Postavy a charakteristika – konkurz 1. Xanthippa – silná, rázná, rozhodná, ale přitom milující a zodpovědná žena a matka XANTH.: Ó Héro, jaké to my dvě máme trápení se svými muži! Ten tvůj Zeus pořád běhá za ženskýma, a ten můj Sókratés – možná je to ještě horší – pořád jenom chodí za těmi mladíčky! Že prý filosofují či co! Peníze ani jídlo domů nepřinese a celé noci tráví na těch jejich symposiích. Na mne už nesáhl ani nepamatuju. (plačtivě) Kdybych neměla své tři synky, nebyla bych si jistá, jestli s ním vůbec někdy něco bylo. (rozhodně) Ale já mu ukážu, jak si představuju rodinný život. Ten bude koukat! (bere koš a odchází) Prý filosofie! Já mu předvedu filosofii rodiny! (odchází ze scény, ihned se vrací, pokládá koš na stůl) Kde ten lenoch zase je? Však já si ho najdu! (odchází) 2. Sókratés – tak trochu nezodpovědný starý floutek, rád vykecává a poučuje, ale nemá vůbec smysl pro každodenní život a pro rodinu. Jinak ovšem dobrák, nechce nic jiného než ctnost. SÓKRATÉS: Cože?! Já přece pracuji! Opracovávám lidské duše! Já tesám a osekávám − pojmy jako kámen, až mají dokonalou podobu. Je to náhodou dřina, s těmi pojmy… 2. 1. + Alkibiadés + Platón Alkibiadés – mnohem lehkovážnější floutek a větroplach, ovšem krasavec a elegán. Ctnost je mu ukradená, zajímá jen nanejvýš víno. Přemýšlení ho unavuje. Platón – důstojný myslitel, který ovšem specificky interpretuje myšlenky jiných, zvláště Sókratovy. Jako by žil v nějakém ideálním světě... SÓKRATÉS: Tak jednoduché to není, musíš se zdržovat všech tělesných rozkoší, a nejvíce těch nejsilnějších. Já se s Xanthippou už dlouho zdržuju milostné rozkoše, která nejvíce z tělesných vášní zatemňuje lidský rozum. Však víš, co to s chlapem udělá… Já miluju více její duši než její tělo. ALK.: (obdivně) Úžasné – Xanthippa se ale má! SÓKRATÉS: (v rozpacích) Ona vlastně jaksi nemá smysl pro tento druh lásky – lásky mezi dušemi, nikoli mezi těly. Nazval bych ji láskou sókratickou − (všimne si píšícího Platóna) sókratickou, Platóne, napiš si to přesně. PLATÓN: Samozřejmě Sókrate, všechna budoucí pokolení budou znát sókratickou lásku, jako že se Platón jmenuju. Přichází Zbytečný člověk jako cestující prodavač vína. S sebou má několik džbánů. ČLOVĚK: Kupte si víno, attické víno, poslední ročník, různé odrůdy, bílé, červené. Sudové víno, výborný ročník. Lampe hned přiběhne, ale Sókratés prodavače odmítne. SÓKRATÉS: Příteli, zde vidíš muže, kteří usilují o své největší dobro, a ti vínu neholdují. Ale neměl bys nějaké spisy o nějakých myšlenkách či idejích? Jsme totiž velmi žádostivi duševní potravy a studia. PLATÓN: (polohlasem) Aha, spisy o idejích! ČLOVĚK: Spisy? Ne, spisy nevedu. (odchází, zklamaně) Filosofové už tedy vůbec nepijí? To ta moudrost pěkně upadá! 3. Lampe Lampe – darebák, usiluje jen o vlastní prospěch, a to o uspokojení nejnižších choutek. Ovšem je inteligentní, plně si své snahy uvědomuje a na žádnou ctnost si nehraje. Velmi nebezpečný, naštěstí je tohle komedie. LAMPE: Mluví k divákům. Ženy a víno – hmmmmm… to je moje! (zarazí se) Jenom mám problém – těžko se to zboží shání. (zamyslí se) Ale já už vím, jak na to – musím si opatřit moc, abych ji mohl zneužít pro naplnění svých choutek. Jenom potřebuju poradit, jak tu moc získat, tedy jak se stát vládcem. Kdo by mi tak poradil – co třeba vy, slečno? Nebojte se, nezneužiju to proti vám. Tak nikdo nic? – Ale moje víno vám chutnalo, že? To jste pěkní nevděčníci. Nevadí, já vám to potom spočítám. Já totiž jdu za panem Lockem – to je velký odborník na politiku. Ten mi poradí, já se stanu vládcem – a potom se slečno, zase uvidíme. Už se těším. Kdepak ten Locke asi je? Aha – určitě za těmi dveřmi. 