SOFOKtÉS KRÁL OIDIPÚS Rozruch ve sboru KNĚZ DIŮV tyWtóí stranou Jak vhodná jsou tvá slova! Tito zde j mi kynou právě, že již Kreón jde! OIDIPÚS vyhlíSÍ Ô Foibe, jako září jeho tvář, kéž spásne štěstí též ho provází! KNĚZ DIŮV Jde s milou zprávou, pokud soudit lze; sic by mu vavřín hlavu nezdobil. OIDIPÚS To zvíme hned; již dosel na doslech — Ó kníže, drahý švagre Kreonte, rci, jakou zvěst nám neseš od boha? KREÓN pfichásí s několika průvodci Zvěst dobrou! Plným štěstím zvu i to, když věci smutné dohře dopadnou. OIDIPÚS Však slovo, slovo boží! Z řeči tvé ni důvěry, ni bázně necítím! KREÓN Jsem hotov mluvit. Chceš mě vyslechnout zde před cizími? — nebo pojďme dovnitř — OIDIPÚS Mluv přede všemi! Neboť jejich bol mě trápí víc než vlastní život můj. s. i V- KRÁL OIDIPÚS KREÓN Nuž povím, co jsem slyšel od Foiba. Bůh velí jasně, králi, poskvrnu, jež vyrostla zde v zemi, vyhladit * a neživit ji ve zlo nezmarné. OIDIPÚS Ach, jakou očistu? Co se má stát? KREÓN Buď vyhnanství, neb za smrt zase smrt. Smýt krví krev, jež v zkázu vrhá vlast! OIDIPÚS A čí to osud bůh tak zvěstuje? KREÓN Než ty jsi počal říditi náš stát, byl vládcem země, pane, Láios. OIDIPÚS Tak slyšel jsem; sám jsem ho nezřel již. KREÓN A vrahy, z jejichž rukou přijal smrt, nám ztrestat jasně nařizuje bůh. -------OIDIPÚS jsou však? Jak to m^novypátrat? fvi Je neznatelná stopafďávné viny KREÓN Prý v zemi zde. Kdo hledá, nalézá, kdo nedbá, tomu všechno uchází. ÍJ k i 163 164 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS OIDIPÚS Byl zavražděn snad doma Láios , Či někde venku nebo v cizině? '* KREÓN Kdys na pouť k bonu podle vlastních slov se vybral, domů se vlak nevrátil. OIDIPÚS A neviděl to žádný průvodčí m svědek, jenž by vedl na stopu? KREÓN ^3*5~~~ Ti padli. Pouze jeden se strachem prchl, však ze všeho, co tehdy uviděl, jen jedno mohl říci, jinak nic. OIDIPÚS A co to bylo? Z věci jediné lze mnoho nalézt, mnoho vysoudit, ■f £pgy když je jen aspoň jiskra naděje. KREÓN Prý přepadl je zástup lupičů, a král byl zavražděn jich přesilou. OIDIPÚS Kde by vzal lupič tolik smělosti? To jistě zlato odtud pomáhalo! KREÓN ^^fzT Tak leckdo soudil. Mrtvý Láios však v bídě nenacházel mstitele. %j N OIDIPÚS A jaká bída překážela vám, f-když padl král, v té věci zvědět pravdu? KREÓN Vždyť víš: to svými hádankami Sfinx ? ^tjD nás vecí blízkých dbáti nutila a věcí v temné dálce zanechat. OIDIPÚS Nuž já zas plnou pravdu odkryji! Ba správně Foibos, správně s ním i ty se s péčí ujímáte mrtvého; ■AO" 3 uz"te mne Pr^vem P° b°ku, chci zemi té i bohu pomáhat. Ne v službách přátel příliš vzdálených, než ve svém vlastním zájmu vyplením tu ohavnost! Vždyť vrah by vbrzku snad i na mne vztáhl ruku zločinnou! Tak k zdaru vlastnímu mstím Láia — -Hoj Čile, hoši, vstaňte ze stupňů a haluzí se chopte prosebných! Nechť shromáždí sem někdo thébský lid! Chci zkusit vše. Buď s boží pomocí nám štěstí svitne, nebo padneme! Odchází do paláce KNĚZ DIŮV Nuž vzhůru, hoši! Co král zvěstuje, to bylo naší cesty příčinou. Bůh věštbu seslal: kéž by přišel k nám jV^q a spasil nás a ránu zažehnal! 166 SOFOKLÉS Všichni odejdou. Vejde SBOR Zvěsti ty Diova, ze zlatých Delf zní slova tvá sladká cože as přinášíš do pyšných Théb? Tnmjjln neklidu, zděšené srdce mi horečně bije! ÓCjPaí^, lékaři božský,-------------............. ^A'V-J-1-v í před tebou chvěji se posvátnou úzkostí, Čeho si vyžádáš hned či v příštích měsících,dalekých? . Rci mi to, nebeský hlase, ty děcko naděje zlaté! Nejprve vzývat chci vás, ó Athéno, Diova dcero, ^Aju ^ Foibe, ty vrhači dalekých střel, Cl ^cO sesterská Artemido, ó věhlasná královno země, zjev se, ach, zjev se, ach, spásná ty trojice, jež na thébském náměstí trůníš! Aj Jestliže již i dříve, když pohroma na vlast se řítila, smrti jste zhasili plamen, ó přijďte, ó přijďte i nyní! Ô hrůza! Nesmírné útrapy mé! Je churav k smrti veškerý lid a ztupělo důvtipu ostří: \y kterak tu pomoci, kterak se brániti? Plody se nedaří slovutné země, není požehnán rodiček bolestný skřek. Jak hbitý pták rychleji nezkrotné ohnivé vichřice duše za duší ulétá na západ k Hadovu břehu smrti. Tak hřbitovem nesmírným stala se vlast! Tlí po zemi tílek nebohých změť a rozsévá nákazu smrti. Na stupních-oltáře sténají v .modlitbách KRÁL OIDIPÚS 161 £7 nevěsty mladéVi šedivce matky, lEa]ice"k bohům^byskončili W^u, t^Tl hž<*-- "A žalný zpěv kvílením provázen proniká k Foibovi — Sešli nám tedy svou spásu radostnou, Diovo dcero zlatá! A Area, který zbraní prost s pochodní sžíravou obchází á seje nářek a žárem plní těla, ó prosím, zažeň ho na útěk daleko z vlasti mé, zažeň ho do hlubin obrovských k podmořské Amfitrítě, zažeň ho na výspy thrácké, bouřlivé, nehostinné! ' Je marno již všechno: zdolá den, čeho snad ušetřila noc — 1 Otče Die, V rukou tvých je vláda blesků ohnivých: 6 udeř a Area znič svou hromovou ranou! Tvé střely ochranné, nezdolné z tětivy, pletené ze zlata, %ÍAč kéž na pomoc nám létají, ó Foibe, ty dárce světla! A Artemido, ty zjev se též s ohnivou září plamennou, s kterou po horách těkáš! Volám i tebe, ó Bakchu, 2íf~jásavý, zpitých zraků, ty průvodce Mainad šílených, se zlatým vínkem na hlavě: přispěj rodné vlasti své a boha, který od bohů i^i je nenáviděn, svou planoucí pochodní sžehni! 7.-ti 168 SOFOKLÉS GIDIPÚS vychází z paláce Aj, modlíte se; vaše modlitba se splní; slyšte mne a Hojte zlo, pak přijde spása, strasti poleví! Mně neznáma je zvěst i skutek sám, Q nív L-' (V." a^prpto takto mluvím. Maje stopu, já nepátral bych takto zdaleka; však stal jsem se až potom občanem -I pravím toto ke všem Thébanům: Kdo ví, čí rukou zhynul Láios, syn Labdakův, nechť vše mi oznámí! Tak poroučím. A má-li někdo strach, že sebe sám by musel udati, buď bez obav: jen zemi opustí a jinak neutrpí zlého nic! Kdo zná však jiného, kdo vrahem byl neb strůjcem, netaj toho; odměnu mu vyplatím a vděku nadto dojde — Však smlČíte-li, výzvy nedbajíce, buď z bázně o druha neb o sebe, pak poslyšte, co na to udělám: Ať vrah je kdokoliv, i á zapovídám zde v zemi, které kraluji a vládnu, jej přijírnati k sobě, mluvit s ním. z vás každý od prahu jej odháněj! Je naší skvrnou, jakož delfský bůh mi zjevil právě ze své věštírny — Nuž takto králi zavražděnému i božstvu ku pomoci přicházím. A kinu pachateli skrytému, ať byl již sám, či více druhů mel: jak bídně žil, tak bídně zloduch zhyň! 3j KRÁL OIDIPÜS 169 AJrWha tážn jak avftlal-jsftm .