Zbraslavská kronika

Chronicon Aulae Regiae pochází z významného kláštera na Zbraslavi, založeného Václavem II.; je
psána latinsky. Stejně jako všechny naše předhusitské kroniky je dílem duchovních – opatů Oty a
Petra Žitavského. Rukopisů se nám dochovalo nemnoho, nejvýznamnější z nich jsou rukopis vatikánský
(II. kniha) a rukopis jihlavský (jako jediný nám dochoval III. knihu)

Ota byl druhým opatem kláštera (po odstoupení Konráda r. 1297), ovšem zanedlouho odstoupil a začal
psát (ovšem až po smrti Václava II.) a pokračoval až do své smrti r. 1314. Původem němec
z Durynska, na Zbraslav přišel jako jeden z nejmladších mnichů tam poslaných ze Sedlče. Jeho
původní záměr byl napsat legendární oslavu zakladatele; unikátní je jeho pokus zachytit duchovní
život Václavův. Nedostal se ovšem v psaní ani po jeho korunovaci.

Petr Žitavský se ujal psaní po Otově smrti v březnu r. 1314, doplnil nedodělaný životopis Václavův
a v psaní pokračuje do r. 1338, kdy sám umírá. Rozšířil záběr kroniky z českých zemí a
zbraslavských událostí i na jiná království a zajímavosti vůbec. Vzhledem ke svému postavení měl
dobré zdroje a často sám byl přímo přítomen tomu, co popisuje. Po jeho smrti kronika dále
nepokračuje.

Kronika sama se vnitřně dělí na 3 knihy. Část psaná Petrem lze vzhledem k jeho postavení a způsobu
psaní považovat za spolehlivou, nicméně je zřejmé, koho pisatel měl či neměl rád. U svých
zpravodajů Petr často uvádí jméno, někdy do kroniky řadí přímo samotné zprávy, navíc i známé listy
té doby, slohová cvičení na politická témata apod. Časté jsou odkazy na Kosmu, Dalimila, na
Alexandreidu a samozřejmě Bibli.

Kniha první, započatá Otou a dokončená Petrem (Ota sepsal 51 ze 130 kapitol) začíná několika
zprávami o Přemyslu Otakarovi II. a působivou elegií nad jeho smrtí. Dále zachycuje život a vládu
Václava II. a krátkou vládu Václava III., vládu Rudolfa Habsburka, radost ze zvolení Jindřicha
Korutanského a následné zklamání. Popisuje mj. jednání v Heilbronnu, kde opat Konrád nabízel českou
korunu Jindřichovi VII., popis svatby Elišky Přemyslovny, příběhy císaře Jindřicha VII. v Itálii a
končí se vyprávěním o smrti papeže Klimenta V., zrušení templářského řádu a zázracích po smrti
císařovny Markéty. Zprávy nejsou řazeny chronologicky, ale podle toho, jak velký význam jim autor
přikládal.

Kniha druhá, popisující události od roku 1317 začíná popisem království a dále pokračuje zachycením
vlády Jana Lucemburského, jeho rozkol s královnou Eliškou a odchod do zahraničí, potíže římským
králem Ludvíkem Bavorem a její součástí je i monumentální žalozpěv nad smrtí Elišky Přemyslovny.
Kniha končí Janovým tažením do Itálie (20. a 30. léta 14. stol.). Druhá kniha je psána tzv.
letopiseckým způsobem, tj. na jaře vždy autor zapsal události uběhlého roku.

Kniha třetí začíná návratem kralevice Karla (prvorozeného syna „královny naděje“ Elišky), do nějž
Petr Žitavský vkládá nemalé naděje. Pokračuje vyprávěním o dobrodružstvích Jana Lucemburského
v Polsku, Prusku a Rakousech, jeho druhé manželství. Poslední zpráva od Petra je dána k únoru 1338
a tím také kronika končí.


Prameny

Petra Žitavského Kronika zbraslavská, FRB IV, Josef Emler (ed.), Praha 1884. Str. 3-337.

Literatura:

 Kronika Zbraslavská. Fiala, Zdeněk (ed.), Heřmanský, František (přel.). Praha: Melantrich, 1952.

Nechutová, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad,
2000. Str. 131-136.

Zbraslavská kronika. Fiala, Zdeněk (ed.), Heřmanský, František – Mertlík, Rudolf (přel.). Praha:
Svoboda, 1976.