SOFOKLÉS ELEKTRÄ J Cl - (J*^ ^ / , ... f i (■i D' v O * i - Mykénský král Agamemnón byl po návratu z trójské války zavražděn svou manželkou Klytaiméstrou a Jejím milencem Aigisthem, jenž se s ní pak oženil a stal se králem v Mykénách. Agamemnonova dcera Élektrá poznala, že i jejímu bratru Orestovi broží smrt z matčiny ruky. Vyslala no proto se starým pěstounem k fóc-l^kému králi Strofiovi, který měl za manželku Aga-memnonovu sestru. Strofios se Oresta ujal a vychoval jej spolu s vlastním synem Pyladem, s nímž Orestes uzavřel věrné přátelství. Élektrá, na rozdíl od sestry Chrýsothemidy nesmiřitelná, toužila pomstít smrt otče a čekala na návrat bratra. Orestes skutečně po několika letech přichází s přítelem Pyladem a pěstounem do Mykén, aby potrestal otcovy vrahy. Ve srovnání s ostatními Sófokleovýmí dramaty se Élektrá nejvíc blíží pojetí tragédie moderního člověka. 'j. OSOBY >r,\p PĚSTOUN Orestův ORESTES, syn Agamemnonův ÉLEKTRÁ, jeho sestra CHRÝSOTHEMIS, druhá sestra KLYTAIMÉSTRA, vdova po Agamemnonovi, i " choť Aigisthova ' \r>4.. AIGISTHOS, král mykénský SBOR mykénských žen NĚMÉ OSOBY: Orestův přítel Pyladés, průvodci, služebné Koná se za doby mytické v Mykénách před královským palácem m>3 1-1 tri. r. i i i s U&&d«\ Orestův pěstoun, Orestes a Pyladés se zastaví vlevo opodál paláce. Pěstoun uhašuje Orestovi do pomyslné krajiny. Před palácem stojí několik soch bohů, mezi nimi sochá Äpollónova PĚSTOUN k Orestovi Ó synu vládce Agamemnona, jenž velel kdysi Řekům u Tróje, teď můžeš na své vlastní oči zřít to, čehos býval vždy tak žádostiv. Hle, starý Argos, po němž toužívals, — kraj ínachovny, střečkem Štvané kdys; tam boha vlkobijce, Oreste, je lyeký trh a zde nalevo se tyčí staroslavný Héřin chrám; a kam teď právě přicházíme obrátí se k paláci . vez, Mykény vidíš, zlatem bohaté; a zde je zhoubný Pelopovců dům, kde jsem tě od tvé sestry pokrevné kdys obdržel a z vraždy otcovy tě spasil únosem a vychoval až v tento věk, bys pomstil vraždu otce. Obrací se k Orestovi a Pyladovi Nuž uraďte se rychle, Oreste a nejmilejší z druhů Pylade, co třeba činit! Jasná slunka zář už ptactva ranní hlasy burcuje a minul tmavé noci hvězdný klid. Než tedy vyjde někdo z paláce, vy dva se spolu smluvte! Dospěli jsme tam, kde nemožno už váhati, kde třeba ruku k dílu přiložit. SOFOKLÉS ORESTES Jak zřejmé, nejmilejŠí sluto můj,' mi jevíš oddanosti důkazy! Tak jako ušlechtilý kůň, byť stár, ni v nebezpečí dueta neztrácí a stříhá ušima, tak pobízíš nás ty a v čele kráčíš kupředu. Nuž zjevím, na čem jsem se rozhodl, a ty má slova bystře poslouchej, a míjím-li se cíle, oprav mne! ÉLEKTRÁ 83 Já delfskou věštírnu jsem navštívil, to dychtiv zvědět, jakým způsobem bych zjednal otci pomstu na vrazích. Bůh dal mi věštbu — jakou, ihned zvíš mám bez vojska a zbroje kradmo, lstí tu spravedlivou vraždu provést sám svou rukou. Když jsme tedy slyšeli tu zyláštní věštbu, ty běž do domu, až tě tam vhodná chvíle uvede, a výzvěd, co se děje uvnitř, vše a pak nám o tom jasnou zprávu dej! Jsi stár a byl jsi vzdálen dlouhý čas, a s tímto květem šedin nepozná tě nikdo, nebudou nic tušiti. Ty řekni, že jsi cizinec a že te poslal fócký Fanoteus: ten muž je nejvážnější z jejich spojenců. A oznam jim, a třebas přísahej, že Orestes je mrtev, nešťastně že zhynul, z vozu rozjetého v trysk se zřítiv při pýthijských závodech. Tak budiž upravena tvoje řeč. My dva pak 51 ukáSe na Pylada nejprve jak bůh si přál, hrob otcův úlitbou teď uctíme a zdobou, ustřiženou z hlavy mé, a popelnici boků kovových ší potom vezmem, v křoví schovanou, jak víš i ty, a vrátíme se sem a v klamných slovech zprávu příjemnou jim přineseme, že je po mně veta, že jsem už spálen, V popel obrácen. Co je mi věru po tom, jestliže jen slovy zemru, ale po pravdě se zachráním a slávy dobudu?! Zisk nesouc, není špatná žádná řeč, jak myslím. Vždyť jsem viděl často již i mudrce, jak pouze naoko a slovy zmírají; když přijdou však zas domů, ctí je lidé ještě víc. Tak také já mám pevnou důvěru, že ještě pro tu klamnou zvěst, jsa živ, zlou hvězdou nepřátelům zazářím! Vy, otčino a božstva země té, přijměte me tak, by provázel mě na mých cestách zdar, a tak i ty, oteovský dome! Tebe očistit dle práva, bohy poslán, přicházím. A nevypuzujte mě v bezectí z mé vlasti, dovolte mi založit zas nové blaho, obnovit náš rod! Nuž řekl jsem, co myslím. Starce, ty už,jdi a hleď svůj úkol opatřit! My dva se odtud vzdálíme; je čas, a ten je svrchovaným rozhodčím nám lidem při všem, co kdy konáme. 84 SOFOKLÉS ÉLEKTRÄ v domě Ô žel, ó žel, já nešťastná! PĚSTOUN y** nutí Oresta k odchodu Ba, hochu, zdá se, že jsem od vchodu tam uvnitř služku sténat zaslechl. ORESTES váhá Zdaž není nešťastná to Élektrá? Chceš, máme počkat, nářky vyslechnout? PĚSTOUN Ne, nezkoušejme dříve konat nic než plnit příkaz Foibem vydaný. A počnem tím, že vykonáte dřív tu oběť otci! To nám přinese, IWo jak myslím, v díle zdar a vítězství. Odejdou Z paláce vystoupí Élektrá v prosté přepásané řise tmavé barvy; vlasy má ostřihány ......... ÉLEKTRÄ---------- "--------- Ó světlo ty ctné a vzduchu, jenž světa jsi Částí jak zem, jak četných žalných nářků, jak četných ran jste mi svědky, 1 qvr jež ňadra mi do krve drásají vždy, když ponurá, tmavá uplyne noc! A což ta mých nočních „veselic" strast v tom domě — mé odporné lůžko ji zná, co nad otcem ubohým nářků a slz 1 - ■ C? jsem prolila! Ařés, ten krvavý bůh, p* mu v daleké cizině neslavil kvas: ÉLEKTRÄ 85 J-,T\'Í/P má rodná matka a Aigisthos,' ten souložník její, jak drvaři dub mu vražednou sekyrou rozťali leb! A ríelká nad ním nikdo leč já, ach, otče, a tys tak nectně a žalostně zhynul! Já nikdy se však těch nářků a kvílení nemíním vzdát,------------- co na hvězd zářné blesky a denní světlo smím hledět; jak slavík, zbavený mláďátek svých, zde před domem otcovským, ozvěnou všem, chci volat a vydávat pohřební kvil. Ó příbytku Hadův a Persefonin, ó podsvětní Herme a Kletbo ty ctná, vy Lítice mocné, jež bohů jste plod a vidíte, jestli kdo zločinem klesl, a je-li kdo o lože okrádán lstně, ó přijďte a pomozte, pomstěte nám tu otcovu vraždu, a pošlete mi též mého bratra! Já samotná jsem a nemám už sil své bolesti vyvážit břímě! Za řeči Elektřiny vejde sbor Sen NÄČELNICE I. P0LOSB0RU Dítě, dítě, jež přebídná máť zrodila, Elektro, proč ty se tak v slzách rozplýváš