Doplnění gramatiky 10. lekce (Bartoňkova skripta) Stupňování adjektiv Většina přídavných jmen může vyjadřovat zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti: · pozitiv I. stupeň – vyjadřuje základní míru nějaké vlastnosti, např. „krátký“ · komparativ II. stupeň – vyjadřuje větší míru nějaké vlastnosti, např. „kratší“ · superlativ III. stupeň – vyjadřuje největší míru dané vlastnosti, např. „nejkratší“ Komparativ Komparativ (II. stupeň) se tvoří od adjektiv všech deklinací přidáním koncovky -ior (pro maskulina a feminina) a -ius (pro neutra) k adjektivnímu kmeni, který získáme odtržením koncovky od genitivu singuláru: pozitiv gen. sg. pozitivu komparativ překlad altus, a, um alt-ī alt-ior, alt-ius vyšší, dost (poněkud, příliš) vysoký dulcis,e dulc-is dulc-ior, dulc-ius sladší, příliš sladký fēlīx fēlīc-is fēlīc-ior, fēlīc-ius šťastnější, dost šťastný V genitivu sg. mají všechny rody koncovku -iōris. Komparativy adjektiv se skloňují jako substantiva 3. deklinace se souhláskovým kmenem (vzory victor, nomen). V ablativu singuláru tedy mají -e, v genitivu plurálu -um a v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu neuter -a. Stejně jako v ostatních případech platí i zde pravidlo o skloňování neuter. Jejich akuzativ a nominativ singuláru je proto shodný s nominativem (zakončen na -ius), ačkoliv ve všech ostatních pádech mají sufix -ior-. m. + f. n. m. + f. n. singulár plurál nom. alt-ior alt-ius alt-iōrēs alt-iōra gen. alt-iōris alt-iōrum dat. alt-iōrī alt-iōribus ak. alt-iorem alt-ius alt-iōrēs alt-iōra vok. alt-ior alt-ius alt-iōrēs alt-iōra abl. alt-iōre alt-iōribus Skloňování komparativu je tedy odlišné od skloňování adjektiv 3. deklinace: singulár plurál pozitiv komparativ pozitiv komparativ nom. brev-is, brev-e brev-ior, brev-ius brev-ēs, brev-ia brev-iōr-ēs, brev-iōr-a gen. brev-is brev-iōr-is brev-ium brev-iōr-um dat. brev-ī brev-iōr-ī brev-ibus brev-iōr-ibus ak. brev-em, brev-e brev-iōr-em, brev-ius brev-ēs, brev-ia brev-iōr-ēs, brev-iōr-a vok. brev-is, brev-e brev-ior, brev-ius brev-ēs, brev-ia brev-iōr-ēs, brev-iōr-a abl. brev-ī breviōr-e brev-ibus brev-iōr-ibus Užití komparativu: 1. Srovnání vlastností dvou osob nebo věcí, přičemž druhý člen srovnání je v prostém ablativu (ablativus comparationis) nebo je uvozen spojkou quam „než“. Jméno, které následuje po spojce quam je v pádě, který vyžaduje věta. Např.: Paulus matri est similior quam patri. Paulus je více podoben matce než otci. Nihil tua vita carius (est). Nic není dražší než tvůj život. Dignitas, quā nihil potest esse praestantius. Důstojnost, nad niž nemůže být nic důležitějšího (významnějšího). 2. Komparativ absolutní neuvádí srovnání a vyjadřuje vysokou míru určité vlastnosti. Do češtiny jej překládáme pomocí příslovcí „poněkud, značně, příliš, dost“ … + pozitiv adjektiva. Responsum tuum brevius erat. Tvá odpověď byla poněkud/příliš krátká. Překlad českého „mnohem“ České „mnohem“v kombinaci s komparativem (mnohem krásnější, mnohem lepší atd.) se do latiny překládá pomocí multō, které se přidá před komparativ podobně jako v češtině. Multō je samo neměnné a nijak neovlivňuje tvar komparativu (je v pádě, rodu a čísle vyžadovaném větou). Např.: puer (puella) multo pulchrior mnohem krásnější chlapec (dívka) pueri (puellae) multo