-ji-naň,-- J —~~ ijqqme^aťjätilm^^ £^r*C/ snadjihov^d^ "A váni to všechno plnit ukládám, i k vůli mně i bohu, vlasti k vůli tak neúrodou, kletbou zničené. Vždyť ani kdyby bůh to nevzkázal, Vy byste bez očisty nesměli věc nechat, nýbrž pátrat: první muž, váš král byl zabit! Bůh však promluvil. A já mám vládu, kterou dřív měl on, mám ženu, s kterou plodil také on, a kdyby osud byl mu popřál dítek, ty sourozenci dětí mých by byly — ä nyní on byl sražen osudem: chci tedy za otce jak vlastního zaů bojovat a vsadit vše, by ten byl dopaden, kým zhynul Láios, syn Labdakův a Polydórův vnuk a Kadmův, Agénorův potomek — A volám k bohům: Těm, kdož proti tomu by jednali, nechť zrno ze země se nerodí ni děti z matek: ne, ať nynější ta rána morová je zahladí neb sudba ještě horší! Vás ostatní však, thébští občané, kdož souhlasíte, Diké pomocná a všichni bozi stále provázejtež! NÁČELNÍK SBORU po němě dohodl se sborem Ó pane, vázán kletbou odpovím: my nejsme vrahy, aniž můžeme ^ j ti vraha udat. Tuto záhadu, kdo spáchal Čin, měl věštbou zjevit Foiboa. 170 SOFOKLÉS OIDIPÚS Jz&O Máš pravdu; ale nikdo není s to, by bohy k tomu přinutil, co nechtějí. NÁČELNÍK SBORU Pak měl bych ještě jednu myšlenku. OIDIPÚS A třebas ještě jednu, jenom mluv! NÁČELNÍK SBORU Co vidí Foibos, totéž, pokud vím, zří takřka Teiresiás; od něho snad zvíme, králi, výklad nejlepší. OIDIPÚS Ni tenkrát nesložil jsem ruce v klín; já k radě Kreontově posly dva jsem k němu poslal — měl by tu již být! NÁČELNÍK SBORU To ostatní je jistě starý tlach. OIDIPÚS Co to, co jest? Já vážím každé slůvko. NÁČELNÍK. SBORU V? Prý jacís pocestní ho zabili. OIDIPÚS Tak slyšel jsem, vsak svědka nevidět. NÁČELNÍK SBORU Však je-li trochu bázni přístupný, ■yfS tvé těžké kletby jistě nesnese. Mí? r KRÁL OIDIPÚS 171 OIDIPÚS 1 Kdo činu schopen, slov se neleká. NÁČELNÍK SBORU Vždyť žije člověk, by jej usvědčil. Hle, již sem vedou věštce božího, jenž jediný má pravdu vrozenu. OIDIPÚS k přicházejícímu Teiresiovi Ó Teiresio, zkoumáš věci zjevné i tajné, na nebi, i na zemi; a nevidíš-li, přece jistě víš, jak trpí vlast. A její záchranu a spásu, pane, vidíme jen V tobě. Snad jsi již také slyšel od poslů, že poslali jsme do Delf a že bůh jen-jediný nám věštil konec hrůz: když Láiovy vrahy najdeme a usmrtíme nebo vyhostíme. "^"5^ Nuž věšti nám tecf z letu ptačího, néb znáš-li jiný způsob věštění, a zachraň stát i sebe, zachraň mne a žprosť nás skvrny vzešlé z vraždy té! Jsine v rukou tvých; a nejkrásnější úkol je prospívati, jak a pokud lze. US TEIRESIÁS vedený chlapcem Óh, jak je strastné býti rozumný, když rozum není platný! Ač to vím, já zapomněl, sic byl bych nepřišel. OIDIPÚS Co je? Jak sklíčen stojíš před námi! -ff\0 ji í 172 SOFOKLÉS TEIRESIÁS Chci domů, pusť mě! Poslechneš-li mne, svůj osud oba nej snáz ponesení. OIDIPÚS Toť proti práva, proti vlasti tvé, že nechceš k věštbě otevřít svých úst! TEIRESIÁS Vždyť zřím, že slova tvá ti neprospějí, a abych nebyl stejně postižen — Chce odejit OIDIPÚS Ach, zůstaň, při bozích, a zjev, co víš! Hle, všichni lkáme k tobě v pokoře. TEIRESIÁS Jste nevědomí všichni! Neřeknu • ni slova již, bych nezjevil tvou zkázu. OIDIPÚS 3St> Jak, ty to víš a nevyjevíš nic? Chceš zradit nás a obec zahubit? TEIRESIÁS Ni tebe, ani sebe nechci rmoutit. Naě pátráš marně? Nepovím ti nic! OIDIPÚS „ w_ ^__Ty zloduchu —■ vždyť li hněvu dohnal bys >i> %■ i tvrdou skálu — ty to nepovíš? Tak nepřístupným, tvrdým zůstaneš? KRÁL OIDIPÚS 173 WD: TEIRESIÁS Ty tupíš moji povahu, a sám ' svou vlastní přehlížíš, jen laješ mně! OIDIPÚS Ba kdo by nevzplál hněvem při tvých slovech, když otčiny si takto nevážíš? TEIERESIÁS Vše přijde, i když budu mlčeti. OIDIPÚS A nemáš mi to říci, když to přijde? TEIRESIÁS Již budu zticha. Chceš-li, hněvej se, jak nejlítěji lze jen zuřiti. r OIDIPÚS Nuž dobrá, nezamlčím ve hněvu, co jasně zřím. Mně zdá se, žes ty sám i zosnoval i spáchal onen čin —■ snad nevraždil jsi, kdybys viděl však, jen tebe sama vinil bych z té vraždy! TEIRESIÁS Aj, vskutku! Pak ti velím plniti svůj rozkaz, kterýs vydal: Odedneška již nemluv ke mne ani k těmto zde: ty sám jsi hříšnou skvrnou otčiny! OIDIPÚS Jak nestoudněs mi vmetl do tváře "-^Tíí ta s*ova' ^ysnS' že* mi unikneš? 174 SOFOKLÉS TEIRESIÁS ^Již jseňvtijinikl: jsem 8iínýpravdouľ^| OIDIPÚS Jak poznala ji? Svým uměním přec ne! TEIRESIÁS Zde od tebe! Tys"přinutil mě mluvit. OIDIPÚS Cos pravil? Promluv zas, ať rozumím. TEIRESIÁS JxáL® Mám ještě mluvit dál? Ty nechápeš? OIDIPÚS Ne zcela jasně; opakuj, cos děl. TEIRESIÁS ■V Y že hledáš vraha, kterým jsi ty sám! 1 OIDIPÚS Jak, zas ta urážka? Však zpláčeš hned! TEIRESIÁS Mám pokračovat, abys zuřil ještě víc? OIDIPÚS 5>£5~"" Mluv podle chuti; bude to jen tlach. TEIRESIÁS Ty nevíš ani, nezříš hanbu svou. že s vlastní krví hnusně obcuješ! KRÁL OIDIPÚS 115 OIDIPÚS Což doufáš věčně mluvit beztrestně? TEIRESIÁS Ba doufám, má-li pravda jakou moc. OIDIPÚS '3^jO To má, však v tobě ne, ty neznáš pravdu; jsi zrakem, sluchem slep, i rozumem. TEIRESIÁS Jak ubohý jsi ve svém spí láni: vlast celá vbrzku tobě bude spílatt OIDIPÚS Ty synu noci, mně ni jinému, :-y~ kdo vidí světlo, nikdy neuškodíš. TEIRESIÁS Však souzeno ti není padnout mnou; je Foibos s to, by sám to vykonal. OIDIPÚS zprudka Kdo si to smyslil: Kreón, nebo ty? TEIREISÁS Ni Kreón neškodí ti, jen ty sám! j OIDIPÚS j :\Ot> (ý truneí bohatství a schopnosti, | jež předčíš jiné v žití řevnivém, jak velká závist jde vám vzápětí, > když pro tu vládu, kterou země kdys l 176 SOEOKLÉS mi dala sama, nejsouc žádána, "f O -Xchce Kreón, věrný přítel, dávný druh, mě lstně a tajně svrhnout, podstrčiv zde toho záludného kejklíře a kněze pleticháře, jenž je slep sic ve věštění, pro mamon však ne! ^f"Í0 či řekni, byls kdy věštcem neklamným? Když zrůdná Sfinx tu pěla hádanky, proč rozluštění obci nezjevila? Tu hádanku tak leckdo nemohl přec rozluštit, jen věštní um byl s to; *i "fS? Však toho ani ptáci, ani bůh ti nevnukl, jak bylo vidět — já jsem přišel, „nevědomý" Oidipús,_ afiezptáků, svým vtipem jsem ji zdolal! -'A- mne chceš odtud vyštvat, v naději, 'fZ-€> že bys stál poblíž trůnu Kreontova!? Je.n počkej, nad tou „očistou" i ty i strůjce zpláčete! Jen stáří děkuj, sic odpykal bys podle pletich svých! NÁČELNÍK SBORU Já myslím, Oidipe, že slova tvá ^fZS i věštcova jsou plodem hněvu jen. Co s takovou? Je