Hymnus o smrti biskupa Henrika/Jindřicha (nej starší dochovaná verse, asi 17. století)
Přeložil Michal Kovář
Runo Laulu Sant Henderikistä Ensimäisestä Tuurun pispasta joca on syndynyt Englandisa ja sitten kuningahasta Ruotzisa Eriki Rjjdarista. wuona. 1150.
Kaxi olli pyhä mjestä. Kaxi kansan ruhtinasta, ja Risti weljestä jaloa. Yxi kaswoj Ruotzin maalla. Toinen maalla wierahalla -pijan kasuojt pinnelliset, yxi wuotiset ylleninjt. Lapsi maalda wierahalda Se oli Herra Henderjki waan joca Ruotzisa yllenj, Se olli Erikj rijdarj. Ruozin kuuluisa kunjngas.
Sanoi Herra Henderjki Erikillen weljellensä Läkämme Hämehen maallen, maallen ristimätömällen pajkallen papitomallen Kiwij kjrkoia tetämmähän ja kappelja rakendamahan nijn sitten Eriki Rijdarj, Sanoin Lausuj sujn puheli weikosenj wajmon pojka palion on sinne mennehittä eij palion pallanehitta ennämpi wiellä ewännehitä njn sanoj hän toki mjnä Lähden en tottele jos mjnä tappetanehen maan kunjngahat kattunehet kujtengin toinen jänewi jällelen
Píseň o svatém Henrikovi, prvním turkuském biskupovi, který se narodil v Anglii, a také o švédském králi, rytíři Erikovi. Roku 1150.
Dva mužové svatí žili, dvě knížata nad národem a vznešení bratři v Kristu. Jeden rostl v švédské zemi, druhý v zemi vzdálenější. Rychle rostla boubelátka jednoroční pacholátka. Dítě země vzdálenější, to vznešený byl pan Henrik, ten, jenž ve Švédsku vyrostl, to byl rytíř Erik, Švédska proslulý panovník.
Pravil biskup Henrik Erikovi, svému bratru: Vydejme se v zemi Háme, do země té nepokřtěné, do míst, kde nežijí kněží, stavět kamenné kostely, kaple nechat vybudovat. Na to potom rytíř Erik slovo děl a propověděl: Bratříčku můj, synu ženy, mnozí se tam vypravili, nemnozí se navrátili, nejvíc těch, co doma zbyli. Tak pravil on: avšak já se vydám, nestarám se, zda-li zemřu v oné zemi, když králové země padnou, jiný po nich zůstane žít.
Sitten Herra Henderji sanoin Lausu suujn puheli pildisemj pienojsemj wandi waxan korkuhujnen otta korja kodasta ja pane korja kohdallensa perällensi pienj kirja anduroijllensa asetta aset tammiset asetta ohjat suonjset oijenna pane ränget mursun luj set. waliahat majawan luiset Harman kaulahan kahden puolen. Otta sitten ohrjlda orojnen jdulta jsoi lihainen maattajouhi maldahjsi jlda pane luoka kynä päjnen harjallen hywän hewoisen
Sitten Herra Henderiki ajiella karrutele wirman peuroja wjrjttele jällisänsä juoxemahan Lattoi se lauman laulajtta päänsä päällen lendämähän, otzahansa wirwotamahan Karhu olli. rauta kahlehisa terj rautajnen. kukersi karhun rautaisen kidasa. Jänön wiellä Walkoisen hypiti edesänsä wildin päällä njn sanoj pildi pikurujnen wandi waaxahan korkuhujnen jo mjnun tullepi nälkä njn sanoj Herra Henderjki jo pijan talo tullepi Laloila on takoja Lähdet otta kyrsä unnjn pääldä otta olluta kellarista heittä pennjgit sijahan
Potom biskup Henrik řekl, slovo děl a propověděl: Pacholíku, malý chlapče, služebníčku na píď velký, vezmi saně z přístřeší a polož je na jejich místo, za se houni prošívanou, na sanice saně převrať, připni oj ze dřeva dubu, narovnej opratě ze šlach, připrav chomout z mrožích kostí, nasaď ohlávku z bobra na krk šedý z každé strany. Vezmi pak oře silného ovsem, klíčky krmeného, z mláta hříva k zemi splývá, nasaď chomout s ptačím peřím na hřbet hřebce výborného.