4. Locke + Lisette Locke – klidný, životním radostem nakloněný Angličan. Ovšem když na to dojde, dokáže se pořádně rozčílit. Lisette – roztomiloučká Francouzka, netrápí se otázkami, prostě žije jednoduchý a veselý život. LOCKE: Well! Jako obvykle – budeme řešit složité filosofické problémy. Tak co víš o duši? LISETTE: Naše duše, která vlastně žádná není, se skládá ze samých idejí. Napřed máme jednoduché ideje jako sladkost a červenost – ty vznikají působením sekundárních kvalit. A velikost či (vyzývavě) tuhost − jsou zase projevem primárních kvalit. LOCKE: Úžasné, tyto filosofické detaily Angličanky nikdy nechápaly. A už je to všechno? LISETTE: Ne, jsou tu přece ještě složené ideje! Ty vznikají ze spojení idejí jednoduchých, jsou to, co vnímáme jako mody, substance a relace. (zasměje se, poskočí a zatleská) LOCKE: (znuděně také zatleská) Jen jestli tomu také rozumíš, chère mademoiselle?! LISETTE: (pokorně) Ty primární a sekundární kvality… (vypne prsa a pokrčí ramena a smutně zavrtí hlavou) 5. Epikúros – starý, poněkud unavený a rozhořčený muž, ovšem filosof a myslitel! EPIKÚROS: (sklesle) Jsem už prostě starý. Dříve jsem býval po tom smutný, později unavený a dnes zničený. Nemám dost silnou vůli, abych − LEONTION: (vykřikne) Vůli? Co to breptáš za Zénónovy pitominy? Neříkej, že zrovna ty jsi jedinej, kdo nechce… Chtěls, dostals! A vůbec, je to přirozený…! (uraženě odejde) EPIKÚROS: Vlastně ano, to je pravda – přirozená žádost! Nesmíme přece činiti násilí své přirozenosti, nýbrž poslouchati ji, poslechneme pak ji, ukojíme-li nezbytné a přirozené žádosti. – Zdá se, že to bylo zlé jen chvilku. Aha, můžeme tedy říct, že jsem dal bolesti přednost před slastí, abych teď cítil tu slast nejslastnější, slast filosofování! (zamyslí se) V tom případě se nedá nic dělat, Epikúre – věk nevěk, budeš muset občas nějaké to děvče ohnout – samo sebou, že kvůli té filosofické rozkoši potom. Vždyť co by člověk neudělal pro filosofii? U Érota, odkud ta holka vlastně byla? 6. Hetéry z Pirea Hetéra Leontion – lehká holka s velitelskými schopnostmi Hetéra Fryné – lehká holka bez výraznějších schopností Hetéra Níkareté – lehká holka s mimořádným zájmem o četbu čehokoli Hetéra Glykera – lehká holka bez výraznějších schopností LEONTION: Jo, Jo. FRYNÉ: Ach, jo! To je vedro! NÍKARETÉ: Holky, četly jste to v tom Trójském Playboyi o platonické lásce? GLYKERA: Ale jo, Níkareto, to už je starý. To bylo už minulej tejden... NÍKARETÉ: Hele, tady je zase ten prďola Zénón! Ten snad publikuje všude! (přehnaně deklamuje) Štěstí spočívá jedině v ctnosti, a ctnost sama stačí na blažený život! GLYKERA: A minulej měsíc v Korinthském Spy že prý vášeň je iracionální a nepřirozený pohyb duše a nejhoršími vášněmi jsou strast, strach, (zdůrazní) touha a rozkoš! FRYNÉ: Ach, jo! To je nuda! LEONTION: (rozhlíží se) Nikoho nevidím! Dneska lidi na rozkoši prostě škrtěj! Kvůli Zénónovi jsme na mizině. To je vedro! 