ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 PŘELOŽILI FERDINAND STIEBITZ, VÁCLAV DĚDINA A RADISLAV HOŠEK PŘEDMLUVA NAD DÍLEM SOFOKLEOVÝM 1 \ ! 7 ! Translation © Ferdinand Stiebitz (dědicové), Václav DSdina a Radislav Hošek, 1975 Literární kritika buduje most mezi dílem, čtenářem-divákem a současností. Váží živé, aktuální tóny v partituře díla, objevuje skrytý nebo nový smysl, opomíjí kontexty dávno zasuté. Literární historik hledá naopak cestu k básníkovi, k jeho záměru, k původnímu smyslu díla, k historickým, myšlenkovým a uměleckým souvislostem jeho vzniku. Část dráliy prochází literární kritik společně s historikem, na konci této dráhy se však mezi nimi rozvírají již propasti celých staletí, které neznamenají zdaleka jen ohromný rozdíl časový. Lite-rární historik postupuje v těchto končinách jen tápavým krokem, přes skromná fakta, někdy jen málo bezpečná, k faktům a souvislostem, které jen logicky konstruuje, a k hypotézám, které mají jen různý stupeň pravděpodobnosti. Hlavním zdrojem poznání bývá dílo samo. Někdy, jako v některých tragédiích Aischylových a Euripidových, může být jeho osnova dosti dobře čitelná. Sedm dochovaných tragédií Sofokleových však staví literární historii vesměs před otázky, které vyvolávají řešení někdy zcela protichůdná. První hádankou nad Sofokleem je již souvislost mezi jeho životem a dílem. Podle shodných starověkých zpráv byl Sofo-kles vlídným člověkem, přítelem životních požitků, jehož po celý život provázela úcta a přízeň spoluobčanů. Půvab a muzické vzdělání mladého Sofoklea mohli Athéňané obdivovat již v roce 470 př. n. I. (Sofoklés se narodil pravděpodobně roku 497/6 př. n. I. v dému Kolónos hippios u Athén), když vedl chlapecký sbor, který zpíval paian (děkovná píseň) na oslavu vítězství u Salamíny, Již o dva roky později se Sofoklés představil svými prvními dramaty v soutěži pod 8 PŘEDMLUVA Akropolí. Zvítězil hned při tomto vstupu na scénu nad zkušeným koryfejem Dionýsovy svatyně — Aischylem. Pří-zeň publika je nevyzpytatelná, O řadu let později zvítězil jinak málo známý Aischylův synovec Filoklés nad Sofo-kleem, když'zralý básník uváděl nejpůsobivější řeckou tragédii vůbec — svého Oidipa krále. Na trefím,posledním místě však nestanul Sofoklés nikdy. Athéňané přisoudili svému oblíbenému básníku, který zůstal autoritou athénské scény až do své smrti (roku 406j5 př. n. 1.),* celkem osmnáct nebo dvacet nebo dokonce dvacet čtyři vítězství. K poctám na divadle přidali Athéňané i pocty občanské. V roce 443/2 př. n. I. byl Sofoklés jedním se správců pokladny athénského spolku. Za tzv. samské války v letech 443/1 byl spolu s Pe-rikleem jedním ze stratégů, nejvyšších vojenských činitelů ve státě. Tuto funkci zastával možná ještě jednou v roce 428 př. n. I. Několikrát snad působil jako vyslanec, jinak však své Athény nikdy neopouštěl a odmítal i lákavá pozvání e jiných obcí. V kritickém roce 411 př. h. I., kdy Athéňané ztratili téměř všechnu vojenskou sílu v dobrodružné výpravě na Sicílii, byl Sofoklés zvolen jedním z probulů, deseti občanů, jimž byly svěřeny mimořádné moci k záchraně státu. Občan Sofoklés nezůstal nic dlužen ani kultu. Byl knězem léčivého boha Halóna a v roce 420 př. n. I. měl asi z této funkce zvláštní úkol při zavádění kultu boha Asklépia do Athén. Nejvýznamnější osobnosti athénského politického a kul- * Sofoklés napsal celkem asi 120 dramat, x nichž pozdější školní potřeba vybrala soubor sedmi tragédií, které se ve středověkých opisech šachovaly do dnešní doby. KromS toho byla v moderní době objevena na papyru velká část salyrského dramatu Slídiči, které patří nejspíše do staršího období Sofokleovy tvorby. Chronologii Sofokleových kusů lze stanovit jen s jistou pravděpodobností: Aiás (snad 50. léta), Anligoné (snad rok 442 př. n. I.), Tráchiňanky (snad po roce 438 př. re. I.), Oidipús fcräl (asi mezi 430—425 př. n. L), Élektrá (snad roku 412/411 př. n. L), Filoktétés (roku 409 př. n. L), Oidipús na Kolónu uveden roku 401 př. n. I. básníkovým vnukem Sófokhem. PŘEDMLUVA 9 i j turního života počítaly Sofoklea mezi své přátele: konzerva- ci tivec Kimón i jeho odpůrce Periklés, filosof Archeláos a lí historik Hérodotos, mezi jehož dílem q dílem Sofokleovým j existují zřetelné styčné plochy. Jen jedna nebo dvě v podstatě 1 malé epizody nakrátko zadrhly Sofokleův život, plynoucí | v pohodě úspěchů. Když v roce 411 př. n. I. probulové pone- ;! dlouhém-působení dopomohli oligarchii v Athénách k moci, i povolala je brzy nato obnovená demokracie k zodpovědnosti. ■;[ Sofoklés byl po krátké obhajobě osvobozen. Prohlásil, Sene- ;j schvaloval, co se stalo, ale že nebyla lepší cesta. Stejně bez ;j následků skončila i druhá, ostatně pravděpodobně smyšlená jí historka. Syn Iofón obvinil prý starého básníka, že dává [ příliš přednost svému vnuku od nemanželského syna, který I byl miláčkem Sofoklea ve stáří. Iofón prý žádal, aby byl ! Sofoklés zbaven svéprávnosti. Básník prý tehdy přednesl { před shromážděním fratorů píseň ze své poslední tragédie ľ Oidipús na Kolónu, kterou právě psal, a dokázal tak, že f jeho duševní síly jsou neporušené. Oidipús na Kolonu byl í však uveden až po básníkově smrti. Nedlouho potom cha- ■j rakterizoval Frynichos, básník komedií, Sofoklea a jeho t život těmito slovy: „Šťastný Sofoklee, který jsi napsal tolik podivuhodných dramat a zemřels jako opravdu nadaný básník a požehnaný člověk, aniž bys poznal v životě něco zlého." V bodě, kdy biografický výklad přechází tradičně k výr \ kladu díla samého, zůstává historik bezradný před otazníkem, ' který nelze obejít. V kterém místě tohoto šťastného života, jak jej líčí jednomyslně antické prameny, vzklíčila ona tragika j lidského osudu, která drtí hrdiny i diváka Sofokleových il kusů? Byla to snad beznaděje tisíců za moru