Locke – III. OBRAZ Locke stojí zády k publiku a objímá Lizetku. LAMPE: (po vstupu do místnosti jde dozadu, odhrnuje závěs nebo odkrývá paraván; nadšeně) Pane Locku, jak rád Vás konečně poznávám! Již dlouho Vás obdivuji! (zarazí se) Pane Locku?! LISETTE: (zděšeně) Johne?! Lisette prudce Locka odstrčí a rychle si upravuje šaty. Následně Lampe jde doleva dopředu, Locke se nejprve upravuje čelem k pravé zdi, těsně za svým stolem, Lissete zůstává vzadu, otočí se zády k divákům. LAMPE: S ironií, ale také s pochopením, jež má chlap pro chlapa. Nejprve se nestydatě pokochá pohledem na Lizetku v nedbalkách… Aha, tak tohle je ta idea substance! … pak jde dopředu. Evidentně do svého systému přejímáte určité motivy epikúrejské filosofie. LISETTE: (otočí se k Lockovi a rozhořčeně) No počkat, počkat! Snad ten šereda nechce taky filosofovat?! LOCKE: (rozzuřeně přejde při zdi kolem svého stolu dopředu a otočí se vpravo v bok k Lampemu. Zatím na něj křičí z rohu do rohu.) What do you want here, hanebný šmíráku? Jak jste nemorální! LAMPE: (dotčeně, hraje neviňátko) Já? Co je nemorálního na tom, že se zajímám o filosofii? Co je nemorálního na tom, že se chci stát vládcem? Vy jste ale ve svém traktátu nenapsal nic o − [DEL: Locke si obléká župan, nevěnuje mu pozornost. :DEL] LOCKE: Jde doleva přímo k němu, snad by mu opravdu ublížil… Vypadněte, než Vás něčím píchnu… ČLOVĚK: Od vstupu do místnosti stojí skromně u dveří, nyní tedy někde za Lampem. Poníženě, upřímně. Ale pane, tento monsieur je Váš obdivovatel a ctitel… LOCKE: Nevěřícně, šokovaně. Ty jsi tady taky – tys ho sem pustil?! Znechuceně poodstoupí doprava, do diváků: No to je den! (Nadechne se, vydechne, znovu nadechne, uklidní a opět jako anglický gentleman, otcovsky. Natočí se napůl k Jeanovi, napůl k divákům, ruce spojí za zády.) Milý Jeane, říkal jsem ti přece, že když bádám tady s miss badatelkou o ideji substance, nesmí mě nikdo rušit. It is true, není-liž pravda? ČLOVĚK: Stále přesvědčen o tom, že jednal správně: Říkal pane, ale myslel jsem, že monsieur – neumělá výslovnost, něco jako „mesiér“ by Vám třeba mohl pomoci… LOCKE: (zbrunátní, ale ovládá se, pouze založí ruce na prsou a natočí se více k divákům) You are good boy, Jeane, jsi opravdu hodný, ale věz, že žádnou pomoc od tohoto monsieura paroduje sluhovu výslovnost – „mesiéra“ nepotřebuji! Sluhovo vyhození pokud možno mile – sladká pomsta. A už nepotřebuji nic ani od tebe! Máš totiž padáka! – Opět rázně a tvrdě. A teď oba vypadněte, a už mi nikdy nelezte na oči! Ven! A otočí se napůl čelem do pravého rohu, jako že nepřipouští žádnou diskusi. Ruce opět spojí za zády. IV. OBRAZ Lampe a Člověk v hovoru opouštějí scénu, tj. přes sluhovu místnost míří k východu. LAMPE: S pocitem obrovské křivdy. Chápeš to? Jenom kvůli nějaké francouzské Míně nebudu vládcem!? Jak teď budu uspokojovat svoje nízké tělesné touhy? ČLOVĚK: A já abych si zase hledal nové místo! Jde ke svému stolu, balí si složku a pero. Následující vzdech k divákům, pak sklopí hlavu. Panenko Maria, copak já dnes nenajdu uplatnění? LAMPE: Těsně před východem se zastaví a otočí k divákům: Prokleté ženské – jak by nám bylo bez nich! Byl bych vládce a měl bych aspoň víno. V. OBRAZ LISETTE: (vyčítavě, popojde kousek dopředu, ale stále je za úrovní stolu v levé části Lockovy pracovny) Mon amour, ještě nás někdo navštíví? LOCKE: (nevrle, otočí se jen tak napůl, takže je čelem spíš k divákům než k ní.) Nevím. Já jsem nikoho nezval! LISETTE: Tak jak je to s těmi jablky? (co nejroztomileji a nejnaléhavěji, aby ho opět přivedla na žádoucí myšlenky; vypne prsa) LOCKE: Nejprve se jen tak zlostně koukne, ale když vidí, jak si Lizetka zrovna upravuje šaty v místech, jež slouží jako příklad, zamíří posléze k ní. Ovšem musí si ji otočit tak, aby on mluvil čelem k divákům. Nuže, máme tu tvar… (dotkne se jednoho ňadra…) Pak je tu rozlehlost… (… druhého ňadra) No, a máme tu tuhost… (zarazí se, zvedne oči od příkladu a mluví k divákům) He was really true! Nechá stát Lizetku a jde dopředu na levém kraji své místnosti (tedy asi uprostřed jeviště). On měl fakt pravdu, asi bych měl napsat ještě další věci… Třeba pojednání o vládě… LISETTE: Jde za ním, možná jej zezadu obejme. Oui, oui − určitě to napíšeš! Teď si jej otočí k sobě… Ale já jsem pořád tady! A jak cítím, primární kvality se nám ještě neztratily. … vezme jej za ruce a táhne za sebou dozadu za paraván. A ty se nejlépe prokáží ve vyplnění LOCKE: (vzrušeně) Hned to bude, mazlíčku! Jednou rukou se pustí a otočí se k divákům. Ta filosofie s Francouzkami je mnohem zábavnější než s Angličankami! Zase směřuje k L. Zhasne světlo. OBA: Ano, miláčku!