>linmkN potulované K tomu. aby určitý přcdmčt studia byl UTÍi ícx c dotvká obávaného problému hodnoty, ji* je třeba > ľív. Pramenům. Dumez-lov, bylo občas vyčítáno, žc celou k\n Jukc. op.ra o velmi malý počet pramenů. To není přesné, 22' noužitv r«»/7"« >c nesmírný, od smlouvy podepsané mitann-T n S a nalezené na tabulce v Bogazkalc na miste hlavního ľ ľchet.tské řisc až po formuli přísahy Sasů zachovanou v jed-ľnm rukopise z devátého století, od textu Jana z Lýdic, byzantského LtÄX století, po vclsské povčsti, od lliady po ruské M tvsak pravda, ze nčkteré texty byly pro néj takovými prameny Infoim.cl, ze se na nč soustředil cele: indická Mahábhára-ta Propertius Vergilius a Ciccro v ftimč. skandinávská Edda, iránská Avesta (posvátná kniha mazdaistu) nartský epos Oseta Jisté, včtšina těchto textuje velmi pozdní: v ftimč doby, kdy píší Vergilius a Propertius, je náboženství hluboce promčnčno, trojice „Jupiter, Mars Quirinus" ustoupila kapitolské trojici „Jupiter, Juno, Minerva"- textv skandinávské a keltské přicházejí až po christianizaci... Vypůjčily si svůj obsah ze zdrojů, kterými již nedisponujeme, nebo jsou určitou imaginární rekonstrukcí? Proti výpadům nčkterých hy-perkritiků Dumézil hájil svedeckou hodnotu tčehto textů. Jeho „Ré-habilitation de Snorri" dalekosáhle přesahuje germánský případ a dokonce i indocvropský rámec. Z textu byly vypuStčny nčkteré filologické, příliš technické poznámky. VI * POZNÁMKY O TROJFUNKČNÍM VÝKLADU INDOEVROPSKÝCH SŇATKŮ Poncchámc-li stranou únos Sabinck, epické celky, které byly právč zkoumány - sňatky, které byly postupnč uzavřeny nebo plánovány Héraklccm a Sigurdcm, a sňatky, které postupnč svým mladým příbuzným sjednal Bhíšma - splňují podmínky nutné k tomu, abychom je interpretovali jako aplikace trojčlenné „teorie manželství", která byla nejdříve zjištčna při srovnávání římského a indického práva. Tyto podmínky jsou stejné jako pro trojfunkční interpretaci jiných celků:89 pokud jde o prvky tohoto celku, všechny tři (nebo, v případe únosu, všechny čtyři) musí být distinktní, solidární, homogenní a vyčerpávající; pokud jde o interpretaci každého prvku, musí být bezprostředné zřejmá. Vezmeme si tři Sigurdovy závazky v Grípiho věštbě. Týkají se postupnč tří hrdinek: Sigrdrífy, dále Hcimiho schovanky a jestč Gjúkiho dcery, vztah druhého k prvnímu (zapomnění) jí stejný jako třetího k druhému. Byly připraveny nebo sjednány jednou a touž osobou, jsou tedy solidární. Odehrávají se za okolností blízkých, nc-li identických (ad I setkání; ad 2 a 3 přijetí u hostitele), kvůli témuž zámčru: získání ženy. Koncčnč vložení nčjakého dalšího Sigurdova sňatku mezi jeho první hrdinský skutek a jeho smrt není vůbec myslitelné. Pokud jde o výklad, je bezprostřední a jistý pro každou složku: mezi Sigurdcm a Sigrdrífou dochází po náznaku únosu nebo násilí ke vzájemnému příslibu, dobrovolnému a založenému na sdílené lásce, bez zásahu ze strany Sigrdritiny rodiny; potom si Sigurd kupuje Brynhildu od jejího pčstouna; poté Gudrú-matka Sigurdovi dává, vnucuje svou dceru. Jsou to zřetelné charakteristická zamčření způsobů gándharva (po začátku evokují-dm rákšasa), ásura a bnihnui. Hv Mnozí badatelé, kteří od určité doby nalézt ijí trífunkcní trojice tak trochu VllWI, by si mčli vStípit do paničtí tylo požadavky zdravého rozumu. VYTVÁftl-.Nl HISTORIE 1 Pii* IIcraklca je formulí trochu odlišná v tom, žc sňatek p0 2pů sobu aomlharvii se rozředil do množství volných a plodných sp0je. m. ktorá vSak nemají institucionální hodnotu a právněnáboženskv akt manželství. Ostatní spojení vsak následují jedno po druhém a isou dostatečnč distinktní: hrdina se oženil s Déiancirou až dlouho poté. co zapudil Mcgaru, potom unesl Iolu, ale tu na své smrtelné hranici nemohl než odkázat synovi, kterého měl s Déiancirou. Tyto svazky nejsou o nic ménč solidární, protože sc nejen odehrávají postupně za sebou, ale také spolu souvisejí: hrdina vyhledává Iolu jen proto, protože musel vyhnat Mcgaru, pote se žení s Déiancirou jen z toho důvodu, žc Iolé mu byla odepřena, konečně Iolu unáší navzdory svému manželství s Déiancirou jen proto, aby pomstil toto odmítnutí. Jsou to rovnčž homogenní spojení, protože všechna odpovídají stále přání jedné a téže osoby, která sc chce oženit. Konečno jsou i vyčerpávající, neboť pokrývají totalitu lidského života této osoby. Pokud jde o výklad, je bezprostřední ve všech prvcích: Me-gara je skvčlému hrdinovi dána svým otcem, Déianeira je získána službou, která měla hodnotu „kalým", Iolé dobyta násilím - pomi-neme-li zástup žen získaných prostým vzájemným souhlasem. Jde tedy postupně o manželství typu bráhma, cisura a rákšasa, obohacená o velký počet svazků po způsobu gándharva. V případě dohazovače Bhíšmy jsou prvky distinktní, protože jde o čtyři za sebou následující žádosti týkající se rozdílných dívek, solidární, protože všechny uspokojují týž záměr, zabezpečit prostřednictvím pravidelných sňatků přetrvání dynastie, homogenní, protože ke každému dojde podle kanonického způsobu, vyčerpávající, protože posléze již nezbývá žádný mládenec k zaopatření -žádny způsob k využití. Také interpretace je jednoznačná: jednotlivé prvky postupně odpovídají způsobům rákšasa, bráhma (nebo nějak přizpůsobenému), gándharva a ásura. JvZ římsk^1,e8ejnda 0 unos« Sabinck odporuje dvěma z těchto vodorvníPraV ľ °udÍfÍnkCÍ 3 PflVÍdlu ° h°™gcnnosti Pn*ů. Dů- SÄttÄuveden výSe: budoud tcoric ^ mS^ĽtĹ P£dStaVena VC SVém Zr0du« v zá"^ném stavu naznačeny ' ^ JS°U V rtzn*ch cP^dách děje jenom vi poz- NÁMKY 0 TROJlUNKČNlM VÝKLADU na 206 teto bilance máme právo vyvodit - ale co jc z hlediska VSC' L°,dla podstatné jc, žc v těchto čtyřech případech, když se l,J"l í „árodní epos, tcoric čtyř způsobů sňatku, z nichž každý byl Viti na principu jedné ze tří funkcí (přičemž druhá funkce pfí-í áVěma svými principy, autonomií a silou), byla ještě jasná kompletní a nabízela určitý vzor, stále připravený jako inspirace básníků, romanopisců a historiků, a to vzor stabilní, ať už byl potom vývoj právnické praxe jakýkoli. Vc zpětném pohledu, toto využití určitého obdobného modelu ve čtyřech písemnictvích dokládá, žc při zkoumání práva jsme nebyli obětí přeludu nebo sofismat, když jsme srovnáváním indického obrazu forem sňatků a klasického římského obrazu prostředků získání man u s odkryli tento stejný archaický model. V tomto bodě výzkumu napadají bezpochyby čtenáře některé námitky a otázky. Nejdříve jedna varianta výhrady, která byla často předkládána a vyvracena, týkající se ústředního tématu mé práce, totiž „tří funkcí". Ony tři funkce magicko- a právně-náboženské svrchovanosti, síly a produktivity, bylo namítáno, jsou v povaze věcí: co je na tom překvapujícího, když je vidíme se projevovat v tolika konceptuál-ních, institucionálních nebo literárních strukturách? A jestliže jsme zaznamenali jejich přítomnost v Indii, v Římě, ve Skandinávii, jakým právem vyvozujeme, žc jsou všude pokračováním jednoho společného dědictví, když musejí být zajištěny na každém místě a v každém čase, aby společnost i jedinci mohli žít: nejsou snad v různých formách pro udržování všech vždy a všude nutné určité duchovní a politické vedení, určité prostředky k obraně a k útoku a určitá organizace výroby - v nejširším smyslu? Obecně na to odpovídám třemi body:90 (1) Tyto tři funkce, nezbytné a postačující podmínky pro přežití, jsou skutečně zajištěny v každém organismu počínaje lesními termity až po historické říše. To je však něco zcela jiného než plné uvědomění si této nutnosti do té míry, žc z ní učiníme rámec určitého myšlenkového systému, výklad světa, zkrátka theologii a filosofu nebo, chcete-li, ideologii. bvh řV,Z 2cJména moJ' odpověď Johnu Broughovi. Knmlos. 4, 1959, která y prctiStčna s úvodem v Mythe et Épopée, III. str. 338-361. 207 vytváří ni Misi OKU ( ) Vtrchiukv^ mdocvropských společnostech zjišťujeme pni. . v',akovouto ideolog bucf přímo vyjádřenou ve formulích, nebo pumcvon anou n řade aplikací. 7 nich? mnohé, vzato od jedné indo-evropskc oblast, kc druhé, maji příliš přesné shody, než aby byly nezávislé. .... - Ar ■ (3) Ve starém svčtč - v Evropě, Asii a severní Africe - sc s touto aktivní ideologii setkáme pouze u národů hovořících indoevrop-skvmi jazyky a u nčktcrých sousedních populací, u nichž je jisté, oběas i s přesným datováním, žc byly vystaveny indocvropskému vlivu. iako u Egypta, počínaje jeho kontakty s Chctity a s Praindy z Palestiny nebo od Eufratu nebo u Finů, jejichž jazyk obsahuje četné germánské a indoíránské výpůjčky. Zejména je třeba zdůraznit, že ani semitské společnosti Předního východu, ani sibiřské společnosti, ani Čína tuto ideologii nepraktikovaly: Čína například, stejně jako nejstarši známí Turci, formovala své bujnč rostoucí myšleni, zejména svou theologii, podle binárního vzoru (Nebe a Zcmč, nahoře a dole; společensky: zmocnenec Nebes a vše zbývající). V několika dalších bodech svčta - ve střední Americe a v černé Africe - můžeme občas pozorovat náznaky určité systemizacc tří „přirozených" funkcí, například při svátcích, kdy po sobé následují tři funkcionálně vymezené rituální epizody, nebo dokonce ve společenských členěních. Nikde však, pokud vím, se tato prvotní vyjádření nerozvinula, neposkytla ideologii. Situace není odlišná v obrazu indoevropských forem manželství: (1) Unos nebo koupě nápadníkem, dar otce a legitimní spojení dvou partnerů natolik vyčerpávají všechny možnosti, že si neumíme představit postup, který by se ve svém principu nedal odvodit od toho či onoho z těchto čtyř typů. To je samozřejmé, ale systemizace tčehto typů do jednoho obrazu, jehož všechny složky jsou přípustné a mají stejnou právní hodnotu, vytváří intelektuální fenomén jiného řadu.' ><•• ém >• |H (2) Jsou to takové obrazy, které se projevují v Římč a v Indii na právnické úrovni a které v Indii, ve Skandinávii a v Řecku došly epického zarámování. inľ„LPr°klf V'ľľ S Ukovými,° <>b™y sc ve starém svití mimo ľa ľehoľut, A n™*™™- P™ delšího bádáni, en p ot^ľN Wmám **JC ,Cn,° ***«d Puzení Sol^Ä1 V r0ZP°rU S Žádn>m obecne známým y.k,4 10 v opravdovém manifestu o třiceti třech stránkách, uvcřejnéném ve Folklore / W l(,w.s Communications (č. 51J v Helsinkách v roce 1923 pod mulem •.NovelliHtinehe Dursle llung mytliologlscher Stolíc Snorn* und sci- fi lil ^"^ská P«czle v/nlkulu ud deváiého Holt li ■ Jejími iutory byly ptofé c«c ONohnoNii nu ImIiukIii h v Nomku Poín II. C.-B VYTVAfthNl historii-; ncr SchnlcV Zde. dříve než začal citovat nčktcré příklad povazoval /a zvláště průkazné a jimiž se budeme záhy zab'^ 1 Mogk energicky načrtl svou „rekonstrukci" literární činn*1 kterou přisuzoval Snorrimu. Uvedeme zde témčř doslovný Dř U J tčehto důležitých stránek (str. 7-11). P klad vil rrIIABIUTACEINOKUMO 1. Eugen Mogk proti Snorrimu Snorri, poznamenává E. Mogk, působí ve třináctém století, to znamená více než dvč stč let po oficiální konverzi Islandu ke křesťanství. Bčhem těchto dvou set let byl ostrov v nepřetržitých stycích -obchodních, náboženských a intelektuálních - s Anglií a Irskem, s Francií a Némeckem, zprvu především prostřednictvím svých poutníků a biskupů: úplnč první biskupové, ísleif a jeho syn Gizur, se vzdělávali v Německu, biskup Torlák pobýval dlouhou dobu a ke svému prospěchu v Paříži a v Londýně, sám Saemund, otec islandské historiografie, strávil léta svého mládí v cizině, zejména v Paříži, a jeho pravnuk, biskup Pál, se vrátil z Anglie tak učený, že se mu nikdo v té době nevyrovnal. Později vznikaly podle vzoru západní Evropy školy; jednu založil již ísleif ve Skálholtu, další pak Jón Oegmundarson v Hólaru, Teit v Haukadalu a Saemund v Oddi. V roce U 33 založili benedektýni své kláštery a přirozeně také školy, na nichž vyučovali zahraniční klerikové, jako například Hródúlf, který přišel z Anglie a na Islandu zůstal devatenáct let. Četla se zde stejná latinská díla jako v Evropě a často se i překládala: homilie svatého Řehoře a dalších otců, Origenés, Eusebios, Gélasios, Beda Ctihodný, legendy o Panně Marii, o apoštolech a světcích. Znali tu Plinia, Horatia, Ovidia, Sallustia, Jordána, Pavla Diacona, gramatické traktáty Prisciana a Donata. Až podnes se zachovaly fragmenty spisů označených jmény Elucidarius a Physiologus z dvanáctého století. Kromě této západní literatury existovaly také ságy a skald-ská poezie, které se uchovaly díky recitaci několik staletí a o které projevili živý zájem Saemund a Ari. Právě ve škole v Oddi se nejvýznamněji pokoušeli skloubit obě tyto tradice, národní a cizí. Tady Snorri strávil své mládí jako žák Saemundova vnuka Jóna, jednoho z nejvzdčlanějších a nejintcligentnčjších mužů té