SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY
STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS
E 32 (1987)
B O Ř I V O J D O S T Á L
OBYTNÉ ZEMNICE Z Ř E M E S L N I C K É H O
AREÁLU B R E C L A V I - P O H A N S K A
Sídlištní výzkum v severovýchodní části velkomoravského hradiska
Břeclavi-Pohanska (v bývalé lesní školce — obr. 1A), při němž bylo v průběhu
více než čtvrtstoletí (1961—1985) prokopáno 11650 m2
a objeveno
165 velkomoravských objektů, ukazuje, že tato část hradiska byla převážně
řemeslnickým areálem (DOSTÁL 1986, 135). Většina zjištěných
objektů sloužila různým výrobním účelům. Jen malý počet objektů tam
patřil ke klasickým čtvercovitým zahloubeným obydlím. Není sice vyloučeno,
že některé tvarově odlišné zahloubené nebo povrchové stavby byly
též využívány k obytným účelům, to však bude třeba teprve prokázat
a v řadě případů zůstane tato otázka diskusní.
V předložené stati se budu věnovat jen přibližně čtvercovitým, více či
méně zahloubeným stavbám, jejichž obytný účel je podle běžných kritérií
jistý nebo aspoň pravděpodobný. Jde o objekty 22, 54, 55, 56, 57, 58, 91,
166/LŠ a o objekt 10, který byl objeven v řezu valem č. XIV/1975 (DOSTÁL
1977/78), souvisel však prostorově se sídlištěm v lesní školce
(obr. IB). Ponechávám stranou časně slovanská a starohradištní obydlí
č. 25, 28, 50 a 66/LŠ, která se vymykají časově z řemeslnického areálu
velkomoravského hradiska (DOSTÁL 1982, 1985) a čtvercovité zahloubené
objekty bez otopného zařízení a bez výrazných stop kuchyňského odpadu,
k nimž se řadí objekty 9, 18, 62, 104/LS aj. (tvar a polohu viz: DOSTÁL
1978, obr. 9; DOSTÁL—VIGNATIOVÁ—ŠIK 1980, obr. 13; DOSTÁL—
VIGNATIOVÁ 1981, obr. 16). Studovaná obydlí vytvářejí půlkruhovité
uskupení v severozápadní části zkoumané plochy, jehož smysl nám vzhledem
k blízkosti okraje výkopu a dalších objektů zatím uniká, jinak jsou
rozmístěna zcela nepravidelně (obr. IB).
Většina z uvedených objektů byla prozkoumána již v roce 1961 (objekty
54—58), objekt 22 byl z poloviny zachycen již v roce 1969 a výzkum druhé
poloviny byl dokončen v roce 1979, objekt 91 byl prokopán v roce 1978,
objekt 166 byl zjištěn v roce 1984 a objekt 10 v roce 1975 (obr. IB).
Všechny zde uvedené objekty se rýsovaly tmavým zbarvením zásypu
na světlém podloží, které se nacházelo přibližně v hloubce 50 cm pod sou-
63
BOŘIVOJ DOSTAL
BŘECLAV-POHANSKO
Lesní školka 1961-85
Postup výzkumu
Poloha zahloubených obydlí
82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59
Obr. 1. Břeclav-Pohansko. Poloha zkoumané plochy v lesní školce v rámci hradiska
(A); plán výzkumu v lesní školce s označením ploch zkoumaných v letech 1961—1985
a s označením polohy obytných zemnic (B).
64
OBYTNÉ ZEMNICE Z B R E C L A V I H P O H A N S K A
časným povrchem. Často bylo možné pozorovat, že výplň objektu začínala
již nad úrovní podloží (především podle nálezu a kamenů z pece), kde splývala
s povrchovým humusem. Podle úrovně vymazané podlahy v objektu
54 lze počítat s tím, že původní povrch z 9. století se nacházel asi 30 cm
nad úrovní podloží. Ke zkoumané hloubce zemnic lze tedy ve všech případech
přičíst ještě asi 30 cm (přehled I).
N Á L E Z O V Á Z P R Á V A
OBJEKT 10 (tab. 111:4,5)
Byl zachycen v řezu valem č. XIV/1975; v rámci zaměřovači sítě hradiska
se nacházel ve čtverci B 63—65. Nacházel se v těsné blízkosti vnitřní
dřevěné stěny hradby; zanikl současně s ní a byl zavalen její hlitinou
výplní.
Lichoběžníkovitá zemnice o délce stran 275—300—310—340 cm a hloubce
30 cm, se dvěma kůlovými jamami po sochách, s pletenými stěnami
a s kamennou pecí v jižním rohu. U pece stála lahvovitá nádoba s depotem
železných předmětů (kladívko, 2 tesly, dlátovitý sekáč, 2 klíče, 4 železné
tyčinky, přezka, průvlečka, křížové kování a drobné železné zlomky) zasypaným
železnou struskou (1,02 kg). Ve výplni zemnice se dále našlo hliněné
závaží (dyznová cihla?), železný hrot, kostěná pletací trubička s 3
otvory, 2 celé nádoby, 2 horní části hrnců, 4 spodní části hrnců. Podrobnosti
nálezové situace a popisy nálezů byly vypublikovány (DOSTAL
1977/78).
OBJEKT 22 (obr. 2 : 1 ; tab. I: 1, 2)
Byl zachycen ve čtvercích B 76/77—71/72. Tmavošedá výplň se rýsovala
na světlehnědém hlinitém podloží; ve východním rohu a nad středem
z ní vyčnívaly nad úroveň podloží kameny pocházející zčásti ze svorových
žernovů.
Kosočtvercovitá zemnice o délce stran 290 X 300 cm, orientovaná rohy
k hlavním světovým stranám. Stěny byly kolmé a rovné dno se nacházelo
v hloubce 20—25 cm. Přibližný střed SZ stěny prorážela kůlová jamka
(p 30 cm, hl 35 cm);1
protilehlá kůlová jamka (p 30 cm, hl 12 cm) ležela
asi 160 cm od stěny zemnice. V západním rohu byly objeveny pozůstatky
kamenné pece (80X65 cm; v 35 cm) pootočené ústím k SV, ke středu objektu
(tab. 1:2). Topeniště pece (40X65 cm) bylo do červena vypálené
v síle asi 5 cm.
Východní část zemnice byla narušena obdélníkovitou jámou (220X120
cm, hl 50 cm) s mírně zešikmenými stěnami a s rovným dnem, orientovanou
delší osou zhruba ve směru SV—JZ. Obrysy obou jam splynuly. Není
vyloučeno, že obě jámy se nacházely pod jednou střechou, jak tomu nasvědčuje
kůlová jamka ležící na prodloužené podélné ose zemnice: vzájemná
vzdálenost soch by činila asi 480 cm.
1
Použité zkratky: SZ = severozápadní, SV = severovýchodní, JZ = jihozápadní,
JV = jihovýchodní, d = délka, š = šířka, v = výška, p = průměr, hl = hloubka.
U nádob: po = průměr okraje, pv = průměr výdutě, pd = průměr dna. Rozměry
nálezů jsou v mm.
65
BOSIVOJ DOSTAL
Obr. 2. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 22, jeho půdorys (1), řezy (la, lb)
a část inventáře (2—7).
66
OBYTNE ZEMNICE Z BRECLAVI-POHANSKA
Před ústím pece ležely dva větší a několik menších zlomků svorových
žernovů (1), pod nimiž se nacházely střepy z většího hrnce (2). Další roztříštěná
nádoba ležela v topeništi pece (3). Ve výplni objektu se dále našlo
50 střepů, z nichž se podařilo rekonstruovat misku (4), jednu celou nádobu
(5) a čtyři horní části nádob (6—9). Kromě toho bylo ve výplni několik
zvířecích kostí, brousek (10), nůž (11), zlomek srpu (12), proplétáček (13),
uhlíky a drobný kousek železné strusky (zlomek bochánkovitého slitku
o hmotnosti 210 g). Při proplachování výplně byl nalezen nepatrný zlomek
bronzového plíšku (d 10; š 3). V humusovité vrstvě čtverce B 76—72, do
nějž objekt 22 zasahoval, se našly střepy z velké nádoby (14), která patrně
souvisela s výplní objektu 22.
1. Zlomky dvou svorových žernovů (ležák a běhoun) o průměru asi 44 cm (inv.
č. 86.998, 87.000, 165.104) a dva zlomky vápencového žernovu o průměru asi 54 cm
a síle 10 cm (inv. č. 86.992 a 86.999).
2. Stihlý soudkovitý hrnec se silně vyhnutým, pohárovitě prohnutým a kuželovitě
seříznutým okrajem s výstupkem na vnitřní straně, místy se slabě naznačeným žlábkovitým
hrdlem, s pravidelnou výdutí a s klenutým dnem. Zdobí ho úzký pás vodorovných
rýh a pod ním tři hřebenové vlnice. Hlinité těsto obsahuje písek a byla
v něm i zrnka vápence nebo organické hmoty, která se vypálila, takže po nich
zůstaly ve stěnách důlky. Povrch jemně drsný, žlutohnědý, místy s tmavošedými
skvrnami. Dokonale obtáčen, uvnitř vodorovné a svislé jemné rýžky. Slepen a asi
z 1/3 doplněn. V 260; po 225; pv 239; pd 108; obsah 7,82 litru; inv. č. 165.076; obr. 3: 3.
3. Širší soudkovitá nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou
výdutí a s klenutým dnem. Zdobí ji tři jednoduché vlnice pod hrdlem a pod
nimi vodorovná rýha. Hlína obsahuje písek. Povrch jemně drsný, světle hnědý, místy
světle šedý. Dokonale obtáčena. Uvnitř na hrdle hránění, na největší výduti nevelké
vodorovné nepravidelnosti. Dobře vypálena. Slepena a asi z 1/3 doplněna. V 180;
po 183; pv 186; pd 88; obsah 2,8 litru; inv. č. 86.995; obr. 2: 6.
4. Zlomek kónické misky s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, slabě
prožlabeným, a s nezdobenou výdutí; ze dna se zachovala jen nepatrná část. Na
fragmentu je uchováno masivní ucho začínající asi 1 cm pod okrajem a končící
u dna. Hlína obsahuje drsný písek, mikroskopickou slídu a ojedinělé kaménky, místy
vypadlé ze stěny. Povrch jemně drsný, tmavošedý, zevnitř místy světlehnědý. Obtáčena.
V 90; po 340; pd 235; obsah 4,7 litru; v ucha 75; š ucha 40; otvor ucha 25 X 20;
inv. č. 165.078; obr. 3: 5.
5. Silně zvětralé střepy z velkého vejčitého hrnce rekonstruovatelného pouze kresebně.
Okraj vyhnut a kuželovitě seříznut, výduť poměrně pravidelná, tenkostenná,
dno rovné. Zdobí ji tři jednoduché povlovné vlnice a vodorovná rýha. Hlína obsahuje
písek, slídu a červené kaménky. Povrch hladký, druhotně silně odřený, světle hnědý,
místy šedý. Obtáčen. V asi 300; po 275; pv 270; pd 100; obsah 10,8 listru; inventární
č. 165.079; obr. 3: 4.
6. Horní část hrnce s vyhnutým, ovaleným a prožlábnutým okrajem, s výrazně
zúženým hrdlem a s pravidelnou výdutí zdobenou dvěma hřebenovými vlnovkami.
Hlína obsahuje jemný písek. Povrch jemně drsný, hnědý, obtáčený. Slepen. Zach.
v 90; po 130; pv 180; inv. č. 86.954 + 165.077; obr. 3: 6.
7. Pět střepů z horní části vejčitého hrnce se silně přehnutým a kuželovitě seříznutým
okrajem a s tenkostennou, dosti hrubě modelovanou výdutí. Zdobí ji dvě
jednoduché vlnice a níže dvě vodorovné rýhy. V hlíně je jemný písek a kousky bílé
hmoty. Povrch jemně drsný, světle hnědý. Lom místy jednovrstevný, místy trojvrstevný.
Obtáčena. Zach. v 85; po 140; pv 150; inv. č. 86.994 + 165.083; obr. 2: 7.
8. Kresebně rekonstruovatelný vejčitý hrnec s kalichovitě prohnutým a vodorovně
seříznutým okrajem, se slabě naznačeným kónickým hrdlem, s pravidelnou výdutí
a s rovným tenkostenným dnem. Zdobí ho dva pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je
hřebenová vlnovka. Hlína obsahuje jemný písek a slídu. Povrch je jemně drsný,
světle hnědý, místy nasedly. Dokonale obtáčen, uvnitř na největší výduti svislé stopy
po prstech. Dobře vypálen. Slepen ve dvou částech. V 210; po 200; pv 210; pd 100;
obsah 4,36 litru; inv. č. 165.080 + 165.095; obr. 3: 7.
67
BOŘIVOJ DOSTÁL
9. Střep s vodorovně upraveným a prožlabeným okrajem zdobený hřebenovou
vlnicí. Zach. v 80; po 180; inv. č. 165.081; obr. 3: 2.
10. Lichoběžníkovitý kámen s třemi výraznými rovnoběžnými a s dvěma slabými
rozhozenými brusnými rýhami na averzu a s jednou slabou brusnou rýhou na reverzu.
D 210; š 55—145; v 33; inv. č. 165.103; obr. 2:2.
Obr. 3 Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 22. Ukázky keramiky (1—7).
68
OBYTNE ZEMNICE Z BRECLAVI-iPOHANSKA
11. Železný nůž s rovným, k hrotu skoseným hřbetem a se slabě esovité vybroušeným
ostřím. Lichoběžníkovitý řap je od hřbetu odsazen a od ostří skosen. D 112;
max. š. 16; d rapu 38; inv. č. 86.996; obr. 2: 5.
12. Zlomek obloukovité železné čepele, patrně ze srpu. D 93; max. š. 19; inventární
č. 165.101; obr. 2: 4.
13. Kostěný proplétáček s dlouze uštípnutým a krátce ohlazeným hrotem. D 87;
inv. č. 165.102; obr. 2: 3.
