fama fertur, adeunt, postulantes spiritum consilii re-sponsumque divinacionis. Quo accepto civitatem sta-tuunt, nomenque inponunt Pragam. Post hinc invento quodam sagacissimo atque prudentissimo viro, cui
10 tantum agriculture officium erat, responsione phito-nisse principem seu gubernatorem sibi statuunt, voci-tatum cognomine Premizl, iuncta ei in matrimonio supramemorata phitonissa virgine. Sicque a clade et multiplici peste tandem eruti, dehinc
is a supra memorato principe ex sobole eius rectores seu duces preposuere sibi, servientes demoniorum simula-cris et prophanis sacrificiorum ritibus bachantes, donee ad extrémům dominatus eiusdem regni pervenit ad unum ex eisdem principibus ortum, vocitatum
20 Borivoi.
Hie cum excellentissime forme et egregie iuventutis flore nitesceret, quodam tempore negocii sui populi-que sibi commissi causa ducem suum vel regem Zuen-tepulc Moravie adiit, a quo benigne suscipitur et ad
25 convivium pariter cum reliquis adsciscitur. Verum sessionis ei locus inter Christicolas minime conceditur, sed ritu paganorum ante mensam pavimento iubetur insidere. Cuius presul Metudius iniurie condolens, fertur dixisse ad eum: Ve, inquit, quod tu talis tantus-
30 que haut erubescis a principalibus repelli sedibus, cum et ipse in fascibus ducatum obtineas, sed magis cupias ob nefandam ydolorum culturam cum subulcis humotenus incubare. At ille: Quid, inquit, ob huius-cemodi rem pericli pacior vel quid boni michi con-
35 feret Christianitatis ritus? Si, inquit presul Metudius, abrenunciaveris ydolis et inhabitantibus in eis demo-nibus, dominus dominorum tuorum efficieris, cuncti-que hostes tui subicientur dicioni tue et progenies tua cottidie augmentabitur velut fluvius maximus, in quo
40 diversorum confluunt fluenta rivulorum. Et si, inquit
stiženi zhoubným morem, obrátili se, jak pověst vypravuje, k nějaké hadačce se žádostí o dobrou radu a o věštecký výrok. A když jej obdrželi, založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezše nějakého velmi prozíravého a důmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysla, ustanovili si ho podle výroku hadaččina knížetem nebo vladařem, davše mu za manželku svrchu řečenou pannu hadačku. A když byli takto konečně vysvobozeni z rozličných ran morových, stavěli si v čelo po svrchu řečeném knížeti vladaře neboli vévody z jeho potomstva, sloužíce modlám a bůžkům a bujně slavíce oběti podle pohanských obyčejů, až nakonec vláda nad tou zemí připadla jednomu z rodu těchto knížat, jménem Bořivojovi.
