SOFOKLÉS OEDIPUS NA KOLONU / Thébský král Oidipús poznal, že zabil svého otce/ Láia a vzal ai za manželku vlastní matku Iokastu, jak mu předurčovala věštba. Hnán hrůzou a bolestí nad tímto poznáním se oslepil a chtěl odejít ze země do vy-hnanství. Jeho švagr Kreón, který se ujal vlády, mu však odchod povolil teprve po dlouhém čase, kdy si Oidipúg už ve vlasti přivykl a nerad z ní odcházel. Na cestě ho provázela dcera Antigoné, zatímco synové Eteoklés a Polyneikés nechali otce odejít a nikterak se ho neujali. Po dlouhém a strastiplném bloudění přišel Oidipús s Antigonou na pahorek Kolónos v blízkosti Athén k posvátnému háji Eumenid. OSOBY OIDIPÚS, někdejší král v Thébách ANTIGONÉ, jeho dcera ISMÉNÉ, drnhá dcera POLYNEIKÉS, Oidipův syn KREÓN, Oidipův švagr, vládce thébský THÉSEUS, král athénský Kolónský OBČAN POSEL SBOR patnácti domácích starců Děj se odehrává u háje Eumenid na kolínském vrchu nedaleko Athén 45T OIDIPÚS NA KOLÓNU 237 V posadí jě háj zasvěcený Erinyím, bohyním pomsty. Před hájem je skalní útes. Vpravo v dálce je vidět Athény. Po cestě k háji se ubírá nešťastný Oidipús, zbídačelý, zestárlý, v žalostném oděvu, Antigoné, jeho dcera, ho vede za ruku. V blízkosti je jezdecká socha místního héróa Kolona, praotce a zakladatele toho okrsku OIDIPÚS veden Antigonou přichází zleva Ó Ahtigono, dítě starce slepého, ■v čí,město přišli jsme, kdo bydlí v kraji zde?_____ Kdo, dnešního dne přijme starce Oidipa a pohostí ho dárky, byť i skrovnými? Ač přeje si jen málo, přece ještě míň si odnáší — a to však zcela stačí mi, vždyť odříkání učí mě mé útrapy, čas dlouhý, jejž tak žiji, a pak hrdost má. Však vidíš-li kde, dcero, v místech přístupných neb u posvátných hájů koutek k sezení, tam zastav a mě posad, ať se dovíme, kde jsme; vždyť jako cizinci se musíme ptát občanů a jejich slovy řídit se. ANTIGONÉ Můj přeubohý otče Oidipe, až dál jsou ochranné zdi města, pokud vidět lze. To místo zde je svaté: což se zračí v tom, že bují olivami, révou, vavřínem a četných slavíků zní líbezný tu zpěv. Zde pohov údům na tom drsném kameni — je cesta, kterous ušel, dlouhá na starce. OIDIPÚS Nuž tady usaď mě a jako slepce chraň. ANTIGONÉ To nemusím se učit, dávno Činím tak. 233 SOFOKLÉS JL>0 . Oidipůs s pomocí Antigony usedne OIDIPÚS A můžeš mi snad říci, kde jsme stanuli? ANTIGONÉ To Athény jsou, vím, však neznám okolí. OIDIPÚS 2,5*" Jak slyšel jsem, to říkal každý pocestný. ANTIGONÉ Mám někam jít a tam se zeptat na ten kraj? OIDIPÚS Jdi, dítě, ptej se — je-li ovšem obydlen. ANTIGONÉ Je obýván. Však myslím, není třeba nic už dělat: vidím totiž muže blízko nás. OIDIPÚS !>0 Snad sem se ubírá a,kvapně přichází? ANTIGONÉ Už dokonce je tu a co chceš vhodného mu sdělit, to mu řekni, stojí zde ten muž. Objeví se občan kolónský OIDIPÚS Já slyším, cizince, zde od té dívky (ta zrak pro mne užívá i pro sebe), že vhod >$T SC zPr^V0U a řekueš nám, co neznáme. OIDIPÚS NA KOLONU OBČAN Než budeš pátrat dál, dřív z toho sedadla jdi pryč — vždyť po tom místě šlapat nesmí se! OIDIPÚS A jaký kraj to? Komu z bohů zasvěcen? OBČAN Je neobydlen, svatý. Strašné bohyně_______________ tam sídlí — dcery Země jsou a boha Tmy. OIDIPÚS Čí svaté jméno slyším? Koho vzývat mám? OBČAN Lid zdejší Líticemi zve je, které vše prý vidí — jinde však jim jinak říkají. OIDIPÚS Kéž jako prosebníka vlídně přijmou mě! l>\jg^ Však z místa, kde teď sedím, neodejdu již. OBČAN Co, míníš tím? OIDIPÚS Toť úděl mého osudu! OBČAN Já nemám odvahu tě Vyhnat bez vůle všech občanů, než zjistím, co v tom dělat mám. OIDIPÚS 5 H) Jen probůh, cizince, mě psance za hodna měj odpovědět na to, o co žádám tě. 239 240 SÔFOKLÉS OBČAN Tak říkej! Mně se věru nezdáš nečestným. OIDIPÚS Nuž jaké je to místo, na němž stojíme? OBČAN Z mé řeči poznáš vše, co o tom vím i já. sSľíf" Ten celý kraj je svatý; nad ním Poseidon, bůh vznešený, má moc a Titán Prométheus, ten dárce ohně; místo, na něž vstupuješ, se prahem kovovým této země zve, je Athén oporou, A nivy v blízkosti {pO se pyšní, že se tento jezdec Kolónos ukazuje na jeho sochu zde první usídlil a jeho jménem prý teď osadníci všichni společně se zvou. Tak, cizince, je tomu. Úctou společnou ten kraj se slaví víc než slovy vážnosti. OIDIPÚS A bydlí v těchto místech lidé nějací? OBČAN Ó ano, a jsou zváni po tom bohu zde. OIDIPÚS A mají vládce, či tam rozhoduje lid? OBČAN Zde toho města král je jejich vladařem. OIDIPÚS A kdo je ten, kdo vládne slovem, moci svou? OIDIPÚS NA KOLONU 241 OBČAN Ten Théseus sluje, syn to kdysi Aigeův. OIDIPÚS Zda moh' by někdo z vás jak posel k němu jit? OBČAN Proč má sem přijít? Něco říci, zařídit? OIDIPÚS Má za malou jen pomoc veliký mít zisk. OBČAN Co výhodného může získat od slepce? OIDIPÚS JŕSľ~ Přec všechno, co mu řeknu, bude zřetelné. OBČAN VÍŠ, cizince, jak teď to správně provedeš? Jsi šlechetný, jak vidím, ale ubohý; zde počkej, kde ses se mnou setkal, já pak hned to půjdu říci sousedům, ne do města, %0 vždyť zdejší lidé sami o tom rozhodnou, zda máš zde zůstat, Či zpět na cestu se dát. Vzdálí se OIDIPÚS Ten cizinec už odtud, dítě, odešel? ANTIGONÉ Už, otče, odešel. Teď můžeš tedy mluvit zas klidně, vždyť jen sama jsem ti nablízku. 242 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 243 OIDIPÚS 3Q Ach, otče můj a sestro, pro mne na světě dvě jména nejsladŠí, já stěží našla vás, a nyní stěží na vás hledím v zármutku. OIDIPÚS Tys, dítě, tu? ISMÉNÉ Jaks, otče, bědný napohled! OIDIPÚS Ach, dítě, ty jsi zde? ISMÉNÉ Ne ovšem bez útrap. OIDIPÚS Dej ruku mi! ISMÉNÉ Již obqu vás se dotýkám. OIDIPÚS Ach, plode krve mé! ISMÉNÉ ~^ Vy dva tak nešťastní! OIDIPÚS S tvou sestrou já? ISMÉNÉ Jak třetí já jsem nešťastná. OIDIPÚS Proč přišlas sem? ' ISMÉNÉ OIDIPÚS Snad z touhy? Mám, otče, starost o tebe! ISMÉNÉ Také chci ti sama zprávu dát, jen jednoho mám s sebou sluhu věrného. OIDIPÚS Kde jsou tví mladí bratři, aby pomohli? ISMÉNÉ Jsou tam, kde jsou — stav jejich nyní hrozný je. OIDIPÚS Ach, ti, co upravili svoji povahu i způsob žití podle řádů egyptských! V té zemi totiž muži doma u stavu jen tkají, jejich ženy vždy však mimo dům se o životní potřeby jim starají. jsS^TTak; děti, za vás sedí v koutě doma ti, jimž takovýto úkol spíš by příslušel. Vy místo nich však za mne, nešťastníka, ted zle strádáte. Ukazuje na Antigonu Zde tato, věku útlému • když odrostla a v těle zesílila, vždy 'Z^Qtaí se mnou světem bloudí ubohá a mne, již starce, provází; ta často o hladu 256 ŠOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 257 a bosa se mnou chodí v lesních pustinách a často žárem slunce, deštěm zmožená, ta nešťastná si málo cení v pohodlí i3č>s£"~ žít doma, jen když otec chudák má co jíst. K. Isméně Však tys mně otci, dcero, nosila i dřív ty všechny věštby, které mne se týkaly, vždy bez vědomí Thébských, věrnou bylas mi též strážkyní, když ze své vlasti prchal jsem. 3 ~fO A jakou zprávu as mi neseš, Isméno, zas nyní, co tě hnalo k cestě z domova ? Vždyť bezpečně já vím, že s prázdnou nejdeš sem, to jistě neseš zprávu, co mě poděsí. ISMÉNĚ . * Jen mlčky přejdu, otče, všechny útrapy, y^^sT co vytrpěla jsem, když hledala jsem, kde dnes bydlíš a jak žiješ. Nechci prožívat svou bolest dvakrát: skutkem a teď líčením. Já přišla jsem ti sdělit zlo a strasti, jež tvé nešťastné dva syny právě potkaly. ^>%0 ■ Než propuk' jejich svár, ti chtěli-Kreontu ,„ trůn nechat a tak zbavit město potupy, když moudře hodnotili kletby rodové, co postihly už dávno nešťastný tvůj dům. Teď nějaký snad bůh či mysl zmatená 3»J?C~ty nešťastníky v bědný rozbroj vehnala, zpět trůnu zmocnit se a královskou mít moc. Z nich Eteoklés, mladší, pozděj zrozený, přec Polyneika, ač se dříve narodil, pak zbavil trůnu a jej z vlasti vypudil. "ZrfO Ten podle hlučné zprávy u nás šířené jak-psanec do úvalů Argu šel a tam si získal choť a věrné druhy do boje, buď aby si hned Argos dobyl thébskou pláň, pln poct, neb padf a k nebi vznesl slávu Théb. jL^fS^To ovšem nejsou, otče, slova lichá jen, toť,hrozná skutečnost! Kdy bozi budou mít i s tvými strastmi soucit, zvědět nemohu. OIDIPUS • Máš naději, že budou o mne bozi již se s.taratj