14. Slepený fragment vejčitého hrnce s mírně vyhnutým otlučeným okrajem a s poměrně
pravidelnou výdutí, bez spodku. Zdobí ho pět jednoduchých vysokých, vlevo
skloněných až kolmých vlnic: prvá je pod hrdlem a je oddělena třemi širokými
vodorovnými rýhami od ostatních, rozmístěných po celé výduti. Hlína obsahuje drsný
písek a slídu, na povrchu je jemnější vrstva. Povrch je hladký, šedohnědý, místy
s tmavšími skvrnami. Vyrobena nálepem a obtáčena. Zach. v. 255; po 270; pv 300;
obsah nejméně 12 litrů; inv. č. 82.957; obr. 3: 1.
OBJEKT 54 (obr. 4: 1; tab. I: 3—6)
Ve čtvercích B 81—66/67 se již v hloubce 20 cm pod současným povrchem
ukázaly čtyři hladce vymazané a vypálené mazanicové plochy
(I — 80X330 cm; II — 140X90 cm; III — p 30 cm; IV — p 20 cm) s nevýraznými
konturami a přibližně kruhová destrukce s kameny a maltou
(p 140 cm). Zjištěné pozůstatky byly ponechány na blocích a humusovitá
hlína kolem nich byla odstraněna až na podloží, které se nacházelo
v hloubce kolem 50 cm. Na žlutavém jílovitém podloží se pod mazanicovými
krami objevil tmavošedý zásyp čtvercovitého tvaru (340X350 cm)
orientovaný rohy k světovým stranám; jižní roh chyběl, v povrchovém
humusu jej však vymezovalo nároží z kamenů spojovaných maltou, které
se objevilo po odstranění kamenné destrukce. U východního rohu se nacházely
v humusu, 30 cm nad podložím, tři větší ploché kameny tvořící
patrně podklad SV roubené stěny. Přibližně podél linie JV stěny se mezi
podezdívkou a východním rohem zahlubovaly do podloží tři kůlové jamky
(p asi 30 cm, hl 20 cm).
Mazanicové plochy měly vyhlazený popraskaný povrch nažloutlé, místy
oranžové barvy. Propálení proniklo do hloubky asi 1 cm, pak následovaly
ještě 1—2 cm tvrdé hlíny, která byla s mazanicí pevně spojena a vydrolovala
se spolu s ní; pod ní byl již tmavošedý zásyp. Mazanicí byla zřejmě
upravena podlaha objektu v druhé fázi jeho existence; pokrývala původně
celou plochu objektu, zemními pracemi však byla místy narušena nebo
zničena. Bylo odebráno téměř 16 kg vzorků mazanice (228 kusů, z toho
88 jednostranně vyhlazených, 1 s otisky prutů a 139 amorfních).
Jižní nároží bylo vybudováno z lomového kamene spojovaného maltou,
a to na úrovni původního terénu (bez základu). Kamenná destrukce v okolí,
z níž zřejmě byla značná část při zemních pracích v lesní školce odstraněna,
svědčí, že nároží bylo vyzděno do jisté výše nad povrch terénu.
Nároží doplňovalo zahloubenou část objektu a mělo s ní shodnou orientaci.
SV rameno bylo dlouhé 150 cm a široké 35 cm, JZ rameno mělo délku
140 cm a šířku 40 cm; zachovaná výška obou ramen se pohybovala kolem
10—15 cm. Z vnitřní strany byl roh upraven do pravého úhlu, z vnější
strany zeseknut, patrně pozdějším zásahem. Na vnější straně vytváří
malta kolmo vyhlazenou vrstvu.
Zahloubení objektu obnášelo v západní části 20—25 cm, ve východní
části se zmenšovalo na 10 až 5 cm a v jižním rohu se vytrácelo vůbec.
Dno bylo nerovné a svažovalo se šikmo k západnímu rohu, při němž se
69
BOŘIVOJ DOSTAL
jevily stopy drobných kůlových jamek. Výplň objektu obsahovala 29 drobných
zčásti zdobených střepů středohradištního rázu, 24 zvířecích kostí
a uhlíky z dubu.
OBJEKT 55 (obr. 5:1; tab. II: 1, 2)
Vyrýsoval se na rozhraní čtverců B 77/78—59/60 na světležlutém jílovitém
podloží jako tmavošedý čtvercovitý útvar, při jehož stěnách u západního
rohu vyčnívaly nad úroveň podloží střepy a kosti. U východního
Objekt 54 OOO
Obr. 4. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 54, jeho půdorys (1) a řezy (la, lb).
Vysvětlivky značek: a — povrchový humus; b — recentní zásah; c — šedá výplň
objektu; d — tmavošedá výplň objektu; e — sytě černá výplň objektu; f — souvislá
vrstva vypálené mazanice; g — kousky mazanice; h — popelovitá hlína; i — zuhelnatělé
dřevo; j — uhlíky; k — kamenné zdivo s maltou; 1 — kameny; m — střepy;
n — kosti; o — železné předměty (+ pořadové číslo nálezu); p — okraje zahloubených
objektů v úrovni podloží.
70
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-fOHANSKA
Obr. 5. Břeclay-Pohansko. Lesní školka. Objekt 55, jeho půdorys (1), řez (la) a část
inventáře (2—15).
71
BOŘIVOJ DOSTÁL
rohu protínala obvod obrysu černě se rýsující obdélníkovitá recentní jáma
(37 X 50 cm) související s oplocením školky.
Kosočtvercovitá zemnice o délce stran 350 cm (pouze SV strana byla
dlouhá 370 cm) a hloubce asi 45 cm. Při SV stěně se v hloubce 10 cm jevil
půlkruhovitý stupeň (p 80—135 cm) ze světlé jílovité hlíny, označující
patrně místo vchodu. Asi uprostřed objektu, s částečným posunutím k západnímu
rohu, se v hloubce 20 cm objevila na ploše 110X140 cm vrstva
propálené hlíny a několik kamenů z otopného zařízení. Kolem a zejména
směrem k západnímu rohu byla tmavá popelovitá hlína obsahující množství
uhlíků. Na obvodu této tmavé skvrny se od středu objektu až k západnímu
rohu táhl obloukovitě val se zvířecích kostí a střepů. Několik
hrud prepálené hlíny a skupina zvířecích kostí byla i poblíž východního
rohu objektu. Při severním rohu se v hloubce 32 cm zachoval kus zuhelnatělého
dřeva.
Nálezy se koncentrovaly v hloubce do 20 cm, a to zejména v severních
dvou třetinách objektu. Byly mezi nimi dva zlomky seker (1, 2), zlomek
srpu (3), trn z nože (4), dva hřeby (5), zlomek skoby (6), zlomek dvou plechů
s hřeby (7, 8), atašé z vědra (9), kladívkovité kování (10), proplétáček
(11), hliněné závaží (12), dva drobné kousky železné strusky (60 g), 27
kousků mazanice (1,5 kg, z toho 2 jednostranně a 2 oboustranně vyhlazené,
17 amorfních), 999 zvířecích kostí, 6 celých nádob (13—18), 3 větší části
nádob (19—21) a 473 dalších střepů (22).
1. Zlomek otupeného ostří železné sekery. Svislý i podélný řez má trojúhelníkovitý
tvar. D 66—80; š. 60; síla 9; inv. č. 18,910; obr. 5:12.
2. Lichoběžníkovitý zlomek drobnější železné sekery s ostřím lžicovitě prohnutým
a s masivním tělem obdélníkovitého průřezu. D 65; š ostří 40; inv. č. 18.541; obr. 5: 11.
3. Zlomek prohnuté železné čepele, patrně ze srpu. D 122; max. š. 20; inv. č. 19.681;
obr. 5: 4.
4. Trojúhelníkovitý trn z železného nože. D 45; max. š 10; inv. č. 18.911; obr. 5:10.
5. Hráněná železná tyčinka na jednom konci čtvercovitého, na druhém obdélníkovitého
průřezu; d 46; inv. č. 19.596; obr. 5:14. Železný hřeb s tělem kruhového
průřezu a s plochou asymetrickou hlavicí; d 33; p hlavice 9; inv. č. 18.912; obr. 5: 15.
6. Zahrocené rameno masivní železné skoby. D 33; max. š 17; síla 7; inv. č. 19.251;
obr. 5:9.
7. Dva zlomky železného plechu s částečně zachovaným otvorem a se zbytky dvou
hřebů; u jednoho je patrná plochá kruhová hlavice. Jde patrně o kování klíčové
dírky. D 55; š 33; inv. č. 18.689; obr. 5:6.
8. Železný plech lichoběžníkovitého tvaru s náznaky dvou otvorů pro hřeby. D 38;
š. 26—32; inv. č. 18.813; obr. 5:8.
9. Zlomek masivní lichoběžníkovité ataše z vědra s otvorem pro rukojeť. Spodní
konec byl prohnutý, ztenčený a vybíhal do stran. D 45; š. 25; inv. č. 18.909; obr. 5:7.
10. Ploché železné kování kladívkovitého tvaru. Uprostřed je rozšířeno a proraženo
obdélníkovitým otvorem. D 120; š 10—15; otvor 14X5; inv. č. 18.601a; obr. 5:3.
11. Kostěný proplétáček s poškozeným hrotem. D 100; inv. č. 19.764; obr. 5:5.
12. Zlomek velkého hliněného ovaloidního závaží; p 120; v 65; inv. č. 19.465;
obr. 6:6.
13. Velký vejčitý hrnec s kolmo seříznutým profilovaným okrajem s oboustrannými
římsami, s pravidelným tělem a s klenutým dnem. Po celém povrchu ho zdobí
vodorovné rýhy, nahoře hustěji, dole řidčeji ryté. Hlína obsahuje písek. Povrch je
jemně drsný, hnědošedý, s tmavou oválnou skvrnou na boku. Na vnitřní straně okraje
jsou stopy hránění asi 5 mm širokého. Dokonale obtáčena. Slepena. V 400; po 330;
pv 370; pd 175; obsah 25,9 listru; inv. č. 19.595; obr. 6:1.
14. Velký vejčitý hrnec s válcovitě seříznutým profilovaným okrajem s oboustrannými
římsami, s pravidelnou výdutí a s klenutým dnem s náznakem plastické křížové
značky. Po celém povrchu je zdoben stejně hustě řazenými vodorovnými rýhami.
72
OBYTNÉ ZEMNICE Z BßECLAVI-POHANSKA
Hlína obsahuje písek místy pronikající na povrch, který je jinak hladký, potažený
jemnější vrstvou, ve spodní části šedohnědý, v horní tmavošedý. Velmi dokonale
obtáčena. Na vnitřní straně hrdla jemné rýžky a stopy po hránění, níže vodorovné
mělké nerovnosti. V 330; po 290; pv 320; pd 145; obsah 15,5 litru; inv. č. 19.381;
obr. 7:1.
Obr. 6. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 55. Ukázky keramiky (1—7).
73
BOŘIVOJ DOSTÁL
15. Široký vejčitý hrnec s přehnutým kuželovitě seříznutým okrajem s výraznou
římsou naspodu, s pravidelnou výdutí a s dnem zevnitř stupňovitě prokleslým a vně
klenutým, se slabě znatelnou křížovou značkou. Po celém povrchu ho zdobí hustě
řazené vodorovné rýhy. Hlína obsahuje písek a drobnější kaménky. Povrch je jemně
drsný, červenohnědý, u dna slabě nasedly. Dokonale obtáčen. Uvnitř jsou patrné
vodorovné nepravidelnosti, zejména nad dnem vystupuje ze stěny plastické žebro.
Slepen a více než ze 2/3 doplněn. V 270; po 286; pv 276; pd 135; obsah 11,24 litru; inv.
č. 19.383; obr. 7:2.
16. Široce rozevřený hrnec s vyhnutým, kuželovitě seříznutým a slabě prožlabeným
okrajem, s pravidelnou výdutí a s klenutým dnem. Zdobí ho tři pásy vodorovných
rýh a hřebenová vlnovka mezi dvěma horními. Hlína je jemně plavená. Povrch
je hladký, šedohnědý, místy značně světlých odstínů. Dokonale obtáčen, zejména
v horní části; uvnitř jsou do 2/3 výšky patrné svislé stopy po shlazování. Slepena
a asi z poloviny doplněna, dno připojeno kresebně. V 275; po 236; pv 240; pd 113;
obsah 7,54 litru; inv. č. 19.317; obr. 6: 5.
Obr. 7. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 55. Ukázky keramiky (1—3).
17. Velký vejčitý hrnec s nepatrně vyhnutým a bohatě profilovaným okrajem
s římsou naspodu, s výrazně naznačeným válcovitým hrdlem, s pravidelnou výdutí,
bez dna. Po celém povrchu ho zdobí hustě ryté vodorovné rýhy. Hlína obsahuje
písek. Povrch je jemně drsný, šedý. Dokonale obtáčen, vnitřek vykazuje vodorovné
nepravidelnosti. Slepen a ze 2/3 doplněn. Zach. v 340; po 330; pv 345; obsah nejméně
25 litrů; inv. č. 19.382; obr. 6:4.
18. Vejčitý hrnek s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou
výdutí a s rovným dnem. Zdobí ho čtyři trojnásobné vlnice ryté s různým sklonem.
Vyroben z jemně plavené hlíny s obsahem slídy. Povrch je hladký, naspodu hnědý,
v horní části šedohnědý. Dokonale obtáčen, uvnitř ve spodních 2/3 svislé stopy po
shlazování. Slepen a asi z 1/3 doplněn. V 160; po 113; pv 140; pd 97; obsah 1,22 litru;
inv. č. 19.244; obr. 5:2.
19. Horní část vejčitého hrnce s vyhnutým a bohatě profilovaným okrajem s římsou
na spodní straně, s pravidelnou výdutí, bez spodku. Po celé výduti ho zdobí hustě
ryté vodorovné rýhy. Hlína obsahuje písek a drobné kaménky. Povrch je jemně
drsný, šedohnědý. Dokonale obtáčen, uvnitř slabě znatelné vodorovné nepravidelnosti.
Slepen a ze 2/3 doplněn. Zach. v 160; po 200; pv 230; inv. č. 19.384; obr. 6:3.
