BOHYNĚ ÍSIS
Ísis
Kult původně egyptské bohyně se rozšířil na počátku helénistického období do většiny částí
římského impéria v podobě mysterijního kultu , kdy byla ztotožněna s Démétrou, Afrodítou a
dalšími typologicky blízkými bohyněmi.
Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien, http://www.khm.at.
Kult bohyně Isidy
(1) žena nese sistrum – chřestítko (rituální hudební nástroj, zobrazovaný také přímo v ruce
Ísidy) a kyathos .- naběračku na posvátnou vodu; (2) kněz – nesoucí posvátnou vodu v
nádobě (hydria) tak, aby se jí nedotýkal přímo; (3) hierogrammateus – posvátný písař, má
pokrývku hlavy ozdobenou ptačím perem a nese psací nástroje; (4) žena, která má ruku
ovinutou hadem a nese vědro (situla) s vodou
Zdroj: : Beard – North – Price 2003: II, 136.
ARTEMIS
Artemis
Helénistická socha bohyně, která byla s Isidou ztotožňována.
Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien, http://www.khm.at.
Senatus Consultum de Bacchanalibus, 186 př. n. l.
Nejstarší zachovaný nápis s usnesením senátu, jímž se pokusil zakázat bakchánalie jejichž
součástí byly extatické rituály. Ozdobný rám pochází z roku 1727.
Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien, http://www.khm.at.
Kult bohyně Kybelé – kněz/gallus
Kult bohyně Kybelé, původně maloasijské bohyně, označované také jako Matka Bohů, svůj
orientální původ dokládal také existencí zvláštního kolegia kněží zvaných Galloi. Ti se v
extatickém tanci sami zbavovali svého mužství.(1) hudební nástroje používané při procesích
gallů – malé činely, bubínek a dvojitá frýžská flétna; (2)pokrývka hlavy s medailonem s
Attidem a Jupiterem/Diem; (3) dlouhé stuhy vpletené do spletených vlasů kněze; (4) kropítko;
(5) prsní štít s Attidem; (6) důtky s prstními kůstkami pro sebemrskání; (7) krabička
skultovními předměty – víčko může být odkazem na tajnou část kultu; (8) miska s ovocem
obsahující mandle (které podle mýtu vyrašily z Attidovy krve po jeho vlastní kastraci); (9)
ovinutý oděv připomíná spíše ženské než mužské šaty; (10) nápis z moderní doby.
Zdroj: Beard – North – Price 2003: II, 211.
Taurobolium
Zdroj: Turcan 1996: 50.
Oltář zasvěcený Mithrovi
Oltář zasvěcený Mithrovi s nápisem: „DEO SOLI INVICTO MYTHRAE SAECULARI
LITORIUS PACATIANUS BF COS PRO SE ET SVIS VSLM“ (Bohu Mithrovi, Věčnému
Nepřemožitelnému Slunci, Litorius Pacatianus, beneficiarius, za sebe a své ochotně věnoval)
Zdroj: Adkins – Adkins 1996: 157
Tauroktonie
Rituální scéna mithraistického kultu je obvyklou součástí mithreí. Mithra na ní zabíjí býka,
jemuž z ocasu vyrůstá svazek obilí. Nad Mithrovým ramenem je havran, který často usedá na
jeho plášť. Pod býkem je had a u nohou býka je pes, který olizuje krev vytékající z rány. Do
genitálií býka se zakusuje štír. Po stranách stojí dva nosiči pochodní (Kautés pochodeň zvedá,
Kautopatés jí míří k zemi). Obvykle je scéna rámována znameními zvěrokruhu, v horních
rozích často obsahuje také slunce a měsíc. Interpretace je obtížná vzhledem k tomu, že není
zachován mýtus, většinou se však orientuje na astrologickou symboliku, kterou potvrzují
znamení zvěrokruhu přítomná prakticky vždy na vyobrazeních tauroktonie.
Zdroj: Turcan 2004: 53.
 Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien, http://www.khm.at.
Mozaika z mithrea v Ostii (polovina 3. st.n. l.)
Mozaika znázorňuje jednotlivé stupně zasvěcení do mystérií a božstva, která jsou jejich
patrony. Obvyklý sled jednotlivých stupňů: Havran, Ženich, Voják, Lev, Peršan, Sluneční
běžec, Otec. Významné byly stupně Lva a Otce (jako nejvyšší). (1) Kratér po straně s
ratolestmi, nad ním nápis „Felicissimus ex voto f(ecit)“. (2) Předměty symbolizující Orce,
Mithrova čapka a Saturnův srp; (2) pochodeň Slunečního běžce, důtky a sluneční koruna; (4)
Perský srp a kosa a měsíční srpek; (5) sistrum – chřestítko a Jupiterův hrom s ohnivou lopatou
symbolizující stupeň lva; (6) vojenské torna, martova helma a kopí; (7) ženich s lampou a
Venušiným diadémem; (8) havran se šálkem a caduceus symbolizující Merkura; (9) kratér,
oltář s planoucím ohněm, dvě perské čapky s hvězdami, symbolizující světlonoše Kauta a
Kautopata.
Zdroj: Beard – North – Price 2003: II, 306.
Asklépieum
Plán komplexu Asklépiovy svatyně v Pergamu, kde se podobně jako v jiných významných
místech jeho kultu prováděla léčba inkubací, tj. ve spánku. Hlavním střediskem jeho kultu byl
Épidauros. (A) Via Tecta – kolonáda; (B) nádvoří – propylaje; (C) rozsáhlé nádvoří; (D)
chrám Dia- Asklépia; € nemocnice; (F) klenutý tunel; (G) knihovna; (H) divadlo; (I) posvátný
pramen; (J) tři malé chrámy.
Zdroj: Adkins – Adkins 1996: 20.
Panteon, půdorys a průřez
Neobvyklý typ stavby kombinuje tradice etruské a řecké architektury. Postaven za císaře
Hadriána v letech 117-126/8.
Zdroj: Gates 2003: 369.