abych jednou též byl zachráněn? ISMÉNÉ M/C?0 Tu, otče, mám, jak věštby nyní hlásají. OIDIPUS A jaké věštby, dítě? Co již zjevily? ISMÉNÉ Že tamní lidé budou pro svou záchranu tě hledat, ať už budeš mrtev nebo živ. OIDIPUS Což může komu prospět ubožák jak já? ISMÉNÉ ■ ''-"i,-® ,|"'Prý všechna jejich moc jen v tobě spočívá. OIDIPUS Když ničím nejsem teď, tu teprv význam mám? ISMÉNÉ Teď bozi chtí tě povznést, dřív tě ničili. OIDIPUS Je marné povznést starce, který v mládí paď. 258 SOFOKLÉS ISMENÉ A věz, že Kreón jenom z těchto důvodů sem vbrzku zavítá, už zakrátko je tu. OIDIPUS A co chce dělat, dcero? Vysvětli mi to! ISMENÉ Blíž thébské země budou chovat tě a tak mít nad tebou i moc, však nesmíš vkročit v zem. OIDIPUS Co získají, když budu ležet před dveřmi? ISMENÉ H1 Zle jim, když nebudou zde uctívat tvůj hrob. OIDIPUS I bez příkazů božích každý to přec ví! ISMENÉ A proto chtějí tě blíž vlasti umístit, tak abys nemohl sám nad sebou mít moc. OIDIPUS Zda také thébským prachem posypou mě tam? ISMENÉ . ^fZ-O To nepřipustí, otce, to, žes otcovrah! OIDIPUS Pak takto ovšem nikdy mne se nezmocní! OIDIPUS NA KOLONU 259 ISMENÉ • To věru jednou bude Thébám pohromou! OIDIPUS Co asi bude, dítě, toho příčinou? ISMENÉ ..... Nu přec tvůj hněv, až stanou na tvém náhrobku. OIDIPUS Kde slyšela jsi to, co říkáš, dcero má? ISMENÉ Tu zvěst vím od poutníků z delfské věštírny. OIDIPUS A což se Foibův výrok vskutku týká mne? ISMENÉ To tvrdí ti, co přišli v1 thébskou rovinu. OIDIPUS A kterýpak z mých synů tohle zaslechl? ISMENÉ , ^t3ó ^ Vz^Jenm® ~r~r'a *l°D^e v^dí to. OIDIPUS__________ Když zaslechli to ti dva zločinci, proč spíš 1 je vedla touha vládnout nežli získat mne? ISMENÉ Ač bolí mě ta zpráva, přec ji přináším. 260 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 261 OIDIPÚS Kéž souzený ten rozbroj nikdy bobové H ~2>(£*~~ j™ neztlumí a kéž je dopřáno pak mně, sám.abych dokončil boj jejich nynější, v němž na sebe dva bratři pozvedají zbraň. Pak ani ten, co nyní žezlo má a trůn, by nesetrval, ani ten, co vypuzen, by nazpět nepřišel. Když byl jsem z otŽiny jakjejich otec nectně hnán, ti nevzali mě-ve svou ochranu, ba oni naopak mě .vyhnali a prohlásili za psance. Snad řekneš, že jsem sám si vyžádal ten „dar", a obec že mi právem jej pak podala. Však nikoli! Vždyť ještě právě toho dne, kdy ve mně planul duch a já si vroucně přál býť ukamenován a zemřít na místě, tu laskavost mi nikdo nechtěl prokázat. Když čas pak zmírnil již mé všechny útrapy, a já jsem poznával, jak vášeň výstřední mě potrestala více, než jsem zavinil, tu teprv zadlouho mě obec násilně pryč hnala z vlasti, přičemž ti, jichž otcem jsem, t^g^Jak otci mohli přispět, avšak nechtěli to udělat—ni slovem nehlesli, a já jak žebrák, psanec jsem se vláčel v cizině. Však tyto, ač jsou dívky, pokud síla jim to svolí, dávají mi jídlo, bezpečný též útulek a pomoc dětsky upřímnou. Ti dva však místo otce trůn si zvolili, i žezlo královské a Vládu nad zemí. Však ve mně nebudou mít nikdy spojence, a z vlády nad Thébami nikdy nevzejde l*^pjůn zisk, to dobře vím, jak z věštby, kterou teď JSlt .1 li tu slyším od dcery, a též když promýšlím i dávná slova, jež mi Foibos zvěstoval. I Kreonta ať pošlou, aby hledal mne, neb kohokoli z těch, co v obci mají moc. IffQ Vždyť hodláte-li vy mě bránit, přátelé, krom vznešených těch bohyň, zemi vládnoucích, ' pak této obci statečného obránce tím získáte a nepřátelům útrapy. NÁČELNÍK SBORU Jste vskutku hodni slitování, Oidipe, ty i dcery tvé; a že se nabízíš svou řečí naší obci stát se ochráncem, chci poradit ti, co by bylo prospěšné. OIDIPÚS Jen porad1, příteli, vše nyní vykonám. NÁČELNÍK SBORU Teď usmiř ony bohyně, k nimž nejdříve ty$!lQ J8' Pr*šcl a tak vstoupil v jejich království. OIDIPÚS A kterak? Poučte mě o tom, přátelé! . NÁČELNÍK SBORU Sem předně přines čistou vodu z pramene, jenž věčně tryská, rukou čistou naber ji... OIDIPÚS A když pak této čerstvé vody načerpám? NÁČELNÍK SBORU \& S~ Jsou měsidla tam, výtvor Tuky .dovedné, těch okraj a též obe ucha ozdobíš. 1/ o'.' 262 SOFOKLÉS ti On OIDIPUS Snad snítkami, či stužkou vlny, nebo jak? NÁČELNÍK SBORU Vem z mladé ovce rouno čerstvě stříhané. OIDIPUS Nu dobře, a jak dál mám dospět ke konci? NÁČELNÍK SBORU Stůj tváří k východu a konej úlitbu. OIDIPUS Mám vodu lít z těch džbánů, jaks mi naznačil? NÁČELNÍK SBORU Lij třikrát a pak vposled vylij celý džbán. OIDIPUS Čím naplnit ho mám, i o tom pouč mne! NÁČELNÍK SBORU Jen vodou s medem — víno nepřidávej však. OIDIPUS A až to Vsaje země skrytá pod listím? NÁČELNÍK SBORU Pak třikrát devět snítek olivových tam klaď na zem rukama a připoj modlitbu. OIDIPUS Tu rád bych slyšel, vždyť je všeho korunou. OIDIPUS NA KOLÓNU 263 NÁČELNÍK SBORU Jak Laskavými zvemJeSltak ať v ochranu £ty0 *"Te prosebníka přijmou s hrudí laskavou. Tak pros je sám i každý jiný za tebe jen v tiché modlitbě, ne zvučně, hlasitě;' pak odtud jdi a zpět se neobracej. To když učiníš, já směle sám ti přispěji, jpD£~ však jinak, cizince, bych o tebe se bál!__ OIDIPUS Zda, slyšely jste, dcery, řeč těch občanů? ANTIGONÉ Ba vyslechly;" co máme dělat, přikaž nám! OIDIPUS. Já jít však nemohu, vždyť v cestě brání mi dvě strasti: že jsem slabý a že nevidím. Ať-jedna z vás tam jde a úkol vykoná! Jak myslím, jedna duše místo tisíců to může splnit, má-li vůli ochotnou. To rychle proveďte, však samotného zde mě nenechte, už nemám sílu, abych dál ^> Í3""s& vlekl opuštěn a nikdo neveď mě. ISMENÉ Nuž já to půjdu provést. Kde však musím dřív to místo najít? To bych ráda zvěděla. NÁČELNÍK SBORU Je z druhé strany háje, cizinko, a když tě potká nesnáz, místní lid ti poradí. 264 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU ISMÉNÉ JäTŕO J*> Antigono, půjdu. Ty pak našeho dál otce ochraňuj; kdo pro rodiče své se namáhá, těch námah nemá vzpomínat. Odchází do háje NÁČELNÍK SBORU Je hrozné, příteli, zlo ztichlé budit zas. Přece však chtěl bych vyzvědět... OIDIPÚS Copak? NÁČELNÍK sboru: Zlou bolest tvou a nesnesitelnou, která tě .stihla. OIDIPÚS Pro svou pohostinnost nechtěj, příteli, odhalit mé činy hanebné. NÁČELNÍK SBORU i5 i O Ty zvěsti šířené, nekončící, chtěl bych, cizince, teď zvědět popravdě. OIDIPÚS Ach běda! NÁČELNÍK SBORU Ô prosím, podvol se! OIDIPÚS Ach žel, ó žel! NÁČELNÍK SBORU Poslechni! I já, co žádáš, poslechnu. OIDIPÚS Spáchal jsem nepravost, spáchal, příteli, vsak proti své vůli, bůh to ví! NÁČELNÍK SBORU Co tím. chceš říci? OIDIPÚS Obec v nectné lože, v sňatek osudný CLj(5 mě přiměla, a já nic jsem netušil! NÁČELNÍK SBORU Což vstoupíls (hrůza slyšet!) k matce do lůžka? OIDIPÚS Bodal cizince! Jak smrt mi připadá to slyšet! Ty dvě dívky jsou... NÁČELNÍK SBORU Co říkáš? OIDIPÚS mé dcery, moje vina dvojitá. NÁČELNÍK SBORU Achí bozi! OIDIPÚS Bolestným jsou plodem matky jediné. 266 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Jsou tedy děti tvé? OIDIPÚS A zároveň i sestry otcovy. NÁČELNÍK SBORU Ach. běda! OIDIPÚS Běda! Je to náplň tisícerých běd. NÁČELNÍK SBORU Zkusils! OIDIPÚS Nesmírně jsem zkusil. NÁČELNÍK SBORU $33^ Tvá vina? OIDIPÚS Není to má vina! NÁČELNÍK SBORU Co tedy? OIDIPÚS Přijal jsem dar, já ubožák, jaký od obce ^~JpO jsem nezasloužil získat! NÁČELNÍK SBORU Copak, nešťastníku? Spáchals vraždu... OIDIPÚS NA KOLONU 267 OIDIPÚS Cože? Co chceš vyzvědět? NÁČELNÍK SBORU na otci? OIDIPÚS Ach běda, k té mé ráně další zasadils! NÁČELNÍK SBORU rCiC Zabils? OIDIPÚS Zabil, mohu však... NÁČELNÍK SBORU Copak? OIDIPÚS se něčím obhájit. SBOR Čímpak? OIDIPÚS ^ ?"0 Já to vysvětlím. Jsem vrah a škůdce, ale zcela bezděčný, jsem právem bez viny, vždyť chyběl úmysl! Přichází Théseus se svou družinou SBOR Již Théseus přichází, syn Aigeův, náš král, jak přivolán byl podle tvého vyzvání. 