ^bivýeh prostředků, specifických jeho umění. \0 tom "Pravda", když poukazovrla na chyby, ktoré so vyskytly při '. ici F^dčjevový "Mladé gardy". fa inscenace "Mladé gardy" se snažili pokud možno plněji a co nej-?ii přenést na jeviště a nz filmová plátno celý hutný obsah románu, "se přidržovali autora a při tom zr.pomnéli, že jeviště a filmové jjiá své vlastní zákony, odlišné od literatury. Divadlo má svoje a filT. irá zase svoje. Na jevišti nebo vc filmu se musí vejít do ľ ..ibo tříhodinového programu duj, který se v románu popisuje na několika isC£ stránkách. Na 3céně i ve filmu jsou všechny umělecké postavy z nut- důvodů koncentrovanější. jňerč um-llecké postavy románů nabývají podáním her<36 ä uměním režiséra iásetivý účinek. To zvyšuje- hodnotu literárního díla. ijtvšak na druhé straně, nedostatky románu mohou ještě více vyniknout na žír. Tyto nedostatky se zvětšuji. Právě tím, že umělecké postavy jsou ■jevišti koncentrovanější, tím jasněji jsou na nich vidět nedostatky jo chyby literárního originálu. Tak sc tc stalo při inscenaci "Mladé «čy", kde se ještě více prohloubilo a zdůraznilo to, co bylo v originálu /: a chybné. Výsledkem takové inscenace je, že i divadelní režiséři ještě více pracují nedostatky Fadějevova románu. Divadelní hra nebo film roaliaovaaé podle nějaké literární předlohy u zcela samostatným uměleckým díl.m. Není to kopírování, nýbrž tvorba, isér, 'jenž provádí inscenaci nějakého literárního díla a přebírá z něho Lccké postavy, má pamatovat, že na jevišti nebo vc filmu nebývají umělá postavy nového znění a náplně a že nedostatky literární předlohy se scéně projevuje jako reduktor postavy, znění ideje. Zpracovávajíc pro idlo n^bo film literární látku, má scénárista a režisér opravovat ne-tatky literární předlohy a korigovat pravdu st historickou nebo úměrou." 1. avda" zdůrazňuje, že velká síla účinku filmu na masového diváka zavazuje íiraové pracovníky, aby přísně kriticky vybírali literární předlohy, cní každý námět literárního díla př^jat-„lný pro film a každý námět se dá ve filmu rozvinout. terární díla - si! je to dílo klasika nebo sovětského spisovatele - nemohou vybírána toliko pro jejich literární hodnotu. Kromě samozřejmého před-d-adu ideologické účinnosti a vhod.ozti j^.- také důležité, zda je literní povídka, hra nebo jakákoliv literární předloha filaově tvárná, zda dá převést do filmové řeči, která by nám dovedla onocionálně vylíčit (U, osoby, prostředí, společenské vztahy a místo děje. Pro Ú3pCšný filmo-přepis je důležité: organičnost ž;'nru, aby nám jasně a správně ukázal sité typické zjevy sociální skutečnosti. isonosti dětské kinematografia nám dovolují tvrdit, že pro každé dílo >s-:é literatury jest nutno vyhledávat adekvátní, přiměřený druh filmů, kterém by se takové dílo mohlo nojlépe uplatnit c. vc kterých by mohlo &ýt prvotního zněni tvůrčího záméru spioovatulo. Haší dětští spisovatelé, fcenodem také spisovatelé "dospělí" velmi často ze své vlastní ini-^vy nebo z iniciativy divadla splchají předělat svůj román na divadelní idia honem hry pram llijí účelnost nebo neúčelnôst t_dcové předělávky posusujeme pro každý Uvý konkrétni případ. Avšak prosto jsme toho názoru, 2c proti takovénu (grifcobu praco, jakožto syst.mu, musíme co nejrozhodněji protestovat. Pro určíte zjevy skutočnosti sovětský umělec - v daném případě dramaturg ažtského filmu - bloäaa vyhledává určitou organickou formu vyjadřo ,cích prostrodků. Jenom pri takovém způsobu práce vznikne umělecké dílo v plném smysl" tohoto slova. Ukážeme si to na příkladu z jiného oboru umění. "Mrtvé duze" na jevišti Moskevského uměleckého divadla v podáni skvělých herců jsou výrazným fragnontem, ale to ještě neučiní tuto hru dramaturgicky celistvou a ucelenou, ve Srovnání s románem. Tonto skvělý Gogolův román neposkytuje žádné možnosti pro divadelní hru.Větší možnosti by poskytovaly tento román pro filmové zpracování, kde by bylo možno ukázat dobu a širé prostory Rusi, vyjožděné a vymleté polní cesty, po kterých so sine čičikevský kočár, poznali bychom atmosféru a kolorit prostředí. V každičkém detailu přesvědčili bychom so o prohnanosti sobakeviči a naivní dobromyslnésti manilovů. A zatím scénář "Mrtvé duso", který svého času napsal autor divadelní inscanace tohoto románu í.i.Bulgakov "umři 1" v archivu kinostudia. Divadelní hra "Město hlupáků", který svého času uvedlo Divadlo satiry, byl zásadním neúspěchem přes výtečnou práci režiséra a skvělou výpravu Kukryniksú /zkrátka - výtvarníků, iíuprjanov, Krylov, Sokolov, pracujících společně hlavně v oboru satiry - pozn.překl./ pro falešný pokus rozvinout a dopovědět alegorie Sčcrdina a zasadit do přesné historické kategorie satirický jazyk Sčcdrinův. Ale nejde nám jenom o to. Někteří z nr.ěich pracovníků z oboru umění nejon že postrádají cit pro žánr, ale trké ztrácejí míru a takt vůči zjevům reální skutečnosti-Hežisér L,Lukov natočil podle scénáře G.Mdivaniho skvělý a silný film o hrdinství prostého pěšáka Aleksandra Matroaova. Ale když se v baletu Balančivadze "Život" /námět od téhož autora/ hrdina vrhá na střílnu malé pevnůstky, ze které kulometem pálí nepřítel na naše útočící vojáky -chápeme to jako beztoktní profanaci hrdinského činu, který je ještě svěží v paměti našich současníků. Příklady takového druhu nám názorně ukazují, že určité zjevy skutečnosti se dají přesvědčivě zpracovat nikoliv v libovolném žánru, nýbrž v určitém žánru, ve kterém se určité skutečnosti dají nejlépe zpracovat a upravit, jinými slovy, aby obsah nedisharmonoval s formou. Jsmo toho názoru, ža zfilmované aktuelní dílo nemůže být passivním převodem do filcové řeči, passivním ztvárněním žánrových zvláě-fcností a posiav filmové předlohy. Je nutno zaujímat aktivní postoj ke každému literárnímu dílu, které má být převedeno do filmové řeči. V každém jednotlivém případě je nutno nac'r.zot vlastní výrazové prostředky a filmové pojetí pro vylíčení Li.