věčným nářkem nad Agamemnonem, který kdys bezbožně šalbou tvé úskočné matky byl polapen a bídnou rukou utracen? i- 86 SOFOKLÉS ÉLEKTRÄ 87 ■ Kéž zhyne ten, kdo spáchal ten čin! ÉLEKTRÄ aČ smím-li takto mluvit. Ach, dcery vzácných otců, v útrapách mých jste přišly mě potěšit. Vím to a rozumím, není mi neznámo, proč jste sem přišly. Však nemíním zanechat nářku a kvílení nad otcem ubohým. Vy však, které to, co činím, všelikým vděkem své lásky mi splácíte, vy nechte mě takto šílet, ach, nechte, ach, nechte mě, prosím! NÁČELNICE II. POLOSBOKU Vždyť přec od proudů podsvětníeh otce mi nevzkřísíš na tento svět žádnou prosbou a žádným lkaním. Ničíš se jen, když z rozumné bolesti v nezdolnou upadáš, stále jen žalostníc; v tom není pro tvé strasti žádné úlevy! Tak přetěžký žal — ó proč mi po něm toužíš? ÉLEKTRÄ Necita zapomíná rodičů svých, již zemřeli neblaze! Ale mé srdce má potěchou slavíka, posla to Diova, plachého, kvilného: želí on Itya, stále jen Itya. Oh, ty přenešťastná máti, Niobo, ty jsi mi šťastná jak bohyně: kdes v dalekém skalním hrobe, ach, pláčeš, ach, pláčeš jen stále! NÄČELNICE I. POLOSBORU Ty nejsi z Udí jediná, iné dítě, kterou stihl bol; ^yg proč ty se mu více poddáváš než druzí zde v domě, s kterými tě pojí rod a krev, Chrýsothemis a Ifianassa? A bratr tvůj šťastný? Skryt žalu tráví své mládí, aslavná mykénská země ho jednou radostně přijme, 'VíQ Zeus bude laskavě kroky mu říditi, on přijde, on přijde — Orestes urozený! ÉLEKTRÄ Ach, toho čekám nezmarně já ubohá a těkám stále neprovdána, bez dítek, ,v slzách se rozplývám, nesu tu sudbu zlou, 1 která je bez konce. Ale on zapomněl, čím jsem mu prospěla, o čem byl poučen. Klamné je vše, co mi vzkazuje po poslech. Vždyť stále touží, touží jen, však přijít stále vhodným neuznává. NÁČELNICE II. POLOSBORU 'I C(í Buď klidná, dítě, klidná bud! Jest na nebi ještě mocný Zeus, < jenž vidí všecko a jenž všemu vládne. Nuž tomu svěř svůj přežalostný bol a hněv, nechovej nepřátel V přílišné zášti ni nezapomínej! ! k Ki Je čas bůh hojící rány. I mladý bratr tvůj v dáli, tam na břehu kríského kraje, , bohatém stády, i božstvo to vznesené, jež v podsvětí vládne, jsou tebe pamětlřvi. 88 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 89 ÉLEKTRÁ Však já — ach, žití mého velká část už v beznaději minula, už nemám sil. Mládí si užírám, nemajíc rodičů, nemajíc přítele, jenž by mě ochránil; rovna jsem ženštině žijící v podruží, bezcenné; otcovy komnaty poklízím v tak nedůstojném oděvu a hlad svůj sytím zbytky s prázdných stolů, NÁČELNICE SBORU Ó žalný ten při návratu hlas, ó žalnýfiten zvuk, když na otcovských ■ jej lehátkách zasáhla v hrdinnou skráň té sekyry kovové rána! Tu vraždila láska, jak radila lest, ty strašlivě zplodily strašlivý zjev, ať byl to už bůh, ať smrtelný tvor, kdo tu hrůzu spáchal. ÉLEKTRÁ Ó nadevše, nadevše trpký ten den a nejtrpčí ze všech, jež přišly mi kdy! Ta noc a příšerně zločinné té hostiny úžasná tíž, kdy otec můj zakusil z těch dvojích rukou hanebnou smrt, jež zmařily zrádně život můj, jež i mne tak zničily! Kéž postihne mocný Olympu pán ty vrahy pomsty pokutou, nechať se žádnou už radostí netěší, když spáchali takový zločin! 'r í NÁČELNICE SBORU Dej pozor a nemluv přesmíru! Což nechápeš, nic jak nynější stav <2 P/Q vznikl? Ty samas to přivedla tam, že do pohrom upadáš mrzce! Co í>ěd sis přesmíru zjednala tím, žes vášnivé mysli, a stále si boj tím plodíš? Že neradno s mocným se přít, "L'<>& Tak zpupně mluví. Leč když od kohos se doslechne, že přijde Orestes, tu přímo zuří, ke mně přiběhne a křičí: „Nejsi mi tím vinna ty? Není to tvoje duo? Z rukou mých jsi Oresta mi vzala úskocně 2-1 92 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 93 a odklidila. Buď si jista vsak, že mi to po zásluze odpykáš!" Tak laje, a ten ženich, slovutný je s ní a sám ji k témuž ponouká, ten prazbabělý, praničemný tvor, jenž s ženami jen spolčen bojuje. Já ubohá však stále Oresta jen čekám, že mi přijde, zprostí mne zde těchto běd, a hynu mezitím. On se jen stále chystá jednati,. a zničil tak mé všecky naděje — Edo takto žije, družky, nemůže být rozvážný ni zbožný; ve zlu jsa, též musí nutně zlem se zanášet. NÁČELNICE SBORU Když takto mluvíš, pověz: Aigisthos je nablízku, či z domu odešel? ÉLEKTRÁ přikyvuje na konec otázky Tak jest. Buď jista, kdyby tady byl, já ven bych nešla. Teď je v polích kdes. NÁČELNICE SBORU Nuž mohu si snad s tebou směleji teď pohovořit, je-li tomu tak. ÉLEKTRÁ Je pryč, i ptej se podle libosti! NÁČELNICE SBORU Však už se ptám. Co myslíš, přijde bratr, či váhá? Ráda bych to věděla. ÉLEKTRÁ Chce přijít, co však říká, neplní. NÁČELNICE "SBORU A^Q Musí váhá řád, když chystá velký čin. ÉLEKTRÁ vzrušeně YŠak já ho bez váhání spasila! NÁČELNICE SBORU Jen klid! Je hodný, aby milým přispěl. ÉLEKTRÁ Já věřím, sic bych déle nežila. NÁČELNICE SBORU Už zmlkni! Právě zřím, že pokrevná "iz X' tvá sestra, z téhož otce, z téže matky, jde z domu, Chrýsothemis, s oběťmi, jež stínům podsvětním se vzdávají. Z paláce vychází Chrýsothemis. Je vyzdobena, má bohatě vlasy. Provází ji služka s košUkem,.. -V v němí jsou mimo jiné i nážky CHRÝSOTHEMIS k Élektře Jaké zas řeči, sestro, u vchodu zde vedeš? Nechceš se dát poučit ni dlouhou dobou, abys vášnivé své mysli nehověla naplano! y J \7y a' 94 SOFOKLÉS ÉLEKTRÄ 95 3,5'O "Í.'3'l Vím ovsem, tolik, že mne trápí též ty poměry, a kdybych nabyla dost síly, dala bych jim ukazuje na dům najevo, jak o nich smyslím. Ale V bouři zla mám za dobré plout s placbtou spuštěnou, ne zdát se jednat, ale neškodit. A ty se, prosím, chovej také tak! Ne to, co říkám: to, jak soudíš ty, je ovšem správné; mám-li svobodna však žiti, musím mocné poslouchat. ÉLEKTRÁ Ty patříš otci, jehož dcera jsi, však žel, tys zapomněla na něho a dbáš jen ženy, jež tě zrodila. Své všechny výstrahy mé osobě máš od ní, ze svého nic neříkáš. Vol tedy ze dvou věcí jednu: buď být nerozumná, nebo rozum mít, a přitom nevzpomínat drahých svých. Ty říkáš právě: kdybys nabyla dos,t síly, že bys dala najevo své záští k nim. Než když já všemožně mstím otce, ty mi nepomáháš nic, ba zrazuješ mě z toho jednání! Zda nedružíš tak ke zlu zbabělost? Vždyť — vylož mi, a ne-li, ode mne se pouč, jaký by mi kynul zisk, když zanechám těch nářků? Nežiji? Sic bídně, vím, však mně to postačí! Je ukazuje na palác