Potom biskup Henrik ryčnou jízdou k běhu nutí stádo sobů, za saněmi běží všichni. Nechá hejno zpěvných ptáků poletovat kolem hlavy, ovívat mu křídly čelo. Medvěd v železech byl chycen, železný tetřívek tokal v tlamě šelmy ze železa. Přiměl též běláka skákat na přikrývce na svých nohou. Řeklo dítě, malý chlapec, služebníček na píď velký: Hlad se ve mně již ozývá. Takto pravil biskup Henrik: brzy k domu dojedeme, za zálivem bydlí Lalli, z pece vezmi bochník chleba, vezmi pivo ze sklepení, namísto nich hoď tam mince,
hejnát heiná huonehesta
ja kaurat kaura hjingalosta
heittá penningit sijahan -
nijn sitten paha waimo pannahjnen
satta syója sappehinen
Sepá kirkuj kiukahalda
parku patzahan nenástá
Lahka kujn Lalloi kottihin saapj
wielá se suun luunsi luistelepj
wiellá páánsi páristelepi
Suonensi sirgotelepi
nijn sitten Herra Henderjki kijruht taloista pojs.
Lalloi cujn sitten tulii kotihin
walehteli wanha naara
ja sanoi pojkaiseni nuorempanj
jopa on tásá sitten káynyt
ruoka Ruotzin Syómá Saxa
otti kakon uunjn pááldá
otti ollutta kellárista
heitti tuhkia sijahan
heinát hejna huonehesta
kaurat kaura hingalosta
heitti tuhkia sijahan.
Nijn siwuj lallo loi lahtarjnsa
pij lun pitkán kjrwehensá
lykájs sitten lylynsá lumellen
kuin olli wuoldu wuoleskeldu
syóxi kalhut kalja maallen
cujn olli talwisen jánójsen
nijn sitten Lalli hihti hirmujšesti
lyly juoxi winhiásti
Tulii suitzi suxen tiestá
sawu sauwan somman tiestá elli siasta
Sitten Herra Henderjki
sanoin lausui suujn puheli
jo Lallo hihtájn tullepi
pitká keihás kajnalosa
Tunsi han tuhon tullewan
háttá pájwán páállen saawan
ja sanoj pildisenj pienoisemi
wandi waxahan koruhujjnen
přines seno ze seníku,
oves vezmi ze přihrady,
namísto nich hoď tam mince.
Pak zlá žena zlořečená,
žlučovitá, nenažraná
křičí s pece z plna hrdla,
vříská shora zpoza pece:
Jen co Lalli domů přijde,
lyží čelist rozrazí ti,
hlavu s chutí roztřískne ti,
všechny šlachy rozerve ti.
A tak pan Henrik spěchal ze statku pryč.
Když pak Lalli přišel domů,
zalhala mu stará běhna
pravíc: chlapče, mladíčku můj,
hle, kdo zde byl na návštěvě,
Sasík, žrout ze švédské země,
z pece sebral bochník chleba,
vzal si piva ze sklepení,
namísto nich hodil popel,
sebral seno ze seníku,
ovsa nabral ze přihrady,
namísto nich hodil popel.
Lalli chopil se hned zbraně,
dlouhou chytl širočinu,
na sníh položil si lyži
se skluznicí hoblovanou,
odrazovou na sníh ztvrdlý.
Potom jako zajíc bělák
běží Lalli, hrůzu budí,
skluzná lyže klouže kvapem.
Oheň plane v lyže stopě
a za holí jen se kouří.
Potom biskup Henrik řekl,
slovo děl a propověděl:
Lalli blíží se na lyžích,
dlouhý oštěp má v podpaží.
Pociťoval blízký zánik,
příchod smrti, konce svých dnů
a pravil: Pacholíku, malý chlapče,
služebníčku na píď velký,
katzos kiwen taka	dávej pozor za kamenem,
eij olle kilpiä kiwesä	kámen ochranu neskýtá,
katzo taka tammen	dávej pozor zpoza dubu,
warjosta hywäin hewoisen	ze stínu hřebce výborného,
kuhunga luuni lendelepi	kam mé kosti rozletí se,
suoneni sirottelepi	kam mé šlachy rozptýlí se,
ne sinä werkahan wettele	posbírej je, zabal v sukno,
sini langojhin sittelle	modrými převaž nitěmi,
siwu kajki kaunjhisti	všechno krásně spolu srovnej
ja asetta orjhjin rehehen	a ulož do saní za hřebcem.
kuhunga orit tauwonnewi	Tam kde hřebec zastaví se,
sittä härkä pandakohon	zapřáhněte jen dobytče,
ja kuhunga härkä tauwonemi	Tam kde dobytče spočine,
sijhen kirko tehtäkôhôn	nechť je kostel vybudován,
kappeli rakennettakohon	kaple ať je vystavěna
Herran Henderjkin njmehen	jménem biskupa Henrika.
j osa on härkä tauwonuna	Zastavilo se dobytče
njn Nousiaiset heittä maahan	na pískách na Nousiainen,
heittä kangahan njemehen elli nenähän	na písčité výspě s vřesem.
