Nicolas Fargues na pláži


Román v románu sice není vynálezem 21. století, Nicolas Fargues ho zato zdvojnásobuje[P1] . Pravdou
je, že pomocí určitého typu virtuálních knih. Román, který se rozhodl napsat John, nijak zvlášť
nepokračuje a možná ani nikdy nevznikne. Belvalův román, román novinářské televizní hvězdy, zase
napsal černoch. [P2] Tento literární žánr zasazení „příběhu“ do „příběhu“, kdy si člověk připadá,
jako by stál mezi dvěma zrcadly[P3] , má své meze : Johnovy úvahy nad Belvalovým románem zatěžují
Farguesovu knihu, ve které jde autorovi lépe vymýšlet rozmluvy a vystihovat scény než komentovat.
Nicméně desítka stránek věnovaná tomuto příběhu [P4] rozhodně nezkazí radost z celku.

         Jak se totiž ukázalo v jeho předchozích šesti knihách, romanopisec je schopen postupovat
rychle[P5] . Čtenář okamžitě odhalí jeho záměry, baví se u ironických pasáží, reaguje[P6]  na
rozmluvy postav a často přitakává. Od prvních stránek jsme jakoby vtaženi do filmu, který nám autor
promítá – u Nicolase Farguesa je smysl pro obraz natolik pronikavý, že jednoho dne bezpochyby
nějaký film natočí. John se na určitém místě podílí na sběru odpadků organizovaném obcí.



Škoda, místy velmi dobré, ale velké posuny smyslu – nevyhovující


________________________________

 [P1]Lépe jen „znásobuje“

 [P2]Pozor, najděte si pojem

 [P3]To ne, jde o úvahy

 [P4]Ne, komentářům

 [P5]Lépe: psát svižně

 [P6]Rozpoznává mluvu jednotlivých posatv