doby; Snorri zde zůstal dokonce i u jeho syna Saemunda. Zřejmě právě zde v Oddi se dostalo tomuto otevřenému a ctižádostivému duchu prvních im- 212 . ,itcrárnímu poslání. Lekce zí .kané v Oddi později uplatnil 'stě svého působení - v Rcykjaholtu, kde zalomil opravdovou v m,S do níž přilákal básníky jako Gudmunda Galtasona a Sturla d'aradsona, a společně se svými synovci Ólafem Tórdarsonem Sturlem Sighvatsonem začal skládat - samansetja, to znamená pravděpodobně „řídit" společně komponovaná díla-, „nechával sepsat" (ek lét ríía, jak říká v předmluvě k Heimskringle) velká díla nesoucí jeho jméno a prozrazující jeho styl. Jak pracovala tato tak vedená dílna? Hlavními prameny pro Eddu i pro Heimskringlu byly jak psané skladby, které již existovaly, tak ústní tradice, zejména básně. Nicméně Snorriho imaginace a kombinační nadání sehrály nejvýznamnčjší úlohu. Je málo pravdepodobné, že by byl využíval větší množství materiálu, než kolik ho dnes známe: ve skutečnosti totiž čistě didaktické odkazy z Eddy svědčí o knihovně v rozsahu, který máme zhruba ještě dnes k dispozici. Na druhé straně, což není snad nepravděpodobné, že by se dvé staletí po příchodu křesťanství na ostrov mytologická líčení, z nichž vycházejí skaldské perifráze a která - nezapomínejme - byla norského, a ne islandského původu, dochovala jako živá součást ústní tradice islandského lidu? Snorri byl tedy nucen interpretovat perifráze a poetické metafory, kterým ani on, ani jeho současníci již nerozuměli. Dělal to pomocí různých postupů: kombinoval nezávislé prameny, vymýšlel zápletky, jimiž spojoval původně izolované údaje, a doplňoval starobylou látku čistou obrazotvorností. Tak se zrodil ve dvou veledílech, v Eddě a v začátku Heimskringly, nový literární žánr, „mytologická novela" (die mythologische Novelle). Snorri tedy zdaleka nebyl svědkem, byl tvůrcem, a přitom jeho obrovská práce není použitelná, není platným „pramenem" pro studium pohanství. Takováto rekonstrukce je koherentní, pravděpodobná. Ale je pravdivá? A co když Snorri přesto - dvě staletí nikoli po náhlém vymizení pohanství, nýbrž po pokojném připojení ostrova ke křesťanství - znal, slyšel o mýtech věci, které my již slyšet nemůžeme. Saemund a Ari ze školy v Oddi se o ně zajímali již dříve a skaldove Povolaní do rcykjaholtské „dílny" nemohli být zcela odříznuti od starých tradic... Takto lze donekonečna diskutovat, znovu a znovu zvažovat pravděpodobnosti pro opačná tvrzení. Rozhodne expu-mentování a pouze ono, pokud ovšem se v dané záležitosti po uplatnit experimentální metodu a aplikovat ji na přesně vy 213 VYTVÁŘENI HISTORIE případy Proto také Eugen Mogk již vc svém manifestu dopl . ihncJ nástin svého pojetí dvčma příklady čerpanými z „Okouzlí krále Gylfa"; v průběhu následujících let pak ilustrace kritické me tody z roku 1923 rozhojňoval. Tak vznikaly jedna za druhou tytô studie: „Die Überlieferungen von Thors Kampf mit dem Riesen Gcirröd" ve sborníku Festskrift Hugo Pipping, 1924; „Lokis Anteil am Baldrs Tode", 1925; „Zur Gigantomachie der Völuspa", 1925 Tato teze byla předložena ještě jednou, tentokrát v Německu v osmnáctistránkovém spisku Zur Bewertung der Snorra-Edda als religiongeschichtliche und mythologische Quelle des nord-germa-nischen Heidentums, 1932, opírajícím se o rozbor Snorriho kosmo-gonie. Autorovi bylo tehdy sedmdesát osm let. Diskutovat je skutečně třeba o jednotlivých případech, a zejména právě o těch, které Mogk označil za nejvhodnější pro svou manipulaci. Nebude však bez užitku, uvedu-li také já některá obecná zamyšlení, rázu nikoli historického, ale pouze psychologického, vhodná k tomu, aby vysvětlila zaujetí, s nímž stárnoucí E. Mogk rozbil hlavní nástroj studií, kterým věnoval celý život, a užitečná rovněž k tomu, aby čtenáře orientovala v protiútocích, na něž posléze dojde. -: ; • r n ,. ; :. • Řekl jsem před chvílí, že hyperkritičnost je přirozenou nemocí veškeré filologie odkázané jen na sebe. Totiž v okamžiku, kdy jsem se setkal (a jak bych se nesetkal, když jde o lidské dílo?) s důkazem, že systematický výklad nějakého mýtu, legendy nebo historické události předložený některým starým autorem si odporuje s nějakou jinou tradicí nebo s některým „faktem", nebo se v něm projeví rozpor či alespoň neobratnost, zase nějak prozrazuje určité úsilí nebo konečně - jaká radost! - neobsahuje to, co by - jak se mu zdá -obsahovat „měl", jinak řečeno, v okamžiku, kdy pokládám za své právo představit si dávného spisovatele za stolem skloněného nad papíry, snažícího se spojit a sladit jednotlivá fakta a vyplnit všechny mezery, aby něco neopomněl, prostě ve chvíli, kdy já jakožto filolog a kritik vidím v tomto autorovi svého kolegu, jehož úkolem bylo vystavět, opačnými postupy, než jaké používám já, filologickou budovu, zatímco mým zadáním je tuto stavbu rozebrat, je nezbytné, abych se zúčastnil hry, nezalekl se utkání se svým partnerem v jakémsi souboji a vynasnažil se prohlédnout záměry, léčky a lsti svého „protivníka", přičemž mu velkoryse přisuzuji i ty, které nikdy nezamýšlel. Protože nestojí přede mnou a nemůže se přímo bránit, vil rehabilitace SNORRIHO , toho pravidelně jako vítěz a každý můj triumf snižuje vyCháZkľerý jak soudím, mohu přiznat svědkovi již a priori podejit, W> z ngj nezbude vůbec nic: stejně jako žádný obviněný, ^ľbvbyl nejnevinnější na světě, nemůže zůstat klidný, sebejistý ' důvěryhodný, je-li vystaven výslechu vedenému „vědecky", po-h iľ č si ani žádný text neuchová svůj smysl, vnitřní koherenci a dokumentární hodnotu, projde-li kritickým přezkoumáním podle moderních metod. je obtížné přesvědčit filologa o tom, že překračuje svá práva. Pokládá nás za naivní, ano i za ignoranty nebo „mystiky", kteří se nechají napálit takovými švindlujícími recidivisty, jako byli Hésio-dos, Vergilius, Ovidius a Snorri. Neovládáme své řemeslo, protože podléháme nostalgii po víře... Zkrátka a dobře, znám pouze tri způsoby, jak se bránit. První dva mohou být použity téměř vždy, ale zřídka stačí na to, aby ochladily hyperkritickou horečku. Třetí cesta je radikální, ale nelze se k ní uchýlit za všech okolností. První možností je upozornit kritika na údaje odlišné od těch, ze kterých vychází, údaje, které obvykle nejsou méně zřetelné a jsou dokonce i výraznější, jeho však od nich odvádí navyklý sklon jeho myšlení. Jde prostě o to, aby se kritik, aniž by opustil svou vlastní analytickou metodu, zjednal pozorněji a úplněji překlad o faktech problému a zejména aby si uvědomoval jejich harmonie a vzájemné souhry. Usoudil snad filolog na základě nějakého vnitřního rozporu, že text byl sestaven z jednotlivých částí a kusů a vytváří tak směs dvou či tří „variant"? Požádáme jej tedy, aby se podíval z větší blízkosti a „filosofičtěji" a ujistil se především, že údaje textu stojí opravdu vc vzájemném protikladu. Podařilo se mu snad úplně vyložit nějaké vyprávění jako umělou skládanku, více či méně zručně sestavenou z různorodých složek, u nichž údajně zjistil, že pocházejí z nezávislých zdrojů? Ukážeme mu tedy, že nad prvky, které již nelze dále rozložit, je zde navíc fakt, že se v nich rýsuje Jedno schéma, které má pravděpodobně hlubší smysl a hodnotu a které není výsledkem náhodného připojování prvků, ale představuje naopak princip jejich organizace a dokonce i samotného výběru. Podařilo se mu ve vyprávění objasnit úplně všechno, kromě jednoho rysu, který by velmi rád prohlásil za nedůležitý? Někdy mu budeme moci ukázat, že naopak tento rys je klíčový a že k němu min cc vyprávění. Pro všechny tyto různé typy argumentace naiezn dále dostatek příkladů, takže by bylo zbytečné je uvadét nyn VYTVAftlNl HISTORIE Druh) m prostředkem je přcsvčdčit kritika o křehkost icho \ lastních konstrukcí. Ukázal nám, že nějaký starý aut3 'Íbovů,i tu | tu určitou otázku, ocitl se před takovými a takovýma d°k^ ^ a překážkami, že jeho úvaha vyústila v takovém a takové! Umeni* nebo neobratnosti? Pak ovšem mu připomeneme nekoneč"1 °^evu nost lidského ducha a to, že se nikdy nepodán, snad kroměnľ ^ tiky, jej uzavřít do autentického dilematu, bez tertiae Či auo!*.* viae. A připomeneme mu také chudobu informací nás lidí mod a*? ho věku i to, jak krajně neopatrné je kupříkladu prohlašovat "že „Snorri neměl (nebo měl .nepříliš') k dispozici jiné prameny než/ které jsou přístupné i nám". Připomeneme mu konečně, že mezi staletími je rozdíl, a že čím více si bude Snorriho představovat k obrazu některého z oněch autorů beletristické historie, kteří v naši době jen bují, dokonce i na univerzitách, tím pravděpodobnější je že úplně zkreslí jeho pravou fyziognomii. Bohužel, proti těmto dvěma prostředkům revize se kritik snadno vyzbrojí. Může donekonečna rozvíjet tirády o tom, co je v určitém celku podstatné a co druhořadé, o smyslu dokonce i o samotné jednotě celku a o realitě a šíři určitého protikladu. Může obrátit proti svému vyzývateli výtku hyperkritičnosti a tvrdit, že si stejně, ne-li mnohem více než on, uvědomuje odlišnosti mezi třináctým a dvacátým stoletím i plodnost lidského ducha. Jako vždy, když dojde na diskusi o principech a metodách, zaplete se do toho i ješitnost a uvidíme záhy, jak se teze obrňují a výměny názorů zostřují. Pokaždé, kdy je to jen možné, je moudřejší uchýlit se k ohlášenému třetímu postupu. Ten totiž překračuje pouhý analytický průzkum dokumentů a v důsledku toho neponechává tolik prostoru subjektivnímu hodnocení. Jde o komparativní přístup, to jest o formu, jíž v humanitních vědách zcela přirozeně nabývá experimentální Srovnávací studium náboženství a mýtů a zejména (neboť jde o Snorriho) indoevropské mytologie pokročilo již natolik, že pokud máme určit, zda ta a ta z Římských elégií, ten a ten védský hymnus nebo ta a ta z kapitol Okouzlení krále Gylfa odráží starobylou legendu nebo naopak představuje pouze pozdní výtvor imaginace, nejsme vždy odkázáni jen na vnitřní rozbor sledovaného textu, ale můžeme se občas vyjádřit objektivně: přesně řečeno, stává se to pokaždé, jakmile zkoumaná písemnost vypráví báji, jejíž srovnání s jinými legendami, které se zachovaly na odlišných místech indoevropské- 216 2. Jednoruký Tý Vezměme si kapitolu z Okouzlení krále Gylfa, která vypravuje, jak bůh Tý ztratil pravou ruku. Hrozný vlk Fenri byl ještě zcela mladý, a již vynikal ohromnou silou. Bohové si uvědomili, že pokud se jim ho nepodaří spoutat, jakmile vyroste bude schopen je všechny pozřít. Poté, co bohové neúspěšně použili dva masivní řetězy, které nevydržely první vlkův nápor, Ódin, znalý čar a magie, pověřil Černé alfy, aby vyrobili pouta vypadající jako slabá tenká nit, kterou však nic na světě nemůže přetrhnout. Bohové vlkovi lstivě navrhli, aby se jakoby jen ve hře nechal svázat a předvedl, zda se dokáže vyprostit. Fenri byl nedůvěřivý, a teprve když se bohové dotkli jeho ješitnosti, nakonec svolil, ovšem s podmínkou, že během „hry" jeden z bohů vloží pravou ruku do jeho tlamy Jako záruku, že všechno proběhne čestně". Bohové se na sebe podívali: Nikdo nechtěl přijít o ruku. Jediný Tý se obětoval. Vlk se vskutku nedokázal osvobodit a zůstane svázán až do konce světa, ukousl ovšem Týovi ruku a ten se tak od té doby stal bohem-jednoručkou. Dva verše ve skladbě Lokasenna (38-39) též potvrzují, že Týovu ruku sežral vlk Fenri, který čeká v řetězech na zánik Ásů. Navíc, staré básně norsko-islandského původu nazývají Týa „oním z Asů, který má jen jednu ruku" (einhendr ása). A to je všechno. Co je na tomto líčení archaického? A především odkud pochází ústřední bod, skutečnost, že velký bůh Tý má pouze jednu ruku. CO to znamená? Nepřipomínejme již zesnulé naturalizujic. exege y a jejich zastaralý zápas Světla s Temnotou. Slyšme však la^ leho Krohna. Tento mýtus podle něj vychází z UnfflM ského výkladu křesťanského zpodobení Boha ..onou paz. y jící z mraků. Alexander Haggerty Krappe se zase <*°mn*™: ^ zmrzačení a scéna, která jej vysvětluje, spočíva na jen ^ Pozdní interpretaci galořímských vyobrazení, na nic 217 WTVAft|.;N| IIISTOR,,, mu. sn.iil \lk;i. polykajícího lidskou končetinu. Ale i' I pomnu im uskoho Nuuriu a jeho Stříbrnou paži Jk Sunu LW mAi------- • mudHM í. Cb° ,nd>' sur,, Uerý „u, „Inu ruku « "ebo f^g prau'^hn* velmi starobylého jednomu u ^ ^ b nouf Navíc, co se hHfc r,,...