SOFOKLÉS FIĽOKTETES /} cyJ'Jf#. /v-■■■■< -y ■ n a/ c á* J' P -9 4^fi4>^iic^jj ■ >/i A jinak je tam pusto, nic už v obydlí? neoptolemos Jen dřevěný džbán k pití — Špatný umělec jej vyrobil — a také je tu křesadlo. odysseus To poklady jsou jeho, co tu jmenuješ! neoptolemos Ó je! A ještě tamhle cáry nějaké se vysouší, jsou plné hnisu z boláků. odysseus Ten muž zde y těchto místech bydlí určite! MC? Je nedaleko jak by moh' se vzdálit ten, kdo chorou nohu má zlým dávným neduhem? filoktétés 331 Buď na cestu se vydal hledat potravu, neb pro nějaké listí bolest hojící. Nuž tady toho muže vyšli na zvědy, YfT sic tajně by mě přepad*; mne by polapil on radši, než by zajal všechny Argejce! neoptolemos obrácen za odcházejícím sluhou Už odchází a bude střežit přístup k nám. . Však máš-U jaké přání, dále o něm mluv! odysseus Ó synu Achilleův, za čím přišel jsi, £0 v tom zdatným musíš být a nepřispět mi jen svou. silou, leč i tím, co nového kde zvíš, cos neuslyšel dřív — jsi na pomoc mi zde! neoptolemos Co tedy kážeš? odysseus MyslFiloktétovu Sg" ty musíš ošálit svou řečí úskočnou! Až zeptá-se tě, kdo jsi, odkud přicházíš, žes Achillův syn řekni (tím se netaj mu!), že pluješ domů. řecké vojsko námořní žes opustil a na ne zlobou zlou jsi vzplál, (SO když přiměli te prosbou, abys z domu šel, neb takto jen se mohli zmocnit ília; pak ale hodným zbraní Achilleových tě neuznali, když jsi přišel a tu zbroj chtělš právem: dali ji vsak Odysseovi! 35 A spílej mi, jak chceš, že zlo jsem všeho zla. To nebude mě rmoutit; nevykonáš-li však tamto, způsobíš všem Řekům žal a bol. 332 sofokxés filoktetés 333 Když luk mu nevezinem; pak nebudeš ni ty již Dardanovu říši moci vyvrátit. Tq Však věz, že důvěrný a bezpečný 8 ním styk jen tobě možný je, ne mně. Tys vyplul přec, ač nikomu jsi.nebyl vázán přísahou, ni z donucení, ani s první výpravou; já nemohu však nic z těch věcí popírat. 7S A spatří-li mě, když má luk svůj, ztracen jsem a zničím tak i tebe, když jsem s tebou zde. Však právě to je třeba chytře nastrojit, jak ukradl bys mu ty zbraně nezdolné. Vím, příteli^ tak mluvit nemáš v povaze, 3© též neznáš páchat zlo; Však odvahu měj přec, vždyť sladký je to pocit dobýt vítězství — a čestnými se opět příště ukážem! Teď k věci nestoudné se na krátkou část dne mi propůjě, a pak zase v čase ostatním B,S buď nejzbožnějším ze všech smrtelníků zván! neoptolemos Co, Odyssee, se mi slyšet protiví, to konat je mi teprv ž duse odporně. ~~ Já v povazelvé nowáni lstivě blľojit zlo,---" ni ten, jenž zplodil mne, jak o něm říká se. "tO Však ochoten jsem silou odtud odvést jej, ne lstí. Nás tolik je, že silou nemůže nás zmoci, vždyť jen jednu nohu zdravou má Ač na pomoc jsem byl ti poslán, zdráhám se slout zrádcem. Pane, chci já jednat poctivě ■9S a chybit spíš, než stát se nectně vítězem. odysseus Ó synu šlechetného otce, v mládí kdys i já měl jazyk líný, ruku činnou však; teď zkušený už, vidím všude u lidí, že ve vžem^.vládne jazyk* ne však-8katky-^néT~ neoptolemos '\Tiů Co jiného mi kážeš, nežli mluvit lež? odysseus Já říkám, abys lapil Filoktéta lstí. neoptolemos Proč spíš jej nutno odvést lstí, než přemluvit? odysseus Vždyť neposlechne — mocí však ho nelapíš! neoptolemos Což tak on věří v sílu, ve svou odvahu? odysseus 10ET Má neodvratné šípy působící smrt. neoptolemos Pak odvážné je k němu jen se přiblížit? odysseus Ne, není, když ho lapíš lstí, jak radím já. neoptolemos Ty tedy za hanebné nemáš mluvit lež? odysseus Ba nemám, jestli nese záchranu ta lež. neoptolemos tO Kdo tohle říct si troufá, jak se tváří as? 334 sofoklés fíloktétés 335 odysseus Když něco konáš pro zisk, váhat nesluší. neoptolemos Když ten se vydá k Tróji, co tím získám já? odysseus Vždyť Tróje může dobýt jenom jeho luk. neoptolemos Což nezbořím ji já, jak dřív jste říkali? odysseus Ni ty bez jeho luku, ni luk bez tebe! neoptolemos Luk tedy nutno vzít mu, je-li tomu tak! odysseus Když učiníš to, dvojí sklidíš odměnu. neoptolemos A jakou? Zvím-li to, pak vykonám ten čin. odysseus Pak moudrým byl bys zván, i chrabrým zároveň. neoptolemos Nu dobrá, provedu, stud všechen odložím. odysseus Máš ještě v paměti, co jsem ti poradil? neoptolemos Buď jist, když jednou jsme se spolu dohodli. odysseus Ty nyní zůstaň tu a čekej na něho, já odejdu vsak, abych nebyl spatřen zde, "las" a toho zvěda nazpět k lodi odešlu. A bude-li se zdát mi, že tu nadarmo čas maříte, pak pošlu toho muže zas sem zpět a naoko ho v plavce přestrojím, že takto ho, kam přijde, nikdo nepozná, j 130 Ty, synu, z jeho řečí chytře smyšlených | a klamných, vyber vždy, co bude prospěšné. I Já k lodi jdu a tobě vše tu ponechám.-— ( ( jÍLstný Hermes ať nás vede s Pallas Vítěznou, j jež'chrání město své a trvale i mne! --.---Odysseus-odejde^-Břiehází----- ~~~ i sbor <135-~218 j- ■ Řekni ncri, pane, co mám, co smlčet mám, nebo co říci před mužem podezřívavým v cizím zde kraji, sám cizí? Nad všechna umění umem a důvtipem vyniká ten, f komu kdy posvátné žezlo ''f'ŕO odevzdal k vládě sám Zeus. Všechna ta odvěká moc teď přešla na tebe, synu. Ó řekni mi tedy, s v čem ti já pomáhat mám? neoptolemos Ted' asi vidět chceš nejzazší kout, ,i;ííS úkryt, V němž bydlí a léhá. i S odvahou hled'! Však až se ten hrozný chodec zas vrátí, tu z obydlí jeho 336 sofoklés rychle se vzdal, mně po ruce buď, včas mi svou pomocí přispěj! sbor ^■SO To, co mi na srdce, kladeš, dávno už na srdci mám, abych dbal, pane, vždy prospěchu tvého. Však nyní mi pověz, kde má svůj příbytek, kde právě teď dlí, neboť to zvědět "tSSf je nanejvýš vhodné, aby mě nepřepad' tajně. Které to místo, kde obydlí má, kde právě se vleče, zdali je uvnitř či venku? neoptolemos Zde příbytek vidíš, má dvojitý vchod AQO skalní to lůžko. sbor Kde asi sám ten ubožák dlí? * neoptolemos To jasné mi je, že potravu shání, že stezkou se vleče kdes nablízku zde. Takovým způsobem žije ten muž, jak říká se o něm, zvěř rychlými šípy loví žalostně v žalu a nikdo mu nenosí lék hojící rány. sbor Je mi ho líto, neb nikdo "ViO z lidí se o něho nestará, nebdí nad ním soucitné oko, filoktétés 337 stále je, ubožák sám, chorý je chorobou zlou, kdykoli něčeho je mu ^tjtřeba, pak trpí. Jak asi, jak snáší to chudák? Ach, to bohůje^zásah! * Ják~nešťastní jsou lidé i! On 0. s životem nepřiměřeným! z rodu je .ušiecntiléno, nikdo ho nepředčil, teď však, zbaven všech života výhod, leží tu bez přátel sám, •30 se žySří pestrou neb huňatou, v žalu bolestmi týrán i hladem, má trampoty nezhojitelné. Jen ozvěna neinlcenhvá do dálky nese jeho trpký a bolestný nářek. neoptolemos Nic z toho se mi nezdá podivným, nebótrozumím-li něčemu i já to od bohanaň přišly toútr. nastrojené Chrýsou ukrutnou. Také teď, co trpí nedostatkem péče, bez vědomí bohů není, aby snad proti Tróji dříve nenapjal svůj luk božský, nezdolný, než přijde chvíle, kdy podle věštby město má být zničeno. Z dálky zaznívá hlasitý nářek sbor Milý synu, mlč! I 338 sofoklés "i Ol NEOPTOLEMOS y ('->• Co děje se? SBOR Jsou tu jasně slyšet kroky muže, co tu žije a je týrán, zle, buď tady v těchto místech, nebo tam. Hluk vzniká, vzniká hluk, jak kdyby s námahou se někdo vlekl sem. Mně neuniká hlas tak bolestný, jenž zní z dálky, zkrušující. Ten. zřejmě naříká Sténáni se blíží a zesiluje Však znovu, synu, měj... Z-10 21S c- NEOPTOLEMOS SBOR Hekni, co! .o něj péči dál! Ten muž přec není vzdálen,. Je tady, ale ne s hudbou píšťaly jak pastýř venkovský; buď přišel k úrazu a nářkem hlasitým volá do dálky, neb po nevlídném hledí přístavu a křičí přitom strašlivě. FILOKTÉTÉS se belhá na scénu Ach, cizinci, kdo jste, 2Ä*íi — 6*^5 ^-2.0 a jakou náhodou jste tady přistáli, k té zemi bez přístavů, neobydlené? Mám hádat, z jaké vlasti, jaký je váš rod? FILOKTÉTÉS 339 Svým zevnějškem 20 všechny zmizely a člověk nebyl tu, jenž přispěl by a mne se ujal, když jsem tou zlou trýzní umdléval. Pak vše jsem prohlížel, však nenalézal nic krom blízkých útrap svých, a těch tam, synu, byla spousta veliká! 