pulchriores mnohem krásnější chlapci (dívky) oppidum multo pulchrius mnohem krásnější město oppida multo pulchriora mnohem krásnější města Superlativ Superlativ (III. stupeň) se tvoří třemi způsoby, pro všechny jsou typické zdvojené hlásky, a to buď -ss-, -rr- nebo -ll-. Všechny superlativy se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace. 1. Od většiny adjektiv všech deklinací se tvoří připojením koncovek -issimus (pro maskulina), -issima (pro feminina) a -issimum (pro neutra) k adjektivnímu kmeni. pozitiv adjektivní kmen superlativ překlad altus, a, um alt-ī alt-issimus, a, um nejvyšší, velmi (převelice) vysoký dulcis,e dulc-is dulc-issimus, a, um nejsladší, velmi sladký, přesladký fēlīx fēlīc-is fēlīc- issimus, a, um nejšťastnější, převelice šťastný 2. Adjektiva všech deklinací zakončená v nom. sg. maskulina na -er tvoří superlativ připojením koncovek -rimus (pro maskulina), -rima (pro feminina), -rimum (pro neutra) k nom. sg. maskulina, tedy nikoli ke kmeni. pozitiv superlativ překlad asper, a, um asper-rimus, a, um nejdrsnější, velmi drsný pulcher, chra, chrum pulcher-rimus, a, um nejkrásnější, velmi krásný, překrásný acer, acris, acre acer-rimus, a um nejostřejší, velmi ostrý 3. Následujících šest adjektiv, zakončených v nom. sg. maskulina na -ilis, tvoří superlativ přidáním koncovky -limus (pro maskulina), -lima (pro feminina), -limum (pro neutra) k adjektivnímu kmeni: pozitiv adjektivní kmen superlativ překlad facilis, e snadný facil-is facil-limus, a, um nejsnazší, velmi snadný difficilis, e obtížný difficil-is difficil-limus, a, um nejtěžší, velmi obtížný similis,e podobný simil-is simil-limus, a, um nejpodobnější, nejvíce podobný, velmi podobný dissimilis,e nepodobný dissimil-is dissimil-limus, a, um nejvíce nepodobný, velmi nepodobný gracilis,e štíhlý gracil-is gracil-limus, a, um nejštíhlejší, velmi štíhlý humilis,e nízký humil-is humil-limus, a, um nejnižší, velmi nízký Ostatní adjektiva zakončená v nom. sg. na -ilis tvoří superlativ pravidelně, tj. přidáním koncovky -issimus, a, um k adjektivnímu kmeni, např.: utilis, e užitečný util-is util-issimus, a, um nejužitečnější, velmi užitečný Užití superlativu: 1. Vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti ve vztahu ke všem ostatním předmětům či osobám, přičemž tyto stojí většinou v genitivu partitivním, popř. mohou být v ablativu s předložkami ex, de nebo v akuzativu s předložkou inter. Ille vir audacissimus omnium est. Ten člověk je nejodvážnější ze všech. Ille vir audacissimus ex omnibus est. Ten člověk je nejodvážnější ze všech. Ille vir audacissimus inter omnes est. Ten člověk je nejodvážnější ze všech. 2. Superlativ absolutní stojí samostatně a vyjadřuje velmi vysokou míru vlastnosti. Do češtiny jej překládáme příslovcem „velmi“ + pozitiv nebo pomocí předpon „pře-, pra-.