nutné toho dbát, jak věštbu nejlépe lze vyložit. KRÁL OIDIPÚS 177 svou hanbu, ani kde ses usadil, j^^ř «^-"*"s kým obcuješ —--či víš snad, čí jsi syn? — A netuše jsi protivný svým drahým i pod zemí i tady na zemi. A jednou dvojí kletba rodičů tě vyštve děsným krokem z této země, '^£$0 a vida teď, pak do tmy budeš zřít! A-který záliv, která skála vbrzku se, nebude tvým nářkem ozývat, až poznáš sňatku přístav, domu svému tak neblahý, kam Vplul jsi s pohodou? -f %|**A spousty jiné bídy netušíš, již sobě uchystals i synům svým! Nuž tup si Kreonta i ústa má: vždyť není smrtelníka na světě, jenž bude zničen bídněji než ty! TEIRESIÁS Tys vládce, mám však stejné právo slovem ti stejně splatit: v tom jsem pán i já. ^JJC? Vždyť Foibův sluha jsem, tvůj nikoli; nač Kreontovy záštity mi třeba? Žes nadal mi i slepců, tedy slyš: Jsi vidomý, a přece nevidíš OIDIPÚS TÍ"|? Toť příliš, to už nelze poslouchat! Hned pryč z mých očí! Obrať kroky své a kliď se rychle odtud z paláce! TEIRESIÁS Sem zvals mě ty, já sám bych nebyl přišel, OIDIPÚS Já netušil jsem hloupých řeci tvých, 5*^* sic byl bych sotva poslal pro tebe. TEIRESIÁS Jsem hloupý blázen, jak se tobě zdá; tvým rodičům jsem mužem moudrým byl! ™Ma se fc 6dclui3u ".............-.i.m.i.i 178 SOFOKLÉS OIDIPÚS Rodičům? Zůstaň! Kdo mne zplodil? Mluv! TEIRESIÁS Den dnešní zplodí tě i zahladí. OIDIPÚS ^)á?0 Jak mluvíš všechno v temných hádankách! TEIRESIÁS Což nejsi nejlepším jich luštitelem? OIDIPÚS Jen mi haň to, V čem je má velikost! TEIRESIÁS Aprávě ono štěstí byl tvůj hrob. OIDIPÚS 1 Co na tom? Jen když vlast jsem zachránil. TEIRESIÁS se obraci k odchodu £|ř^|J~™Pak ovšem půjdu. Hochu, odved! mne! OIDIPÚS Je čas; tvá přítomnost jen vadí, mate; až zmizíš, více trápit nebudeš. TEIRESIÁS Chci jít; však řeknu dřív, proč přisel jsem. Tvé tváře nedbám: ty mne nezničíš. Nuž poslyš: Onen člověk, kterého tak dlouho hledáš, Láiovu smrt zde hlásaje a hroze, ten je zde! V KRÁLIOIDIPÚS 170 Kdo to byl? Koho to označil as ^*jfů hlas boží ze skály delfské, Host cizí, zdá se, čas však ukáže, že thébský rodák je, a štěstí to ho nepotěší. Z vidomého slepcem se-stane, z bohatého žebrákem, v.zemi cizí o holi se bude brát. A ukáže se, že je spolu otcem i bratrem dětí svých, že matky své t^^Ů je manželem i synem, otcovým že" vrahem je i v loži nástupcem — Oidipús odchází Jdi, dumej o tom! Ghytíš-li mne ve lži, pak říkej si, že věštit neumím! VgdálL&B--—j^^™.™-™-- ~~.............":..........7" ■'7T 7S ľ \ c. SBOR .„p í f TD3 že krvavou rukou spáchal čin tak bohaprázdně pustý? Nechť k útěku zrychlí krok a hbitěji pádí než kůň, Y^T~ jenž závodí s vichrem! Jsa ozbrojen blesky a ohněm jak bouř syn Diův Apollón řítí se naň, a Kéry, mstitelky děsné, nechybné, letí za ním. Jjž?0 Vždyť právě z Parnasu sněžného nám zazářil rozkaz boží, jenžlkáža všeni) by slíditi se jali po neznámém. Snad v skalách, v j eskyních dlí a divými, lesy se štve ... — býk zaběhlý,v horách — - 180 SOFOKLÉS O a v samotě vleka se s bídou svou chce uniknout výrokům ze svatých Delf; však stále jej obletují ..perutí nechabnoucí. __ Hrozně mne děsí, hrozně mne děsí moudrý ten věštec výroky svými; nelze mi věřit, nelze mi upřít, v rozpacích nevím, cože mám dělat! A tonu v pochybách, nevida ni dopředu, ani vzad a nechápu zhola nic. Nikdy posud jsem neslyšel ni dřív, ni za doby nynější, že s Labdakovci Polybův syn měl spor: nuž odkud mám vzít teď záruku bezpečnou, bych pro Láiovu smrt, tak temnou, věhlasně cti "se dotýkat směl, jíž slyne Oidipús král? Zajisté Zeus a Apollón znají v moudrosti boží konání lidská; že bych však věštce — smrtelný tvor je ^ETj^c? nem°bl nikdy věhlasem předčit, toť jistě úsudek nesprávný — ač může důvtipem svým kdos důvtip překonat čís. Já však, dokavad neuzřím, Í*3S~sEc věštba určitě splněna, já nepřidám se k těm, co haní ho! Vždyť viděl jsem přece sám, jak stanula před ním Sfinx, KRÁL OIDIPÚS a na vlastní oči jsem zřel, jak obstál ve zkoušce moudrosti a potěšil vlast. Muž bez han^ Jím je BMjyždyJ_ ..... Přikvupi----■— KREÓN Já slyšel jsem, že král náš Oidipús mě viní z hrozných věcí, občané; jM'íX"t0 ne^ze sn^st: z<^e stoj"11! Věří-li, že V těžké době té jsem trochu jen mu slovem nebo skutkem ublížil, pak nechci s touto pomluvou být živ ni. o hodinu déle! Nečeká mne malá újma pro tu pohanu, zde jde mi o «Se, když by stát i vy i přátelé mě měli za špatného! NÁČELNÍK SBORU Ba padla jakás výtka, ale spíš jen> hněv ji vynutil než rozvaha. KREÓN ■^kI VŠak řekl tu, že z mého návodu ten věštec vylhal to, co prohlásil! NÁČELNÍK SBORU Tak jsem cos slyšel; v jakém smyslu, nevím. KREÓN A s pevným zrakem, s pevnou rozvahou to obvinění na mne vrženo? X 181 X j. 182 SOFQKLÉS >0 NÁČELNÍK. SBORU Snad; nevidím, co páni dělají. Vyjde OIDIPÚS Ha, ty Jsi zde? Tak drzé čelo máš, že přijít pod mou střechu neváháš, ač zjevně vrahem jsi mé osoby, ač zřejmě lupičem jsi vlády mé? Což měls mě, ptám se, za zbabělce snad či za blázna, že to jsi zosnoval? Snad že bych nepoznal tvé kroky lstné či nebránil se, kdybych je i poznal? Což není pošetilý pokus tvůj, chtít bez přátel i peněz lovit trůn, když Zze ho nabýt lidem jen a zlatem? KREÓN Hle, poslyš, dovol tak mi odvětit, jaks mluvil ty: dřív poznej, potom suď! OIDIPÚS Což, řečnit znáš! Však já jsem nechápavý — když mluvíš ty. Jsi zarytý můj sok. KREÓN Však předně o tom poslyš slova má! OIDIPÚS Však předně o tom nemluv, že jsi čist! KREÓN Když myslíš, bezhlavá že svévole je pravý poklad, soudíš nesprávně! . Um L KRÁL OIDIPÚS OIDIPÚS Když myslíš, příbuzného zrazuje, že ujdeš trestu, soudíš nesprávně! KREÓN Děls pravdu, souhlasím; však naznač mi, v čem ublížil jsem tobě, jak ty díš? OIDIPÚS ! Pi f0 viť Nuž, radil jsi mi nebo neTadil, bych ctihodného věštce zavolal? KREÓN Ba ještě nyní trvám na té zradě! OIDIPÚS Jak dávno tomu již, co Láios — KREÓN Jak, Láios? Có je? Já nechápu. OIDIPÚS — co beze stopy vraždou zahynul? KREÓN To je už dlouhá řada zašlých let. OIDIPÚS Což Teiresiás, věštil tenkrát již? KREÓN Tak moudře, stejně vážen jako dnes. 183 ■184 SOFOKLES OIDIPÚS A nezmínil se tehdy nějak o mně? KREÓN Ne, nijak, aspoň nikdy přede mnou. OIDIPÚS ■t^ST" -A- pátrali jste přece po vrahovi? KREÓN Ó ano, jak by ne! Však ani slová — OIDIPÚS Proč nemluvil ten mudřec tenkrát již? KREÓN Já nevím; Čeho neznám, o tom mlčím. OIDIPÚS Ty víš, co tkne se tebe; moh' bys mluvit —! KREÓN ^47© Jak to ? Co vím přec, toho nezapřu. OIDIPÚS Však bez úmluvy s tebou nebyl by ^ 'Í , smrt Láiovu připsal na můj wub! ""Stí/ ^ ' KREÓN Zda činí tak, víš sám; však nyní se smím ptát já tebe stejně jak ty mne. OIDIPÚS ptej se: vraha ve mně nenajdeš. KRÁL OIDIPÚS 185 i f KREÓN Nuž nemáš za manželku sestru mou? OIDIPÚS Nu pravda; rád se znám k té otázce. KREÓN A sdílíš se s ní stejně o svou moc? _____■_ OIDIPÚS Co si jen přeje, vše jí vyplním. KREÓN fe^QA nejsem vám já třetí zcela roven? OIDIPÚS A proto jsi tím horším přítelem! KREÓN Ó ne! Jen zkoumej účty jako já! A předně uvaž: Myslíš, že by kdo spíš v bázni vládnout chtěl než vládnouti (áí'STa klidně" spát — když moc by byla táž? Já nemám Vetší touhu králem slout než jednat jako král; a jistě ten, ■kdo zdravě soudí, smýšlí jako já. Teď beze strachu vše skrz tebe mám; ^2jDJsa pánem sám, věc mnohou nerad jen bych dělat musel. Nuže jak by mi měl být sladší titul královský než bezstarostná účast ve vládě? _ — Tak slepý dosud nejsem, abych cti ► byl lačný, která nevynáší nic! 186 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS Dn.es všem jsem milý, všichni zdraví mne, dnes jedná se mnou, kdo jde k tobě s prosbou vždy skrze mne se vše jim vyplní. A to bych pozměnit měl název? Ů?%& Tak hloupě zdravý rozum nejedná! Ne, takto smýšlet se mi nelíbí a nikdo by mne k tomu nepřiměl! Ghceš důkaz? Do Delf jdi a zeptej se, zda jsem ti správně věštbu oznámil! A shledáš-li, že s oním prorokem jsem pikle strojil, zbav mě života, pak hlasuji si s tebou pro smrt sám! Však pro nejasný dohad svévolně mne neviň! Hřích je špatné nazdařbůh 0 mít za dobré a dobré za spatné. .Kdo přítele se zbaví dobrého, ten ničí vlastní život nej dražší. To poznáš časem jasně. Jenom Čas 'ti zjeví muže spravedlivého; ^73 však zlého znáš i za jediný den. NÁČELNÍK SBORU Kdo nechce padnout, tomu dobře mluvil j <> králi! Rychlý soud má vratký krok. OIDIPÚS Když rychle s tajnou lstí kdo na mne kvapí, i já se musím rychle rozhodnout! Neb vyčkám-U já klidně, zatím on již provede svůj plán, a já jsem ztracen. KREÓN Tak čeho žádáš! Chceš mě vyhnati ? OIDIPÚS Ö ne! Tvou smrt chcynejen vyhnanství! KREÓN Leč dříve dokaž lačnou podlost moul OIDIPTJS Ty nechceš věřit, ty se nepoddáš? ________ KREÓN Vždyť nemáš rozum! OIDIPÚS Pro sebe až dost! KREÓN Však máš ho mít i pro mne! OIDIPÚS Ty jsi padouchl KREÓN A inýiíš-li se? OIDIPÚS Nutno poslouchat! KREÓN I vládců špatných? OIDIPÚS Vlasti, vlasti má! KREÓN I já jsem údem vlasti, ne ty sám! 188 SOFOKLÉS _NÁČELNÍK SBORU Ôi&.CTjiž dosti, vládcovéilHIe, v pravý čas sem loJsastekráčí z paláce, a před ní třeba urovnat váš svár. .^_IOKASTÉj_ j ;/.. Vy nešťastníci, nač ten slovní spor, tak pošetilý? Nestydíte se f Já tmu, ale ptej se, odpovím, OIDIPÚS Měl na své cestě malou družinu, či četný průvod jako panovník? IOKASTÉ I s hlasatelem bylo jich jen pět; vůz jediný jen vezl Láia. KRÁL OIDIPÚS 195 OIDIPÚS \ Oh, už je jasno! — Kdo vám přinesl tu smutnou zprávu, ženo, kdo to byl? IOKASTÉ Tu dal nám sluha, jediný, kdo unik'. ji OIDIPÚS A mešká nyní v našem paláci? IOKASTÉ Ne, není tu. Když po svém návratu *^ác? z^ teDe vládnout po Láiovi, fj mou ruku uchopil a žádal mne, ať k stádům na venkov ho pošlu hned, by z dohledu byl města našeho. I svolila jsem; na otroka přec féflT byl hoden ještě větší milosti. OIDIPÚS Ať přijde zas co nejrychleji sem! IOKASTÉ Hned je tu; ale nač to přání tvé? OIDIPÚS Mám, ženo, strach, že příliš mnoho již jsem napověděl, proč ho vidět chci. IOKASTÉ. Tšak přijde. Ale snad jsem hodna též, bych znala, co tě tíží, pane můj ? OIDIPÚS Buď jista, že to zvíš, když nejhorší už smím jen čekat: komu dražšímu než tobě vylíčil bych osud svůj ? ^0 ^""Korintský Polybos byl otec můj a matka dórská Meropé. Syn králův, 196 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPUS já úcty největší jsem požíval, když příhoda se stala, zvláštní sic, však nehodná mé vážné pozornosti. <^ AjO Kdys na hostině piják zmožený mi vytkl, že jsem podvržený syn. Ten večer stěží zkrotil jsem svůj hněv a vyčkal; zrána šel jsem k rodičům, chtěl zvědět pravdu. Oba velmi zle - j|'->l— se na zbrklého mluvku horšili, a mně ten hněv byl milý; hana však mě hryzla stále — rostla tajně dál. I vydal jsem se do Delf bez vědomí svých rodičů. A Foibos neuznal mne hodným odpovědi y této věci, však zjevil hrůzu jiných děsných běd: že s vlastní matkou svou mám souložit, rod zrakům odporný bych světu dal, a otce vlastního že vrahem budu — i £> k Když jsem to slyšel, nevrátil jsem se již do Korintu, bych tam nespatřil tu hanbu podle věštby zlověstné se naplniti; Sel jsem do světa a z hvězd jsem soudil jen, kde leží vlast. %^?C? Tak přišel jsem i V onu krajinu, kde, jak jsi děla, zavražděn byl král — A chci ti říci pravdu, ženo, slyš! Když jsem se blížil k tomu rozcestí, tu setkali se se mnou hlasatel 'ä muž, jak líčíš jej: stál na voze, jejž táhli koně. Vozataj i kmet mě odháněli z cesty násilně. Dám V zlosti ránu tomu, který mě hnal z jízdní dráhy. Stařec viděl vše, f&$0 i vyčíhal si mne, jak míjím vůz, a bodcem do hlavy mě udeřil. Však zaplatil to draze: Jeden ráz, má hůl zasáhla, on zvrátí se a kutálí se rovnou z vnitřku vozu — p L ť "Pak usmrtil jsem všechny... ■ Má-lisnad ............. ten muž co společného s Láiein, 6, kdo je nyní bídnější než já?! Kdo protivnější božstvu může být? «?ä-rť> Když nikdo z občanů ni cizmcu mne nesmí k sobě přijmout, oslovit, ba odhánět mě musí!? A tu kletbu já sám, jen sám jsem volal na sebe! Já -poskvrňuji lože mrtvého %S*$- svou rukou vraha: nejsem ohava a nejsem zcela proklet? Prchnout mám. Až prchnu, nesmím spatřit drahé své ni vkročit do své vlasti — nebo musím si matku za choť vzít a Polyba, jenž dal mi život, otce, zavraždit — Zdaž chybí ten, kdo o mně prohlásí, že krutý démon štve mě životem? Kéž nikdy, nikdy, bozi přejasní, bych nezřel toho dne, kéž ze světa ^lbj>~bych zmizel dřív, než bych měl uvidět, že skvrna bídy takové mě stihla! — Pauza; lokastémlčl NÁČELNÍK SBORU Toť zlé, 6 králi — ale pokavad jsi svědka neslyšel, měj naději! m SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 199 OIDIPÚS OIDIPÚS tf>0 VŠak je to poslední má naděje; lze pouze vyčkat toho pastýře. IOKASTÉ Až přijde, jakou čekáš útěchu? OIDIPÚS Když bude shodně mluvit s řeci tvou, pak ušel jsem té hrůze, slyŠelas? IOKASTÉ A co jsem prve řekla zvláštního ? OIDIPÚS Prý tvrdil, pravilas, že lupiči jej zavraždili; tedy udá-li zas stejný počet, nejsem vrahem já! tV¥ě"]e^m'cíov^^^^''cíSk tlupa! Však řekne-li, že to byl jeden poutník, je jasné vše a je to dílo mé — IOKASTÉ Bud jist, že užil slova lupiči, a teď ho nemůže již odvolat; tak obec slyšela a nejen já! . Než i když něco změní z prvé řeči, 6 pane, nikdy nedokáže přec, že Láios byl zabit tak, jak měl! Dle věštby měl být zabit synem mým; než vrahem nikdy synek ubohý se nestal: sám už dávno mrtev je. A proto nechci příště pro věštbu ni vpravo ani vlevo zrakem hnout! Vffs Máš pravdu; ale pošli přece jen, . ať přijde onen sluha: nezapomeň! IOKASTÉ Hned pošlu proň — však pojďme do domu; chci činit jenom to, co je ti milé. Odejdou do paláce^_„,__„.