-torárnich postav, ^rovna tak mánie postupovat při zfilmování klasických děl. Avšak filmová úprava klasických děl je obdobná režisérskému pojetí a výkladu klasické divadelní hry. Zásady této práce nespočívají v tom, že režisér si sám doglňujo záměr klasického autora, činí k němu nevhodné dodatky, ale v tom, ze nachází potřebné vnitřní motivy takové hry. Scenáristé, režiséři, kteří se ujímají filmové realisace klasických děl starých autorů, mají všechny možnosti, aby nám plno přiblížili autorův zámor, jenž je ča3to skryt v jeho hře z censurnich n^bo jiných důvodů, Mají k disposici celou Skálu výrazových prostředků, aby nám přiblížili pozadí doby, které zvýrazňuje děj hry nebo románu. Filmovým přepisem literárního díla rozumíme takovou formu filmového i umení, kdy autor, přidržujíc ac literárního dílp., převádí jej do filmová řeči svými vlastníi-i výrazovými prostředky a snaží so co možná hlcuboji a básnicky vystihnout na filmovém plátně jeho. pathos a básnivou podstatu. ^irnvéhe způsobu práce se literárni dílo rozmel™ 4« ~j .. , jednotlivé části , z takto vytvolenlhffS'sľv^ S ifi** blízke a drahé tonářům původního díla. Tak To T?y£™° vý přepis literárních dol starých kl.siků. Zvláště velký výtní má Hstského diváka, protože nempomáhá v kladném cMoadě n,,il ' í>j*u - litorirniho dila, ale také k možnosti?^ Jftft J^g"-.,i-.t emocionálna prcastavu o jemu neznámé dobé, život" -> „PnB+ř *i ■To 1936-1937 a později 3C na platné n Jich kin ot^la colfrat' Hiisevaných klasických děl. Kritika a tisk v této době upozorňoval "so íárární dilaso vybírají pro zfilmování náhodní a no^ífSSSd^^So-^diu "SojusoeUilm , které zpracovávalo klasická díla dětské literct ze nema zaoneho norsncKtivníhn -,i^>-„, „ __y w: -—^ wuiía, .j.j .j^unono autora k aruhěmu. Ile-ínson a jiní autoři poskytovali v daném případě íné filmy, "ějoké konkrétní úkoly si studio ne-'la toliko náhodná. autoři filmů jsou náchylní 0i> ze rádného perspektivního plánu v této práci^žo^nes^ste^ Ľťicky prochází z jedné doby do druhé, od jednoho autora k druhému. Ile- jgj^j sc čemu divit, Stevenson ta—on látku pro dobrodružné -\:-o a vybraná jména by: doposud nemůžomo říci, že máme zfilmována díla ruských klasiků, která w byle zdrojem poznatků pro dětského diváka, tto okolnost jest zaviněna především tím, žo porušovat původní záměr literárni predlohy* Dlouhý čas byli scénáristé a režiséři posedlí zaměňovat literární pootavy ve filmech při filmovém zpracovávání kla.-ické literární přodlohy. Jostli-v románu byl hrdina vylíčen jako šlechetný, statečný člověk, pak ve filmu ačho udělali sprostého zbabělec /Kapitánova dcerko/. Jestliže byl spros-m zbabělcem, pak se z něho stal panovačný lakota /Člověk v kontrabusu/. stliže byl hrdina dramatu obezřelý a korektní, vypadal ve filmovém spracovaní jako nevázaný a vulgární člověk. /Dívka bez věno/. ^ostližc šlo o podvodníka, scénárista z něho udělal revolucionářo /Děti kapitána Granta/. '^cstliže se v románu mluvilo o chlapci, ve filmu to byla určitě holčička. /Ostrov pokladů/. "elzc říci, že by taliová praktika přispěla k lepšímu poznání a pochopení literárního díla malými diváky. "Hlavním úkolem sovětského umělce při filmové realizaci klasického díla je umět vystihnout základní tendence zobrazované doby a poukázat na jejich význam pro naši dobu. Správně vystihnout takové tendence, které činí dané dílo žádoucím pro naši dobu a opravňují jeho výběr pro zfilmování. Umělec aá ae při tom vyhnout "realismu detailu" a snaze poopravovat a "zlepšit" originálni dílo. .Klasické dílo má se předkládat divákům tak, jak bylo napsáno, s bohatou náplní a so všemi dožitými sociálními protiklady. Vcházejíce z uvedené definice lze říci, že Lermontovova tvorba dosud čeká na"svůj" film, nebot žádný film dosud natočený neodpovídá literární přod-lozo, V období němého filmu měl "nejvétší štěstí" film "Hrdina naši doby". Byla ^natočena colá seric dosti primitivních filmů , ve ktorých však postava Pečcrina nebyl dosti dobře vystihnuta /Kněžna ílery, Bela.Liaxim tóaximovič/. Také bylo natočeno nemálo filmů podle Gogolových námětů: na př."Sinělj", kterém autoři experimentuji formalistickými hříčkami, "Ženitba", kdo byl -cela překroucen záměr této komedie, poněvadž z lidí, typických pro tehdejší dobu učinil přehlídku podivínů a renegárů, dálo film "Scročinský trh", který má blíže k sentimentálni drobnomalbo než k fokloristickému živsciu koloritu Gogolovy povídky. Poslední film podlo Gogolova námětu^ fcxovná kreslená groteska - "Ztracená depeše" je práce, ktorá sice ještě podělá čest, ala zdá sc, že je jediným filmem", ktorý nepřekrucuje Gogola Mcterý můžeme doporučit dětem. Ultvní věcí při filmových přepisech klasických děl určených dětem je správné vystiženi hlavni postavy. jáluciie ^íuu. aiasucntivosti a pokrytectví. Avšak do film so jiz nedal vt,sn;.t hlavní obsah románu - historie rodiny Golo-vlcvovych, cos melo za následok, zc postava Jidáška byla ochuzona a n-Bohlr. byt vsazena co sociálního prostředí, nemohly být ukázány jeho dědické sklony t.j. pravé to, co dělá zc 5če-drinovy sociální satiry satiro hlubokou a účinnou. Film "Jidášek Golovlov" na rozdíl od filmu "Páni CSolovlevové" byl drátem jednoho hrdiny. Také ve filmu režiséra Petrov 1 "Bouře" zatlačila do pozadí hlavní postava Kateřiny ostatní jednající osoby. Cstrovskij líčí Kateřinu jako ženu silné vůle, jejíž smrt byla "strašnou výzvou tupého prostředí" /Dobroljubov/. U Petrova je Kateřina osudom předurčená obět "temného království". Ze všech filmů, natočených podle klasické románové předlohy a ktoré zachj cují klasické postavy ruské literatury, je doposavad ncjbližší dětskému diváku zfilmovaný životopisný román Gorkého "Matka" v rožii 1.'. Donského, podle scénáře I.Gruzděva. tfkol scénáristy a režiséra byl komplikován tím, že román, převedený do filmu byl do jisté míry životopisem budoucího spisovatelo Gorkého. Přistupujíc k práci na filmu /?/ režisér věd5l, že Aljoša Poškov, paa-sivní pozorovatel okolí, musí být ve filmu zachycen jako dítě, ktoré nastupuje do boje s tímto životem. První kroky do života Aljoši Psíkova započaly jeho přátelstvím 5 dětmi ze "svorné party" a obraz této "svorné party dětí" t.j. dětského prostředí byl ve filmu rozšířen tím, že do scénáře byly pojaty scény a postavy z jiných povídek Gorkého. Na druhé straně autoři filmu omezili svou látku, protože správně vynechali drásavé scény z románu. Konečně bylo důležité zachovat ve filmu autorův pohled na. lidi a události, který se táhne jako červená nit celým dějem a •toto již bylo úkolem nejen dramatika, ale také režiséra. Takový postup s látkou neporušil uměleckou logiku Gorkého románu, nýbrž naopak, co nejvíce přispěl k vystižení hlavních postav. Hodnotným filmovým přepil sa klasického díla pro děti jo rovněž "Matka" režiséra V.Pudovkina a N.Zar-chibo, o kterém se pochvalně vyjádřil Alexej Maximovič Gorkij. T~ké zde je příznačné, že autoři filmu se nepřidržují otrocky románové fabule Gorkého. Pojali tuto látku tvůrčím způsobem. Postava Niiovny byla ve scénáři obohacena a postava otce Pavla, ktorá byla v románě jen napověděna, nabyla ve filmu ucelenosti. Samotný styl filmu jc odlišný od vyprávěcího slohu v románě. Film jo romanticky nadnesený a autoři používají symbolů a motafor. A pochvalné uznání, kterého se autorům dostalo od Gorkého, svědčí o tom, že ačkoliv se odchýlili od Gorkého v jednotlivých dějových zápletkách a leckdy v podání děje, přece jen zůstali v zajetí kouzelných pestav Gorkého románu. Při filmové realis.