Jaro života
Dokavad nadarmo na slunku třpyt se lije Ze zlata, jež si s tvou kadeří zasoutěží, Dokavad zvysoka v pláni, kde květem sněží, Tvé čelo bělostné pohlíží na lilie,
Dokavad každý ret víc vzňatých očí zpije A trhat vybízí, než karafiát svěží, Dokavad vítězí, namáhajíc se stěží Nad blýskným křišťálem spanilá tvoje šíje,
Užívej šíje své, kadeří, rtů a čela, Nežli, co zlatý věk tvůj rozzařoval víc Než zlato, křišťály, lilii, jež se bělá,
Nejen v stesk fialek, stříbro svěc zmdlívajíc, Leč sváto zároveň s odchodem tvého těla, Změní se v prach a dým, popel a stíny, v nic...
(lS82)
T02
Vzývání
Zelené sestry vzdušné létavice, Vy, jež jste vtály teskně do vězení, Objaty stromem přešly v jeho chvění, A zemřely jak ve tmách zlatá svíce,
Když viděly jste zánik holubice, Též jak se kosti v lehký popel mění, Když uzřely jste pobloudilé chtění Vsálání ohňů tam na nebi chvít se,
Vybijte ze mne září náhle přísnou Myšlenku na vůz, mé šílené dumy, Nežli je vichrem do nebytí zkřísnou
Paprsky krásy, jež tak zhrdat umí, A nežli vlny odkouzlení sčísnou I zbytky žití rozbitého v rumy!
(V83)
103