KONDICIONÁL
DERIVAČNÍ SCHÉMA:
Kmen infinitivu – ti + -t- +
-iau
-ume /
-umėm(e)
-um(ei)
-ute /
-umėt(e)
-ų
- ti + -t- č u, kalb tum (...)
- ti + -t- č au tum (...)
- ti + -t- č u tum (...)
KOMENTÁŘ
1. V první osobě sg. sufix -t- se mění na -č- v důsledku palatalizace: kalbėčiau, rašyčiau etc.
2. V závorkách uvedené koncovkové segmenty -ei (2. os. sg.) a -e (1. a 2. os. pl.) se v dnešní
litevštině často vypouštějí. Vzniklé kratší tvary mají stylistický odstín hovorového jazyka, ale
jsou zcela normativní.
3. Krátké a dlouhé tvary koncovek v 1. a 2. os. pl. (-ume ↔ -umėme; -ute ↔ -umėte) jsou
zcela synonymní. Volba jedné či druhé varianty se koná podle druhotných argumentů, jako
jsou jazykový rytmus (v poezii), fonetické okolí slovesa apod. Dnešní hovorová litevština
tenduje k častějšímu používání krátkého tvaru v 1. os. pl. (būtume oproti būtumėme; norėtume
oproti norėtumėme), v 2. os. pl. však preferuje dlouhé tvary (būtumėte oproti būtute;
norėtumėte oproti norėtute).
4. Kondicionální tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného
slovesa.
CVIČENÍ. Vyčasujte v kondicionálu:
láukti, láukia, láukė [čekat]; ródyti, ródo, ródė [ukazovat]; válgyti, válgo,válgė [jíst] b ti, yr ,
b vo [být]; v žti, v ža, v žė [vézt]; p šti, p ša, p šė [škubat]; dain oti, dain oja, dain vo
[zpívat]; lýti, l ja, l jo [pršet]; zirzti, zirzia, zirzė [bzučet]; gýti, g ja, g jo [hojit se]