74
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
20. Soudkovitý hrnec se zaobleným okrajem s ozubem na vnitřní straně, se žlábkovitým
hrdlem a s pravidelnou výdutí, bez dna. Zručně rytá výzdoba sestává ze
tří pásů vodorovných rýh, mezi nimiž jsou dvě hřebenové vlnice. Hlína obsahuje
jemný písek a trochu slídy. Povrch je vyhlazený, hnědý, místy nasedly. Dokonale
obtáčen. Slepen a asi z poloviny doplněn. Zach. v 224; po 190—200; pv 215—225;
obsah nejméně 5,16 litru; inv. č. 19.311; obr. 6: 2.
21. Horní část a spodek tenkostenného vejčitého hrnce s vodorovně upraveným
a prožlabeným okrajem, se slabě naznačeným hrdlem, s pravidelnou neúplnou výdutí
a s klenutým dnem. Zdobí ho dvě velmi slabě ryté hřebenové vlnice a níže jsou
patrné dva pásy vodorovných rýh. Hlína obsahuje ostrý písek. Povrch je krupičkovitý,
hnědavý. Dokonale obtáčena. Na hrdle jsou dva reparační otvory. Slepena
a doplněna, celkově rekonstruována kresebně. V asi 225; po 185; pv 190; pd 95; obsah
asi 4 litry; inv. č. 19.476; obr. 5:13.
22. Mezi ostatními střepy jsou zlomky tří menších hrnků z jemně plavené hlíny
(inv. č. 19.318, 19.476-7), větší střep z drobného hrnku (inv. č. 18.601), do červena
vypálené střepy z hrnce zdobeného nízkou klikatkou (inv. č. 19.247), zlomky dvou
den s pozůstatky plastické křížové značky (obr. 7: 3) a jednoho dna se čtvercovitou
technickou značkou (obr. 6:7). Po výzdobné stránce je převaha střepů rýhovaných
a časté jsou válcovitě seříznuté a římsovitě upravené okraje (jako například na
obr. 7:1,2).
OBJEKT 56 (obr. 8 : 1 ; tab. II: 3, 4)
Vyrýsoval se na rozhraní čtverců B 77/78—60/61 na světležlutém jílovitém
podloží jako tmavošedá, téměř čtvercovitá skvrna, v jejíž jižní polovině
vystupovaly místy na povrch ojedinělé drobné kameny, zvířecí
kosti a střepy.
Po vybrání zásypu se ukázalo, že jde o zemnici lichoběžníkovitého půdorysu
orientovanou rohy k hlavním světovým stranám, o délce stran
350—330—350—300 cm a hloubce 45 cm. Stěny byly téměř kolmé, dno
se od středu směrem k rohům povlovně zvedalo. Při středu SZ stěny se
v hloubce 10 cm objevil nepravidelný kompaktní útvar s drobnými hrudkami
prepálené hlíny a poblíž něho v hloubce 20 cm se nacházelo kruhové
seskupení uhlíků z dubu (p 14 cm); patrně šlo v tomto místě o pozůstatek
otopného zařízení. Ve středu objektu byla výplň mastná a černá; zřejmě
se tam koncentroval odpad z otopného zařízení. SZ stěna objektu byla
rovnoběžná s JV stěnou objektu 55, od nějž jej oddělovala pouze 60 cm
široká mezera.
Ve výplni byly v hloubce kolem 20 cm nalézány skupiny drobných kamenů,
265 střepů (1), 193 zvířecích kostí, 27 kousků mazanice (z toho 2
jednostranně vyhlazené, 3 s otisky prutů, 22 amorfních, celkem 0,55 kg)
a 2 kusy železné strusky (z toho 1 bochánkovitý slitek, celkem 110 g).
Z drobných předmětů byl ve výplni nalezen železný plech (2), ataše vědra
(3) a hřeb (4).
1. Střepy byly vesměs drobné, s neměřitelnými okraji válcovitě seříznutými a bohatě
profilovanými (jako u rýhovaných hrnců z obj. 55); vyskytly se i vodorovně
seříznuté okraje (obr. 8:8). Dva střepy z jemně plavené hlíny (obr. 8:7,10) mohly
patřit k nádobě obr. 5: 2 z obj. 55.
2. Obdélníkovitý zlomek železného plechu s odlomeným rohem a se zbytky dvou
hřebů. D 84; š 46; inv. č. 19.803; obr. 8:2.
3. Železná lichoběžníkovitá ataše z vědra s očkem pro rukojeť. D 40; š 16; inv.
č. 19.801; obr. 8:3.
4. Prohnutý železný hřeb s obdélníkovitou jednostranně roztepanou hlavicí a s hráněným
tělem. D 38; p hlavice 9; inv. č. 19.802; obr. 8: 4.
75
BOŘIVOJ DOSTAL
- T — I — ! — I — t — 1 — l i t i
.1.«
Obj. 56
A
-10
• ^
S
-zo
°Dň
-ne3-11) «&-20 o „
1a
?...?,., /...."....".
U m
Objekt 166
Obr. 8. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 56, jeho půdorys (1), řez (la) a ukázky
inventáře (2—10). Objekt 166, půdorys a řez jeho pece (11) a ukázky keramiky (12
až 16).
76
OBYTNE ZEMNICE Z BfSECLAVInPOHANSKA
OBJEKT 57 (obr. 9 : 1 ; tab. II: 5, 6)
Jevil se na rozhraní čtverců B 81/82—63/64 na šedožlutém jílovitém
podloží jako tmavá skvrna, na jejímž povrchu leželo několik drobných
kamenů, střepů a jiných předmětů.
Obdélníkovitá zemnice orientovaná rohy přibližně k hlavním světovým
stranám. Délka stran činila 310—340—310—350 cm a hloubka asi 20 až
25 cm. Stěny byly kolmé a dno rovné, tvořené vrstvou žluté hlíny 2—8 cm
silné. Při obvodu v SZ části objektu na něm ležely tři velké ploché kameny.
Výrazné stopy otopného zařízení chyběly, avšak vzhledem k výskytu
značného množství škvárovitě prepálených střepů není jeho přítomnost
v objektu vyloučena.
Při SV stěně (asi 180 cm od severního rohu) ležely v úrovni podloží
zbytky kování vědra (1), zlomek železného nákončí (2) a železný kroužek
(3). Při JV stěně se našel klíč (4), kování se skobami (5), další dvě skoby
(6, 7), v SZ části byl vyzvednut rámeček přezky (8). Z různých míst zásypu
pocházejí fragment sídla (9), průbojník (10), hřeb (11), nůž (12), šipka
(13), ozdobné kování (14), čtyři zlomky plechů (15), zlomek obroučky (16).
zlomek hliněného závaží (17), 67 zvířecích kostí, uhlíky z dubu, 12 drobných
kousků železné porézní strusky (330 g), 6 kousků mazanice (z toho
1 s otisky prutů, 5 amorfních; celkem 220 g), nádoba (18), horní části dvou
hrnců (19, 20), spodek dalšího hrnce (21), střepy z jemně plavené hlíny
(22), tuhové (23) a kolem 170 dalších drobných střepů (24).
1. Zlomky železného kování vědra. Obloukovitá rukojeť obdélníkovitého průřezu,
jejíž zachovaný konec je zahnut v oválné očko (d 155; v 80). Lichoběžníkovitá ataše
s jedním koncem rozeklaným a druhým stočeným v očko; ve středu je otvor pro
hřeb (d 68; š 19). Zlomek párové ataše s utkvělým hřebem (d 50) a tři menší nevýrazné
zlomky. Zlomky dvou obrouček půlkruhovitého průřezu (d 95 a 100). Zlomek
obroučky obdélníkovitého průřezu (d 37). Inv. č. 20.523 a 20.396; obr. 9:4.
2. Zlomek železného nákončí s dvěma podélnými plastickými pásky a s náznakem
tří otvorů pro nýty při nepoškozeném konci. D 19; š 23; inv. č. 20.523/1; obr. 9:13.
3. Železný kroužek svinutý z ploché tyčinky s přesahujícími se konci. P 35; síla 4;
inv. č. 20.331; obr. 9: 16.
4. Železný klíč s dutým trubičkovitým tělem a s plochým vejcovitým okem. Na
protilehlém konci se zachoval masivní výčnělek po ozubu. D 128; oko 40X43; inv.
č. 20.256; obr. 9:2.
5. Plochá prohnutá železná pružina s háčkovitě rozšířenými konci (d 50) uchycených
pohyblivě v okách dvou skob z hráněné tyčinky; skoby byly původně zapuštěny
do dřeva; mají smyčkovitá oka a rozbíhající se konce ramen (v 30—34; š. 34—43).
Inv. č. 20.259; obr. 9:7.
6. Jednoramenná plochá železná skoba s tělem na jednom konci zúženým a zploštělým.
D 98; š 12; d ramene 20; inv. č. 20.257; obr. 9:19.
7. Železná dvouramenná skoba s plochým hřbetem. D 52; d ramen 20; š 6; inv.
č. 20.258; obr. 9:15.
8. Masivní lichoběžníkovitý rámeček železné přezky. D 33; š 36; síla 5; inventární
č. 20.395; obr. 9:17.
9. Fragment železného hráněného šidla. D 40; inv. č. 20.397; obr. 9: 18.
10. Železná hráněná tyčinka jednostranně zahrocená; patrně průbojník. D 52;
p 5X7; inv. č. 20.398; obr. 9: 10.
11. Drobný železný hřebík s hráněným tělem, s ohnutou špičkou a s poškozenou
plochou hlavicí. D 16; p hlavice 6; inv. č. 20.332; obr. 9: 11.
12. Železný nožík s rovným k hrotu skoseným hřbetem a s rovným k hrotu obloukovitě
zvednutým ostřím. Krátký řap je od čepele oboustranně skosen. D 71; max.
š 10; inv. č. 20.254; obr. 9:9.
13. Část tulejky železné šipky s odlomeným ostřím. D 40; p 7; inv. č. 20.333;
obr. 9:6.
77
BOŘIVOJ DOSTAL
Obr. 9. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 57, jeho půdorys (1), řez (la) a inventář
(2—19).
78
OBYTNÉ ZEMNICE Z BítECLAVInPOHANSKA
14. Poškozené železné kosočtverečné kování s hřebíčky ve dvou protilehlých rozích.
D 17; inv. č. 20.333/2; obr. 9: 14.
15. Lichoběžníkovité kování z železného plechu proražené dvojnásobně ohnutým
hráněným hřebem (d 54; š. 36); inv. č. 20.259; obr. 9:5. Dva zlomky plochého železného
pásku; d 33; inv. č. 20.255.
16. Zlomek hliněného ovaloidního závaží; p 95; v 45; inv. č. 20.313; obr. 10:5.
Obr. 10. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 57. Ukázky keramiky (1—7).
17. Vejčitý hrnek se silně vyhnutým, válcovitě seříznutým a prožlabeným okrajem,
s úzkým naznačeným hrdlem s plastickou lištou, s velmi pravidelnou výdutí a s rovným
dnem s nevýraznou plastickou značkou půleného obdélníka s úhlopříčkami. Zdobí
ho dvě hřebenové vlnice pod hrdlem a níže pás hustých vodorovných rýh. Hlína je
jemně plavená s trochou slídy. Povrch je hladký, naspodu hnědý, nahoře tmavošedý.
Horizontální žlábky na vnitřní straně a jemné rýžky po celém povrchu svědči o vytáčení
nádoby na kruhu. Slepena a z 1/3 doplněna. V 146; po 111; pv 130; pd 59;
obsah 1 litr; inv. č. 20.521; obr. 9: 3.
18. Zlomek železné obroučky obdélníkovitého průřezu; d 37; š 8; inv. č. 20.396.
19. Střepy z horní části vejčitého hrnce s vyhnutým, kalichovitě prohnutým a kuželovitě
seříznutým okrajem, s výrazně odsazeným hrdlem s hranou na spodní straně
a s pravidelnou výdutí. Zdobí ji pás vodorovných rýh a slabě zřetelná hřebenová
vlnice. Hlína obsahuje písek. Povrch jemně drsný, černý. Dokonale obtáčena a tvrdě
vypálena. Zach. v 100; po 180; pv 190; inv. č. 20.261; obr. 10: 1.
20. Šestnáct silně zeškvárovatělých střepů, z nichž se dala kresebně rekonstruovat
horní část hrnku s kalichovitě prohnutým a prožlabeným okrajem, s pravidelnou
šedou výdutí zdobenou vodorovnými rýhami a hřebenovými vlnovkami. Hlína obsahuje
písek. Střepy jsou lehké, deformované prepálením, na povrchu jsou škvárovité
kapky. Zach. v 52; po 120; pv 145; inv. č. 20.329 + 20.269; obr. 10: 2.
79
BOaiVOJ DOSTAL
21. Střep ze spodku nádoby s klenutým dnem s obvodovým výstupkem. Zdobí ho
spirála vodorovných rýh. Hlína obsahuje písek a slídu. Povrch je jemně drsný, tmavošedý,
místy se světlejšími nahnědlými skvrnami. Pv 170; pd 100; inv. č. 20.508;
obr. 10:7.
22. Dva šedé střepy z jemně plavené hlíny zdobené širokou jednoduchou vlnicí
a vodorovnými rýhami; po asi 220; inv. č. 20.330+20.419; obr. 10:6. Patrně s nimi
souvisejí 4 úlomky den z jemně plavené hlíny (inv. č. 20.304, 20.307, 20.309; 20.509).
23. Spodek tuhové nádoby s vně klenutým a zevnitř rovným dnem (zach. v 47;
pd 93; inv. č. 20.522). Ve výplni objektu bylo ještě 8 tuhových střepů zdobených
jednak hřebenovými vlnovkami nebo rýhami a válcovitě seříznutý okrajový střep
z velké nádoby (po 280—300).
24. Mezi dalšími střepy se našly zlomky okrajů zaoblených (1), válcovitě seříznutých
s římsovitou úpravou (8), kuželovitě seříznutý (1), nálevkovitě seříznuté (2), prožlabený
bohatě profilovaný (1) a vodorovně seříznuté s ozubem na vnitřní straně (4).