-.ci klasických děl rozhoduje c úspěchu filmu především umění režiséra, jak dovede interpretovat záměr spisovatele a jak dovede jeho záměr uvést v život na plátně. Tento první zákon je rovněž nezvratný pro dětské filmy. Avšak při výběru klasických děl pro dětský film je nutno přihlížet k okru hu čtenářů a literárnímu zájmu dotú ve shodě s úkoly a studiem literatury vo škole. A k těmto dvěma požadavkům bychom připojili ještě třoti t.j. požadavek idoovč-umělecké účelnosti takového filmového přepisu, o kterém jsme se j j zmínili výše. To jo prosté a jasné kriterium při realisaci klasických děl, určených pro dětského diváka. Když jsme hovořili o filmových pohádkách, zmínili jsmo se zároveň o nut-noati vytvářet pro dčti hrdinné filmy podle ruských báji. do filmového cyklu mchly by to bvt r-> - > = CarU Kalinovi /Bob^^vf^i?^^^^. 3^ g Äevovi, v kterých by ,e .pootlfc^^^xJ^J?^ • 0 ^X' v/právd j o hrdinné minulosti ruak-ho lJ,?^ flWým *Pra- ^poSoužit velká výpravná háa,n ^^^JL^ P0 V-.i-enč inspirovala jednoho z no ienšici, „í. , f01,0^ » ktura M^^cjoblíbcnojších knih naší rniSožl^***h 8kladttalů * ^cré je by v dětské kinematografii mohlo doiit k í *. ^folkloru. J" k uPlňtl«>»i hrdinského námětu 5ti t-3Bw, jek se ukáže při b liščím rozboru ho , m „• i - v. > .fixovány v prvé řado díla satirtckľ ' * UaSlckvch ^dpuákinovske literatury by byle účelné uplatnit v dětských filmech ^ická díla Fonvizinova. Komedie -Výrostek", která nám podí 8 Svľlf - tehdejší doby a které jest s úspěchem uváděna v dětském divadlo-acepornc možnosti filmového vyjádřeni. Samozřejmě, že by musola byt feÄ bc2 toho Proslulého "přehodnocování-; ktorému se již jednou b^í kinematografii podrobila. ,dic všech předpokladu mohly by být v dětském filmu rcalisovány hry "Hoře :zumu", "Eovisor'' a zvláště ty komedie Ostrovského, které děti nejlépe ípcu a které patří do jejich mimoškolní četby. /"Chudoba cti netratí", jka ruku myje"/- jjvotĚím problémem je filmové zpracování Puškinových děl. Noní však po-iyb, že- "Kapitánovu dcerku" lze filmové ztvárnit ve shodo s reálným ob-fcahcs této pověsti a zvláště se záměry Puškinova díla "Pověst o Pugačovu" (- s ukázkou folkloru a vesnických bouří. -/?/ Lcí ruští prosaikové mohou a musí být uplatněni v dětském filmu. Jejich ■noa mohou být realisována vc formě 3érie filmových sborníků. Skvělý ly-pický cyklus filmových novel lze vytvořit i.odlo látky Turgeněvova "lovcova ípisníku" v rámci děje "Běžin lug". Z některých satirických ščedrinovo-fcých pohádek /"Pohádka, jak jedon mužík uživil dva genorály", "Karas-idoa-■ietaV by šlo vytvořit zajímavý satiri -ký filmový sborník a širokým pou-Ltím triků. Pro děti jo nutno znovu vytvořit čochovovský filmový sborník zařadit dc něj jeho povídky jako "Člověk v kontrabasu", "Chameleón", ^Poddůstojník Přišine jev", "K0ňské j-iíno", "Chirurgie", "Hnlim", "Koši onka'J. bobry materiál pro série filmových novel by mchly poakytnout některé dětské povídky Staňukoviče /"Horské povídky"/. Filmové sborníky z děl ruských klasiků by se mohly samozřejmě natáčet také se smíšeného materiálu. Při tom by mělo být pamatováno zvláště na ta díla, [jež přes svoje výtvarné možnosti, sociální záměry a poutavost pro mladé... '-jucnáre, až dosud unikaly pozornosti filmových pracovníků.. Jsou tc na př. Po pleso" cd Tolstého rebo Celkaš pd Gorkého. 1. ľ tenu nás 7 .vazuje velký výchovný význam sovčtrké literatury v programu v.v.:ké ěkely, který byl zdůrazněn před nedávnem na diskusi, v které se Mednalo o programu literární výuky vo školách. % tomu r.Í3 zavazuje pouta-f/ost a účinný vliv hrdinských postav sovětské literatury pro dospívající iaez. různých žánrech a fermách filmu - l už jsou to výpravné bá3ně nobo posádky, dramata a komedie, lyrické nobo satirické novely - všude mají být a ísí být postupně rozvinuty a přiblížony dětskému diváku mnohé hlavní íetavy ruské klasické literatury 18, 19 a 20 století a postavy ruské lido-'vé tvorby. JSnacný počet klasických literárních dol se vybírá pro filmovou roalisaci /Velmi pcvrcliním způsobem z toho důvodu, že jsou to díla klasická nobo U důvodů ryze náhodných - že na něm již dříve pracoval scénárista. Je pro- - pochcpitelné, proč byly filmem opominuty mnohá díla ruských klasiků neb Tile. cb-,rník, jakožto jedn;. z nejmobilnÓjěích a nojprístupnějších forem filmu lz,j vytvářet podle úryvku z děl sov. spis, jež maji vyznám/ - 74 - •'Ochraňujíc" děti před předčasným rozšířením jejich obzoru, dorcvolučni vychovatelé a specialisté pro dětskou čotbu nezřídka seznamovali děti s • ruskou klasickou literaturou úryvkovio a skreslená. Analogické bylo také školní pojetí klasiků. - Byl to přizpůsobený odraz koncepcí oficiální litcraturovědy, která sama o sobě v základě idealistická a reakční velmi málo pomáhala školákům chápat umělecká díla. U;, druhé straně, zábavné, vulgárně-sociologické, formalistické tendence celé řady předrevolučních filmů, natočených podle námětu Puškina, Lermon-tova, Gogola, se názorně projevily v určitých úchylkách sovětské vědy o literatuře a umřní. Bosico současné sovětské školy se v této věci nerozcházejí a nemohou rozcházet se zaměřením pokrokové vědy o literatuře. Proto je pochopitelné kriterium, které uplatňujeme v otázce realisace literárních děl, určených dětem. Co je správné s hlediska pokrokové vědy o literatuře, jc také správné pro tento druh filmů. Všo, co je nesprávné, skreslene, úmyslně zjednodušené nebo zkomplikované, je protivýchovné a nepřijatelné našemu dětskému hledišti. Hadi bychom viděli největší díla ruských klasiků na dětském filmovém plátně. Práce na scénářích podle námětů z děl Puškina, Gogola, Čechova, Gorkého, by se měli chopit naši dětští spisovatelé. Tvůrčí principy této