trápím, ale nebožtíkovi cti přitom dodávám, ač lze-li se - jak zavděcovat mrtvým pod zemí. Ty chováš zášť jen slovy, skutky však ^'^""se s otcovými vrahy spolcuješ. Já se jim tedy nikdy nepoddám, byť se mi těch tvých výhod, jimiž se teď honosivě pyšníš, dostalo! Uhašuje přitom na šperky, jimiž je Chrýsothemis ozdobena Jen ty si měj stůl bohatý, a vším j2Jí2" ať oplývá tvůj život, ale mně — mně jedinou je potravou buď to, že trápím, koho trápit mám! Tvá „čest" mne neláká, a nelákala by ni tebe, kdybys měla rozvahu. J*SST Však takto, mohouc nejlepšího otce se zváti dcerou, zvi se matčinou! Tak zjevíš všem svou špatnost, zradíš-li své-přátele a otce mrtvého. NÁČELNICE SBORU Nech, probůh, hněvu! Z řeci obou z vás ~lfýX} I20, čerpat zisk, jen kdybys uměla ukazuje na Élektru a Chrýsothemidu ty jejích užívat a ona tvých. CHRÝSOTHEMIS Jsem zvyklá jejím řečem, ženy mé, a sotva bych jich byla vzpomněla; leč slyším, že jí hrozí velké zlo, jež dlouhé její nářky zarazí, i i í 96 SQFOKLÉS ÉLEKTRÁ t^i-OP Nuž zjev tu hrůzu! Je-li silnější mýeh běd, snad nebudu již odpírat. CHRÝSOTHEMIS Vsak ti to řeknu, pokud o tom vím. Jestliže těch svých nářků nenecháš, chtí tam te poslat, kde prý neuzřiš C-f£?2-!> a hříšně v sňatek vejdou, krví ztřísněný. Mně napadá, zda není ten sen jistým znamením pro nás, mstitele i spojence, že se již blíží odplata. Sic není žádného věštění zde na světě, ni z hrozných snů, ani z božích výroků, jestliže cíle nedojde jj"~to zjevení dnešní noci. Ô Pelopovy dávné vy závody, plné strastí, co přivedly jste žalu na tuto zem! Co spočinul v mořských vlnách , |;tiíj kdys Myrtilos věrolomný, když ze zlatého vozu lstí ničemnou byl sražen a bez památky zhynul — od oněch dob už mrzkost, plná žalu, jrí--"zde tohoto nemíjí domu. Z paláce vychází Klytaiméstra provázena sluSebnou, jež nese v ohStním košíku různé plody z polí a ze zahrad KLYTAIMÉSTRA k Éléktfe, dosti mírni ■xl Ty se zas volně touláš, jak se zdá: ' ÉLEKTRÄ Aigisthos není doma, který ti vždy bránil, abys nechodila ven a-neostouzela své přátele! ^SjfDTed', když je Vzdálen, mne ty nedbáš nic. A přece jsi mě často u mnohých už pomluvila, že prý bezprávně a drze vládnu a tvé jednání i tebe zpupně pronásleduji. ^■"^X Já nejsem-zpupná, že však mluvíváš zle o mně, mluvím s tebou také zle. Je záminkou ti otec, ničím víc, že zahynul mou rukou. Ano, mou, to vím a nemohu to zapírat, íg^ýsak to mu Diké život zmařila^ a nejen já, a ty jsi pomáhat jí mela, kdybys byla rozumná! Odpor u Ělektry Vždyť ten tvůj otec, nad nímž stále lkáš, ten z Řeků jediný se odvážil *^Q%~ tvou rodnou sestru Obětovat bohům, ač nezná on, jenž plodil, oněch bolestí a muk co já, jež jsem ji rodila. Nu budiž! Rci mi tedy, pro koho ji obětoval? Řekneš: pro Řeky? A ^ Ti neměli však práva zabít tu, jež byla má! A jestli pro bratra • ji zabil, Meneláa, neměl mi to odpykat? Což neměl děti dvě ten bratr? Ty přec měly zemřít spíš, 5"fcř"když oni rodiče je zrodili, jimž k vůli sé ta plavba konala! Či měl snad Hádés touhu na mých spíš se dětech pást než na Heleniných? či snad dal výhost lásce k dětem mým 103 104 SOFOKLÉS ÉLEKTKÁ ten otec ničemný a k bratrovým jí cítil dost? Zdaž není bezhlavý a špatný otec, který takto jedná? Tak mysKm, byť tys jinak soudila, a mrtvá, kdyby mohla promluvit, by se mnou souhlasila. Nuže já se nad tím činem nermoutím; a ty vše rozvaž dřív, a pak haň příbuzné! ÉLEKTRÁ Teď neřekneš, že jsem ti ublížila i !/'■■ já dřív a žes mě pak ty pokárala! 'J Však dovol za mrtvé mi promluvit dle pravdy, za otce i za sestru! KLYTAIMÉSTRA Jen mluv! A kdybys tak vždy začínala, pak by mne nedráždila slova tvá. ÉLEKTRÄ zpočátku mírně, pak stále vzrušeněji ^Hned začnu. Otce, pravíš, zabilas. ■ Ať neprávem, či právem, možno-li co říci nadto hanebnějšího? Však slyš: tys neprávem ho zabila! To tě jal svůdnou řečí ničemník, s nímž nyní žiješ! Taž se lovkyně, ctné Artemidy, koho trestala, když upoutala větry v Aulidě! či já to povím sama — bohyně se člověk nesmí tázat. Otec můj se v jejím háji, jak jsem slyšela, kdys bavil a svým krokem vyplašil tam daňka pestrého, i skolil ho, a chlubné slovo vyklouzlo mu z list. ■Ji/ j3 m I A tímv se rozhněvala Artemis a zdržovala Řeky, dokud by jí otec.za zvěř neobětoval svou dceru. Tak to bylo s obětí té dívky; neboť vojsko nemohlo se domů ani k Tróji odebrat. A proto ji on v oběť přinesl, byv k tomu přinucen a stěží jen, kďyž se byl dlouho vzpíral nadarmo, a ne snad kvůH Meneláovi! A chtěl-li přitom (abych přihlédla i ke tvým slovům) bratru přispěti, í*2& co^ muse^ proto skonat rukou tvou? Jaký to velí zákon? Míníš-H ten zákon lidem ukládati, hleď, ať neuložíš sobě strast a žal! Vždyť budeme-li splácet smrtí smrt, dojdeš-li práva, první zemřeš ty! Však — nepředstíráš Uchou záminku? Jen'pověz, prosím, proč teď provádíš ty skutky ze všech nejhanebnější? Ty souložíš přec s vrahem, s kterým jsi Íjri££?dřív zahubila otce našeho, a děti jemu rodíš, dřívější však děti, poctivé a z manželství kdys poctivého, ty jsi odvrhla. Jak bych to mohla schválit? Nebo, rci, to je za dceru snad odplatou? Však hanba, řekneš-li to! Pro dceru se vdávat klidně za nepřítele je nemravné! Stupňuje řeč v ironii 106 sofoklés Však dosti! Tebe přec já ani nesmím napomínati. élti) Ty. všude .hlásáš, že prý matku svou jen pomlouváme; já tě za naši však paní spíš než matku pokládám. Jak trudný život! Ty a ten tvůj druh mě hojným zlem jen stále daříte. Ten druhý, nebohý můj Orestes, jen stěží ušel ruce tvé a teď svůj život bídně tráví v cizině. Tys mi už často vytkla, že ti jej ó)l.. prý vychovávám jako mstitele; nuž bud si jista: mí ti dosti sil, já bych ho k tomu vychovávala! A proto hlásej všude, třebas že jsem zlá, či jízlivá, či nestoudná; '•■ neb dovedu-li takto jednati, tvé povaze as hanbu nedělám! náčelnice sboru Jak soptí hněvem! Že by dbala však, zda jedná po právu, nž nevidím. klytaiméstra k náčelnici sboru A jakpak já bych měla téhle dbát, i5íř£? jež takto potupila matku svou, a k tomu takto mladá? Nemyslíš, že ta je všeho schopna bez studu? élektrá Buď jista, že mě nad tím jímá stud, i když se ti to nezdá! Dobře vím, ^fei že jednám na své mládí nevhodně a tak, jak se to na mne nesluší. :\Í7 élektrá 107 Tvé nepřátelství však a skutky tvé mě nutí takto přes moc jednati. Vždy z mrzkých skutků mrzkost pochytíš! klytaiméstra Ty nestoudnice, já a slova má i skutky svádějí tě k řečnění! élektrá ' - -t___________:------ - - Tím vinna ty, ne já! Ty pácháš Čin, a čin si vždycky najde slova svá. klytaiméstra Při mocné Artemide, odpykáš <£^£~tu smělost, jak jen přijde Aigisthos! élektrá Aj, hněvy? Dovolilas říci mi, co chci! Jsi věru špatná posluchačka. klytaiméstra napo.ro se odvracejíc, velmi sklesle Když jsem ti dovolila říei vše, buď zticha, nech mě oběť vykonat! élektrá Ó prosím, obětuj a nesváděj to na má ústa! Neřeknu už nic. Odstoupí stranou. Klytaiméstra vezme od služky obĚtní dary a klade je k soše ApollánovS klytaiméstra k služebné Má průvodkyně, pozdvihni mi již ty dary ze všech plodin vybrané! 