———— "~ SBOR Z- ^ 'Vft Ó súdbo, dopřej mi žiti y čisté zbožnosti, bych, ye.slovech i. Činech svých.....• vždy plnil svaté nadpozemské řády, T,ô^'ämý^"^ýSiH"pôuť6íky věčné, *3 ŮQ Jez odvěký nebes Min jen žroditi mohl! Jich nezplodil z krve své syn mateře smrtelné a zapomnění lahodný sen tfO JTnezkalí nikdy jejich zrak: to veliký bůh bytuje v nich, jenž nestárne! Však zpupnost plo dívá tyrana, zpupnost bezbožná! Je výstředností lačná jen a^zkázy, jásá v přesycení slepém, ale když zpita vrcholu dojde, ob, do strmé propasti zlé sudby se skácí, kde údy si roztříští! Ó bože^mgu.prosbu,.slyIi„ kéž nikdy zbožnosti nezbavíš nás,. - ^nejlfepjí^ Jen v ochraně tvé, bože, my povždy chceme žít! 200 SOFOKLÉS P Kdo pýchy však cestou jde buď ve slovech neb činech svých *~yjíŮ a práva se nebojí a nectí boží příbytky, J •o J' nechť zdrtí ho osud zly ^^tenva^ne^SezvuTělsVé, když z nečestného zisku bude týt ^Ir-ST a konat skutky bezbožné a"na svaté věci drzou sáhne rukou! Zdaž může kdo ještě skrýt svou hruď střelám božím, když takto hřeší? ^ Ctí-li se skutky takové, ů nač, ô nač U Zjú mám tanČiti bohům? vJJžne^ujdujáctyjpkL ni^oJDelf^země-k-de ni do chrámu abského ni k olympijské výšině, •t; í X" když souhlasem lidí všech má slova nebudou stvrzena. ^ Ó Die, jsi-li vskutku pánem světa, ty vševládný, kéž neujde ni tobě ni věčné tvé moci to, co pravím! $ tyO Je popírán již co zašlý zvuk výrok věštěný Láiovi, •os není slavně ctěn; KRÁL OIDIPÚS 201 můj choť a neváží jak soudný muž dle toho, co již bylo, to, co jest, 15SHP SPÍ® ve^* slovu každému, jež děsí. Mé domlouvání neprospívá nic; jdu tedy k tobě — vždyť jsi nejblížc — ó spásný Foibe, s touto obětí, rač rozluštění smírné přivodit! .S^Jrjšme všichni v bázni nad ním jako plavci, když kormidelník hrůze propadne. ^ctJíl sfA^KORINŤAN vejde Zdaž mohu zvědět od vás, cizinci, kde bydlí tady Vládce Oidipús? A nejraději: víte, kde je sám? NÁČELNÍK SBORU V tom domě zde; je uvnitř, cizince. Ta paní zde je matka jeho dětí. KORINŤAN Buď šťastna v kruhu šťastných navěky, jsouc požehnaná, řádná jeho choť! ~>K IOKASTÉ i.- ■3i 5*7* IOKASTÉ Mně přišlo na mysl, ó kmetové, ' jít do svatého chrámu s vínky zde a. se zápalným bohům kadidlem. Svou hruď až příliš strastmi rozrývá I ty buď šťasten: za svá krásná slova • jsi toho hoden, cizince! Však mluv, co chceš, co jsi nám přišel oznámit? KORINŤAN Ô paní, štěstí pro chotě i dům! IOKASTÉ Jak, štěstí? Jaké? Kdo tě posílá? 202 SOFOKLÉS $Í0 KORINŤAN Jdu z Korinta, a jistě^patěšl^a**.™ tě sloyainá,^^ IOKASTÉ Jak může mít co tuto dvojí moc? KORINŤAN Lid korintský chce králem zvolit jej své země! Tak se u nás mluvilo. IOKASTÉ Což starý Polybos již nevládne? KORINŤAN Už ne: už dokraloval pod zemí, IOKASTÉ Co díš? Je mrtev otec Oidipův? KORINŤAN Je mrtev Polybos, sic nechci žít! IOKASTÉ Ty služko, rychle běž a královi to zvěstuj! ■—■ Věštby, věštby boží, kde jste?! Jak dlouho vlasti Oidipús se stranil v bázni, by ho nezabil: a on teď zemřel sám, jím nezabit! Vyjde z paláce OIDIPÚS Má choti drahá, Iokasto, rci, proč jsi mě zavolala z domu sem? In KRÁL OIDIPÍfS 203 IOKASTÉ .e toho muže slyš a uvažuj, kam slavné boží věštby dospěly! OIDIPÚS Kdo je ten muž a co mi říci chce? IOKASTÉ Je z Korinta a chce ti oznámit, že Polyba není: mrtev otec tvůj! OIDIPÚS €Í^J} Jak, cizí muži? Pověz mi to sám! KORINŤAN Když toto nejprve mám potvrdit, nuž věz, že Polybos již dokonal. OIDIPÚS Zda násilně, či stižen chorobou? KORINŤAN Jak slabý závan skácí vetché stáří! OIDIPÚS f ^ f"Tyl chudák, zdá se, zdolán chorobou. KORINŤAN přitakává A vysílením věku dlouhého. OIDIPÚS Hó, ženo, kdo by delfské věštírny chtěl ještě dbát a ptáků křičících kdes ve vzduchu, dle jejichž rozkladů 204 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS *! D O í? jsem otce zabít měl?! On spočívá teď mrtev pod zemí, a já jsem zde a meče jsem se netkl! — leč by touhou byl po mně zhynul; pak bych byl ho zničil Ó ne! již leží v hrobě Polybos, >|0©C\. a 8 1"nl ta tam Jsou planá proroctví! / IOKASTÉ A neřekla jsem ti to dávno již? OIDIPÚS Ba řekla, ale strach mě zaváděl. IOKASTÉ Teď již si k srdci nepřipouštěj nic! OIDIPÚS Jak, což se nemám sňatku s matkou bát ? IOKASTÉ ■"l^fO Nač bát se člověku, když náhoda jen vládne, bezpečné pak předtuchy ni o jediné věci nelze mít! Žít maně, jak se dá, toť nejlepší — Ach, nic se neboj sňatku s matkou svou: "1 ó 1 ~\ již mnohý ve snách s matkou obcoval. Však člověk nesmí na věc takovou dát nic: tak se mu žije nejsnáze. OIDIPÚS 5 Co pravíš, bylo by sic krásné vŠé, .jen kdyby matka nežila. Však žije, a přes tvá slova musím míti strach. IOKASTÉ ^1 mí Smrt otcova je velké světlo přec! OIDIPÚS Ba velké; z matky živé jde však strach. KORINŤAN A které ženě platí tento strach? __ OIDIPÚS Ach, Polybove choti Meropě. KORINŤAN Co ponouká vás na ní ke strachu? OIDIPÚS Bůh strašnou věštbu seslal, cizince. KORINŤAN Lze zvědět ji, či je to tajemství? OIDIPÚS Ó nikoli! Kdys Foibos věštil mi, že se mám spojit-s rodnou matkou svou a vlastní rukou otce usmrtit. A proto jsem žil vzdálen Korinta tak dlouho. Byl jsem šťasten, nej sladší však přec je zírat v oči rodičů. KORINŤAN Nuž z bázně před matkou jsi míjel vlast? OIDIPÚS ^'Tak jest, a abych nebyl otcovrahem. 