268 SOFOKLÉS THÉSEUS X~|".X~ Již dříve z mnoha stran jsem, synu Láiův, já slyšel, jak sis oči zničil krvavě, a proto tě už znám. A teď, když vidím tě zde v těchto místech, ještě lip tě poznávám. Tvá hlava ubohá i šat mi zjevuje, SMO že vskutku jsi to ty. Mám s tebou útrpnost a chci se, přenešťastný Oidipe, tě ptát, za,č přišels nyní mne a město požádat, ty. sám i ubohá zde průvodkyně tvá. Jen mluv! Vždyť hrozný čin bys musel na sebe jjTjSf tj~~ mi říci, abych pryč se stranou odvrátil; vše znám, vždyť v cizině i já byl vychován jak ty, a prožil jako nikdo v cizině ta četná nebezpečí, v nichž šlo o život. A proto, cizince, jak ty jsi, žádnému l£3 0 bych nezdráhal se podat ruku pomocnou; vím dobře, že jsi člověk a že o zítřku já nemám o nic více jistoty než ty. OIDIPÚS Tvá šlechetnost v té krátké řeči, Thésee, se zračí, takže je mi třeba málo slov. ^3?C~Tys právě řekl, kdo jsem, kdo je otcem mým, i odkud, z které země zavítal jsem k vám, a proto nezbývá nic jiného mi již než pronést přání své a ukončit svou řeč. THÉSEUS ' Nu právě to mi vylič, ať se poučím. OIDIPÚS ^)0® Já přišel, abych dal své tělo ubohé OIDIPÚS .NA KOLÓNU 269 ti darem; napohled je bezcenné, však zisk ti skytne větší nežli krásný zevnějšek. THÉSEUS Když přiŠels, jaký zisk, co myslíš, neseš nám? OIDIPÚS To poznáš časem, ne však v chvíli přítomné. THÉSEUS (pQ%^A jak a kdy tvůj dar se asi projeví? OIDIPÚS Až zemru já a ty mě v hrobě pochováš. THÉSEUS Čím život končí, žádáš, věci prostřední však z mysli vypouštíš neb o ně nedbáš nic. OIDIPÚS Když to mi spbiíš^v tom i ostatní vše tkví( THÉSEUS *p\jO Toť nepatrná služba, kterou na mně chceš. OIDIPÚS • Jen pozor dej! Ten zápas krátký nebude! THÉSEUS Tím myslíš boj svých synů, nebo zápas můj ? OIDIPÚS Ti násilím mě chtějí dómů dopravit. * i1 . I 270 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 271 THÉSEUS Být psancem nesluší se, brání-li ti v tom. OIDIPÚS Vždyť nesvolili to, jak sám jsem si to přál. THÉSEUS ■ Ach, bloude, v neštěstí hněy neprospívá nic. OIDIPÚS Až vyslechneš mě, kárej, nyní však mě nech! THÉSEUS Já bez poznání mluvit nesmím — vysvětluj! OIDIPÚS Zlé strasti nad strasti jsem zažil, Thésee! THÉSEUS ^f^0 To myslíš svého rodu dávnou pohromu? OIDIPÚS Tu ne, vždyť o té každý z Ěeků vypráví. THÉSEUS Co víc tě trýzní, nežli člověk může snést? OIDIPÚS Tak vypadá to se mnou: z vlasti Vyhnán jsem byl od svých vlastních dětí, nazpět vrátit se u^ aikdy nesmím domů jako otcovrah. THÉSEUS Proč tedy zvou tě, ináš-li bydlet mimo vlast? OIDIPÚS Snad nuceni jsou k tomu božským výrokem. THÉSEUS A jaká pohroma je děsí z věštby té? OIDIPÚS Že mají touto zemí potrestáni být. THÉSEUS gj. J^O Jak mezi mnou a jimi hořkost vznikla by? OIDIPÚS Ó drahý Thésee, jen bohům dáno je, že ne.zmírají nikdy, ani nestárnou, vše ostatní však maří čas, jenž vládne všem. I zemská síla hyne, hyne tělesná, ^,^4^ i věrnost zmírá, pučí bujně nevěra; tak také svorný duch ni mezi přáteli vždy nevládne, ni ve dvou městech sousedních, vždyť jedněm teď a druhým zase později se přízeň mění v odpor a zas v přátelství. f/£ft? A tak i Théby s tebou v míru poklidném dnes žijí, ale v běhu nekonečném Čas tu-nesčíslným dnům a nocím vzniknout dá, V nichž ony přátelský svůj soulad nynější zas mečem poruší jen z chabé příčiny, í*"f 3T- kdy chladné tělo mé, již skryté, zesnulé, pít bude jejich vřelou krev, ač je-li Zeus dál Diem a též Diův Foibos neklamný. Však není milé sdílet věci tajemné — zde svol mi skončit řeč, a ve svém příslibu &^St)^elX *^ m^ V®ĽI1^ stůj! Pak nikdy neřekneš, 272 SOFOKLÉS žes Oidipovi marně poskyť útulek zde v těchto místech, když mě bozi nezklamou. NÁČELNÍK SBORU Ó pane, tento muž již dávno netajil, že splní naší obci takovýto slib. THÉSEUS S^Kdo laskavost by odmíť muže tohoto, jenž hostinný a bojem spřátelený krb má předně u nás vždy a dál, že přišel sem jak prosebník, jenž stojí v boží ochraně a zemi mé i mně daň splácí nemalou. (^fO To v úctě mám a jeho přízně nikdy se já nezřeknu a v zemi zde ho usídlím. K náčelníkovi sboru A chee-li cizinec zde zůstat, káži ti jej chránit, avšak chce-li, může se mnou jít. K Oidipovi Co, Oidipe, ti libo, tobě ponechám ^^""si zvolit k užitku — já v tom ti vyjdu vstříc. OIDIPÚS Ó Die, lidem takovým rač požehnat! THÉSEUS' Nu, co si přeješ? Vstoupíš ke mně do domu? . OIDIPÚS Jen kdybych směl tam jít! Však zde to místo je. THÉSEUS Co vykonáš zde? Nechci přece překážet. OIDIPÚS NA KOLÓNU OIDIPÚS íí-^ó přemohu já ty, co dřív mě vyhnali. THÉSEUS To za zdejší tvůj pobyt byl by velký dar. OIDIPÚS Jen splníš-Ii mi slovo, které jsi mi dal. THÉSEUS Co mne se týče, věř mi! Já tě nezradím. OIDIPÚS Však bez přísahy! K slibu od zlých jen ji chcem! THÉSEUS *&lS~^ou nezÍBka* víc než P^hý131 slovem mým. OIDIPÚS Co tedy uděláš? ■ THÉSEUS ■ .. Co nejvíc děsí tě? OIDIPÚS Sem přij dou muži... THÉSEUS To je starost těchto zde! OIDIPÚS \0D Hled při odchodu... 274 SOFOKLÉŠ OIDIPÚS NA KOLÓNU 275 THÉSEUS OIDIPÚS Mě nutí strach. Neraď, co bych dělat měl! THÉSEUS Mé srdce nemá ale strach. OIDIPÚS Ty nevíš, jak mi hrozí! THÉSEUS ^0,\ Odtud však, to vím, tě neodvede nikdo proti vůli mé! Již mnoho hrozeb vyřkli, mnoho planých slov, když hněvem vzplanuli! Když rozum ale zas v nich zvítězil, ty hrozby byly hned ty tam. Íf^O Já věřím, že i tem, co děsných pohrůžek se odvážili, že tě odvedou, se též pak moře zjeví jako velké, nesplavné. I kdybys nedbal mého úmyslu, přec jen měj, prosím, odvahu, když Foibos poslal tě. * kdybych snad tu nebyl, ubezpečen buď, že pouhé jméno mé všech křivd tě uchrání. Théseus se svou družinou odejde SBOR V nej krásnější zem jsi přišel, cizince, koňmi proslulou, na vrch Kolónos, křídou bělostný. 7* Q Hojným, jasným zpěvem slavík teskní tu v zeleném úvalu, když-s oblibou se skryje v tmavém břečťanu, i v posvátné révě, velmi úrodné. K nemú proniknout slunce nemůže, ani prudké bouře s vichřicí. Sem Bakchos v plesu nadšeném stále přichází, provázen hloučkem božských pěstounek. Rosou nebe tady narcis rozkvétá,---------- ---- s překrásnými květy den co den; odedávna mocné bohyně si jím hlavu věnčily. Šafrán též se tady zlatem leskne. ^t^T" Pramen Kefísu, ten bdělý strážce toků, zde nikdy nevyschne a proudem průhledným k nivám pospíchá, ■ ■ ■ ■ • ty, svou čistou vodou hojně svlažuje; "*?2^7 Zde družina Múz božských tančí radostně, i Afrodite, zlatou uzdu držící. Jak slyším, výhonek tu roste, jaký nemá ani Asie, ani rozsáhlý ^r2£T horský Peloponnésós. Sám od sebe tu rostě, nikým nepěstěn, nepřátelům v postrach; jenom v této zemi bujně rozkvétá pěstitelka rodu, lesklá oliva, "^čjí? Tu nezničí muž mladý, ani letitý náčelník svou rukou plenící. Na ni strážce obiv zrakem bedlivým se dívá, mocný Zeus s jasnookou dcerou, Pallas Athénou. 276 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 277 ještě jinou chloubu své otčiny, tak vzácnou: k neskonalé pýše dar boha mocného, krásni mladí hřebci a plavba po moři. Vládce Poseidone, ty Diůy synu, ty jen dals nám tuto chloubu; ^ P1"™* na cestách kol Théb nás učil klást bujným koním uzdu. Loď s překrásnými vesly, pevně řízena úžas vzbuzuje v širé hladině, kterou jako střela brázdí s nymfami, *^?í^ ^"jejichž stovky nohou se v tanci druží k ní. ANTTGONE Ó země velebená chválou přehojnou, teď osvědč, že ta skvělá řeč je pravdivá. OIDIPÚS Co nového je, dítě? ANTIGONÉ ?^T> K nám teď blíží se sám vládce Kreón, otče, s četným průvodem. OIDIPÚS ke sboru: Ach, starci nej milejší, teď od vás moh' by již cíl záchrany mi svitnout po všech útrapách. NÁČELNÍK'SBORU Buď klidný, stane se! I když jsem stařec již, CjJ"""" přec nezestárla ještě naší vlasti moc. S ozbrojeným průvodem přichází KREÓN Vy ušlechtilí muži této země, já vám vidím na očích, že jakýs hrozný strach vás znenadání pojal z mého příchodu; však nebojte se mně á zanechtě zlých slov. ľ^gjQ S tím úmyslem sem nejdu, páchat zlo, vždyť jsem už stařec a též vím, že vcházím do města tak mocného, že v Řecku nejsilnější je. A neposlal mě jeden, dali příkaz ten mi všichni občané — jak příbuzný prý mám s ním sdílet strasti z celé obce nejvíce.