2-SB' A jak mi v samém trudu zvolna plynul čas, já musel jsem si sám tam léccíms pomáhat v.svém skrovném přístřeší: i vhodnou potravu mi skýtal tento luk, jímž plaché holuby jsem střílel, sám pak k tomu, co mi zastřelil 2.<3C> šíp vymrštěný, já se ploužil, ubožák, svou nohu nešťastnou jsem vlekl za sebou, a když jsem musel získat nápoj nebo též si dříví naŠtípat, když mráz tu uhodil, což V zimě běžné je, jáchudák plazil se 2<3f> a pořizoval to. Když oheň nebyl, já třel kámen o kámen a stěží vykřesal V něm skrytou jiskru — ta mě zachránila vždy. Vždyť přístřeší, v němž bydlím, vše mi skýtá již Í s ohněm, jenom to ne, abych zas byl zdráv. 342 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 343 2jOO Však, synu, nyní též zde o ostrově slyš! Sem o své vůli žádný plavec nepluje, vždyť není tady přístav ani místo, kde zisk mel by z obchodu neb. byl tu pohoštěn. Sem nežene svou .loď, kdo1 z lidí moudrý je. Snad někdo přistál nechtě; může lidem se cos takového v dlouhém čase přihodit. Ti, synu, přijdeu-li, mě slovy .litují a také snad mi někdy trochu potravy neb ze soucitu dají oděv nějaký. Však když se o tom zmíním, nikdo nechce z nich mě domů zachránit. Já hynu, ubožák, už desátý rok tady v bídě, o hladu a nenasytný neduh živím bolestí. To učinili, synu, Atrepvci mi 31 S" a silný Odysseus. Kéž Olympští i jim to jednou za mne splatí stejnou útrapou! __________SBOR---------------------- :________________________ Věz, synu Poiantův, že stejný s tebou mám ' já soucit jako ti, co předtím přišli sem. >■ * NEOPTOLEMOS I já jsem svědkem slov tvých, pravdivá jsou, vím, 3ZO já poznal Átreovce jako muže zlé a Odyssea rovněž, muže silného. FILOKTÉTÉS Což na tyto dva vládce zločinné i ty máš stížnost nějakou, zle křivdou rozhněván? NEOPTOLEMOS Kéž rukama bych mohl ukojit svůj hněv, 325 ať Sparta s Mykénami poznají, že je i Skýros schopen rodit muže srdnaté! FILOKTÉTÉS Máš pravdu, synu! Proč jsi na ně zanevřel tak velkým hněvem? S jakous přišel stížností? NEOPTOLEMOS Jen stěží^ Filoktéte^povím, vylíčím,--- 33Q jak přišel jsem já sem, zle od nich potupen. Když totiž osud smrtí stihl Achilla — FILOKTÉTÉS Ó běda! Nic mi dále neříkej, než zvím, zda vskutku mrtev je syn krále Pélea? NEOPTOLEMOS Je mrtev, ne však člověk, nýbrž šípem svým prý bůh ho usmrtil, sám Foibos prý ho sklál. FILOKTÉTÉS Je vznešený, kdo zabil, i kdo zahynul. Jsem na rozpacích, synu, mám-li dřív se ptát, cos zakusil, či dříve truchlit nad mrtvým. NEOPTOLEMOS Já myslím, ubohý, že dost máš utrap svých, že není ti už třeba nad bližními lkát. FILOKTÉTÉS Tos řekl správně! Proto dále vypravuj mi o tom, čím zas tebe mohli potupit. 344 sofoklés filoktetés 345 ZÍ>D 305 .21 o NEOPTOLEMOS I přišli ke mně s lodí pestře zdobenou, rek Odysseus i pěstoun mého otce kdys, a říkali — ať pravdu, ať jen naoko —, že když můj otec .zemřel, souzeno je mně hrad trójský vyvrátit, jen mně, ne jinému. Když do mne, cizince, tak mluvni, já dal čas nedlouhý se zdržet, na loď vstoupil jse'in, však nejvíc z touhy, abych spatřil mrtvého, než bude pohřben—: vždyť jsem dřív ho nespatřil. Pak ovšem i ten krásný příslib lákal mne, že dobudu hrad trójský, jestli půjdu tam. Byl plavby druhý den, když k mysu Sígeiu jsem s lodí šťastně hnanou přirazil, a hned,. jak vystoup' jsem, mě vojsko kolem vítalo a přísahalo, že tu Vidí Achilla zas oživlého, ač už nebyl naživu. Ten dosud ležel tam. Když, nešťastník, jsem dost ho oplakal, já přišel za nedlouhý čas k svým Átreovcům jako k přátelům a zbroj jsem žádal otcovu i všechno, co on měl. Ti nej drzejší řečí, běda, řekli mi: - „Ó synu Achillův, ty můžeš po otci vše ostatní si vzít, však jeho zbraně již muž jiný nyní má, syn Láertův." A já, jak tohle zaslech' jsem, hned vstanu, mocný hněv mnou chvěl a v bezmezném tom bolu pronesu: „Ó smelČe, jak jste měli odvahu mou zbraň dát někomu a dřív se neotázat mne!" Tu řekl Odysseus, byl právě nablízku: „Ach, chlapče, věř mi, právem dali mi íu zbroj, vždyť já ji zachránil, i jeho zároveň." Já hned se rozzlobil a výčitky jsem naň ^•3- zlé chrlil napořád a hanou nešetřil, že on mě o mé zbraně hodlal oloupit. Byl popuzen, ač není právě prchlivým a takto odvětil k mým slovům kousavým: „Byls v dálce, kdes být neměl, nebyls tam, kde my, 3>,SO a když tak drze mluvíš, nikdy na Skýros ty neodpluješ s onou zbrojí po otci." Když tohle zaslech' jsem, tak zle jím potupen, plul domů jsem, když sebral mi můj majetek zlý Odysseus, ten zloduch všechněch zloduchů. 3£5 A jej tak neviním jak naše vladaře; vždyť celá obec bývá v moci vládnoucích, i všechno vojsko. Lidé mravů nekalých se řečí učitelů zlými stávají. Ěeč celou končím. Zášť kdo k Átreovcům má, 330 ať stejně milý je jak mně tak bohům všem. ( j SBOR ^V- LtA. í Všeživná Gáio, vládkyně hor, ty rodičko Dia, živící Paktólos mocný, proslulý zlatem, já jsem, Vznešená Matko, tě Vzýval, blažená paní, jež sedáváš na lvech, hubících býky, ^Stebe jsem vold.když_ vládcovéjžpupní y . >( ..^^ C na něj jejvrhli a dali po otci^bra^T^ | févffhsi^-tu nejyětší poctu — Odysseovi. I t FILOKTETÉS Jak zdá se, zřejmý znak jste měli zármutku, když z ciziny jste k nám tak vlídně připluli i|0O a souhlasíte se mnou, takže poznávám, že s Átreovci čin ten spáchal Odysseus. Vždyť vím, že žádné špatné řeči neštíti se jeho jazyk, ani zla a uskoku, a z toho nevzejde nic nikdy správného. 346 sofoklés filoktétés 347 ířOS* To není mi tak divné jak to, že mohl vše sám Aiás Větší snést, být při tom, vidět to! NEOPTOLEMOS Už nežil, cizince, vždyť kdyby býval žil, já nikdy o tu zbroj bych nebyl oloupen. FILOKTÉTÉS Cos řekl? Copak smrtí sešel také on? NEOPTOLEMOS To věz, že také není mezi živými! FILOKTÉTÉS Ó běda mi, však Týdeův syn nezemřel, ni Sisyfův, jejž koupil s ženou Láertés — ti oba věru dále žít už neměli! NEOPTOLEMOS Ba neměli, však věz, že vzkvétá trvale fy-15* teď jejich moc a sláva v šiku argejském. FILOKTÉTÉS A cožpak Nestor Pylský, starý poctivec, můj přítel, žije? Neboť moudrou rozvahou vždy odvracel vše zlé, co od nich hrozilo. NEOPTOLEMOS Jej neštěstí teď stihlo, neb mu o dešel H2S> syn Antilochos, který po boku mu stál. FILOKTÉTÉS • Ach, běda, zase dva jsi uved5, o nichž já bych nejméně chtěl slyšet, že už zhynuli! Ó žel, kam ještě mám se dívat, když ti dva jsou mrtvi — Odysseus i tam však žije, kde 'ípe; spíš slýchat by se mělo, že je mrtev již. NEOPTOLEMOS Je chytrý zápasník. Vsak, Filoktéte, věz, i chytrá hlava často někde narazí. . FILOKTÉTÉS i, ?n "5í:/"-' Kde Patroklos byl tehdy, řekni, při bozích, jenž tvého otce býval nejmilejší druh? NEOPTOLEMOS I ten je mrtev; stručnou řečí vyložím ti o tom: válka nikdy muže špatného si ráda neuchvátí, šlechetné však vždy. FILOKTÉTÉS V tom za pravdu ti dávám. Právě proto jen se na muže tě zeptám; nebyl k ničemu, T§ak hrozný, chytrý mluvka — jak se nyní má? NEOPTOLEMOS Kdo je to, o němž mluvíš, ne-li Odysseus? FILOKTÉTÉS Jej neuvádím; byl však jakýs Thersítés, jejž nikdo, i když jednou