206 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 207 KORINŤAN Proč jsem tě nezprostil té bázně hned, ó kráH! Přišel jsem ti sloužit přec. OIDIPÚS Však se ti po zásluze odměním. KORINŤAN Vždyť také právě proto přicházím, 'f hys přál mi, až se domů navrátíš. OIDIPÚS Oh, nikdy nepůjdu k svým rodičům! KORINŤAN Můj hochu, nevíš nakrásně, co děláš! OIDIPÚS Jak to, ach, starce, zaklínám tě, proč? KORINŤAN Že proto vyhýbáš se domovu. OIDIPÚS ~t.Xf r'Máiri strach přec, aby Foibos neměl pravdu. KORINŤAN Bys nebyl poskvrněn skrz rodiče? OIDIPÚS Ba právě, starce, to mě věčně děsí. KORINŤAN A víš, že se jich bojíš nadarmo? OIDIPÚS Jak to, když jsou to moji rodiče? KORINŤAN Ty nejsi nijak spřízněn s Polybeml OIDIPÚS Co pravíš? Nezplodil mne Polybos? KORINŤAN Oh, stejně jako jsem tě zplodil já. OIDIPÚS Jak roven otec tomu, kdo jím není?! KORINŤAN Vždyť nezplodil tě ani on, ni já! OIDIPÚS Proč nazýval mě tedy synem svým? KORINŤAN Z mých rukou, slyš, tě přijal darem kdys. OIDIPÚS A tak že cizí dítě miloval? KORINŤAN Byl bezdetností k tomu přiveden. OIDIPÚS Než mě dals jemu, koupils mě či zplodil? 208 SOFOKLÉS KORINŤAN "f Íľ;fc>f5 v roklích kithairónských našel tě. lokasté se vzruší, pak upadá v hloubavé zamyšlení OIDIPÚS A jak ses dostal v onu krajinu? KORINŤAN Tam v horách na stáda jsem dohlížel. OIDIPÚS Byls najat jako pasák kočovný? KORINŤAN Tvůj zachránce jsem tehdy, dítě, byl! OIDIPÚS IfOf-s T"'" A čím jsem trpěl, kdyžs mě v bídě našel? KORINŤAN To dosvědčí ti tvoje kotníky. OIDIPÚS Ach, nač té dávně vady vzpomínáš! KORINŤAN Já rozvázal tvé probodené nohy. OIDIPÚS To strašný znak jsem v plenkách obdržel. KORINŤAN ! ť^ll podle toho byl jsi nazván též. KRÁL OIDIPÚS 209 OIDIPÚS Však probůh, kým? Snad matkou, otcem? Mluv! KORINŤAN To nevím; dal mi tě kdos, ten to ví. OIDIPÚS Jak, tys mě dostal, sáms mne nenašel? KORINŤAN Sám ne; to jiný pasák mi tě daL OIDIPÚS ^: i-- rf~Kdo to? Mluv, můžeš mi ho oznámit? '■ ■ s „ji KORINŤAN Jak zval se jen? Byl sluha — Láiův. OIDIPÚS Té země bývalého vladaře? KORINŤAN Ba právě toho: byl to jeho pastýř. OIDIPÚS A žije dosud, bych jej vyhledal? KORINŤAN ŕ j f |f jJVy domácí to nejlíp víte as. OIDIPÚS Je mezi vámi někdo, komu snad by z venkova neb odtud osobně byl znám ten sluha? Oznamte mi to! 210 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 211 Ted" přišel čas, kdy vše lze vypátrat. NÁČELNÍK SBORU To nikdo jiný tuším nebude leČ sluha, pro kterého poslala Ven. Však to nám nejspíš poví Iokasté. OIDIPÚS k Iokasté Ó ženo, slyšíš? Míní cizinec snad toho, kterého jsme dali Volat? IOKASTÉ vytrhne se ze zamyšleni, drsne" ^O^jG Nač se ptáš po tom? Nedbej toho nic a plané jeho řeči z mysli pusť! OIDIPÚS ^ Ó ne, to neudělám! Neodkrýt svůj původ, jsem-li mu již na stopě? IOKASTÉ Ach, ustaň, probůh, je-li trochu jen A, ty^X *i život milý — dost, že trpím já! OIDIPÚS Ty buď jen klidná! Zjeví-Ii se snad, že praotrocké matky syn, já sám jsem praotrokem, ty cti neztratíš! IOKASTÉ Však slyš mne přece, prosím, nečiň to! OIDIPÚS i "^QP ^e> neposlechnu, musím zvědět pravdu! r IOKASTÉ Já radím dobře, chci tvé blaho jen! OIDIPÚS Už dávno mrzí mě to blaho tvé — IOKASTÉ Kéž nepoznáš kdy; ubohý, kdo jsi! OIDIPÚS Nuž přijde onen pastýř konečně? Tu zde Vzal ďas i s jejím šlechtictvím! IOKASTÉ Ó hrůza! Synu bídy! Takto jen tě mohu naposledy oslovit! Odběhne •-—--~~ " NÁČELNÍK SBORU Proč, králi, choť tvá v bolu divokém tak prudce odkvapila? Smlčela: Msf {7mám strach, že propukne tu hrozné zlo! OIDIPÚS JNechť propu^e^si, ťochje MPůvod svůj chci poznat, ať je sebebídnější! Jezasluhuješ pokárání spíš! PASTÝŘ Můj vzácný pane, co jsem provedl? OIDIPÚS Chceš zapřít dítě, o kterém on mluví. PASTÝŘ - Vždyť neví nic, jen tlachá nadarmo. OIDIPÚS Ir! - Když nechceš po dobrém, však povíš po zlém! PASTÝŘ Ach, jen mne, starce, nemuč, proboha! OIDIPÚS Ať mu hned někdo sváže ruce vzad! PASTÝŘ Proč to? Já nešťastník! Co po mně chceš? 216 SOFOKLÉS OIDIPÚS Dal jsi mu dítě, o kterém tu mluví? PASTÝŘ J[2^0 % ^a ^* ^ m^ Jsem znvíl0Ut toho dně! OIDIPÚS Však na to dojde, bude-li mi lhát! PASTÝŘ Je veta po mně spíš, když povím pravdu; OIDIPÚS Ten člověk se jen asi vykračuje! i PASTÝŘ Ne, ne! Vždyť jsem už řekl: dal jsem je. OIDIPÚS 'Í2£?'5" A čí to bylo, cizí, nebo tvé? PASTÝŘ Mé ne, já jsem je dostal od kohos. OIDIPÚS Zde v obci? Od koho a z Čího domu? PASTÝŘ Ó pane, zaklínám tě, dál se neptej! OIDIPÚS Mám se ptát znovu? Potom běda ti! KRÁL OIDIPÚS PASTÝŘ Nuž — byl to z domu Láiova kdos. OIDIPÚS Zdaž otrok, nebo vlastní jeho syn? PASTÝŘ Oh, teď již zj evit mám tu strašnou věc!. OIDIPÚS A já ji slyšet. Ale musím slyšet. PASTÝŘ Nuž — synem Láiovým zvali jej. Á 2 Í4i To choť tvá uvnitř nejlépe ti poví. OIDIPÚS Jak, ona ti jej dala? PASTÝŘ Ano, pane. OIDIPÚS A k čemu tobě? PASTÝŘ Ať ho utratím. OIDIPÚS 2'-l}0 Ta bídná matka! PASTÝŘ Věštby zlé se bála. 217 218 soeoklés 1X7.1 OIDIPTJS A jaké? pastýř Syn měl zabít rodiče. ; oidipús A jaks jej mohl tomu starci dát?] pastýř _ -^Lq Ach, ze soucitu, pane -— myslil J^em? že v'cízuMfje^ve^m^c^n^^|t3 Všlk žacbl:á'nLl"je*k bídě nejyětší, Neb tys-li onen, za koho.zde ten -tě má, pak věz;—jsi zrozen k neštěstí ~ 'šiď. tu -1 oidipús 1 c3~0 Ó hrůza, hrůza! Vše je jasno již! Ř Kéž zřím tě, světlo, naposled, |sdyž vím už vše: že jsem se v hříchu narodil a V hříchu plodil, hříšně zabíjel! Prchá do domu sbor Si) ' i 'Ti ^Hjó^hó! Jaké to nic, i synové smrti, jaké to nic "^-jfe.iř11^0 vezdejší žiyotl_« Který, který že lidský tvor získá ze všeho blaha víc než pouhé zdání, že blažen je, ".a náhlé zhroucení snů svých? Tvůj los, Oidipe, nešťastný, vida před sebou, příklad tvůj. V KRÁL OIDIPÚS 219 tvoji bídu, nemohu nic šťastným na světě zváti! /f^f r"í)n, on! Die, ó slyš! On, který slavně zasáhl cíl a došel plného blaha! Smrt jenž odrazil od našich bran, hradbou otčině mé se stal, 'Í'X^O když zahladil pannu nestvůrnou, tu věštkyni drápů křivých!;--------------------- Proto také jsi králem zván vlasti, kterou chráníš jak štít, proto došels nejvyšších poct, 42 CTvládls ve velkých Thébách. A teď — a teď? Koho lze nazvati bídnějším? Koho běh života připoutal k takému prokletí, k tolika strastem šíleným? Hó, hó, Oidipe, slavný Oidipe! '\'2,íyÓ Jakže jsi mohl veplout ve svůj manželský přístav jako rodný syn i plodící otec a choť?! Jakže as, jakže tě mohlo snést, . _C neblahý, lůžko otcovo až po dnešní den a mlčet k tvému hříchu?! čas vidí vše: Ale ač soudil dávno již, vzpíral se dlouho odkryti zločinný sňatek tvůj, v kterém jsi chotěm i synem byl. Z tí? Hó, hó, Oidipe, synu Láiův, kéž, ó kéž bych tě nikdýT nikdy nebýval spatřil! Nářek přehrozný teď zaznívat musí z mých úst — í 220 SOFOKLÉS Musím yšakjŕfoi, co pravda je dýchám zas lehce., a oko mé bezesné zkojo^jšjhse spánkem ■. POSEL KRÁL OIDIPÚS 221 C, Vy nejvzácnějŠí muži země té, ach, co vše čeká tu váš sluch i zrak, jak hrozný žal vás pojme, lnete-li až dosud věrně k domu Labdakóvu! Ni nejmócnější světa veletok by neočistil domu tohoto, co skrývá hrůz — již vbrzku zjeví se — \ 7 ? tjirůz zaviněných, ne snad bezděčných!, A strasti z vlastní vůle nejvíc bolí. ,<■—, // ''% •..........:-••••Sbí-e^Af-?