v Athénách, ! jehož hrůzu líčí tak působivě mladší básníkův současník Thúkýdidés? Avšak ani o Oidipovi králi, který patří mezi pozdější Sofokleova dramata, nevíme zcela jistě, zda vznikl alespoň částečně pod dojmem těchto dní či zda byl napsán i již dříve. Nebylo to tedy snad utrpení někoho z blízkých, které 10 PŘEDMLUVA otevřelo v. básníkovi propast bolesti a vytvořilo v něm schop- | nost vcítit se do nitra svých trpících hrdinů? „Iv šťastném í Sofokleovi musil být někde nemocný a běsnící Filoktétés," I prohlásil jeden moderní literární historik. Dilema však vy- I znívá do prázdna — starověk ani básníkovo dílo nedávají t Žádnou odpověď. . | Velmi spornou otázkou je i samotný obsah Sofokleova (-í díla. U části tragédií Aischylových a Euripidových lze dobře f vydělit hlavní ideu díla. U Sofoklea taková abstrakce není | možná nikdy. Každý pokus o oddetej^edsá^iebo-Jlmii^áj^-^ i kladníí&jnyšlenek areomeTiájt^So^Mefi^/e^o^wení. Zatím- I co u Aischyla a částečně i u Eurípida stojí postavy v posadí í základní myšlenky, u Sofoklea je naopak myšlenka vždy | nerozlučně propojena nejen s průběhem děje, ale i s charak- < i tery dramat. Je od nich neoddělitelná. Sofoklés nepřevzal J Širokou lyricko-dramatiekou stavbu trilogie, která byla chlou- j bou Aischylovou, ale psal, pokud víme, pouze jednotlivá | dramata. To mu umožnilo neustálé zaostřování světel na cha- j raktery ve vztahu k událostem na scéně. Své charaktery pro- j mýšlí Sofoklés s oblibou v kategoriíchjcor^gs^^tavíjproti } sobě nejen hlmnípostavy s postavan^e^iáodickými, jako í An^onu^^sm^wu. nebo Élektru s Chrýsothemidou,. ale i postavy hlavní: Oidipa s Kreontem, Iokastou a Teiřesiem, Antigonus^iyontem, Aianta s Odysseem, Neoptolema s Fi- loktétem a Odysseem atd. Způsob kontrastování je jdo. té mír-y | významný, že má vliv na stavbu celého dramatu. Oidipús j vstupuje ve vztah s ostatními velkými postavami průběžně j v celé řadě scén, starší kusy jsou stavěny na záMadTltoiurastu ústředního (Aids a Odysseu^TAnligoM'erKTeÓn,Déianěifa j aTIéraklés), který rozděluje zdánlivě drama na dvě části. | V Anúgojiě a v Tráchíňankách lze mluvit dokonce o tragédii \ dvou osob. Teprve Oidipús král je klasickou monolitní tra- j gédií, v níž centrální postava udává od začátku až do konce tempo a určuje vývoj děje. | PŘEDMLUVA 11 Role, kterou hraje charakter hrdinů u Sofoklea, by mohla vzbudit domněnku, že Sofokleovi jde především o studium charakterů. To by bylo mylné zúžení Sofokleovy tvorby. Sofokleovy charaktery jsou funkcemi hlubšího ..záměru.. Jejich prostřednictvím,.přímo z jejich vnitřní nutnosti a nikoliv zásahem vnějším se přirozeným způsobem prosazuje do průběhu drámatu neúprosná moc vyššího, řádu. Jaký však je tento řád, jaké jsou jeho zákony a nepřekro-: čitelné normy? Zde jsme u jedné z nejobňžnějších a nejspor-nějších otázek interpretace řecké tragédie. Cesta literárního historika se v tomto místě rozchází zcela s cestou kritika. Historik se tu musí oprostit od představ vlastních našemu myšlení a pozorně se začíst do řeči Sofoklea a jiných starých autorů. Tradičním způsobem je moc a funkce tohoto řádu ovládána bohy. Bez ohledu na to, zda na ně básník věří či nevěří! Starověké Řecko neznalo pevný náboženský systém. Řečtí bokové bývají symbolickými ochránci státních, rodových nebo jiných kolektivů. Jindy to bývají tradiční lokální božstva s tradičními lokálními kulty a omezenou funkcí. Jsou mocní a nesmrtelní. V žádném případě však nejsou mravními nebo jinými vzory pro člověka. Nejsou ani tvůrci světa. Sami byli stvořeni. Vyžadují nanejvýše úctu, nikoli však lásku člověka; ta by se v některých případech zdála dokonce nepřirozenou. Vztahbohů k tomuto světj^k^čltixěku _je_ ponechán volnému výkladu. Bohové mohli být chápáni jako záruky spravedlnosti ve světě. V opačném krajním případě byli chápáni jako nesmrtelné, blažené bytosti, .které se o. člověka a tento svět vůbec nestarají. Aischylos, který byl nesen nadšením prvních desetiletí mladé athénské demokracie a zápalem jejího boje za svobodu a nezávislost Řecka, přenesl optimismus těchto let i do svého zápasu o pojetí spravedlivého řádu, v němž původní vina v zřetězení dalších vin a utrpení je nevyhnutelně trestána božstvem. Teorie viny a s ní představa spravedlivéhjiJbožttvaj)šak u Sofokleových hrdinů 12 PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA 13 selhává, Osud nejtragičtějšího hrdiny, Oidipa, je dán předem, básník u něha vylučuje i tradiční metiv viny rodové. Nevinně trpí i Déianeira, Héráklés a Filoktétés. Vina Anti-gony je více než pochybnou. Kreón z Antigony je jen slabou oporou této teorie. Znamená to tedy, še Sofoklés se o smysl tohoto řádu nestará, že jen dává divákovi lekci o nicotnosti člověka, který je pouhou hříčkou v rukou nesmrtelných? Morální a lidské hodnoty, které v Sofokleových hrdinech triumfují, takovému pojetí odporují. Důležitým pojmem aischylovskě theodiceje je slovo diké. U Aischyla znamená „spravedlnost". Hybnou silou jejího naplnění je božstvo, v konečné instanci sám Zeus, Také Sofokleova dramata jsou procesem naplňování diké, U So-foklea se diké' naplňuje přirozeným způsobem v jednání hlavních postav. Božstvo stojí v tomto procesu zcela v pozadí, dává mu jen v každ^j^bl&ujtbecito je tu systémem lidského jednání, které má své zákony a jeho zákony podléhají řízení bohů, „Spravedlnost1'' není ovšem jediný a také ani původní význam slova diké. Diké může znamenat pouhý princip řádu, pravidelnosti, rovnováhy. Nemá nutně aspekt morální. Porušení řádu, rovnováhy vyžaduje nutně jeho obnovu bez ohledu na to, zda řád byl porušen vinou nebo neúmyslně. Tak je tomu u Sofoklea. Zabití Agamemnona a uchvácení jeho moci Aigisthem a Klytaimnéstrou bylo porušením řádu, rovnováhy, porušením diké. Jednání Élek-try a Oresta