DĚTSKÝ FOLKLOR
František Lazecký Malinový chodníček
Spi, anjelku, spi Spi, anjelku, spi
dám ti slivky tři, jedna bude červená, druhá bude zelená, třetí bude modrá, spi, ovečko, dobrá.
Vezem chlopky, vezem robky, hopky, hopky, hopky, hopky přes kaluže a přes kopky, od Těšína do Jičína, od Jičína do Těšína. Jeden chlopek z vozu spadl, ten, co dešti kapky kradl, hop, hop, hop, spadl z vozu chlop.
Vezem robky, vezem chlopky, hopky, hopky, hopky, hopky, přes kaluže, přes příkopky, z Opavy až do Ostravy a z Ostravy do Opavy. Jedna robka z vozu spadla, ta, co kúrám vejce kradla, hop, hop, hop, leží tu jak snop.
Kuku! Kuku! Kuku! Já tu sedím na buku. Janek sedí pod jedlí, aby ho vlci nesnědli.
Mamulenko, pojďte sem, Koza mele ocasem. Kozel mele sivou bradou, snad mě, táto, neukradou.
Rozpočitadlo Had leze z díry,
nese s sebou knihy, erlice, perlice, ta červená stolice, čtyři oka u potoka a to páté ven!
Vezem chlopky, vezem robky
Říkadlo
Kukačka
Škádlivka
Strašpytel
Ententýky, dva špalíky, cuku ruku vek, máma peče špek pro malého synka, pro toho Martínka, pro malou děvušku, co chodí za družku, ať je synek, ať je děvuška, jeden musí ven!
Kolik? Tatínku, kolik je jablek?
„Tolik, kolik je stopek."
Tatínku, kolik je psů? „Tolik, kolik jejich ocasů."
Tatínku, kolik je trávy? „Aby se napásly krávy."
Tatínku, kolik je vody?
„Tolik, kolik kapek v dešti chodí."
Tatínku, kolik je hvězd na nebi? „Jedna a ty ostatní."
Tatínku, kolik je ovcí? „Tak je, synku, spočti!"
Kolik máš roků? „Plnou hrst broků."
Kolik máš let?
„Tři kopy a jedno povříslo."
Kolik je hodin?
„Tři čtvrti na podzim."
Hádanka Jde posel, jde,
má čtyři rohy. žádné nohy, nic nemluví, všecko poví.
24
Tajná řeč Prýj á prýj sem prýpřiprýšel prýkvám prýpůj -
prýčit prýpáprýnev, prýbuprýdem prýpéprý-ci prýryprýbu prýa prývám prýpoprýšlem prýza prýpujprýčeprýní prýoprýcáprýsek.
Oblamovačka Všeci šveci šídly šili, co jim švecky poručily.
Kopla kobyla kovala, když koval kobylu kul.
Píseň Jdou kravičky, jdou
zlatou dolinou, vpředu mají zvonce, vzadu zase konce, jdou, kravičky, jdou zlatou dolinou.
Jdou kravičky, jdou dolů dědinou, dole mají nohy, nahoře zas rohy, jdou kravičky, jdou dolů dědinou.
Jdou kravičky, jdou zlatou dolinou, už nám nesou mlíčko a červené líčko, jdou kravičky, jdou zlatou dolinou.
UMĚLÁ POEZIE
Karel Alois Vinařický Zežulice
Po měsíci máji pacholík šel v háji, a žežulka s buku zakukala: "kuku, škoda jara, kluku!" Podle rozumu jak věděl, hoch žežulce odpověděl: žežuličko, nežaluj, v létě také se raduj! Léto také musí býti, my musíme pšenku žiti, v podzim ovoce dozrává, pro zimu lahůdku dodává. Nech ať se to všecko střídá, víc už nenaříkej, v létě také zakukej! -A žežulka s buku vesele pak odpovídá: Ku - ku - ku, ku - ku, moudrý jsi, kluku!