práce mají být jasné především jim - umělcům, kteří nám na vlastním přikladu dokázali, že umění, určené sovětským dětem ve^ všech svých formách a odstínech může a musí být uměním hodnotným, velkým a vysokým. KAPITOL VIII-, DIALOG V DĚTSKÉM FILMU. MfO. jakožto dramatický prvek současného zvukového filmu E*L> r kt?rem f -?tavl dial°S> Ä úroveň jazykoVou^arSarí* matikou vu ve Jařící osoby v je jim vztahu k okolnímu prostředí. W "le slo P není pocena úloha nahrazovati jakékoliv výrazové »ro stře oky".' Slovo ^ rozšiřovat! a obohacovat! tyto výrazové prostředky a v rukou uměice-je-listy stati se organickým prvkem obra2u. ^ se stává slovo organickým prykom obrazu ? Ve všech druzích současného jStsIwho xihmi .. nas nezajíma počet slov., ale zajímá nás ta kvalita slova, kterou bychom pojmenovali jako kvalitu charakterisující na rozdíl od kvality informační nebo popisné. .Potřebujeme slova charakterisu jící ,s nikoliv slova popisná a oznamující" jak se požaduje na př. v divadlo, kde slovo, /mimo jiných funkcí/ "sděluje divákovi skoro celý obsah děje.. jjSIcžitost a účelnost slova vô filmu posuzujeme podle toho, jak vystihuje charakter jednající osoby a jak je tvárné pro montážní spoje obrazu, nehledě k požadavkům, které jsou naň kladeny jako na součást visuelního díla - ktsré proto musí mí ti vlastnosti jevištního slova. Býti lakonické, foneticky vyvážené, jasného smyslu, originální, lehce pochopitelné a pamato-?atelné" 1. Toto správné určení místa a funkce slova ve zvukovém filmu, je v dětském filmu dvojnásob důležité, přihlížíme-li k výchovným úkolům, které dětský I film plni. ?ri hodnoceni kvalit dialogu ve filmu, musíme také přihlížeti k věkovému zaměření sovětského dětského filmu, aby dialog měl dramatické kvality /ífrl*nositelem dramatického děje/, aby vystihoval povahu jednající osoby a aby byl skutečnou živou řečí. Je samozřejmé, že tyto tři nejhlavnSjší funkce slova v dětském filmu, je nutné posuzovati jak každá z nich odpovídá životní pravdě a typickým zjevam a po stránce jejich vzájemné součinnosti. jbou případy, kdy autor staví dialog ve formě autorského monologu, jenz doprovází děj, jako je tomu v Arnštomově filmu "Zoja". Avšak^i v tomto, po mnohých stránkách skvělém filmu, nelze považovati toto řešení za jedině správné. Filmový dialog se nestraní dosažených úspěchů literatury a divadla, aniž by ignoroval filmovou řeč, v niž je poměr mezi visuelními á slovesnými prostředky zcela jiný než v románu nebo divadelní hře. Názorně se to projevuje na konkrétních příkladech práce spisovatelů na dialozích pro dětský film, kde úspěch této práce závisí především na hloubce vystižení skutečnosti formující charakter jednajících osob. Z obsahu a formy dialogů filmu "Timur a joho parta" je patrno, že autor nejen pochopil vnitřní svět svých hrdinů, ale že se také správně zaměřil^na věk diváků-Ěp^evníků .Timura. Slovesná tkáň filmu zůstala neporušena, ačkoliv film sán se v mnohém odchýlil od románové předlohy. Sledujme v hrubých rysech základní linii dialogu filmu - linii Timura a dívky Ženi: žena, dcera velitele pluku, toho času na letním bytě, zabloudila a naho-(dou 3e ocitla v pokoji Timura. Uanula. Když se probudila, zpozorovala za-ybadný lístek na stole s podpisem i Timur. To bylo jeJi první záhadne setka-[ni c Timurem. Nebo "zázračné" nalezení klíče, který Sena dávno pohřešila. fewuámo kým odeslaný telegram jejímu otci. Rozmluva Zeni se setrou, nece-paná otázka: "Olgo, kdo je ten Timur ? - "Timur ? - to je takový zly a i.V I.F.Popov-Problémy sovětské film.dramaturgie.St.f.nakl.39 /.iiro-TiÝ král zc st-rého věku. " Slovní rotvčk-, í™í „ m- *-* £°že- uvedl, omylem v činnost StiftäSa^k první setkaní s T.murom: "Co to všechno znamená ? Co-e * Tak t-dv gfistnfi. Sedni ei n poslouchej a potom všemu porozumí-;." Porr.do Timurovcu. Sotkam Timura e "atamanem" Mickou Kvakinem. Omyl dosprlych, kteri se domnívají, že Timur a Myška jsou stejní uličníci ultimatum timurovcu Kvakinově tlupě. Timurovo vítězství í blamážívakina Sestra 2enx, Olga se s nevoli dovídá, že Timur je synevso G-rajevé se leterým se spřátelila. Nalezený lístek od Timura "Holčičko, ňeboj sé ode mne sc nikdo nic nedoví" ještě více utvrdí dospělé v přesvědčení že Timur je spatný- chlapoc. pro- ■ již odjol. Zoufale: "Na, tod už mi nic na světě nemůže pomoci, je pozdě!" Tinirovr. telefonická rozmluva s dědečkem svého přítele doktorem Kolokolv čikovem."To je vše co děláme. proto právě potřebuji vašeho K0lju." Timur u kůlny, kterou vypáčil, aty si vypůjčil strýčkův motocykl a odvezl Sem do města. Rozmluva se psem: "Tak, Rito, teči jsem v prachu. To mi strejda neodpustí. *.le ty se nezlob. Nemohu jinak." Timur přivazl Zenu včas k otci. Setkání. Olga je udivena. Přistupuj k Timurovi a podává mu přátelsky ruku, její poměr k Timurovi se mění. Prudký rozhovor Garejeva se synovcem. Olga 3e zastává Timura. Garajev ve vojenské uniformě se přichází rozloučit. Timurovci ho doprovází. Timur zpozoruje rozpačitého Kvakina: "Proč stojíš stranou ? Po jo s námi !" I z tohoto pouhého úryvkovitého obsahu dialogů je patrna: za prvé -logičnost a přasno.;t dialogů v Gajdarovč scénáři, za druhé - souvislost dialogu s dramatickým rozvinutím postav, za třetí — lakoničnost, stručnost a střídmost řuěi oproštěné od tradičnosti sentimentality a primitivního moralisovala. Dialog nesnaží se dopovědět to, co má býti ukázáno a slovo nenahr- žuje obraz, ale dokresluje ho. Střídmými uměleckými prostřodky jo odlišena individualita mluvy filmových postav tak přesně, že není již potřeba, aby mladému divákovi bylo něco dodatečně vysvětlováno. Jak správně říká kritika, nepůsobí žádné abstraktní pojednání o dobru a zlu, tak přesvědčivě jako príklad takového Timura, nadšeného chlapce so snivou duší a celé jeho klukovsky nezbedné a romanticky naladěné party. Treba že Gajdar staví do popředí děje svých románů sovětské děti, najde při tom vždy správný vztah i řeč dospělých k dětem. I episodní postavu plukovníka Alexandrova /otec Zeni z iilmu "Timur a jeho parta"/ má kladné vlastnosti dospělých hrdinů Gajdarových románů. Mluví k dětem vážným a klidným tonem, bez najmenšího náznaku ironické shovívavosti , s přirozeným optimismem, nezdůrazňovanou láakou k dětem, bez afektované přísnosti a s pochooením jejich zájmů. Tyto vlastnosti dospělých postav jsou pěkně zachyceny vo filmu "Timurova přísaha", méně zdařilém druhém dílu filmu "Timur a jeho par a". Scénář filmu "Timurova přísaha" začíná diskusí dětí posuzujících a kri-tisujících své postavy vytvořené ve filmu. Máme za to, že nebylo nutné přidržeti so tak úzkostlivě románové předlot . poněvadž tato scéna působí ve fiLiu rušivě a ubírá postavám jisté míry na jejich živé bezprostřednosti. Ve scénáři filmu "Timurova přísaha " je nová zápletka ~ rozpad timurovské rarty a joji vzkříšení v den počátku vlastenecké války. Ve srovnání s dialogy filmu "Timur a jeho parta", jsou dialo©' ve filmu "Timurova přísaha", poněkud roztříštěné, ale stále jo z nich vicŠt smysl autora pro tvárné slovo, který se skvěle objevuje vo způsobu mluvy "figury", bývalého chuligána, jenž se zapojil během doby do timurovy party. >a*á řeč Timurova k pionýrům a zvukový dacie niuicr.vv.