není proto pouhou mstou, je přirozeným návratem k řádu bez ohledu na to, že syn zabíjí vlastní matku. Oidipús se dopouští hrozných činů nevědomky, ale i on tím porušil řád světa. Jeho strašný pád je proto naplněním diké. Svět a život může být nesmírně krutý. Nemusí nabízet štěstí těm, kdo by si ho podle našeho mínění zasloužili, v jednotlivostech se nám může zdát zcela nespravedlivý, nemusí trestat podle našeho mínění přiměřeně lidsko chyby. Ale přece není tento svět podle Sofoklea doménou náhody, zvůle, kde lidské ctnosti nemají své místo. Je založen na jistém řádu, principu rovnováhy, která se vždy znovu obnovuje přirozeným chodem událostí. Přehlédnout celou stavbu tohoto uspořádání člověk nemůže. Mnohé mu zůstává utajeno, leccos se odkrývá až postupem času, třeba pozdním poznáním omylu. Ale přece není člověk zcela slepou součásti nepřehledného systému. Příklad Oidipa ukazuje, že rozum není vždy spolehlivým vodítkem, není vždy schopen opatřit člověka správným poznáním. Stejně i přílišná sebedůvěra, nepřiměřená sebejistota nebo i nestóudná troufalost jsou mylnými průvodci člověka a často pramenem jeho omylu. Pouze skromnost, čistota slov i činů, úcta před neměnnými nepsanými zákony, vědomí.si své „lidské dimenze" jsou hodnoty, které v tomto řádu přísluší člověku. Představě řádu univerza jako rovnováhy, jejíž porušení uvádí v pohyb nutnost vyrovnání, odpovídá v oblasti společenské organizace princip rovnováhy athénské demokracie,, která stíhá každé vybočení z mezí svého kolektivu rovných občanů. Je však uznání řádu a jeho božských zákonů, které nechávají trpět člověka bez viny nebo pouze proto, že nepochopil tajemnou řeč systému, rezignací básníka na odhalení principu spravedlnosti ve světovém dění, o které zápasil starší Aischylos? Nebo je v tragédiích Sofokleových hrdinů zašifrována kritika tohoto řádu a jeho ochránců? Athéna, v jejíchž rukách se druhý nejslavnější bojovník před Trójou Aiás přeměňuje v ubohou oběť vlastního pomatení, není právě božstvem, které by odpovídalo představám o bozích u některých jen málo starších současníků Sofokleových. Ale tento Aiás se nesmířil s rozhodnutím ostatních Reků a Athéna sama dává v závěru dramatu poučení o hranicích lidské moci. Ani Oidipús není zcela nevinný. Ve vrcholném bodu své mylné pouti za poznáním, když je již přesvědčen, že všechny věštby se mýlily, a kdy nevěda stojí na samém okraji hrozného srázu, jásá a vysmívá se slovům věštírny, když již 14 PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA 15 předtím urazil slepého věštce Teiresia. Stejně uráží Teiresia i Kreón v Antígoně a stejně i on v poslední minutě, než se spustí s přesností stroje zkáza, kterou si sám způsobil, míří sebevědomým rouháním k trůnu samotného Diá. Byla věštba, kterou Oidipús kdysi uslyšel v Delfách, osudným určením daným bohy, kterému se není mošno vyhnout? Anebo to bylo jen konstatování toho, co musilo zákonitě vyplynout z charakteru samotného hrdiny? Vlastnost, která žene Oidipa na jeho pouti velkého omylu, je síla jeho rozumové analýzy, jejíž pomocí řeší hádanku a získává trůn v Thébách, jeho sebejistota vládce, který se prosadil svými vlastními schopnostmi, jeho sebedůvěra, neohrožená vůle a víra v neomezenou sílu rozumu, kterým se chce dopátrat i příčin poslední překážky své šťastné vlády. Bylo zpozorováno, že jsou to vlastnosti, na kterých stavěli i noví učitelé moudrosti, sofisté, se svým učením o silné osobnosti, svou vírou v sílu rozumu a jeho kritiku, jíž rozleptávali tradiční eticko-nóbošenské vazby řeckého městského státu. Konflikt tradičních etických norem s relativitou hodnot, která byla důsledkem učení některých sofistů, zapustil Sqfoklés zřetelně do svého zpracování mythu o Fi-loktétovi. Selhání Odysseova plánu, který chce dosáhnout cíle jakýmikoliv prostředky, zřetelně ukazuje pozici, kterou Sofokléš v konfrontaci těchto dvou systémů zaujímal. Nade všemi problémy a otazníky, které se.kupí nad dílem Sofokleovým, stojí jedna hodnota, o níž bude mluvit shodně literární historik i literární kritik. Je to Sofokleův humanismus. Také toto slovo zná různé výklady. Připouští i zneužití. Mluvíme-li o humanismu díla Sofokleova, máme na mysli především dvě jeho stránky: Sofokleovo soucítění s údělem člověka a jeho obdiv k velikosti člověka, odkryň jeho vysokých hodnot v jeho zápase a utrpení. Odysseus, který odmítá vysmát se svému nepříteli Aiantovi, poznává v jeho údělu nakonec i kus údělu člověka vůbec a tím i svého vlastního. Ä v závěru dramatu překoná svým lidským činem zaslepenou nenávist Agamemnona a Meneláa. Také Antigoné je hnána láskou a odpuzována nenávistí. Vyjádřila to jasně: „Nezrodila jsem se k tomu, abych druhé nenáviděla, ale abych je milavala." Bolest nad utrpením Hérakleovým dojímá v Trá-chĺňankách Hylla k jediné výtce vůči bohům, kterou zaslechneme v celém díle Sofokleově. Pohled na trpícího Filoktéta pohne Neoptolema a probudí v něm všechny urozené stránky jeho povahy a svráň tak vývoj děje. Théseův soucit s osudem pronásledovaným, minulostí těžce poskvrněným cizincem otevře nakonec Oidipovi cestu do posvátného háje na Kolonu, aby tam došel posledního usmíření. Soucit s údělem Člověka není tedy u Sofoklea jen záležitostí verbální, ale přímo jednou z hnacích sil dramatického procesu. Stejně tak dynamickou silou Sofókleových tragédií je heroizace člověka v jeho nerovném zápase s nepHzníjosudu. "ZTkrve héroů je Aiás, který dovede do důsledků zásadutJíe-nelze-li se ctí Sít, jejii£^^^c£,e^půňL.g0niřít^Z téže krve je i Antigoné a Élektrá ve svém osamělém^bojí^ ' skosti nebo za naplnění tvrdé spravedlnosti proti zvůli samo-~~vlády. Všední lidské dimenze překračuje koneckonců i prostá, milující Déianeira ve svém tichém odchodu, když poznává svůj hrozný klam. Velký je i Neoptolemos ve svém