------------ Ó slyš mě, přeubohý Oidipe, a pojď zas se mnou domů; právem všechen thébský lid tě vyzývá a nejvíc ze všech, starce, já — vždyť (nejsem-li snad ze všech lidí nejhorší) "^-^■C? mám s tvými strastmi bol a lítost největší, když nešťastného zde tě vidím v cizině, jak stále bloudíš, družkou jednou provázen, a v nouzi vláčíš sé. Já nikdy, ubožák, bych nebýval se nadál, v strast že klesne tak, "■ř"^S'ta nešťastná, jak klesla, když ten celý čas tě měla na péči, i drahou hlavu tvou — teď žebráckou má stravu, sňatku neznalá, a vydána, tak mladá, zvůli kdekoho. Cóž není bědná výtka, kterou ubožák ^r*%Q jsem sobě, tobě vytkl, rodu celému? Však zjevné nelze skrývat. Proto, Oidipe, tu hanbu při otcovských bozích ukryj, mě rač poslechnout a svolně vrať se do Théb zas, vrať do svého se domu, vděčně s městem zde "^%S~^se rozmč (hodno toho!), ale domov bys měl právem více ctít, vždyť kdys tě vychoval. OIDIPÚS Ty svrchovaný smělče, znalý úskočně dát každé věci zdání, že je pravdivá, 278 SOFOKLÉS naČ pokoušíš se o to a chceš podruhé mě lapit, abych nejvíc truchlil, polapen? Když strasti rodinné mě dříve postihly, kdy s radostí bych býval vítal vyhnanství, tu nepřál sis mé přání zdárně vyplnit; však potom, když už hněvu jsem se nasytil, ~^J^\' a doma prodlévat mi bylo přesladké, ven tlačils mě a z vlasti vyháněl a nic ti příbuzenství se mnou milé nebylo. A nyní, kdy zas vidíš, že to město zde je nakloněno mi a s ním i všechen lid, %06? chceš odvléct mě a krutost halíš v sladkou řeČ. Což má snad radost z lásky ten, kdo nechce ji? Jak- kdyby na tvé vřelé přání, získat cos, ti někdo nedal nic a nechtěl pomoci, až zkojil bys však touhu po tom, cos chtěl mít, JTO^pak dal by ti a za vděk vděku nedošel: zda nezískal bys takto lichou radost jen? A takového cos i ty mi nabízíš, co naoko jen vzácné, vskutku je však zlé. Ke sboru Těm vylíčím to též a zjevím špatnost tvou. 0 Kam ubohá mám prchnout? Kdo se z bohů mne neb z lidí ujme, ach... NÁČELNÍK SBORU ke Kreontovi Co děláš, cizince? KREÓN Já nedotknu se jeho, nýbrž dívky své! OIDIPÚS Ach, vládci země! NÁČELNÍK SBORU Cizince, toť bezpráví! KREÓN Mám právo! NÁČELNÍK SBORU Jaké právo?! KREÓN Své si odvádím! 282 SOFOKLÉS OIDIPÚS Ach, občané! NÁČELNÍK SBORU Co děláš, cizince? Pusť dívku! Jinak hned se chystej na zápas! KREÓN Ustup! NÁČELNÍK SBORU Ne před tebou, když tak se strojíš proti nám! KREÓN ľ -?t> Pak utkáš se s mým městem, ublížíš-li mně! OIDIPÚS Což já to neříkal? NÁČELNÍK SBORU k jednomu x biřiců Jen z rukou dívku tu hned propusť! KREÓN Nekaž v tom, v čem nemáš žádnou moc! NÁČELNÍK SBORU k lémuí biřici Já říkám propusť ji! KREÓN k Antígoně Já tobě: chystej se! SBOR Rychle kvapte sem, rychle, sousedé! OIDIPÚS NA KOLONU Mé město, město mé je ničeno! Hrozí násilí! Rychle pojďte sem! ANTIGONÉ Ach, přátelé, ach, přátelé, mě nešťastnou již vlekou! OIDIPÚS Kde.jsi, mé dítě? ANTIGONÉ Mne táhnou násilím! OIDIPÚS Ach, dcero, dej mi ruku! ANTIGONÉ Nemám již sílu! KREÓN k biřicům Jen rychle pryč s ní! OIDIPÚS Běda, ach já ubohý! . Ozbrojenci vlekou Antigonit KREÓN k Oidipovi Již nikdy nebudeš v těch dívkách oporu mít na cestách. Však chceš-li vítězem být nad svou vlastí, nad přáteli, z jejichž rozkazu já toto konám, ač jsem jejich vladařem, buď vítězem! Však časem poznáš, vím tó přec, že sám tu proti sobe jednáš nemoudře, 283 I 284 SOFOKLÉS íS^^íT"* a nedbala ani dříve vůle přátel svých. a dal ses hněvem nést, jenž stále škodí ti. Kreón chce odejít, ale vstoupí mu do cesty NÁČELNÍK SBORU Stůj tady, cizince! KREÓN Jen-na mne nesahej! NÁČELNÍK SBORU Já nepustím tě, když mi vezmeš tyto dvě. KREÓN pak na gve mg8to ještě větší výkupné tím uvalíš — já vezmu nejen tyto dvě. NÁČELNÍK SBORU Kam míříš? KREÓN Odvedu si také tohoto! SBOR Tak hrozně mluvíš! KREÓN ^•f Vľ).^, ^° se stalle vzápětí. NÁČELNÍK SBORU Jen když ti vladař země nezabrání v tom! OIDIPÚS Ty mluvko nestoudný, že ty se dotkneš mne? OIDIPÚS NA KOLÓNU 285 KREÓN Buď zticha, porouěím! OIDIPÚS Kéž zdejší bohyně g Iq mě ještě k této kletbě hlasu dopřejí! K těm dvěma dřívějším tys, padouchu, mi vzal i slabé oko silou, a chceš odejít! Bůh Hélios^jenš vidŕvše, ať tobě dá ' i tvému rodu za to, abys stejně žil, *\ ^r" až jednou zestárneš, jak nyní žíju já! KREÓN Vy zdejší občané, zda tohle vidíte? OIDIPÚS Ti vidí mne i tebe, dobře vědí, že já proti činům tvým jen slovy bráním se. KREÓN Už dál se nezdržím a odtud násilím *^2-iP -ieJ °dVetlu' a* sam a vškem pomalý. OIDIPÚS Ach, ach, já ubohý! NÁČELNÍťSBORU S drzostí velikou přišel jsi, cizince, chceš-li to provést! KREÓN To chci! 286 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Pak nebude už státem tento stát! KREÓN Vždyť v právu vítězí i slabý nad silným. OIDIPÚS Zda slyšíte, jak mluví? NÁČELNÍK SBORU To však nesplní, to vím. KREÓN Jen Zeus ví to, nevíš to však ty! NÁČELNÍK SBORU To je přece zpupnost! KREÓN Zpupnost, musíš ji však snést! NÁČELNÍK SBORU Sem, všichni lidé! Sem, obce předáci! Pojďte rychle, pojďte, neboť úprkem ti odtud pryč se ženou. Přichází kvapně s průvodem THÉSEUS Co to za křik? Co se stalo? Jaký straeh vás vyděsil, že jste oběť přerušili, přichystanou vládci Vod, Kolonu to strážci; rychle povězte, ať všechno vím, kvůli tomu víc jsem spěchal, než se nohám líbilo. OIDIPÚS NA KOLÓNU 287 OIDIPÚS ťfi0Q Já po hlase tě poznal, drahý! Tento muž cos hrozného mi právě nechal zakusit. NÁČELNÍK SBORU A jak a v čem? A kdo ti ublížil, jen mluv! OIDIPÚS Nu Kreón, vidíš ho! Ten vzal mi jediné----- dvě dítky, a teď s nimi kvapí odtud pryč. THÉSEUS l^tTJo říkáš? OIDIPÚS Slyšíš přece, co jsem utrpěl. THÉSEUS k jednomu se svých průvodců Co nejrychleji proto někdo ze sluhů ať spěchá k oltáři a Vyzve všechen lid, jak pěší, tak i jezdce, aby od žertev 'ST^rO tam uháněli tryskem, kde se v jedinou dvě cesty spojují, tak aby nemohly nám uniknout ty dívky, a já hostu zde se nestal směšným, že jsem síle podlehl. K jednomu ze služebníků Běž rychle, jak jsem rozkázal, a kdybych sem ©j byl přišel ve hněvu, jak zaslouží si ten, ukazuje na Kreonta jej nepustil bych z ruky, neušetřil ran. Teď podle zákonů, s nimiž přišel sám, já podle nich, ne jiných, s ním teď naložím. Ke Kreontovi Dřív neodejdeš z této země, dokavad 288 SOFOKĽÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 289 Q&>Q t3ľ sem aecláš přivést, nepostavíš v tvář; vždyť, nejednal jsi, jak se sluší na tebe, a rovněž na tvé předky, na tvou vlastní zem, když přiŠels do obce, jež právo zastává a nestanoví pranic bez zákonu, přec ^ jgi řádů této země nešetřil, sem vpaď a.odvádíš, co chceš, bereš násilím. Tys myslil, že v mém městě otrocký je duch, že muži nejsou tu a já že nejsem nic. Však nevedly tě Théby k této Špatnosti, ^ "7*0 te^ nedošel bys chvály, kdyby zvěděly, že loupíš, co je mé a bohů — násilím pak bědné prosebníky odtud odvlékáš. A kdybych do tvé země já snad zavítal a na své straně měl bych právo vrcholné, ^? 'I^T Přec kez souhlasu vládce, byť byl kdokoli, pryč nikoho bych nevlek', neveď; věděl bych, jak mám se jako host tam chovat k občanům. Ty svému městu jenom hanbu působíš, ač nezaslouží to, a velký počet let •Í^O tě předvádí jak starce a též hlupáka. ^ Už dříve řekl jsem a opakuji zas, ať-někdo ony dívky rychle přivede, sic budeš muset zůstat v zemi této dál, byť násilím a nerad. Tak ti sděluji i jasnou řečí to, co chovám na srdci. NÁČELNÍK SBORU Hleď, cizince, kams dospěl! Podle předků se zdáš řádným, skutky však ty zřejmě pácháš zlo. KREÓN Já nenunil, jak říkáš, synu Aigeův, že město nemá muže, není rozvážné, C/i >- ^ *ŽfSQ já jednal v přesvědčení, že mým příbuzným lid zdejší nebude tak vřele nakloněn, že chtěl by je tu živit proti vůli mé. Já myslil, že ten muž, jenž jako otcovrah byl usvědčen, že vítán u nich nebude, 'GfOig když s matkou kdysi žil v tak hrozném manželství. Já věděl též, že u vás soud je nejvyšší, soud rozvážný, jenž takovýmto tulákům přec nedovolí bydlet s vámi ve městě. \______ Ukazuje na Oidipa V té důyěře jsem tuto kořist získat chtěl. ^OOC To nebyl bych však proveď, kdyby nevyřkl tak trpkou kletbu mně a mému rodu též. Já toužil, uražen, mu stejně odplatit. Hněv nezestárne nikdy, leč až zemřeme; jen zemřelých se žádný bol už nedotkne. ÍÍJOX" A nato jednej ty, jak přeješ si; vždyť já, ač mluvím právem, sám jsem, a to dává mi teď pocit slabosti. Ač stařec, přece však chci každý čin ti splatit stejným jednáním. OIDIPÚS Ty drzý nestydo, co myslíš? Zdali mne, -ÍO\Q již starce, tupíš víc, či sebe samého? ! Tys nahlas vyčeť mi tu vraždu, sňatek můj j a strasti, které nerad já ubohý tvor jsem. zavinil, vždyť bohům se tak líbilo — ti zanevřeli snad už dávno na náš rod. If?