-fv-, ai ^gramofonové doeco, ffJĚSSS^VŤS^ "Zté řcěuní dialogu, epiavno použité, může silne působiti ^^.tótku války slíbil plukovník Aloxandroy 2onó gramofon! Fo odjezdu frontu, zapomněla Zena na jeho slib./ oajozau J^jcojo v0^0 ■ lepenkovou krabici : říká 2eně: "Podepiš Se LT^nŕiicl ta z nosia balík a pro tvou oostru mám dopis." W'v^rušona podpisuje: "Co js to ? Proč jsora nedostala dopis toká iá jenom ^íe?- ■ tols je gramofon. 2eňa radostno a vděčně : "Tatínku..." Snaží se zadrže-I siry- ľi«ur si Poohlíží gramofonové desky. Jeho obličej oživl a pozorně f prohlíží malou, průzračnou gramofonovou desku. P0hlédne na Zenu, opa- ' natáčí pero, vkládá dosku. Ej -^lokolčikov /šeptem/: "Nedělej to, Timo, hudba ji rozpláče!" Pj^ bo odstrčí, uvede mechanismus do pohybu a pojednou 6e ozývá vyrovna-Ľ ;aáffiý otcův hlas: "Ženo!" 2eňa so otočí a dívá se široce rozevřenýma ze 5ÍV hlas: "Až uslyšíš tato mojs slova, budu již na frontě. Brusko, začala bitva, jaké v naší zemi ještě nikdy nebylo a možná, nikdy ani nebudo. obrazu tvář Zeni . hlas: "Až ti bude těžko, neplač, nevěš hlavu a neklesej na mysli, tuj, že ti, kteří ted bojují za štěstí a slávu naši vlasti, za všechny i milé děti a také za tebe, má drahá, zakouši ještě větší těžkosti, tože svou krvi a svými životy vykupují naše vítězství. Nepřítel bude bit, zdrcen, vyhuben ! Žeňo, hledím ti nyní zpříma, do očí.." Bil: poprsí otce. V uniformě, na hlavě helmu, kožoné rukavice, cúv hlas: "Když jsi byla ještě maličká, již jsme toho nepřítele znali a pravovaii se k smrtelnému boji s ním. Slíbili jsme, že zvítězíme. Ted *j slib splníme. 2eňo, slib mi také ty, pro nás všechny, že budeš tam ko, u nás doma, žiti čestně, skromně, žo se budeš dobře učit a dobře acovat. P0tom, když si na tobe vzpomenu i v tom nc j těžším boji, budu *tný, hrdý a klidný." cův hlas utichl a deska se točí naprázdno, ši stojí nehybně. mur přistupuje k Žene, divá se jí do tváře a 2eňa tiše, vzrušeno zašeptá: Ale já nevím jak...Já neumím., tiskna jí ruce, nadšeno a hxaeité říká: ícahám ti, Soňo, vím to již dávno! Naučím tč plnit ten slib!" ritika mnohokrát poukazovala na to, žo dramatická stavba dialogů některou scénářů nevystihuje charakter a osobitost vyjadřování zobrazovaný'ch slav. Domníváme se, že není-li vystižena typická, individualisující hovoro-mluva osoby, je vlastní dramatické řešení dialogu defektní. Nemůžeme 'uviti o proevědčivosti jednání účinkující postavy, když tato postrádá obitoati a nebo má osobitost pouze domnělou. našich nejlepších dětských filmech je přesnost a přesvědčivost dramatické „vby dialogu, v přímé závislosti na životni pravdivosti hovorové oso-toati postavy. íladem je "Capajev", kde dramatická funkce slova je těsně spjata s obra-a přispívá k převaze osoby nad dějem. Ovéříme si naši myšlénku na pří-stčžejni acény z filmu "Syn pluku". Vezmeme dialog "pasáčka" Váni :va b kapitánem Jenakijovom. || "Strýčku, dovolte, abych se k vám obrátil. :ijcv:/voselo/ "Nu což, tak a<> obrafcl" v obrazu: "Strýčku, jste velitel ?" jov« "No to jsem. Proč ae ptáš ?" - 78 - ^fa. "A nad kým jeto, strýčku, velitel ?" JcrrJä jev:/mimo obrí// Velím své baterii, svým vojákům. " Váňa: "A důstojníkům také můžete poroučet ?" Jenakijuv v obrazu s koňům: /s úsměvem/ "PĎdle toho jakým. Svým důstoi- ník-im mohu také poroučet." Vána: /mimo obraz/' "A kapitánům také ?" Jonakijev: "N0 to už no. Kapitánům nemohu." Vána zklr,mán: "flúú...Já jecm myslel, že nad kapitánama jsb také volitol." Jonakijcv mimo obraz: "Proč se ptáš ?" Váňa: máyž kapitánům neporoučíte, tak se nemůžome bavit. Já potřebuji, strýčku, takového velitele, aby mohl všem kapitánům poručit." Otočí se a chce odejít. Jenakijev v obrazu: "Počkej ! Co se má poručit všsm ltapitánům ? To je zajímavé . Vána mimo obraz: "Všem kapitánům ne, jen jednomu." Jenakijev: "Kterému ?" Vána. mimo obraz: "Jonakijevu". "Kapitánu." Jenakijev /vykřikne/: "Komu, že ?" Váňa mimo obraz: "Jenakijevj ! " "^enakijcv: "Hm..Co je to za kapitána?" Vána v obrazu s Jennkijevom: "On je, strýčku, velitelem rezvědčíků. Jc u nich ncjhlavnčj?í." Jenakijev: "Jr.kých rozvědčíků?" Vána: "Se ví - dělostřeleckých! Strejdo, ty nají ala zlýho kapitána. Hotový peklo...Von poručil, aby mš- převezli do záz&mí a předali komandantu." Vána vzdechnul a teskně se podíval kapitánovi do očí: "Voni mě přijali rozvědčíci mezi sebe jako svýho rodnýho syna. Moc jsem se jim zalíbil. Pravda. Litovali mě, protože jsem se jim zalíbil. Ale nic nezmohli proti kapitánovi Jenakinovi.." Jenakijev /v obrazu/: "Tak ty jsi se všem zalíbil, jenom né kapitánovi Jenakinovi..." Vána: "Ano strýčkuI Všem jsem se zalíbil, jenom jemu ne. Ĺ non mě přece ani jednou neviděl. Uůžeme posoudit člověka a vůbec ho nevidět ? Kdyby mne jodou viděl, možná, že bych sc mu také zalíbil." Jenakijev: /se zájaiem/ Počkej, počkej.. Jak ti říkají ? Váňa: "Váňa." Jenakijev/s úsměve;:/: "Jenom Váňa?" Váňar "Váňa Slolncov," Jenakijev: "Pasáček, via ?" Váňa /udiveně/: "Správně - jak to víte ?" Jenakijov: "Já vím, brachu, všechno, co se děje u baterie kapitána Jenakijeva. Ala- pověz mi, přítelíčku, jak jsi se tady octnul, když přece kapitán Jenakijev poručil tě provézt do zázemí ?" Váňa/v obrazu/: "Já jsem utek.." Jonakijev/mimo obraz/: "Jen tak ses sebral a jen tak jsi utekl ?" Vána: "Ke hned. Zdrhnul jsem dvakrát. Nejdřív špatně a von mě našel a potom jsem to proved tak dobře, že už mě nenašel. Jenakijev: /mimo obraz/: "Kdo jc to on ?" Váňa: "Strýček BidČnko. Svobodník. Jojich rozvědčík. Je to hodný strýček." /Sobclov naslouchá s velkým zájmem rozmluvě