přiznání se k omylu. Hérojská je celá Oidipova cesia omylu a jeho poznání. Sofokleovi tradiční hrdinové jsou memento, nastavující neuměřenému sebevědomí skromnější dimenze lidských možností. Jsou učebnicí sófrosyné, uměřenosd, rozumného poznání zdravé míry. Věčnou, aktuální hodnotou je pak^jse-jména Sofokleův humanismus, aktivní, hybná síla jeho tragédií, složená ze dvou momentů lásky k člověku: ze soucitu nad jeho údělem a z obdivu k jeho velikosti zároveň. Bořivoj Borecký POZNÁMKY 591 POZNÁMKY KANTIGONĚ 19 o hratřích — tj. o Eteokleovi a o Polyneikovi 20 dobrý Kreón — míněno ironicky —24 běloštítý argejský voj — argejské vojsko bylo podle tradice opatřeno bflýnirštíty 24 přílbice s chocholem z žíní— na přilbicích vojáků byly upevněny chocholy z koňských Ěíňí 24 vzdorný drak — tím je míněno thébské vojsko; drak je přirozený protivník orla, k němuž básník přirovnává argejské vojsko 25 ohněnoě —tj. Kapaneus, jeden ze sedmi argejských vůdců. Vychloubal se, že zničí město i proti vůli Diově; na svém Štíte měl obraz muže mávajícího pochodní s nápisem „zapálím město" 25 svou zbroj tu Vítězi Diovi nechalo v daň — ukořistěnou zbroj nepřátel obětovali Thébané Diovi jako trofej 25 krom neštastných bratří — oba bratři padli, proto nemohl žádný z nich obětovat Diovi zbroj svého protivníka 26 dle práva příbuzenství — po smrti Oidipových synů zdědil vladařskou moc Kreůn jako nejbližší příbuzný muž 30 prstí vyprahlou je posypal — u Řeků bylo posvátným zákonem posypat nepohřbenou mrtvolu aspoň prstí, aby nebožtík v podsvětí došel pokoje 31 byl každý hotov zdvíhat žhavý kov — na' důkaz své neviny v přestoupení Kreontbva příkazu 32 potřásali skrytě hlavami -— obrazné přirovnám k tažným zvířatům, která potřásáním se hledí zbavit obtížného jha 33 má-li mínění tak klamné Slovek, jenž si umínil — hlídač vtipkuje se slovem „mínit" v duchu tehdejších gramatických snah 37 trojí oběť ulévá — úlitba vody, mléka a medu (příp. oleje nebo krve obětních zvířat) byla obvyklá oběť zesnulým 38 milé své — hlídač býl zřejmě předtím otrokem v domě Oidipově 44 tys těm vděk činit chtěla, oněm já — tj- ty ses chtěla zavděčit Kreontovi, já Polyneikovi a bohům v podsvětí 46 poslední ted již ratolest — Antigoné 53 zemrouc kohos usmrtí — Haimón tak naznačuje svůj úmysl, že rovněž ukončí svůj život 55 jen cá bych usel hříchu — těm, kdo byli odsouzeni k pohřbení zaživa, bylo zvykem dát do hrobu trochu pokrmů, neboť bylo pokládáno za hřích usmrtit odsouzence hladem 592 POZNÁMKY 56 žalostná jmrt kdys postihla... Niobu — poněvadž se Niobe posmívala bohyni Léto, že má jen dvě děti, Apollóna a Arte-midu, usmrtil Apollón svými šípy jejích sedm synů a Artemis, jejích sedm dcer; Níobé byla Diem proměněna v kámen, který stále prolévá slzy 57 z bohů vzešla — Niobe byla dcera Tantalova, vnučka Diova 58 jak záhubný byl sňatek tvůj — Polyneíkés se oženil s dcerou argejského krále Adráata a tím jej pohnul k výpravě „sedmi proti Thébám" 60 poslední potomek — sestru Isménu pokládá Ántigoné za nehodnou jejich rodu, proto k ní nepřihlíží 61 Danau půvabnou — Danaé byla dcerou argejského krále Akri-sia; ten byl věštbou varován, že bude usmrcen svým vnukem, proto dal dceru uzavřít do komnaty pobité kovovými deskami; Zeus k ní však pronikl v podobě zlatého deště a zplodil s ní Persea 61 prchlivý Lykúrgos — thrácký král Lykúrgos byl potrestán pro urážky boha Dionýsa šílenstvím a roztrhán divokými koni v pohoří Pangaion 61 mainad orgie ■— bujné slavnosti rozjarených žen oslavujících za svitu pochodní tancem a zpěvy boha Dionýsa 62 tuk rozpouštěl se — jako zápalné oběti byly kladeny na oltáře bohů dobytčí kýty obalené obvykle dvojí vrstvou tuku 67 a rychle na tu pláii — tím Kreón míní pláň, na které ležela mrtvola Polyneikova, kde měli sluhové připravit dříví k jejímu spálení 67 Ó 6ože přehojných jmen — jedná se o boha Dionýsa, který byl nazýván též Bakchos nebo Iakchos 67 chloubo thébské Semely — Semélé, dcera thébského krále Kad- ma, byla milenkou Diovou a matkou boha Dionýsa 67 nad slavnou íkarskou zemí — jedná se o attický kraj, kde podle pověsti byla zasazena první réva a kde byl zaveden kult boha Bakcha 68 hostinný úval poutnické Démétry —■ eleusínské údolí v západní Attice, kam se scházelo každoročně mnoho poutníků, aby uctili bohyni Démétru 68 proud... isménský — Isménos je řeka v Thébách 68 sané kde setba vzešla zhoubná^— narážka na báji, podle níž Kadmos, když přišel do thébské země, usmrtil saň a zasel do . země její zuby; z nich vyrostli ozbrojenci, kteří se navzájem pobili až napět, od nichž pak odvozovalo svůj původ pět šlechtických rodů v Thébách-68 dvojhlavý Parnasu vrch, jenž... pochodní je pln — na obou vrcholcích hory Parnásos prý slavil Bakchos s družinou bak-chantek v noci své reje za svitu pochodní POZNÁMKY 593 68 kastalské zřídlo — kastalský pramen vytékal z Parnasu 68 kárycké nymfy — nymfy, sídlící v kórycké jeskyni na Parnasu, které se též účastnily bakchických rejů 68 Úbočí nýských hor — Nýsa je hora na Euboji, kde byl Bakchos podle pověsti vychován a kde rád prodléval 68 přes... průliv mořský — tím je míněn průliv mezi Euboiou a pevninou 68 vůdce sboru hvězd — Řekové se ve své obrazotvornosti domnívali, že se i hvězdy účastní bakchických rejů a tvoří nebeský sbor . 