BRONZOVÉ DEPOTY STŘEDNÍ AŽ POZDNÍ DOBY BRONZOVÉ –  INTERPRETACE  Petr Matějec  Nálezy depotů doby bronzové jsou už od samého počátku spojovány s úsilím a snahou o  jejich interpretaci, poznání příčiny jejich vzniku i důvody a okolnosti jejich uložení.   Tématem se zabývala celá řada archeologů – Geisslinger, Brunn, Stein, Menke, Rittershofer,  Salaš, Hansen, Taylor, W. Bayer a další.  V nejzákladnějším rozdělení lze depoty interpretovat ve dvou základních rovinách:  I. okruh  – depot byl uložen s úmyslem pozdějšího vyzvednutí – REVERZIBILNÍ DEPOZITA  II. okruh  – depot byl uložen s úmyslem uložení trvalého ‐ DEPOZITA IREVERZIBILNÍ. Tato  jsou spojována s nadstavbovou (kultovní) aktivitou.     OKRUH REVERZIBILNÍCH DEPOZIT  – VÝKLAD POLITICKÝ – ukládání depotů z důvodů válečných konfliktů, vojenských nájezdů,  migrací.  – VÝKLAD VÝROBNÍ A KOMERČNÍ – depoty jsou výrobní a obchodní sklady metalurgů,  případně migrujících slévačů, kteří na svých cestách směňovali své výrobky.   OKRUH IREVERZIBILNÍCH DEPOZIT ‐ RITUÁLNÍ    ‐ RELIGIÓZNÍ VÝKLAD  ‐ depoty jsou obětiny a votivní dary, jedná se o snahu o komunikaci  člověka doby bronzové s nadpřirozenem (bohy, nadpřirozené bytosti, transcendentní jevy,  heroizovaní předkové).   a ‐ stavební obětina   b ‐ předměty rituálně tabuizační normy  c –hrobová výbava    ‐ DEPOT JAKO SOCIÁLNÍ PRESTIŽ ‐ depot představuje prostředek k získání a udržení  společenské prestiže.  Darovat někomu cenný předmět, v tomto případě depot, je totiž pro  společenské uplatnění daleko důležitější, než jej vlastnit.     Depot jako sociální prestiž a votivní předmět se vzájemně nevylučují   Depot jako obětina a komerční předmět se vzájemně nevylučují    ‐ striktní dělení depotu na rituální a nerituální je příliš schematické a nemusí vždy postihovat  historickou realitu.   ‐ ve snaze rozpoznat obě základní skupiny, depoty rituální a nerituální, byla r. 1976 Steinem, r.  1982 Levym a r. 1991 Hansenem navržena pomocná identifikační kritéria, byla kritizována.       Kritérium nálezového prostředí  ‐ skalní rozsedliny, močály, rašeliniště, vodní toky a vodní živly. Depoty jsou technicky a  tím pádem i intencionálně ireverzibilní.   Depoty se vztahem k vodním tokům ‐  Dukovany, Uherský Ostroh, Kořenec, Pravčie I.,  Třeština,  Slatinice, Velká Roudka.    Žádný depot na Moravě není znám ze skalní štěrbiny, vztah k jeskyni má depot z jeskyně  Šipka u Štramberka. Jeskyně v DB měly především transcendentní význam Depot ze  Štramberka lze proto interpretovat jako depot kultovního významu.   Kritérium sestavení artefaktů v depotu a uložení na povrchu  ‐ indikátor kultovního depotu je nápadné sestavení (uspořádání) artefaktů v depotu a jeho  původní umístění na povrchu nebo v nejsvrchnější vrstvě. Depoty tohoto typu pocházejí  z lokalit Rohov, Kelčice a Dubany.   Kult metalurgie  ‐ doložen vztah mezi metalurgickou výrobou a kultem, jak je tomu v pozdní době  bronzové v Egejdě a Předním východě či východním Kypru.   ‐ Blučinu (Cézavy) s jejími 18 doposud objevenými depoty označit za centrální sakrální  výšinný okrsek a posvátnou horu mladší doby bronzové, kde se za účasti obyvatelstva  z širší oblasti odehrávaly po dobu několika desítek let  nejrůznější socio‐kultovní události,  spjaté i s lidskými oběťmi.   Interpretace depotu podle pohlaví a adresáti depotu  Depoty obsahující zbraně, případně břitvy, sekery, dláta a metalurgické nástroje a případně  některé typy šperků, jako např. pažní spirály typu Salgótarján ‐ mužské depoty. Ženské  depoty ‐ depoty s plechovými spirálami s koncovými růžicemi a nákrčníky.   Rámcově lze také uvažovat o adresátech těchto obětních depozit. Zejména pro období PP  přicházejí v úvahu dva kultovní okruhy:         a ‐ vývojově starší mateřské kulty s ženskými božstvy vegetativních a plodivých sil   propojených s podsvětím.        b ‐ koncem doby bronzové na významu božstva astrální, především sluneční.   Depoty s obsahem ženských šperkových garnitur (časté jsou v lužických PP) adresovány  ženským božstvům. Mužskému kultu jsou připisovány srpy, jedna z nejtypičtějších tříd  v depotech vůbec.   ‐ rozdíl v nálezových okolnostech bronzových a keramických depotů    ZÁVĚR  V naprosté většině lze depoty DB označit za nefunerální depozita religiózního, popřípadě  socio‐kultovního významu. Bronzové depoty představují prvek kanonizovaných kultovních  zvyklostí, obřadů provozovaných metalurgy a vyšší společenskou vrstvou, obětující část  svého bohatství. Nutností k poznání motivů deponování kovů člověka doby bronzové je  precizní dokumentace. Vážným problémem tohoto faktu ale je, že nezměrné množství  nálezových okolností bronzových depotů je surově zplundrováno detektoráři a tím jsou pro  jejich zisk a chvilkové potěšení z objevu nezvratně ničeny nožné odpovědi na tolik palčivé  otázky významu depotů DB.  Literatura:  SALAŠ, M. 2005: Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku I,  II, Brno.  SMRŽ, Z. – BLAŽEK, J. 2002: Nález bronzových srpů z hory Kletečná (706 m n. m.) v Českém  středohoří. K votivním nálezům z vrcholků kopců a hor, AR 54/4, 791‐810.