svého velitele s chlapcem/ Váňa: "Možná, že ho znáte," Jenakijev: _ "No, slyšel jsoio o něm, Glyšol,..Alc nevěřím, žes utekl Biděnkovi. P0dle mého sisi to,holoubku, vymyslel, že ?" "Nu, jc to svatá pravda !" Váňa: Jenakijev: "Slyšels to, Scboleve ?" velký, natož takový v: -Ano, slyšel !" -Jcijev: "J"© to nožné, aby utekl Biděnkovi ?" *^iev: "Nikdy v životě. Biděnkovi neuteče ani SÍSev/mifltó obrav7: "To on , soudruhu, kapitáne, promiňte za výraz si S>°^ z vas trochu vystrelil." . vyraz., si ,^,-"A{ se z místa nezvednu, jestli to není pravdal" Va ' /Vrhl na Soboleva pohled plný opovrženi a důstojnosti/ "Von mě přivázal provazem, ale já ho převez." tóiald-jev a Sobolev si vyměili pohledy. Kapitán si setřel rukavicí slzy e zařehtal hlasitým smíchem tak, že koně zvedli uši a začali přiklusávat na místě. Sobolev smíchem pohazoval hlavou a prskaie do pěsti, říkal : ■To je ale Biděnko, to je ale rozvodčík - profesor.." Jejich smích přehlušují harmonika a písně. Právě tak je důležitý - jako pro vystižené postavy malého hrdiny, tak i pro děj - způsob mluvy Váni Solnceva ve scéně s Němci/pevnost, "vojenská chytrost"/, v bunkru velitele baterie, nebo ve scéně se svobodníkem gardového jezdectva. K otázce přesvědčivého vystižení postavy dialogem a jeho funkční přesnosti ve filmu vůbec, přistupuje v dětském filmu, ještě řada otázek dalších. Důležité je, že zaměření těchto otázek je právo tak umělecké jako výchovné, lýtváříme-li dětskou postavu, musíme věnovati pozornost individualisaci řeči dětí a to je zvláště v dětském filmu velmi důležité a těžké. Věk, charakter e temperament, sociální a národní prostředí, kulturní úroveň, sympatie a antipatie, vztahy k okolí - to vše jsou činitelé mající vliv na způsob mluvy,dětské postavy. Ale i při absolutně správném uměleckém řešení způsobu mluvy a jednání dětského herce, přece jen se toto mine účinkem na dětského diváka, nebude-li odpovídati jeho věku a přibližně stejným zájmům. Hedostatečná orientace režisérova ve způsobu mluvy děcka, vede často k vy-škrtávání těch dialogů, které se scenáristovi nejlépe povedly po stránce dějové a funkční. V uveřejněném scénáři filmu "Bylo jednou jedno děvčátko" zachytil a vystihnul scénárista Hědobrovo jednu velmi cennou vlastnost své maličké hrdinky a to její aktivity a snahu pomáhat dospělým a podporovat B*nší děti. Tato vlastnost je vylíčena ve scéně, v níž dokazuje domovníkovi i*akaru Ivánoviči, že má právo zastupovat svoji zemřelou matku při stavbo obranných zákopů. Druhá vlastnost malé Iíasti je v dialogu, který vede se svou maličkou přítelkyní komsomolkou Tonou a s vychovatelkou mateřské školy, ze které osiřelá Našla utekla domů. Vidíme, že hlavním důvodem jejího návratu je snaha podporovat i mladší přítelkyni Katu. Vychovatelka si všimla, že "nezbedné děcko" má aktivní povahu a organisační schopnosti a našla k němu 3právný poměr. Tím, že režisér tyto scény sškrt-nul, ochudil postavu děvčátka i vychovatelky, z jejíhož způsobu mluvy zbyla toliko nasládlá laskavost. V.ičodobrovov a režisér Eisemont velmi pěkně vystihli dialogem živou dětskou reakci na dramatické události, ale nedokázali vyetříhe.ti so nasládlých a infantilních scén, které jsou cizí vnímavosti děti. Je zbytečná scéna, v níž Kaia zpívá písničku z operety "Sylva", napodobujíc tak svou matku-zpěvačku a kterou chtěli autoři ukázati kontrast mezi chováním čilého děvčátka a tragickým prostředím blokády. Z jinak velmi dobrých komických dialogů ve filmu "Naleženec", děti nic nemá jí. V rozhovoru malé Nataši se starým mládencem působí komicky "převaha" - ao - déčka md dospelým a neznaloet dospelého inteligenta hovořit s děckem. Komicky pŮsobi také prodavačka nabízející hračky 3 odstraňujícím názvem "přemýšlej sam". Vsochny tyto komické věci i hřejivé, lyricKé dialogy, svým obsahem a řadou nadhozených otázek, nejsou a nemohou býti ur-čony di-torň. Naproti tonu ve scénáři Jevgenije Švarce "Školačka" nejsou v mluve školačky perličky-, vyvolávající smích u dospělých. Umění autora je v tomj že vidí uuálosti prvního školního roku očima malé školačky. Z jejího chování doma, na ulici a ve Škole vidíme, jak 30 vyvíjí její povaha a jak reaguje na zpočátku málo postřehnutelné změny v jejím životě. Toto umožňuje vyvolaii u děcka-diváka pocit převahy nad tímto děvčátkem a nebo pocit vlastních nedostatků. A jestliže tento film přece jen není správně věkově zaměřen a je trochu namočen v známém nám již kochání se děckem, pak najmenší vinu na tom má dialog, celkově dětem pochopitelný. Potud o dialogu. Pokud jde o postavy filmu "Školačka", je na nich patrna snaha přizpůso-biti se dětskému divákovi a tato snaha, aniž by to režisér zpozoroval, změnila smysl mnohých scén. Zvláště se to týká některých epi3od, líčících vztahy dospělých k děteru. Je zajímavé zjištění, že stejná falešná inti-nnce, která je výslednicí "dospělého" pojetí dětské postavy, mění zabarvení postavy i ve scénách, kdy vztahy mezi dospělými a dětmi-herci jsou přirozené a osvoVt. ané od shovívavě-protektorského, trochu ironického tonu. Často vidíme v dětských filmech dospělé herce jako komentátory dětského chovaní a jako páku autorova morali30vání. Někdy máme dojem, že dospělí herci v úloze matky, otce, vychovatele, jsou ve filmu jenom proto, aby proslovovali poučky. Již jame mluvili o tom, že morálka v dobrém dětském filmu musí vyplývati hlavně z obsahu a děje a že neustále a tvrdošíjně poučovaní a moralicování nevede k výsledku, ba setkává se s výsledkem opačným očekávanému. Ve filmu "03obní věc" /scénář V.Potašev, težie A.Razumnyj/ 'a scéna, ve které ř.kolák «rkadij Zubov, jehož nespravedlivě nařkli z krádeže oku-láru od mikroskopu, přijde domů bez pionýrského šátku. Mezi ním a otcem je následující rozmluva : Otéct Kde máš šátek ? Ztratils ho ? Arkadij: Ne ! Otec: Odňali ti jej ? Arkadij : Ne, sám jsem joj odložil ! Otec: Cdložil ? Šátek odložil ? Arkadij: Ano a co má být ? Je to moje osobní věc ! Otec: Aha, tak to znamená, že když se na někoho rozhnevám, tak hodím svou stranickou legitimaci na stůl a nikdo ani ty, nomá do toho co mluvit. Tak je to podle tebe I Arkadij-. Co jsem měl dělat, nikdo mi nevěří . Otec: Dobře...dejme tomu, že máš pravdu. Křivě tě nařklij že ? Proč jsi mlčel ? M51 jsi se hájit a dokázat svou pravdu a ne smýkat šátkem! Copak je to nějaký věehet ? Viš co jsi udělal tím, že jsi odhodil šátek ? Lituji, žc jsi můj syn ! Není to velice radost míl syna bačkoru . Arkadij: Mýlíš 3e, nejsem bačkora ! Otec: To musíš dokázat !! Ještě" primitivněji vypadal dialog ve scénáři : Arkadij stojí u olena s čelem přitisknutým na sklo. Vejde otec se zapálenou cigaretou a udělá několik kroků po pokoji. Oteo: Co je ti, ..No řekni! Pral ses /pausa/ Kde máš šátek ? /jrkodij: Nemám jej., Ctec: Odňali ti jej ? Arkadij: No, sám jsem jej odložil. a. OdldÉii ? Ty jsi odložil pionýrský šátek *>■ :'.;ľii.i: .'