*** Mse noul? - Na asi vztah mezi -------^„oooha. Jak sc rozhod \ ic. co sc týče fabulačniho zpracování tčto látky, jaký nezi stručnou zmínkou v básni Lokasenna a velmi Jľ vpravením u Snorriho? ZW*«---' ■ *" Jak sc rozhod. -•Jaký i , , , , ---........"M v uasni Lokasenna a velmi drobným vypravením u Snorriho? Zkrátka, ze skladby Lok P°* a z básnické perifrázc einlwndr ása sc dozvídáme pouze o zmrľT ni boha | o znehybnení vlka, avšak nic zde neupřesňuje vzáicm pomer mezi tčmito nešťastnými božstvy a nic zde nepotvrzuje Sn^ nho barvitý a složitý příbčh. Není nejjednodušší a nejpravdčpodob nejši nahlížet tento vztah - bez ohledu na Snorriho výklad - prosté jako vztah příčiny a následku? Spoutání vlka by tak původně, a prá-vč tak ještč i ve skladbč Lokasenna, bylo až důsledkem, trestem za zmrzačení boha, vlk by byl spoután až z dodatečné obezřetnosti poté, co spáchal svůj první prečin, bezdůvodné a neočekávané, jak už to obecné s prvními projevy zlomyslného temperamentu bývá. Kdyby tomu tak bylo, pak Snorriho bohaté líčení, které nenavazuje na žádný text a neopírá se o žádný básnický obrat - lest bohů, jejich podvodná hra, kterou umožnilo Ódinovo včdční a která byla zakryta Týovou obétí, ztráta Týovy ruky, pochopená jako regulérní a předvídaná „splátka" zástavy -, to vše by bylo jen důmyslným výtvorem jednoho učence, který se snažil vymyslet zábavné a originální spojení mezi dvéma surovými činy, jejichž záznamy se jako jediné zachovaly v původních pramenech. A není snad tato hypotéza, a priori pravdepodobná, potvrzena množstvím podrobností Snorriho textu? Islandský autor zná příliš mnoho: uvádí názvy obou masivních řetézů použitých na počátku (Loeding a Drómi), z nichž vznikly, jak autor informuje, příslovečné výrazy, které vSak my, jakoby náhodou, odjinud neznáme. Snorri ví, že to byl Skírni, Freyův služebník, kdo předal Černým álfům příkaz ke zhotovení zázračných okovů, ví rovnčž, že tato pouta se jmenují Glcipni, že k jejich výrob* bylo zapotřebí šesti druhů pří-mčsí: hluku kočičího kroku, ženských vousů, kořenů hor, medvedích šlach, rybího dechu a ptačích slin, ví, že to byl ostrov Lyngvi na jezeře Amsvartni, kam bohové povolali vlka, zná jména skal, k nimž byl nakonec vlk připoután a které bohové pohroužili hluboko pod zem (Gjôll a Tviti) atd. Ncodhalují tato zřetelné umélá upresnení, že se Snorri nechal unést svou virtuozitou? A jestliže si vy- vll KHIIAMII.HACE SNORRIHO ... ,znych názvů a drobných rysů, neučinil tak, i pokud ^slcl tolik / svčho vyprávční| které, opakujeme jcité jed- >dC °uZtfL text nepotvrzuje? n0U, *áphJno'. možnc a vérohodné. Snorri je tedy přistižen při T°jC zde odhaleno, jak si při práci zpravidla počínal, jakmile č'nU il na nejaký bezvýznamný, o sobé patrné novější údaj, kterému nar"ž nerozumel. Samozřejmé, můžeme namítnout, že jestliže Snor-Tvymyslcl svůj příbčh proto, aby vytvořil vztah mezi zmrzačením Týra a spoutáním vlka, učinil to tak trochu pét minut po dvanácté, lze též zdůraznit, že přemíra podrobností, jež Snorri uvádí, při vší podezřelosti nestačí k zpochybnění samotného námétu vypravení, a že kromč toho není vůbec jisté, zda tyto detaily nejsou autentické, neboť, jak poznamenal J. de Vrieš, i velmi archaické mýty, jejichž pravost je nezvratné prokázána a zaručena rituálním užíváním, překypují občas až detinský onomastickými poznámkami stejného typu. I to je pravda. Vidíme však, že se přes nejlepší vůli zaplétáme do nekonečné debaty, v níž se nakonec argumenty redukují na dojmy. 41 Přistupme nyní k objektivnímu posouzení.92 Víme, kdo je Tý: vedle velkého mága Ódina představuje druhý aspekt bipolární Svrchovanosti, jejíž pojetí Germáni stejné jako ostatní národy indoevropské rodiny zdedili ze své nejvzdálenější indoevropské minulosti; byl svrchovaným bohem práva. Víme také, zejména díky legendárnímu páru dvou hrdinů, kteří zachránili rodící se římskou republiku béhem její první války a jimiž byli Horatius Coclcs zvaný „Kyklop" a Gaius Mucius Scaevola neboli „Levák", že toto duální pojetí výkonu svrchovanosti se vyjadřovalo symbolem o dvou tvářích: osobnost vítézící zásluhou prestiže, která plyne z jejích magických zákroků, má jen jedno oko, je to jednooký, osobnost triumfující právním uskokem (křivou přísahou, ncnaplnčnou zárukou) v onom proslulém podniku ztrácí pravou ruku a stane sc .jednorukým". A ve skandinávské myto-,0fiii je Ódin jednookým a Tý jednorukým božstvem. Podle Snorriho vypravení ztratil Tý pravou paži, protože ji poskytl jako úskočnou 91 v následujícím výkladu shrnuji velmi stručni argumentaci rozvinutou v knize Mitra-Vanma, kap. IX. Le tíor^ne et /# Mam hot, a doplnenou v Mythe e' Bpoptp, III, sir. 268-281. Byla hájena proti kritice R. (. Pagc V Esq. 73 b'QubUdirhmm§.„t\mtto. 261-265). Germanisté. k*H chtějí dtatai«wii 0 Předložené studii, by sc mčli nejprve seznámit s tčmito stránkami. wtvarkn/ iiist rastavu, která mela přesvčdčit nepřítele, aby uvčřil \y • BVéMno v životním zájmu společenství bohů. jíŽ musc|ob. Jak bychom tedy mohli připustit y ......_-,...« opuiuccnstvi bohů. ""'J12 Muselo^ Jak bychom tedy mohli připustit, že způsobilost k takové (klamné nabídnuti pravé ruky jako zástavy), který má zasadni^ ^ neboť dnes díky komparativnímu studiu náboženství známe VyZnatn' ku zmrzačeného boha (bůh Právník paradoxné zbavený své^'' ruky stejnč jako bůh Vidoucí připravený o oko), byla starými Gc zapomenuta a poté znovuobjevena, opčt vymyšlena ve tfinácténľ^ letí čistč ze Snorriho rozmaru? Snorri určité nevnímal tak jasnč lafr my, kteří tčžímc ze srovnávacího výzkumu indoevropských nábože ° ství, antitetickou vzájemnost Ódina a Týa, ani komplementárnost ie. jich dvou telesných postižení, oka u jednoho (před ončmi událostmi) a pravé ruky u druhého (bčhem nich), a v důsledku toho zřejmé ani dobře nerozumel vztahu mezi ztracenou pravicí a právnickou povahou boha Týa. Jinými slovy, římské porovnání nás ujišťuje, že pojetí záruk}', že hrdinská oběť vlastní ruky, kterou jedinec činí při právním podvodu, jímž byl oklamán obávaný nepřítel společnosti, byly již od indoevropských dob klíčovou součástí mýtu o svrchovaném jednorukom bohu. A pravé toto „nepravdepodobné" téma nalézáme u Snorriho. Znamená to, že nechceme-li se zaplést do nepravděpodobných složitostí a připustit neobvyklou souhru náhod, musíme uznat, že Snorri - a pouze on jediný - nám zde předal prastarou germánskou mytologii, zděděnou po Indoevropanech. Rozumějte mi dobře, netvrdím, protože o tom nic nevím, že ten Či onen detail nebo vlastní jméno v onom vyprávění jsou starobylé, že Snorri nebo jeho předchůdci si k této tradici nic nepřidali ani v ní nic nezměnili. Nechtěl bych ani tvrdit, protože opět o tom nic nevím, že vlk, který se v příběhu bezpochyby vyskytoval již před Snorrim, je původní. V germánském mýtu mohlo jít buď o vývoj, nebo o jedno či více přepracování, jak tomu bylo nepochybně v Římě, kde Porsenna i sám Mucius Scaevola jsou očividně pouze pozdními zosobněními, produkty historizacc „hrdiny-spasitele" a „nepřítele", omlazením předřímských postav. Co jsem však oprávněn prohlásit, je, že historie vlka, ať už vznikla u Germánů kdekoliv a v kterékoli době.93 byla přetavena ve věrné zachovaném rámci, « Toto téma sc do znaCné míry rozšířilo, zřejmí přejímáním, v různých oblastech Evropy (Abbruzy. údolí Aosty, Ukrajina, Lotyšsko, Finsko, Lapon- VII. REHABILITACE SNORRIHO h storicky předchází. A tento rámec jc o mnoho který Gcrfnán* sj|ně proměnlivé podrobností, které jej naplnily 0citf${ n Mi ptincimcnSím si Snorri nevymyslel právnickou v P^íhlvní téma a vlastní jádro jeho líčení. l0i tvořící n ^ zámčmč tcnt0 příklad, i když Mogk jej neuznal za Z Jornosti, protože je velmi jasný a stačil by k doložení toho, h°dn^žnám nějaký „mýtus" dochoval Snorri jako jediný, je docela že.křdymožné, že tento mýtus jc autentický. Podívejme se nyní na které úryvky z Eddy v próze, o nichž se Mogk domníval, že hovoří v jeho prospěch. 3. Zrození a zavraždění Kvasiho Ve Snorriho Eddě se vypráví, že po těžké a nerozhodné válce se dva božské rody Ásů a Vanů rozhodly uzavřít mír. Aby svou dohodu zpečetily, naplivaly společně z obou stran do stejné nádoby (til eins kers). Ásové si chtěli tuto záruku míru uchovat a stvořili z ní proto muže, který se jmenuje Kvaši. Kvaši je tak moudrý (vitr), že dokáže zodpovědčt jakoukoli otázku. Vydá se tedy do světa, aby naučil lidstvo moudrosti (at kenna mônnum froedi). }ednoho dne pozvali Kvasiho k sobě dva trpaslíci Fjalar a Galar a zabili jej. Jeho krev rozlili do dvou soudků a jednoho kotlíku (létu renna blód hans i tvá kerokeinn ketil); kotlík se nazývá Ódreri a dva soudky Són a Bodn. Přimísili do krve med a vznikla medovina, taková, že kdokoli sejí napije, se stane básníkem a mudrcem. Trpaslíci řekli Ásům, že se Kvaši zalkl vlastním rozumem (at Kvasir hejdi kafnat i mannviti), protože se nenašel nikdo dostatečně vzdělaný, aby mu otázkami ulehčil od jeho vědění (Jyrir tví at engi vat tá svá fródr, at spyrja kynnihann fródleiks). následuje vypravování, jak sc vzácné medoviny zmocnil Ódin, který z ní bude mít velký užitek. K tomuto textu učinil E. Mogk řadu cenných poznámek. Předením ukázal, že Kvaši je pouhou personifikací opojného nápoje, jehož jméno lze spojovat s „kvasem" slovanských národů. Kvasir je tak vůči substantivu kvas ve stejném vztahu jako Eldi. jméno jednoho ze sluhů Aegiho, vzhledem k výrazu eldr „oheň", orni, jmeno jednoho druhu obrů, ke slovu orn „orel", Byggvi, jméno sluhy boha Plodnosti Frcye, k termínu bygg Ječmen" atd. 1 když se po l <• jméno kvas nedochovalo ve starých skandinávských dokumeniecn. j »h MlÍTÔÄMÍ m™ r ,-,i„,m, i. P......»«v No.sk.. -umný „ vtanrt ...IHI#I M«v pHml.lvM.....stup, |lm# miiohr n*r««lv jednak I,, ,MvMlv fc, „,,„(, inlitil. urm ""'v nMtrtMvl Mrrl Hnym p«k I-, iml,,( , „.„„, ,,.*i,nHtelé Miimhnltfi b Klflptcitli pronikli svého ,,..... „„ siliifl »9 k tntnH»ltélllU HÉ6tl«íkovl N„ Mích počest byl ehvslán kvas n v«h hni, kteří vstupOVll!««" byli požádáni, aby «,1 ,Ml,.thli iln džbánu mléka, umlsténého u vchodu I fm bylo vyv«. ||H0 ,y, hl,' kvHÍrnl n hotovv nápoj byl nabídnut hoMÔffl Air pott*. m tímto rpflsobem rdťlvodhll kolektivní pliváni, které stvrzuje slavnostní usmířeni Asfl a Vanu. | Kvišlho Jméno, které je * Vsledkeffl této činnosti, Mogk připojuje „Vytvořil človikl Z pliváni, lo je necti, co nemá obdoby v rtUMptafli ani ve srovnávací myto* lnuli bef (•hledu tm dAleŽIInst. Jakou pliváni melo h jeSté dhea tttá v lidových řvvcích To. co čteme v £r/r/e\ je treba pffpaat na Účel Snitrt'lhn nebo nčkoho r jeho ftkoly Ink ale mohlo dojit k tomuto převalení? NnUe prameny nám poskytuji určité vodítko...11 Zde II Mogh, Jistý »1 tfm, Že mu zbývá pouze odhalil záludnou pnu i Sooř-rlho, poiiÄll do pozoruhodné filologické hry. ..Hlavním edrojlffl ■ Mlckého Učeni" je prý skaldská peHÍVáze, h?HMthgt I niž sl ittká" váme u Jednoho autora r desátého století, kterou Bnorri sám cituje Vtf sHřitlbé SkéléK^nintUHél a která označuje noe/l' 'I' • • • • I•»^ nyní *;piJ|)Ít1ÍM: k\*ůHítt éhĚVrt. StlOtti pfeklAdá ttftfVH juku /'Mr/ ,.ktev'\ coJ K1 ftkutečtté obvykl v vý/Mflítí lohofo íilova. Avfiiki r mumm mhvh Mupk. irntt) výřiÉ Jt V Jiných «5kHliUk ýcli I • nnin/lch užíván v 8lf* Slin smyslu (nko Jvkwtitiň-! A Ink henntn?: A vtit/t r/wrt Hljflk ttetld* fctiUjt, If l'v skflltlové v 'l^rttéttl fiff«l* ti In li 7IihH pffMi m ^uliMí KvaMIio m k t vh\ éttl pmvmIi, meilmim p", pMflohfiéa ře tento Výt h? fhHMetiitl pto sté „tekutinu kvas" mmI-hi Aťr.n ityin tehdy nhetflá JméO" h jienltlv kvinl* ?de má obdobné vynvŕlleul jako ve špuleni (hh*>il\ hu f ».ImiíIio moře'' neln» lem h úlft ..lamiím vlk'" atd ) a U celý pMMh má pôvod v Ih'Mtlhn thybuéni výkladu smyslu uImhi ilivvrl I Ušli Mogk dosh- ptavl ..V vklmř.iku, kdy reyk|Rh«»Mská Ukoli poeHo-plltt r/^ľrt jHk<» hev, iluspéla odtud k persnnlllkid Kvaslh" I lij vynikl pfibéh o jel-. smHI - a naroMttl, Jehol ptoitwdoh ,v,m f' báftttlthi 'Ofdovlna dostálu do souvlslusil s mlrem, Jlm* ikort Vlt 1»! II MIH IIAIľ S H •••••• MIM xilllni '< V'iUIV Kdy# Initti •«|»t»• I*■ t»»• t ttlfttlotáttie, O'llfirlTie se před f,.,.