108 SOFOKLÉS áss" Chci boha prosit, aby zbavil mne té hrůzy, jež mě nyní ovládla. ^/V 0-slys mne, slyš, ó Foibe ochranný, syr' mou skrytou prosbu — nejsou přátelé \ zde u mne a já nesmím na světlo f \ vše' vynášet, když ta ■ "' pokynem ukáže na Élektru - - ,~jp je nablízku, . „ ° by (V zášti křikem úst svých halasných zlé 'zvěsti netrousila po obci. Slyš mne, jak žádám! Povím takto vše: Teii'přízrak dnešní noci záhadný, ^Jto vidění mi, lycký vladaři, Ú> ^ í> rač splnit, je-li dobré; je-li zlé, obrať je nazmar našich nepřátel! A chce-li mě snad někdo z bohatství, jímž slynu, vyštvat, nedopouštěj to: nechť žiji stále bez tradu a dům i žezlo Átreovců ovládám, nechť trávím s nynějšími přáteli dny poklidné a s těmi z dětí svých, jež nechovají ke mně nenávist a netrápí mne trpkým jednáním! Ó slyš to, lycký bože, laskavě, dej nám to všem, jak o to žádáme! VŠe ostatní ty jistě jako bůh víš dobře, třebas o tom nemluvím; kdo vzešel z Dia, musí vědět vše. Ke konci řeči přichází ze strany pěstoun Orestův. Z přítomných si ho zprvu nikdo nevšimne PĚSTOUN ukazuje na dům Cizinky, rád bych zvěděl bezpečně, zda je to palác vládce Aigistha. NÁČELNICE SBORU Je, cizince, tos dobře uhodl. PĚSTOUN pohlížeje na jKJytaiměstru A hádám dobře, tuše jeho choť v té paní? Vypadá jak vládkyně. NÁČELNICE^SBORU ^» (5 zajisté — ta stojí před tebou. PĚSTOUN se ukloní Bud, paní, zdráva! Milou tobě zvěst i Aigisthovi přítel posílá. KLYTAIMÉSTRA Tvá slova vítám. Ale zvěděla bych ráda, kdo tě ke mně vypravil? PĚSTOUN ^řj?^Fanoteus fócký dal mi vážný Vzkaz. KLYTAIMÉSTRA A jaký, hoste? Jistě milou zvěst mi od. milého muže vyřídíš. PĚSTOUN Vše shrnu krátce: Orestes je mrtev. Pohnutí ve sboru ÉLEKTRÁ Já přenešťastná, veta po mně dnes! ■1 I 110 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ ?3o KLYTAIMÉSTRA chvatní díš, co pravíš, hoste! Téhle ukazuje na Élektru nedbej! PĚSTOUN Orestes zemřel. To jsem děl a dím. ÉLEKTRÁ Je po mně ubohé, jsem zničena! KLYTAIMÉSTRA h Éhktře hrubě Ty si hleď svého! K pěstounovi Mně však, cizince, mně řekni pravdu, jak on zahynul! PĚSTOUN Já jsem byl proto poslán, povím vše. ^žIssdBpi, slavné Řecka ozdobě, on přisel účastnit se delfských heřT Když slyšel hlasatelův jasný hlas zvát k běhu, jímž se nejprv závodí, on vešel, skvělý, takže všichni žasli. Když dospěl k cíli dráhy úspěšně, jak jeho vzhledu odpovídalo, s vítězným čestným darem odešel. *-A jak ti mohu líčit několik jen málo slavných činů hrdiny tak zdatného, jichž bylo tolik? Věz jen jedno, paní: ze všech závodů, jež borcům ohlásili soudcové, on dostal všechny ceny vítězné,. Ja jak byl veleben, když hlásili, ^1 ■ že z Argu jest a shije Orestes, syn Agamemnona, jenž slavný voj kdys proti Tróji z Řecka shromáždil! "^^íJjTak se mu vedlo dosud. Chce-li však bůh škodit, ani silný neujde. Byl jiný den, kdy jízdní závody se rýchlonohé zjitra konaly: on s mnoha vozataji vešel též. yT^JéAen byl Achaj, druhý ze Sparty, dva Libyové, správci čtyřspřežních dvou vozů, pátý byl sám Orestes, jsa thessalskými koni opatřen, a z Aitólie s koni plavými ^^fQhyl šestý, sedmý pak byl Magnéťan á osmý, bílých koní, Ainian, devátý z Athén, bohy stavěných, a Boiót dovršoval desítku. Kde místo stanovení soudcové ^$£3* jim losem určili, tam stanuli, roh z kovu zazněl, vyrazili vpřed a vzkřikli na koně a opraťmi v svých rukou potřásli. I rozlehl se-drahou rachot vozů hrčivých, "ZgJ'Q a. .prach se zdvíhal, pomísili se a nešetřili bodců, každý z nich se snažil předstihnout vůz před sebou i frkající koně. Stříkala z úst koní pěna, vozkům na záda ~"^?ii£^VThal dech i do běžících kol. On objížděl vždy cílový sloup tak, že se ho takřka pístem dotýkal, a Tpřitom náruěáka popouštěl a'podsedního peVně zdržoval. -^^0> A nejprve jel zpříma každý vůz. 112 SOFOKLÉS ÉLEKTRÄ 113 Však tvrdohubí koně, s nimiž jel ten Äinian, se náhle splašili a zatočivše, když on začínal už sedmý oběh, šestý ukončiv, srazí se čely s vozem Barčana. Tím jedním neštěstím se stalo, že druh vtážel do druha a vozy si tak rozbíjeli — celá kríská pláň se vozů troskami hned plnila. Když to zřel znalý z Athén otěžník, strh' koně stranou, zvolnil běh, a vír, jenž na dráze se zmítal, obejel. A jako poslední jel Orestes, hned za ním; spoléhali! se na konec. ^■TKdyž vidí VŠak, že zbývá jediný, hned práskne bičem, až to zalehlo V sluch rychlých koní, za ním pustí se, a vyrovnavše hřebce, hnali se, hned ten, hned onen předjíždějíce se spolu o hlavu svých spřežení. A při Všech jedenácti obězích jel bezpečně a šťastně, nebožák, jsa vzpřímen na svém voze Vzpřímeném, Však potom, levý kůň jak zahýbal, a on mu pouštěl uzdu, nevěda se otřel o sloup, náboj nápravy se vprostřed zlomil a on z korby ven se vykotil a v tenké řemení se zapleť; a jak padal, spřežení se středem závodiště rozběhlo. Když ho lid viděl z korby padati, hned nad jinochem žalně zaúpěl, co vykonal a jak zlý osud má: Byl smýkán v prachu, hned k nebi se však Sf^Sľ zas te^em vznášel, až pak vozkové, . jen stěží zadrževše koní běh ho vyprostili. Tak byl zkrvaven, že by ho nikdo z přátel nepoznal, jenž by to tělo viděl ubohé. spáhh n0 na hranici hned, a převelké to tělo, bědný prach, sem nesou v malé urně kovové __________ ti z fockých mužů, jimž tak velel král, by došel pohřbu v zemi otců svých — * C^Tak tomu jest. Je bolno o toni slyšet, a vidět? — nám, co jsme to viděli, to největší je z pohrom, jež jsem zažil. Pausa; dojeti u všech NÁČELNICE SBORU Ó běda! Rod mých pánů bývalých je do kořene, zdá se, vyhuben! KĹYTAIMÉSTRA probírá se s dojetí Co je to, Die? Mám to štěstím zvát či neštěstím, však ziskem? Jaký bol svou pohromou si život zachovat! ■ PĚSTOUN Proč jsi tak, paní, skleslá nad tou zprávou? fix KĹYTAIMÉSTRA Je úžasné být matkou! Nemá zášť ' k svým dětem, byť jí ubližovaly. ľ 114 SOFOKLÉS Biiú 'Ä H ': • PĚSTOUN Nuž nadarmo jsem přišel, jak se zdá. KLÝTAIMÉSTRA horlivě Ne nadarmo! Jak to, že nadarmo? Vždyť důkazy mi neseš bezpečné, že zahynul plod iného života, jenž odpad' od prsu i péče mé a jako vyhnanec žil v cizině a od té doby, co vlast opustil, mne nespatřil a jen mi vyčítal smrt otcovu a zlou mi hrozil mstou, takže mě sladký spánek za noci ni za dne nepojímal -žila jsem' jak v stínu smrti po celý ten čas! A nyní —• dnešek strachu zbavil mne jak před ní, tak i ukazuje na Ělektru před tou zde; je ta tím větším zlem, že se mnou bydlela a stále pila srdce mého krev. Jásavě A nyní před jejími hrozbami jsem -bezpečna a blaze budu žít! ÉLEKTRÁ se za této řeli vytrhla z bolestného míření Já nešťastná! Ted! nad tvým osudem ze zalkat, bratře, když tak dokonav jsi matce pro smích! Ó jak je to krásné! KLÝTAIMÉSTRA Ne s, tebou, s ním však áno, tak jak jest! ÉLEKTRÁ 115 ÉLEKTRÁ vzpíná ruce Ó slyš to, Nemesis nebožtíkova! KLÝTAIMÉSTRA Slyšela, koho měla, svedla dobrou věc! ÉLEKTRÁ ^^QÓ 'vysmívej se! Teď ti přeje štěstí. KLÝTAIMÉSTRA výsměšné" A nezničíš je ty a Orestes? ÉLEKTRÁ Jsme sami zničeni — jak zničit tebe? Pěstoun sledoval ten výstup, a projevoval útrpnost s Étektrou KLÝTAIMÉSTRA h pěstounovi Jdi za svou cestou hoden velké mzdy, žes křiky halasné jí přetrhl. PĚSTOUN chladně tedy v pořádku, já mohu jít. KLÝTAIMÉSTRA horlivě Ne, ne! To nejednal bys ke cti mně ni příteli, jenž tě k nám Vypravil. Pojď dovnitř! Ta nechť křikem želí zde i svého i svých přátel neštěstí! Vejde s pěstounem a se služkou do domu > : ÉLEKTRÁ ke sboru Zdaž v zármutku a bolu zalkala ta bídná, zaplakala nad synem, jenž takto zahynul — co myslíte? 116 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 117 Šla odtud s výsměchem! Já ubohá! Jaks mě svou smrtí zničil, drahý bratře! Tys odešel a všechny naděje, jež zbyly ještě v srdci, vyrvals mi: žes živ a přijdeš otce pomstíti a též mne ubohou. Kam půjdu teď? Jsem sama, když jsem tebe ztratila Mžó i otce. Zas již musím sloužit těm, kdo mi jsou z lidí nejprotivnejší, těm vrahům otce. Ach, jak krásný stav! Však já už s nimi v domě nebudu! ^ Svým žitím zhrdnu, přátel nemajíc, •áX^Ta zde se u vrat sama umořím. A jsem-li komu z domu na obtíž, ať usmrtí mne! Smrt mi bude vděk a žiti trudno; nepřeji si žít! Vrhne se k zemi před vraty paláce SBOR mluví jednotliví členové Kde jsou as, kde Diovy blesky, kde Hélios zářný, ^3$jestliže patří na tyto činy a klidně je snesou a skrývají? ÉLEKTRÁ SBOR ÉLEKTRÁ Ach, zničíš mě! Jak? ÉLEKTRÁ zakrývá si obličej, vzlyká Ach běda, ach žel! SBOR Ó dítě mé, cos propukla v pláč! ÉLEKTRÁ SBOR vpadá Zmlkni a střež se rouhavých slov! P Aj k V nitru budíš mi v toho naději, který zřejmě již k Hádu odešel; a^ se Tť>zplývám v slzách žalostných, ty mě útěchou ještě zdeptáváš. SBOR Byl sklácen v hrob mocný kdys vladař, Amůaráos, osidlem choti, ze zlata skutým; však v podsvětí nyní, jak dobře vím — ÉLEKTRÁ 30CAch běda, ó žel! SBOR — zas vládne dál, jsa mocen svých sil! ÉLEKTRÁ SBOR vpadá Opravdu žel! Ta bídnice přec — ÉLEKTRÁ pak zhynula! SBOR e1 io Ba. r 118 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ Vím to, chápu to. On však v pohromě našel mstitele. Mně již nebude nikdo mstitelem! Jeden jediný pryč mi odešel, vyrván ze světa. SBOR Tys došla svrchovaných běd. ÉLEKTRÁ Já vím, až příliš dobře to vím! Je strastný a žalostný život můj! pln slz a hnusu a nářků. SBOR Zřeli jsme vše, co díš. ÉLEKTRÁ \£rQ Proto mne již nechtějte klamat. Vím — SBOR ÉLEKTRÁ ÉLEKTRÁ 119 SBOR Strašná to pohroma! / ÉLEKTRÁ \ Jak by ne? A v dáli, mé péče prost — SBOR "v Ožel! ÉLEKTRÁ 3j£Q — byl vložen do urny, a já ni pohřbem ho nem?h^_Pg£^) m oplakati! Přispěchá radostně Girýsothemis, za ní služebná ,1 ľ .....-^'SÍ i f?' v' Co díš? CHRÝSOTHEMIS Má drahá sestro, radost pudí mne nic nedbat^sTusnoiti a Evapit sem|_ já nesu radost, strastí ůleyu, v nichž, ďoju^ ÉLEKTRÁ / l ponuré Kde ty bys mohla pomoc nalézti \ mýin ranám, které nelze zahojit?! "CHRÝSOTHEMIS — už vznešeného otce syn, můj sourodý bratr mi pomoci neposkytne. SBOR Všem lidem zemřít souzeno. ÉLEKTRÁ rezavě Zdaž tak, jak zemřel ubožák on, že za rychlé jízdy závodní se v tenké řemení vpletou? Slyš, Orestes nám přišel — věř, co dímj^—_ •tak~«ř*jmě*příšel,4a^ ÉLEKTRÁ C|i^ Což sílíš, nešťastná, a vysmíváš se vlastnímu i mému neštěstí? CHRÝSOTHEMIS Při krbu otcovském, já nemluvím snad ze svévole ■— on nám vskutku přišel! . 0 120 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ Ty nešťastná! A Jtdo ti pověděl Slyš, při bozích, a až mne vyslechneš, pak zvi mě bláhovou neb rozumnou! ÉLEKTRÁ Když ti to dělá radost, nuže mluv! CHRÝSOTHEMIS Nuž vše ti povím, co jsem spatřila. Když přijdu k staré hrobce otcovské, C$ ťjT zřím čerstvé proudy mléka z vrcholu se řinout mohyly, a otcův rov byl kvítím všeho druhu obsypán. I žasnu,' když to zhlédnu, rozhlížím se kolem, není-li kdo nablízku, £|VÓvšak vidouc, že je v celém kraji klid, jdu blíže, a íu na okraji hrobu zřím kadeř svěží, čerstvě střiženou. Jak jsem ji zhlédla, ach, já nebohá, hned napadne mne obraz, duši mé !StA tak známý: to jsou stopy Oresta, jenž je nám ze všech Udí nejdražší! ÉLEKTRÁ tX i S-i I zdvihnu kadeř, výkřik potlačím, leč zrak se stopil v slzách radosti — Jsem přesvědčena, nyní jako dřív, 0ÝO%e t^t0 Pocta přišla od něho! Vždyť komu jinému to přísluší než mně a tobě? Já to nebyla, ty také ne — a jak by? Beztrestně ni k bohům nesmíš ukazuje na palác jiti odtud ven. Zfit'X'Á matka? Ach, ta nemá v oblibě čq takového činit; mimoto by'sotva zůstal takový čin skryt. Ne", ne, tu poctu vzdal tam Orestes! Buď klidná tedy, drahá! Člověka of^^vždy neprovází osud stále týž. Nám dosud nepřál, ale v dnešní den se nám snad hojné blaho naplní. ÉLEKTRÁ s povznesenou soustrasti Jak dávno už tě želím, bláhová! CHRtSOTHEMIS Co ťo? Ty nemáš radost z řeči mé? ÉLEKTRÁ ^ f Vždyť nevíš, ni kde jsi, ni kam se řítíš! CHRÝSOTHEMIS Ženevím, co jsem jasně viděla? ÉLEKTRÁ Je mrtev, nešťastnice, jeho pomoc ta tam — už s ničím k němu nevzhlížej! 