Vyskytly se i 2 zlomky den s fragmentárními plastickými značkami kříže a paprsků;
inv. č. 20.305-6; obr. 10: 3, 4.
OBJEKT 58 (obr. 11: 1; tab. Ill: 1—3)
Vyrýsoval se na rozhraní čtverců B 81/82—65 na šedožlutém jílovitém
podloží jako lichoběžníkovítá tmavošedá skvrna orientovaná rohy k hlavním
světovým stranám. Nad úrovní podloží se kromě kamene při severním
rohu nacházely ve východním rohu zlomky kování vědérka (1), šipka (2),
rukojeť z dalšího vědra (3), klenuté kování (4), v severní části železný
pásek (5) a při JZ stěně ostruha (6).
Lichoběžníkovitá zemnice o délce stran 340—310—320—310 cm a hloubce
50 cm, s kolmými stěnami a s rovným dnem. Zásyp byl do hloubky
30 cm tmavošedý, promísený střepy, kostmi, kousky mazanice, uhlíky
a drobnými kameny. Při JZ stěně se jevil nepravidelný úzký pruh kousků
mazanice tvořící v západním rohu v hloubce 20 cm větší nakupení —
patrně zbytek výmazu dřevěné stěny. V hloubce 30 cm bylo porůznu několik
větších kamenů a při východním rohu byla světlá popelovitá skvrna
na ploše asi 60X80 cm — zřejmě pozůstatek otopného zařízení. Spodní
část zásypu byla světlejší, i ona však obsahovala střepy, kosti a zlomky
mazanice.
Kromě nálezů nad úrovní podloží pochází z výplně objektu skoba (7),
pružina (8), rozvora (9), trojúhelníkovité kování (10), sídlo (11), dva zlomky
širokého plechu (12), tři drobnější plechové zlomky (13), zlomek hřebu (14)
a zkrouceného pásku (15), dva vzorky uhlíků, nevýrazný kousek strusky
(320 g), deset kousků mazanice (z toho 2 jednostranně vyhlazené, 2 s otisky
prutů, 6 amorfních; celkem 250 g), 62 zvířecích kostí a 156 střepů (16).
1. Železná rukojeť z vědra s tordovanými terminálními částmi ukončenými esovitými
háčky a se střední částí roztepanou naplocho (d 200; v 100). U jednoho konce
zachováno prosté smyčkovité závěsné kování s rozbíhajícími se konci (v 35). Sedm
zlomků obrouček trojúhelníkovitého průřezu (š 8). Inv. č. 20.533+20.535; obr. 11:5.
Triramenný klenutý železný předmět s nýtem ve středu. Konec jednoho ramene je
rozšířený a rovněž opatřený nýtem, konce dalších ramen jsou odlámané, měly však
patrně stejný vzhled. Mohlo jít o kování pokličky vědra. D ramen 60; š ramen 5;
inv. č. 20.535/1; obr. 11:6.
2. Železná rombická šipka s trnem. D 57; š 18; inv. č. 20.531; obr. 11:2.
3. Asi dvě třetiny železné rukojeti čtverhranného průřezu se zesíleným bikónickým
ukončením. D 215; inv. č. 20.534; obr. 11: 4.
4. Klenuté kování z železného plechu opatřené ve čtyřech rozích otvory pro hřeby
(ve dvou se zachovaly) a s třemi otvory ve vyklenuté střední části rozmístěnými do
trojúhelníka. Poloválcovitě vyklenutá střední část naznačuje, že v ní mohla být umís-
80
OBYTNÉ ZEMNICE Z BRECLAVI-POHANSKA
Obr. 11. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 58, jeho půdorys (1), řez (la) a inventář
(2—14).
31
BOŘIVOJ DOSTÁL
těna pohyblivá rukojeť nebo zástrčka. Pochází patrně z kování dveří nebo truhlice.
D 58; š 39—55; inv. č. 20.535/2; obr. 11: 12.
5. Plochý železný pásek s hrotitým výčnělkem na jednom konci; druhý konec
nepravidelně zaoblený. D 170; š 11; inv. č. 20.535/3; obr. 11: 14.
6. Železná ostruha s parabolicky rozevřenými rameny polkruhovitého průřezu
ukončenými obdélníkovitými ploténkami s třemi příčně položenými nýty. Bodec
krátký, dvojkuželovitý. D 117; š ramen 95; d bodce 18; inv. č. 20.530; obr. 11:3.
7. Železná dvouramenná skoba s plochým hřbetem, s jedním ramenem odlomeným
a s druhým dvakrát ohnutým. Mohla souviset s kováním zámku. D 53; inv. č. 20.535/4;
obr. 11: 11.
8. Dva ploché železné pásky sevřené na jednom konci drátěným kroužkem. Slo
buď o spoj obroučky vědra nebo o pružinu z mechanismu zámku. D 73; š 7; inv.
č. 20.535/5; obr. 11:7.
9. Železná rozvora zámku, původně s dvěma ozuby, z nichž jeden je odlomen;
jedno rameno je ohnuté. D 100; š 14; inv. č. 20.535/6; obr. 11: 8.
10. Ploché železné kování trojúhelníkovitého tvaru s náznakem otvoru ve středu
kratší strany. Mohlo jít o kování klíčové dírky. D 32; š 22; inv. č. 20.536; obr. 11:9.
11. Železné sídlo kruhového průřezu s ohnutým hrotem. D 95; p 6; inv. č. 20.5357;
obr. 11: 13.
12. Dva zlomky širokého železného plechu na koncích mírně prohnutého. Na menším
kousku je otvor pro hřebíček v rohu, na druhém asi v polovině délky, při okraji;
vylámaný okraj na protilehlé straně nevylučuje, že tam byl též hřeb. D 38 + 58;
š. 33 + 26; inv. č. 20.535/8; obr. 11: 10.
13. Tři zlomky plochého železného pásku. D 21 + 18 + 18; inv. č. 20.506.
14. Poměrně masivní čtyřhranný zlomek železné tyčinky, patrně z hřebu. D 36;
inv. č. 20.506/1.
15. Zlomek plochého železného pásku zkrouceného v polovině o 90°, s jedním koncem
rozšířeným a opatřeným otvorem. Mohlo jít o zlomek drobné železné hřivny.
D 28; inv. č. 20.506/2.
16. Všechny střepy byly drobné (do 5 cm) a nepodařilo se z nich slepit ani kresebně
rekonstruovat žádný větší kus nádoby. Okrajové střepy měly neměřitelný obvod;
byly zaoblené (1), kuželovitě seříznuté (3), válcovitě seříznuté s bohatou profilací
a římsami (2) i vodorovně seříznuté (1). Ve výzdobě se opakuje hřebenová vlnice,
vodorovné rýhy hřebenové i jednoduché, řady šikmých i větvičkovitě uspořádaných
vpichů. Vyskytly se i 4 střepy z jemně plavené hlíny zdobené vodorovnými rýhami.
Dvě dna byla klenutá s obvodovými výstupky, jedno dno klenuté s vytlačenými koncentrickými
kruhy.
OBJEKT 91 (obr. 12; tab. IV)
Vyrýsoval se ve čtverci B 74—64 (jižním rohem zasahoval do čtverce
B 74—65) na světle hnědém jílovitém podloží jako tmavošedá čtvercovitá
skvrna, v jejímž severním rohu vystupovaly nad úroveň podloží kameny.
Skvrna byla narušena dvěma recentními kruhovými jámami, jejichž zásyp
tvořila sytě tmavá hlína s proplástkami žlutého jílu; menší jáma (p 105 cm,
hl 13 cm) zasáhla vnitřek objektu, větší jáma (p 200 cm, hl 25 cm) porušila
jeho SV stěnu. Jihovýchodní okraj objektu byl narušen 30 cm širokou
recentní sondou, která zasahovala jen nepatrně pod úroveň podloží.
Čtvercovitá zemnice o délce stran 300—310 cm a hloubce 70 cm. Rohy
byla orientována k hlavním světovým stranám. Stěny byly téměř kolmé,
dno rovné. Asi uprostřed JV a SZ stěny se již na podloží rýsovaly poloviny
kůlových jamek (p 28 cm), které se jevily jako svisle proříznuté stěnami
objektu; na řezu bylo podle odlišného zbarvení výplně jamek patrné,
že vlastní kůly měly v průměru 13—14 cm; SZ jamka byla hluboká 60 cm,
JV 80 cm. Zatímco stěny objektu byly mírně zešikmené, jamky byly kolmé,
takže jejich spodní části zasahovaly mimo obrys dna objektu.
Kamenná pec vyčnívající nad úroveň podloží se nacházela v severním
rohu; ústím byla obrácena k JZ. Její půdorys byl čtvercovitý se zaoble-
82
OBYTNÉ ZEMNICE Z BňECLAVI-POHANSKA
,.
. ^ 1 _ ©OfB
C" :
^ ' ' ' • • '.''i"'' ' ' • ! ! •
-i—i—n—u j S f i—i—' «'. i » '
Objekt 91
Ot>r. 12. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 91, jeho obrys na podloží (1), situace
v hloubce 20 cm (2) a po vybráni zásypu (3); řezy A—B (4) a C—D (5); idealizovaný
perspektivní pohled na nálezovou situaci pece (6) a pokus o rekonstrukci podstavce
pece (7).
83
BOKIVOJ DOSTAL
nými rohy (80 X 80 cm); stěny se zachovaly do výšky 20 cm. Obdélníkovité
topeniště (60 X 30 cm) mělo dno do červena vypálené do hloubky 5—8 cm.
Ustí pece vymezovaly dva zlomky žernovů stojící na hraně a další vodorovně
položený fragment; velká část žernovu (1) ležela naplocho na J V
straně pece. Vzhledem k tomu, že pod pecí se nacházela hlinitá výplň
objektu v síle asi 50 cm, lze soudit, že pec spočívala na dřevěném podstavci
(obr. 12: 6, 7), po jehož konstrukci se zachoval v SV stěně zemnice, 100 cm
od severního rohu, svislý žlábek (š 30 cm, hl 10 cm, v 50 cm), na nějž ve
dně zemnice navazovala řada tří kůlových jamek (p 18—20 cm, hl 15 cm),
z nichž krajní byla vzdálena 100 cm od SV stěny a 115 cm od SZ stěny
zemnice (obr. 12: 3, 6). Obsah kamenů z pece činil 0,1 m3
.
Zásyp zemnice byl vybírán po vrstvách při ponechání 10 cm širokého
kontrolního bloku (obr. 12:2). Po seškrábnutí asi 5 cm vrstvy se podél
stěn jevily tmavé pruhy s uhlíky široké 10—15 cm (místy až 50 cm), doplněné
při západním a východním rohu proužky do červena propálené
hlíny (obr. 12: 1); šlo patrně o zbytky vypáleného výmazu stěn. Již v této
hloubce byla při SZ stěně zemnice, 10 cm od ústí pece, nalezena rozdrcená
nádoba (2). Porůznu do hloubky 20—25 cm se v zásypu objevovaly nakupeniny
uhlíků a v jejich okolí i nad nimi do červena vypálená hlína, místy
celé kusy jednostranně vyhlazené mazanice (druhá strana splývala s hlínou
výplně). Uhlíky a mazanice zřejmě pocházejí ze zhroucených dřevěných
a hlínou omazaných stěn. Na kontrolním bloku se zřetelně jevila recentní
jáma, dále asi 35 cm silná světle hnědá horní část výplně proťatá
vodorovně v hloubce asi 25 cm vrstvou s uhlíky a propálenou hlínou
a spodní šedá část výplně, v níž se jevil v hloubce 45 cm méně výrazný
tmavší předěl, pod nímž byl zásyp velmi kompaktní a tvrdý (obr. 12: 4, 5).
Převážná většina nálezů se koncentrovala mezi vrstvami v hloubce 25 až
45 cm.
U jižní čelisti pece byly zjištěny střepy z nádoby (3), brousek (4) a železný
plech (5). V bloku hlíny pod pecí, asi 30 cm pod jejím dnem, se našly
střepy ze dvou hrnců (6, 7). Porůznu byly v zásypu nalezeny další střepy,
z nichž se podařilo rekonstruovat dvě celé (8, 9) a dvě horní části nádob
(10, 11) kromě dalších výrazných keramických fragmentů (12), dále zlomek
srpu (13), sekery (14), brousku (15) a 130 zlomků zvířecích kostí.
1. Sedm zlomků svorového žernovu (inv. č. 161.010) a sedm zlomků rhyolitového
žernovu (inv. č. 161.011).
2. Mísovitý hrnec vejčitého profilu, s vyhnutým vodorovně a nálevkovitě seříznutým
okrajem, s pravidelnou výdutí a s dnem s obvodovým výstupkem a s plastickou
křížovou značkou. Zdobí ji tři jednoduché vlnice a pod nimi tři vodorovné rýhy.
Hlína obsahuje písek a slídu. Povrch je hladký, hnědý, asi z 1/3 nasedly. Uvnitř
jemné svislé stopy, jinak dokonale obtáčena. Slepena a částečně doplněna. V 168;
po 190; pv 194; pd 93; obsah 3 litry; inv. č. 159.516; obr. 13: 1.
3. Silnostěnný soudkovitý hrnek se zesíleným zaobleným okrajem, se žlábkovitým
hrdlem, s poněkud nepravidelnou výdutí zvláště nad dnem, které má obvodový výstupek
a plastickou značku v podobě mezikruží. Zdobí ho jednoduchá vlnice pod
hrdlem a níže široký pás nepravidelně rozmístěných vodorovných rýh. Zhotoven
z jemně plavené hlíny s příměsí slídy. Povrch je hladký, šedohnědý. Hrubě modelován
a obtáčen, uvnitř vodorovné nepravidelnosti i svislé stopy po shlazování. Slepen
a asi z 1/4 doplněn. V 123; po 100; pv 110; pd 66; obsah 0,6 litru; inv. č. 159.520;
obr. 13:4.
4. Plochý obdélníkovitý brousek s dvěma širokými brusnými plochami. D 121;
š 60; inv. č. 161.009; obr. 14: 8.