íjt A nenašel bys na mně samém jedinou jen chybu, abys mohl to mi vyčítat, v čem proti sobě, proti svým jsem chyboval. A dostal-li můj otec věštbu od boha, že musí zemřít rukou svého dítěte, 290 SOFOKLÉS pak sděl mi, jakým právem vytýkáš to mně, jenž tenkrát ještě nebyl zplozen otcem svým, ni matkou počat, nýbrž ještě nezrozen? A jsem-li člověk nešťastný, což vskutku jsem, a s otcem střetl se a přitom zabil jej, ač neznal jsem, co činím, komu činím to, jak právem bys mi vytkl skutek bezděčný?! A nestydíš se nutit mne, ty bídáku, i o mém sňatku s matkou mluvit, sestrou tvou?! Hned objasním to, neboť mlčet nemohu, když k bohapusté řeči ty jsi odbočil! Ta zrodila mě, běda! Zrodila, ač já toinevěděl, ni ona! Jako matka má mi dítky zrodila jen k vlastní hanbě své. Však předobře vím jedno: ty že svévolně teď tupíš ji i mne, já bezděčně však s ní se oženil a nerad o tom hovořím. Však ze špatnosti přesto neusvědČí mne ni onen sňatek, ani že jsem otcovrah, jak stále hrozně mi a trpce vyčítáš. Však odpověz mi aspoň k jedné otázce: což kdyby někdo tebe, „výkvět ctnosti", zde snad přepad' a hned chtěl tě vraždit, ptal by ses, zda vrah je otcem tvým, či ztrestal bys ho hned? A Rád máš-li život, myslím, že bys viníka též potrestal a k právu nic bys nehleděl. Já zabředl jsem do zla z bohů podnětu;, a kdyby otec žil, já věřím, že by sám též neměl námitek, co bozi urČiH. Vždyť ty, ač nejsi spravedlivý, myslíš si, že vše lze krásně říkat, slušné, neslušné, a před očima těchto tím mě urážíš. OIDIPÚS NA KOLÓNU 291 I I to máš za slušné zde vládci lichotit, i Athénám, že mají správu výbornou; ^^jj^však při vší této chvále Zcela zapomnels, že dovede-li která země bohy ctít, že právě tato zem v tom nejvíc vyniká. Z té mne jsi prosebníka, starce, ukrást chtěl, yztáhs ruku na mne, na dívky, a chceš jít pryč. 1Ofe0 A proto nyní vzývám tyto bohyně, je prosím o ochranu, pomoc v modlitbách,_________ nechť přijdou sem a tebe řádně poučí i o tom, jací muži střeží Athény. NÁČELNÍK SBORU Je šlechetný to muž, 6 pane, osud však lOéklT má přeubohý, hodný naší pomoci. THÉSEUS !Dost řečí! Loupežníci odtud spěchají, a my, zle oloupeni, tady stojíme! ] KREÓN I Co žádáš, abych činil, muž tak ochablý? I THÉSEUS' g Jdi cestou napřed tam, já půjdu za tebou, | "lO^C a máš-li dívky ty zde skryté, abys mi 1 ty sám je ukázal; však jsou-li lupiči I už-pryč snad, ani tak se trápit netřeba, f vždyť jiné mužstvo stíhá je a nebudou l dík vzdávat bohům, že mu odtud uprchli. | ^ffjjHTjdi přede mnou a vez, žes jal a zajat jsi, I že osud lovce ulovil; co lstí | a neprávem Be získá, nelze uchránit. \ A nebudeš mít přitom slepce před sebou! 292 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLONU 293 Sám zpupnost takovou a bez vojska, to vím, bys nepodnikl ted tak směle, odvážně, tys na někoho při tom činu spoléhal! A proto musím bránit, aby město mé jen jedinému muži takto podlehlo! Nu, chápeš to, či planou zdá se ti má řeč fCH? ^e nezem*u-li dříve, neustanu, až ti dopomohu zas být pánem dětí svých. OIDIPÚS Ať zdar máš, Thésee, vždy za svou šlechetnost, že takto spravedlivě o mne pečuješ! Théseus a Kreón odcházejí SBOR Kéž byl bych, kde se dá ■#j£?^|"sbor mužů v hlučný boj, buď při pýthijském chrámů neb na břehu, jenž září světlem pochodní, kde střeží vznešené dvě bohyně 'ÍSQ tamní tajné obřady! Jejich zlatý klíč i knězi Eumolpovci ústa zamyká. Tam Théseus, v boji rek, A.'fO^'se zjeví na pomoc, dvě sestry neprovdané v boji osvobodí a vítězný hlas zazní naší krajinou. Či k západu dál spějí, k" skále sněhem kryté, -------- k pastvinám niv oitských, kam na koních buď pádí, nebo na rychlých vozech o závod. f^S" Lapí je. Lid sousední je děsný v boji, děsný je Théseus svou mocí. Všechny uzdy leskem záři, všechna jízda kpředu cválá, Athénu má v zbožné úctě, milovnici koní, i vládce moří Poseidona, syna Rheina, země ochránce. Už jsou v boji, či váhají? ^2rDuch můj předvídá, že nám brzy vrátí dívky, které hrozně zkusily od pokrevních přátel svých. Dnes Zeus nám cosi splní, splní! fó^tfVěštím chrabré utkání. Kéž jak rychlý holub já bych vzleť a z výšin oblaků sám se dolů okem díval na ten boj, jak probíhá. 294 SOFOKLÉS 4 m ty list Ó Die, který všechno vidíš, rač dopřát zdejším občanům, aby úspěch měli v lovu, podniknutém odvážně, i Athéno vznešená! Též Foiba, lovu ochránce, ať s Artemidou, sestrou, pošle, která krotí jeleny rýchlonohé, pestré, aby na pomoc šel zdejší zemi \ a všem občanům. NÁČELNlK_SBORU Ach, hoste bloudící, teď jistě neřekneš, že lhář jsem já, tvůj strážce, neboť vidím už, jak obě dívky opět sem k nám spěchají. OIDIPÚS A kde? Co říkáš? Antigoné, Isméné a Tkéseus se blíZÍ s ozbrojenci ANTIGONÉ Otče, otče můj, kéž z bohů některý ti spatřit dopřeje zde šlechetného muže, co ti vrátil nás. OIDIPÚS Ach, dcero, jste tu opět? ANTIGONÉ Vysvobodil nás svým činem Théseus se svou milou družinou. OIDIPÚS NA KOLÓNU Obě spolu k tobě jdem. OIDIPÚS objímá dcery 0 drahá poupátka! ANTIGONÉ Je otci drahé vše! OIDIPÚS Vy moje berličky! ANTIGONÉ Však bědné bedného! OIDIPÚS Mám nejmilejší poklad, zemřít nemohu jak nejbědnější muž, když vy jste blízko mne. Teď přiviňte se ke mně, dítky, po boku, stiš*k opětujte stiskem, oddech dopřejte I mi po dřívějším pustém, bídném bloudění fíí ^® a celý příběh svůj mi stručně vyličte, vždyť stačí pro váš věk i zcela krátká řeč. 295 OIDIPÚS Sem, dítě, přistupte, ať obou dotknu se, už nedoufal jsem nijak, že se vrátíte. ANTIGONÉ Co žádáš, stane se, my touhou prahnem též. OIDIPÚS Kde tedy, kde:jste?------- -- ANTIGONÉ 296 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 297 ANTIGONÉ ukazuje na Thésea Ten zde nás zachránil,'ty od něho to slyš, vždyť jeho je to čin, já mohu stručná být. OIDIPÚS Můj hostiteli, nic se nediv, že svou řeč tak vleku — dítky mám, ač už jsem nedoufal. Vždyť vím, že tuto radost z dětí vrácených mi nikdo jiný z lidí nemoh' připravit; tys zachránil je — žádný jiný smrtelník! Kéž bozi dají ti, co tobě sám bych přál i této zemi, neboť zbožnost takovou, cit lidský, laskavost a řeč tak upřímnou já jenom u vás zde jsem nalezl, to vím, i splácím řečí svou to dobro — vždyť co mám, mám od tebe, ne od jiného z lidí všech. Nuž dej mi, pane, pravici, ať stisknu ji a zulíbám ti hlavu, jestli ovšem smím. Vsak co to říkám? Kterak mohl bych já chtít se,tebe dotknout, muže, na němž jediný stín hanby neulpěl? To nesmím, ani však to nedovolím tobě, neboť jenom ten, kdo stejné strasti prožil, smí je se mnou nést. Buď zdráv mi, volám odtud, a jak doposud, i dále o mne pečuj, spravedlivě chraň! THÉSEUS Nic nedivím se, že jsi řeč svou prodloužil, ÁA pln radosti z těch dětí, nedivím se též, že dal jsi jejich slovům přednost před mými; to nic mě nemrzí, neb skutky snažím se spíš ozářit svůj život, nežli spoustou slov. Mám důkaz, že jsem nedal, starce, planý slib ^7j>£? a nepodved1 tě slovy, neboť vedu ti tvé dcery živé — hrozby nedotkly se jich! Nač marně chlubit se, jak skončil onen boj ? To beze mne ty sám se dovíš od svých dcer. Však uvaž v duchu zprávu, jež mě zastihla, CŽQSTkdyž sem jsem právě šel: tu stručně říci lze, však hodna podivu, a člověk neměl by řeč podceňovat žádnou, žádnou událost. OIDIPÚS Co je to, Thésee? Jen, prosím, pouč mne, vždyť já nic nevím o tom, co ses dověděl. THÉSEUS Muž nějaký, jenž není z města prý, co ty, však s tebou spřízněn, k Poseidonovu se utek' oltáři a sedí tam, kde já jsem právě oběť vzdával, a teď kvapím sem. OIDIPÚS A odkud je? Co žádá, když tam usedl? THÉSEUS Nic nevím, jenom to: jak říkají mi, on pár slov jen od tebe si žádá, mnoho ne. OIDIPÚS A jakých? Tam kdo sedí, málo nežádá! THÉSEUS Prý promluvit chce s tebou a pak stejnou zas chce bez pohromy odtud cestou odejít. 