71 na haluzích Čerstvých — obvykle se ke spálení mrtvol užívalo haluzí _qliyy_^ __ ^ 71 kámen odvalte — hrobkaTTtde bylä^Äntigoné-uzavrena^-byla nejspíše kamenná stavba, rodinná hrobka zasypaná zemí; vcházelo se do ní dlouhou chodbou, jejíž vchod byl uzavřen velkým pohyblivým kamenem 75 Megareův los — Mégareus, syn Kreonta a Eurydiky, se v boji dobrovolně obětoval za záchranu vlastí K ÉLEKTŘE 81 starý Argos — město v Argolidě nad řekou ínachem 81 kraj ínachovny — Inachovna je dcera mytického argejského vládce ínacha íó; podle báje se do ní zamiloval Zeus a žárlivá Héra proměnila dívku v krávu a seslala na ni střeěka; sílená ló před ním prchala ze země do země, až konečné došla klidu v Egyptě, kde opět nabyla lidské podoby, porodila Diovi Epafa a byla uctívána jako bohyně Isis 81 boha vlkobijce... lycký trh — lyeký trh bylo hlavní náměstí v Argu s chrámem Apollóna Lykeia, boha Bvětla; toto Apolló-novo příjmení bylo vykládáno různě; Sofoklés je uvádí v souvislost se slovem lykos (vlk), čímž má zřejmě na mysli kult Apollóna jako ochránce stád 81 Pelopovcu dům — palác Agamemnona, potomka Pelopova 82 fócký Fanoteus — Fanoteus, vládce ve Fókidě, byl bratr krís-kého vládce Krísa; Krísův syn Strofios měl za manželku Aga-memnonovu sestru; k němu byl přiveden Orestes a s jeho synem Pyladem uzavřel věrné přátelství; poněvadž Strofios a Fanoteus byli podle pověsti nepřátelé, učinil Sofoklés Fa-notea spojencem Aigisthovým 82 při pýthijských závodech — byly to všeřecké hry pořádané ke cti boha Apollóna při jeho svatyni v Delfách počátkem září ve třetím roce každé olympiády; podle tradice byly založeny Apollónem na památku jeho vítězství nad drakem Pythonem; básník se však zde dopouští anaohronismu, nebof tyto závody byly zavedeny teprve r. 586 př. n. I. 594 POZNÁMKY POZNÁMKY 595 83 úlitbou teď uctíine a zdobou ustřiženou z hlavy mé — úlitba mléka, vína, medu a ustřižená kadeř byla obvyklá oběť, kterou Rekové kladli na hrob zemřelým 8 3 mudrce, jak naoko a slovy zmírají ~- Orestes má patrně na mysli Odyssea, který byl dlouho pokládán za mrtvého, než se vrátil zpět z Tróje; nebo tím básník míní (dopouštěje se anachronis-mu) Pythagora, který dal prý o sobě rozhlásit, že zemřel, a když se vrátil, zpět ze svého úkrytu, hlásal úspěšně nauku o převtělování duší, kterou si prý v podsvětí sám ověřil 84 O světlo ty ctné a vzduchu — Élektra svěřuje své nářky světlu (aithéru) a vzduchu; dávní lidé se domnívali, že nad vzduchovou vrstvou je vrstva aithéru, sídlo všeho světla 84 mých nočních „veselic" strast — Éléktra nazývá s trpkou ironií své noční nářky „veselicemi" (v orig. pannychídami, tj. slavnostmi, které byly slaveny po celou noc na počest bohů Dionýsa a Démétry) 84 Arés... neslavil kvaš — Agamemnón nepadl hrdinně v boji, ale byl potupně zavražděn 85 ó podsvětní Herme — bůh Hermes, posel bohů, provázel do podsvětí duše zemřelých 85 Kletbo ty ctná — Kletba je bohyně provázející Lítice, bohyně pomsty 86 slavíka, posla ío Diodo ■— slavík oznamuje jaro, a proto je nazývám poslem Dia, který je vládcem ročních období 86 Zelíť on Itya — básník zde naráží na báji o Prokně, dceři athénského krále Pandíona, manželce thráckého krále Térea; jejich synem byl Itys; Téreus znásilnil Prokninu sestru Filo-mélu, a aby ho neprozradila, vyřízl jí jazyk; Filqmélé však vetkala příběh do látky a poslala ji sestře; Prokné usmrtila ze msty svého syna Itya a předložila ho jako pokrm Téreovi; ten to však poznal a chtěl se sestrám pomstít; Zeus proměnil všechny tři v ptáky: Térea v dudka, Filomélu ve vlaštovku a Proknu v slavíka 9.1 co bohům spásy oběi měsíční — Klytaiméstra pořádala pravidelně každý měsíc v úmrtní den svého manžela slavnost k poctě bohů Dia, ApoHona a Artemidy, aby je tím usmířila. Slavnost nazývala „hodem Agamemnonovým". Ta slova byla u Řeků příslovečná, užívalo se jich o těch, kdo hodovali na vlastní záhubu 94 ty patříš otci — ve starém věku byl spor o úlohu otce a matky při genezi dítěte. V V. stol. př. n. 1.' se domníval filosof Anaxa-gorás, že muž dává símě, vlastní základ plodu, kdežto matka mu jen poskytuje místo a výživu. Mravní důsledek tohoto mínění je, žé dítě náleží větším právem otci než matce a že děti mají více dbát otce 95 lsc-li se jak zavděčovat mrtvým pod zemí — podle panujícího mínění necítí mrtví ani radosti, aiii bolesti 99 když zjevovala slunci ten svůj sen — věřilo se totiž, že oznámením zlého snu bohu slunce se zabraňuje jeho splnění 100 zohaven jak nepfítel — podle pověry bylo třeba k usmíření viny spáchané úkladnou vraždou utnout mrtvému údy a uvázat mu je pod paždí, aby se nemohl pomstít 100 skvrny krvavé... mu o vlas otřela — zakrvácenou zhraň otřela Klytaiméstra o jeho vlasy 100 kadeř prosebnou — kadeř, kterou prosebníci kladou v oběť na hrob svých zesnulých příbuzných 101 Diké, -pomstu-věštící----bohyně spravedlnosti-hájí-také práva zesnulých 102 krokem nohou kovových — Řekové se domnívali, že nohy Lític se při pronásledování zločinců nikdy neunaví, jako by byly z kovu 102 Pelopovy dávné závody — Pelops, syn Tantalův, se ucházel o Hippodameiu, dceru krále Oinomaa v Élidě, jemuž bylo věštěno, že bude usmrcen svým zetěm; proto vyzýval Oino-maos každého nápadníka své dcery k závodu v jízdě na voze, neboť pomocí svých rychlých koní darovaných bohem Areem nad každým zvítězil a usmrtil ho; Pelops však podplatil Oino-maova vozataje Myrtila, aby vyměnil kovové zákolníky na králově voze za voskové, a Oinomas se zabil. Pelops tak zvítězil }a získal Hippodameiu za ženu; při návratu do Lýdie svrhl Pelops Myrtila ze skály do moře, aby se zbavil svědka svého podvodu; Myrtilos proklel před smrtí Pelopa i celý jeho rod 103 tvou rodnou sestru obětovat bohům — tj. ífigcncm 103 jimž k vůli se ta plavba konala — Meneláos podnikl výpravu do Tróje proto, aby získal zpět svoji choť Helenu unesenou Paridem 104 když upoutala větry v Aulidě — řecké vojsko se před odplutím do Tróje shromáždilo v Aulidě a vyčkávalo příhodných větrů 107 buď zticha — při obětních obřadech bylo nutno zachovávat posvátné mlčení, aby nebyly rušeny žádným zlověstným slovem, třeba i nevědomky proneseným 108 lycký vladaři — Apollón zvaný Lykeios byl ochráncem Argu 111 Libyové — pův. název pro obyvatele Libye, potom pro Afričany vůbec 111 správci čtyřspreSních vozů — k závodním vozům byli připřaže-ni