84
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
Obr. 13. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 91. Ukážky keramiky (1—5).
85
BOftIVOJ DOSTAL
5. Fragment slabě prohnutého železného plechu. D 63; max. š 33; inv. č. 161.008;
obr. 14: 6.
6. Mísovitý hrnec s vyhnutým kuželovitě seříznutým okrajem s římsou na spodní
straně a s rýhou na straně vnitřní, s pravidelnou výdutí a s klenutým dnem s obvodovým
výstupkem a s plastickou značkou v podobě svastiky. Zdobí ho pás vodorovných
rýh na největší výduti. Hlína obsahuje drsný písek. Povrch krupičkovitý, hnědavý,
při okraji šedavý. Dokonale obtáčen. Slepen a asi z 1/6 doplněn. V 132; po 155;
pv 156; pd 82; obsah .1,42 litru; inv. č. 161.001; obr. 13: 2.
7. Horní část vejčité nádoby s kalichovitě prohnutým a vodorovně seříznutým
okrajem a s pravidelnou tenkostennou výdutí. Zdobí ji dvě hřebenové vlnovky, mezi
nimiž je pás vodorovných rýh. Hlína je poměrně jemná s nevelkou příměsí písku.
Povrch je jemně drsný, tmavošedý, místy se světlejšími nahnědlými skvrnami. Dokonale
obtáčena. Zach. v 94; po 180; pv 183; inv. č. 161.002; obr. 13: 5.
8. Miskovitý hrnek soudkovitého profilu, s kalichovitě prohnutým, vodorovně seříznutým
a zaobleným okrajem, s úzkým žlábkovitým hrdlem, s pravidelnou výdutí
a s rovným dnem. Zdobí ho dvě hřebenové vlnice. Hlína obsahuje drsný písek.
Povrch je krupičkovitý, šedohnědý. Uvnitř svislé stopy po shlazování, jinak dokonale
obtáčen. Slepen a částečně doplněn. V 115; po 132; pv 126; pd 66; obsah 0,9 litru;
inv. č. 159.517; obr. 13:3.
9. Střepy z miskovitého kresebně rekonstruovatelného hrnku s vyhnutým, zaobleným
a žlábkovitě upraveným okrajem, s pravidelnou vytáčenou výdutí a s otlučeným
dnem. Zdobí ji jednoduchá nízká vlnice pod hrdlem. Vyroben z jemně plavené hlíny
se slídou. Povrch je hladký, světle hnědý, místy nasedly. Podle vodorovných žlábků
na vnitřní straně a jemných rýžek po celém povrchu lze soudit na vytáčení nádoby.
V asi 125; po 150; pv 145; pd asi 70; obsah asi 1,2 litru; inv. č. 159.522; obr. 14:4.
10. Střep z vejčitého hrnce s kalichovitě prohnutým, vodorovně seříznutým a slabě
prožlabeným okrajem, s pravidelnou tenkostennou výdutí, bez dna. Zdobí ho dva
pásy vodorovných rýh, mezi nimiž je hřebenová vlnovka. Hlína obsahuje drobný
písek a slídu. Povrch je jemně drsný, šedohnědý, uvnitř šedý. Dokonale obtáčen
a zvonivě vypálen. Slepen a kresebně dorekonstruován. Zach. v 155; po 200; pv 210;
inv. č. 160.988; obr. 14: 1.
11. Střepy z horní části vejčitého hrnce s válcovitě seříznutým a slabě prožlabeným
okrajem, s pravidelnou tenkostennou výdutí. Zdobí ho dvě slabě znatelné vodorovné
rýhy. Zach. v 78; po 190; inv. č. 159.521; obr. 14: 2.
12. Z výrazných střepů uvádím: Šedohnědý střep vytáčený z jemně plavené hlíny
a zdobený nízkou jednoduchou vlnicí; pv asi 220; inv. č. 159.550; obr. 14: 3. Dvaatřicet
hnedočervených a našedlých střepů zdobených vodorovnými rýhami, mezi nimi
i střep s okrajem vodorovně a nálevkovitě seříznutým (po 260) a zlomky dna (pd 120),
pocházející z jedné nádoby (inv. č. 159.518 + 160.991) analogické rýhovaným hrncům
z obj. 55 (obr. 6:1—4; 7:1,2). Objevily se i dva válcovitě seříznuté bohatě profilované
okraje s římsami (inv. č. 160.990 + 160.992). Vyskytl se i 1 oranžový střep z nádoby
antického rázu (inv. č. 159.567).
13. Zlomek železného srpu s částí čepele a s dlouhým masivním trnem rukojeti
s utkvělými zbytky dřeva. D 200; d trnu 105; max. š 18; inv. č. 159.577; obr. 14:9.
14. Zlomek železné sekery s odlomeným ostřím i týlní částí. D 101; v 30; p otvoru
29; inv. č. 159.578; obr. 14: 5.
15. Zlomek plochého destičkovitého brousku s jednou brusnou plochou. D 55; š 32;
inv. č. 161.014; obr. 14:7.
OBJEKT 166 (obr. 8: 11; tab. Ill: 6)
V jihovýchodním rohu čtverce B 60—79 byla z něho zachycena kamenná
pec, která se nacházela v tmavé humusovité vrstvě nad písčitým podložím
probíhajícím 95 cm pod současným povrchem. Terén byl v tomto místě
uměle zvýšen proti meandrujícímu vodnímu korytu, které tam odplavilo
asi na 70metrovém úseku velkomoravské opevnění spočívající na písčitém
podkladě. Umělé zvýšení terénu prozrazovala asi 20 cm silná žlutá jílovitá
vrstva probíhající nad pecí.
Pec byla 100 cm dlouhá, 110 cm široká a vysoká 30—50 cm. Byla složena
převážně z drobných kamenů (d kolem 10 cm), mezi nimiž byly místy kusy
86
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
mazanice, jíž snad byly kameny spojovány. Pouze topeniště bylo vymezeno
silně zvětralými velkými kameny (d 30 cm) postavenými na hranu;
byl mezi nimi i zlomek silně otřelého svorového žernovu. Topeniště
(d 60 cm; š 25 cm) bylo vyplněno šedou popelovitou hlínou, v níž byly
střepy (1) a zvířecí kosti.
Podle nevýrazného zahloubení v písčitém podloží lze soudit, že pec stála
v severním rohu obydlí o délce stran asi 300—320 cm, orientovaného rohy
k světovým stranám. Vzhledem k tomu, že pec ležela na okraji výkopu
Obr. 14. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 91. Ukázky keramiky (1—4) a drobného
inventáře (5—9).
87
BOŘIVOJ DOSTÁL
a na sypkém podloží, nebylo možné celkový půdorys spolehlivě identifi­
kovat,
1. Keramiku z obj. 166 charakterizují 3 střepy s kalichovitě prohnutými okraji,
z nichž dva mají silně prožlabené ukončení a jeden z nich výzdobu z hřebenových
rýh (inv. č. 181.327; obr. 8:15); další dva mají v podstatě vodorovně seříznuté a jen
slabě prohnuté ukončení a výzdobu z hřebenových vlnic (inv. č. 180.375-6; obr. 8:14,
15); hlína, z níž jsou vyrobeny, obsahuje poměrně drsný písek a jejich povrch je
jemně drsný až krupičkovitý. Dále bylo mezi střepy 14 fragmentů z jemně plavené
hlíny, z nichž jeden měl zaoblený okraj (obr. 8:12), na druhém byla nízká jednoduchá
vlnovka (obr. 8:13), na dalším spirála vodorovných rýh; na dvou byly i hřebenové
vlnovky. Dna byla rovná (3), klenutá (4) nebo s obvodovým výstupem (1); na
jednom z nich byl důlek, na druhém část nejasné plastické značky.
C E L K O V Á C H A R A K T E R I S T I K A Z E M N I C
A M O Ž N O S T I J E J I C H R E K O N S T R U K C E
Většina popsaných objektů patří k charakteristickým slovanským zemnicím
podle obecně přijímané terminologie (STANA 1960, 277, pozn. 176;
HRUBÝ 1965, 115; PITTEROVÁ 1970, 129; DOSTÁL 1975, 43), a .to k zemnicím
čtvercovitým. P ů d o r y s n ý t v a r se ovšem ve většině případů
čtverci pouze blížil; zpravidla měly stěny poněkud odlišnou délku a svíraly
navzájem tupé nebo ostré úhly (kolísající kolem 90°), takže striktně
vzato, byly některé půdorysy obdélníkovité, jiné lichoběžníkovité, případně
kosočtvercovité nebo kosodélníkovité. Zda tato nepřesnost byla původní,
nebo k ní došlo v důsledku hroucení stěn po zániku obydlí nebo
až při výzkumu následkem špatné rozlišitelnosti okrajů zásypu, nemůžeme
bezpečně rozhodnout.
Délka stran kolísala mezi 300—350 cm, takže celková plocha zemnic se
pohybovala mezi 9—12 m2
(přehled I). Šlo tedy o velikost průměrnou až
mírně nadprůměrnou (HRUBÝ 1965, 117), jaká byla běžná i u většiny
zemnic na jižním předhradí Pohanska (VIGNATIOVA—STELCL 1981, 11).
Hloubka obydlí měřená v průběhu výzkumu od úrovně podloží kolísala
mezi 10—70 cm; s připočtením humusovité vrstvy pod původním povrchem
činila 40—100 cm. Pro většinu popisovaných objektů je charakteristické,
že měly podlahu pod úrovní řezu, jímž byly zjištěny. Pouze objekt 54 měl
zřejmě dvoufázovou úpravu podlahy; mladší mazanicová podlaha byla
zachycena již nad úrovní identifikačního řezu (tj. nad podložím) spolu se
zbytky zděného nároží, které však existovalo již při zahloubené podlaze;
původní zahloubení totiž nezasahovalo do vnitřního prostoru jižního nároží
(obr. 4 : 1 ; tab. I: 5).
Všechny zemnice byly přibližně jednotně orientovány rohy k hlavním
světovým stranám; pouze u objektu 166 není orientace vzhledem k sypkému
podloží a nevelkému zahloubení u okraje výkopu zcela jasná.
O t o p n á z a ř í z e n í byla identifikovatelná v různém stupni. V objektu
57 o něm svědčily jen tři větší kameny a škvárovitě prepálené střepy,
ale poloha se zjistit nedala; šlo zřejmě jen o prosté otevřené ohniště.
V objektech 55 a 56 se zachovaly jen poškozené a snad i částečně přemístěné
pozůstatky výmazů ohnišť, o ohništi v objektu 58 svědčí jen nakupení
popelovité hlíny. Otevřené vyvýšené ohniště bylo patrně i při zděném
nároží objektu 54, kde však bylo orbou zničeno; obdobná ohniště byla
88
Přehled I
Základní údaje o obytných zemnicích
Cis.
obj.
Půdorysný
tvar
Délka stran
v cm
Hloubka
v cm
zkoumaná
/
pod po­
vrchem
Plocha
v m2
Druh
otopného
zařízení
Rozměry
otopného
zařízení
Umístění
otopného
zařízení
Pohlaha Stěny
Jamky
po so­
chách
10 lichoběž-
níkovitý
275—340
300—310
30/70 9,3 kamenná
pec
80X80
v 45
v jižním
rohu
rovná pletené 2
22 kosočtver-
covitý
300X290 25/55 8,7 kamenná
pec
65X80
v 35
v západním
rohu
rovná ? 1—2
54 čtvercovitý 340X350 20/50 11,9 ohniště
ve zděném
nároží
90X90 v jižním
rohu
šikmá +
rovná
roubené
+ zděné
—
55 koso-
čtvercovitý
350—350
370—350
45/75 12,3 vymazané
ohniště
p 110 uprostřed rovná roubené —
56 lichoběž-
níkovitý
350—350
330—300
45/75 11,5 vymazané
ohniště?
p 50 uprostřed
SZ stěny
mísovitá roubené —
57 obdélní-
kovitý
310X350 20/50 10,8 prosté
ohniště?
? ? mísovitá roubené —
58 lichoběž-
níkovitý
310—310
340—320
50/80 10 prosté
ohniště
60—80 ve východním
rohu
rovná roubené —
91 čtvercovitý 300X310 77/100 9 kamenná
pec
80X80
v 20
v severním
rohu
rovná pletené 2
166 ? ? 10/40 9 ? kamenná
pec
110X140
v 30—50
v severním
rohu
rovná ? —
BOŘIVOJ DOSTÁL
v objektech 37 a 82 ve velmožském dvorci z Pohanska (DOSTÁL 1975,
64, 84; obr. 11: 2; tab. 15: 1, 2; IX: 2—4; X: 1—3). Rozměry ohnišť většinou
nebylo možné přesněji zjistit; více či méně rozmetané pozůstatky měly
průměr 50—140 cm. V ostatních objektech byly kamenné pece. Pece měly
podkovitý půdorys blízký čtverci (80 X 80 cm) nebo obdélníku (65 X 80 cm,
100X110 cm) a jejich stěny byly zachovány do výšky 20—50 cm. Obdélníkovitá
topeniště o rozměrech 25—40 X 45—65 cm byla po stranách a někdy
i naspodu vymezena většími plochými kameny; ve třech případech
(objekty 22, 91, 166) bylo k tomuto účelu použito opotřebovaných žernovů,
jak bylo mnohokrát zjištěno i v zemnicích jižního předhradí Pohanska
(VIGNATIOVÁ—STELCL 1983, 100). Jinak byly stěny pecí složeny převážně
z drobných kamenů. V objektu 166 byly mezi kameny zjištěny
zbytky mazanice, takže není vyloučeno, že kameny byly spojovány hlínou,
která se vypálila; tato situace byla ojediněle zjištěna i jinde (SKRUZNÝ
1963, 240). Ze čtyřech zjištěných kamenných pecí byly tři umístěny běžným
způsobem na podlaze objektu; pouze v objektu 91 stála pec na bloku
hlíny asi 50 cm vysokém, tvořeném běžnou hlinitou výplní zemnice (obr.