cos řekl, nikdy již pak nechtěl slyšet. Toho míním, žije-li. NEOPTOLEMOS ^kO Je myslím, dosud živ, ač nespatřil jsem ho. 348 sofokxés FILOKTÉTÉS 349 FILOKTÉTÉS To věřím. Nezhynulo nikdy to, co zlé, to dobře bozi chrání; co však prohnané, co zchytralé, to rádi z Hadu vyzvednou, a naopak zas to, co řádné, čestné je, tf'tí u vždy dopravují tam. Co třeba o tom všem je soudit, jak to schválit? Skutky božské když chci soudit, potom shledám, bozi že jsou zlí. NEOPTOLEMOS A já, syn otce, který zemřel na Oitě, si propříště dám pozor: budu k íliu (j<50 a k Átreovcům hledět jenom zpovzdáli. Kde podlý muž víc platí nežli poctivý, kde vládne zbabělost a hyne šlechetnost, já nikdy tyto lidi nebudu mít rád; mně v budoucnosti stačí Skýros skalnatý, h$!j v němž doma najdu radost. Já teď k lodi jdu, a ty, ó Filoktéte, synu Poiantův, buď zdráv tu, hodně zdráv! Ať brzy bohové tě choroby tvé zbaví, jak si přeješ sám. Ke sboru My pojďme, abychom zas odtud odpluli, "iCfQ jak příznivý nám vítr božstvo dopřeje. FILOKTÉTÉS Už chystáte se, synu? NEOPTOLEMOS Vždyť nás volá čas ne z dálky, nýbrž zblízka plavbu vyhlížet. FILOKTÉTÉS Nuž, synu, při svém otci, jakož při matce i; 4' a při všem, comአdoma ještě drahého, * tě snažně prosím, nenech mě tu v samotě, | tak bez pomoci, v strastech, jaké vidíš sám | a o kterých jsi slyšel, že mě sužují, | jak vedlejší mě náklad vezmi; sice Vím, ŕ k%ry že velká bude potíž s tímto břemenem, ! však přec se odvaž toho! Mají šlechetní f cit pro. šlechetnost, odpor k věcem hanebným. I Když nesplníš to,pojdeš nectné pohany,__ \. když vykonáš to, slávy největší a cti, ŕ £j7-Jj až zase v oitský kraj se živý dostanu, I Trud nepotrvá celý jeden den, nuž pojď! |" Jen odvaž se, mě vezmi, dej mě, kam jen chceš, buď na dno lodi, na záď nebo na přídu, kde druhy své bych cestou nejmíň sužoval. IjÁO Dej pokyn, při Diovi, bohu prosících, mě vyslyš, synu. Padám na kolena, ač jsem slabý chudák, chromý. Nesmíš v samotě mě nechat opodál stop lidských, naopak v svůj dům mě veď a zachraň, nebo můžeš mě .! - f£> vézt na Euboiu, v sídlo Chalkódontovo; ■ I a není odtud cesta k Oitě daleká, i ni k tráchínskému svahu, k toku Spercheia j tak půvabnému — vrať mě otci milému; í už dávno oň se bojím, že mi odešel. ^30 Vždyť mnoho jsem ho vzýval, po příchozích jsem | ho vToucně dával prosit, aby vyslal loď, I mě zachránil a,domů zas mě uvedl. | Buď zemřel, nebo oni (tak se domnívám),' j jak zvykem bývá sluhů, málo cenili 'í'wjer má slova a svou cestou spěli k domovu. ■i Teď k tobě, vždyť jsi poslem mým i průvodcem, i se obracím: mě zachraň, soucit měj a viz, f äx>€> SOB' S4G 350 SOFOKLES jak nebezpečně lidem, hrozne zchystáno je vše: žít ve štěstí nebo zase v neštěstí. Kdo útrap zlých je prost, hleď na zlo hrozící, a žiješ-li kdo šťastne, hleď si života tím více, abys náhle nebyl zahuben. SBOR Měj s ním souciť, pane! Vždyť vylíčil nám spoustu trudných, těžkých bojů — takové ať nikdo z mých druhů nezkusí! A jestli chováš záští k Átreovcům krutým, chtěl bych, pane, abys veškeré to zlo, - jež na něm spáchali, vyvážil mu dobrem. A po čem v duchu prahne, dej na rychlé ho lodi domů dopravit, a tím se vyhneš, pane, zlé bohů odplatě. NEOPTOLEMOS Hleď, abys nesvolil mu příliš ochotně, a až pak budeš syt žít s chorým Člověkem, ať nesoudíš pak jinak, nežli mluvíš teď. SBOR Ó nikdy, nikdy přec se tohle nestane, tu výtku abys moh' mi právem učinit. NEOPTOLEMOS Ba hanebné by bylo, kdybych víc než ty já váhal cizincovu přání vyhovět. Nu uznáš-Ii to, plujme! Rychle vyprav se! I loď ho přijme, plavbu neodmítne mu. FILOKTÉTÉŠ 351 Jen bozi ať nám dají z této země plout £"2.5"dál bez pohromy tam, kam odtud přejem si! FILOKTÉTÉŠ Ó nejsladší můj den! Tys nejvlídnější muž! Jak, drazí plavci, vám bych vskutku dokázal, že mne jsté učinili teď svým přítelem? Nuž pojďme, synu, vzdát dřív poctu obydlí, * kde nelze bydlet. Vstup též dovnitř, abys znal, čím živil jsem se zde, jak byl jsem srdnatý. Vždyť myslím, že by ani okem pohlédnout si netroufal tam nikdo jiný kromě mne. Já z nutnosti se učil s bídou smířit se. Neoplolemos se chystá následovat Filoktéta do jeskyní, když tu se objeví sluha přestrojený sa kupce a s ním i jeden lodník SBOR Jen sečkejte, ať něco zvíme! Muži dva sem jdou; z tvé lodi jeden z plavců, druhý však je cizí; slyšte je a potom vstupte sem! 5 55' KUPEC :>{...<^.'*--e,A*y<) Ó synu Achilleův, toho průvodce, jenž hlídal ještě s dvěma loď tvou, vybíď jsem, ;~Q ať řekne mi, kde právě meškáš, když jsem s ním se náhodou tam setkal, šťastně zajisté, vždyť byl jsem zahnán k témuž břehu jako ty. Již od Tróje jsem domů s malou výpravou se vracel jako kupec k Peparéthu, jenž -~o~ je vínem bohatý, když cestou zaslech' jsem, že všichni tito plavci pluli s lodí tvou; i rozhod' jsem se, než bych mlčky dále plul, že dám ti zprávu, vždyť nás stejný osud stih'. 352 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS Ty nevíš asi o tom, o tebe že jde, že vůči tobě nový záměr Achájci teď zosnovali, ne však záměr toliko: už přistoupili k činu, aniž ustoupí. NEOPTOLEMOS Ó cizince, já budu (špatný nejsem-li) tvou péči laskavou^mít v milé paměti; SSS však vylož mi, cos řekl, abych pochopil ten nový řecký záměr, jejž mi zvěstuješ. KUPEC Kmet Foiníx již se s loďmi vydal stíhat tě a s ním i Théseovi pluli synové. NEOPTOLEMOS Ti řečí chtějí mě či silou odvézt zpět? KUPEC FfeO Xo nevím; co jsem slyšel, jdu ti oznámit. NEOPTOLEMOS Zda Átreovcům kvůli s členy výpravy tak horlivě by Foiníx tohle podnikal? KUPEC Věz, skutek je ťo, nejen zatím úmysl! NEOPTOLEMOS Proč nebyl ochoten sám k plavbě Odysseus jak posel, či snad strach ho nějak zdržoval? KUPEC Když odtamtud jsem plul, tu s Diomédem on se na jiného muže s loďmi chystali. VJ rvi' Vi . NEOPTOLEMOS A kdo je ten muž, za nímž plul sám Odysseus? KUPEC Byl nějaký... však dřív mi pověz, co je zač 5/0 ten zde? Jen tiše mluv, aí řekneš cokoli! NEOPTOLEMOS To Filoktétés je, mužslavný, cizince!_------ KUPEC Teď neptej se mě víc! Sám hleď se vzchopit, a co nejrychleji můžeš, z této země pluj! FILOKTÉTÉS Co říká, synu? Což mě tenhle námořník S'^5" chce potměšilou řečí tobě zaprodat? NEOPTOLEMOS Co míní, ještě nevím, ale musí sám to jasně říci tobě, mně i těmto zde. : KUPEC Ó Achilleův synu, nesmíš u vojska mě osočit, když mluvím přes zákaz, neb mám i 'o zisk hojný od nich za své služby, chudý muž. NEOPTOLEMOS Mám k Átreovcům odpor ten pak největším je přítelem, že též je V nenávisti má. Když ke mně s dobrou vůlí přišels, nesmíš nic nám zatajit z těch věcí, co jsi uslyšel. 