čtyři koně; dva prostřední táhli za společné jho^ které bylo připojeno k oji a připevněno k šíji koní, druzí dva poboční koně měli každý zvláštní jhd, které nebylo připevněno k oji, nýbrž postraňky k oblině vozu 111 Magnéian — obyvatel thesaalské krajiny Magnesie 596 POZNÁMKY POZNÁMKY 597 111 Ainián — příslušník ainiánského kmene sídlícího severozápadně od krajiny mäligké 111 náruěáka popouštěl a podsedního pevně zdržoval — při závodech se jezdilo směrem vlevo, takže vozataj musel pravému postrannímu koni, který běžel kolem sloupu větším obloukem, uzdu povolit a levého postranního koně naopak pevně přidržet, aby objel sloup bez nehody 112 s vozem Buriana — Barčan je obyvatel města Barké v Libyi 112 on mít pouštěl uzdu — Orestes v zatáčce kolem sloupu pustil přitaženou uzdu levého koně dříve, než měl, takže kůň jel příliš vpravo a kolo vozu zavadilo o cílový sloup 116 kde jsou... Diovy blesky, kde Hélios zářný — Diovy blesky a bůh slunce, který vše vidí, mají přispět k potrestání zločinců 117 byl sklácen v hrob... Amfiaráos osidlem choti, ze zlata skutým — věštce Amfiaráa přinutila jeho manželka Erifýla, podplacená drahocenným šperkem od Polyneika, k účasti na výpravě „sedmi proti Thébám"; po porážce vojska propadl se hrdina na Diův rozkaz i se svým vozem do podsvětí; i tam si podržel svou duševní bíIu, prostřednictvím svého Byna potrestal manželku; sbor připomíná Élektře jeho osud, aby jí dal naději, že i Agamemnón může zařídit potrestání svých vrahů 120 zřím čerstvé proudy mléka —jedná se o úlitbu na počest mrtvého 129 hle ve výši ty rozumné ptáky — totiž čápy 129 synům Átrea — tj. Agamemnonovi 130 zhubí-li ty dvě řítíce — tj. Klytaiméstru a Aigistha 140 Ó, slyš mne, Artemis — Élektrá jako panna vzývá panenskou bohyni Artemidu 144 to, co nikdo v domě ni neodmítne, ni rád nepřijme — pod těmito slovy lze rozumět přinášenou urnu b popelem, Élektrá má však zřejmě na mysli plánovanou pomstu 147 c s mnoha ještě zkušenějšími — tím jsou míněni ozbrojení společníci Aigistha, které by povolal na pomoc 147 Arés, soptě krev —■ sbor má na mysli budoucí vraždu 147 feny nechybné — tj. Erínye 153 Pohled naň je luze žalostný — Élektrá tím naráží na budoucí osud Aigistha, který ovšem chápe tato slova jinak 155 předhod hrobařům, jichž hoden je — tj. napospas psům a dravým ptákům 156 otcovým umem se nepyšniš — narážka na to, že Orestův otec Agamemnón upadl do léčky, aniž něco tušil KE KRÁLI OIDIPOVI 159 s ratolestí stužkou věnčenou — prosebníci kladli na oltář bohů vavřínové nebo olivové ratolesti, ovinuté stužkami vlny, a po vyalysení prosby je opět brali zpět 159 u věstního krbu Foibova — tj. Apollónova 160 krutá Sjinx — Sfinx byla nestvůra s hlavou ženy a okřídleným lvím tělem; seděla na skále před Thébami a dávala kolemjdoucím tuto hádanku: „Co chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?'* Kdo neuhodl, toho usmrtila; Oidipús uhodl, že je to člověk, jenž jako dítě leze po čtyřech, jako muž chodí po dvou a ve stáří o holi; nato se Sfinx vrhla ze skály do propasti 162 sic by mu vavřín hlavu nezdobil — ti, kteří obdrželi příznivou věštba,' vraceli] se domů ověnčeni posvátnou vavřínovou ratolestí 163 sám jsem ho nezřel již — Oidipús neví, že nevědomky svého otce Láia usmrtil 164 zlato odtud pomáhalo — Oidipús se domníval, že vrah byl najat zá peníze někým z Théb 166 Zvěsti ty Diova —sbor má na mysli věštbu Apollóna, syna Diova, který dává věštby z příkazů svého otce Dia, vládce lidských osudů 166 ó Paiáne — Paián (= hojitel, spasitel) — časté příjmení dávané Apollónovi jakožto bohu lékařství 166 jež na thébském náměstí trůníš — Artemis měla chrám na náměstí 166 i dříve... smrti jste zhasili plamen — tím míní sbor Sfingu, kterou Oidipús s přispěním bohů zahubil 166 na západ k Hadovu břehu — Řekové si představovali sídlo boha Háda na západě 167 A Area — zde to znamená mor 167 k podmořské Amfitrítě — tato bohyně sídlila ve Středozemním _ moři 167 'na výspy thrácké — tj. na pobřeží Černého moře 167 s ohnivou září plamennou — tím jsou míněny hořící pochodně, s nimiž byla Artemis také někdy zobrazována 167 Se zlatým vínkem na hlavě — Bakchos měl kadeře svázány zlatou stužkou 167 planoucí pochodní — Bakcha si představovali Řekové často b pochodní, za jejíhož Bvitu konal své reje na hoře Parnasu 168 delfský bůh — tj. Apollón 168 svaté vodě úěasti mu přát — účastníci obětí bývali kropeni vodou, která byla posvěcena tím, že do ní ponořili hořící haluz z obětního oltáře 175 ty synu noci — narážka na věštcovu slepotu 176 ani ptáci •— tj. věštba podle letu ptáků 176 „nevědomý" Oidipús — tento výraz má v Oidípových ústech 598 POZNÁMKY POZNÁMKY 599 177 177 178 178 178 179 189 194 199 200 200 200 200 200 201 203 203 208 210 212 212 dvojí smysl: jednak nevědomý ve věšteckém umění, což myslí Oidipús, jednak nevědomý svých čimi jsi protivný svým drahým — tj. Láiovi a Iokasté pak do tmy bvdeš zřít — Teiresiás předvídá oslepení Oidipovo Den dnešní zplodí tě i zahladí — tj. dnes se dozvíš o svých rodičích a zároveň se oslepíš nejlepších jich luštitelem — Teiresiás naráží na Oidipovo vychloubání, jak rozluštil hádanku Sfingy ono Štěstí byl tvůj hrob — rozluštění hádanky a sňatek s Io- kastou byly příčinou Oidipovy budoucí zkázy Host cizí, zdá se — Oidipús se domníval (a i všichni ostatní byli toho mínění), že pochází z Korintu Bud svědkem mi Ilélios — bůh slunce, který vše vidí a slyší, byl často vzýván za svědka tou strašnou kletbou — kletbou týkající se vraha Láiova Oidipús začíná tušit, že je vrahem Láiovým, ale ještě neví^ že to byl jeho otec svaté nadpozemské řády — podle představ Řeků jsou božského původu a vznášejí se nad zemí nač mám tančili bokům — tím je míněn tanec k oslavě bohů jako projev zbožnosti země kde svatý střed — v nepřístupné části