298 SOFOKLÉS I OIDIPÚS j 'I t 'ĹQ A kdo to asi je, kdo tam si usedl? j| THÉS.EUS ■ Hleď, zdali není z Argu, z vašich příbuzných snad někdo, jenž by chtěl to získat od tebe. Ij Isméné šeptá neco Antigoně, ta zas Oidipovi OIDIPÚS | Můj drahý, nemluv dál! THÉSEUS A copak je ti, co ? OIDIPÚS *f 1s nechtěj na mně nic! THÉSEUS Co nemám chtít, nu mluv! OIDIPÚS ukazuje na dcery Já tuším z jejich slov, kdo je ten prosebník! THÉSEUS Kdo je to, že bych měl mu tohle za zlé mít? OIDIPÚS Můj syn to nezdárný, ó pane! Jeho řeč '1230 by0*1 bolestněji snes' než slova číkoli. THÉSEUS Což nemůžeš ho slyšet, nečinit však to, co nechceš? I ho slyšet je ti odporné? OIDIPÚS NA KOLÓNU OIDIPÚS Hlas jeho nad vše je mi. pane, protivný; a nevrhej mě v nutnost, abych povolil! THÉSEUS žádá-li to nutně ono sídlo, hleď, zda nemáš boha dbát, jenž mu ochráncem. ANTIGONE Ach, otče, slyš mou radu, ač jsem mladičká! Neeh krále, aby touze srdce vyhověl a zadost učinil i bohu, jak sám chce, ^2-*tO a Qám pak dopřej, aby bratr přišel sem! On nezvrátí tvou vůli násilím, buď jist, když nebude ti říkat slova prospěšná, ňéč vyslechnout je škoda? V řeči zjeví se, co se zlým úmyslem by ti zosnoval. 4.Z*-j£" Tys dal mu život! Proto kdyby_nejhor^.. ^Ty^presto^nesm^ ~3en^ovol! Také jiní mají děti zlé a prudkou vášeň, ale jejich povaha Í^SO jak kouzlem dá se změnit přátel domluvou. Jen na minulost hleď, ne k době přítomné, stran otce, matky své cos útrap vytrpěl! Když tohle uvážíš, pak vím, že pochopíš, jak neblahý má konec vášeň neblahá! t Ž^^Vždyť nemáš jenom skromné o tom důkazy, když očí pozbyl jsi a nyní nevidíš! Však vyhov nám! Vždyť nemá příliš prosit ten kdo žádá o právo; kdo dobro prožité však nezná dobrem splácet, jedná nepěkně. 299 300 sofoklés oidipus Svou řečí vítězíte, mně jen k zármutku; ať stane se však, dcero, co je milé vám. Jen až sem, Thésee, pak přijde onen muž, ať nikdo není pánem mého života! théseus Jen jednou, ne však dvakrát, starce, stačí mi Í 2-ířC" ře^ slyšet t£,koVou! Ač nechlubím se, věž, žes-zachráněn, když bůh i mne tu ochrání! Théseus odejde sbor starců Kdo dál a dál chce žít a nezná míry v tom, . , i -J ten pošetilým mužem ' r^iJJ'\ se jeví očím mým. \ jvJ [\ Vždyť řada dlouhých let \ ve svém průběhu spíš trpký osud dává. Nic radostného věru l^^^epoznáš, když věkem dospěješ až tam, kam horoucně sis přál. Pák pomůže všem stejný úděl podsvětní: 4^i§(?smrt ukončí náš život, však bez tance a zpěvu, bez písně svatební. «99 Nezrodit se vůbec je moudrost největší; ^^iSS kdo na svět přijde vsak, je druhá výhoda oidipus na kolónu 301 co nejrychlej se vrátit tam zas, odkud vzešel. Když mine mladý věk, ^?30vší bláhovosti plný, plný nerozumu, kdo unikne všem trudům? Kdo všem útrapám? Závist, hněv a rozepře, j"^3$Tjoje, vraždění.____________ A -nakonec nás čeká stáří nemilé, chabé a opovrhované, všemi opuštěné, vždyť útrapy všechny druží s trampotami. To stihlo nejen nás — i toho chudáka, jako když bičuje bouří rozbouřenou , severák mořské pobřeží, šlehané příbojem vln; -[j^>5T~právě tak na Oidipa příboj neštěstí jak-na břeh dopadá, drtí ho kletby stále a hrozně: jedny jdou z míst, kde zapadá slunce, jiné zas odtud, kde na nebe vzchází, fZ,|£? další pak z jihu, kde Vyvrcholí den, jiné jdou z pobřeží půlnočních temnot. antigoné Hle, tam už, jak se zdá, k nám, otče, přichází ten cizinec, jen sám, ne s muži, přitom proud slz z očí kane mu, jak takto blíží se. Přichází Polyneikés oidipus 43]5Kdoje? 302 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 303 ANTIGONÉ To on je, jejž jsme měli v myšlenkách už dávno, Polyneikés náš je právě tu. POLYNEIKÉS Co dělat, běda? Mám tu nad svým neštěstím dřív lkát, či nad strastmi, jež, dívky, spatřuji *32i0 zde u starého otce? S vámi našel jsem jej^v cizině jak psance, v šatě takovém, že stará, ošklivá lpí špína na starci, zle Jelo moří mu, a vlasy zcuchané mu.na bezoké hlavě vlají po větru; J^2'S~"Iak z<*á se' podobné se také dostává i stravy ubohému jeho žaludku. Tak příliš pozdě to, já bídák, poznávám! A přiznám, že jsem z lidí o tvou výživu dbal nejhůř — na můj osud jiných neptej se! 4 3.3O Vždyť s Diem na trůně dlí pro hřích všeliký též Milost pospolu; i k tobě, otče, ať se po bok postaví! Vždyť v čem jsem pochybil, to napravit se dá, však zvětšit nikoli! Proč mlčíš? promluv něco, otče! Neodvracej se! Či nic mi neodpovíš, s hanbou pošleš mě pryč mlčky, aniž řekneš, proč se hněváš tak? ó děti toho muže, drahé sestry mé, vy aspoň zkuste pohnout ústa otcovská C^-JO tak nepříznivá mně, tak hrozně mlčící, ať nepropouští mne, jenž boha prosím zde, pryč v hanbě, aniž ke mně slovo pronesl! ANTIGONÉ Sám, nešťastníku, mluv, co potřebuješ. Věz, že tryská z proudu slov bud" radostného cos, iMlSr nek °dpor působí, neb dojme k soucitu: i nemluvné tak nutí něco promluvit. POLYNEIKÉS Chci tedy promluvit, neb dobře radíš mi! A předně vzývám toho boha o pomoc, od jehož oltáře mě této země král 4 sem přijít vybídl, dal možnost říci vše i šlyšet^r a pak odtud jryjít bezpečně. A toho rád bych dosah' od vás, přátelé, i od těchto svých sester a též od otce. (K Oidipovi) Teď, otče, chci už říci, proč sem přicházím, í > XX"Jak psanec byl jsem vyhnán z vlasti otcovské, že na vladařský trůn tvůj chtěl jsem zasednout, vždyť já byl starší. Za to Eteoklés mě však vyhnal ze země, ač mladší byl než já a nesnažil se vyjít se mnou po dobrém, 13^0 též nepodnikl se mnou zápas tváří v tvář, však obec ošálil. A toho největší já ve tvé mstící kletbě hledám příčinu. A stejný názor slýchám také od věštců: neb když jsem do dórskeho Argu zavítal íjŽJ^sg-a. stal se Adrástovým zetěm, se všemi se Spojil, co jsou v celé zemi apijské jak první muži ze všech ctěni ve zbrani, Vojsk sedmi abych vedl do Théb výpravu, a s.nimi abych čestně v boji zahynul, neb strůjce toho všeho vyhnal ze země. Dost o tom slov. — A dále proč teď přicházím? Já s úpěnlivou prosbou k tobě, otče, jdu """ ' sám za sebe i za všechny své spojence, co s vojskem sedmerým a s vůdci sedmi teď kol celé thébské piáno stojí ve zbrani. 304 SOFOKLÉS OIDIPUS NA KOLÓNU 305 Tam mává oštěpem již Amfiaráos, svým kopím proslulý a první z věštců všech. Syn Oineův je druhý, Týdeus aitólský, pak třetí Eteoklés v Argu zrozený, J.&0 a čtvrtý Hippomedón — otec Talaos jej poslal. Chlubí se jak čtvrtý Kapaneus, že město Théby zničí zhoubným požárem. Jak šestý Arkád vstává Parthenopaios: zván po matce, jež dlouho pannou byla, až se zrodil Atalantě — její věrná tvář; pak já, tvůj syn (a ne-li tvůj, pak osudu syn zlého, přestože já tvým jsem nazýván), voj nebojácný vedu z Argu na Théby. A při těchto tvých dětech, při tvém životě, i "ř^f 0 my vespolek tě, otče, snažně žádáme: již. odlož hněv svůj ke mně, neboť pospíchám teď svého bratra ztrestat jako odplatu, že vypudil mě z vlasti, o trůn oloupil. Vždyť je-li spolehlivý výrok věštírny, ^3^9JT Pak zvítězí zde ti, k nimž ty se připojíš. Já při domácích bozích, při pramenech teď tě prosím: povolný buď ke mně, vyslyš mne, neb žebrák jsem a psanec a psanec jsi i ty; že lichotíme jiným, tím žijem, ty i já, "t %.Qo a«í> stejný osud zlý nás oba postihl. On zatím doma vládne (ach, já ubohý!) a tropí si z nás posměch ve svém přepychu. Však přistoupíš-li k mému záměru i ty, já>v krátkém čase ho svým vojskem zahubím, S* tak abych v domě tvém tě opět usídlil a sebe rovněž — jej však vyhnal násilím. To troufat si však mohu jen,s tvým souhlasem, Však bez tebe sil nemám k vlastní záchraně. NÁČELNÍK SBORU Jen kvůli Théseovi mu řekni, Oidipe, co vhodné je, a pak ho zase pošli zpět. OIDIPÚS Však kdyby, občané, jej nebyl vybídl • \ V král této země, Théseus, aby ke mně šel, q ^ neb soudil, že je hoden odpovědi mé, Í~J pak věru nikdy byjnůjJilas on nezasleck'---------.i-'" MÍ£~Teď poctěn půjde pryč, co zví však ode mne, £\ ^'"/ to nebude ho nikdy těšit v životě! K Polynsikovi Ty bídáku, když měl jsi žezlo a též trůn, , ií jejž-nyní v Thébách má zas vlastní bratr tvůj, ty sám jsi svého otce z vlasti vypudil, 4Lťj4) jej donutil být psancem, nosit tento Šat; teď hledíš naň a lkáš, když sám ses ocitl též v neštěstí a v bídě stejně jako já. Pláč nepomůže. Musím, dokud budu žít, vše nést a myslit na to, ty že jsi můj vrah! ]s£ Vždyť tys mě v tuto trýzeň, bídu uvrhl, tys. vyhnal mě, tvou vinou bloudím sem a tam a cizí lidi prosím o svůj denní chléb. A nemít tyto dcery, dvě své pěstounky, , co na tebe by přišlo, už bych nebyl živ. %Ó Teď řy mě ochraňují, ty mě živí, ty spíš muži jsou než ženy v strastech společných. Vás dva však zplodil někdo jiný, a ne já! Bůh neupírá sice zrak teď na tebe, však brzy již ho upře, až tví vojáci 'f H ^yt^e vrhnou na Théby. Ty v žádném případě ''to město nezničíš, nýbrž klesneš dřív i s bratrem zároveň, zle krví potřísněn. 