-í NÁČELNÍK SBORU ■ -•---.......__^ 1 Co jsme již věděli, to stačilo nás pohnout k nářku: co chceš ještě zjevit? POSEL Zvěst prvou rázem říci lze i slyšet: již zhaslo oko bojskéjfokiistyi NÁČELNÍK SBORU Ta přeubohá! Kterak zemřela? POSEL Svou vlastní rukou. Nezřeli jste ji, a nejsmutnější dojem ušel vám; však vylíčím vám dle své paměti, jak dotrpěla žena nešťastná — Když pobouřena vběhla do domu, f.ÍY hned rovnou do ložnice pádila, rvouc vlasy oběma si rukama. I uzamkla se sama v pokoji '^£)T)a volá Láia dávno mrtvého a vzpomíná si dávných objetí, jichž plodem zhynul sám a matku, ji, tu nechal v hříchu rodit synu svému. A loži klnula, kde zrodila k své bídě z chotě chotě, z dítěte----------— své děti — Jak pak skonala, již nevím; smrt její nemohli jsme sledovat. Vždyť vrazil náhle dovnitř Oidipús, a na něj hleděli jsme, kterak řádí. On pobíhal a volal po meči a hledal ženu, ne, ach, ženu ne, však rodné lůno své i dětí svých. Co zuřil, snad mu démon prozradil, kde je, z nás nikdo, kdož jsme byli tam. I vzkřikl děsně, skočil, jak by mu kdos cestu značil, přímo na dveře a vyvrátiv jez čepů, vpadl dovnitř — a tam jsme uviděli jeho choť, krk v provazové smyčce, oběšenu. On zařval strašně, když ji zočil tak, a uvolní hned provaz, nešťastník. Tak leží nebohá tu na zemi — a on — ach, to byl strašný pohled pak! OnstrH^bité^sjponky z jejích rouch a Vzav je vraz^ige_do_ojjL. "apřitom volali^JXe-bjjdetójřít______ to, co jsem spáchal, co_jsem strpět musel: však ve tmě ty teď zřete, kterých nikdy jsem nemel spatřit, těch však, po kterých —^S p jsem s láskou toužil, nepoznejte již." 222 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 223 Tak naříkal a stále pod víčka se bodal, zřítelnice krvavé mu tekly po lících, a kapkami jich neskrápěly — prudkým přívalem i c:C se snášel Černé krve lijavec... Tak postihla je oba zkáza zlá a v ní se muž i žena spojili. Jich dávné štěstí vskutku bývalo dřív pravé štěstí, ale dnešní den "5") iíffT, je zkáza, pláč a nářek, hanba, smrt, co zlem jen slove, žádné nechybí— NÁČELNÍK SBORU Však teď se již snad chudák utišil? POSEL On křičí, aby někdo otevřel a ukázal jej všechněm Thébanům, Lí-j" jej, otcovraha, který matku svou — ó nelze říci slov těch rouhavých! Chce vyštvali se z vlasti, nechce dlít již doma v kletbě, jíž se proklel sám. Však potřebuje vůdce, opory, v v-rneb trpí tak, že nelze toho snést. I vám se zjeví hned: hle, otvírá se brána. Uvidíme divadlo, jež dojalo by nejhoršího soka! NÁČELNÍK SBORU Ó strašný to pohled pro lidský zrak, ^ <* Xi & nejstrašnější z pohledů všech, "** jež spatřil jsem kdy! Oh, jaký to běs tě posedl, muži ty nešťastný? Jaký démon tak strašně se na tebe vrh', by dovTŠil sudby tvé bídu? \ ^00 Oh běda, ty nebohý! Mně na tebe zříti již nelze, ač rád bych mnohé chtěl zvědět a mnoho se ptát a zkoumat: však ne! Já hrůzou před tebou trnu! OIDIPÚS Já nešťastný tvor! Ach, v kterýže kraj mě vede můj krok? a kam zní můj hlas? Ty démone zlý, ó kam jsi mě uvrhl, kam? • NÁČELNÍK SBORU i V moc hrůzy, s kterou není zrak ni sluch! OIDIPÚS ^2ft) Ožel, Ó žel! Vy mrákoty strašlivé tmy, jež padly jste na oči mé, * jichž nemůže zdolat nic ni světla rozptýlit jas! NÁČELNÍK SBORU Jaký to div, že strašný osud dvojí bol tě nutí cítit, nad dvojím lkát zlem! OIDIPÚS ^■SliT'Ó žel, 6 žel! Ty věrný příteli můj, jenž při mně máš odvahu stát, a nedbaje slepoty zlé, jsi ochoten ujmout se mne! Ô hrůzo hrůz! I, Sic halí temno můj zrak, však přece mi nejsi skryt, '4 ZMn vím dobře, že jsi zde, a poznávám dobře tvůj hlas! w 224 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Co jsi to spáchal? Jak měls odvahu se oslepit? Jaký běs tě k tomu dohnal? OIDIPÚS To Foibos Apollón byl, ó drazí, Apollón sám, by naplnil hrůzu mých běd a naplnil útrapy mé! Mé oči mi nikdo nezbodal, jen já, jen já, ach, bídný! Oh, nač jsem dívat se měl, když nemohl bych zříti tu milého nic? NÁČELNÍK SBORU Snad bylo tomu tak, jak díš. OIDIPÚS Co radostného mohl bych tu zřít? Kteréže slovo laskavé by těšiti mě mohlo, přátelé? Ó Veďte mě odtud již pryč, co nejrychleji z těch míst, ó veďte mě, přátelé: jsem zkázy nesmírné zdroj, jsem prokletím největším klet a bohům protivný tak, jak žádný smrtelný tvor! NÁČELNÍK SBORU 0 dvakrát bídný, poznáváš-li jasně svůj stav: kéž jsem tě nikdy nepoznal! OIDIPÚS Nechť bídně zahyne ten, kdo na travné pastvině kdys 'mi pouta bolestná sňal a smrti vyrval mě tak! On zachoval mě životu, však vděku si nezasloužil. KRÁL OIDIPÚS 225 Kéž tehdy jsem zahynul tam! Co žalu ušetřeno mně i drahým mým! NÁČELNÍK SBORU flíf Ba, tak bych si teď přál i já! OIDIPÚS ■? Tak nebyl bych se jistě nikdy stal________________ otcovrahem, a ženichem své rodné matky nikdy bych nebyl zván. Jsem bohy zavržen teď, já hříšných objetí plod, ''lij..jjjQsvé símě matce jsem dal, z níž vyšel jsem nebohý sám! A je-li kde jaké zlo, jež předčí nad všechna zla, vše vešlo se v Oidipův los! NÁČELNÍK SBORU 1 Já nevím, zda sis dobře poradil: je lépe nežít nežli slepý žít! r' '."Ach, již mi neraď, nepoučuj mne, ..' že nejednal jsem takto nejlépe! Já nevím, kdybych zemřel maje zrak, jak'na otce bych mohl pohlédnout tam.iv podsvětí a na ubohou matku, dvě duše, na nichž jsem se prohřešil tak zle, že provaz by byl mírný trest. . Ci dítky, zrozené už jakkoliv, snad ty by těšilo mě vídati? Ó nikdy! Já bych nemohl zřít jich, >ni město, hradby, boží oltáře i svatyně, jichž nešťastník já sám, já nejslavnější odchovanec Théb, 226 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 227 se zbavil, sám všem vele o sobě, by bezbožníka hnali od prahu, A J-X?