Apollónovy svatyně v Delfách byl podle víry Řeků střed světa vyznačený polo-kulovitým kamenem, který je nyní umístěn v delfském muzeu do chrámu obského — ve fóckém městě Aby (rec. Abai) byl Apollónův chrám a věštírna, podle pověsti starší než věštírna v Delfách k olympijské výšine — v Olympii byla prastará věštírna Diova s vínky zde — jako prosebnice dle toho, co již bylo, to, co jest — Iokasté se domnívá, že se první věštba nevyplnila, a proto že se není třeba obávat ani splnění druhé věštby slavné boží věštby — Iokasté stále ironicky zlehčuje božské věštby dbát... ptáků křičících — tj. věštby podle letu ptáků, jak ji prováděl i Teiresiás podle toho byl jsi nazván té$ — Oidipús znamená „s opuchlýma nohama" Nač se ptáš po tom ? — Iokasté začíná tušit strašnou pravdu, a snaží se proto Oidipa odvrátit od dalšího pátrání Jestliže prorocký mám zrak — sbor v radostné náladě se domnívá, že Oidipús je synem některého boha sídlícího na hoře Kit-hairónu kyllénský Hermes — Hermes byl uctíván na vrcholku hory Kyllény v Arkadii, kde se narodil 212 Já se s ním posud nikdy nesetkal — Oidipús netuší, že hledaný pastýř je muž, který byl účastníkem Láiovy vraždy na rozcestí 213 byl jsem zrozen v domě — otroci, kteří se narodili V pánově domě, měli lepší postavění než otroci koupení 219 který slavně zasáhl cíl —' sbor přirovnává Oidipa ke střelci, který na závodech zvítězil 219 pannu nestvůrmm — Sfingu 221 jichž plodem zhynul sám — Láios byl zavražděn vlastním synem 221 těch však, po kterých jsem... toužil — tj. rodiče; Oidipús myslí ňa setkání s nimi na onom světě 223 s MerdiTliení^rak ni sluch — tjV^Tevídanou a neslýchanou 223 nad dvojím lkát zlem — tj. nad tělesnými bolestmi i had duševními útrapami z prožitých událostí 225 jak na otce bych mohl pohlédnout—-Oidipús věří podle obvyklých představ, že duše v podsvětí podržují svou podobu, jako měli zaživa 227 ni světlo, sem, ni voda posvátná — tyto posvátné živly hříšník svou přítomností poskvrňuje 227 po tobě je strážcem otčiny — Oidipovi synové Eteoklés a Po-lyneikés byli ještě nezletilí, takže se nemohli ujmout vlády 228 tii v domě pochovej si — Oidipús se hrozí vyslovit matčino jméno 230 bez mužů a. dítek zajdete — Řekové považovali za neštěstí, jestliže se dívka neprovdala 231 co bůh má dát — tj. co může určit jen Apollón svou věštbou K OIDIPOVI NA KOLÓNU 239 240 240 240 240 242 250 dcery Země a boha Tmy — tj. Erínye, Lítice nad ním Poseidon... má moc — Poseidon byl ochranným bohem kolónského okrsku Titán Prométheus —: Titány sé nazývá nej starší pokolení bohů; Prométheus byl též ochranným bohem kolónského okrsku prahem kovovým — název určitého místa kolónského okrsku, Itde byly kovové schody, kudy se podle bájí vcházelo do podsvětí je Athén oporou — severní část Athén spočívala prý na stejném skalnatém zakladu jako předtím uvedené místo po... mocné Palladé — Pallas Athéna měla ve zvláštní oblibě hlavní město Attiky, které dostalo po ní jméno když někdo oplácí křivdu — sbor přislíbil Oidipovi pomoc v přesvědčení o jeho nevině, poněvadž se však ukázalo, že 600 POZNÁMKY Oidipús je zločincem, odvolává svůj slib a vybízí jej k odchodu 258 když nebudou zde uctívat tvůj hrob — Thébané měli uctíváním Oidipova hrobu odčinit svou vinu a získat vítězství v nastávajícím boji 261 jsou měsidla tam — tj. nádoby připravené k přinášení obětí 262 snítkami, či služkou víny — nádoby, určené k posvátným účelům, byly zdobeny olivovými ratolestmi nebo vlněnými stužkami 263 Jak Laskavými zvemje „Laskavé" je český překlad usmíře-- ných bohyní pomBty Erínyí, v orig. Eumenid (1. p. Eume- nides) 265 moje vina dvojitá — Oidipovy dcery se zrodily z hříšného manželství a spolu s Oidipem byly stiženy kletbou 268 v cizině i já byl vychován — Théseus byl vychován u svého děda Pitthea v Troizéně 271 Jak mezi mnou a jimi hořkost vznikla by? — Oidipús, kterého Isméné seznámila b událostmi v Thébách, rozvádí možnost budoucího konfliktu mezi oběma městy 274 se... moře zjeví jako velké, nesplavně — daleká a nebezpečná cesta z Théb do Athén je zde metaforicky naznačena nesplav-ným mořem 274 v nejkrásnější zem — tj. do Attiky 275 provázen hloučkem božských pěstounek •— Bakchos byl podle pověsti vychován nymfami na hoře Nýse 275 mocné bohyně —■ tj. Démétér a její dcera Persefoné 275 Afrodite, zlatou uzdu držící — Afrodite jezdí ráda se spřežením opatřeným zlatou uzdou 275 ani Asie, ani... Peloponnésos — těmito názvy zde označuje básník východní a západní kraje 275 roste,.. nikým nepěstěn — posvátná oliva, dar Athénin, stála na Akropoli a rostla prý sama od Bcbc a nikdo ji nemohl zničit; od tohoto stromu pocházely i ostatní olivy kolem Athén 275 muž mladý — tj, Xerxés; za války s ním byla oliva spálena, ale opět vypučela 275 letitý náčelník — tímto označením je míněn spartský král Archidámos, který ze strachu před hněvem Athény posvátnou olivu ušetřil 276 dar boha mocného — podle pověsti daroval bůh Poseidon obyvatelům Attiky koně a naučil je plavbě po moři 285 tys... mi vzal i slabé oko —- Kreón odvedl Oidipovi dceru Antigonu, která ho provázela, když byl oslepen 287 jediné dvě dítky ■.