78 Procházky Od Přemysla Otakara II. k Elišce Rejčce Délka: 4,5 hod.včetně prohlídek; otevírací doba: kasematya Špilberk muzea,ba zílika: Út, Čt, Pá, Ne 17.45-1S.15, Me 7-12 hod.; prohlídky s průvodcem Po-So 11-17 hod. (při účasti minimálně 5 osob); možnost odpočinku; Kare restaurant Hlídka 2, park pod Špilberkem. Procházku po nestarších brněnských pamětihodnostech zahájíme prohlídkou dominanty města, hradu SpiI-berk. Královské sídlo ze třináctého století bylo založeno markrabětem, později Českým králem Přemyslem Otakarem II, Zpočátku sloužilo jako sídlo panovníků, pobýval tu pozdější císař Karel IV., ženil se tu jeho bratr markrabě Jan Jindřich, sídlil zde i moravský markrabě Jošt. Postupně však jako rezidence upadalo a roku 1560 ho moravští stavové zakoupili do majetku města Brna. Při obnově po požáru v roce 1578 byl hrad přebudován na městskou pevnost, která měla sloužit na ochranu před tureckým nebezpečím. Po porážce českého stavovského povstání se konfiskací dostal do rukou císaře. Za třicetileté války odolal spolu s městem několikaměsíčnímu obléhání švédských vojsk. V 17. a 18. století byl Špilberk přestavěn na barokní pevnost a pověstné vězení habsburské monarchie. Žalář národu V obou postranních příkopech kolem hradu vznikly kasematy, dvoupatrové cihlové klenuté chodby, zvnějšku chráněné hradbou. Původně měly být úkrytem vojenské posádky o síle 1200 mužů pro případ dělostřeleckého bombardování pevnosti. V době jejich dokončení v polovině 18. století však městu nehrozilo žádné vojenské nebezpečí, a tak zpočátku sloužily jako sklady vojenského materiálu. Roku 1783 rozhodl císařJoseF II. ustavit hrad jako vězení pro zvlášť těžké zločince z Čech, Moravy a Slezska (později i z Haliče} a kromě dvoupatrové vězeňské budovy v zadním příkopu upravit pro trestance i horní patro se verních kasemat. Postupně se začaly zavírat i další Části včetně dolního patra, kam putovali nejtěžší zločinci na doživotí. Zde nebylo vytápění, osvětlení ani dostatečné větrání, zlo činci bylí přikováni v dřevěných ko můrkách, mohli jen ležet a stát, žili 0 chlebu a vodě. Už v roce 1790 však císař Leopold II. rozhodl o zmírnění krutých vězeňských podmínek, například při ko vání bylo zrušeno a vězni ze spodního patra byli přemístěni nahoru mezi ostatní. Navzdory pověstem se tedy nejhorší forma vězení na Špilberku používala jen pět let a pět měsíců. Horní patra jako vězení sloužila dál a/ do třicátých let 19. století. Osoby vyš' sího stavu a státní vězňové byli umisťováni zvlášť mimo kasematy (např. velitel pandurů hrabě Trenek, který tu roku 1749 zemřel). Francouzské vojsko na počátku 19. století poničilo špilberský pevnostní systém, a proto byly objekty Špilberka roku 1820 předány civilní vězeňské správě. Postupně se přestaly užívat i kasematní žaláře a celá věznice byla roku 1855 zrušena. Na hrad se opět vrátila armáda, sloužil jako kasárny a vojenská věznice. V roce 1961 získalo hrad Muzeum města Brna a zřídilo v něm výstavní expozice. Kasematy byly po opravách a vyčištění zpřístupněny veřejnosti už v roce 1880 a hned se staly jednou z největších turistických atrakcí Brna 1 celé Moravy. Postupně se vytvořila celá řada mýtů. V kasematech se věznilo jen od roku 1784 do 1835 a neu místoválí se do nich političtí ani výše postavení trestanci. Nemohl zde být tedy vězněn baron Trenek, Babinský (ten přišel na Špilberk až roku 1841), italští karbonáři ani uherští jakobíni. V kasematech nebyla ani mučírna, protože útrpné právo, pomocí kterého se u soudu získávalo přiznání, bylo zrušeno už 1877, kromě toho sem přicházeli už odsouzení vězní. Vystavené mučicí nástroje byly do kasemat instalovány v roce 1880 a slouží jen pro efekt. Další legendou jsou pověsti o zazděných nevěrných ženách nebo 0 krysách ožírajících připoutané vězně. Pravda ovšem je, že hrad v devatenáctém století proslul jako „žalář národů4' po celé Evropě. Kromě kriminálních zločinců tu byli vězněni i stoupenci Francouzské revoluce, uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři a za obou světových válek 1 čeští vlastenci. Procházky 79 Legendy o kasematech Prohlídka kasemat zahrnuje horní i dolní patro a expozice je vyšperkována muzejními instalacemi s figurínami. Nepravdivé legendy o hrůzostrašných kasematech podpoří v dolním patře výstava replik mučících nástrojů a ukázka výslechů útrpným právem, vysekané zdivo v kobce leo-poldinského traktu předvádí, kde měla zazděným nevěrným ženám kapat na hlavu voda. V horním patře si prohlédneme historicky věrnější vězeňskou kuchyni nebo místnost pro dozorce. Prohlídková trasa vede i zadním příkopem, kde si prohlédneme základy staré dvoupatrové vězeňské budovy z první poloviny 18. století. Na vyhlídkové plošině u vstupu do kasemat se pokocháme pohledem na město, vzdáme hold soše Louise Raduíta de Souches, velitele obránců Brna proti Švédům, a zamíříme po kry- Staré Brno, místo nejstaršího osídlení města