- když bohy nalezen byl nečistým a příslušníkem krve — Láiovy. A rozhlásiv tu skvrnu hanby své, já měl bych pevným zrakem hledět na Kd? To nikoli. Ba kdyby sluchu zdroj A 11 l •<"' se ucpati dal také, bez váhání své bídné tělo hned bych uzamkl, bych slepý byl i hluchý. Sladko je žít bez smyslů mimo dosah zla! Ó Kithairóne, nač mě přijímals?! Proč mě nezničils, bych nebyl kdy se' zjevil s kletbou svého původu?! Ó Polybe, ó Korinte, má vlasti dle jména, jaký ve mně krásný plod jste vypěstili — v nitru s červem zla!. ^ Teď z lůna hříchu hříšným shledán jsem — Ô křižovatko, skryté údolí a křoví, trojcestný ty úvoze, vy.z rukou mých krev otcovu jste pily a spolu mou: zdaž vzpomínáte ještě, ' YSt) co před vámi jsem páchal? Když pak od vás jsem přišel sem, ach, co jsem páchal zas? ó lože, lože manželské! Ty mne jsLzrodilo a pak jsi přijalo ^ , zas plodu svého símě, davši světu ' rod krvésmibaý, otce, bratry, syny a dcery, manželky a matky, vše, co nejhnusnější na světě!... Však dost! Co hřích je konat, o tom hřích i mluvit. Nuž rychle pryč už se mnou, při bozích, fafe0kiea daleko mě skryjte, zabte mne I neb do'vln hoďte, abych zmizel navždy! I Ach, neštiťte se, pojďte bez obav 1 a dotkněte se muže nešťastného: $ jen já jsem s to tu svoji bídu nést! i 1 NÁČELNÍK SBORU \/\ í-f {gtl Hle, tu jde Kreón sem tvé prosbě vhod, !.• by poradil a jednala Pouze on------- I teď po tobě je strážcem otčiny. I OIDIPÚS f Ó běda, co mu nyní říci mám? | Co mohu očekávat od něho, ^'l -^O když zjevno, že jsem mu tak ukřivdil? KREÓN pUcháxeje Mne nepřivedl výsměch, Oiďipe, a z křivd ti nechci vyčítati nic, však ke sboru a slukům Oidipovým jestliže snad rodů smrtelných již nedbáte, nuž aspoň všeživné "ll^-^Tse ostýchejte záře sluneční a nestavějte takto na odiv té nahé hrůzy, které nesnese ni světlo, zem, ni voda posvátná! Co nejrychleji dopravte ho v dům! ^ ^ \ ^Jen rodina má svatou povinnost i zřít i slyšet strasti domácí. OIDIPÚS Ty jsi mě zbavil obav, při bozích, 228 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS 229 muž nejlepší tys přišel k nejhoršímu: však svol mi v něčem! Je td v prospěch tvůj! KREÓN A o jakou tu službu ke mně lkáš? OIDIPÚS Ó Vyvrhni mě ihned z vlasti tam, kde zemru neosloven člověkem! KREÓN Buď jist, že bych to byl již učinil, Však dřív chci žádat boha o radu. OIDIPÚS Je zcela jasná věštba boží přec, bych já, vrahův otec kletý, zahynul, KREÓN Tak zněla věštba; přec však lépe zvědět, co třeba činit, jak se věc má teď. OIDIPÚS Ty se chceš ptáti kvůli bídníkovi? KREÓN Snad nyní bohu uvěříš i ty?!, OIDIPÚS I slyš mou vůli, poslechni mé prosby! Tu v domě pochovej si, jak chceš sám; své drahé jistě řádně posloužíš. A já — ach, nebuď městu souzeno, by chovalo mě nadál ve svých zdech! 1$!G •f f ~J1e->-1 O ' - J> Tíech v horách bydlit mne, kde je má vlast, můj Kithairón, můj hrob, jejž zaživa mi určili již rodiče, bych těmi, kdož usmrtit mě chtěli, zemřel též! < Já arci vím, že ani choroba ni cosi jiného mne nezdolá; vždyť nebyl bych kdy smrti unikl, leč určen k nejhoršímu utrpení. Však osud můj nechťběží cestou svou. T 7 Však, Kreonte, mé děti! Kreón dá pokyn jednomu ze sluhů, jění přivede i paláce dvě dcerky Oidipovy • 0 syny se nestarej: jsou muži, netřeba jim nikdy strádat, ať jsou kdekoli. Leč o nešťastné dcerky ubohé, " jež u jednoho stolu sedaly vždy se mnou, kterým ode všeho rád jsem prával, čeho jsem kdy požil sám — jen o ty pečuj! Ach, a nejraději bych přál si dotknout se jich rukama a vyplakat se u nich nad svou bídou! 0 vládce, slyš, ty urozený! Dotknu-li se jich . svou vlastní rukou, bude se mi zdát, že mám je tak zas, jako když jsem viděl — --- Ach, co to je? Zda neslyším svých drahých, bohové, jak stkají v slzách? Slitoval se Kreón a dal mi zavolat mé miláčky? Smím věřit? KREÓN •Ci,'%I Tak jest. Tu radost jsem ti zchystal já, již dávno věda, jak se na ně těšíš. 230 SOFOKLÉS KRÁL OIDIPÚS OIDIPÚS Ach, děkuji ti! Za to poselství buď bůb ti lepším strážcem nežli mně! Ô dítky mé, kde jste? Ach, pojďte sem, *S A C z<^e ^° mých rukou, rukou bratrských, jež zřídily zrak otce vašeho, dřív jasný, tak, jak nyní vidíte! A který nevida ni netuše jsem se stal otcem, kde jsem synem byl! í.j>V?/ I nemoha vás vidět, pláči pro vás, když na mysli mám trpký život váš," jenž Čeká na vás obě ve světě. Zda přijdete kdy v lidskou společnost, zda na slavnost, z níž domů pláč by vás 'i-VÍi pak neprovázel místo radosti? A což až dorostete sňatku, kdo, ó kdo, mé děti, kdo se odváží vzít na sebe tu hanbu, která rod nአcelý bude provázet a ničit ? ' S-"*^ Neb jaký hřích tu chybí? Otcovrah je otec váš a s matkou spojil se, jíž zrozen byl, a z téhož lůna Vás si zplodil, z kterého kdys vyšel sám! ,j ;> Tak urážet vás budou, dítky mé; •- a kdo si vás pak vezme? Nikdo, nikdo. A bez mužů i dítek zajdete... Ty jediný jim zbýváš, Kreonte, jsi otcem jim, když my, ač jejich rodiče, ; jsme mrtví. Nedej, by tvé příbuzné '''^Mf':-' se v nouzi potloukaly bez mužů, ať los jich není roven bídě mé! I Měj s nimi soucit, vida jejich věk, I i jak jsou opuštěny, majíce jen tebe! Í-Ó dej mi na to ruku, dobrý muži! 15Ž?C~Varu měl bych mnoho říci, kdybyste I již měly rozum, dítky mě! Nuž proste 1 jen o to: žiti, kde se žiti dá, I však žitím šťastnějším než váš otec! f KREÓN.....________ IDosti, zadrž již své slzy, fľS^Oa- do domu se zase vrať! '" .j; OIDIPÚS j Musím poslouchat, ač nerad. J KREÓN | Všechno má svůj pravý čas. ■; fj OIDIPÚS IPůjdu, ale víš, oě žádám! KREÓN Mluv, a budu vědět vše. OIDIPÚS I 1Máš z vlasti vyhnat mne! | KREÓN í Na mně chceš, co bůh má dát! | OIDIPÚS Vždyť jsem odporný všem bohům! KRÁL OIDIPÚS 233 KREÓN Pak snad splní prosbu tvou. OIDIPÚS Slibuješ ? KREÓN Co v mysli nemám, o tom slepě nemluvím. OIDIPÚS Tedy odveď mne již odtud! KREÓN Pojď už, ale děti nech! OIDIPÚS Ne, ach, ty mi neodnímej! KREÓN Nechtěj splněno mít vše! Vždyť i štěstí naplněné zradilo tě v životě! OIDIPÚS Občané mé vlasti thébské, hleďte, zde je Oidipus, ktqrý hádanky znal luštit, nejmocnějším mužem byl, k jehož štěstí kdekdo v obci vzhlížel zrakem závistným: ejhle, v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá! A í Proto tvora smrtelného, •který ještě hledí vstříc poslednímu dni své sudby neblahoslav nikdo dřív, pokud nedosáhne cíle f ^ íPSU"^ života, zlem nedotčen! Odcházejí 1 ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlin 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearison), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a SHdiĚe), Václav Dědina (Oidipa na Kolonu, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydáni. Praha 1975. Vydalo Nakla-, datelstvi Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kžs, váz. výt. 41,—Kčs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 > Kčs 41,—