122 SOFOKLÉS CHRÝSOTHEMIS Ó žel, já bídná! — Od koho to víš? ÉLEKTRÁ Řekl to svědek jeho záhuby. CHRÝSOTHEMIS Kde je tep. člověk? Trnu úžasem. ÉLEKTRÁ ukazuje na dům Zde — matce milý a ne protivný. CHRÝSOTHEMIS Ô žel, já bídná! — Od koho však jsou ty hojné dary na otcově hrobě? ÉLEKTRÁ HfjA To je tam nejspíš na památku kdos dal k poctě zesnulého Oresta. CHRÝSOTHEMIS Ten ubohý! A já jsem s radostí sem spěchala s tou zprávou, neznajíc té naší rány. Ted tu shledávám jak dřívější, tak nové pohromy. ÉLEKTRÁ Tak tomu jest. "Však poslechneš-li mne, pak svrhneš břímě útrap nynějších. ^ CHRÝSOTHEMIS Což vzkřísím někdy z mrtvých zemřelé? CHRÝSOTHEMIS o tedy kážeš, k čemu mám dost sil? ÉLEKTRÁ Hled provést směle, co ti navrhnu! CHRÝSOTHEMIS Já neodmítnu, co je prospěšné. ÉLEKTRÁ Však uvaž, bez námahy nejde nic! CHRÝSOTHEMIS To vím, a ve všem přispěji, seč jsem. ÉLEKTRÁ f ^^r£> Nuž poslyš, k čemu jsem se rozhodla! Jak víš i ty, jsme bez pomoci teď svých přátel: Hádés nám je uchvátil a odňal, a my samy zbýváme. Dokud jsem slýchala, že bratr je pln sil a vzkvétá, doufala jsem, že kdys přijde pomstít vraždu otcovu. Když už ho není, vzhlížím k tobě teď, bys neváhala se mnou, sestrou svou, A (i/jit teď pachatele vraždy otcovy, Aigistha, zabít — vždyť se nemusím již tajit před tebou! Jak dlouho as chceš ještě čekat lehkomyslně a k jaké vzhlížíš jisté naději, 124 SOFOKLÉS \02. .r když můžeš už jen vzdychat, zbavena jsouc bohatství a statků otcovských, a můžeš lkáti, že tak dlouhý čas už vadneš neprovdána, bez chotě? A též už nedoufej, že dosáhneš t'ú'ic} kdy toho! Není přece Aigisthos tak bezhlavý, by nechal někdy vzkvést rod můj či tvůj k své jisté záhubě. Vsak budeš-li se mými radami ted* řídit, předně chválu zbožnosti ?i'>J si získáš u těch drahých zesnulých, jak otce, tak i bratra v podsvětí. A dále ušlechtilou v budoucnu tě budou zvát, jak také rodem jsi, a důstojného sňatku dosáhneš; f&Hr vždyť po všem zdárném každý hledí rád. A nevidíš, co slávy způsobíš i mně i sobě, poslechneš-li mne ? Neb který občan, který cizinec, jenž nás kdy spatří, nepozdraví nás as takovouto řečí pochvalnou? „Hle, vizte ty dvě sestry, přátelé, jež dům svých otců od zla spasily a nešetříce žití zchystaly svým nepřátelům, kdysi mocným, smrt! Ty musí každý milovat a ctít a pro statečnost ve shromážděních a při slavnostech poctu vzdávat jim." Tak bude o nás každý vyprávět, a sláva zaživa i po smrti nás obě bude stále provázet. mi Nuž poslechni, má drahá, bratrovi i otci přispěj, zbav těch útrap mne, ÉLEKTRÁ 125 zbav jich i sebe! Věz, že mrzce žít je mrzké lidem ve cti zrozeným. NÁČELNICE SBORU V tak vážných věcech dodá rozvaha i mluvčímu i posluchači sil! CHRÝSOTHEMIS k náíelnici k """" | ' V " t ■41 Však nebýt ona mysli bláhové, ó ženy, dříve než by mluvila, dbala by jistě opatrnosti, a ona nedbá! K Élektře NaČ jsi upjala své zraky, že se chystáš útočit tak směle a že mne zveš na pomoc? Jsi slepá. Vždyť jsi žena, a ne muž >a slabší jsi než tvoji odpůrci! Jim štěstí dal dnes osud, kdežto náš se rozplývá a vyprchává v nic. Kdo ujde tedy trudu, pohromám, chtě takového muže usmrtit? Jsme nešťastné, nuž hleď, ať většího si ještě nezjednáme neštěstí tvou řečí, jestli ji kdo uslyší! Cb je nám platné slavné pověsti si vydobýt a zemřít neslavně? Neslavně! Smrt přec není nejhorší; je horší, touží-li kdo zemříti a nemůže ni toho dosíci. Nuž prosím tě, než zhynem docela a rod náš vyhladíme, zkroť, ach, zkroť svou vášeň! Já tvá slova zachovám jak nevyřčená, nevyplněná; 126 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 127 ty nabuď aspoň jednou rozumu a mocným ustupuj, jsouc bezmocná, NÁČELNICE SBORU k Éhktře Poslechni! Neboť moudrost s rozvahou ftCj~r"~ je pro člověka ziskem nejlepším. ÉLEKTRÁ k Chrýsotkemidě Cos řekla, Čekala jsem, vědouc dobře, že zamítneš, co jsem ti nabízela. Nuž musím vlastní silou provésti to dílo; já ho nenechám jen tak! 4#: CHRÝSOTHEMIS ironicky h<Ůi> Ó! Tu smělost při otcově smrti mít jsi měla! Vše bys byla provedla! ÉLEKTRÄ V mé povaze byla, rozum však byl sláb. CHRÝSOTHEMIS Hleď celý život tak být rozumná! ÉLEKTRÁ Tak radíš, že mi nechceš pomáhat. CHRÝSOTHEMIS Kdo chystá zlo, ten sám zlo zakouší. ÉLEKTRÁ výsměšně Jak skvěles moudrá, hnusně zbabělá! CHRÝSOTHEMIS I chválu tvou kdys klidně vyslechnu. ÉLEKTRÁ Tě ode mne se nikdy nedočkáš! CHRÝSOTHEMIS ?fiO Čas je dost dlouhý, by to rozhodl. ÉLEKTRÁ Jdi odtud! V tobě není pomoci. CHRÝSOTHEMIS I jest, však ty ji nechceš chápati. ÉLEKTRÁ Nuž jdi a vyzraď to vše matce své! CHRÝSOTHEMIS Tak příliš zas tě v zášti nechovám. ÉLEKTRÁ ^S "Jen poznej aspoň, že mě vedeš k necti! CHRÝSOTHEMIS Ne k necti, ale k bezpečnosti své! ÉLEKTRÁ Mám činit, co se tobě právem zdá? CHRÝSOTHEMIS píisvěd&uje Až budeš moudrá, povedeš ty mne. . 128 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ Je zlé, když chybuje, kdo dobře mluví! CHRÝSOTHEMIS ^\ ^tÍO f-08 *ekla správně, jakým trpíš zlem. ÉLEKTRÁ Což se ti nezdá správné to, co říkám? CHRÝSOTHEMIS To, co je správné, leckdy škodí též. ÉLEKTRÄ Dle těchto zásad nemám chuti žít. CHRÝSOTHEMIS Budeš mě chválit, provedeš-li svou! ÉLEKTRÁ Však provedu svou! Ty mne nezastrašíš. CHRÝSOTHEMIS Opravdu nezměníš svůj úmysl? ÉLEKTRÄ s odmítavým gestem Nic není nad zlou radu horšího. CHRÝSOTHEMIS chystá se k odchodu Ty se mnou, zdá se, v ničem nesouhlasíš. ÉLEKTRÁ Ne; tak jsem se už dávno rozhodla. ÉLEKTRÁ CHRÝSOTHEMIS ■£=•0 Já tedy půjdu. Ty přece nemáš chuť má slova chválit, já tvé chování. ÉLEKTRÁ Jen vejdi. Byť sis toho Velmi přála, já tebe následovat nebudu. Je pošetilé honit prázdný stín. CHRÝSOTHEMIS áf ^2^HSÍyslíš-li, že jsi nějak přemoudrá, měj si tu moudrost! Až se ocitneš už v bídě, ráda pochválíš mou řeč. Vejde se služebnou do domu Éléktrá stoji nepřítomně v my&enkách SBOR odvrácen od Élektry Hlě, Ve výši ty rozumné ptáky, jak létají a shánějí potravu pro staré, \0 kteří je na svět přivedli, kteří je v mládí pěstili: proč si tak nevedem též my lidé? Buď mi však svědkem Diův blesk, svědkem buď Themis nebeská: 'nadlouho neujdem trestu! Pověsti, božstvo ty podsvětní, ohlas tam dole pod zemí synům Átrea žalnou zvěst, dones jim hanbu tu neradostnou: .