12:5, 6; tab. IV: 4—6). Rada tří kůlových jamek ve dně zemnice na SV
straně bloku a protilehlý žlábek ve stěně zemnice jsou zřejmě stopami
po dřevěném podstavci, na němž pec stála (obr. 12: 7). Dřevěné podstavce
pod pecemi zvané „opečki" jsou běžné v severní lesní zóně na Rusi (RAPPOPORT
1975, 154—155, 161).
Přestože orientace všech popisovaných zemnic je v podstatě jednotná,
otopná zařízení jsou v nich umístěna rozmanitě: kamenné pece 2X v severním,
IX v jižním a IX v západním rohu, ohniště IX v jižním a IX
ve východním rohu, ale též IX uprostřed objektu a IX uprostřed SZ
stěny. Proti zjištěním L. SKRU2NÉHO (1963, 243) se na Pohansku objevují
otopná zařízení hojněji i v jižním a západním rohu objektů orientovaných
rohy k světovým stranám, jak to potvrzuje i situace na jižním
předhradí Pohanska (VIGNATIOVÁ—STELCL 1983, 97). Zcela výjimečná
je poloha otopného zařízení uprostřed obydlí 55 s částečnou excentricitou
směrem k západnímu rohu. Centrální umístění pece je patrné na jednom
objektu ze Sadů-Dolních Kotvic (MAREŠOVÁ 1975, 23 vpravo dole; obr. 4
uprostřed nahoře).
P o d l a h a byla u většiny zemnic rovná, pouze u objektů 56 a 57 se
mísovitě zvedala směrem k rohům. V objektu 54 se podlaha šikmo svažovala
od Z k V, přičemž jižní roh nebyl do podloží vůbec zahlouben; zřejmě
to bylo způsobeno tím, že tam bylo vyvýšené ohniště. Záhy však byla
zahloubená část objektu zasypána a v úrovni původního povrchu byla
zřízena mazanicová podlaha, k jejímuž vypálení došlo při požáru objektu.
S t ě n y zemnice 10 byly pletené, jak na to ukazuje velké množství
zuhelnatělých prutů nalezených ve výplni ve třech vrstvách nad sebou
(DOSTÁL 1977/78, 107). Pletené hlínou omazané stěny byly patrně také
v zemnici 91, kde se na obvodu jevily pruhy mazanice a v jejíž výplni se
nacházely zbytky uhlíků a kusy jednostranně vyhlazené mazanice v souvislých
plochách. V obou zemnicích byla zjištěna dvojice kůlových jamek
po sochách nesoucích konstrukci střechy. Protože i objekt 22 vykazoval
stopy po sochových kůlech, mohl mít rovněž pletené stěny jako obě předcházející
zemnice. Ostatní obydlí měla patrně stěny roubené. Ukazují na
90
OBYTNÉ ZEMNICE Z BŘECLAVI^POHANSKA
to podkladové kameny ve východním rohu objektu 54 a dále fakt, že
objekty 55, 56, 57 a 58 nevykazovaly stopy po sochových kůlech; hřebenová
vaznice u nich mohla spočívat na polosochách zabudovaných v horním
obvodovém věnci srubu (DONAT 1980, 59—60).
Všechny popisované zemnice byly jednoprostorové. Není však vyloučeno,
že u objektu 22, jehož východní roh narušovala obdélníková jáma
a jehož JV kůlová jamka byla asi 150 cm vzdálena od okraje zahloubení
objektu, vznikala před vchodem jakási předsíň. Obdobná situace se jevila
u jednoho zahloubeného obydlí na Starých Zámcích u Líšně (STANA 1960,
242, obr. 2, 3, 27). Dále nevelká vzdálenost mezi objekty 55 a 56 (pouhých
60 cm) a paralelnost jejich stěn nevylučuje, že šlo o jeden dvouprostorový
objekt.
Výskyt čtvercovitých zemnic v řemeslnickém areálu Pohanska a zejména
na jeho jižním předhradí naznačuje, že tato forma obydlí se udržovala
i v prostředí velkomoravských hradišť po celé 9. století. Výskyt velkých
povrchových staveb souvisí jen s dvorským prostředím některých
hradišť (DONAT 1980, 61—62; KAVÁŇOVÁ 1985).
R O Z B O R I N V E N T Á R E A D A T O V Á N Í
Kvantitativní zastoupení většiny druhů inventáře bylo v obytných
zemnicích vzhledem k jejich ploše a objemu výplně zhruba stejné jako
u jiných objektů, např. velkých zahloubených staveb, které byly nedávno
zpracovány (DOSTÁL 1986). Na rozdíl od nich byla v obytných zemnicích
jen nepatrně zastoupena ž e l e z n á s t r u s k a , která se do jejich výplně
dostala zřejmě druhotně, po zániku staveb, jako splach z okolí. Výjimku
tvoří pouze objekt 10, kde však struska byla nasypána do nádoby s depotem
železných předmětů (DOSTAL 1977/78, 107—108, 111). Množství
m a z a n i c e je u obou druhů objektů značně rozkolísané. Ne vždy byla
zřejmě mazanice důsledně vybrána, zvážena a morfologicky zhodnocena,
a pokud byla vybrána, její množství výrazně ovlivnila přítomnost vymazané
podlahy nebo hlínou upraveného otopného zařízení, ne-li přímo hliněné
pece (objekty 54, 55). Mazanice ze stěn, pokud se dobře nevypálila
při požáru, zřejmě rychle podlehla zkáze nebo nezanechala příliš výrazné
stopy. Svědčí o tom jak situace v objektu 10, kde nebyla mazanice vybrána
k uskladnění, protože se nedala odlišit od vypálené výplně hradby,
tak situace v objektu 91, kde nedošlo k vybrání proto, že mazanice nebyla
příliš dobře vypálená, rozpadala se, a byla místy patrná jen její vyhlazená
lícní strana, ale nezachoval se rub s otisky stěn.
Pokud jde o o s t e o l o g i c k ý m a t e r i á l , jeví se v obytných zemnicích
lesní školky typické zastoupení hlavních zvířecích druhů (přehled
II). Pochází zhruba z 97 % z domácích zvířat a z necelých 3 % z divoce
žijících druhů. Jak plyne z přehledu II, pochází 53 % kostí z prasete domácího,
22 % z ovcí a koz, 19 % z hovězího dobytka, 1,5 % z ovcí; z ostatních
domácích zvířat je zastoupen kůň, pes, kočka, slepice, husy a kachny.
Z divokých zvířat se vyskytly kosti divočáka, jelena, zajíce, vrány, volavky,
bukáče. Srovnáme-li procentuální zastoupení zvířecích kostí z obytných
zemnic v lesní školce se stavem v tamnějších velkých zahloubených
stavbách a ve velmožském dvorci, vidíme, že ve všech těchto velkomo-
91
CO
t\3
Přehled U
Zastoupení zvířecích kostí v obytných zemnicích
Domácí zvířata Divoká zvířata
-4->
M
V
3
O
E
u
o
o
č
OJ
>CJ
s-<
3
aj
o
c
0)
'o
•cd
S
0
-o
(U
w
cd
u
PH
0J
>>
.O
O
73
"N
>
O
cd
8.s
1
CJ
>
o
O)
o
>
o
a
N
o •3
KS
o
-ta
S
o
•ů
4)
Pn
o
-cd
6o
73
cd
>ü
O
W
'S
-ca
g
3
'Čj
•cd
S
o
•Ö
cd
3
c
O)
"3
>->
»cd
o
>
S
u
'cd
N
>CJ
td
3
cd
C
'Cd
u
>
cd
>
cd
"o
>
10
22
54
55
56
57
58
91
166
45
10**
26
999
183
74
83
130
20
7
10
123
44
13
12
75
9
45
3
16
876
139
61
71
55
11
5
1
11
505
62
33
25
33
4
11
4
111
52
19
29
19
1
7
1
227
20
3
13
1
2
1
12
1
3
2
1
1
1
1 20*
1
4
1
4
10
i
***
2 1
1
1
2 i 1 3
Celkem
1574 293 1277 679 246 273 19 1 i 1 21 9 í i 2 3 1 i 3 2
V procentech: 100 53 19 22 1,5 2 2,5
* Kosti kočky domácí pocházejí z jednoho jedince (v procentech je počítáno pouze
s jednou jednotkou).
** Kosti z výzkumu v roce 1969 se ztratily.
*** Jedna kost (carpometacarpus) z obj. 91 pocházela patrně z kachny domácí.
Zvířecí kosti určili MVDr. Z. Kratochvíl, CSc, a doc. MVDr. O. Štěrba, DrSc.
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
ravských objektech je zachována převaha prasat nad hovězím dobytkem
a rozdíl je pouze v zastoupení drobných přežvýkavců (ovce, koza). Zatímco
ovce a kozy zaujímaly v konzumaci dvorce a dílen třetí místo (15—17 %),
v obytných zemnicích byly na druhém místě (23,5 %). Může jít ovšem jen
o jev náhodný, vzniklý nevelkou početností nálezového souboru ze zemnic;
výrazně větší počet kostí ovcí a koz byl pouze v jediném objektu (č. 55),
což mohl způsobit jediný nález úplné kostry drobného přežvýkavce. Definitivní
rozhodnutí může padnout až po vyhodnocení většího počtu nálezových
souborů.
Přehled III
Počty střepů v obytných zemnicích
Obj.
Celkem
střepů
Okraje
Zdo­
bené
Nezdo­
bené
Dna Značky
Celé
nádoby
Části
nádob
10
22
54
55
56
57
58
91
166
82
78
29
585
265
184
156
99
60
2
10
2
104
27
22
16
10
4
32
26
11
292
135
78
55
61
41
43
38
8
149
83
56
66
21
16
5
4
8
40
20
28
19
7
8
2 důlky
1 techn.
5 plast.
3 plast.
3 plast.
3
5
6
1
5
2
4
3
3
3
Celkem 1547 197 731 480 139 3 techn.
11 plast.
20 15
K e r a m i k a je zastoupena v obytných zemnicích nestejně (přehled III),
přičemž není rozhodující počet nalezených střepů. Neudivuje malý počet
střepů v objektu 166, z něhož byla zachycena jen kamenná pec, a z objektu
54, který byl v druhé, patrně dlouhodobější fázi své existence povrchový
a nálezy z něho byly po zániku rozmetány po povrchu a zničeny
povětrnostními vlivy. Klamný úsudek by však mohly vyvolat počty střepů
z ostatních objektů. Přestože v objektech 10, 22 a 91 bylo poměrně málo
střepů (50—80 kusů), bylo v jejich inventáři 5—9 celých nádob nebo jejich
značných částí, obsahovaly objekty 55—58 podstatně více střepů (156 až
473), avšak jen dva z nich (objekty 55 a 57) poskytly též celé nádoby
a jejich výrazné části (4—9 kusů), zatímco objekty 56 a 58 obsahovaly jen
drobné střepy, z nichž nebylo možné rekonstruovat větší části. Zda je to
odrazem poněkud odlišné funkce objektů, byť v zásadě obytných, nebo
zda v jedněch z době zániku zůstal kuchyňský inventář a v jiných bylo
„uklizeno" a do výplně se dostaly pouze splachy z okolí s drobnými střepy,
nemůžeme bezpečně rozhodnout.
Nejvýrazněji byl zastoupen keramický typ la s velkými rýhovanými
hrnci s bohatě profilovanými římsovitými okraji, a to celými a podstatnými
částmi pěti kusů v objektu 55 (obr. 6: 1, 3, 4; 7: 1, 2) a většími střepy
z objektu 56 (obr. 8:5) a 57 (obr. 10:7). Uvedené nádoby z objektu 55
působí dojmem, jako by tu byla celá série nádob vyšlých z rukou jednoho
93
BOftlVOJ DOSTAL
mistra a z jedné výplně hrnčířské pece. V dvorci šly hrnce tohoto typu
průběžně celým obdobím jeho existence (DOSTAL 1975, obr. 16 vlevo), ale
spíše v menších exemplářích, jaké jsou v hrobech. Velké kusy analogické
keramiky z objektu 55 se nacházely v areálu dvorce v objektech 20, 29, 42
a 128 (DOSTÁL 1975, tab. 48: 1, 52: 1, 56: 1; 101: 3), z nichž některé nejsou
v přímém vztahu k dvorci, event, jsou starší, jiné souvisejí až s jeho
mladší fází.
Méně je zastoupen typ lb s dvěma až třemi jednoduchými vlnicemi pod
hrdlem a pásem vodorovných rýh; celý exemplář byl v objektu 91 (obr.
13: 1) a střepy v objektu 56 (obr. 8: 9) a v objektu 10 (DOSTÁL 1977/78,
obr. 6:6). Souvislost s dobou kolem poloviny 9. stol. naznačuje výskyt
v objektu 10 a též nálezová situace v dvorci ukazuje spíše na výskyt
v prvých třech čtvrtinách 9. stol. (DOSTÁL 1975, obr. 16). Byl i ve výrobním
objektu 82 s olověnými hřivnami (DOSTAL 1980, 148, 153, tab. XI: 1).
Třemi exempláři v různých velikostech byl reprezentován typ Ic v objektu
22 (obr. 2: 6, 7; 3:4). Jde o větší i menší šedo- až žlutohnědé hrnce
s jemně drsným až pórovitým povrchem, zdobené 2—3 jednoduchými povlovnými
vlnicemi a 1—2 rýhami. V dvorci byl dáván do souvislosti až
s poslední třetinou 9. stol. vzhledem k výskytu v objektech 44, 48 a 126,
avšak objekty 66 a 69, v nichž se též vyskytl, byly stratigraficky indiferentní
a snad i starší (DOSTÁL 1975, obr. 16).
Téměř ve všech obytných zemnicích (objekty 10, 55—58, 91, 166) byly
zastoupeny nádoby nebo střepy 5. skupiny (obr. 5:2; 6:5; 9:3; 13:4;
14: 4; 8: 13) z jemně plavené hlíny, s klasickou výzdobou sestávající z jednoduché
vlnice a vodorovných rýh (obr. 10:6; 14:3,4) nebo s výzdobou
hřebenovou (obr. 5:2; 6:5; 8:7; 10 aj.). V dvorci jsou zastoupeny jak
v objektech starší fáze (objekty 29, 98), tak mladší fáze, i v kostrových
hrobech kostelního hřbitova (č. 127, 348, 380, 400; DOSTÁL 1975, 164;
1977/78, 121) a její počátky tedy patří před polovinu 9. stol., i když těžisko
jejich výskytu je patrně až v 2. polovině tohoto věku.