354 SOFOKLÉS FÍLOKTÉTÉS 355 KUPEC S3Í5. Hleď, mladíku, co činíš? NEOPTOLEMOS Dávno hledím už. KUPEC Pak vinu svedu na tebe! i. So NEOPTOLEMOS Jen sveď a mluv! KUPEC Už mluvím. Ti dva muži (slyšíš?), Odysseus, chlap silný, a s ním pluje s přísahou sem též syn Týdeův zde za tím cizincem, že buď ho přemluví, neb silou odvedou. A Řekové to zřejmě všichni slyšeli, sám Odysseus to říkal, neboť věru měl víc odvahy než druhý k tomu podniku. NEOPTOLEMOS Proč Átreovci po tak dlouhém čase teď tak velkou pozornost mu věnovali, když jej před dávnými lety z lodi vyvrhli? Či touha nějaká je jala, nebo moc" a pomsta bohů, kteří splácejí zlý čin? Já vysvětlím ti vše, nic zřejmě neslyšels. Byl urozený věštec, Priamův to syn, slul jménem Helenos. Však lstivý Odysseus, jenž v noci vyšel sám, ho zajal, jak už měl 6t>5T vždy pověst potupnou a hanebnou. Ten muž tam spoutal toho věštce, přived' doprostřed všech řeckých'vojáků ten skvělý úlovek. Ten všechno jim pak věštil: mimo jiné též, že nedobudou nikdy hradu trójského, &í\0 když nepřesvědčí slovy toho zde a jej sem nepřivedou z výspy, na níž bydlí teď. Syn Láertův jak zaslech' výrok věštce, hned všem Achájům dal slib, že muže tohoto jim přivede až sem a všem ho ukáže; 0i5 prý bez odporu chce ho přivést, a když snad by nechtěl, přes. odpor. Ať utne, kdo by chtěl, mu hlavu, jestliže se nezdaří ten čin. Ted, synu, vše jsi slyšel; tobě samému, i o koho máš péči* radím pospíchat. FÍLOKTÉTÉS &>2& Já ubožák! Tak on, ten zloduch, přislíbil mě přemluvit a k Řekům nazpět dopravit? Dám tak se přemluvit, jak z Hádu mrtev se zas vrátím na světlo, jak otec jeho kdys. KUPEC To nevím a teď zas zpět půjdu k lodi; ať £20 vám k nejlepšímu zdaru božstvo pomáhá! Odejde s lodníkem FÍLOKTÉTÉS Zda není hrozné, synu, že syn Láertův má naději mě odvést řečí lahodnou zas na loď, a pak Řekům všem mě ukázat? Spíš zmiji poslech' bych, mně nejvýš protivnou, jež tak mi ochromila nohu jedem svým. Však on je schopen říci všechno, všeho též se odvážit, a nyní vím, že přijde sem. ŕ 356 SOFOKLÉS Pryč odtud, synu", aby moře rozsáhlé ^ t nás od Odysseovy lodi dělilo. jj1^ G?JS Již pojďme! Po přestálé strasti horlivost vždy spánek přináší a oddech potřebný. NEOPTOLEMOS Což nevyplujem, až nám vítr přestane vát od přídě, vždyť nyní fouká proti nám! FILOKTÉTÉS Je plavba krásná vždy, když před zlem utíkáš. NEOPTOLEMOS k>'+ O To vím, i oněm však teď vítr brání plout. FILOKTÉTÉS Ach, nemůže klást vítr odpor lupičům, když ukrást něco lze neb silou uchvátit. NEOPTOLEMOS Nu, pojďme, uznáš-li! Však zevnitř ještě dřív -sj vezmi, čeho třeba, co ti nej dražší. FILOKTÉTÉS Co nutné, mám tam, ne však velkou zásobu. NEOPTOLEMOS Co je to, co by na mé lodi nebylo? FILOKTÉTÉS Mám jakés listí, kterým nejspíš ránu svou vždy uspím, takže bolest zcela poleví. FILOKTÉTÉS 357 NEOPTOLEMOS Nu přines je. Co ještě jiného chceš vzít? FILOKTÉTÉS (pSú Zda z mého luku šíp mi uklouz' nějaký, ten nenechám tam, aby někdo ho snad vzal. NEOPTOLEMOS Je tedy řotenslavnýJuk^ jejž JxynĹjnáš? FILOKTÉTÉS Ba, ten je to, jejž držím v ruce, jiný ne. NEOPTOLEMOS Zda smím ho zblízka spatřit, vzít a podržet fe^S a potom jako boha v úctě políbit? FILOKTÉTÉS Ten můžeš, synu, mít a z věcí ostatních se tobě dostane, co bylo by ti vhod. NEOPTOLEMOS Sic toužím po něm, mám však touhu takovou: když smím jej mít, pak chtěl bych: ne-li, nechci nic. FILOKTÉTÉS To, synu, mluvíš zbožně — právem měj můj luk! Jen tys mi dopřál hledět v zářné slunce dál, .zem oitskou spatřit, druhy, otce, starce již, , a z moci nepřátel tys povznesl mě zas. . Buď bez obav: ty luku smíš se dotýkat, frfcZť jej dostat a zas dát a pochlubit se, žes jen ty sis na něj sáhl,za svou dobrotu — já sám jej získal také ,za dobrodiní. í7 358 SOFOKXÉS NEOPTOLEMOS Jsem rád, že spatřil jsem tě, žes mým přítelem. Kdo dobrodiní přijme a je splácet zná, 6 1'0 ten nad poklady bude lepším přítelem. Snad abys vešel. FILOK.TÉTES Tam i tebe povedu, vždyť touží neduh můj se tebe zachytit. Oba ocházejí do jeskyně" SBOR STASÍM ON 67í ó" V..:. Já pověst slyšel jen, však nikdy nespatřil (yj'C1'I2\) jsem Ixíóna, Ten přišel jedenkrát k lůžku Dioyu. a za to všemocný Kronův syn.ho vpletl v točící se kolo. O jiném to nevím a též jsem neviděl, že někoho by z lidí osud stíhal hůř nežli Filoktéta. Nic neučinil zlého, nic nevzal nikomu, k čestným lidem vždy jak čestný muž se choval, a přece živoří takto bezectně! Žasnu, kterak mohl, když kolem sebe slyšel stále hukot vln, jak mohl sám a sám tak těžký život vést plný nářku, slz! Kde sám jen býval, chorý na nohu, kde neměl souseda, druha ve strastech, jemuž by vyplakal bolest svou hlodavou, pomoc a soucit by našel; :\ ľ' FILOKTÉTÉS 359 6 95" kde neměl nikoho, kdo býlím léčivým, sebraným z úrodných niv, mohl by proud horké krve, prýštící z rány, zastavit, když nohou zjitřenou pronikla bolest. Pozvolnou chůzí se vlekl jak dítě bez milé chůvy hned sem, hned tam, HO kdekoli snadno by potřebnou. obživu získal, f\ FÍL Itdyž na chvíli ustala Bolestná muka. ■ í Z posvátné země si nesbíral plodiny, ani pokrmy jiné, jež jedí lidé, uvyklí na chléb. Jen když prudce letící šíp vystřelil z pružného luku, jídlo žaludku -skýtal. Ach, ta nešťastná duše! Bezmála po deset let nemohl vínem, tím lahodným nápojem, potěšit mysl. Jen pátraly a jestHže zjistil, kde je stojatá voda, tam pak pokaždé mířil. Ted se však se synem setkal otce ušlechtilého, a ze strastí povstane (V. 360 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 361 přešťastný, velký a silný; když tolik zde měsíců strávil, nyní ho Neoptolemos -í-iO 113 ^0<^ brázdící moře doveze k otcovu sídlu, k mélijským. vílám, ku břehům Spercheia řeky, tam, kde hrdina s kovovým štítem, Héraklés, blízký bohům, k nebi se vznášel, ozářen plamenem božským, nad vrehy skalnaté Oity. Sbor. Neoptolemos vyjde z jeskyně a m nim se namáhavě belhá Filoktétés UM- ■I! f f . _M:. I: »» i 31! NEOPTOLEMOS ■ w * —» 1 Nu, pojď už, ehces-li! Proč tak náhle bez příčiny ses odmlčel a stojíš jako omráčen? «1 FILOKTÉTÉS Ach, ach! NEOPTOLEMOS Co je? ' FILOKTÉTÉS Nic zlého, synu! Dál se ubírej, NEOPTOLEMOS Cis nával bolesti snad v noze ucítil? FILOKTÉTÉS Ne, naopak! Mám pocit jakés úlevy. '3 'S. Bolestně Ach, bozi! NEOPTOLEMOS Proč bohy voláš tak a sténáš přitom zle? FILOKTÉTÉS Nu, aby přispěli nám vlídně k ochraně. i^O Ach, ach! NEOPTOLEMOS Čím trpíš, neřekneš? Proč takhle mlčet chceš? Vždyť zřejmě v této chvíli velká muka más! FILOKTÉTÉS Je po mně, synu! Dál už nelze před vámi tu hroznou bolest skrýt. Ach ouvej, proráží, í}.eh, proráží! Já chudák, ach, já nešťastník! Je po mně, synu! Ach, jak, dítě, hryže to! Ach ouvej, ouvej, ach, jak bolí, bolí to! Ach, Bynu, při bozích, zda meč máš po ruce, hned do ruky ho uchop, sekni do nohy 7if'£! a rychle utni ji! Můj život nešetři! Už s mečem, synu, pojď! NEOPTOLEMOS Co najednou se zase stalo nového, že takto naříkáš, tak sténáš nad sebou? FILOKTÉTÉS Přec víš to, synu! NEOPTOLEMOS C» je? 1 cs 362 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 363 FILOKTÉTÉS Víš to, hochu, víš! NEOPTOLEMOS Co je ti? Nevím to! FILOKTÉTÉS Ze uevíš? Ouvej, ach! NEOPTOLEMOS Je hrozné, jak se vzmáhá břímě choroby! FILOKTÉTÉS ^ fO Ba hrozné, nevýslovné! Soucit se mnou měj! NEOPTOLEMOS Co tedy dělat mám? FILOKTÉTÉS Jen z bázně nezraď mě; má nemoc občas přijde, vrcholí a zas se vytratí. NEOPTOLEMOS , íf¥í=r Ach běda, běda, nešťastný! Tys věru nešťastný vším tímto trápením! Mám uchopit tě snad a podepírat tě? FILOKTÉTÉS To vůbec ne! Jen vezmi tady ten můj luk, jak právě žádala mě, jej chraň a opatruj, '? SO trýzeň choroby, jež sužuje mě teď, zas povolí; mě totiž spánek pokaždé se zmocní, jak to zlo zas pomine, však dřív se nedá utišit. Je tedy třeba mě pak nechat klidně spát. A přijdou-li v ten čas sem oni škůdci, prosím při bozích, ten luk ať po dobrém či po zlém, ani podvodem jim nesmíš vydat, abys nezpůsobil "smrt sám sobě, ani mněj jenž v tvé jsem ochraně. NEOPTOLEMOS Měj důvěru v mou bdělost! Vydán nebude, leč tobě a též mně —'jen klidně mi ho dej! FILOKTÉTÉS Zde máš ho, synu! Pros však Závist pokorně, ať luk ten moře útrap nepřinese ti jak mně a tomu, jenž ho získal přede mnou, NEOPTOLEMOS přijímájuk^ Ať splní se náš cfl! Ať, bozi, nastane nám pohodlná plavba, klidná, do těch míst, kam přikazuje bůh a míří výprava. FILOKTÉTÉS Však strach mám, synu, že