Martin SMOLÍK, 371843

                                                                                          Brno 2012


                                        VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ


                                               Život


Ø  Vavřinec z Březové je jeden z nejvýznamnějších autorů husitského období a je také svědkem
prvních let husitské revoluce.

Ø  Vavřinec z Březové se narodil kolem roku 1370 v Březové u Kutné Hory, pocházel z nižší šlechty

Ø  Stává bakalářem na pražské artistické fakultě, později také mistrem svobodných umění, nastoupil
na právnickou fakultu Karlovy Univerzity, kterou ovšem nedokončil.

Ø  Koncem 14. století se pohyboval na panovnickém dvoře Václava IV. a pořizoval překlady a úpravy
různých děl. Díky tomu měl přístup k důležitým pramenům.

Ø  byl vynikajícím spisovatelem pražské strany; věkem vrstevník Husův a Jakoubka ze

            Stříbra; zaměstnán v dvorské kanceláři Václava IV. a jeho literární činnost sloužila

            potřebám panských členů dvora i krále samého

Ø  Účastnil se veřejných mínění, polemik, je znám jako tvůrce propagandistických spisů, letáků a
manifestů.

Ø  Přesné datum smrti nám není známo, ale předpokládá se rok 1437.


                                               Dílo


Ø  Vavřinec z Březové napsal mnoho spisů, ale také překládal.

Ø  Byla mu přisuzována díla, která on sám nenapsal – např. „Budyšínský rukopis“.

Ø  Jsou s ním spojována mnohá díla jako např. nedokončená „Světová kronika“ a překlad cestopisu
Johna Mandelvilla.

Ø  Napsal také „Píseň o vítězství u Domažlic“ (Carmen insignis corone Bohemie) – latinsky psaná
veršovaná skladba inspirovaná porážkou křižáků v srpnu 1431.

Ø  „Slyšte, nebesa“ – latinská skladba, obrací se k Hospodinu, aby zúčtoval se Zikmundem
Lucemburským.

Ø  K dalším dílům patří řada drobnějších skladeb s náboženskou tématikou.

Ø  Nejvýznamnějším dílem ovšem zůstává „Husitská kronika“.


                                         Husitská kronika


Ø  Latinsky psané dílo, které líčí předehru a průběh husitské revoluce – začíná programově již roku
1414, ale soustřeďuje se spíše na roky 1419-1421 (jde o nejpodrobnější a nejkoncepčnější výklad
počátku revoluce).

Ø  Kronika vyrostla na podkladě písemností pečlivě shromažďovaných delší čas (jde o soubor úředních
i poloúředních písemností, vlastní záznamy a vzpomínky z jednání, zápisy obyvatel Nového Města
pražského), dílo bylo tedy napsáno s odstupem času.

Ø  Důvodem sepsání byl vlastní zájem o historii, touha zaznamenat dění, jehož byl přímým svědkem a
aktérem a obhájit husitství jako takové.

Ø  Jak se práce původně jmenovala, nevíme, dochovala se až v mladších opisech, které nesou stručný
název Kronika popřípadě Chronicon (Jak píše Petr Čornej ve svém díle Tajemství českých kronik,
autor sám by název Husitská kronika nezvolil, jelikož slovo „husitský“ mělo ve své době pejorativní
nádech a až do roku 1433 jej výhradně užívali katolíci pro označení „kališníků“).

Ø  Dílo řadíme k historiografii - jisté specifikum husitské historiografie je úcta k úředním
dokumentům, listinám, které autoři zařazovali v opisech či v podstatných výtazích do svých prací, a
jinak tomu není ani u Vavřince z Březové.

Ø  V určitých pasážích dosahuje Husitská kronika vysoké umělecké úrovně, můžeme dokonce mluvit o
počátečním stupni beletrizace tématu.

Ø  Vyprávění začíná rokem 1414, kdy z podnětu Jakoubka ze Stříbra někteří kněží začali podávat
podobojí, těžišti všem leží v letech 1419-1421.

Ø  Autor mimo jiné popsal také smrt krále Václava, zmiňuje bitvu na Vítkově a Vyšehradě, líčí
obléhání Tábora, vyjadřuje se ke křižákům, přináší příběh o německém bojovníkovi upálením pražany u
Mostu v roce 1421.

Ø  Je zde řada odboček např. o „husitských mučednících“, ve kterých vidí paralelu s ranými
křesťany, v popisu odvážné husitské ženy spatřujeme zase paralelu se starozákonní postavou Judy
Makabejského.

Ø  Dílo ovšem zůstalo torzem, končí popisem válečných událostí dne 22.12.1421 konstantováním „a to
se stalo ráno“, dodnes se vedou nejrůznější debaty o to, proč zůstala kronika nedokončena.

Ø  V díle lze rozeznat první a druhou redakci, autorství druhé redakce je sporné stejně jako
vložené protitáborské pojednání.

Ø  Tři základní tendence kroniky jsou:

a)      Věrnost 4 pražským artikulů.

b)     Nenávist k Zikmundovi Lucemburskému (uherský a říšský král) – líčen jako nepřítel Božího
zákona, ironizuje jeho politiku; tyto pasáže patří k nejpoutavějším.

c)      Odpor k táborství – nejradikálnější směr husitství (obrazoborectví, adamitství, chiliasmu.

Ø  Husitská kronika není jedinou prací týkající se husitství, která vznikla v této době, z dalších
autorů jmenujme alespoň: Petr z Mladoňovic, Mikuláš z Pelhřimova.

Ø  Velká řada autorů rovněž těžila z Husitské kroniky – nejznámějším je asi Václav Hájek z Libočan.

Ø  Na přelomu 15.-16.století byla kronika anonymním překladatelem z Jednoty bratrské přeložena do
češtiny.

Ø  Kritická edice Husitské kroniky se nachází ve Fontes rerum Bohemicarum (v pátém svazku).


                                            Literatura


ČORNEJ, Petr:  Tajemství českých kronik. Cesty ke kořenům husitské tradice. Druhé, rozšíření a
přepracované vydání. Praha, 2003.


ŠMAHEL, František: Idea národa v husitských Čechách. Praha, 2000.


ŠMAHEL, František: Husitská revoluce. 1. Doba vymknutá z kloubů. Praha, 1995.


                                              Pramen

Chronicon Laurentii de Brzyezowa, ed. Jaroslav GOLL, in: Fontes rerum Bohemicarum V, Praha 1893,
str. 329-534.