|n odlllným mvtrtn n hlinku medoviny básnikfl, tnýlem. Který iln (Iľbľľ ^ i« | **• • 11* do koinepil srvernlelt t lennánfl " li-nto ,4«lll i)(jiin„v mýtus" Mogk rokonsinniie n; pniut volní Sin^s ktve m medu nelil ve folkloru nl|nk doloflOI, i v tomto tripailí1 |d»" ti'dv " vymyli Vlhlldim k tomu, K* Skandinávci mlll yvk přisunovat výrobU Vflklřll výlntvy ImhO ttpasllkOm (t)dinOv Mef. Tdtovo kladivo, I i«-vovn loď |(d ). liste |lm priplsovnll I pfl-IftVU nuMlovl»»v, iWjňl |llkO nápad mllil miď ?a úCelem k valeni ihveltýtn ovocem", k Iné bylo v lOelntlekýcli Casech všeobecné HMjýváHO 7 Ibhtí práve vySlii Snorrllio představivost.. Po- hni |de u vlastni |mŕna kotlíku a dvou nádtdi, do nlcbž trpaslíci rdtdéllll Kvaslho krev, Moak ukazu|e, jak se I ony zrodily t mylného Snoitlho výkladu tfl skaldskýcli periftáftf. lOtn vfte je t«• dflmyslné. Jak sl jen niftžeme přát. Ale pokrok kompatatlvnlho bádáni umo?fHt|e postavit prtttl tomuto dôvtipu ftik* in, která Mngk neznal. Jaká to byla válka me«l Asy a Vanyt t), meíl bony „kttilni" ódlnova, ľýovo a Tórova na strane Jedné a boby Jako Njôťd, Frey fl l'teyja na strane dťubé?,,', NeSlo, Jak vôrll Mngk« opírajíc! se o křehká tvrzeni některých autora, o hlstoHckou vzpomínku na náboženskou válku vedenou metl vyznavači Aid ftVanO,9' ale o germánské podáni starobylého lnii"v*Vřnpsi • i»<« dubře doloženého jak v ftimô, tak v Indii -, Merý objasňuie elbnnovátil božského, resp. lidského společenství: a to dlfiniii ", aite«|iotíhybnltelnou dohodou po tvrdé váb e nebo ptmlk- n» spnm. krtřé skončily nerozhodné, dohodou podle m; luh pr. dstavttelé "'" lunkce. ľunkee plodnosti n bohatství (v.l. | bobové Vanové ve Mi.iml«t.,.vll< Tltus Tallin a jeho SabiOOVé V lagemlO o rimaď .»» .» Jrtr/*»N. Násatjové v Indii) pľblru/. ..i jako jim rovni k zástupcom ^WIHjfrd^wKrl, tii„m, ké svrelH.vauoitl a váleCnlcké sfly ^JteÍbômlíu/hľ^ b,lH0,U kM,hV Mm í ÚUl......|/| pAtou WHujir.....řMi3Jm*fl"ttyJ^«NlřOWlňUlyvtl||nodN,n,praelch \. .....pi.......m m VY I „ .1..« a icho druhové v legende o řlm-(As0Vé u Skandinávců. Romu*. J skem .vr/i.-"•»'«M«/ndI? " d.Äfl!2 vzhledem k tomu. že Indra a ostatní Indický mýtus konči*a«w bIížcncc Násatjovcc do svého bohové zatvrzele odmítal. PH^ dvoJčatům nakloné. božského sP°]cčcnSt"'>Mikáni obrovskou bytost, a svčtu hrozilo, ný. vytvořil silou svého odhkbjuda ^ ^ 0pojcn(« NaCcž ie jej úplnč pohlti. »y ^ ( NasatJOvé byli navždy zařazeni ,ndra jdacc.. ncbczpcčnčho tvora, který se za- mezí bohy. Zbývala ... d rozsekaI na etyH díIy _ a od as ä ~-^zdč,en°mezi nápoje'ženy'h™ 3 cLozřeimč mezi germánským a indickým mýtem zjistíme vý-raznľrozdny ale též Logic v základních situacích a výsledcích, rľkovéto jsou rozdíly: u Germánů je postava Kvasího zhotovena až on uzavření míru, a to technicky přesným a reálným postupem: kvapením pomocí slin, zatímco postava „Opojení" je vytvořena za účelem přinucení bohů ke smíru a dojde k tomu mysticky (jsme přece v Indii), silou askeze, bez odkazu na nčjakou fermentaci. Dále, když je Kvaši zabit a jeho krev rozdělena na tři díly, neučinili to bohové, kteří jej původně vyrobili, ale dva trpaslíci. V Indii je to samotný tvůrce, který na účet bohů rozděluje „Opojení" do čtyř dílů Navíc, rozčlenění Kvasiho je pouze kvantitativní (do tří nádob krve stejných), zatímco rozdělení „Opojení" je kvalitativní {na čtyři odlišné druhy extáze). V germánské pověsti teprve po činu, ve lživém vysvětlení podaném trpaslíky bohům, je zmínka o nepřijatelné, s měřítky lidského světa nesouměřitelné přemíře síly (ostatně síly čistě intelektuální), která údajné přivodila zalknutí Kvasiho, zatímco v indické pověsti přemíra síly (tělesné, brutální) „Opojeni' je opravdu nepřijatelná, neslučitelná se zachováním světa, a je pravou příčinou Madova rozčtvrcení. Konečně v germánské baji je Kva líčen od samotného počátku jako prospešný, člověku nakloněny * Viz Jupiter Mars Quirinus. I, str. 176; III <- Noissance str. 159-170. Uvidíme zde. žc jedna židovsko-mosl.mská lt£™ cnr navazující na iránský mýtus, paralelní s indickým, zaručuje, e ^ opé, se nacházel již ve „společné indoíránské" formé vypraven u vynoří na začátku čtvrtého dílu Esquisses de mythologie \JW> prosbu vydání se připravuje. Germanistům toužícím po diskusi adr jako v pozn. 91. v" RBHABILITAC e snorrih I J svým způsobem mučedník - a jeho Vrou u v •. J přinese onu věc nad jiné drahocennou ^ a moudrosti. Naproti tomu indické CW ,° medov«™ poezie né a jeho čtyři výsledné dílv l™ . ľ!?,?Cní }C skrz ^rzzhoub- -------MVf|iujeni" je skrz nasl né a jeho čtyři výsledné díly jsou i nadále metlou lidstva Toto všechno je pravda, ale svědčilo by to, kdyby toho bylo třeba pouze o tom, že Indie není Island a že oba příběhy se vyprávěly vě dvou civilizacích, které se vyvíjely krajné odlišným směrem v krajně odlišných podmínkách, a u kterých zejména přístup k opojným stavům byl téměř protikladný." Existuje nicméně i jisté společné schéma: právě v okamžiku, kdy je přistoupením představitelů plodnosti a blahobytu k zástupcům svrchovanosti a síly definitivně završen obtížný proces vytváření božského společenství a kdy tito reprezentanti dvou antagonistických skupin uzavírají mír, právě v tomto okamžiku je uměle vytvořena bytost ztělesňující sílu opojného nápoje nebo opojení a nesoucí po ní i jméno. Protože se však tato síla projeví jako příliš velká pro náš malý svět, ať už v dobrém či záporném smyslu, je tato bytost zabita a rozdělena na tři nebo čtyři složky, z nichž se lidé těší nebo jimiž strádají v tom, co je dnes opájí; * i o" ''*1 jřjB^BI Navíc je ve svém principu dobře srozumitelné, máme-li na zřeteli společenské podmínky a pojetí společnosti, jaké pravděpodobně charakterizovaly právě Indoevropany. Předně stav opojení se dotýká různým způsobem všech tří funkcí. Představuje na jedné straně nenahraditelnou součást životního stylu tóžY-kouzelníků a váleční-£ú-šelem této civilizace, na druhé straně však pochází z rostlin, které bylo třeba pěstovat a zpracovávat. Pochopíme proto, že „zrod" opojení a všeho, co z něj vyplývá, je umístěn do mytických časů, kdy se konstituovala společnost zásluhou smíření a spojeni kněží a válečníků se zemědělci a opatrovníky veškeré plodnosti a výživy. Mezi touto socio-mytickou událostí a původem opojení tak existuje hluboké souznění. Není neužitečné zde poznamenat, že ani básníci Mahdhháraty ani Snorri si již tohoto souladu nejsou vědomi a že tato skutečnost způsobuje v jejich líčení určité nesrovnalosti. Pro autory Mahdhháraty nejsou již Násatjové tím, čim byli v dobách v*dské kompilace: představiteli třetí funkce, a ani Snorri, ačkoli sPrávně zhodnocuje a vyzdvihuje odlišné povahové rysy Odina, nľ l ,ndii jsou vScchnv °P°Jnc náP°Je s výJimk0U sómy b« indocvropského předchůdce) považovány za ..špatné . 224 225 • Á^v i Vany jako .........., ?J1Z£ZS£». ~ •* VII RIÍHAUIUTACE 8NORRIHO vycn nKMiiui..-,,- me lak tendenční a nesmyslné by bylo prou..™ »r— - ->c 'vytvoření živé bytosti z naplivaných slin jc v etnografii a ve srovnávací mytologii včcí neslýchanou", takže se nemůže jednat o skutečný mýtus a nutnč jc to jen Snorriho fantazírování. Nikoli, to co předkládala a prosazovala tradiční mytologie, bylo, že v tom určitém okamžiku svčtových dčjin byla stvořena, poté usmrcena a rozčtvrecna polobožská postava lidského typu, ztělesňující opojení, po nčmž byla i nazvána (srv. Mada). Germánská obrazotvornost (zřejmé věrnější indocvropskému prototypu, od nčhož sc Indie zcela jisté více vzdálila) pouze upřesnila tyto údaje tím, že dala této osobnosti jméno „Kvaši" a nechala jej vzniknout pomocí skutečné techniky kvaSení slinami." Na druhé straně je třeba zdůraznit těsné vazby jednotlivých epizod mýtu, vazby, které Mogk popírá a vidí v nich pouze Snorriho rozmar. Mezi smířením a sjednocením Ásů a Vanu na jedné straně, a následující vraždou a rozčtvrecním Kvasi-ho i vysvětlením, jaké trpaslíci dali Ásům na druhé straně existuje hlubší logická souvislost. Povrchné racionální a deduktivní stavba, kterou Mogk přisuzuje „rcykjaholtské škole", je ve skutečnosti produkt jeho vlastního mozku, vytvořil ji on sám, jak bylo řečeno výše, bez znalosti indoevropské prehistorie, v požehnaném roce 1923 ve své filologické pracovně, když se oddával příjemné iluzi, že rozbíjí Snorriho dílo. Neříkejme proto, že to byl Snorri kdo „vymyslel absurdní mýtus, protože již nechápal starobylé perifráze skaldů, w Srv. moji studii „Un mythe relatiťá la ťermentation de la bičre" (k dvaJ*|* runě Kulcvaly). uverejnenou v Annuaire de l'École des hauíes études. sec des Sciences relweuses, 1936-1937. str. 5-15. fl přiznejme, že pravým původcem zbytečných obtíží je Eugen Mogk který ztratil smysl pro archaickou mytologii. ' 4. Snorri proti Eugenu Mogkovi V souvislosti s Lokiho účastí na vraždě Baldra budu mít dále ieštč jednou příležitostpolemicky se s Mogkem utkat na místě, které on sám zvolil, a rchabihtovat tak další kapitolu prozaické Eddy, obdobně jako jsem již obhájil proti jeho uspěchaným a povrchním výtkám hodnotu strof Vědminy písně líčících samotnou válku Ásů s Vany Nicméně už ty dva příklady, které jsme právě zkoumali, postačují k tomu, aby vyvrát.ly v jejím principu i v jejích aplikacích na Snor-rim onu novou formu kritiky, kterou uvedl do módy Mogk. Snorri není permanentním podezřelým, jak se o něm tvrdí, a svědectví, které přináší, i když je ojedinělé, je velmi závažné. Dnes si uvědomujeme nutnost svůdných výroků, které německý učenec publikoval jako resumé své destruktivní činnosti předchozích let r. 1932. I když se vyhneme opačnému extrému a připustíme, že ne vše z prozaické Eddy je použitelné (nelze popřít, že prolog skladby Gylfaginningjc plný fantazírování a že část následující kosmogonie nese stopy křesťanských vlivů), musíme zdůraznit zásadní fakt, který nová srovnávací mytologie prokázala: ve vyprávění o dobrodružstvích bohů, právě těch, která E. Mogk a jeho žáci pokládali za nejméně věrohodná, nám Snorri naopak věrně zaznamenal archaickou tradici.99 99 K tomuto faktu sc pojí dalšími, velmi cenné údaje, k nimž jsme dospeli jinými aplikacemi srovnávací metody, zejména přezkoumáním pozůstatku skandinávského pohanství v náboženství Laponců a Finů. Ve svém líčení Tórovy výpravy proti obrovi Geirrodovi (viz výše, n°3 a) Snorri napsal, že Tór ve snaze vyváznout z toku Vimuru sc zachytil jeřábu; „odtud pochází", připojuje Snom. ..rtení, že jeřáb je Tórovou spásou" (lvi er pat ordtak hafl. at reymr er bjorg Krs). Snorri je jediný, kdo spojuje Tóra s jeřábem. Avšak Setälä a Holmbcrg Phpomnčli, že ve finské mytologii ženou boha hromu Ukkajc Raum, a že bobule Jcfábu jsou zasvěceny právě této Rauni, a dále že v laponské mytologii je obm>hlásime, Že ve skán ilmávské mytologii není téměř řádku, který by se nehodil k lakové' mulo porovnávání Z toho bylo vyvozenu, z. um jsou mýty plné vysvetlený, že jsou jen čímsi na způsob literárnu h písečných presy pů, malebným, rozmarným a nestálým nahromadením motivů vyir zených nejrůzněji vykládanou erozí z oněch přibližně pěli set a* dvou tisíc- pohádek, z. nichž si všechny dávné Osoby nuscho kunti-neniu vyčlenily každá určitý repertoár. Je zábavné převést si lul., .... i..«lu do lingvistické terminologie-Veškerý výzkum by byl zredukován na fonetický fepmciiiáf. V příp»' 22H « 'Jl ' ku"w,iv" PMlH *«# by .e řeklo: se nachází y m * ald ffl se „Mhil( v hl)t mf Mú. ^J* ~ ,,,,,, vyložen . .« ovéto bádání mu„ ,,v, v |lsl,n, smyl ,„.,;» no, p.oto/e prováděno krok za krokem by odhalovalo vzácnVľbé -né sekvence zvuků v latině přípustné. Přesto vlak mám Li u q slovu deoH můžeme sdělit důležitější postřehy «*m* h,U-,rkU,^,ní vculepnin^enc; k blahosklonnému skepticismu: není již nic reálného, * tedy zajímavého, hodného iA znamenaní, vyjma ono množství drobný. I. moiivú a |c|uh •.kupu. rozptýlených opravdu vsudc, ve vlech d.uzleh folkloru a mytologii světa Když v roce 1930 vylly moje Ugmlu m In Nurtex . závěrečnou poznámkou vyzdvihujleí nékolik originálnu i. i, v nichž spočívá zajímavost a ucelenost těc hio legend a / ni< hl je při porovnání s klasickými záznamy o skythském náboženství jasné patrno značné přetrvávání mytických a rituálních schémat, jeden kritik namítl se shovívavým úsměvem, že namísto sněni o vzdálené minulosti bych se měl vénoval vážnějíl práci, třeba pátrat v nart akých legendách po „pohádkových motivech , ktorými ptat c mu. jí oplývat! Vida, co tedy bylo pokládáno za solním ,» ii.mu.iu•■ V podobném duchu hovoril k mladému hrdinovi ve Stí \ ,-ku .s., //»/,. novi Jeho J i n v strýc a poručnlk, moudrý obchodník tu odpočinku, který v jedne u.iainalice SpunčlStiny, aniž se namáhal si |> pfféilt, podtrhoval prídavná jména zeleně, podstatné |roéni Servané I llO" vesa modre tuto ideiillllkuei a uizliseni pokladal za seriózni, vyČer- pavaiicl pnu i a vydával ji za príklad k následování. Přesto si myslím a Irvám na tom snad budoucí výzkumy mé presvedčení potvrdí že Je přinejmenším stejné naléhavé najit * legenda. I. Narlů lo, co v meh není ospravcdliuielne nonnalnim lolkhueni, co nenah zněme v „Motif-lndexu" nebo v Bolte-Pollvkovl. Když jo von der Lcyenova metoda důsledná (a ona obwnl \ Uto Jo, a byla již u mladého autora v roce 1899), vede k totálnímu ľ pření vleho. co činí z vyprávění jednotný celek, zastavuje se jen U podrobnosti, a úlohu sběratele a koordinátora považuje WpouJjou Psinou náhodu V lom Je neudržitelná, pioiože (?