je marná prosba tvá, neb zase rudá krev z téiány hluboké mi kane, prýští ven, zas čekám novou strast. Ach běda! . Ach běda, noho, jaké zlo mi působíš! Už plíží se, už blízko přichází. Ach, jak jsem ubohý! Teď víte vše. Jen nikam neutečte mi! Ach ouvej! Ó vládce z Ithaky, ať bolest taková též pronikne tvou hruď skrznaskrz! Běda, ach, a ještě jednou běda! Vy dva vůdcové, 364 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 365 ty, Agamemnone i s Meneláem, kéž ta nemoc stejnou dobu za mne trápí vás! Ach běda mi! Ó smrti, smrti, proč ták, stále den co den tě volám, ty však nikdy nechceš přijít sem?! Ty, synu šlechetný, ach, uchop mě a spal mě ohněm Lémnejským, tím velmi proslulým, ó synu šlechetný! To učinit i já kdys uznal za vhodné též synu Diovu zde za tuhletu zbraň, již nyní chráníš ty, Go na to říkáš, synu? Co říkáš? Cože mlčíš? Kde jsi v myšlenkách? NEOPTOLEMOS Už dávno lkám a vzdychám nad tvým neštěstím! FILOKTÉTÉS Buď, synu, zmužilý! Jak prudce na mne vždy má trýzeň dolehne, tak rychle zmizí zas. Jen prosím, samotného nenechej mě zde! NEOPTOLEMOS Buď klidný, počkám tu! FILOKTÉTÉS Že počkáš? NEOPTOLEMOS Tím buď jist! FILOKTÉTÉS Však nechci žádat, synu, abys přísahal! NEOPTOLEMOS ' Vžďyť bez'teEe ]5VdtuHTnesmím, odejít! ' ' FILOKTÉTÉS >j :. Dej ruku na ten slib! NEOPTOLEMOS Tu dávám, zůstanu! FILOKTÉTÉS A nyní tam mě, tam... NEOPTOLEMOS Co myslíš? FILOKTÉTÉS Nahoru! NEOPTOLEMOS Co blábolíš zas? Co se díváš k- obloze? FILOKTÉTÉS Ach, pusť mě, pusť!' NEOPTOLEMOS Kam pustit? FILOKTÉTÉS Jen mě pusť! NEOPTOLEMOS To nelze! FILOKTÉTÉS ■iq Dotykem mě zcela zahubíš! 366 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 367 NEOPTOLEMOS Nu pouštím tě, když lépe tomu rozumíš. FILOKTÉTÉS Ó Země, zmořeného přijmi mě, jak jsem! Má nemoc už mi nedá nikdy zpříma stát. Klesne k zemi a začíná usínat NEOPTOLEMOS ke sboru Již zanedlouho zřejmě spánek zdolá ho, >?^ vždyť hlava tomu muži vzad se naklání. Hle, aspoň pot mu stéká z těla celého a vpředu na noze mu žíla praskla, z níž krev černá tryská mu. Nuž nechrne, přátelé, ho v klidu, aby mohl v spánek upadnout. PRVNÍ POLOSBOR ?.\0- Spánku, neznalý útrap a bolu, Spánku, zavítej k nám svým lahodným dechem, oblažuj nás, oblažuj, bože! Odvracej záři od jeho očí, nyní rozlitou nad ním. •SíTS Zavítej, zavítej-k nám jak lékař! K Neaptolemavi Pomní, ó synu, kde počkat, kam jít? A oč máme pečovat my? Ukazuje na Filoktéta Vždyť už to vidíš. Proč s úkolem čekat? S ť- o Příhodný Čas, ten rozhodčí všeho, rychle si dobude úplné moci. NEOPTOLEMOS radostně On neslyší už nic, já vidím však, že marně čekáme na jeho luk, když budeme bez něho plout! Jeho je vítězný věnec, bůh jeho nám přikázal přivézt. g ferPotupné, hanebné je tím chlubit se lživě, co splněno není! DRUHÝ POLOSBOR O tohle, synu, se postará bůh. Však co mi chceš v odpověď říci, jen tiše, tiše,rmůj milý, p-fO. tichými slovy mi sděluj! Vždyť spánek všech nemocných Udí je nespánek, který vše vidí. Proto co nejlépe můžeš, potají hleď, hleď potají, abys fJJ-?-S proveď záměry lstné! Víš přece, o čem já mluvím! Když to ale jinak uděláš, než chci, spatří chytří lidé velký neúspěch. SBOR %fo Ten,jnjiž. teď-nevidí,„ppmoci nej^^nn^,. na zemi rozložen spí jako za noci, prospěšný spánek ho sílí. Rukama, nohama nepohne, nevnímá nic, hledí jak ten, kdo spočinul v Hádů-Dbej, zda příhodně mluvíš. Ale co dobře svým rozumem chápu, synu, je toto: - Provést čin bez bázně znamená zvítězit. KS 368 SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS Teď mlčet velím všem a rozum neztrácet, ^£■'(0 vždyť muž ten mrká okem, hlavu pozvedá! FILOKTÉTÉS se probudí__________..... Ô světlo, vzešlé po spánku! A cizinci (v což nemohl jsem doufat) věrně střeží měL— Já nikdy bych si nebyl, synu, pomyslil, že odhodláš se tady přečkat útrpně j?§ť' mé trampoty, a tak mi přispět na pomoc. Ne tak se Átreovci odhodlali kdys . to, lehce se mnou snést, ti dobří vůdcové! / Však ty, muž šlechetný a zrozen z rodičů f též šlechetných, jsi málo toho všeho dbal, ^ 0 e a^ všude bylo plno křiku, zápachu. \ A nyní, synu, když (jak zdá se) strasti své \ jsem pustil z mysli, cítím načas úleva, ty sám mě, synu, zvedni, ty mě postav též a' nakonec, až zcela zmizí únava, 303~ my pospěšme si na loď, kvapně odplujme! NEOPTOLEMOS Mám radost, že tě vidím (nedoufal jsem již), jak bezbolestně hledíš, dýcháš doposud! Vždyť jevily se známky v té tvé nemoci, jež stále svírá tě, jak nebyl'bys už živ. J10 Teď sám se zvedni, nebo chceš-Ii raději, ukáže na své průvodce ti zde tě ponesou; vždyť nelze prodlévat, když ty ses rozhod' se mnou takto jednat dál. FILOKTÉTÉS Dík, synu, za to měj! Jak míníš, zdvihni mě, své druhy nech, ať zápach zlý je netrápí FILOKTÉTÉS ■ t ľ t j ä 4; 'i, - dřív, nežli třeba je— vždyť potom na lodi dost obtížné jim bude se mnou přebývat. NEOPTOLEMOS Buď po tvém! Nuže, vstaň, sám na nohou se drž! FILOKTÉTÉS Buď bez obav! Stát zpříma je můj běžný zvyk. NEOPTOLEMOS----------------- Ach běda! A jak dál si já mám počínat? FILOKTÉTÉS Có míníš, synu? Kam jsi řečí odbočil? NEOPTOLEMOS Jsem v úzkých. Nevím sám, co dál ti vykládat. FILOKTÉTÉS Že ty jsi s něčím v úzkých?! Synu, nemluv tak! NEOPTOLEMOS Aš tam jsem však už dospěl v této trampotě! FILOKTÉTÉS Snad nezkrusila tě má nemoc odporná, že nechceš mě už odvézt s sebou na lodi?! * NEOPTOLEMOS Vše odporným se stává,, když kdo nehledí ^Mlfeé-Rovaze a jeďná^j^ejiesluji. FILOKTÉTÉS Je s otcovými mravy ve shodě tvá řeč i čin, když poctivému muži pomáháš. SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS - fj °)Ti$r Mějdávno trápí, že se špatným,pfoievím. ^ ^íL^^*"^ FILOKTETÉS Ne tím, co konáš — leda tím, jak mluvíš tedľ! NEOPTOLEMOS Co dělat, Die? Zas mám špatným shledán být, když skrývám to, co nemám, přehanebně lžu? FILOKTETÉS Zda rozum zdravý mám, mě zřejmě tento muž ^ t< n, lstně rozhod* opustit a odplout chystá se. NEOPTOLEMOS Ne, nerozhodl. Spíš se dávno trápím tím, že mohl bych tě vézt zas v moře nových běd. FILOKTETÉS Ach, synu, co to mluvíš? Věru nechápu! NEOPTOLEMOS Nic^etaffin ti: musíš totiž do Tróje, .,. ' plout k Řekům, k^^pravěj^E^Aír^Svců dvou ............•*FILOKTETÉS Ach, cos to řekl? 3 V* NEOPTOLEMOS Dříve nelkej, než to zvíš! FILOKTETÉS Co vědět mám? Co hodláš se mnou učinit? Vi o .0' FILOKTETÉS 3Ý1 iO NEOPTOLEMOS Z těch běd tě nejdříve chci zachránit a pak <íji,r- jít s tebou společně pláň trójskou vyplenit. FILOKTETÉS To skutečně chceš provést? NEOPTOLEMOS ------------------- Nutnost velkoH-moG v tom má; ty nezlob se, až všechno vyslechneš. FILOKTETÉS Je po mně vetaLZrazen jsem iá ubožák! , ^ ^& Cos, cizince, mi proved'?