.no n co má být ? Je to moje osobni vôc. 2^íAinavonč seal na židli/ Ah tak, t-Je podle tr>h« t«* půjdu do místní c^^e^S^iU^^^^ * Ä bude to také moje osobni včc. A nikdo oni tv Jľľ 7,8*tlfflRCl ^ Sti. Tak je to podle tebe ? ' 3111 tv tí° toho co Zjmäxji Co jsem měl dělat, když mi nikdo nevěří ? *tt>c: evěří ? A ty jsi si chtěl získat důvěru tím, že isi ii™ rt.i i • B* f^l*** Vychásková parádní uniformo fSÄ* iSá Eé^ ? Copak nevis, zo za t ve právo nosit rudý šátek - bylo tisíce ,d-í«y..°*fŠon° Vstřeleno v carských žalářích ? To n^íľ? Sfcpomncl jsi, ze tento pionýrsky šatek je zbarven krvi tisíců revolucionářů ? iirkadij: Tati.. Otoč: Dělej, jak umíš. Již nejsi malý! /jfcylij: Tati.. Otec: A já jsem do tebe vkládal takové naděje. Myslel jsem si, no již jjude brzo v Komsomolu.. .vyroste z něho pašák.. .Pamatuješ, jak jsme chtěli, riys byl^letcem ? ty, ty jsi obyčejná bačkora! jiec odešel, Arkadij ztrnule stojí na místě a šeptá : Všechno co chceš, tati, ale bačkora nejsem ! zajímavé, že motiv rudého šátku a otcovské tirády je také ve scénáři Michálkově "Rudý šátek". Tato shoda naeí náhodnou. Tato ahoda ukazuje společnou snahu našich autorů dětských scénářů podávat morálku "útokem" a to je dvojnásobná chyba, umělecká i výchovná i .% jednom sjezdu dětských spisovatelů pořádaném ÚV VLKS&Í vyprávěla Agnije Bártová o jedné zajímavé episodo. Neznámá školačka pozvala spisovatelku na své narozeniny. Skutečnost jistě markantní, možná jen v naší zemi. na návštěvu šla, ale od první chvíle byla v rozpacích, jle roainne slavnosti s nenucenou zábavou, ocitla se na vy- alovené imitaci schůze dospělých, kde pionýři na prosté otázky) spisovatelky odpovídali hlášením o vykonané práci. Když se před tím zeptala vedoucí skupiny: "Ale proč děti mluví t k nudně ?" Ta odpověděla: "Dobře, aoudružko, Bártová, po druhé k této okolnosti přihlédnul" Touto smutnou episodou, která vyvolala smích všech zúčastněných literátů, poukázala spisovatelka také na určitou vinu našich dětských spisovatelů, kteří často líčí takovéto neživé, nudné a věčně raportujíoí pionýry. Vždyl v knize nachází dítě nejen zdroj poučení, ale také návod k chovaní^ :. jednání. V tomto smyslu má> film ještě větší vliv - to známá,ale věčně opomíjená pravda. 3 hlediska potřeby vštěpování morálky, není i^ichalkovův scénář "Rudý šátek" správně napsán. Podávají se v něm divadelním způsobem poučky, které mají být i vyjádřeny visuelně. Ale klad tohoto scénáře vidine V tom, že obsahuje protijed nedostatku, o němž se zmínila Bártová. Kichalkov v něm vylíčily zajímavý typ člena pionýrské rady Caškina, jonž "často vystupuje ne schůzích" a má podle vlastního vyjádření "zkostnatělý jazyk" s oblíbenými výrazy "v číselném poměru", "vyjádřil přání", "v přítomné chvíli" a t.d. "ostavením typu pionýra Caškina do filmu, jako odstrašující přiklad, vyko-1 autor mnoho dobrého, nejen pro pionýry, ale i pro dětské spisovatele, eří často nesprávně vidi v moralisujících a věčně schůzujících dětech, sy živé povahy. K P I T O l A IX. TVtfRČI Wmmmm DĚTSKÉHO Filmu Základni problémy detského filmu, 'M bvlv - x , SS, prakticky pro nás již neexLtuli Stľľ+^í. Pŕôd 2* Se'strona, vlád. a sovětská u^^vÍI^^^.1^1* film nabývají na své důležitosti , Sv2^5? 7°bW dot«eho P y uměleckých úspěchů ^nľ jako" cSS "~ 5ím vsak vysvetlxt slcutocnost, že mxc detská kinematoíafi^ spôie ku předu tak slosatymx ^tsad že^nezřídka klopýtne neboTo Sinľdva m kroky kupreau, aby hnodjui to učinila krok zpôt ? filmů, jež by dótem vštěpovaly lasicu k pracijako zaklad života člověka v lidské společnosti a ukazovaly vztahy mezi lionu v socialistické a komunistické společnosti. Cím lze vysvětliti, že v našich filmech pro mládež nebyla dosud vytvořena typická postava mladého Člověka stalinské epochy, že nám neukázaly vyspělou morálku naší mládeže, že nám neukázaly pracovní nadšení a hrdinství naší dorůstající generace jak v socialistickém průmyslu tak i v kolchozní vesnici, že neukázaly mladého člověka s juho touhou o.ládnouti vědu ? Tuto skutečnost lze vysvětliti jedině tím, že naše filmy pro děti nejsou ještě po ideově-thematické spránce na patřičné výši. Thématické pole d't-skýoh filmů je úzké a dosti často je také úzce pojímán smysl obsahu filnu. Bamísto dětských filmů ideově a thématicky závažných, vytváříme filmy obírající se náhodnými a nepodstatnými zjevy našeho života. Ovšem, mnohé "náhodné a drobné" zjevy našeho života jsou důležité a zajímavé, avšak příliš úzce pojímány, nadávají mladému divákovi možnost, učiniti si z nich patřičné vývody a závěry do budoucna ani nejsou plně schopny odhaliti mu svět plný zázraků, ve kterém začíná žít a touží poznati. Zatím co v naší neustále se rozvíjející dětské literatuře vyrostli vynikající mistři slova - básníci i prosaikové, kteří své nejlepší nadání vo-Otji dětem - jsou mezi tvůrčími filmovými pracovníky spory a dohady o tom, co je dětský film, mají-li býti filmy pro děti věkově zamořené, ba* nažene slyšeti řeči, že filmy určeně specielně pro deti nejsou potře ne. ft'ÄVda, je jeě+ě iiný "způsob" řešení problémů dětského filmu, projevu-Jicí se tím, že někteří filmoví pracovnici se těmito problémy nezabývají '"boč, jsou jim cizí a nebo je obchází a ignorují. ^taká literatura má již spisovatele známé mladým i dospelým ctenarum tiského svazu, avšak v dětském filau nenachází^^ Ja^to.^*eho »»«>5lce. iež bv sé -ele venoval práci na dětských filmech a byl t_k popu-^l^\té^%^Uc^ fi*« pro dospěle * t^-- - 8^is nejen že do dnes nemá význačných ^^/^"^ÍS ^ ----- *éciu fiiir aL^eaá ani pevné jádro stálých tvůrcích kádru. S ***** filmy, dětský' divák ani jeho *um, *> ™^)£aé ^ £5 tS ^»«oti podle toto, **$ -£3y ohla. u aosp*ly^awBk^ro gtč.vyskytuje názor, že vytvořit ^g^^ŽiJSterS je .níiši, "oovzneseaj Kli ne a nebo že práce reziss rci z Dovolání. - 85 - ^utečooBti je práce s dětmi-herci těžší - , - či divadelními herci a vyžadu^VrSls'^1 Ég *e zkušenými 57ntv MF«1^ Prot°> vo větSinSJd,°|^"eraeZnrxné vyspělosti • průměrný nebo dostatečný. ycn llljn« je herecký výkon případu-, že by některé studio poklaď,i ľelké plátno". I Takový film J£jco "T^°~f .SVUJ zlepší dětský fil* i pokládán.za film vrcholný a zlatý hřeb ^Wh^''' kt9rý by měl ^ch filmů, byl natacen bez tvůrčího nnňl^ ° P^sramu studia K průměrný dětský film.. vurciIi° naosani, tak jako každý jiný Lŕivoný nazor na dětake fllim,' odrážel a pro ievovM . IfV přakážkou rozvoje dětské kinematogra?