“ mons altissimus velmi vysoká (převysoká) hora Nepravidelné stupňování Některá adjektiva vytvářejí nepravidelné tvary komparativu a superlativu: bonus, a, um dobrý melior, melius optimus, a, um malus, a, um špatný, zlý peior, peius pessimus, a, um magnus, a, um velký maior, maius maximus, a, um parvus, a, um malý minor, minus minimus, a, um multus, a, um mnohý plūs (n.) plūrimus, a, um Plūs, plūrēs, plūra Komparativ plūs „více“ je vlastně neutrum substantivní, které se používá většinou pouze v nominativu a akuzativu. Pojí se podobně jako neutrum multum s genitivem partitivním podstatných jmen hromadných a látkových, např.: mutum auri hodně zlata plus pecuniae více (větší množství) peněz plus auri více (větší množství) zlata Kromě tohoto tvaru se požívá ještě genitivu plūris ve spojení se slovesy významové skupiny „cenit si, hodnotit“, např.: existimare, habere, ducere pluris více si cenit, více si vážit V plurálu má toto adjektivum všechny tvary. V genitivu plurálu však má proti ostatním komparativům koncovku -ium. m. + f. n. nom. plūrēs plūra gen. plūrium dat. plūribus ak. plūrēs plūra vok. plūrēs plūra abl. plūribus Např.: plures arbores více stromů Maior, minor nātū České „mladší“, „nejmladší“ a „starší“, „nejstarší“ latina vyjadřuje pomocí komparativů a superlativů adjektiv magnus a parvus, ke kterým připojuje ablativ nātū, tj. doslova „narozením“. (filius) maior nātū starší (syn) (filius) maximus nātū nejstarší (syn) (filius) minor nātū mladší (syn) (filius) minimus nātū nejmladší (syn) Plurálu maiōrēs, um se používá ve významu „předkové“ (např. mōre maiōrum „podle zvyku předků). Opisné stupňování Adjektiva zakončená v nom. sg. maskulina na -eus, -ius, -uus tvoří tzv. stupňování opisné, tj. komparativ pomocí adverbia magis (více) a superlativ pomocí adverbia maximē (nejvíce). Tato adverbia se pojí s pozitivem adjektiva příslušného rodu. necessarius, a, um nezbytný magis necessarius, a, um maxime necessarius, a, um idoneus, a, um vhodný magis idoneus, a, um maxime idoneus, a, um Nedoložený nebo málo užívaný pozitiv U některých adjektiv známe pouze nepravidelné tvary komparativů a superlativů. U jiných se pozitiv sice dochoval, ale užívá se jen v ustálených spojeních nebo ve specifickém významu (např. dī inferī „podsvětní bohové“, dī superī „nebešťané“, posterō diē „druhého/následujícího dne“, posterī, -ōrum, m. „potomci“). Přehled najdete u Novotného, §65. U adjektiv jako īnfimus, extrēmus, summus, …. záleží na jejich postavení k substantivu, které rozvíjejí. Stojí-li za substantivem, vztahují se k věci jako celku; předcházejí-li substantivu, vyjadřují pouze část věci, např.: mons summus nejvyšší hora summus mons vrchol hory Tvoření adverbií 1. Od adjektiv 1. a 2. deklinace tvoříme adverbia přidáním koncovky -ē ke kmeni, který dostaneme odtržením koncovky -ī od genitivu singuláru maskulina. Např.: nom. gen. adverbium clārus, a, um clār-ī clār-ē asper, era, erum asper-ī asper-ē pulcher, chra, chrum pulchr-ī pulchr-ē 2. Od adjektiv 3. deklinace tvoříme adverbia přidáním koncovky -iter nebo -er ke kmeni, který dostaneme odtržením koncovky -is od genitivu singuláru. Koncovku -er přidáváme k těm kmenům adjektiv, která jsou v nom. sg. zakončena na -āns, -ēns a v gen. sg. na -antis, -entis. V ostatních případech přidáváme koncovku -iter. Např. nom. gen. adverbium ācer, acris, acre ācr-is ācr-iter brevis, e brev-is brev-iter fēlīx fēlīc-is fēlīc-iter sapiēns sapient-is sapient-er prūdēns prūdent-is prūdent-er Několik adverbií se tvoří nepravidelně: bonus, a, um bene dobře malus, a, um male špatně facilis, e facile snadno, lehce difficilis, e difficulter, non facile obtížně, nesnadno audāx, cis audācter směle, opovážlivě Některá adverbia jsou