^ Ihned vrať mi j NEOPTOLEMOS To není možné, neboť vládce poslechnout mi spravedlnost káže a též prospěch můj. *-r FILOKTETÉS V Tys hrůza úplná, zlý oheň, nej horší jsi strůjce této palby — jaks mě oklamal! rJJtT Cos učinil mi? Na mne, smělěe, nestydíš, se dívat — prosebníka, jenž ti svěřen byl? Když ukrad* jsi mi luk, tím život jsi mi vzal! Zas vrať ho, prosím, synu, vrať ho, prosím tě! Ach, při otcovských bozích — život neber mi! ^i>ô Já nešťastný! Už ani na mne nemluví, zpět hledí, jak by nikdy nechtěl mi ho dát. Ó zátoky, ó úskalí, zvěř družně žijící tu v horách, i vy příkré, srázné skály zde! Vám, zvyklým se mnou žít, to s pláčem žaluji, «"'(:/; jen vám, neb nevím, komu jinému to říct, co Achilleův syn mi zlého způsobil! ŠÔFOKLÉS FILOKTÉTÉS 373 Měslíbil_doniů vézt, všakveze do Tróje! "t-t; '/A A Ten pravici mi podal, luk však posvátný mi odňal Héraklea, syna Diova, a ukázat ho touží tam těm Argejcům! Mě jal a silou vede jako siláka; že hubí mrtvého, jen obraz mlhavý, stín dýmu, netuší. Vždyť kdybych silný byl, mě nedostal by ani takto5 leda lstí! Teď oMamánjjfleHu_nešťastníkj_Co dělat mám? Nuž vrať jej, vzpamatuj se aspoň teď, kdo jsi. Co říkáš ? Mlčíš ? Pouhé nic jsem, nešťastník! ; Ó skálo b dvojím vchodem! K tobě zas jdu zpět, í% jen holý život mám — ne však potravu. Sám v této sluji zchřadnu," neboť nebudu svým lukem lovit ptáky křídlaté, ni zvěř zde po horách. A sám, až zemřu, ubožák, těm hody poskytnu, jichž masem byl jsem živ, a ti, jež dřív jsem lovil, uloví' teď mne. Smrt jejich, ubožák, teď splatím smrtí svou skrz toho, jenž se jevil prost vší špatnosti. Kéž zhyneš! Ne však dřív, než poznám, zdali snad svou vůli nezměníš. Když ne, pak zemři zle! f NÁČELNÍK SBORU Co učiníme, pane? Na tobě teď je buď odplout, nebo jeho prosbě vyhovět.^ ~ NEOPTOLEMOS Me tady nad tím mužem hrozný soucit jal, (\J a ne až teprv nyní, nýbrž dávno už. FILOKTÉTÉS Ach, synu, pro bohy se smiluj, lidem všem se nevydávej v hanbu, žes mě podvedl! NEOPTOLEMOS Ach běda mi, co dělat? Nikdy ze Skýru já odejít jsem nemělrTo mě mrzí tak! FILOKTÉTÉS Ty nejsi špatný; od špatných ses naučil však hanebnosti, zdá se; tu teď jiným nech, jimž přísluší, a vypluj, jak mi vrátíš zbraň. NEOPTOLEMOS \QW Co dělat, přátelé? Podává luk Filoktétovi. Vtom vstoupí Odysseus \ í .. , !- ODYSSEUS / „,v; , . . -\ Co děláš, zbabělce! Ten luk hned vydáš mně a potom odejdeš! FILOKTÉTÉS Ach běda, koho slyším? Odyssea snad? ODYSSEUS Buď jist, že Odyssea, Na mne díváš se. FILOKTÉTÉS Ach, prodán jsem a zničen! To byl tedy ten, jenž se mne zmocnil a zbraň mou uloupil. ODYSSEUS Bud jist, že já, ne jiný! To ti stvrzuji! FILOKTÉTÉS & Neopiolemovi Vrať, synu, podej mi můj luk. 374 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 375 ODYSSEUS To nikdy on, 1 04O byť toužil, neučiní! Musíš však i ty jít s těmito, ukáže na své průvodce sic odvedou tě násilím. FILOKTÉTÉS Ty lumpe lumpů všech, ty nejdrzejší, ti že silou odvedou mě? ODYSSEUS Nepůjdeš-li sám! FILOKTÉTÉS ^15 í^s~ Ó Lémne ostrove, ty ohni přemocný, jejž stvořil Héfaistos, že násilím mě má on odvézt z tvého kraje? To přec nelze snést! ODYSSEUS Je Zeus však, abys věděl, Zeus té země pán, to on tak určil, Zeus! Já pomáhám mu jen. FILOKTÉTÉS '5 02a) Ty ohavo, jak lživé věci vymýšlíš, když bohy předstíráš a lháře činíš z nich! ODYSSEUS Ctím pro pravdu je — ty však s námi musíš jít. FILOKTÉTÉS Já říkám ne! ODYSSEUS Já ano. Musíš poslechnout! FILOKTÉTÉS Já chudák! Zřejmě otec jako otroka mě zplodil, neučinil mužem svobodným! ODYSSEUS To ne, však podobného rekům, s nimiž ty — máš dobýt Tróje, mocí z kořen vyvrátit. FILOKTÉTÉS Ne, nikdy, ani kdybych všechno zlo měl snést, ^ o^sfí z<^e u strraé skály dokud budu stát. ODYSSEUS A co chceš dělat? FILOKTÉTÉS Dolů skočím ze skály N a o tu skálu hned si hlavu zkrvavím. . r ODYSSEUS; Jen držte ho, ať není schopen provést to! Průvodci se ho chopí FILOKTÉTÉS U'ô" ruďe mé, jak vy bez milé tětivy teď trpíte, když tento muž se chápe vás! Nic šlechetného nemáš v mysli, žádnou čest, když-zaskočils mě zas, kdyžíulovils mě tím, že za chlapce ses ukryl, jehož neznal jsem, \0 jenž nebyl hoden tebe, byl však hoden mne, 1« T 376 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 377 nic spáchat nedoveď, leč plnit příkazy, a nyní, jak je,jasné, nese bolestně, že zavinil on sám, co já jsem vytrpěl. Tvá hříšná duše však, vždy skrytě slídící, ^ OH i jej dobře vycvičila ve zlu mistrem být, ač nebyl k tomu stvořen a též nechtěl to! A teď jsi, bídáku, mě svázal s úmyslem mě odvézt z břehu, kams mě vyvrh', kde jsem sám byl bez přátel a vlasti, mrtev zaživa. ']0;r0 Ach běda mi! Kéž zhyneš! A já ěasto tohle jsem si přál. Vždyť božstvo neskýtá nic příjemného mi, ty v radostech však žiješ; já se trápím tím, že v mnoha strastech tady žiju, ubožák, ' asi" i tobě k posměchu, i Átreovcům též, těm dvěma vůdcům, kterým ty v tom pomáháš. A přece s nimi plul jsi, lstí a násilím pak donucen; já ale s loďmi sedmi jsem plul dobro volně, chudák! Oni nectně mne,-] DyO jak říkáš, odvrhli — ti tvrdí však, že ty! Prop vedete mě teď? Proč vlečete mě, proč? Vždyť ničím nejsem pro vás dávno mrtev jsem! Ty, přeprotivný bohům, nyní nejsem ti pln zápachu a chromý? Před mým zrakem jak A Oílze bohům pálit žertvy, konat úlitbu? Vždyť to ti bylo záminkou mě vyhodit! Ó zhyňte bídně, zhyňte, křivdu právě mně že činíte, ač dbá-li božstvo o právo. A vím, že dbá. Vždyť nikdy s touto výpravou r yV) přec byste nevyprali za mnou, ubohým, však byl tu božský osten, jenž vás ke mně hnal. Zem otců a vy, bozi, všechno vidoucí, ach, splaťte všem jim, splaťte aspoň po čase to zlo, aČ máte-li i se mnou útrpnost! Ač žalně žiju, kdybych zhynout spatřil je, pak měl bych pocit, že už nejsem nemocen. NÁČELNÍK SBORU ^ Je tvrdý, Odyssee! Tvrdě promluvil V ten cizinec a nechce strastem ustoupit. j ODYSSEUS ľ Já mnoho k jeho slovům moh' bych doplnit, -i| ^CŘfíl jen- čas mít; přidám teď jen jeden dodatek: | kde takových je třeba, takový jsem já; -i kde o ctnostné však jde a spravedlivé, tam bys sotva zbožnějšího našel nade mne. Sic v povaze mám touhu všude vítězit .•! C .$,*>' krom nad tebou — rád nyní tobě ustoupím. Jen pusťte ho a dál se ho už netkněte! I Jej nechte meškat zde. Když máme tuto zbraň, ~ j nám tebe netřeba. Vždyť Teukros u nás je j a ten se stejně vyzná v tomto umění; ' r>3r> i já, jenž o nic hůř než ty, jak myslím, s ní znám zacházet a na cíl mířit. K čemu je nám třeba tebe? Blaze žij zde na Lémnu! Už pojďme! A tvůj dar snad brzy zjedná.mi j1 tučest a slávu, kterou ty jsi získat měl. FILOKTÉTÉS i 4 Co ubožák si počnu? Běda! Ty se chceš, ] mou zbraní ozdoben, všem Řekům ukázat? t ^ ODYSSEUS Už na mne nemluv nic, už odtud ocházím. FILOKTÉTÉS k Neoptolemovi \ Ó synu Achilleův, už nikdy ani ty zde nepromluvíš ke mně, takhle odejdeš? 378 SOFOKLÉS 100 ODYSSEUS fc Neoptolemovi Ty jdi a'nehleď na něj, ac jsi šlechetný, sic zkazíš to, co šťastne zdařilo se nám! FILOKTÉTÉS ke sboru Což, cizinci, i vy, když tak jsem opuštěn, mě necháte a soucit se mnou nemáte ? ' náčelník. SBORU ./ Nám vládne na lodí ten mladý muž; co on I A i WC ti sdělí, to i my ti říci musíme, NEOPTOLEMOS Mně Vyěte Odysseus, že plně cítím s ním; však chce-li to ten chudák, posečkejte tu tak dlouho, až si plavci loď zas připraví, a my se zatím k bohům mužem pomodlit. *\ A i 0 A příznivější mysl i on snad mezitím nám ukáže. My dva si tedy pospěšme, a vy, až zavoláme, rychle spějte k nám. ...... Neoptolemos s Odysseem odejde' ' --. FILOKTÉTÉS Č~@MM0£ Má dutá skalní skrýše, *1q£-0 - 'IZ^f i, studená i teplá? Já ubohý tě nikdy "1 'Miř neměl opustit; však zato uvidíš brzy i mou smrt. / Ach běda, běda mi! " i Můj nuzný příbytku, jak hojným nářkem již ] 1 'lP já tě naplnil! Zdali budu mít dost denních potřeb tu? A odkud získám je? či doufat mám; že budu jídlo mít i dál? FILOKTÉTÉS 379 Kéž do vzdušných mě výšin odtud plaší ptáci 7ST vznesou ostrým větrem — sil už nemám víc! SBOR Ty sám sis to, jen sám přece způsobil! Odnikud ti nepřines' / osud neblahý i SX'iil .více zla,_______•__;__;____ ______ vždyť zvolils horší úděl místo lepšího, ač mohls dosáhnout štěstí. FILOKTÉTÉS Ach, já ubožák, ach, já ubožák <| Ayg strastmi deptaný! Nikoho už nemám, ach, já nešťastný, kdo foy z lidí se mnou v budoucnu chtěl bydlet. V samotě mám zemřít, ach běda, -běda! 4 3 -v? o Nemohu si dále nosit potravu, nemám hbité šípy, abych v silné ruce jimi mohl vládnout. Byl jsem lstivou řečí hrozně oklamán, potměšilou myslí. Kéž bych aspoň spatřil, aby také ten, kdo si tohle smyslil, stejně dlouhou dobu prožíval mé strasti! SBOR Jen sudba, sudbá bohů ] 'j 5E> tě vedla do mých rukou, nikoli má lest. f'- 380 SOFOKLÉS \ V Sveřepou svou kletbu k jiným vysílej! Vždyť i já'mám jenom tohle na srdci, abys neodmítal -yU.'