Sijhen Herra Henderjki	Na tom místě biskup Henrik
ensimmäjnen haudatihin	první do hrobu byl vložen,
kirko myôskin rakettihin	postavili také kostel
sijhen Herran Henderjkin njmehen,	jménem biskupa Henrika.
mutta wan eij pojka pikurujnen	Však pachole, malý chlapec,
wandi waxahan korkuhujnen	služebníček na píď velký
eij kexinyt lumen sisäldä	nenalezl palec muže
pyhän miehen peukalota	svatého, jsa přikryt sněhem,
sormj a j son j sännän	prst velkého hospodáře
kulda sormuxen keralla	spolu se zlatým prstenem,
ennen kuin kesä sydännä	nežli vprostřed letní doby,
sitten kuj n kewät olli ihana	po nádherném jarním čase,
ja ijää olli järwestä suulanut	kdy led na jezeře roztál,
nijn sitten kesä sydännä	tak pak vprostřed letní doby
pienen jään palaisen päällä	na malinkém kousku ledu
tuuli alloisa aijellj	vítr jej přivál s vlnami.
Sormj a pyhän urohon	Prst svatého muže
kulda sormuxen keralla	spolu se zlatým prstenem,
ihmjsillen nähtäwäxi	lidem náhle vyjevil se
tunnus merkixi jalloxi	coby známka ušlechtilá,
jotta eij suonnut suurj Luoja	že Stvořitel nedovolil,
eijkä sallinut Jumala	že Bůh velký nedopustil,
weden alle waipumahan
eijkä hukahan tullemahan
pyhän miehen peukalota
sormja ison isännän
kulda sormuxen keralla.
Lalli sitten pahin pakanoista
julmin juudasten seasta
joca tappoi pyhän miehen
pispan Herran Henderjkin
otti korkjan kypärän
pyhän miehen pispan päästä
panj päähänsä
omahansa kallohonsa
jlkiähän menj sitten kildinä kotihin
waimo kehräs tortillansa
sanoin lausuj suujn puheli
mistä on Lalloi lakin saanut
mies häjy hywän kypärän
Lalli nosti sitten lakiansa
Lallin hiuxet lakihin imejnyjt
kajken kamaran keralla
lujkos luista irrallensa
kajki kallosta kamara eronut
tulli turpa turwatomaxi
pää paha paliahaxi nahatomaxi
kujn naudan pää paliahaxi
pahan panna
Sen teki suuri Luoja
salli wäkewä Jumala
imehexi iloixi
tunnus merkixi jaloxi
mutta nyt on pispa ilosa
Lalli piinasa pahasa
pispa Engelein kansa laulele
jlon wirtä weisajle
Lalli hiidesä hihtelepi
lylyinensä luistelepi
pijnan sawuhun sakiahan
sauwallansa sattutele.
Pirut pahoin pistelewät
helwetin heldehesä
aby v vlny potopil se, by pod vodou zkázy došel muže svatého ten palec, prst velkého hospodáře spolu se zlatým prstenem. Lalli z pohanů nej horší, krutější i než sám Jidáš, poté co byl zabil světce, pana biskupa Henrika, sebral s hlavy biskupovy, světcovu vysokou přilbu, nasadil si ji
na vlastní odpornou hlavu, potom šel zvesela domů. Zena předla na přeslici, slovo děla a pravila, odkud Lalli vzal čepici, muž zlotřilý dobrou přilbu. Lalli čepici si sundal, všechny vlasy se mu naráz přilepily, spolu s kůží odtrhly se od holé kosti, od lebky i s celou kůží. Tlama byla nechráněná, zlořečená hlava holá, lysá jak hovězí hlava, čelo muže zlého. Toto učinil Stvořitel, tak dopustil Bůh všemocný, radostný zázrak by stal se, jako ušlechtilý příklad, teď je biskup v blaženosti, Lalli zase ve zlých mukách, biskup s anděly si prozpěvuje, píseň radosti tam pěje, Lalli na svých lyžích v pekle lyžuje a prosmýká se skrz dusivé dýmy trýzně, svou holí se odstrkuje. Ďábli zle ho popichují ve zlém žáru, v výhni pekel
sjelu parka waiwallewat sieldä meittä waka Jumala j a estä totinen Luoja saatta sallihin taiwahasa j a ilohon ijankaikisehen j a päästä haj y st maajlmasta Amen
sužují ubohou duši,
před tím nás rač, věčný Bože,
ochraňovat, Stvořiteli,
veď nás do nebeských sálů,
a do věčné blaženosti
a zbav nás od zlého světa.
Amen