ustrnulé pády adjektiv (ak. sg. i pl., abl. sing. i pl.), např.: cēterum ostatně falsō neprávem multum mnoho rārō zřídka paulum málo necessāriō nutně, nevyhnutelně postrēmum konečně, nakonec tūtō bezpečně aliās jindy citō rychle Latina má i další adverbia, která nejsou tvořena od adjektiv, např. saepe „často“ nebo ibi „tam“. Stupňování adverbií Komparativ adverbií odpovídá komparativu adjektiv neuter v akuzativu singuláru (koncovka -ius). Komparativ adverbia tedy dostaneme tak, že od příslušného adjektiva vytvoříme tvar komparativu pro neutra (např. pro breviter „krátce“ od adjektiva brevis, e „krátký“, tj. brevius). Superlativ adverbií se tvoří připojením koncovky -ē ke kmeni superlativu adjektiv, tj. tvoří se stejně jako adverbia od adjektiv 1. a 2. deklinace. Superlativ adverbia tedy dostaneme tak, že od příslušného adjektiva vytvoříme superlativ, od genitivu odtrhneme -ī a přidáme koncovku -ē (např. pro breviter „krátce“ od adjektiva brevis, e „krátký“: brevissimus → brevissim -ī → brevissim-ē). honestē čestně honestius čestněji honestissimē nejčestněji pulchrē krásně pulchrius krásněji pulcherrimē nejkrásněji breviter krátce brevius kratčeji brevissimē nejkratčeji difficulter nesnadno, obtížně difficilius obtížněji difficillimē nejobtížněji dubiē nejistě magis dubiē s větší nejistotou maximē dubiē s největší nejistotou Nepravidelné stupňování: male špatně peius hůře pessimē nejhůře bene dobře melius lépe optimē nejlépe magnopere velmi magis více maximē nejvíce paulum málo minus méně minimē nejméně multum mnoho plūs více plūrimum nejvíce Adverbia od adjektiv s nepravidelným stupňováním se stupňují ve většině případů podle stejných pravidel jako ostatní adverbia. Odlišný je tvar magis „více“ a superlativ plūrimum „nejvíce, nejčetněji“. Použití komparativu a superlativu adverbií Použití komparativu a superlativu adverbií je obdobné jako u adjektiv:0 * vyjádření srovnání: ablativ srovnávací nebo spojka quam; * absolutní užití pro vyjádření maximální míry vlastnosti: překlad pomocí „poněkud“, „velmi“, „pře-„ apod. stejně jako u adjektiv. Deponentní slovesa typu capiō K tzv. smíšené konjugaci (typ capiō) patří i deponentní slovesa, např. morior, morī, mortuus sum „zemřít“ nebo patior, patī, passus sum „trpět“. Tvary deponentních sloves typu capiō se tvoří stejně jako tvary příslušných sloves nedeponentních, mají však pasivní význam, např. caperetur „byl by chytán“ a moreretur „umíral by“ nebo capiuntur „jsou chytáni“ a moriuntur „umírají“. Přehled konjugací Příslušnost slovesa ke konjugaci poznáme podle zakončení 1. os. sg. indikativu prézentu aktiva a infinitivu prézentu aktiva. Tyto informace najdeme ve slovníku. 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 4. konjugace Typ capiō 1. os. sg. ind. préz. akt. -ō -eō -ō -iō -iō inf. préz. akt. -āre -ēre -ere -īre -ere příklad laudō, āre narrō, āre moneō, ēre videō, ēre legō, ere parcō, ere audiō, īre oboediō, īre capiō, ere fugiō, ere U deponentních sloves je to stejné, místo aktivních tvarů jsou příslušné tvary pasivní: 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 4. konjugace Typ capiō 1. os. sg. ind. préz. akt. -or -eor -or -ior -ior inf. préz. akt. -ārī -ērī -ī -īrī -ī příklad hortor, ārī vereor, ērī loquor, ī blandior, īrī morior, ī