Íľ° í T Pf Šľ£<* výr°-njh tvůrčích neúspěchů v tomto oboru a JB dosud Pnčinou mno- tát aká kinematografie nemůže existovati. ' DOZ nicÄZ Jo tatí nutno dáti dětem tolik potřebné a výchovně důležité dobrodružné jčóocko-fantasticke a zábavne veselohry. ^ uaoroQruzriei g plátnech našich dětských kin musí býti vidět život našich svazových a ^dních republik, tvůrci prace sovětských lidí, aby obzor mladého diváka iyl rozšiřován. Abychom dosáhli tohoto cíle, musíme včnovati ještě větší pozornost výcho-V6 tvůrčích pracovníku dětského filmu. Do této výchovné práce musí se zapojit! všichni nasi nadaní režiséři a herci dětského filmu, z nichž mnozí, bohužel, opustili tento obor, aby se věnovali práci na výrobě filmů pro dospělé. Vychovávat je na vysoké školo filmové a školiti posluchače režisérské a herecké fakulty podle jejich nadání a zálib a umožniti začínajícím filmovým pracovníkům, aby od prvního dne své činnosti ve filmovém oboru, mohli prucovati pod vedením režisérů. Jast nutno organisovat a přiblížit potřebám výroby vědecko-výzkumnu práci o dětském filmu, jež by se zabývala především problematikou umělecké výchovy dětí a systematickým průzkumem dětského diváka. Důležitým bodem programu vědecko-výzkumné práce v oboru dětského filmu jsou dějiny dětského filmového umění, dramaturgie a režie dětských filmů, práce a dětskými herci a konečně práce s dospělými herci v dětském filmu. Každý jednotlivý režisér má svůj styl a názor na práci s dětskými herci /jek jsne viděli, ne vždy správný/ a proto tento problém vyžaduje si zá-eadniho řešení, při němž musíme přihlížeti k stávajícím zkušenostem. Nšktoré závěry můžeme však učiniti ihned. ..... Mluvíce o svých zkušenostech z práce s dětmi, zůstávají nasi rezisen často *z povrchu svých poznatků a zkušeností a proto právě subjektivně posuzují otázku, zda má býti dětský herec v dětském filmu profesionální nebo ne. %ž Se nose dětské filmy poprvé objevily v Americe, zaujala americkou kri- nejvíce skutečnost, že naše kinostudia neznají Pr?fesJ°^^ d9tSky°h *fcu - "dětských hvězd" a zázračných děti. Na to nesmíme ^omT^t. ***** ^ áH8kéhD herce je podmíněn výchovnými ^vky. Od dítěte ve filmu vyžadujeme toliko jednu voc: ^J^.f^e rámci scénáře. Děti růUo ^^^^^^S^ L!Ut?me Hci' U ^ >iraje VG í^ií a sníží seTotlačiti dětskou ?Jí Q6t8kóa- Režisér, který toto nepochopil ^3f?j^°J\._ že _ieho dštsi f^enost-v; výkonu, vydává so v mbs.peči, že jeho dětsky etáti l, e-W ^by^-^ —2;^rditě"te"a bylo by t ^Kování w~___, - ____ l ■vw°l ve jménu noreciteno vyw»t 'J Z. • „ „emie-ná. ^C bude přenrávati a KW nebudc .f^^i"S- 3sou to však °*«>, dité Lající ve filmu, může se stati f&*gg& a& Odp~ «• PHpody - naším úkolem však není, abychom ^^esnahajni 0 ^ by to přirozenosti < >váni herecké kultury. ríd Odpo- (jné příklady dobra a špatné práce detských í rců, svědčí o nui riosti ^*®7 ^ll0 výběru iežiaéra filmu pro děti. Režisér musí se vyvarovati správy to capání svého úkolu, nebol na něm závisí lira, herecká nkce ^Cm<'+Kká schopno3"1 zapoj iti se cele do atmosféry budoucího filmu. jjick a ^ s herci, představiteli dětských úloh. Divadlo umo žnu j o uplatnení jc dětských rolích, avšak ve filír.u je uplatnění horce v dětské úloze hercu 4evom a jc určováno jeho zvláštními schopnostmi /fysický zjev. řídký131 SiL^ gc čLo dětské postavy a rozplynouti v ní/• iP^T. jjyg Janiny Zejmcvé v dětských úlohách je pobídkou našim mladým Sk**'}8- ^ sc nebáli jiti touto cestou nojvětšího tvůrčího uaporu, poně-herciim, - j um5ni horce v dětské úloze a umění reš * aera pracoyati s děcmi vr.d?- vvs tnk gicvóiý celek, jaký naše kinematografie ještě neměla. jgÚŽc ^ .^vátni dosnělého herce v dětském filmu jc nutno řešiti sou-Otásku ut-" jebo Účinkování v jiných úlohách a v jiných filmech o £aSne svDřešiti pr3blém jeho vztahuje dětskému spoluhráči reckeno nadaní dětí pouze za obchodním účel, . Falešně sentimentální náměty záp-doeyrcpskyrh.a amerických dětských íiLnů nepřispívají k pokroku filmového umem. -/ou pokryteckou morálkou i ty "nejnaškcíňč isí" z nich mají na děti rozkladný vliv. Idylická faleš s j :ou vypráví tyto filmy o dojíraavém přátelství bohatých s chudými, je jakousi průpravou k tó hluboce amorální, dobrodružné e gansterské filosofii, kterou vyjadřují hollywoodské filmy. Dětská kinematografie - lépe řečeno, filmové uměni pro déti, jako zvláštní odvětví filmové vý-oby - byla prvné vytvořena v SSSR. Toto odvětvi mohlo vzniknouti a áonahnouti poměrně vysoké úrovně, pouze v celkovém sovětském výchovném ta stému, jež vytvořil kulturní ústavy pr děti, sí£ hodnotných dětských divočel, nakladatelství dětské literatury a cětskou žurnalistiku. Toto odvětví bude růst a rozvíjuti se. HG naši dětskou kinematografii lze pěkně aplikovat! slova zakladatele leningradského divadla mladého diváka, A.Brjonceva, definující vlastnosti které musí míti pracovník v dětském divadelnictví: "Uusí to b ý ti umělci myslící jako pedagogové a pedagogové s citom u m o 1 -e e." *--»•'-'J- -1 JL AMlC^i- Jí V\jil G ^**w«- v — 7 — - zauěření ped-goga, s kterými spolu- čpS.taSS2 se,1é pozdní ^^m^^^^^r často sc u nich objevující c. n;;proti tomu n..,i ^.ponínají. J^eho filmu, pochopí jeho vyc^vne úkoly, ^ J^^, so o opakování Starých chyb, joao jo Pf*.^f£ : Vlu o překonávání chyb nově co vyskytujících, Z nich- nej ignorování divá k ;, . zeurDZňujo obrova ý význam SS^!?** ? 2l*2í£ ;:VvtdS1ko^.JV toato ^,lu je ,v«i pro výchovu mladé gei-oi ico ^ aVGjiiásob důl .žité um< ní pro děti. filmové umúni pro dôti je právem hrdo na svojo tvůrci úspěchy. Oč ''"-Iršak včtši byly tyto úspúchy, kdyby ae noži film.pracovnici pŕidržo-ttf 4 »,okynů strany a vlády v otázkách detského filmu a věnovali ao práci v j,\£ském filnw s takovou péčí n láskou, s jakou vytvářejí nejlepaí umé ^Jcó fil°y Pro ao3Pélé- K C K E C , štátni filmové nakladatelství 1949. 105S m/h