Zastoupena je i 4. skupina tenkostenných hrnců s krupičkovitým povrchem,
prožlabeným okrajem, často kalichovitě prohnutým a se žlábkovitým
hrdlem v objektech 22, 57, 91 (obr. 3:2; 10: 1, 2; 13: 5; 14: 1), která
se zdá být průběžná celým 9. stol., s převahou v jeho 2. polovině.
V objektu 57 byly i fragmenty tuhové keramiky, vzácně se vyskytující
v inventáři některých objektů dvorce, i v jiných místech hradiska. V objektu
91 se našel oranžový střípek z keramiky antických tvarů.
Raritou je fragment široké kónické misky s masivním uchem z objektu
22 (obr. 3: 5). Bezuchou tvarovou analogii má v misce z objektu 219 z jižního
předhradí Pohanska (DOSTÁL—VIGNATIOVÁ—ŠIK 1980, obr. 16:
3). Patří k Váňovu typu Ha nižších a širších kuželovitých mís, které jmenovaný
autor uvádí v souvislost se sklonkem 8. stol., nevylučuje však podle
jihošvédských analogií ani jejich souvislost s 9.—10. stol. (VÁNA 1958,
202—204). Ucho je stejně primitivní jako na nádobě z hr. 126 z Dolních
Věstonic (POULÍK 1948/50, 86, obr. 43b) a na starobyle vyhlížející nádobě
z hrobu v Brně-Židenicích (DOSTÁL 1966, 81, tab. 81: 15). Podle ostatních
keramických tvarů z objektu 22, podle utváření okraje, struktury střepu
a jeho povrchu se miska nevymyká z rámce 9. stol.
Značky se vyskytly na dnech 6 celých nádob a na 7 fragmentech den,
94
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
Tři z nich patřily k tzv. značkám technickým; ve dvou případech šlo
o kruhové důlky po přečnívající ose kruhu (objekt 10), v jednom případě
měl otisk osy nebo jejího krytu podobu čtvercovitou (objekt 55; obr. 6: 7).
Značka na hrnku z objektu 91 v podobě dvou soustředných plastických
kruhů, v jejichž středu byl kruhový výstupek (obr. 13: 4) byla již značkou
v užším slova smyslu. Většina dalších plastických značek se řadí ke křížovým;
ramena jsou buď prostá (objekt 55) nebo opatřená dalšími odbočkami
(obr. 7: 1; 10:4; 13: 1) vytvářejícími na jedné nádobě z objektu
91 svastiku (obr. 13: 2). Ojediněle se vyskytla paprsčitá značka (obr. 10: 3)
a obdélník s podélnou osou a úhlopříčkami (obr. 9: 3). Značky ze studovaného
souboru nálezů nepřinesly poznatky, které by mohly pozměnit
názory o jejich interpretaci (DOSTÁL 1966, 79—80).
Jestliže ve velkých zahloubených stavbách — ponejvíce řemeslnických
dílnách — převažovaly velké nádoby, zatímco střední a malé byly v menšině
(DOSTÁL 1986, obr. 2, 4, 6, 8, 13, 15), v obytných zemnicích (s výjimkou
objektu 55) se vyskytovaly hrnce středních a menších velikostí
(obr. 2, 3, 9, 10, 13, 14), což potvrzuje rozdílnou funkci srovnávaných
objektů. Na totéž ukazuje i rozdílné zastoupení drobných nálezů.
V obytných zemnicích se jen omezeně vyskytly nástroje. Zejména řemeslnické
nástroje téměř úplně chybějí. Výjimkou je objekt 10, kde však
2 tesly, kladivo, sekáč a rydla byla součástí depotu, v zemnici pouze ukrytého.
Jinak se řemeslnické nástroje v obydlích omezovaly na z l o m k y
s e k e r v objektech 55 a 91 (obr. 5: 11, 12; 14: 5), jejichž typ se nedá určit,
a na drobný p r ů b o j n í k z objektu 57 (obr. 9: 10), pokud nejde o masivní
hřeb. Ani další pomůcky nebo drobné nástroje nelze označit za vyloženě
řemeslnické, neboť je lze chápat jako potřeby používané k běžným
pracím v domácnosti. Patří k nim železná š i d l a z objektu 10 (DOSTÁL
1977/78, obr. 6: 1), 57 (obr. 9: 18) a 58 (obr. 11: 13), která mohla být používána
při opravě řemení, obuvi, kožešinového oděvu apod. Též kostěné
p r o p l é t á č k y vyskytnuvší se po jednom exempláři v objektech 22
(obr. 2:3) a 55 (obr. 5: 5), používané snad při pletení lýkové obuvi, byly
ve velkých zahloubených stavbách mnohem početnější (2—7 kusů). Stejně
i n o ž e jsou v obytných zemnicích jen po jednom kuse v objektech 22,
55 a 57 (obr. 2:5; 5:10; 9:9). Vzácné jsou i b r o u s k y , z nichž kus
z objektu 22 patří k exemplářům se žlábkovitými rýhami (obr. 2: 2) a dva
kusy z objektu 91 k destičkovitým tvarům s jednou nebo dvěma brusnými
plochami (obr. 14: 7, 8). Hliněná závaží objevená ve zlomcích v objektech
10, 55, 57 (obr. 6:6; 10: 5) a sloužící patrně jako zátěž osnovy na tkalcovském
stavu mohla být v obydlí podle potřeby vyráběna a vypalována
v otopných zařízeních. Ze zemědělských nástrojů se vyskytly zlomky čepelí
srpů, a to v objektech 22, 55 a 91 (obr. 2:4; 5:4; 14: 9).
Poměrně časté byly v obytných zemnicích zlomky různého stavebního
a nábytkového kování. Ze spojovacího a upevňovacího kování (KLÍMA
1983, 172) jsou to především h ř e b y s hráněným nebo kulatým tělem
a s plochou čtvercovitou nebo kruhovou hlavicí (KLÍMA 1973, 83—84),
které se vyskytly v objektech 55, 56, 57 (obr. 5: 15; 8:4; 9: 11). Dále jsou
to s k o b y jednoramenné (obr. 9: 19) i dvouramenné (obr. 9: 15; 11: 11),
mající četné analogie v mikulčickém materiálu (KLÍMA 1983, obr. 2: 15;
5:5 aj.). Ve třech objektech se vyskytly součásti zámků. V objektech 10
95
BOŘIVOJ DOSTAL
a 57 to byly otáčecí klíče s vejcovkovitým uchem a s ozubem na protilehlém
konci (obr. 9: 2), jejichž počátky lze na rozdíl od V. Hrubého (1958,
61—62) datovat právě na základě stratigrafické situace objektu 10 již do
prvé poloviny 9. stol. Součástí zámku byla i r o z v o r a z objektu 58
(obr. 11:8), jak o tom svědčí nálezy G. P. Fehringa z Unterregenbachu
(FEHRING 1972, 161, Beilage 45, UF 43) a U. Kochové z Urachu (KOCH
1984, I, 158; II, Taf. 45: 1,4—6). Se zámkem mohla souviset i p r u ž i n a
s d v ě m a p ř í t u h a m i z objektu 57 (obr. 9: 7) a pružina s límcem
z objektu 58 (obr. 11:7). Též p r o h n u t ý p l e c h s o t v o r y p r o
h ř e b y v rozích z objektu 58 (obr. 11: 12) mohl podle analogií z Urachu
souviset se zámkem z dřevěné truhlice (KOCH 1984, I, 160; II, Taf. 47: 8
bis 11). Plechové fragmenty s otvory ve středu z objektů 55 a 58 (obr. 5: 6;
11: 9) mohly být k o v á n í m i k l í č o v ý c h d í r e k u dveří nebo truhlic
(KLÍMA 1980, obr. 30). S nábytkovým kováním patrně souvisely zlomky
širokých plechů s různě rozmístěnými otvory pro hřeby z objektů 55,
56, 57, 58, 91 (obr. 5: 8; 8: 2; 9: 5; 11: 10; 14: 6).
K výbavě domácností patřila v ě d r a . Víceméně úplná kování věder,
tj. s rukojetí, atašemi a zlomky obrouček, se našla v objektech 57 a 58.
Vědérko z objektu 57 (obr. 9: 4) mělo hráněnou rukojeť s esovitým ukončením
a trojúhelníkovitá závěsná kování se smyčkovítým uchem, která
J. KUDRNÁC (1970, 121) klade na počátek střední doby hradištní. Vědérko
z objektu 58 (obr. 11: 5) mělo tordováné držadlo s plochým středem
a s esovitými uchy ukončenými očky; též závěsná kování byla prostá
smyčkovitá. Tordovaná držadla jsou datována stejně jako trojúhelníkovitá
závěsná kování (KUDRNÁC 1970, 121). Je-li tedy Kudrnáčova úvaha
správná, pak by objekty 57 a 58 náležely do první poloviny 9. století. Jiný
typ hráněné rukojeti s pravoúhle vyhnutým a dvojkuželovitě rozšířeným
koncem byl v objektu 58 (obr. 11: 4). Lichoběžníkovité závěsné kování se
smyčkovitým uchem bylo v objektu 56 (obr. 8: 3) a masivní lichoběžníkovitá
atašé s proraženým kruhovým otvorem byla v objektu 55 (obr. 5: 7).
Tyto exempláře patří k 2. a 5. typu, z nichž poslední má četné analogie
na velkomoravských pohřebištích (DOSTÁL 1975, 232, obr. 29:8). K pokličce
vědra nebo k víku skříňky patřilo trojramenné kování opatřené
otvory pro hřeby ve středu a na konci ramen z objektu 58 (obr. 11:6).
S kováním opasku patrně souvisely obdélníkovité p ř e z k y z objektu
10 (DOSTAL 1977/78, obr. 4: 10), rámeček přezky z objektu 57 (obr. 9: 17)
a dále železné n á k o n č í s dvěma podélnými vývalky a s třemi nýty
v týlu z objektu 57 (obr. 9: 13). Ozdobou řemene mohlo být k o s o č t v e r
e č n é k o v á n í s dvěma nýty v rozích z objektu 57 (obr. 9: 16). S opaskem
patrně souvisela železná z á v l a č k a z objektu 55 (obr. 5:3); podobný
předmět byl nalezen pod mečem v hr. 174 na kostelním hřbitově
Pohanska (KALOUSEK 1971, 111, obr. 174: 2; tab. 44: 15), kde patřil k závěsnému
kování meče. K součástem koňského postroje mohly vedle zmíněných
přezek patřit i železný k r o u ž e k z objektu 57 (obr. 9:16)
a v každém případě železná p r ů v l e č k a mladšího blatnicko-mikulčického
stylu z objektu 10 s četnými analogiemi z Mikulčic, Pobedimi aj.
(DOSTÁL 1977/78, 118).
Militaria byla v obydlích vzácná — pouze dvě šipky a ostruha. Z š i p e k
byla jedna tulejkovitá, ostří však bylo odlámáno (obr. 9: 6), takže ji nelze
96
OBYTNÉ ZEMNICE Z BfiECLAVWOHANSKA
blíže zařadit, pokud nejde vůbec o zvláštní typ (RUTTKAY 1976, Abb.
54:3; 328). Další exemplář patřil k typu rombických šipek s trnem (obr.
11: 2), které se našly v 8 kusech i v kulturní vrstvě dvorce a jsou běžné
i v hrobech (20, 275, 375) kostelního hřbitova na Pohansku (KALOUSEK
1971, 36, 159—160, 202—203). Na Slovensku jsou tyto šipky v hrobech
velkomoravských, staromaďarských i belobrdských (RUTTKAY 1976, 330,
obr. 54:B2a), zatímco na Rusi jsou v 9.—10. století vzácné (MEDVÉDEV
1966, 69, tab. 30:45). O s t r u h a z objektu 58 (obr. 11:3) patřila k typu
IA podle V. Hrubého (1955, 182—185, obr. 31) nebo k typu IVA podle
D. Bialekové (1977, 131—134). Podrobný rozbor uvedené autorky potvrdil
zjištění V. Hrubého, že tyto ostruhy patří do 1. poloviny 9. stol. a vyznívají
na počátku 2. poloviny 9. stol.; vyskytují se spolu s předměty blatnicko-mikulčického
horizontu.
Chronologie obytných zemnic ze severovýchodní části hradiska Pohanska
je všeobecně dána keramikou, která má výrazně středohradištní ráz.
Zjištěné keramické skupiny a typy se vyskytovaly též v areálu tamějšího
velmožského dvorce a některé z nich i v hrobech tamějšího kostelního
hřbitova. Na základě toho lze obytné zemnice ze řemeslnického areálu
Pohanska zařadit rámcově do 9. stol. Pouze část ostatního inventáře má
výraznější datovací schopnosti. Jde o tordované rukojeti vědej s prostými
trojúhelníkovitými atašemi, ostruhy typu IA (IVA), průvlečka a křížové
kování z koňské ohlávky, které svým původem patří do první poloviny
9. stol. a datují tak objekty 10, 57 a 58 do tohoto období. Ostatní zemnice
mohly být buď současné, nebo o něco mladší; nevymykají se však z rámce
9. století.
Z Á V E R
V dosud prozkoumané části řemeslnického areálu v severovýchodní
části velkomoravského hradiska Břeclavi-Pohanska bylo zjištěno jen devět
obytných zemnic přibližně čtvercovitého půdorysu. Délka jejich stran kolísala
mezi 300—350 cm, hloubka mezi 40—100 cm, plocha mezi 9—12 m2
.