306 šófoklés óídipús na kolónu 30Í Již dřív jsem tyto Kletby na vás svolával, a teď je Vzývám, ať mi přijdou na pomoc, ^ l-f HO a^ učíte se ctít své rodiče — a mne dál nehanobit, když já slepec takové mám syny! Tyto zde ukazuje na dcery nejednaly tak! I ovládají Kletby sídlo tvé i trůn, ač bdí-li dosud s Diem Diké odvěká A *■} Íf*!|*~a střeží dávný zákon jemu po boku. Již klid se, zavržen, já otec se tě zřek', ty Lumpe lumpů všech, jdi odtud s kletbami, jež volám na tebe: ať zbraní nezmocníš se rodné země své a nikdy nevrátíš ?af$D se v-Argos údolní, kéž zhyneš y souboji, až. bratra usmrtíš, který Vyhnal tě. Tak kinu ti a volám temno Tartaru, tu děsnou prohlubeň, ať v klín tě pohltí; i tato božstva volám, volám Area, jenž vrhl mezi vás tu strašnou nenávist. Teď slyšels to a jdi a všem svým Thébanům i věrným spojencům to oznam, jaký dar svým vlastním synům k poctě přiřkl Oidipús. náčelník sboru Já, Polyneiku, ani z kroků dřívějších se těšit nemohu — hned odtud odejdi! polyneikés Ach běda, že mou cestu nezdar postihl, ach běda, druzi mí! Jak cesta skončila, jíž vytáhli jsme z Argu! Ach, já nešťastník! Cos takového nesmím říci nikomu f^?STz mých přátel, nemohu je ani poslat zpět, jen mlčky musím se již poddat osudu! Ach, moje rodné sestry, když teď slyšíte z úst otcových ty hrozné kletby, při bozích vás prosím: aspoň vy mě v hanbě nenechte, tlf~H) k polyneikés Je hanba prchat zpět! Jsem starší, proto bych 'f V<^^~ svým jednáním jen posměch sklidil u bratra. 308 sofoklés ANTIGONÉ Jen hleď, jak spěje k cíli věštba otcova, jež oběma vám hlásá v boji dvojí smrt. POLYNEIKÉS To on si přeje! Já však nesmím ustoupit! ANTIGONÉ Ach běda mi, kdo s tebou odváží se jít, *\ HäÔ a^ uslyší tu hroznou věštbu otcovu? POLYNEIKÉS Zlou zvěst jim neřeknu: vždyť zdatný velitel jen dobrou zprávu hlásí, špatnou nikoli. ANTIGONÉ To tedy, bratře, je tvůj pevný úmysl? POLYNEIKÉS A už mě nezdržuj! Já o tu výpravu ^^?STse postarám, ač bude zlá a neblahá, dík věštbě otcově a jeho kletbám zlým. Však vám ať přeje Zeus, když to mi splníte, vždyť živému tu službu nelze vykonat! Již pusťte mě a žijte blaze! Živého ""f 5£?0 mě zde už nespatříte! ANTIGONÉ Ach, já nešťastná! POLYNEIKÉS A neplač pro mne! OIDIPÚS NA KOLÓNU 309 ANTIGONÉ Kdo by nelkal pro tebe, ach, bratře, když tak zřejmě spěcháš smrti vstříc? POLYNEIKÉS třeba, zemřu! ANTIGONÉ Ne, jen mě poslechni!------------ POLYNEIKÉS Je nutné to, již nepros! ANTIGONÉ Jestli ztratím tě, jak budu nešťastná! POLYNEIKÉS tSl^? v IU^0U kožich je, zda přijde to, či ne. Já za vás k bohům však se modhm, jen ať nic vás zlého nepotká! Vám každý přeje zdar, ne však neštěstí. Polyneikés odchází SBOR Znovu, znovu zlo mě těžké postihlo, "f £jf *y a zavinil vše tento slepý cizinec, pakli osud sám něco nezmění. Však myslím, záměr bohů planě nevyzní. Hledí, hledí k němu vždy čas a podle toho ] ^$^3 věc jednu během věků umí ponížit, 310 sofoklés oidipús na kolonu 311 jinou během dne zas Vynést do výše. Z dálky je slyšet zahřměni A nebe hřímá, Die! OIDIPÚS Ach děti, děti, zda by někdo z místních chtěl mi pro Thésea jít? Je šlechetnosti vzor! ANTIGONÉ Co, otče, přeješ si, že vladaře sem zveš? OIDIPÚS Hned pro něj pošlete, vždyť brzy do Hádu ten okřídlený Diův hrom mě odvede! Zahřmí silněji SBOR 1 Hle, mohutné to hřmění, rachot nevýslovný, to Zeus takhle hřímá, až vlasy na hlavě hrůzou se nám ježí, srdce chvěje se. ISTJjp Zas a zas se nebem blesky kmitají! Jaký as to značí konec? Máme strach! Neíítí se nikdy blesk jen naprázdno, nikdy bez neštěstí! Ach, mocná nebesa, 151/0 ach, Die! OIDIPÚS Zel, dcery, již se blíží bohem určený mi konec života, nelze uniknout. ANTIGONÉ Jak víš to? Podle čeho, otče, soudíš tak? OIDIPÚS To dobře vím. Ať někdo jde co nejrychlej {t~L^X^a přivolá sem této země vladaře. Hřmění se stupňuje ČLENOVÉ SBORU __________________ Hle, hle, jak duní víc, jak kolem proniká strašný hromu zvuk! Buď milostiv nám, bože, 4Sí^mih>8tiv nám buď, chceŠ-li matce zemi cos zlého uštědřit. Buď nám nakloněn a za zlé neměj nám, že na prokletém muži 1Cg3T"spočinul n^š zrak. Kéž za to škodlivého vděku nedojdem! Die, nebes pane, k tobě voláme! OIDIPÚS í 1,5C*f? Je muž ten nablízku? Zda ještě zaživa L mě zastihne a při mém plném vědomí? ANTIGONÉ A jaké přál by sis mu svěřit tajemství? OIDIPÚS Chci za všechno to dobro, co mi prokázal, l5&7^" Se ř^^a® odvděčit mu, jak jsem přislíbil. 312 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU 313 SBOR OIDIPÚS Spěchej, spěchej sem, ty náš vladaři! Obětuješ-li Poseidonovi, bohu moří všech, žertvy posvátné na kraji úžlabí, ^STiřO 8em! Za laskavost tobě, městu, přátelům, náš host chce zasloužené díky právě vzdát. Nuž, vládce, spěchej sem! Blíží se THÉSEUS Jit*>"$í>' ^ za kŤik společný se od vás rozléhá, ■ jde zřejmě od vás a též zjevně od hosta? Zda Diův hrom to hřmí, či příval s kroupami se strhl? Neboť bůh, když běsy takové kdy rozpoutá, je možné všeho nadít se. OIDIPÚS íľxS'O Ó pane, na mé přání přicházíš a bůh tě přivedl sem cestou k štěstí, blahu všech. THÉSEUS Co nového je zase, synu Láiův? OIDIPÚS ^ ? Můj život doznívá; a nežli zemřu, chci. svůj slib jak městu, tak i tobě vyplnit. THÉSEUS v čempak důkaz tvého skonu spočívá? To poselství mi sami bozi zvěstují a ti mě nezklamali V žádném znamení. THÉSEUS A čemu říkáš, starce, zjevné důkazy? OIDIPÚS To stálé hromobití, velké množství štřelr / 5*^0 ruka neúmorná v blescích vysílá. THÉSEUS VŠe věřím ti, neb vidím: mnoho věstils již, a neomylně — řekni, co bych dělat měl. OIDIPÚS Já poučím tě o tom, synu Aígeův, co městu tvému věčným darem zůstane. : Já sám tě dovedu (vsak bez průvodců všech) hned k místu onomu, kde vbrzku zemřít mám. To. z lidí nikomu však nikdy nerfl^^^^ /kdejtkrfvi se můj hrob, v kterýeh,ÍaMianáeh^ tak aby místo štítů, spousty oštěpů . vždy před vpádem tě chránil cizích vetřelců. A co by bylo hřích byť slovem naznačit, jen. ty se dovíš, až tam sám jen zavítáš; to z těchto občanů bych neřek' nikomu, ba ani vlastním dětem, které mám tak rád. •ifeOf^ám. tajemství vždy chraň, a nežli ukončíš svůj život, nej staršímu synu oznam je, a ten ať sdělí ho zas svému nástupci. Tak bezpečně pak budeš bydlit v městě, prost všech thébských útoků. Vždyť města přečetná, 314 sofoklés oidipus na kolónu "7fí'fD a° dobrou správu měla, přece zpyšněla, a bůh,1 byť pozdě, přece shlédne na toho, kdo nedbá božích práv a padá v šílenství. A to si, nepřej zažít, synu Aigeův! Však zkušenému dávám radu takovou! Teď spěchejme už k místu (boží znamení mě velmi k tomu nutká), nemeškejme dál! Sem, děti, pojďte za mnou! Já vás povedu, jsem novým vůdcem vám, jak vy jste byly mně. Jen pojďte bez doteku, nechte mne, ať sám hrob posvátný si najdu, kde mi stanovil sám osud, aby tato zem mě přikryla. Jen tudy, tudy pojďte, Hermes průvodce mě vede tu a s ním i mrtvých bohyně. 0 světlo, temné pro mne, dřív mi svítící, teď naposled se mého těla dotýkáš! ,-, ,■ Již tápám naposled, svůj život ukrýt jdu už,do Hádu. A tobě, nejdražšímu z všech, a rovněž zemi tvé i tvým průvodcům kéž kyne zdar a blaho, štěstí trvalé, |éř ^0 a ve vzPommce mějte slepce mrtvého! VSichni odcházejí za Oidipem, zůstává jen sbor sbor starců Jestliže můžeme bohyni podsvětní prosbami vroucně ctít, i tebe, Háde, Háde, vladaři podsvětní, vroucně vás prosíme, aby náš host nemusel vstupovat s žalostnou smrtí k vám, s přetrudným osudem riv -ŕ 1Ů$tO v království zemřelých, ve styžský příbytek. Za mnoho útrap svých, jež prožil nevinně, spravedlivý bůh ho povznese! Bohyně pochmurné říše i Kerbere.