Locke – II. OBRAZ

Zbytečný člověk píše u stolu, kolem něj prochází Lampe, obojí pokud možno v levé části, uprostřed
co do hloubky.

LAMPE:          Přichází – bude-li možno – zleva až doprostřed pódia (tedy na hranici oddělující
sluhu a Locka) a hned se se slastným úsměvem obrátí k divákům. Ženy a víno – hmmmmm… to je moje!
(zarazí se) Jenom mám problém – těžko se to zboží shání. (zamyslí se, postupuje doprava) Ale já už
vím, jak na to – musím si opatřit moc, abych ji mohl zneužít pro naplnění svých choutek. Zastaví
se, opět obrátí k divákům... Jenom potřebuju poradit, jak tu moc získat, tedy jak se stát vládcem.
… jde opět doleva a vybírá mezi diváky.Kdo by mi tak poradil – co třeba vy, slečno? Nebojte se,
nezneužiju to proti vám. Následuje hrozivý krůček či dva od diváků. Tak nikdo nic? – Ale moje víno
vám chutnalo, že? To jste pěkní nevděčníci. Nevadí, já vám to potom spočítám. Já totiž jdu za panem
Lockem – to je velký odborník na politiku. Ten mi poradí, já se stanu vládcem – a potom se slečno,
zase uvidíme. Už se těším. Kdepak ten Locke asi je? - Tady si musí „nahrát“, postoupí proto co
nejvíc doleva, až pak uvidí dveře uprostřed. Aha – určitě za těmi dveřmi.

Směřuje ke dveřím, tedy doprava. Jakmile ho uvidí Zbytečný člověk, rychle se zvedne od stolu se
složkou v rukou a zastoupí mu cestu. Stojí tedy čelem proti sobě, Lampe je zaražen, sluha se
úslužně usmívá, protože si je vědom, že právě dobře plní své pracovní povinnosti. --- Lampeho
postoj je uvolněný, sluha je upjatý, v „uniformě“, v předpisovém sluhovském postoji.

1.      Lampe jej nejprve zkusí pomalu obejít směrem k divákům, ale sluha jeho pohyb kopíruje.

2.      Když se opět zastaví čely k sobě, zkusí to Lampe velmi rychle na druhou stranu, tj. do
hloubky, ale sluha opět kopíruje jeho dráhu i rychlost pohybu.

3.      Když se potřetí zastaví čely proti sobě, Lampe to jakoby vzdává a odchází, sluha si jde
sednout.

4.      Avšak to mělo být jen odlákání, Lampe se najednou otočí a rychle se snaží proběhnout, avšak
sluha je dokonalý a opět mu cestu včas zastoupí.

LAMPE:          Když Lampe vidí, že to podloudně nepůjde, zkusí vyjednávat. Jsem zde dobře u pana
Locka?

ČLOVĚK:       (servilně) Ano, samozřejmě, monsieure, jsem jeho sluha.

LAMPE:          Tak mě ohlas. A s pocitem nadřazenosti se otočí k divákům, ruce do kapes.

ČLOVĚK:       Stále stejnou intonací, ve stále stejném postoji. A koho mám ohlásit?

LAMPE:          Vyveden z míry další komplikací, jen tak na půl huby, otočen více k divákům. Nebuď
drzý, sluho, a řekni svému pánovi, že za ním přichází jeho nadšený obdivovatel, který potřebuje
jeho pomoc!

ČLOVĚK:       Pořád beze změny. Oh, to můj pán jistě ocení, ale monsieure, v jaké záležitosti Vám
můj pán může pomoci?

LAMPE:          To je samozřejmě tajné, a tobě to nemůžu říct.

ČLOVĚK:       (výrazná změna postoje i intonace – servilnost a „sluhovitost“ se změní v rozhodnost
a „generálovitost) Tak to by nešlo, monsieure. Pán mi přikázal nepouštět takové anonymní žadatele.

LAMPE:          Ani takhle by to nešlo, proto Lampe opět mění strategii, což musí dát najevo
divákům. Chce tedy sluhu ukecat. Rozuměj, dobrý muži, jeho filosofie mi může pomoci v mé politické
kariéře.

ČLOVĚK:       (s podivem) Opravdu? Ale jak?

LAMPE:          Vysvětlování je důvěrné, Lampe se snaží vzbudit ve sluhovi dojem, že vlastně jsou
teď tým. Ty nevíš? Vždyť pan Locke napsal Dva traktáty o vládě. A já se chci stát vládcem! Ale jak
to udělat a jak vládnout, to tam není! Chci se ho na to zeptat! Osobně, rozumíš? (šeptá sluhovi)
A na tebe, když mě k němu pustíš, také nezapomenu, až budu vládnout.

ČLOVĚK:       (potěšeně, tohle je jeho slabá stránka, byl lapen) Opravdu? A vy byste mě potom
zaměstnal?

LAMPE:          Pochopil, že vyhrál, proto už opět s pocitem nadřazenosti, blahosklonně. Samozřejmě
– cokoli budeš chtít dělat, to ti umožním.

ČLOVĚK:       (pro sebe) Hmm, jako sluha vládce bych konečně našel pořádné uplatnění. (k Lampemu –
z této repliky musí být divákům jasné, že taková uniforma je sluhův životní sen) A nechal byste mi
ušít zelenou uniformu se třemi zlatými proužky na rukávech a nohavicích?

LAMPE:          Suverénně mávne rukou, jako vládce může všechno. A opět ruce do kapes. Třeba i
zlatou se sedmi zelenými proužky.

ČLOVĚK:       Tak pojďte! Můj pán sice vysvětluje problematiku ideje substance jedné francouzské
badatelce, ale taková důležitá návštěva jej jistě potěší.