Jedno obydlí (objekt 54) bylo ze zahloubeného přebudováno v druhé fázi
své existence na povrchové a v jeho stavební technice se uplatnily prvky
(zděné nároží a mazanicová podlaha), jaké byly použity při budování některých
obytných staveb velmožského dvorce na Pohansku. Většina obydlí
byla jednoprostorová, pouze u objektu 22 byla patrně menší předsíň se
zásobní jámou, a u objektů 55 a 56 není vzhledem k jejich blízkosti a rovnobežnosti
stěn vyloučeno, že tvořily jednu dvouprostorovou stavbu.
Všechna obydlí byla orientována rohy k hlavním světovým stranám. Tři
zemnice (objekty 10, 22, 91) vyznačující se dvojicemi kůlových jam po
sochách měly pletené stěny omazané hlínou a byly vybaveny kamennými
pecemi v rozích, pět zemnic (objekt 54—58) mělo stěny roubené a byly
vytápěny pouze ohništi umístěnými nejen v rozích, ale i poblíž středu
stěny nebo objektu. Zvláštností je kamenná pec z objektu 91, vybudovaná
na dřevěném podstavci — opečku, které jsou běžné v severní Rusi.
Inventář zemnic potvrzuje jejich obytný ráz. Kromě depotu v zemnici
10 v nich téměř úplně chybějí řemeslnické a jiné nástroje a vyskytují se
jen domácí potřeby. V polovině zemnic bylo 3—9 celých nebo téměř
97
BOŘIVOJ DOSTAL
úplných nádob, v ostatních objektech byly jen drobné střepy. V keramice
byly několika exempláři zastoupeny typy la, lb, lc i 4. a 5. keramická
skupina rozlišená dříve v areálu velmožského dvorce na Pohansku, v jeho
sídlištních objektech i hrobech; z nich některé typy se vyskytují již
v 1. pol. 9. stol., jiné až v 2. polovině tohoto věku a další jsou průběžné
celým 9. stoletím. Nechybějí ani fragmenty tuhové keramiky a žlutý střípek
z nádoby antického tvaru. Zvláštností je kónická miska s uchem. Zastoupeny
jsou hrnce malé, střední i velké. Z ostatního inventáře vedle
zlomků seker, železných šidel, kostěných proplétáčků, nožů, hřebů, skob,
zlomků srpů a hliněných závaží jsou důležité zejména klíče (objekty 10,
57) a součásti zámků — rozvory, pružiny a kování klíčových dírek (objekty
55, 57, 58), kování vědérek (objekty 57, 58), součásti jezdecké výstroje —
přezka, průvlečka a křížové kování z objektu 10 a ostruha typu IA z objektu
58. Zejména tordované rukojeti věder s jednoduchými trojúhelníkovitými
nebo smyčkovitými atašemi a zmíněné součásti jezdecké výstroje,
řadící se k blatnicko-mikulčickému horizontu, dovolují klást počátek některých
obytných zemnic (objekty 10, 57, 58) do 1. poloviny 9. století.
Ostatní zemnice byly buď současné nebo mohly vzniknout i později v rámci
9. století.
Obytné zemnice (9 objektů) představují jen nepatrnou část velkomoravských
objektů (celkem 165) prozkoumaných na sídlišti v severovýchodní
části Pohanska. Vzhledem k tomu, že na běžných slovanských sídlištích
bývají obydlí ve vztahu k ostatním objektům (kromě obilnic a drobných
zásobnicových jam) v početní převaze, musíme soudit jednak, že ještě
další stavby v tomto areálu mohly být využívány k bydlení, jednak, že
celý sídlištní okrsek měl zvláštní funkci. Podle četných nálezů nástrojů,
železné strusky, olověných hřiven, tyglíků, železných kroužků a jiného
odpadu, pecí a dílenských objektů lze uvažovat o jeho výrobně řemeslném
zaměření.
L I T E R A T U R A
BIALEKOVÁ, D. 1977: Sporen von slawischen Fundplätzen in Pobedim, S1A XXV-1,
103—160.
DONAT, P. 1980: Haus, Hof und Dorf in Mitteleuropa vom 7. bis 12. Jahrhundert,
Berlin.
DOSTÁL, B. 1975: Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno.
DOSTÁL, B. 1977/78: Zemnice s depotem pod valem hradiska Břeclavi-Pohanska,
SPFFBU E 22/23, 103—134, tab. V—XII.
DOSTÁL, B. 1978: Dvacet let archeologického výzkumu Břeclavi-Pohonska, VVM
XXX, 129—157.
DOSTÁL, B.—VIGNATIOVÁ, J.—SlK, A. 1980: Břeclav-Pohansko 1978 (okr. Břeclav),
PV 1978, 29—31, obr. 13—16.
DOSTÁL, B—VIGNATIOVÁ, J. 1981: Břeclav-Pohansko 1979 (okr. Břeclav), PV 1979,
37—39, obr. 16—19.
DOSTÁL, B. 1982: K časně slovanskému osídlení Břeclavi-Pohanska, Studie AÜ
ČSAV Brno X/2. Praha.
DOSTÁL, B. 1985: Břeclav-Pohansko III. Časně slovanské osídlení. Brno
DOSTÁL, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha.
DOSTÁL, B. 1980: Olověné hřivny z Pohanska, SPFFBU E 25, 144—159, tab. IX—XIV.
DOSTÁL, B. 1986: Velké zahloubené stavby z Břeclavi-Pohanska, SPFFBU E 31,
97—137.
98
OBYTNÉ ZEMNICE Z BftECLAVI-POHANSKA
FEHRING, G. P. 1972: Unterregenbach. Kirchen, Herrensitz, Siedlungsbereiche, I—III.
Stuttgart.
HRUBÝ, V. 1955: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valach". Praha.
HRUBÝ, V. 1958: Klíče z doby hradištní na Moravě, CMMB 43, 1958, 49—66.
HRUBÝ, V. 1965: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha.
KALOUSEK, F. 1971: Břeclav-Pohansko I. Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno.
KLÍMA, B. jr. 1973: Stavební kování slovanské sídlištní architektury na Moravě.
I—III. Diplomní práce. Brno.
KLIMA, B. jr. 1980: Zámečnická práce staromoravských kovářů v Mikulčicích. Studie
AÚ ČSAV Brno VIII/3, Praha.
KLÍMA, B. jr. 1983: Železné skoby z Mikulčic, AR XXXV, 172—188.
KAVÁŇOVÁ, B. 1985: Velké kůlové nadzemní stavby z doby hradištní z Mikulčic,
PA LXXVI/2, 398—427.
KOCH, U. 1984: Der Runde Berg bei Urach V. Die Metallfunde der frühgeschichtlichen
Pedioden aus den Plangrabungen 1967—1981. Teil 1, 2. Heidelberg.
KUDRNÁČ, J. 1970: Příspěvek k datování závěsných uch a držadel vědérek ze starší
doby hradištní, SbNM, A-Hist. 24, č. 1—2, 119—122.
MAREŠOVÁ, K. 1975: Sídliště pod metropolitní výšinou. In: Uherské Hradiště-Sady.
Středisko velkomoravské kultury a moci. Brno.
MEDVEDEV, A. F. 1966: Ručnoje metatělnoje oružije (luk, strely, samostrel) VIII—
XIV vv. Archeologija SSSR. Svod archeologičeskich istočnikov, El—36. Moskva.
PITTEROVÁ, A. 1965: Vývoj základních půdorysných typů tradičního domu na území
ČSSR ve světle archeologických pramenů, CL 52, 275—295.
PITTEROVÁ, A. 1970: Příspěvek k otázce rekonstrukce nosného systému střechy
staroslovanských zemnic, SbNM, A-Hist. 24, č. 1—2, 129—138.
RAPPOPORT, P. A. 1975: Drevněrusskoje žilišče. Archeologija SSSR. Svod archeologičeskich
istočnikov, E 1—32. Leningrad.
RUTTKAY, A. 1976: Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des
14. Jahrhunderts in der Slowakei (II), S1A XXIV/2, 245—395.
SKRUZNÝ, L. 1963: Příspěvek k třídění a chronologii slovanských otopných zařízení
na území CSSR, PA LIV/2, 234—265.
STANA, Č. 1960: Slovanské obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně, PA
LI/1, 240—293.
STELCL, J.—VIGNATIOVÁ, J. 1981: Poselenija i tipy ich objektov na jugozapadnom
peredgorodiii velikomoravskogo gorodišča Pogansko pod g. Bržeclav, Scripta
FSNUPB 11, No. 1 (Geológia), 7—40.
VÁŇA, Z. 1958: Mísy v západoslovanské keramice, PA XLIX/1. 185—247.
VENCL, S. 1968: K otázce interpretace pravěkých staveb, AR XX, 490—510.
VIGNATIOVÁ, J— STELCL, J. 1983: Peči-kamenki v žilych poluzemljankach na
territorii južnogo peredgorodija velikomoravskogo gorodišča Pogansko pod g. Bržeclav,
Scripta FSNUPB 13, No 2. (Geológia), 93—104.
W O H N G R U B E N H Ä U S E R
AUS DEM H A N D W E R K L I C H E N AREAL
VON B R E C L A V - P O H A N S K O
Der Verfasser beschäftigt sich mit den quadratischen Grubenhäusern, die im handwerklichen
Areal in der ehemaligen Baumschule auf dem großmährischen Burgwall
Břeclav-Pohansko während der Jahre 1961—1985 ausgegraben wurden (Abb. 1). Es
handelt sich um die Objekte Nr. 10, 22, 54—58, 91 und 166 (Abb. 2, 4, 5, 8, 9, 11, 12;
Taf. I—IV). Die Innenfläche dieser Wohngrubenbauten betrug 9 bis 12 Quadratmeter,
ihre Wände waren 300—350 cm lang und ihre Tiefe unter der ursprünglichen Erdoberfläche
erreichte 40 bis 100 cm. Sie wurden mit den Ecken zu den Haupthimmelsrichtungen
orientiert. Drei Grubenbauten sind durch Paare von Pfostengruben der
Firstsäulen charakterisiert; dem Befund im Obj. Nr. 10 nach hatten sie Flechtwände
mit Lehmbewurf. Sechs Grubenhäuser waren wahrscheinlich durch Blockwände
gekennzeichnet (es fehlten bei ihnen Pfostengruben).
Als Heizvorrichtungen dienten in vier Objekten Steinöfen, von denen sich einer
auf einem erhöhten Holzpostament befand (Abb. 12: 6, 7). In anderen Objekten waren
einfache oder mit Lehm ausgestrichene Feuerstellen; eine von ihnen war erhöht
99
BOŘIVOJ DOSTAL.
und befand sich in einer ausgemauerten Steinecke des Blockbaus (Obj. Nr. 54 —
Abb. 4; Taf. 1:5,6). Die Lokalisierung der Heizvorrichtungen im Rahmen des Wohnobjektes
war sehr verschieden..
Einige von Grubenwohnungen beinhalteten reiche Scherbenfunde (Obj. Nr. 10, 22,
55, 91), von denen man 5—9 vollständige oder fast vollständige Gefäße rekonstruieren
könnte (Abb. 3, 6, 7, 13, 14). Es handelt sich um typische großmährische Keramik,
unter der Typen vertreten sind, die auch aus dem hiesigen Fürstenhof bekannt
worden sind. Die anderen Objekte waren, was die Keramik betrifft, mehr bescheiden
ausgestattet, aber in zwei von ihnen befanden sich mehrere Eisengegenstände (Obj.
Nr. 57, 58). Nur in zwei Grubenhäusern wurden Schlüssel entdeckt (Obj. Nr. 10 und
57 — Abb. 9:2), aber in den anderen Objekten (Nr. 55, 58) fand man verschiedene
Schloßteile: einen Schubriegel (Abb. 11:8), eine Schloßfeder (Abb. 11:7), einige
Schlüssellochbeschläge (Abb. 5:6). Verhältnismäßig oft erschienen Fragmente von
Eimerbeschlägen (Abb. 5:7; 8:3; 9:4; 11:5). Handwerkliche Instrumente kamen nur
sehr selten zum Vorschein: ein Hammer, 2 Tüllenbeile, ein Meißel aus dem Hortfund
im Obj. Nr. 10, Axtfragmente im Obj. 55 und 91 (Abb. 5:11, 12; 14:5), ein Pfriem
im Obj. Nr. 58 (Abb. 11:13), ein Durchschlageisen im Obj. Nr. 57 (Abb. 9:10). Von
Waffenfunden gab es nur zwei Pfeilspitzen (Abb. 9:6; 11:2). Zur Reiterausrüstung
kann man große Schnallen, Ringe (Abb. 9:16), ein Riemenende (Abb. 9:13) und
einen Sporn von Typ IA (Abb. 11: 3) rechnen. Das Inventar kann man rahmenmäßig
in das 9. Jahrhundert datieren, der Stratigraphie und den Funden aus dem Obj.
Nr. 10 nach sogar in die Zeit um die Mitte des 9. Jahrhunderts. Die Funde aus dem
quadratischen Grubenhäusern bezeugen ihren Wohncharakter.
Die Grubenhäuser im handwerklichen Areal im Burgwall Pohansko sowie aus
seiner südlichen Vorburg deuten an, daß diese Wohnhausform in den großmährischen
Burgwällen ihre Bedeutung beibehielt.
10G
Tab. I. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Části objektu 22 z roku 1969 (1) a z roku
1979 (2). Objekt 54: pozůstatky vypálené mazanicové podlahy a zděného nároží v povrchovém
humusu (3), obrys zahloubené části pod mazanicovou podlahou (4), zahloubená
část obydlí, jeho zděné nároží a kůlové jamky (5), detail zděného nároží (6).
im 6 ,
3
Tob. II. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 55, jeho obrys (1) a stav po částečném
vybrání (2); totéž u objektu 56 (3, 4) a u objektu 57 (5, 6).
Tab. III. Břeclav-Pohansko. Lesní školka. Objekt 58 v obryse (1), po částečném (2)
a uplnem vybrání zásypu (3); objekt 10 v řezu valem č. XIV z roku 1975 (4); kamenné
pece ze zemnice 10 (5) a z objektu 166 (6).
.. liii;^*- -' •:. -;
'-. -Ir • ' -•> •;
i;
> 2
výzkumu (6); zvýšená poloha pece (5). Konečne fa,zi