---------------------— netvore nezkrocený, který prý u brány ležíš, 'tfir$& určené pro všechny hosty, z podzemní jeskyně kňučíš a krutý práh podsvětní střežíš bez-konce, stále; i tebe, Smrti, dcero i Tartara a Země, prosím, svolte, aby směl náš host teď volně kráčet na pláň zemřelých. Tebe vzývám, Smrti, ^lé^G jež navždy uspáváš. PHcházi posel Svou zprávu, občané, co nejstručněji bych as takto řekl vám: zemřel Oidipús. Však co a jak se všechno při tom událo, to nedá se jen stručnou řečí vylíčit. náčelník sboru /^/_^_Je mrtev, ubožák? 316 SOFOKLÉS OIDIPÚS NA KOLONU 317 POSEL Bud" zcela ujištěn, že onen kmet už navždy život dokončil- NÁČELNÍK SBORU A jak? Zda bez bolu a božským řízením? POSEL To úžasu je hodno, hodno podivu. rfteRO Ty dobře víš, vždyť byl jsi svědkem přítomným, jak bral se odtud (nikdo z přátel nešel s ním) a jak nás všechny vedl onou cestou sám. A když se dovlekl až k svahu sráznému, jenž na kovových stupních ční tam ze země, ^k^X tam stanul na jedné z cest křižujících se blíž duté kotliny, kde Théseus navěky si s druhem Peirithoem věrnost přísahal. Tam stanul vprostřed mezi skalou thorickou a planou hruškou poblíž hrobky kamenné, "f|^Q^) kde sedl si a svlekl šat svůj ošklivý. Pak dcery zavolal a dal si na koupel a k úlitbě tam přinést vodu proudící. Ty k Démétřinu chlumu přišly (zelení ^.hyl bujný, zblízka zřejmý); rychle, v pravý čas, íkč'*s£> ten otcův příkaz splní: umyjí a šat mu dají k pohřbu, jak to žádá zbožný zvyk. Když vykonaly všechno k libosti, jak chtěl, nic nenechaly stranou z toho, co si přál, Zeus podsvětní vtom zahřměl. Jak to zaslechly sfy^Q ty dívky, strnuly. Pak k nohám otcovým se vrhly, plakaly, a lkaly bez konce a O: překot se v bolu bily do prsou. Tu on, jak náhlé, trpké hřmění uslyšel, je do náruče stisk' a řekl: „Dítky mé, V den dnešní otec váš vám navždy odchází. Svou celou bytostí jsem zhynul, nikdy již mít starost nebudete s pracnou výživou. Ta byla tvrdá, vím. Však slovo jediné várn^ děti, vyváží tu všechnu lopotu: j^QOtak velkou lásku nikdo nedal pocítit ľ . vám více nežli já. Však mne teď ztratíte_ a půjdete pak samy dalším životem." Tak všichni navzájem si byli v objetí a žahiě plakali. Když potom nadešel ^■"^tKT již konec sténání, pláč přestal zaznívat a ticho zavládlo, vtom znenadání hlas naň něčí zavolal; my hrůzou lekli se, všem vlasy na hlavě se náhle zježily — vždyť bez ustání všij de volal na něj bůh: | 7''|0 «Ty, Oidipe, ach ty, proč váháš odejít?: "ni .yáháním se cesta_y.clmi ždržiije.". - Když slepec postřehl, že ho volá bůh, dá.obeslat si vládce sjeme, Thésea. I řekl mu, když přišel: Jfflaro rojzmila. J rv dej záruku mi té své dávne věrnosti, a vy zas, děti, jemu! Slib, že vědomě je nikdy nezradíš, že vždycky vyplníš, co za prospěšné uznáš pro ně vykonat." I bez váhání dal ten ušlechtilý muž svůj příslib cizinci a stvrdil přísahou. A když to vykonal, tu ihned Oidipús mdlou rukou dcer se dotkl a pak řekl: „Je teď nutné, milé děti, šlechetně to nést, 318 SOFOKLÉS z míst těchto odejít a nechtěl vidět to, co nelze—■nesnúte zde slyšet naši řeč. Nuž odejděte rychle! Jenom.Théscus, král, ať tady je a pozná, co se bude dít." Když takto promluvil, my všichni poslechli a v slzách, hojném nářku odtamtud jsme šli 4lf3© * 8 Evkami. Když odešli jsme už a pak • se za, chvíli zas obrátili, spatříme, " že nikde muž ten není a jen Théseus sám . měl ruce u hlavy a oči stínil si, , jak kdyby hrozný zjev a strašný naskyt' se, A-j-ifg- že ani nelze snášet pohled na něho. Pak za nedlouhou chvíli uvidíme; král tam vzýval pokorně a stejnou modlitbou jak zem, tak Olymp, sídlo bohů nebeských. A nedoveď by nikdo z lidí vylíčit, ^"nPfO jen Théseus, jakou smrtí stařec zahynul. Vždyť nezasáhl ho blesk boží, ohnivý, též mořská vichřice ho neuchvátila, jež právě by se strhla, spíše nějaký ho boží posel odvedl, či pod zemí 'l^^lSfc dům mrtvých klidný se nm vlídně.otevřel. Vždyť muž ten bez nemoci bolné, bez nářku tak zvláštně skonal, jako z lidí nikdo již. ..{ A kdo si myslí, že snad mluvím nemoudře,^, já toho^kdp t^myg^^i^djř^mlonvat, NÁČELNÍK SBORU I ^ k*^e Jsou dí^y 8 Théseovou družinou? POSEL oidipús na kolonu 319 ANTIGONÉ Ach, my přeubohé, neboť krev otcova v nás proudí, /j?^"navždy zděděná, zdroj nářků. Už dříve mnoho strastí jsme měly napořád, teď nakonec jsme zhlédly a zažily, co nelze chceme povědět. NÁČELNÍK SBORU Co je to? ANTIGONÉ Přátelé, to lze už vytušit. SBOR Snad zemřel? ANTIGONÉ Jsou nedaleko; nářek jejich hlasitý a jasný oznamuje, že sem spěchají. Vstupuje Antigoné a Isméné Každý chtěl by takovou mít smrt. Vždyť nezbubil ho Arés, ani vládce vod. Temný jícen země ho tu uchvátil, tajuplný osud ^"^řŽ? ho odnesl. Jak žalostné! Nám zhoubná noc se. snesla na oči. Jak vzdálenými kraji máme bloudit, nebo mořem vzbouřeným získávat si trudně skrovnou obživu? 320 SOFOKXÉS OIDIPÚS NA KOLÓNU ISMENE To nevím. Kéž by Hádés, přítel zániku, mě k otci odnesl, teď tak ubohou! Můj život budoucí zvát nelze životem! NÁČELNÍK SBORU Vy dívky dvě, tak šlechetné, je nutno klidně nést, co na nás sešle bůh; tím netrapte se příliš a žijte bez poskvrny. ANTIGONÉ A přece touha zbyla po těch útrapách! Co nijak není milé, "t^h3Q mnč bylo milé přec, když mívala jsem otce ve syé náruči. Ach otče, milý otče, ^ temno podsvětní tě navždy ukrývá! 1 ^S^S Však neuhasne nikdy má ni sestřina láska k tobě! NÁČELNÍK SBORU Skonal? ANTIGONÉ A skonal, jak si přál. NÁČELNÍK SBORU A jak? ANTIGONÉ *t i?Od Zemřel, jak sám toužil, v cizí krajině, má navždy pod zemí lůžko v stínu skryté. My želíme ho dál a pláčem pro něho. 4j|0;5~Pro tebe, ach, otce, slzí oko mé a naříká. Jak ubohá, bych mohla velikou svou žalost v srdci utlumit? Zemřels mi v cizině, otče, a tvůj hrob sirý zůstane. ISMÉNÉ Ach, jaký asi osud mě čeká, ubohou, i tebe, milá sestro, ISkdyž osiřelé dívky jsme teď po otci? 4€ A NÁČELNÍK SBORU Když dosáhl on šťastně konce života, pak, milé dívky, h ^©přestaňte už lkát. Pohromám se nikdo z lidí vyhnout nemůže. ANTIGONÉ k IsménS Vraťme se nazpátek, sestro milená! ISMÉNÉ Co dělat tam? 322 SOFOKLÉS ANTIGONÉ Touha mě vede.. ISMÉNÉ Jaká? ANTIGONÉ Chci spatřit tu hrobku pod zemí. ISMÉNÉ Čípak? ANTIGONÉ Ach běda, otcovu! ISMÉNÉ ^> Což myslíš, že to lze? Což nevidíš ? ANTIGONÉ Proč tato výčitka? ISMÉNÉ Dále, že... ANTIGONÉ Co to zas znamená? ISMÉNÉ ^jT".tam skonal nepohřben a navíc zcela sám. ANTIGONÉ Mě k hrobu veď a tam mě usmrť pak! OIDIPÚS NA KOLÓNU 323 ISMÉNÉ. Ach, já přenešťastná! Jak mám, ach, nešťastný svůj život trávit dál, sama, v nesnázích? NÁČELNÍK SBORU Zanechte už obav, milé dívčiny! ANTIGONÉ Kam mám uniknout? NÁČELNÍK[SBORU Již dříve uniklo! ANTIGONÉ Co? NÁČELNÍK SBORU To nebezpečí, jež vám hrozilo. ANTIGONÉ Přemýšlím... NÁČELNÍK SBORU Nač myslíš.zase, nač? ANTIGONÉ Jak do vlasti se vrátit, nevím však... NÁČELNÍK SBORU Nic takového nechtěj! 324 sofoklés oidipús na kolónu 325 antigoné Starost doléhá. sbor I dříve doléhala! antigoné Dřív velmi obtížná, teď však nad síly! náčelník sboru Jaké moře útrap osud určil vám! antigoné Kam obrátit se, Die, kam, ach, kam? ^CSJST Co čekat mám, v co doufat? Kam bůh mě pohání? Přichází théseus Už nechte nářku, dívky! V případě, že s povděkem kdo vítal lůžko pod zemí, tam není třeba žalu. Vždyť by to byl hřích. antigoné "fM^Ó ^ 8vmi Aigeův, my vřele prosíme... théseus Jaké přání, dívky, mám vám vyplnit? antigoné Hrob otce našeho my samy toužíme teď spatřit. THÉSEUS • 1 Ale to přec nelze dovolit! ~ ANTIGONÉ i EG f Cos řekl, vladaři, králi athénský? j . . THÉSEUS i Váš otec, dívky, uložil mi dřív, j že nikdo z lidí-nemá vstoupit do těch míst------ i a mluvit k oné schránce posvátné, | ve které váš otec spočinul. j ^S^fQ A slíbil, jestli to řádně vykonám, ; že moje země nikdy nepocítí žal. I Toho svědkem byl i náš strážný bůh, j a také Diův Horkos, všechno slyšící. ANTIGONÉ Je-li poslední to vůle otcova, r't*~*° nech ať postačí. Nyní vyprav nás ? doThéb pradávných, zda mohly bychom snad zabránit té vraždě, hrozící bratrům oběma. !, THÉSEUS | I to vám učiním. A také vše, co hodlám I ~$&0 ještě konat, má vám být na prospěch | a z vděčnosti i tomu, jenž právě dokonal i a leží pod zemí. V tom ustat nemohu. NÁČELNÍK SBORU při odchodu s ostatními Už skončete svůj pláč ! a netruchlete dál! Ve všem ví (Třf-ir- platí daný slib.