•Že jejich dům je chorobou stižen již z dávných let a dnes že se opět pospolu střetli dva rodu potomci, kteří se nechtí přátelsky 129 130 SOFOKLÉS srovnat. Ta dívka se zmítá V bouři, zrazena, sama, nebohá, pro otcův osud věčně lká, tak jako žalobný slavík, nedbajíc, že ji snad stihne smrt, ochotna vzdát se života, zhubí-li ty dvě lítice. Najde se dítě tak ušlechtilé? Obrátí, se k Éléklře Nikdo z lidí dobrých a zdárných nechce nečestně žít, ó dítě, dítě mé, hanobit jméno a pověst svou. I^MTTak také ty jsi zvolila slavný, však žalný život; tys odvrhla vše, co nekrášlí, a získala naráz dvojí čest: být zvána výtečnou i moudrou dcerou. Kéž mi žiješ a bohatstvím, mocí předčíš sílu svých nepřátel, ó dítě mé, jak jsi jim nyní poddána! Sic vidím, že ti nepřeje osudu ruka skoupá, však nejsvětějších zákonů jsi dbalá, a tak sis dobyla svou zbožnou láskou nejkrásnější chvály. Ze strany přichází Orestes a Pyladés se dvěma průvodci; jeden s nich nese popelnici ÉLEKTRÁ 131 ORESTES Jsme, milé ženy, dobře zpraveni a jdeme dobře, kam si přejeme? \9 NÁČELNICE SBORU A co tu hledáš, proč sem přicházíš? ORESTES Hledám už drahný čas dům Aigisthův. NÁČELNICE SBORU ukazujíc na dům JdeŠ dobře; správně ti kdos poradil. ORESTES * . Kdo z vás by tedy v domě oznámil náš vytoužený příchod společný? NÁČELNICE SBORU ukazujíc na Ělektru ^4"Má-li to sdělit nejbližší, zde ta! ORESTES k Élektře Jdi, ženo, oznam, že tu hledají nějací fóčtí muži Aigistha! Élektrá hledí na urnu Ó běda! Snad ne s jasným důkazem té zvěsti, kterou jsme tu slyšeli? ORESTES Tvé zprávy neznám. Starý Strofios mi svěřil poselství stran Oresta. ÉLEKTRÁ Co je to, hosti? Jak se strachuji! ORESTES ukazuje na popelnici Zde nesu v této malé nádobě, jak vidíš, skrovné zbytky mrtvého. 132 SOFOKLÉS ÉLEKTBÁ Já bídná! Toť ta zvěst! Zřím před sebou už jasně ono břímě, jak se zdá. ORESTES Želíš-li Orestova neštěstí, věz, jeho tělo skrývá tato urna. ÉLEKTRÁ Ó hoste, je-li skryt V té nádobě, ach, dovol mi ji vzíti do rukou, ať mohu oplakat a oželet svůj rod i sebe s tímto popelem! ORESTES k průvodcům Dejte jí urnu, ať je kdokoli! Snad o to z nepřátelství nežádá; "Spíš je to známá nebo příbuzná. ÉLEKTRÁ převezme popelnici Památko, která zbýváš po muži mně nejmilejším, po Orestovi, ach, jak ho nyní jinak přijímám, než jsem kdys v jeho návrat doufala, když jsem ho posílala do světa! Dnes, hochu, držím ve svých rukou nic, a z domu jsem tě statným vyslala. Ó kéž bych byla žití pozbyla, než jsem tě do ciziny vyslala, vlastníma rukama tě unesla a tajně zachránila před smrtí; tys raději měl zhynout v onen den a spolu s otcem v hrobě spočinout! Však takto zhynuls bídně v cizině ÉLEKTRÁ 133 ^^3© jak psanec, vzdálen svého domova a od své rodné sestry odloučen, a já jsem nebohá tě nemohla ni omýt, ani — jak se slušelo — vzít z ohně, který všecko spaluje, ■^fe STtvých pozůstatků tíhu neblahou: čís cizí ruce ošetřily tě, ty nebohý, a ted sem přicházíš, ach,, skrovné břímě v skrovné nádobě. Ó žel, já nebohá! Je ztracena [q, má dávná péče, sladká námaha, s níž jsem tě často ošetřovala -— tys přece nebyl nikdy miláčkem své matky jako spíše mým, a já, ne ti, kdo byli y domě, pěstounkou >.? i sestrou tvou jsem vždycky slula. Teď to všechno v jediný den zaniklo tvou smrtí. Odešels, jak vichřice vše s sebou strhnuv. Otec je ten tam, tys mrtev, pryč, a já jsem mrtva s tebou, ms, smějí se vrazi, šílí radostí ta nemateřská matka, neznalá těch častých zpráv, jež jsi mi posílal, že se tu jako mstitel objevíš, ty sám, ty sám! Však osud neblahý jak tvůj, tak také můj, ten zmařil vše: tak mi tě poslal sem — ne předrahý tvůj zjev, však popel nicotný a stín — Óh žel, žel! Ach, jinochu ubohý, ach, '-%}'jenž na hroznou eestu — ó žel, žel! — byls poslán, jaks mě zničil, předrahý! 134 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ Ba zničils mne, ty hlavo bratrská! I přijmi mě teď ďo té schránky své, v to pouhé nic mne samu, pouhé nic, ať bydlím dole s tebou napříště! Když bývals tady, snášela jsem vždy týž los co ty, i toužím také teď zemřít jak ty a sdílet s tebou hrob. Vždyť zřím, že mrtvé nic už nebolí. NÁČELNICE SBORU Byl smrtelný tvůj otec, smrtelný byl Orestes. Měj rozum, kroť svůj žal! Všem je nám souzeno to vytrpět. ORESTES v rossčUených rozpacích 6 žel, co říci? Nevím, jakých slov se chopit. Nemohu se zdržet již. ÉLEKTRÁ Jaký to bol? Kam míří ta tvá řeč? ORESTES Ty jsi ta slavná, krásná Élektrá? ÉLEKTRÁ Jsem, ovšem zubožená nesmírně. ORESTES Oh, jaké neblahé to neštěstí! ÉLEKTRÁ s údivem Snad nelkáš, cizince, tak nade mnou? ORESTES pohlítt na ni Ó tělo nectně, hříšně ztýrané! ÉLEKTRÁ To jistě želíš, cizince, jen mne! ORESTES Ten neblahý tvůj život bez sňatku! ÉLEKTRÁ Proč hledíš na mne tak a naříkáš? ORESTES Jak jsem byl neznalý své velké bídy! ÉLEKTRÁ iíjjf^^C A z kteréhos to poznal výroku? ORESTES Z pohledu na bohatství útrap tvých. ÉLEKTRÁ To vidíš jenom malou část mých běd! ORESTES Lze Vidět něco nad to horšího ? ÉLEKTRÁ přisvídtujíc Já žiji s těmi, jimiž zabit byl — ORESTES Kdo, na které to vrahy narážíš? 136 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ ÉLEKTRÁ — můj otec. Já jim musím otročit. ORESTES A kdo tě dohání k té nutnosti? ÉLEKTRÁ Matkou se zve, však z matky nemá nic. ORESTES Nutí-tě mocí nebo strádáním? ÉLEKTRÁ či. Strádáním, mocí, všelikými zly. ORESTES Kdo by moh' přispět, zabránit jí v tom? ÉLEKTRÁ Kdos mohl. Toho popel přinesla. ORESTES Nešťastná, jak tě dávno lituji! ÉLEKTRÁ Tys jediný mě z lidí politoval. ORESTES C* Mne jediného trýzní bolest tvá. ÉLEKTRÁ Sn,ad nejsi nějaký náš příbuzný? ORESTES uhašuje na Seny Rád povím, jsou-li ty nám příznivý. ÉLEKTRÁ Jsou, budeš mluvit k věrným; neváhej! ORESTES chápe se urny Nuž pusť tu nádobu, ať všechno zvíš! ÉLEKTRÁ se brání "Í2^frNe*» probůh, cizince, to nedělej! ORESTES Buď poslušná mých slov a nechybíš. ÉLEKTRÁ Ach, prosím, neber mi to nej dražší! ORESTES Ne, vezmu! ÉLEKTRÁ Jak jsem bídnápro tebe, \ ^l^p^můj bratře, nesmímJ^tě^hřbíti! \ ORESTES Mluv zbožně! Vždyť je nesprávné, že lkáš. ÉLEKTRÁ Nesprávné, pro mrtvého bratra lkát? ORESTES ■ Tak nesmíš o svém bratru hovořit! ÉLEKTRÁ Což jsem snad mrtvého tak nehodná? ORESTES Ne. Ale ukazuje na urnu, kterou se jí snaží odejmout do toho ti není nic! ÉLEKTRÄ se brání Je, pakli držím tělo Orestovo! ORESTES Ne Orestovo — to je pouze lest! ÉLEKTRÁ v překvapení povoluje Kde tedy je hrob toho nebožáka? ORESTES odevzdává urnu jednomu % průvodců Kde? Nikde! Nemá hrobu, kdo je živ. ÉLEKTRÁ Co pravíš, hochu? ORESTES Pravdu, žádnou lež. ÉLEKTRÁ On tedy žije? ORESTES příseSdíuje Pakli jsem živ já! ÉLEKTRÁ nesměle Jsi ty snad on? ORESTES ukazuje jí levou ruku 42^^ jen p0hled na otcův ten prsten: poznej^ zdáli"fflu^m^pHiíySiil!