7. Rousseau – introvertní intelektuál, cholerik až neurotik ROUSSEAU: Cože? To snad není možný… Co to má být!? (nešťastně) Jakých 36 mailů? Vždyť mně nic nedošlo… Počkat? To si hned rychle ověříme. (otevře notebook, chvíli zběsile píše a pak čte pro sebe nějaká jména) No, tak rychle to zas nebude. Měl bych vyměnit tu pascalovsku architekturu za inteligentnější řešení... Tak už je to tady, Utlouk rychlík už startuje, co, jak bylo zadáno špatné heslo?! (píše) Leibniz je hňup – to je přece správné heslo! Jasně, no dyť jsem si to myslel. Mám tu maily jen od Voltaira, Mesliera, D'Alemberta – cože? Aha, já tu mám něco novýho od Diderota. (čte) „Okamžitě mi dodej ctnost – heslo do Encyklopedie!“ To by se mu hodilo, hampejzníkovi! Už ji dávno... ostatně byl jsem u toho, když jsme ji společně pro- Ale to nic. To už je dávno. Vlastně už ani nevím, jak Diderot vypadá. Už jej znám jen jako mailovou adresu. – Moment! Ohó! Ona psala o nějaké změně adresy, že jo? Ale já jsem přece nic neměnil, ha! (silně rozrušen) Toho jsem se obával. Chaos, šum, zmatky! Informační kolaps…! Pryč s tím, konec s tím vším, vyhodíme to všechno, shut down, nazdar! (bere notebook a odhazuje jej pryč a utíká ze scény) 8. Tereza – hodná inteligentní dívka, která projde zásadním vývojem – z ušlápnuté dcery/milenky se stane sebevědomou, asertivní a emancipovanou ženou TEREZA: Víš lásko, já nechtěla − já, já musela − (zkroušeně) Jakmile jsem se naučila pracovat s mailovacím programem, kontrovala jsem pravidelně tvoje maily. A potom když ti ta ženská zase napsala, jenom jsem vytvořila nový účet na adrese JJR@VFBR1789.org a jí odpověděla, že tvoje původní adresa Rousseau@dijon.fr už neplatí, ať píše na tu novou. A ten poslední mail jsem smazala deletem… 9. Paní Le Vasseure (matka Terezy) – prostě tchýně. Horší to už být nemůže. MATKA: To musím jít takový kus pěšky, když mám v rodině vynálezce? Místo těch hračiček kdyby radši pro mě vymyslel nějaký automaticky se pohybující dopravní prostředek. Ale ten aby něco udělal pro svou tchýni?! TEREZA: Ahoj maminko, ráda tě vidím. Proč jsi přijela, můžu pro tebe něco udělat? MATKA: (naštvaně) Představ si, Terezo, král mne nepřijal, a víš proč? ------------------------------------------- MATKA: Aha, tady jste, vy hrdličky. Milý pane, jestli Vám mám dát svou dceru za ženu, tak mě budete poslouchat a konečně mi vynaleznete něco pro krále, jinak – TEREZA: Tak dost, maminko! MATKA: (ohromeně) Jak to se mnou mluvíš? TEREZA: A jak mluvíš ty s námi? Jsi tak sobecká! Lidi jenom využíváš! Druzí jsou pro tebe jenom prostředkem, abys mohla šplhat po žebříčku společenské nerovnosti. Ale my se už vydírat nenecháme. Okamžitě odjeď a už se nikdy nevracej! 10. Zbytečný člověk – aktivní, komunikativní, pracovitý, nadšený, poněkud jednodušší, ale především osudem neustále odvrhovaný, a tedy nešťastný ČLOVĚK: Milostivé dámy, přejete si − Zénóna? Totiž jeho sebrané spisy? Přejete si velké osmisvitkové souborné vydání? Nebo tu mám menší čtyřsvitkové a jedno docela malé, příruční, v koženém tubusu! To je pouze dvousvitkové! ------------------------------------ ČLOVĚK: (k Rousseauovi) Pane Rousseau, přijíždím od paní de Warens a přináším Vám od ní vzkaz. Pokud odpovíte, já jí odpověď zase na své nové Jawě odvezu a ona zase něco napíše, a Vy také a já tak budu pořád jezdit na své motorce a konečně se uplatním… A vůbec − všichni budeme spokojeni. Tak co? (všimne si Terezky) Aha, asi jsem řekl něco nevhod, že? ROUSSEAU: (chladně) Víte, co udělám s Vaším vzkazem? – Tak se dívejte! (roztrhá dopis na malé kousíčky, které nasype Zbytečnému člověku na hlavu) ČLOVĚK: (zalomí rukama, odchází s pláčem) Mé role! Kde jsou mé velké role! Svou pošťáckou čepici odhazuji v dál, hle tam leží ona – a tak dál… Doručit či nedoručit – to je to, oč tu teď běží! Ach jo!