.: í',' přátelství. FILOKTÉTÉS Ach běda mi, ach běda. On kdesi na šedivém mořském břehu sedí, mně se vysmívá, mává mou neblahou zbraní, které se až dosud ' nikdo nedotkl. j ■Milený můj luku, ty z důvěrných rukou ^ byl jsi mi násilím vzat, ä jestliže smysly máš též, jistěže truchlíš, když vidíš, kterak už já, kdys Héraklův druh, nikdy tě užívat nemám, ba ani v budoucnu ne, nýbrž prohnaný muž se nadále stane tvým pánem. Uvidíš hanebný klam odporného muže, záštíj>Iného, který už napáchal tisíce běd, tak velikých, jaké by nikdo si nemohl proti mně smyslit. SBOR Je slušné, aby muž si vytkl bezpráví; ale když je vytkl, ať dále jeho jazyk / í\ nevypouští slova plná nenávisti! ! ,; Ten byl přece vybrán od velkého počtu, splnil jejich příkaz;-společného dobra pomocníkem byl. FILOKTÉTÉS 381 (9 FILOKTÉTÉS Ó hejna ptáků, zvířat očí jiskřivých, která živí, chová tento horský kout, mne z obydlí mého nikdy nezlákate! Neboť nemám v rukou kdys mocné střely své,_______________________________________ já, teď tak nešťastný! Teď nedbale je toto místo chráněno, nemáte už čeho dále se tu bát. Jen pojďte sem! Je chvíle, 4 #33 kdy smíte na oplátku se podle libosti nečistým mým masem nažrat dosyta, neboť já svůj^živót vbrzku ukončím, d j ty íj Odkud jídlo brát? Kdopak na světě ' může žít, když nemá docela nic z toho, co jen žírná země darů rozdává? SBOR 1 5 Vážíš-li si hosta, pak při bozích pojď k nám se vší oddaností, se vší vroucností. Jen rozvaž, dobře rozvaž, že těm trampotám. \ je možné uniknout. Však bolestné je dál se \ j; -,] \ jimi užírat a nerozum je zcela J !0 snášet moře útrap s nimi spojených. FILOKTÉTÉS Připomněls mi znova, znova starou bolest, .--^ ty nejmilejší mi z spřátel dřívějších. j ' 382 SOFOKLÉS FILOKTÉTÉS 383 Pročpak jsi mě zničil? Cos to způsobil? SBOR Cos to řekl jen? FILOKTÉTÉS Tys doufal, že mě odvezeš v zem trójskou, odpornou! SBOR To by bylo myslím, nejlépe! FILOKTÉTÉS Už jděte ode mne! SBOR Co kážeš mi, to rád, rád ti učiním. Pojďme, pojďme už, každý ať jde ke své práci na lodi! ■ Sbor se chystá odejít. FILOKTÉTÉS zoufale Při Diovi prosím, kletby mstiteli, neodcházej odtud! SBOR .Mírni se! FILOKTÉTÉS Zůstaňte tu, probůh, hosté z ciziny! ( Nl i/K) SBOR %%. O Co povídáš? FILOKTÉTÉS Ach běda mi, bozi, ach běda mi, bozi! Jsem zničen, ubožák! Ach noho, noho má, co v příštím životě mám s tebou udělat? *£■ -L \ Vraťte se^cizinci^zas pojďte sem zpět!— SBOR Co máme dělat, když úmysl dáváš najevo jiný než dřív? FILOKTÉTÉS Nelze se na toho zlobit, kdo strašlivým bolem se zmítá ^HC> a pak zpozdile mluví. SBOR Pojď tedy, ubohý, jak ti kážeme! FILOKTÉTÉS Ach, nikdy, nikdy! Vězte toto bezpečně, nechať sám pán ohně, hromem vládoucí, přijde zničit mě blesky zářnými! Ifci'C" Ať zhyne ílion a pod ním všichni ti, kteří kvůli noze směle zhrdli mnou! Aspoň jednu prosbu mi splňte, cizinci! SBOR Cože, co to říkáš? í n f A ! ! C'|VJ / f T j \ 384 SOFOKLÉS FILOKTÉTES 385 FILOKTÉTES Má-lí někdo meč nebo nějakou snad zbraň '"V!;.(> nebo sekeru, podejte mi ji! SBOR Ŕekni, jaký čin chceš provést násilný! FILOKTÉTES Chci useknout si hlavu i s údy se všemi, Už sebevraždu v mysli, už sebevraždu mám. SBOR A proč? FILOKTÉTES "1 'l Chci pátrat po svém otci. SBOR A v které zemi? FILOKTÉTES V \ p Ki V podsvětí. Můj otec už není na světě! \-J Má otČino, mé město! \j, kO Jak mohl bych tě spatřit, já nešťastný muž, který opustil posvátný tvůj tok a.nepřátelským Řekům spěchal na pomoc? Jsem zničen, nejsem nic! Belhá se k jeskyni. SBOR, později Odysseus a Neoptolemos šb°k £r x o X>0«S-. Už dávno, ne až teď, bych býval k lodi své ř! - 4 1 ž In, se ubíral, však vtom již zcela nablízku jsme zhlédli Odyssea, kráčel přímo k nám, a jemu po boku též Achilleův syn. ODYSSEUS Jen řekni, proč sě ženeš cestou zpáteční s tak neobvyklým spěchem, kvapně, narychlo ? o NEOPTOLEMOS ODYSSEUS ^ Tak hrozně mluvíš? V čempak byla chyba tvá? ^2^**^" NEOPTOLEMOS \ Že tebe poslech' jsem a vojska celého. ODYSSEUS Což udělal jsi něco, co se nesluší? NEOPTOLEMOS Že toho muže lstí jsem doběh' hanebně. ~~^Í\J ^ A přece nechájn-t§! Však všemu Vojsku to hrjied půjdu oznámit, a to tě potrestá. Poodejde NEOPTOLEMOS za Odysseám Už zmoudřel jsi! Buď moudrým tak i v budoucnu, a"iiŠčtm"irvčřu-plača'zármntek. - - Vot&~db"jěšky~iÍe' --------......... _ Teď, synu Poiantův, ó Filoktéte, slyš: své skalní přístřeší již opusť,, vyjdi ven! FILOKTETÉS % jeskyně Co zas tu u jeskyně vzniká křik a hluk? Proč na mne voláte? Co chcete, cizinci? Vychází z jeskyně a spatři Neoptolema Ó běda, zlá to věc! Snad přece nechcete sem jít a k dávným strastem nové přidávat? NEOPTOLEMOS Buď bez obav a poslyš, co ti přináším. FILOKTETÉS Ba, strach mám, vždyť i dřív mi vzešlo z krásných slov jen zlo, když řečí tvou já dal se přemluvit. NEOPTOLEMOS Což není možné změnit svoje mínění? 4, s o FILOKTETÉS FILOKTETÉS Přestaň už a dále nemluv tak! Vždyť cokoli bys řekl, mluvíš do větní! NEOPTOLEMOS Jsi tedy rozhodnut? FILOKTETÉS Ba víc než říci lze. NEOPTOLEMOS Já chtěl tě svými slovy zcela přesvědčit; však nemluvím-li vhod, co říkám, raději už zmlknu. FILOKTETÉS Všechno to bys mluvil zbytečně! Mou mysl nemůžeš si nikdy naklonit, vždyť lstivě jsi mě podveď, zbavil života, teď přisela ke mně a zas domlouváš mi — ty, tak výtečného otce synu přebídný! Kéž zahynete! Nejdřív Átreovci, pak syn Láertův i s tebou! 389 FILOKTETÉS 1370 Byls právě takový, když mámils na mně luk: jen v řeči věrohodný, v nitru lest a klam. NEOPTOLEMOS VŠak ne již nyní! Rád bych slyšel od tebe, zda rozhodl ses pevně zůstat zde, či přec plout s námi? 2 390 SOFOKLÉS -z. NEOPTOLEMOS Neproklínej dál *13> H ^ a píijíHÍ zde z mé ruky šípy své a luk. FILOKTÉTÉS Cos řekl?! Či mi chystáš lest už podruhé? NEOPTOLEMOS Že ne, buď svědkem Zeus, bůh mocný, nejvyšší! FILOKTÉTÉS To přemilá jsou slova, pravdu mluvíš-lL NEOPTOLEMOS To zjeví bezpečně i skutek. Vztáhni, hle, Í>M>, pravici a budeš pánem zbraní svých. Filoktélés přijímá luk; vtom přiskočí ^ ODYSSEUS, To zakazuji jménem Atreoveů dvou i yšeho vojska — bozi, buďte svědky mi! FILOKTÉTÉS Čí je to, synu, hlas? Zda Odyssea jsem tu nezaslech'? ODYSSEUS -li1:;!) Jej vidíš zblízka, zřetelně! Já násilím tě na plán trójskou přivedu, ať Achilleův syn si přeje to, či ne! LjJTLOKTÉTÉS namíří na Odyssea J Máš po radosti, šíp když zasáhne svůj cíl! FILOKTÉTÉS l NEOPTOLEMOS J Ne, nikdy (při bozích)! šíp na něj nevypusť! FILOKTÉTÉS j í,f;f Pusť, pro bohy, mi ruku, synu nejdražší! NEOPTOLEMOS Ne, nepustím! FILOKTÉTÉS Ach, proč mi bráníš usmrtit svým šípem protivníka, toho zloducha? NEOPTOLEMOS To nebylo by ke cti mne ni tobě, věř! FILOKTÉTÉS Věz tedy aspoň to, že náčelníci vojsk, všech Řeků, lživí hlasatelé v boji jsou jen zbabělci, však v řečech smělí, odvážní! NEOPTOLEMOS Nu budiž! Luk již máš a není důvod, proč bys dál se na mne hněval neb mi vyčítal. FILOKTÉTÉS V tom souhlasím. Svůj původ, z něhož vzešel jsi, tím ukázals: tvým otcem není Sisyfos, leč