™ r-......" ÉLEKTRÁ klesá mu v objetí Ó drahý dni! ORESTES Ba drahý, souhlasím. __________ ÉLEKTRÁ 0 hlase, přisela? ORESTES d^í/Á} giyg jej Z(je 2 mých TÍat! ÉLEKTRÁ Tys v rukou mých? ORESTES Kéž mě tak navždy ÉLEKTRÁk ženám Ó nejmilejší ženy, občanky, ^ zde vizte, to je Orestes, jenž lstí -"/Ji nám zemřel, lstí se nám však zachránil! NÁČELNICE SBORU Ó dítě, vidíme, a nad štěstím mi kanou z očí slzy radosti. ÉLEKTRÁ Ó bratře můj, můj bratře z bytosti, jež je mi nejdražší, 140 SOFOKLÉS ÉLEKTRA 141 4 n HO } tys přišel teď konečně a spatřils, našel, koho sis tak přál! ORESTES Jsem zde, buď zticha však a vytrvej! ÉLEKTRA Co jest? Proč? ORESTES ukazuje na palác Lip mlčet, sic to uvnitř zaslechnou, ÉLEKTRA Ó slyš mne, Artemis, vždy panenská bohyně, tak nikdy se nesnížím, bych dala se zastrašit tou ženou, jež tu žije jak země daremné břímě! ORESTES I v ženách bojovný přec bývá duch! Vždyť to víš dobře ze zkušenosti. ÉLEKTRA Ó hrůza hrůz! Tys neskrytě připomněl ten neblahý osud náš, kterého nelze kdy odčinit ni smazat z paměti. ORESTES To vím. Však z činů těch lze vzpomenout, až Volnost slova k tomu vybídne. ÉLEKTRA Ó celý čas, ó celý přítomný čas by právem se slušelo té hrůzy vzpomínat! i%íiDDnes konečně smím mluvit svobodně! ORESTES Tak jest, nuž chraň si této svobody! ÉLEKTRA Co díš? Jak?____________________ ORESTES I Nech mnoha slov, kde není k tomu čas! ÉLEKTRA Kdo takto by za slova chtěl mlčení zaměnit a měl by to za vhodné, když ty ses objevil zde? Vždyť jsem tě dneska zhlédla krom nadání nečekaně! ORESTES Ty jsi me zhlédla, když mi kázali sem přijít bozi; dříy jsem nemohl. ÉLEKTRA #Ú£? Tím větší cítím vděk než dříve, jestliže bůh tě vypravil pod nás krov. Spatřuji řízení božské v tom, co chceme podniknout, ORESTES Nerad bych bránil té tvé radosti, mám strach však, že jí příliš podléháš. 142 SOFOKLÉS ÉLEKTRÁ 143 ÉLEKTRÁ Ty, jenž ses po době tak dlouhé rozhodl k té cestě vítané, jež Vedla ke mně, hleď na bídu mou a nechtěj mne — ORESTES Co nemám činit? ÉLEKTRÁ o tu velkou radost f J t$ mě připravovat z té tvé drahé tváře. ORESTES I jiným bych to velmi zazlíval! ÉLEKTRÁ Nuž slibuješ! ORESTES Ó jak by ne? ÉLEKTRÁ 't. v Slyšíc onu zvěst, můj drahý, netušenou, hroznou, vzrušení jsem potlačila, nebohá, a vyslechla ji v němém bolu. Teď tě mám, ty ses mi zjevil se svou drahou, milou tváří, které nezapomenu ani v bídě! ORESTES «e vyvine x jejího objetí mi nevykládej, jak je matka zlá, jak otcův statek loupí Aigisthos a mrhá, rozhazuje nazdařbůh; tou řečí zmeškala bys vhodný čas. ^3^> ^en to m* zJev' co l>u IJJf"~ J .■ ...■(, A.frJ ÉLEKTRÁ 149 KLYTAIMÉSTRA C* hrůza, hrůza! Aigisthe, kde jsi? ÉLEKTRÁ Zas někdo volá! KLYTAIMÉSTRA Dítě, dítě mé, měj slitování s matkouľ ÉLEKTRÁ ^t-Qä^ Mělas ty *■ kdy slitování s ním a s jeho otcem? NÁČELNICE I. POLOSBORU Město a neblahé Pelopovo plémě, hubí tě, hubí tě dnešní strašný den! KLYTAIMÉSTRA Jsem raněna! _____ r-- ÉLEKTRÁ volá do domu 4S^-'£T Dej druhou, máŠ-Ii sílu! KLYTAIMÉSTRA Ó běda mi! ÉLEKTRÁ Kéž také Aigisthovi! Malá pauza; ticho NÁČELNICE I. POLOSBORU Ach, plní se již kletba zlá, žijí, kdo dlí v podsvětí! 150 SOFOKLÉS */5? Krev hříšná proudí odplatou, ti vraždí svoje vrahy, kdož jsou dávno mrtví. X paláce vycházejí Orestes a Pyladés s tasenými zkrvavenými meči NÁČELNICE SBORU Zde jsou! Ač Areovy žertvy krev jim kane z rukou, nemohu je kárat,. ÉLEKTRÁ Oreste, jak se daří? ORESTES V domě dobře— ač je-li dobrátveltba Foiboya. ]~ / ÉLEKTRÁ Je mrtvá, bídnice? ORESTES přisvldluje Už neměj strach, že tě kdy znectí zloba matčina. ÉLEKTRÁ jásavě Hó!hó! Den vítězství a svobody nám svitl, drahý bratře můj! ORESTES Kroť radost, nejásej ták nad smrtí! NÁČELNICE II. POLOSBORU vyhlíií stranou Dost řečí! Vidím Aigistha, jak se zjevně blíží. ÉLEKTRÁ ORESTES fe Pyladovi Ted přišla chvíle k činu, Pylade! ÉLEKTRÁ. ukazuje na dům Vraťte se, hoši! Orestes s několika členy vyhlíží stranou; Élektrá se připojí ORESTES-----------; 151 ......'i . i v n I Nuže, vidíte I "^STt> ho někde na nás jiti? 1 ÉLEKTRÁ Hle, tam jde, pln radosti se vrací z předměstí! NÁČELNICE II. POLOSBORU & Orestovi a Pyladovi Rychle si pospěšte oba do předsíně, abyste provedli zdárně další čin! ORESTES en provedem! ÉLEKTRÁ Spěj tam, kam zamýšlí3! ORESTES Již jdu. ÉLEKTRÁ A zde zas obstarám vše já. Orestes a Pyladés vstoupí do domu; Élektrá zavře vrata 152 SOFOKLÉS NÁČELNICE II. POLOSBORU k Élektře Což, nebylo by prospěšné k muži tomu promluvit několik přívětivých slov? V boj se spravedlností nic netuše se pustí! Élektrá ji pokynem umlčí, poodstoupí od vrat a se sklopeným zrakem zůstane stát AIGISTHOS vystoupí ze strany, sám Kdo vi, kde jsou ti fóětí cizinci, co prý nám nesou zvěst, že Orestes se zabil v troskách vozů závodních? Zpozoruje Élektru A tebe ptám se, tebe, Élektrá vzhlédne ano, tebe, jež jsi tak drzá dříve bývala! Je tvá to nejspíš starost, nejspíše Í to tuším víš a můžeš povědět. ÉLEKTRÁ klidně Vím, ovšem, sic bych byla neznalá osudu bytosti mně nej dražší. AIGISTHOS Nuž pověz mi, kde jsou ti cizinci? ÉLEKTRÁ uhašujíc na dům Zde! Milou hostitelku stihli tam. AIGISTHOS C A oznámili vskutku, že ie mrtev? -t- ÉLEKTRÁ 1 /■ ' ÉLEKTRÁ Ba, dokonce jej přišli ukázat. AIGISTHOS Je tedy.zde a ke se přesvědčit? ÉLEKTRÁ . Je. Pohled naň je tuze žalostný! AIGISTHOS Krom zvyku mluvíš dnes k mé radosti! ÉLEKTRÁ Mej radost, je-li ti to radostné! AIGISTHOS Bud zticha, dveře domu otevři a zjev, co tají, ať to Argejští a Mykéňané všichni jasně zří, by každý, kdo se lichou nadějí ^ j2?tr~snad dříve těšil v muže onoho, jej videi mrtvého a uzdu mou teď přijímal a nechtěl zmoudřeti až násilím a trestem z moci mé! | ÉLEKTRÁ jde k vratům paláce Již plním rozkaz. Gas mě naučil 'fiříCíi'"! být moudrou, poslouchat! mocnějších.. Otevře vrata. Za nimi se objeví Orestes zahalená mrtvola AIGISTHOS se přiblíží Ó Die, jaký výjev! Jistě božstvo 154 SOFOKLÉS ÉLEKTRÄ 155 to nastrojilo — avšak je-li hřích, co pravím, zmlknu. — Nuže odhalte tu roušku z tváře, abych oplakal '? S^f5Ti já tu bytost se mnou spřízněnou! ORESTES Tak učiň sám. Je to tvá věc, ne má to spatřit, pozdraviti přátelsky. AIGISTHOS Máš pravdu, poslechnu. K Étektře Ty zavolej mi Klytaiméstru, je-li někde v domě! ORESTES A.€?Q