František Doucha
Boha ústy jen vyznávat
ještě dosti není,
slušno věrně zachovávat
jeho naučení.
Nábožným a bohabojným
ten jen v pravdě sluje,
kdo vždy dobrým skutkům hojným
život zasvěcuje.
(Schránka dobrého naučení, 1853)
Josef Václav Sládek Žežulka
Zakukala žežulička z doubravy:
„Přišlo jaro, kdo je se mnou pozdraví?"
26
„Přišlo, jak by z nebe spadlo, samý květ,
pospěšte si, chcete-li je uvidět!"
My bychom je pozdravili, ale jak?
My kukati neumíme jako pták.
Ale přec se půjdem na ně podívat;
nekukáme, mužem mu však
zazpívat!
(Skřivánci písně)
Josef Václav Sládek Hádanka
Na palouce, modré louce, pasou se tam zlaté ovce; v noci se tam pasou, ve dne neuhlídáš ani jedné.
A jest jich tam na tisíce a jest jich tam ještě více; pastýře však nikdo z lidí neviděl a neuvidí. (Zvony a zvonky)
Josef Kožíšek Rozpočitadlo
Stojí, stojí kopeček, na kopečku stromeček, ořechy má uzamčené na stříbrný zámeček. Pohladím je na tvářičky, podají mi zlaté klíčky, a to první den, jeden ptáček ohniváček vyletí mi ven! (Ráno)
František Hrabín Špalíček veršů a pohádek
Poštovní schránka
Hádej, hádej, copak je to: Ať je zima nebo léto, bílý pták bezperák
do té modré budky vletí a sám už z ní nevyletí.
V kuchyni
Mámo, my se přece nepřem, co je bez pepře, co s pepřem, ale Mařenka se pře, strká ti nos do pepře.
Pampelišky
Pampelišek plná louka a náš Vítek do nich fouká, kolem všude bílo. Snad tu nesněžilo?
Kdepak! To náš malý smíšek fouká jako čtyři a z těch bílých pampelišek odletuje chmýří.
Fouká, fouká, oči mhouří: jako vláček v bílém kouři v chmýří se nám ztratí za vysokou natí.
O nezvedných kůzlatech
Koza praví kůzlatům: „Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese!"
Máma z vrátek ještě není,
už se perou o lupení: „Mé, jé, mé, mé, jé, mé!" „Né-é né, né-é né!"
Vtom na dveře buchy, buchy: „Otevřete, neposluchy!"
28
Černý kozlík nejdřív zmlk: „Děti, jde sem na nás vlk!"
Na dveře zas buchy, buchy: „Otevřete, neposluchy, já jsem vaše maminka." „Máma klepe zlehýnka." „Jak? Pojď mi to ukázat!" „Takhle, sotva je to znát: klepy klep, klepy, klep."
Vlk to zkouší - buchy klep, vlk to plete klepy buch. „Nevidíme tě, když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž, máš-li rohy, bílou bradu!"
„Mám jen břicho plné hladu.
„Maminka nám nosí domů sladké mlíčko ve vemínku. Ty jsi vlk a lhář jsi k tomu, vydáváš se za maminku. Jdi si tam, ty starý lháři, kde se vlkům dobře daří!"
Zavrčel vlk, bouchl vrátky, stáhl ocas, běží zpátky.
Slyšte, ještě z vrátek není,
už se perou o lupení: „Mé, jé, mé, mé, je, mé!" „Né-é né, né-é né!" (Špalíček veršů a pohádek)
František Halas Před usnutím II
Kam jen ty hodiny v lese pověsili? To je tam, myslím, Karkulka dala. Nevěříš? Když jsme tam s mámou byli, mockrát v nich kukačka zakukala.
Čím se ten ušák, čím se polekal? Jen na bobek si chudák sotva sed, pár bobků udělal a tak se hnal, že pod ocáskem mu zbyl papírek. (Před usnutím)