#/#*]• wmer viuy Wce než jeho součásti, Je Jim nadřazen a zůstává poioruhodné sta y ""vzdoiy jejich neu.ialeuiu omlazováni PráCC 0 I ^P01'Wj.. *h4^HkllUyUdioloiiivliiôliiiprÍNtupu:kapllol\ V \ad..k •* XVIII von dOl I eyenovy knihy jsou nazvány „M* . »»-UM .. cl- j. ,.n,l Tiazi" Der Ricscnbaumcistcr". ..Tór bci .'í^ ..H.c kostharcn BcsH. u :!lor Ciotrer". .o znamená. že se zabývají tématy a pokrývaj, tematn. ktera byla roztříděna výsc pod pořadovým, čísly 10, 11, 1, 'posuďme poskdni studn. ..Poklady bohů". Autor zaznamenává více či méně přesné analogie u mnoha detailů: zlaté vlasy přislíbené bohvni Síf se řadí po bok nádherným darům dávaným princeznám v pohádkách; loď. která má stále dobrý vítr a kterou lze složit do kapsy, nikdy neselhávající meč. prsten jako talisman bohatství, kanec sc zářícími štětinami a vůbec „předměty jednající samy od sebe" nalezneme vc všech pohádkách. Trojí pokus Lokiho - v podobě mouchy - zabránit trpaslíkovi v dmýchání do výhnč a jím vyvolané lehké poškození Tórova kladiva nacházejí tyto po pravdě řečeno trochu volné101 paralely v pohádkách:102 zajíček spí, čmelák se mu posadí na nos a on jej odežene packou, čmelák sc vrátí, spáč ho ještě jednou zaplaší, nakonec však jej čmelák píchne do nosu a zajíc se probudí; - (Grimm, tamt., 102) bčhem války mezi čtvemožci a ptáky, lišák jako záruka toho, že vítězství připadne čtvernožcům, chce ponechat ve vzduchu vztyčený ohon; ptáci však pošlou sršně, který jej bodá stále silněji pod ocasem, jednou, podruhé, potřetí; tentokrát už lišák bolest nevydrží, svěsí ocas, a čtvernožci se rozprchnou. -Tato srovnání jsou zajímavá, ale kdopak by si nevšiml, že to podstatné nám uniklo? Ukázali jsme již na jiném místě, že poklady nejsou určeny pro jakékoli bohy, ale pro starou trojici funkčních bohů, Ódina, Tóra a Frcye,103 a že jeden ze dvou výčtů104 je rovněž v úzkém vztahu ke m Z diskusí, které následovaly, si přiblížíme tu, v níž sc E. Tonnelat vyjadřuje k výkladu Nibeltingenliedu pomoci ..Märchenkundc". na základe témat jako Bärensuhn a starker Hans (Panzcr): La Chanson des Nihelungen. 1926. str. 309 nn ..Marné však hledáme vc vypraveních tak proménlivých, jako jsou lidové pohádky, pevnou kostru, celistvou zápletku poetického díla... To, co hérojská legenda pravdepodobné převzala z pohádky, jsou mnohem méné komplciní fabulace, spiše jen uréité motivy nebo nékdy pravidelná zřetézení motivů atd." 101 Ještě volnejší je navržené srovnání mezi Lokim-mouchou a vosou z jedné finské magické písné o původu železa (vosa zde vstřikuje svůj jed do vody. v níž sc bude kalit železná zbraň, a zbraň tak bude otrávena, tedy vylepšena); i- & Vrics jc právem zavrhl, The Problém o/Loki, str. 94. 102 Grimm. Kinder- und Hausmärchen, 60. G Dumézil, Naissances darches, str. 50 nn.; Tarpeia, str. 210-214. "M Ten starší. třem funkcím: kouzelný prsten avlmAm* x „cc sc zlatými s.ítinan^ Ä^.^ '"*•*.'***• i ka- ,c„ bohatství . plodnosti, ,o ^ÍS^TtfÄÄ " n°S- sc ,ak kc trem klcnotOm, kterí zhotovÄ ľ „ rovne* pro tfi úrovní funkčních bohC ""^ v Indii a na Islandu jsou výrazní odliSnŕ k i """"niy Šperků Ml aktualizovány í "Ä^SKÍSÄ ^ ku. U seznán, božských daru byL S^ÄÄ přcJímanim P^-ítO. kteří byly bízní v dobo^h" "h (prsten, d voíakne-I, , kladtvo, kterí „,yp„vč.. náležjPk Tyto „omlazovac, z sáhy memíní nepotlaíi.y ,0, c„ kritik neznI a co pohádky nemohly dodat, neboř byly naopak samy řízeny onľm pevným vudíím pr.ncpem: není jím nic jiného než klasif.kaíní systém tři funkci. I kdybychom předpokládali, že srovnávání s dvčma Grimmovými pohádkami má větší vypovídací hodnotu, než tomu ve skutečnosti je čím tato shoda vysvětluje Lokiho povahu, která je mu v příběhu přisouzena od začátku do konce? Především, proč je to Loki a nikdo jiný, kdo zde zaujímá místo čmeláka nebo sršnč? Jeho role však není vyčerpána touto epizodou: Je zde počáteční zlomyslnost (ustřihnuti vlasů Síf), následuje soutěž ve zručnosti, lehkomyslnost, s níž Loki přijme dohodu a sázku, konečně obratnost, s níž snižuje vlastní riziko a nakonec dosahuje minima, tíživého, ale přece jen minima. Legenda zkrátka předvádí psychologii Lokiho v její celistvosti, v rozsahu, jaký folkloristická studie není schopna objasnit. Čtenář učiní jistě velmi snadno kritiku stejného druhu105 i na příkladu jiných mýtů pitvaných folkloristy. Upozorním pouze na specifickou podobu, jíž debata nabyla v případě vyprávěni o narození Slcipniho. Budu stručný, protože Jan de Vries již řekl to podstatné. r-lři-Ě^^B^ V jedné brilantní studii Švédský folklorista C. W. von Sydow pri upřesňování poznámky von der Leyena ukázal, že mrzutosti, které m Případy, kdy můžeme odvodit nějaký dlouhý narativni celek prozaické hlúy od nejakého dochovaného typu pohádky, jsou vzácné. A pokud tomu tak Jc. daná pohádka jc doložena pouze jednou nebo dvakrát, takže sc musíme ptát, «1 naopak lidové vyprávění není odvozeno od skandinávského mýtu. Tak je ,0"iu možná v připadč příběhu Tjaziho a tři Ásů. Cikánský repertoár je tvořen zdobní - . . ní Jednotlivými složkami a částmi. 230 231 MIS' OHM 3 západní Evropy, ľn o ná kontinent Jde o výstavbu kostela, mlýna, hradu cesty Z otvoru na hM*»M (mostu, hráze ). Ve snaze vykonat ,cn.o ú kol človek (kněz. světce, mlynařaj. smlouvu s ďab- Z (nebo B obrcn, trollem aj.), podle níž. budc-l.d.lo dokončeno bTern jedné noc. (nebo tří...) před svítán.m (nebo než zakokrhá kohout), získává ďábel jako odmčnu duši svého zaměstnavatele (nebo duii nčkoho jiného, nebo slunce či měs.c), Udska obratnost však směřuje k tomu, aby na poslední chvíli nad ďáblem zvítězila. Často pak v takovém případe ďábel své dílo zničí, nebo u úpatí nedokončené stavby zkamení, což „připomínají" mnohé skály nebo „trosky". Nepůjdu dále do podrobnosti této debaty, kterou, opakuji, ukončil již J. de Vnes. Co však je v práci von Sy do wa nezpochybnitelné, je skutečnost, že tento „mýtus" reprodukuje ve své převážné části ne pouze náhodně sebrané a umčlc spojené motivy, jak tomu bylo v připadč mýtu o Tjazim, ale přesně a věrně určitý typ pohádky. Přesto zde nacházíme významně reziduum: kůň Svadilfari, Loki-kobyla a narození hříběte Sleipniho. Tyto prvky, jak von der Leyen poctivě zaznamenal, se v pohádce nevyskytují v žádné podobě. Aby nalezl koně, ostatně bezvýznamného, von Sydow se uchýlil k jedné jedinečné irské verzi, v níž jsou nicméně úlohy světce a ďábla vyměněny: svatý Mogue (nebo Aidan) chce postavit kostel za jednu noc s pomocí koně, který mu vozí materiál, a tentokrát ďábel zabrání dokončeni díla. Kaarle Krohn našel něco ještě lepšího; poté, co připomenul vcelku všední spojitost mezi ďáblem a koněm, nevysvětlující vůbec nic, a uvedl jednu finskou tradici, která očividně nemá s problematikou nic společného, upozornil na islandskou variantu pohádky o „Baumeisterovi", v níž se objevuje pozoruhodný kůň: jeden Islanďan, který se měl podílet na stavbě chrámu a neměl tažné zvíře, zapřáhl šedého koně, jenž samotný odvedl více namáhavé práce než všichni ostatní. V okamžiku, kdy jej zbavili břemene, však udeřil kopytem do stěny kostela a vyrazil v ní díru, kterou jtž nemohli nikdy ucpat, - byl to „vodní kůň". I tady jsme značně vzdáleni od druhé části skandinávského mýtu:'06 Loki se v ní pře- ňnl, ľ*131."4 VJ2h'cdem k tomu- *e jde o verzi islandskou a jedinečnou svého arunu. je velm. dobře možné, žc právě v tom, v čem připomíná mýtus (diaboUc- nncnil V kobylu, odlákal obrova koně od jeho služby a sám porodil o nčkol.k měsíců později osminohého Sleipniho, oře Ódinova Je nutné, abychom tuto epizodu, kterou známe výlučně z prozaické Eddy, přisoudili obrazotvornosti Snorriho a jeho školy? To je málo pravděpodobné: především, v očích Snorriho, když skládal Eddu by|o právě toto podstatné, protože líčí celý příběh o „Baumeisterol Vi" pouze kvůli jeho závěru, jen aby odpověděl na počátečni otázku: Kdo je vlastníkem koně Sleipniho a co lze o něm říci?" Navíc ono zesměšnění, zhanobení, chcete-li, které je zde přisouzeno Lokimu, jC ve shodě s rysem dobře doloženým i odjinud. Není to poprvé a naposledy, co tento bůh vystupoval jako samice. Skutečnost, že osminohý kůň" je Lokiho potomkem, je v souladu s dalším jeho dobře prokázaným rysem: ať již jako matka nebo otec, Loki přivedl do oběhu velké obludy germánské mytologie, jako byl zlý vlk Fenri nebo hrozný had. Konečně, Loki, jestliže se zde proměňuje v kobylu je jediným mezi skandinávskými bohy, kdo má neomezenou schopnost na sebe brát zvířecí podobu. Právě v té má původ ona zvláštní tradice Faerských ostrovů, kterou jsme připomenuli výše. Samozřejmě, můžeme předpokládat - lze ostatně předpokládat úplně všechno že právě na základě těchto tří autentických vlastností Lokiho (jeh° občasné femininní podoby, aspekt parens monstrorum a zvířecích inkarnací) a jejich různým kombinováním vymyslel padělatel Snorri poslední část svého díla; avšak proč bychom právě toto měli předpokládat? Předně, dvč z Lokiho vlastnosti nabývají ve skladbě originální formy, kterou nenajdeme v žádné jiné epizodě ze života" boha: nikde jinde není bůh koněm nebo kobylou, ani nepřivádí na svět monstrum prospěšné bohům. A hlavně jsme již prokázali, že Snorri není podezřelý, neprovinil se „fantazírováním", jak jej podezírali vzdělaní kritikové, neschopní se vzdát úlohy „vyšetřovatelů". Přiznejme mu jednoduše, co mu po právu náleží. V případech narození Sleipniho, jednorukého Týa nebo zavražděného Kvasiho Snorri není tvůrcem, ale s největší pravděpodobnosti svědkem. ký kůň, který je nejprve dílu příznivě nakloněn, ale nakonec je zodpovědný za Jcno neúspěch), převzala dotyčné prvky ona z mýtu, a nikoli naopak. 232 Pátá část Thiasa sykofantů („ bratrstvo pomlouvačů") Kromě vědecky zaměřených, ěasto velmi temperament i a- , sí o jednotlivých výsledcích svých výzkumu S 'ľV'í"' Thiemem o ari), musel George Dumézil také celit tomu íÍT zpochybňována „v samotném principu legitimita genetického I' k0li pouze typologického srovnávání, které jsem se pokoušel niv" nout v adekvatn.m ramc, to jest v zásadě ve vztahu k pojmu indo evropského dědictví". Odpůrci se dělí do dvou kategorií. Jedni se snažili „zkreslit, zesměšnit mou práci, aby se snadněji zbavili závěrů, které jim vadí v jejich vlastních konstrukcích". Do této kategorie patří historikové římského náboženství Herbert Rose, Henrik Wagenwoort a Kurt Latte, indologové John Brough a Jan Gonda, íránista Illja Gershevitch nebo germanista R. I. Page... Všichni prohlašovali, že dělají vědeckou kritiku. 1 když nebyli vždy upřímní, zaměřili se přece jen na obžalobu vlastních výsledků, a nikoli předpokládaných záměrů autora. Druzí se uchýlili k postupu mnohem méně příjemnému: snažili se nalézt, zejména v pracích Dumézilova mládí, nějakou rasistickou či dokonce nacionálne socialistickou inspiraci, a argumentovali faktem, že v první polovině dvacátých let byl Dumézil blízký Actionfranci-se. Arnaldo Momigliano, jehož knihy o starověkých dějinách jsou dosti známy, zahájil palbu v roce 1963, tehdy ještě poměrně diskrétně v jednom ělánku o počátcích Říma. O dvacet let později svůj výpad zopakoval, tentokrát zcela otevřeně, v článku věnovanémjyhradn Dumézilovu dílu. Můžeme se zde zejména dočíst: J***^ z roku 1939, Mythes e, Die,* des Germains, MN*0 jjg sympatií pro nacistickou kulturu." Obvinění v; narážel^ hledání „árjovských předků" dával přednost termínu „indoevropsky a pojí vyžad0valy) hrazoval společnostem v Indii a v Íránu, které jeno Prý svědčí o potlačovaném antisemitismu a"'°raunjverzálne proslulé Jako vosy na med (účast na štvanici ta ^ osobnosti, jakou byl Dumézil na konci sveno I M i a s a S Y KOFA N TÚ THIASA SYKOFANTO kdo sc k ní připojil, zajistit renomé, jaké by mu vlastní práce nenioh |y získat) se tentokrát nčkolik historiků mladší generace vrhlo d pátrání po „rasistických červech" v dumézilovské mytologii. NeiJ pátrání po „rasistických červech" v dumézilovské mytologii. Nej chutnejší útok přišel od italského historika Carla Ginzburga v článi ku sc skutečné výmluvným názvem: „Germánská mytologie a na cismus. Nad předválečnou knihou George Dumézila." Tento článek vyšel nejprve v italštině, ale Annales E. S. C. uznaly za vhodné mu zajistit další publicitu. Argumentace, vyznačující se zlou vůli, navazuje na tvrzení Momiglianiho: jestliže Maře Bloch příznivě přijal knihu Mythes et Dieux des Germains, učinil tak proto, že byl zneužit; nejenže byl Dumézil přítelem Gaxotty, jak uvedl již Momiglj-ano, ale mimo jiné byl také v úzkých stycích s Cailloisem, jehož názory byly ještě pochybnější... Několik mnohem méně významných autorů se připojilo k tomuto chóru, zejména francouzský archeolog Alain Schnapp, vyznavač značně zmateného marxismu, a americký historik Bruče Lincoln, jehož učitelem byl Mircea Elia-de (Dumézilův věrný přítel po celých čtyřicet let), a který