Skvěje se květem vynikající krásy a mladistvé síly, navštívil tento jednoho času v nějaké záležitosti své a lidu sobě svěřeného svého vévodu nebo krále Svatopluka na Moravě a byl od něho laskavě přijat a pozván společně s ostatními na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi křesťany, nýbrž byl vyzván, aby se posadil po způsobu pohanů před stolem na podlahu. A tu prý mu řekl biskup Metoděj, jemuž bylo líto jeho ponížení: „Jaká běda, ty, muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštěn ze sedadel knížecích, ačkoliv sám také vévodskou moc a hodnost máš, ale raději chceš pro hanebnou modloslužbu s pasáky sviní na zemi seděti." On pak řekl: „V jaké nebezpečenství bych se vydal pro tuto věc, nebo co dobrého by mi přineslo náboženství křesťanské?" „Jestliže se zřekneš model a zlých duchů v nich sídlících," pravil biskup Metoděj, „staneš se pánem pánů svých a všichni nepřátelé tvoji budou podrobeni moci tvé a potomstvo tvé každodenně vzrůstati bude jako převeliká řeka, do níž se vlévají proudy rozlič-
18
19
Borivoi, res se ita habet, que mora est baptizandi? Nulla, inquit pontifex, tan turn paratus esto ex integro corde credere in Deum patrem omnipotentem eiusque unigenitum, dominum nostrum Iesum Christum et in
45 Spiritum paraclitum, illuminatorem omnium fide-Hum, non tantum mundialis causa substancie, verum eciam capessende salutis tue anime pro aquirenda perhennitatis gloriosa palma atque percipienda socie-tate sanctorum ineffabili leticia. His et huiuscemodi
so mellifluis exortacionibus accensa mens iuvenis estu-abat graciam baptismi percipere, et ut ne ulla mora fieret, cum suis omnibus, qui eum comitabantur, ter-retenus pedibus pontificis advoluti, obnixius postula-vere. Quid plura? Mane facto ipsum ducem cum suis
55 triginta, qui advenerant, cathezizans, peractis ieiunio-rum ex more sollempniis, sacrosancto baptismatis ionte innovavit pleniterque eum de fide Christi in-struens, multis locupletatum donis ad propria redire concessit, tribuens ei venerabilis vite sacerdotem nomi-
Go ne Caych. Quique reversi in sua, in castello, cui voca-bulum inerat Gradic, supradictum sacerdotem sta-tuunt, fundantes ecclesiam in honore beati Clementis pape et martyris, multa detrimenta sathane ingeren-tes, populum Christo domino acquirentes.
os Que cernens perfidus chelidrus, propriis armis sump-tis antiqua bella repetit. Populum cunctum Boemo-rum in furorem principis accendit, eo quod paternos mores relinqueret et novam atque inauditam sancti-tatis legem Christianorum arriperet. Surgunt adver-
70 sus eum uno animo eademque sentencia suisque eum a finibus perturbare conantur, seu eciam vi tam auferre moliuntur. Quo agnito princeps sese ab eis removit rursusque regem Zuentepulc seu pontificem Metu-dium Moravie repetivit. A quibus clarissime et ut
75 decebat suscipitur, aliquantulumque aput eos degens,
ných potoku." I řekl Bořivoj: „Jestliže tomu tak jest, co překáží, abych byl pokřtěn?" „Nic," pravil biskup, „jen bud hotov z celého srdce věřiti v Boha Otce všemohoucího a jeho Syna jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha Utěšitele, osvětitele všech věřících, nejenom pro světské blaho, ale i pro spásu své duše, aby sis získal slavnou palmu věčnosti a stal se účastným společenství svatých v nevýslovné radosti." Tímto a podobným, jako med plynoucím povzbuzováním roznícená mysl jinochova prahla přijmouti milost křtu, i vrhnuv se s celou svou družinou na zem k nohám biskupovým, velmi snažně ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo. Nač třeba více slov? Druhého dne poučil vévodu i s třiceti dvořany, kteří s ním přišli, o základech víry, a když podle obyčeje vykonali obřadný půst, obrodil je přeposvát-ným pramenem křtu. A když jej ve víře Kristově plně vzdělal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary, aby se vrátil domů, a dal mu s sebou kněze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše se pak domů, usadili řečeného kněze na hrádku, jehož jméno bylo Hradec, a založili tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, papeže a mučedníka, satanovi mnoho škod působíce a lid Kristu Pánu získávajíce. Když to pozoroval onen věrolomný had, chopiv se svých vlastních zbraní, hleděl obnoviti starý boj. Ve veškerém lidu českém roznítil vzpouru proti knížeti, protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový a neslýchaný křesťanský zákon svatosti. Povstanou proti němu svorně a jednomyslně a snaží se ho vypuditi ze země, ba pokoušejí se i života ho zbaviti. Když to kníže poznal, odešel od nich a znovu se uchýlil na Moravu ke králi Svatoplukovi a k biskupu Metodějovi] I byl od nich přijat s velkou slávou a jak se slušelo a přebývaje u nich po nějakou dobu,
20
21