Achilleus, ten rek, jenž pověst nejlepší z všech živých lidí mel, teď ze všech zemřelých. NEOPTOLEMOS Jsem potěšen, že mého otce velebíš 391 39.2 SOFOKLÉS a také mne; však poslyš, co zas od tebe já,toužím získat: osud daný od bohů, ten lidé musí nutně snášet. Ale^ti, co dobrovolně ve svých strastech trvají, . jak právě ty, těm nikdo ani odpustit, ni právem litovat je přece nemůže. Ty popuzen mou radu odmítáš, a kdo ti z náklonnosti mírně domlouvá, ty hned ho nenávidíš jako zlého odpůrce. Však přec ti řeknu (Zeus, bůh přísah, svědkem buď!) to pamatuj si dobře, zapiš do srdce! To boží úděl je, žes chorý bolestně, vždyť přiblížil ses k hadu; strážci Chrýsinu, jenž ohradu tam hlídá nekrytou, sám krýt; A věz, že nikdy konce těžké nemoci ty nedočkáš se, dokud samo slunce zde se bude vznášet Vzhůru, tám se nořit zas, leč že bys na pláň trójskou dobrovolně, sám .chtěl přijít, setkat se tam s lékaři, a pak, své nemoci již zbaven; s tímto lukem svým a se mnou rozbořil tam zřejmě trójský hrad. Teď povím ti, jak vím, že tomu bude tak. Muž trójský, Helenos, je naším zajatcem, je skvělý věštec, a ten jasně předvídá, že musí se tak stát; krom toho hlásá též, ^ s:! \ že nutně v příštím létě celé ílion již bude dobyto — a že se Ochotně sám usmrtit dá, je-li lživá jeho řeč. Když tedy tohle znáš, svol se vší ochotou. Vždyť skvělý zisk ti kyne: jeden z Řeků všech 1 \iy o být uznán nejlepším, pak v ruce lékařů se dostat, potom dobýt Tróju žalostnou , a nehynoucí slávu získat za ten čin! ,1 ■1:, 4 Sfíet - FILOKTÉTÉS se stýkal, když niě zcela zničili, a jak i. s Láertovým synem, mužem prabídným? Mě nehryže tak bolest ze křivd minulých, spíš vidím v předtuše, co ještě musel bych pak od nich vytrpět. Vždyť koho úmysl zlých činů otcem-byl, ten ve všem učí zlu. I tobě se já proto divím: ke Tróji tys nikdy neměl jít a mně v tom bránit měls, vždyť potupili tě a vzali Čestný dar ti po otci. A ty jim spěcháš pomáhat i v boji a mne také k tomu pobízíš? To, synu, nikterak! Cos slíbil, přísežně mě doprav domů; sám pak zůstaň ňa Skýru a bídně zhynout nechej tamty bídáky! Tím ode mne si získáš dvojnásobný dík .a dvojí otcův. Dojem nevzbudíš, že sám jsi špatným podobný, když špatným pomáháš. NEOPTOLEMOS Ty mluvíš, jak se sluší. Přec bych si však přál, ■i bohům abys věřil a "též slovům mým a odplul z této země se mnou, s přítelem. FILOKTÉTÉS Plout s chorou nohou k trójské pláni a pak těž jít k Átreovci, jenž je hlavní nepřítel? 393 FILOKTÉTÉS Ó hrozný život! Proč mě, proč mě zdržuješ zde na světě a nechceš pustit do Hádů? Ach, co si počnu?-Jak mám slovům nevěřit zde toho muže, jenž mi radí přátelsky? Či povolit mám? Když to splním, nešťastník, jak půjdu mezi lidi? Kdo mě přivítá? Mé oči, jež jste zhlédly všechny křivdy mé, j ak snesete to, abyeh s Átreovci dál ■ ■ > 394 SOFOKLÉS „ < NEOPŤOLEMOS K těm ovšem, kteří bolest tvou i hnisavé tvé nohy zotaví a zbaví nemoci. FILOKTÉTÉS X H 2» %" Co říkáš ty, jenž hroznou radu poradils ? NEOPŤOLEMOS Co zřejmě nejlíp skončí pro tebe i mne. FILOKTÉTÉS A nestydíš se bohů za to, co jsi řek'? NEOPŤOLEMOS ProČ styděl by se za to, čím kdo prospět chce? FILOKTÉTÉS Tvá řeč je Átreovcům prospěšná, či mně? NEOPŤOLEMOS '1 Hf1'/0 Přec tobě; jsem tvůj přítel a tak mluvím též. FILOKTÉTÉS Jak to, když chceš mě vydat nepřátelům mým? NEOPŤOLEMOS Být vzpurným v neštěstí se neuč, příteli! FILOKTÉTÉS Jak znám tě, chceš mě zhubit řečí takovou! NEOPŤOLEMOS Já nikterak, však myslím, že mě nechápeš. FILOKTÉTÉS 395 FILOKTÉTÉS A 4' h C nevím, že mě Átreovci odvrhli? NEOPŤOLEMOS Sic odvrhb, však věz, že zas tě zachrání. FILOKTÉTÉS Tak nikdy, abych Tróju dobrovolně zhled'! NEOPŤOLEMOS Co tedy učiníme, když ničím přemluvit tě nemůžem, ať mluvím cokoli. Vždyť to 0,s.p mně nejsnadnější je, řeč skončit a zde dál tě nechat žít, jak žiješ, bez vší záchrany, FILOKTÉTÉS Jen trpět nech mě to, co musím vytrpět, však cos mi přislíbil, když ruku jsi mi dal, že dopravíš mě domů, to mi, synu, splň, Ť- í i ÍT nic neváhej a víckrát se mi o Tróji už nezmiňuj! Vždyť pro ni dost jsem prolil slz! NEOPŤOLEMOS Chceš-li, pojďme již! FILOKTÉTÉS Jaká šlechetná jsi slova promluvil! NEOPŤOLEMOS O mne opři se a kráčej! FILOKTÉTÉS 'ýfcj(7 Ano, pokud síly stačí mi. 396 SOFOKLÉS NEOPTOLEMOS Kterak uniknu však obvinění Řeků? FILOKTÉTÉS Nedbej toho! NEOPTOLEMOS A což, jestliže mi zemi poplení? FILOKTÉTÉS Já přijdu tam. NEOPTOLEMOS Jakou pomoc získáš mi? FILOKTÉTÉS ^ Žípy Hérakleovými.. NEOPTOLEMOS Co říkáš? FÍLOKTÉTÉS zabráním jim přijít. NEOPTOLEMOS Polib zemi a pak pojď. V oblacích se objeví HÉRAKLÉS 0- Počkej poněkud, ať ještě uslyšíš, co říci chtěl bych ti, synu Poiaňtův! Hlas Hérakleův slyšíš a vidíš tu i. mou postavu. Jdu sem kvůli tobě, sídlo nebeské A) FILOKTÉTÉS 397 opustil jsem právě, abych oznámil ti vůli Diovu a překazil ti cestu, již chystáš k domovu; teď však vyslechni všechna slova má! Své osudy ti nejdřív vylíčím, co já jsem přestál strastí, námah, až jsem vydobyl si- nesmrtelnou slávu, jak to vidíš sám. I tobě má se toho dostat, buď si jist, a proslavíš svůj život povsech útrapách-- , Až s tímto mužem přijdeš k městu trójskému, pak prvním z vojska budeš zvolen pro chrabrost, a.Parida, jenž strastítěch je původcem, sám těmi mými šípy zbavíš života; hrad trójský rozboříš a zbraně odňaté (tu kořist za statečnost přijmeš od vojska) hned pošleš otci domů v rodnou oitskou pláň. Však odění, jež vezmeš nepřátelům, to jak upomínku na můj luk mi odneseš k mé hranici. K Neoptolemovi Tak radím, synu Achillův, i tobě; bez něho sám dobýt nemůžeš pláň trójskou, ani on však zase bez tebe. Jak svorní lvi vždy chraňte v boji druha druh, ty jej a on zas tebe! K Filokt&ovi Játíkíliu pak pošlu Asklépia, jenž tě uzdraví. J&ýmJukem musí Trója padnout podruhé. To mějte v. mysli však, až vypleníte zem: vždy chrámy bohů mějte v úctě posvátné! Vše ostatní si cení Zeus, můj otec, níž, 10 '1 ís 398 SÔFOKLÉS vždyť zbožnost, úcta k bobům s lidmi nezmírá ■ ať živi jsou, ať mrtví, ona nezhyne. FILOKTÉTÉS Ják vytouženým hlasem ke mně promluvils a po tak dlouhé době se mi zjevuješ! Poslechnu, a rád, tuto radu tvou. FILOKTÉTÉS 399 SBOR ^ti>o Již pohromadě všiehni spějme kupředu, však napřed k mořským nymfám se pomodleme, aby ,| , dopomohly nám šťastně k návratu! NEOPTOLEMOS Stejně jako on tak smýšlím také jáj HÉRAKLÉS Nesmíte se k činu dlouho rozmýšlet, příznivý vám vítr vane v lodní záď. Héraklés zmizí FILOKTÉTÉS Na odchodu již oslovím ten kraj: Buď zdráv, můj příbytku, vždy mě chránící, víly ve vodách i víly v lučinách, mocný hluku vln, hnaných na skály! Mnohokrát mi hlava v tom mém přístřeší zvlhla krůpějemi dešťů od jihu, často v zimním čase křik a nářek můj ozvěnou zpět vracel Hermův pahorek. Vás nyní, všechna zřídla, i zdroji od Foiba, vás již opouštím, opouštím už vás, 0 čem doposud jsem neměl tušení. Sbohem, obtékaná země lémnejská, dopřej bez nehody šťastně odplout mi, kam osud silný mě nyní zanést má, 1 přání druhů mých i božstvo všemocné, které tento konec dalo všemu zde. ŕV,.. g* / ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlin 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Peargon), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slídiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolonu, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydání. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,—Kčs, 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 KĚs 41,—