využil úmrtí svého mistra k vyřízení starého účtu: Lincoln jako mladý vědec poslal své první články Dumézilovi, který udělal nesmírnou chybu, že je neshledal geniálními... Dumézil se vždy utkával se svými odpůrci bez jakékoli změkči-losti a dokonce s jistou bujarostí. John Brough, Paul Thieme, Jan Gonda a několik dalších badatelů si plně zasloužili podrobné odpovědi opepřené jízlivou ironií a přiměřené vážnosti urážky. Vůči Momiglianovi zachoval Dumézil zprvu mlčení, dokud jej výpad z roku 1983 nedonutil vzdát se zdrženlivosti. V článku „Une idylle de vmgt ans" (uveřejněném v knize La Courtisane et les Seigneurs cobres) ostře odpověděl tomuto „Fouquier-Tinvillovi převlečenému za Rollina" a - aby se vyhnul jakékoli dvojznačnosti - publikoval znovu pasáže, o které se Momigliano opíral, čímž jej obvinil z .politického fantazírování" (zkoumání vazeb mezi první a třetí nkc, kterému se Dumézil věnoval ve čtyřicátých letech, podle neho_ odpovídalo jakési „vágně marxisticky pojímané fázi, v níž z tezí kí"1""11 POdíl na Výk0nu svrchovanosti") a zkreslení jedné děl okle-°xľ0mÍ8lÍano uvedl jako příklad. Ginzburgovi odpovč- tato reakce zahanbila útočníka (Dumézil měl ve G'DUmé2Í1' RéP°"se " Carlo Ginzburg, in: Annales E. S. C 5, 1985. vém archívu určitou munici, zejména blahopřejné dopisy od L Blocha a É. Benvenista) i časopis, který Ginzburgovu stať uve-"ei'nil (překladatel změnil smysl jedné důležité pasáže). Dumézil ľ amý3lcl zaslat souhrnnou odpověď „gangu" nactiutrhaču, které nakonec nazýval „thiasou sykofantú",108 ale na to již mu nezbyl čas.109 1 Text, který následuje, byl umístěn na závěr knihy UHéritage • do-européen á Rome z roku 1949. Když byl znovu uveřejnčn '"třicet pět let později s vysvětlujícími poznámkami v knize L Oub- °H de ľhomme et l'Honneur des dieux, ukázalo se, že má obecný dosah. ..udavaCi". ..pomlouvá* knlzc^/-'/^ m Viz upřesnil DidicraWon hon, 1992. 39 VIII PRO DOMO REVISITED Připadá mi zábavné znovu zde publikovat obhajobu, která uzavírala první bilanci mých tehdy ještč poničme chudých římských studií, po deseti letech od jejich „startu" v roce 1938."° Co do obsahu bylo třeba změnit jen málo: upozorním na tyto věci krátkými poznámkami. Jiné poznámky připomenou „klima", v němž jsme tehdy žili, a vysvětlí i vznik iluzí, kterým jsme tehdy podlehli. Tak vypadá stav bádání po deseti letech. Stav, který je, jak již bylo řečeno, jen a jen provizorní. Otevřela se nová badatelská pole, byly objeveny archaické formy, kterých jsme se spěšně chopili, inventarizovali je a pracuje se na jejich vzájemných souvislostech. Ale na místech, kam ještě ani nepomýšlíme kopnout krumpáčem, možná dřímají pozoruhodné relikty; možná, že vše, co vidíme, ještě změní smysl, aby nalezlo své místo v rozsáhlejším a odlišně uspořádaném celku. Přinejmenším toho však vidíme dost, abychom se ujistili, že to není ani fata morgana ani neodpodstatněná konstrukce. Těm, kteří chtějí tolik diskutovat, musíme adresovat dvě naléhavé prosby. Především, aby neztráceli ze zřetele vzájemnost všech těchto výzkumů, a to na jakékoli úrovni: theologie, historie legend, historie institucí. Dále aby - v případě že odmítnou výklad indoev-ropským dědictvím - rozpoznali a uznali jako svou povinnost podat jiné vysvětlení prostřednictvím svých vlastních hypotéz, a aby v každém případě vzali na vědomí všechna římská fakta, která zde byla shromážděna, a všechny analogie, které zde byly zjištěny mezi m.em,Indií a Skandinávií.'" Jinými slovy, aby cítili, že jde jen o jeden problém a věděli, že už se tohoto problému nezbaví tím, že JeJ Poprou. v anľl^vM ^ Zřejmé neJ^itečnéjí stručně a s naprostým klidem J^^^mbé omyly v obecném hodnocení této práce, ul b^"'1, 1 'Hérila& "do-européen á Rome, 1949, str. 237-254. analogie'"nee^j^1 & žc **P „římské skutečnosti" se nesbíhají a žc tyto 240 k nimž už mnohokrát došlo, a také néktcré odporu, jdoucího až k nepřátelství, se kterým se ~tlľ< UdÍVUJÍdho odborníků na římskou problematiku.''* U nékter*ch Je zvláštní, žc dvě skupiny odpůrců fnrm..i ■■ , . jsou zjemní protivé ÄÍÄJffiíS ler Mars Quirinus takříkajíc objevuje Ameriku n!i7 i""" v JCHo tnstíUtcícH, „ístoríí poetku »Í*Ä je tomu tak Je tomu tak až příliš, ak by tomu mělo být jinak, jestliže jde o všeobecnou podmínku kolektivního života a pravděpodobné i myšlení jestliže každá lidská skupina musí, nechce-li zahynout, praktický zajistit a smířit funkce politicko-náboženské svrchovanosti, bojovnícke síly a produktivity? Takže jakým právem lze, tváří v tvář těmto římským faktům, a to i v případě, že Indie, Írán, Skandinávie atd. vykazují analogická fakta, učinit závěr o nějakém indoevrop-ském dědictví? Podle druhých naopak řada Jupiter Mars Quirinus spatřuje v Římě věci, které tam nejsou. Kdyby tam byly, přece by se to vědělo: během dvou tisíc let, co je tento problém otevřen a dán k dispozici neúnavným učencům a pronikavým kritikům, by přece nebyla promeškána příležitost si jich všimnout. Soubor faktů, na které se přišlo až ve dvacátém století, je už tím dokonce podezřelý. Ještě před deseti lety měli historikové Říma bezpochyby dobré důvody, proč odmítali vědět, kým Quirinus, původní Quirinus byl doopravdy: přestaly tyto důvody platit? Dříve nikdo nezdůraznil řídící schéma celého legendárního líčení, od únosu Sab.nek až po přičlenění Sabinu: není to prostě proto, že toto senem*i neextuj nebo přinejmenším nemá význam, který mu novy ^jykWu přisoudil? navzdory dílu Propertia nebo rozpoznána funkční hodnota, která b ^ ' g°" ' *P tak'iak t0 d6,5i■ ^ ~L J historického dopadu? nodnoty> nných ^ritíWw z první skupiny můžeme předložit nékolik obra PrjetjCasné* že védomí a explicitní trojčlenné dělení společnosti nebo řídící části společnosti115 na kněze, válečníky a zemédčlee není vlastní pouze indoevropskému svčtu. Přesto je ale skutečností, že takový způsob organizace nemá natolik univerzální povahu, jakou mnozí předpokládají. V celé řadě populací na všech kontinentech jsou samozřejmě zajišťovány tři funkce odpovídající tomuto typu členění, protože není možné, že by jinak přežily; činí to však, aniž si to uvědomují a aniž každé z nich přidělí zvláštní orgán - řídící nebo výkonný. Podívejme se například na sibiřské národy, na archaické kočovné nebo dokonce někdy i usedlé Semity. U prvních sice existují šamani, ale jen jako specializovaní řemeslníci a turecký nebo mongolský jezdec by s obtížemi odpovídal na otázku, zda je spíše pastevec nebo loupeživý nájezdník. V bibli, v těchto textech obsahujících hlubokou a neustále obnovovanou reflexi společenského života a rytmů světa, bychom zřejmě marně hledali dialektický výraz nebo metaforu systému tří funkcí, ať už z hlediska Boha nebo z hlediska lidí;116 to, co ovládá ideologii, je spíše pocit omni-valence - zprostředkované Boží vůlí - každého tvora a ekvivalence všech: malý pastýř David zabíjí ,pelištejského4 přeborníka na bitevní linii a záhy bude pomazaným Hospodinovým."7 Čína, sevřená logic Srv. Idées romaines, str. 209-223, a Esquisse, 75, in: L Vubli de ľhom- o z2sjC ménč přesné" 0statne nemám žádnou předem danou představu k iľí °rganizaci' ^i u Indoevropanů ne. Dobrá formulace je v Úvodu vokamVľ ľ/*' str ,5: -Určitého rozhodujícího pokroku jsem dosáhl giťnl ľ^dyjSCm n6kdy ko,em rok" »950 rozpoznal, že .trojčlenná idcolo-indického T"' d°Prová«na reálným rozdelením této společnost, podle )*nZ2 \* mŮŽC na°Pak *™> kde ji zjistíme, být jen ideálem (jú^ *5ttSKfS nCbyla) 3 *°ven prostředkem analýzy a interp^ ^^W« z* i^oa Ží.VOt ,Ídí- PľCStÍŽ ÍndÍCkýcH ^ tCdy P *+*S£ J°hnCm B^ghcm, přetišténou v MytheelÉpop^ 1,7 Biblicko 361,3 Bsqvtae. 50. in: La Courtisane..., str. 239-/ Váno^o "naznačuje, že by Davidovo povýšení bylo P** Pnapř,C tfcmi funkčními úrovněmi. goriích, staví béžné ve společnostta"ktkz v «» a zemí, proti sobé pouze panovníka iodÍtS"!^ élenila do velkého množství ^^^^1 Kin1? p adat za Zák,adní Ä£ ný maj zaci UZCI11INO. Vycházíme-li z rozsáhlé části národů, kterou znali již starověcí iton konstatujeme velm, přesné, že védomý a explicitní trojč.en-i systém11' se vyskytoval pouze v civilizacích, které nepopiratelné iajf silnou indocvropskou složku, například v Persii, nebo v civili-Mvích, jako byla lýdská,119 které pravé zažily okupaci a silný vliv Indoevropanů. Egypt není výjimkou: jestliže tam Hérodotos, Tima-ios, Diodóros uvádějí trojčlennost, nemáme žádný důvod jim nevěřit; není však ani žádný důvod podceňovat skutečnost, že hovořili o Egyptu upadajícím, který byl po invazích částečně indoevrop-ských „mořských národů" vystaven dobytí, správě a „proselytismu" Achaimenovců, skutečnost, že v čistě egyptských dokumentech, které předcházely těmto těžkým zkouškám, nic nenaznačuje, že by existovala nějaká trojčlenná organizace nebo ideologie.120 Pokud se tedy přidržíme tzv. klasických antických národů, je nepravděpodobné, že by Řím, v míře, ve které vykazuje stopy určitého trojčlenného pojetí světa a společnosti, za ně vděčil vlivu neindoevropského Středomoří, ale naopak je pravděpodobné, že za ně vděčí přímo své minulosti, svému indoevropskému prvku. Tvrzení, že trojčlenná ideologie je v povaze věcí. je věrohodné a zřejmě správně vystihuje jednu z příčin nepopiratelného dočasný ho úspěchu indoevropanů, totiž že si lépe nadané společnosti uvědomili toto P'™fn" tivního života;121 není bezpochyby náhoda, ie -^jjg úspěchů nebo velkých r^g^SS naší Evropy spočívají najasnych a prostých znovu Upřesnění: věe"u7ě nebo bez vyjádření £^ ~* , dt 1» Lýdský příklad je nevhodng*Jg přcVládá určité rozdéleni / Uomml.. a navzdory Héro oUjv, ( M Jg * . dva vy*, bez vů: tři nižší, které vyjmenovává (^r<,/a"y' k niko|, tři. specifkace; v každém případe je „, 'ípadcjelopčtpo.--. jr 343 121 ti). ..třídy", které jsou éas.o ..formám.. 243 tiiiasa sy kofantů rcho archetypu, jak tomu říká Šťastně Mircca Eliade: tři stavy ÍncS rnonarch-c (knc* šlechta třetí stav),- tři ^ soukolí sovětského Ruska (strana a policie. Rudá armáda, děIn(n a rolnic.) a nacistického Německa (Partei a policie, Wehrmacht Ar hcitsfront) vytvářely nebo vytvářej, stroje, jejichž výkonnost je nezpochybnitelná.'23 Tato přirozená povaha nas presto nezbavuje povinnosti prozkoumat v každém případě, kde můžeme trojčlennost pozorovat, zvláštní formy, které na sebe bere. Otcovství rovněž odpovídá povaze věci a ve velkém počtu společností dalo vznik statutu otcovské moci-„velkou patriarchálni rodinu" můžeme sledovat v mnoha zemích; řekne snad někdo, že potestas římského patris, římský systém otcovství, jen proto, že je pouze zvláštním případem faktů značně rozšířených po světě, si nezaslouží, aby byl studován odděleně a komparativně? Právě naopak: musíme jej uvnitř rodu definovat jako druh a postarat se o to, aby mu bylo určeno místo ve vztahu k ostatním druhům stejného rodu; a pokud během tohoto výzkumu zaznamenáme například, že nomenklatura římské rodiny v tom, co říká a co neříká, nabízí početné, pozoruhodné a systematické shody s nomenklaturou rodiny indické, řecké, arménské, slovanské, germánské atd., získáme podklad, abychom mohli hovořit o určitém indoevropském druhu „velké patriarchální rodiny"124 a jeho derivát, římská gens, bude muset být definována již ne typologický, ale geneticky, počínaje125 oním indoevropským druhem, který byl vymezen srovnáváním. Jean Bataty6 Geo™"čnjc^noduchý P° uveřejnění manifestu, jehož autorem je a za nimi též nckwf í* C,audc Carozzi. Daniel Dubuisson, Batany sám u^^^^ss:2s v knize apo"°n m48'ín: mu. PrestľcTis"uicŽľt-rX'SlÍCtí kľitici vzncsli "ámitky proti tomuto paralclis-nost« jakékoli- hlaCni * LPUVod a osPravcd,néní tří úrovní sovětské spolcč-Ívlády (O, Krasnaia 7° ľ n°VÍny jsou Pravda a kvestija, orgány strany že MomÍ£U.„ľ í' ľ"1""' ,ist (,l>- Trud> ekonomický orgán (III). ^^k^^^^ v°mt0 odstavci sPatřovat n4Jaký projcv mé \u>['L'0ubli delhomme ) * ZdC zmínčnýcn rcžimů (srV- E$qUl$' *969. str. 205-276.Cn,StC' U Vocahu'oire des institutions indo-européennes, \, 125 na v VIII PRODOMOREVISiTto Totéž platí pro trojčlennost. Netvrdil jsem zde že hv k , polem Indocvropanů. Pouze jsem upřesnil TcLl l V ^ reprezentace, občas vskutku velmi Spe 1 T/l ° ^Tf: brala nebo které jjffi gj* evropských národu. To co prapůvodní Řím pozorovateli nTbíz není .zolovaná, hola, abstraktní pouhá idea trojčlennosti, jsou to m.mo jiné, kolem teto ideje, především indoevropské technické termíny v nichž se přímo vyjadřuje (trojí flamomum-™ Jupiter; Mauors-Quirinus z *co-uir-í-no-\ a obecně celý politicko-náboženský slovník, na jehož těsnou příbuznost s indoíránským ukázal Vendryes a který následkem toho naznačuje a priori, že politicko-náboženská struktura nejstaršího Říma, počínaje dobou regni, byla z velké části indoevropská. Jsou to dále ve velkém množství theologické, legendární a institucionální rysy, které obohacují nebo zpřesňuji ideu trojčlennosti, a z nichž některé jsou natolik jedinečné, že jejich shoda s homologickými indickými nebo skandinávskými rysy nemůže být náhodná.128 Například první funkce je u Indoevropanů dvojčlenná a tato dvojčlennost se občas projevuje v neočekávané podobě: příběh dvou zachránců Říma, jednookého Cocla a jednorukého Scaevoly,129 obsahuje stejnou symboliku a stejné vztahy jako příběh germánských bohů první funkce, Ódina, který má jen jedno oko, a Týa, který ztratil pravici při jednom právnickém aktu;"0 zatím stále jen čekáme, zda tento diptych, který má obdoby v Irsku a v Indii,"' bude zaznamenán i jinde než u Indoevropanů. v Mexiku nebo v Polynésii nebo v Dahome. na některém z míst, kde "J^T* funkcí více či méně zřetelně projevila Stejně tak »j**5J mimo indoevropský svět se nesety s gggj ření trojčlenné společnosti, jak je patrno z výprave ^^ľpokud Jde o ra,S'° «T by bylo l^\^Z^mtm nadá, Zo připodob- 127 Sblížení flamen-hrahman (branman) v né, ale není to vůbec důležité. indorománského" výzkumu, které ne Í2H Viz též všechny pozdéjäí výsledky ...ndoron všechny souvisely s trojčlennou pjlls Kltlll,s ...cW! dn* 129 Tak v historii"; v theologu to jsou Jup vc|k(Jho sp0|cCn ka. ztratí, až na A flamena Dia.is vle v. J*,* in: L VutU * iw Viz diskuse nad výhradám. R. ľhonune... - .-—OaSavitrjezbavena rukou 126 Stále táž v „trojčlennosti ••Počínaje" nikoľ i n6JSl'ch faktorech. ' SamozřcJ™é spontánní lineární evolucí, nezávislou homme... „. a ;c slepý a .32 Bylo by lépe říci. pro kl.d R ' mezi mezi mezi Asy a Vany. Romulcm a Sabiny. Indrou a Ašvi„y. Stej , ^dským pojmem viM devas a ř mskyrn poJmcm w * ozdilcnim vídských bohu do fl[farifefdh skupin (33 ^ ',0)" 3 nebo 3 x 11) a rozdélcn.m funkíní charakterizovaný 1 ' ,_____,po Titipnupsdolcům ínodle nlrnln^o** _ - (3 x 10) + 3 neoo j a ../« ——-.......-...w.k. ^narakterizovaň • ľ Ramnes.Lueens* Tnienses do kuní (podle okolností na (3 x i0w, nebo na 3 x H, tento potrojný a desetinný římský systém vyt J jednotky o 33 členech)134 jsou patrné přesné shody, které jistě „ způsobila „přirozenost věcí". Právě v tom spočívá zároveň osprav* dlnění a zároveň materiál komparativního úsilí omezeného na ind* evropský svět. Nevylučuje to přirozeně nutnost ani možnost io obecného srovnávacího studia trojčlennosti nanW* S evropsKy »vC......—j- - ..uu.usi ani možnost určitého obecného srovnávacího studia trojčlennosti napříč světem a možná je to jeho určitou předběžnou podmínkou - spolu s mnoha jinými podobnými genetickými studiemi, které je nutno podniknout v nejrůznějších oblastech světa. Odpověď druhé skupině kritiků je obtížnější: jak donutit vidět někoho, kdo nevidí a kdo často ani vidět nechce? Můžeme samozřejmě opakovat, například o „záhadě" Quirina, že analogie skandinávských a indických trojic a fonetické vysvětlení, které právě podal É. Benveniste o umbrijském homologovi Quirina,135 jsou pozoruhodná „fakta", která nebyla k dispozici před dvěma tisíci ani před deseti lety. Mohli bychom také dodat, že studium povinností flaminis Quirinalis nebylo zdaleka ještě provedeno objektivně, ale vždycky v závislosti na určitých hypotézách;136 obecněji, že po dva tisíce let, pokud jde o počátky Říma, věda žije pouze koncepcemi, které se shodují a které se mylně shodují zvláště v tom, že neberou v úvahu skutečnost, že Řím byl založen Indoevropany obdařenými již určitou minulostí;137 že za těchto podmínek není překvapující, že J*isLin °lá2CC fada VČCI z knihy JuP'ter Mars Quirínus> IV' ,948, tchdvi.I.V Stíle plati' samozfcjmě s výjimkou „historie", kterou jsem se SDoliľt rckonstruovat. a s výjimkou toho. co jsem tehdy ještč nazýval «eV str ? K°oí,raXÍ'"- Shmul JSCm t0 Práve 0 dvacct let P02*® v ,dées MykeeiÉnn]i ,° višvédévás a Jejich epické transpozici do Dranpadéja viz ij4 T P ' ■»str 246-249. str. iM.pozfusTMó?5^ * **** zarážcJící: JuPiter Mars Quirlnm ,V* ^ktcI'lTduľ1' Bcnve™tc nezávisle znovuobjevil interpretaci V. Pisanj; výtôžck z objevím? P0vširnnutí- K "guviu a jeho božské trojici viz nyní můj indo-eZn, "Z,a dd Ninno okamžitč si smetánka učen- JcštčrnoľneľJí" "íy! Zázracný pokrok informatiky vytvoří možná nějaký U5 J ekv'valent oněch „vyučovacích technik" a „učebnic". *>y ^otľop^ moudřeJ§í do"fet v nějakou vzdálenou renesanci, bezpochy- 250 viii. pro domo revisited slucih nhovčáttorovi la,k očividnč *l^Ä^^Ätlw poslucháčstvo muže za těchto podmínek očekávat komparat sta vzhledem k tomu, že mus, ovládat na dvacet jazyků a orientovat se v príslušných filologiích, jak by mohl být v každé z nich stejně dokonalý, agilní a ještě obeznámený s posledními výkřiky módy jako ti badatelé, kteří věnují veškerý svůj čas pouze jedné z nich'' Dokonce i v latině mu unikne opačný význam; nebude citovat to pravé vydání, nezvolí tu nejlepší variantu, neodvolá se na všeobecně známou a proslulou diskusi. Nikdo ho tudíž nebude poslouchat: škola, lhostejná k tomu, co nevídaného nebo plodného přináší, si ho dopředu označí cejchem, jimž po generace bývají z dobré společnosti vylučováni ti, kteří špatně znají to, co je dobré znát předem. Podrobnosti forem, které na sebe bere tento současně pochopitelný a politováníhodný odpor, jsou málo důležité. Jsou ostatně nesmíme rozmanité - od naivní karikatury až po vědomé a bolestné ignorování jakékoli pozornosti. Až jednou budou středem zájmu jen jako anekdoty, bude docela zábavné zveřejnit o těchto počátečních bojích nějakou malou „Bílou knihu". Budeme tak moci odkázat její jednotlivé prvky mladším.146 Abych neztrácel ze zřetele současnost, měl bych možná hrdč poznamenat, že výzkumy jako tyto jsou vzdáleny tomu, aby poškodily majestát Říma a prestiž římských studií, ale naopak j.m slouz. tím, že dávají vyniknout skutečné velikosti a originální výlučnost, civilizace, která se utvářela na břehu Tiberu, že ncvzmkla z mecho. že sama nestvořila úplně všechno? Podivná nem, lost! fc.ni, s o- ; /ých kast. Pod -„kého „unes maiores, m#»^Jenských a nábožen-dědictví, vyvinul ftím systém občanskycn, j ----„ 7 S in • L Vubli le l Honíme... v zá- Samozřejmé to neudělám. Esqatm 75. in. sadč stačí. ^ Správná formulace by .47 Pozůstatek neodbytné ^^^^m^^' mčla být: „z ideálního modelu společnosti 2SI k t* ianores. s novým typcm myílenl a jednání, který Ř(mu fi StfS nadvládu nad Sčerním; svůdnou a barbars^ " „ofvornos. předku přetav,! do nádherné poutavé a poucné n4. „Historie; budoucím generac.m Řím předložtl téměř vérohodné S^SU ""la nebo Mucú, Scaevo.y, v ka.dém pf,^ Z,Jé a patetické, a přitom východiskem byly představy, které co se Suchovně nazývá skandinávský „zázračný dvůr". To vše a mnoho dalších inovací a transmutací podobného ražení a podobné šíře zajišťují tomuto národu v galerii intelektuálních úspěchů lidstva stejně privilegované místo, jaké zaujal v politickém vývoji světa. Podíváme-li se na to vše ze vzdělávacího hlediska - které je a zůstane jednou z těch oblastí péče, na něž mistři klasické vzdělanosti mohou být právem pyšní, - vidíme dobře, co pedagogika tímto novým osvětlením římských počátků získá, ale nevidíme, co by jím měla ztratit. Exempla zůstanou vždy exempla, působivá svou vznešeností a krásou, nikoli svou pravdivostí: cožpak během dvou tisíců let mnoho školáků a školaček skutečně věřilo, že protivník Curiatiů, že hrdinové a hrdinky války proti Porsennovi udělali doopravdy to, co sám Titus Livius vypráví s očividnými rozpaky? Jakým obohacením by naopak mohla být pro mladé mozky možnost osahat si, prozkoumat záhadné mechanismy, které způsobují, že z jedné a téže prehistorické ideologie mohl Zarathuštra vytvořit abstraktní a filosofující theologii, Skandinávci zálibně monstrózní božské legendy a Řím historii svých vlastních počátků! Výsledek této alchymie tím neztratí nic ze své šťavnatosti ani ze své síly, ale to, co objevujeme, co budeme moci ukázat mladým humanistům ze samotné alchymie, obsahuje cenná poučení o úplně jiné věci: o staleté práci, které již lidský duch podrobuje své tradice, o genezi a o stárnutí systémů, jež uskutečňuje.148 Pokud jde o samotnou komparativní práci, je třeba vůbec zmiňovat, jakých nesmírných služeb se může nadít od „oddělených klasic- -h í!1°logii"'jakmi,e zaměří svou pozornost na problémy, které Pred ně komparativní studium staví? Nastane to, co se děje už po tři cuľnTd \JaZykovědé: srovnávací indoevropská gramatika pokro-P edevsím zásluhou „srovnávací gramatiky sanskrtu", „srovná- Wcholo^ aL^81" m°h0u b* obJcvy * 1« 1938 až 1984 užitečné i pro viii. pro domo revisited vací gramatiky řečtiny", srovnávací gramatiky latiny" atd., to znamená díky komparativním studiím distributivně soustfcdenýľ-nebo rozptýleným - na každý z jazyků této rodiny a rozvíienvm indology nebo hellénisty nebo latiníky atd., vyškolenými v užívání nových metod. Stejně tak, jakmile se i učitelé římské filologie a římských dějin otevřou těmto metodám a začnou je sami uplatňovat, převezmou na sebe úkol odpovědět na otázky, jimiž se dnes může zabývat pouze „čistá komparatistika".'49 A pokročí v ném s takovou jistotou a úspěchem, že se tento esej stane rychle zastaralým. Pro průkopníky však není příjemnější odměny než nalézt stoupence a být překonán. Když jsem před přepsáním znovu pročítal svou starou přednášku, měl jsem občas dojem, že ony uhlazené námitky ve mně vyvolávaly již v době, kdy jsem byl ještě v plné síle, zklamání a netrpělivost. Při psaní tří polemik, které ji budou nyní předcházet, kdy jsem uváděl na pravou míru takové množství překroucené látky, mých myšlenek a dokonce i samotné historie studia, jsem byl téměř podrážděný. Je-li tomu tak, omlouvám se svým čtenářům i odpůrcům a zvu je k úvaze o dvou stránkách z díla jednoho velkého filosofa, který již není mnoho citován, bezpochyby proto, že odvážné spojil svůj postup s počátky relativistické revoluce, a také proto, že panta rhei. Dokonce i v matematice, říká Emile Meyerson,1" je třeba byt občas Galoisem nebo Laplacem, aby člověk okamžitě akceptoval důkaz, aby se nechal uchvátit a přesvědčit tím, co je „zřejmé . A t.m spíše i ve všem ostatním: Již dříve se nám. jak se domníváme, podařilo prokázat, že je lomu távéZki mimo Mas, matematiky, a L pasáž zopakovat: ££ potom hovořit o totožnost, m z, pne nou fl m jsem dírou v okenici vstouplo ,msinostipop U m Prošlé stent dokazoía, že ma a spatřil spektrum. Vy nu udee£ ^ Rád bílé světlo lámané prizmatem zrodilo m. Nejml.dSf generace o^onjlkl na In *. « ■ ^ 5kolu., v plné préci a moudfe se vyhýbaj! tomu. aby y „,.544-346. m É. Megerso, Du * * §§ 339-342. thiasa sykofantü •„, uyčiim pod podmínkou, že se nebudete snažit mě přesvědčit ľ „ to totéž, že bílé světlo plus prizma rovná se spektrum. Tomu „eívěřim nikdy, stejně tak jako neuvěřím že se nic nestalo při oxidaci rtuti. Vím dobře, že zde zadna identita není. že došlo lněčemu, bez čeho byste se netrápili s výkladem".^ Tady opět nezbytnost demonstrace jasné dokazuje, že totožnost nemůže existovat předem. . 340. Žádný důkaz si nevynucuje souhlas. Z toho plyne, že proti občas výslovně hlásanému, ale nejčastěji mlčky sdílenému názoru nestačí mít důkaz, který by si vynutil absolutní souhlas: je třeba, aby ten, kterého chceme přesvědčit, souhlasil s tím. že spolu s námi učiní ten nezbytný skok. který tvoři podstatu každého usuzováni, to znamená, aby spolu s námi projevil souhlas ohledné rozdílů, které hodláme ponechat stranou. 341. Řeč vnější a řeč vnitřní. Aristoteles řekl: ..Podobnéjako sám sylogismus, ani demonstrace se neobrací k vnějšímu uvažováni, ale k úsudku, který dli v duši." A Henri Poincarépíšepřibližné ve stejném smyslu: „Zrozporu se vždy lze vymanit, řekl bych, pomocí rozlišení. " Tak logický důkaz, který je současné i způsobem výkladu, poskytuje pouze argumenty, na nichž může být založeno přesvědčení. Důkaz musí na prvním místě sloužit k tomu, aby přesvědčil nás samotné, aby nás ujistil, že jsme při svém myšlenkovém postupu nesešli ze správné cesty. Jeho úspěch u ostatních je neskonale více věcí náhody. A to nejcennější pro nás, Věčné studenty: 342. Dobrá vůle a důvěra To je to, co vysvětluje dobře známou roli, jakou v diskusích hraje dobrá vůle protivníka, kterou jsme bohužel příliš často ochotni Pokládat za důvěru, zejména jde-li o názory, na nichž příliš lpíme, ypujčime-li si rozšířené právnické rčení: volenti non fit iniuria, muzeme prohlásit, nolenti non fit demonstratio. Ve společenství matematiků, u nichž proces nezbytného rozlišení mezi totožným. erej€ mtno ««* a rozdílným, jež je třeba odmítnout, je. jak 151 Týž, La Deduction relat iviste, str. 321. 254 na- vili. PRO DOMO revisited jsme viděli, řízen přesnými pravidly, plati, že jakmile je dobrý důkaz nalezen a vhodné vyložen (to znamená bez príliš velkých skoku), ma jedinec o průměrné inteligenci, pochopil-li dosah da ných pravidel, možnost se přesvědčit, že dedukce je správná A protože se jedná o abstraktní myšleni, do něhož obecně osobni zájem nemůže zasahovat, jsme oprávněni, pokud je odpůrce i dále umíněný, pochybovat o síle jeho intelektu. V oblasti mimo matematiku hraje dobrá vůle daleko výraznější roli a hmotné i duchovní zájmy v ni vystupuji silné do popředí. Nikdo z nás nesmi být proto překvapen, když vidí, jak druzí odmítají teze. které jemu připadají elementární a podložené. Není vždy jednoduché přesvědčit ani sebe sama. Vzpomeňme si. jaké problémy jsme kdysi měli při pochopeni matematických vývodů, které se nám nyní zdají až dětsky jednoduché. Pokud se týče našich bližních, nemůžeme udělat nic jiného, než že jim poskytneme nezbytné údaje, aby se, pokud o to stoji, přesvědčili sami. Žádné úsilí -as tímto konstatováním se musíme smířit - nám totiž neumožní jim doopravdy předat nedotčený obsah naši mysli tak, aby do něj pronikli, byť se nám zdál sebejednodušši. Je tomu tak proto že se nemůžeme vyjádřit jinak než prostřednictvím jazyka, který, ve snaze o soulad s požadavky logiky, naše myšleni nechává ustrnout, a tím je i deformuje. Nemohu eitovat úplně vše, a proto přeskočím k jednomu ze závěrů (str. 548, § 344): 255 MllTO ZAvfcRu_LUD(Jg scientiae Místo závěru LUDUS SCIENTIAE Gcorges Dumézil často zdůrazňoval, že jeho závěry nejsou konečné a neměnné. Jeden odpůrce z toho vytěžil během značně ostré výměny názorů, která se odehrála při Dumézilově zvolení do Collěge de France, následující argument: „Pan Dumézil má dva druhy názorů: jednak ty, kterých se musel vzdát, a pak ty, na nichž trvá, a z toho plynou nekonečné polemiky." V předmluvě k reedici knihy La Čité antique od Fustela de Coulanges Dumézil proti sobě postavil dva typy vědců: ty, kteří za žádnou cenu neustoupí ze svých pozic, a ty, kteří se neustále opravují, podle toho, jak postupuje bádání. Fustel, který prohlásil o svém opus magnum: „Všechno je tady", náležel do první kategorie. Dumézil se rozhodně řadil do druhé skupiny a své dílo vymezil jako „dlouhou řadu pokání". Znovu potvrdil tento názor v závěru své přednášky, když přebíral šavli akademika. Vykládal tehdy, jak v šestém ročníku málem propadl z latiny kvůli sporu s ředitelem střední školy. Tento incident měl dva důsledky. Prvním bylo to, že jeho latina nebyla bezvadná. A toto bylo tím druhým: Druhý důsledek rizika, kterému jsem se před dvaašedesáti lety v pracovně pana Vosgiena vědomé vystavil, vás překvapí méně: je totiž z oblasti nejtriviálnější psychologie. Přičítám mu alespoň svůj velmi silný pocit, že celý můj intelektuální život, veškeré moje studium bylo jen hrou a že jsem byl po celou dobu pouze zatvrzelým hračem s trochou štěstí. Náš drahý Roger Caillois v knize, s níž vystoupil na tomto místě a na které nebylo shledáno chyby, rozdělil ry, veškeré herní aktivity, do čtyř tříd: alea, hra založená na náho-_°8°n> hra spjatá se soutěžením, mimikry, hra napodobováním, vím Hl3 hClÍX' hra Založená na vzrušení, závrati, skutečném výzva h n"1'Judn°dUCh0St tohoto obrazu mi vždv Popadala jako vymvkalľnVíľ/ aby°h po ce,é dnv h,edal hru. ktera bv SC m se mu nevymíká^ 2 T C^°lS VČr°hodné Prokáza1' U ™ °" 'Mim bádá dne jSem mu navrhl Jako Pátou kateSorU ' výzkum vedoucí k rozřešení starých problémů. 256 Neodmítl herní povahu studia, ale prohlásil všech čtyř kategorií, a nikoli kategorie nov náh^ * ^ hCr současníky i předchůdci, imitace mistrů v obon ' * poskytované rodícím se řešením, to vše tam bľJľ' ľ?^ P°téŠCní jenže, pravil, nezůstává nic, co by o aved.tv f**" na,CZncme-ho zvláštního oddílu. Nicméně olZ^t ^ ní, přece jen představuje hru Z ^ hovořil o vědách o ecně, o exaktních ani ojiných dľsciplínách dokonce am ne o společenských oborech: držím se své malé obíasti svého srovnávacího studia indoevropských ideologií. Je totiž pravda, že toto studium je především hravé v tom smyslu, že se v ném setkáme se stejnými prvky hry jako u čtyř kanonických forem vymezených Cailloisem: šťastná náhoda textu nalezeného ve vhodný okamžik, soutěžení, dokonce i polemika, napodobování nebo inspirace, a též závrať, opojení z náhle vyvstalého výkladu. Je zde však ještě něco navíc, dokonce dva vzájemně související rysy, které ze studia činí určitý autonomní druh hry. Především, je to hra, v níž se dá snadno prohrát, pokud trváte na nějaké hlouposti, ale nelze v ní nikdy definitivně zvítězit. Jinak řečeno, i když vyhráváte, tj. přijdete s přijatelným řešením nějakého důležitého a již dříve známého problému, nezískáte to, co byste mohli očekávat. Ať děláte co děláte, vstupujete tím jen do hry, měníte ji a komplikujete: buď se vaše řešení ukáže záhy neúplné nebo bude jen zvláštním případem něčeho, co cítíte, ale na co nemáte definitivní odpověď, nebo z vaší teze vyplynou důsledky, které zpětným nárazem dříve nebo později pozmění údaje, na nichž jste ji původně založili. Druhou vlastnosti studia, ludi scientiae. je, že se ho ueastn sou-íasné jak jedinec, příslušník určité generace, tak jeho pmsned-nic.vím i celý sled generací. U vedeckého oboru n,^ vW.no» uvést jméno prvního představitele, ale n,koh jeho z prostého důvodu, že výzkumná práce ™<^£™miim méte si jména, která jsou vyryta na mc*i os.h^ náležej oteum-z kladatelím: již ani stránka '^J^ k,erý uvedl stála, mytologie Maxe Mullerazastaralaa,Mhel Brea,,^ a přednášel srovnávací 8^^" "ho „is|edovníki v lingvisto, co je ne-li omegou, tedy >"'f°"f° pT0 „é byly jejich tice - princip zákona hláskových mén A p P ^ úspechy zřejmé a byli jimi nadšeni, a dnes oy 257 nčno M|SlO / ÁVf K U - LUDUS SCIENTIAB A Itévž už sc tak svčfu).. po tčch knihách, které jsem zveřejnil :,,:| m Jlynulých deseti nebo patnácti let a v nichž jsem opravil ; ,l ^ť,M,/iťh pojednání jsem přesvědčen žc jsem dospěl kc Ivnén,. íešení podstaty svých problémů. Mam chuť říci Pánu: Zncálmlttisservum tuum, neboť Jsi mi dovolil spatřit mou malou část pnvdy" Současné však v/m, protože tento zákon platí bez vviimky že za padesát, možná za dvacet, deset let bude moje dílo Jt jen historický význam, že v nejhorším případč bude zbouráno, ncilcpším pak - a v to doufám - seškrtáno, přetvařováno, přeme-Jno, Přeměněno podle jakého vzoru? Kdybych to vidčl, začal bych s tím sám. Ale nemohu: buď je můj mechanismus unaven, zanesen, nebo vnější okolnosti, potřebné k jeho očištční či metamorfóze, stále nenastaly. Žiji tedy s dvčma jistotami, které nejsou vzájemné protikladné, ledaže bychom abstrahovali od vládce nás všech, času: mám pravdu, a budu sc mýlit. Ujišťuji vás, žc sc nejedná o žádné drama. Žiji naopak docela příjemné, což jen dokazuje, žc tento pátý druh hry je doopravdy hrou. Jen bych rád prostč mezi vámi ještč tak půl století pobyl jako pozorovatel, abych vidčl, jakými nástroji moji uctiví nebo ironičtí následníci zpečetí můj údčl. Ale, má drahá Vččnosti, byla by továrna na nesmrtelnost, kterou spravuješ, schopna zajistit mi nčjaký přídavek, třeba i krátký, k mým osmdesáti letům? Bibliografie čtenář, který by se chtěl blíže seznámit s dilem G. Dumézila si muže vybrat z nčkohka cest. w*,,a' Sl Nejlogičtčjší spočívá v přečtení na prvním místě Mythe et Epopea, I, Gall.mard, „B.bliothequc des scicnccs humaines" poslední vydání 1995. Tato rozsáhlá kniha (655 stran), kterou Dumézil sám označil za „svého druhu učebnici", obsahuje výklad hlavních témat jeho díla. Tuto četbu lze poté doplnit knihou Mythe et Épopée, II, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines", poslední vydání 1995, která předkládá „indocvropské typy" (hrdina, kouzelník, král), a Mythe et Ěpopée% III, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines", poslední vydání 1995, v níž jsou „římské příběhy". Je rovněž možné přistoupit k Dumézilovu dílu oddeleným studiem každé funkce. První byla pojednána v Les Dieux souverains des Indo-Européens, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines", poslední vydání 1986, druhá v knize Heur et Malheur du guerher, Flammarion, 1985. Pro třetí funkci nic podobného neexistuje. Čtenář tísněný časem nebo zajímající sc o varianty může sáhnout přímo k cyklu Esquisses de mythologie (Mytologických nástinů), které se zabývají ncjrůznčjšími problémy, vždy velmi stručné: Apol-lon sonore, 1982, La Courtisane et les Seigneurs colorés, 1984, aLVubli de Vhomme et ľtlonneur des dieicx, 1985; všechny tři knihy vyšly v nakladatelství Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines". , . . . «> Čtenář již zasvícený si může prohloubil své znalosti germansk. a skandinávsko mytologie v knize Du mythe au roman'asagaa' Hadlnsus. PUF, „Quadrige". pos.edni vydáni1982 a vkm*^, , lammarion. 1986, a kavkazské S££5 ihiec,d-uhmawr. Payot.poslední vydán 1988 LaK*£ ne arehatque, Payot, poslední vydaní 1987, je sounm PfGeUoPrges Dumézi, nenapsal Pamé.i. ^Pjft"^ formacío své intelektuální dráze v rozhovoreeh, zejnuna 258 259 HIHI lOl.RAHť tie*s im Oiéer ťnbon, Gallimard. „Folio", 1987, a v intervi ktorým ttčiná sborník autorského kolektivu Georges Dumé^**' h.crv |vut un temps, nakladatelství Pandora, 1981. ',Ct* \ samozřejmí je třeba si přečíst břitkou knihu venovanou No damou. U \1o\ne noir en gris dedans Varennes..., G^ľ^ Uvedli jane ate jen hlavni Dumézilovy knihy z posledního údob' ,cho ..bilancovaní" Kompletní a komentovaný výčet velmi počet! nvch Dumézilovych spisuje obsažen v publikaci Hervé Coutau-Bé! ganc. L CEuvrede Georges Dumézil, Economica, 1992. Ediční poznámka vydavatele France, 1950. přednášek romaines, Gallimard, 1969, Kapitola I je z předmluvy k Mythe et Épopée, I, Gallimard, 196« str. 9-26. Tři kapitoly, jež tvoří druhou část, byly publikovány v roce 1958, včetnč úvodu a bibliografie, které zde nejsou uvedeny, pod titulem L Ideologie tripartie des Indo-Européens, v nakladatelství Lato- mus, Bruxelles, 1958. Kapitola V je výňatek z knihy str. 193-235. Kapitola VI je převzata z knihy Marriages indo-européens, Payot, 1979, str. 77-82. Kapitola VII je převzata z knihy Loki. Flammarion, 1986, str. 61-91. Kapitola VIII, původné uveřejněná v roce 1949, vyšla znovu v knize Ĺ 'Oubli de ľhomme et IHonneur des dieux, Gallimard, 1985, str. 319-335. Závěr je převzat z brožury Discours de réception de M <^e0^es Dumézil á l 'Academie francaise et réponse de M. Claude Levt- Strauss, Gallimard, 1979, str. 95-99. Déjiny náboženského myšlení. Po seznámením tčmito lyntctickw díly čtenář ještě víee ocení zásadní a doslova gc Dumezila k poznani starovekého náboženství Indoevropanů Ptí \skcm přepisu religionistických pojmů « dalších výrazů zejmé-a ze staroindického, staroíránského, keltského, germánského, starořeckého a latinského okruhu jsme respektovali transkripční zása-dv zavedené v Edici Oikúmené a uplatněné v nejširší míře v českém překladu Eliadových Dějin náboženského myšlení (I. a II. díl, OIKOYMENH 1995 a 1996). Při citacích z textů starověkých autorů jsme se snažili maximálne využit existujících českých překladů, i kdvž \ některých případech Dumézilova francouzská verze původní prámem spíše volně interpretuje, než doslovně překládá. Francouzští autoři včetně G. Dumézila často píší názvy některých obecných pojmů bez ohledu na to, maji-li významy vlastních jmen, velkými písmeny (např. mazdaistické Entity). Ve shodě se současným českým územ jsme dávali přednost přepisu malými písmeny na některých místech jsme však z důvodů hlubšího významu textu velká písmena ponechali. Česky překlad Dumézilových Mýtů a bohů Indoevropanů je prvním přímým seznámením českého čtenáře s tímto pozoruhodným autorem. Tato kniha vznikla původně ve Francii jako sborník představující Georgese Dumézila jako badatele, který prošel dlouhým a komplikovaným vývojem od naturalismu škol přelomu devatenáctého a dvacátého století, přes francouzskou sociologii a po urči- lemillkdyŽ ncpřiznaném> sblížení se strukturalismem až po práh s>Tnbolické kognitivní antropologie. Spíše než o encyklopedický přehled mdoevropské problematiky se francouzský pořadatel záměna irjřstóeni Dumézilovy metody. Proto se v díle objevují i stati, čUŤic^Jľ^Znam historický a odrážejí stav indoevropeistiky ve níchdeln3.Mesátých ,elcch- lndoevropeistika během posled-m"y pnsna P-r^ělala v*2nwnné Proměny, ke kterým do značne **« srovná*! ^ Dumézi,ových žáků- Zájemci o současnou po-d°Poručit českC ° náboŽenství indoevropských národů můžeme Uadaielsui I ZS*** Srovnava™ mythologie Jaana Puhvela