— tj. Antigonu a Isménu; k nepřítomným synům Eteokleovi a Polyneikovi Oidipús nepřihlíží 289 mým příbuzným — Kreón byl strýcem Antigony a Ismény POZNÁMKY 601 289 soud... nejvyŠší — tím je míněn nejvyšší hrdelní soud v Athénách, který zasedal na Areopagu (tj. na Areově pahorku) 292 při pýthijském chrámu — severozápadně od Athén byl Apolló-nův chrám zvaný Pýtbion 292 na břehu, jež září světlem pochodni — tj, na eleusínském pobřeží, kde za svitu pochodní byly konány tajné náboženské obřady (tzv. mystéria) na počest bohyň Démétry a Persefony 292 vznešeně dvě bohyně — tj. Démétér a Persefoné 292 zlatý klič — symbol mlčení o tajných obřadech 292 knězi Eumolpovci — tj. příslušníku Eumolpova rodu; praotec rodu Eumolpos byl zakladatelem eleusínských mystérií 293 dvě sestry neprovdané -— tj, Antigoné a Isméné 293 k skále sněhemTkryté — tím asi Básník míhíniěkterou část severního pohoří Aigalia 293 k pastvinám niv oitských — tj. ležících pod pohořím Oité 300 aí nikdo není pánem mého života — Oidipús se obává, že jeho syn Polyneikés jej bude chtít násilím odvést s sebou 301 z pobřeží půlnočních temnot — ze severu; podle mínění Řeků panovala na horách v severní Skythii stálá temnota 303 stal se Adrástovým zetěm — Polyneikés se oženil s Argeií, dcerou argejského krále Adrásta 303 v celé zemi apijskĚ — apijskou zemí se nazýval Peloponnésos 304 Arkád,.. Parihenopaios — syn arkadské bohyně Atalanty a j e-jflio manžela Meilanióna, kterému se podařilo předstihnout Atalantu v běhu a získat tak její ruku 304 zván po matce, jež dlouho pannou byla — „parthenos" řecky panna 304 při pramenech ...tě prosím — Polyneikés má na mysli prameny a řeky své vlasti, které byly považovány za posvátné ' 306 i tato božstva volám — Erínye 309 znovu zlo mě těžké postihlo — ze hřmění soudí sbor, že bohové neschvalují, jak Oidipa laskavě přijali 314 . mrtvých bohyně ■— tj. Persefoné, manželka Hadova, nazývaná též podsvětní bohyně 315 Bohyně pochmurné říše — tj. Erínye 316 kde Tkéseus... si s druhem Peirithoem věrnost přísahal — nedaleko oné kotliny sestoupili prý do podsvětí dva nerozluční přátelé Théseus a Peiriťhoos, aby odtud odnesli Hadovu manželku Persefonu; nezdařilo se jim to a byli Hadem připoutáni ke kamenným křeslům. Teprve Héraklés později Thésea (nebo snad oba) osvobodil 316 Zeus podsvětní ■— Hádés 325 Diův Horkos — „horkos" = přísaha; zde je zosobnění míněn bůh přísah, syn Eridin, pomocník nejvyššího boha Dia 602 POZNÁMKY POZNÁMKY 603 K FILOKTÉTOVI 329 Poiantova syna — tj. Filoktéta 329 vládcove... dali k tomu príkaz — Agamemnón a Mcneláos 329 dotknout se žertcv — při obětních slavnostech museli všichni přítomní zachovávat hluboké ticho a především se vyvarovat takových zvuků, které by mohly bohy pohněvat 329 s dvojím otvorem — jeden otvor byl obrácen k východu, druhý k západu, takže slunce svítilo do jeskyně ráno i odpoledne 331 všechny Argejce — Argejci byl všeobecný název pro Řeky 332 Když luk mu nevesmem — podle Helénovy věštby mohli Řekové dobýt Tróje (Dardanovy říše) jen s přispěním Neopto-lema a Filoktéta, který měl Hérakleův luk 332 nebyl vázán přísahou — jako byli uchazeči o Helenu, kteří museli jít Meueláovi na pomoc, a proto se mohl od Tróje vzdálit, kdykoli chtěl;. Neoptolemos se také neúčastnil první výpravy, při níž byl Filoktétés zanechán na ostrově Lémnu 334 dřív jste říkali — (když jste mne odváděli ze Skýru, mého domova, na výpravu k Tróji) 335 Istný Hermes — bůh Hermes bývá průvodcem při dobrodružných podnicích, zvláště takových, při nichž je třeba chytrosti 335 Pallas Vítězná—> Níké, protože přemohla Giganty 335 město své—Athény 335 co mám smlcet, nebo co říci — sbor se ptá pln obav Neoptole-ma, jak má mluvit, aby nevzbudil podezření nedůvěřivého Filoktéta 335 odvěká moc — moc a královskou vládu zdědil Neoptolemos po svých předcích Péleovi a Achilleovi 337 Chrýsou ukrutnou — na ostrově Chrýse uštkl Filoktéta had 340 Vždyí jsi na lod s námi nevstoupil — Neoptolemos připlul k Tróji teprve po smrti svého otce Achillea na vyzvání krále Odyssea 340 vládce Kefalléňanů -— Odysseus; Kefalléňané měli pověst podvodných obchodníků a námořních lupičů 344 s lodí pestře zdobenou —- tj. slavnostně vyzdobenou, aby tím spíše pohnuli Neoptolema k odjezdu 344 pěstoun mélio otce —- Achilleovým pěstounem byl Foiníx 345 Všeživná Gáio — Gáia (Země) se zde" ztotožňuje s Bheiou (jejímž synem byl Zeus) a dále a Kybelou (vznešenou matkou — Magna Mater), vzývanou ve fŕyžských a lýdských horách na ostrově Lémnu "~ 346 Týdeův syn — Diomédés, který s Odysseem vynesl Filoktéta , z lodi na Lémnos 346 ni Sisyfův — Sisyfovým synem byl potupně nazýván Odysseus; otec Odysseův Láertés prý koupil od Sisyfa milenku Anti-keiu, když už byla těhotná 355 otec jeho kdys — opět je míněn Sisyfos. Ten, když umíral, přikázal manželce, aby ho nepohřbila. Když se tak stalo, vyžádal si na Hadovi, aby se směl vrátit na svět a potrestat manželku. Do podsvětí nazpět se mu však nechtělo, Hermes ho musel odvést násilím 358 k lůžku Diovu — Ixíón zahořel láskou k Diově manželce Héře; Zeus mu nastavil její obraz vytvořený z mraku a Ixíón ho objal. Za svou opovážlivost byl svržen do podsvětí a vpleten do kola, které se neustále otáčelo 363 Pros... Závist pokorně — Filoktétés se má poklonit Závisti jako božstvu, protože má Héráklěůvnúk, který ho~bvóu: žá-zračnou mocí povznáší nad smrtelníky, a tím vzbuzuje závist bohů 363 vládce s Ithaky — Odysseus 364 ohněm Lémnejským— míněn je oheň, který vyrážel ze sopky Mosychlu na Lémnu; tato sopka chrlila ve starých dobách oheň tak silně, že každý velký oheň Byl nazýván Lémnejským 367 bůh... přikázal přivést — Apollón 376 lstí a násilím donucen — Odysseovi se nechtělo do trójské války, proto se stavěl šíleným, ale prozradil se, když Pala-médés chtěl naoko zahubit Odysseova syna Téiemacha; proto musel splnit přísahu a jít hájit Helenina manžela Meneláa 384 posvátný svůj tok — je míněna řeka Spercheios 392 s lékaři — rozumí se Macháón a Podaleirios, syttové Asklépia 397 padnout podruhé — poprvé dobyl Tróje Héraklés společně s Péleem a Telamónem, když tam vládl král Láomedón 397 chrámy... mějte v úctě — zřejmě je tu narážka na pověst, podle níž Neoptolemos po dobytí města usmrtil krále Priama u Diova oltáře; za to byl později zavražděn v Delfách 398 Hermův pahorek — Hermovi byl zasvěcen jeden vrch na ostrově Lémnu, kde býval tento bůh obzvláště uctíván 398 zdroji od Foiba — je míněn Lycký pramen, který dal Filokté-tovi Apollón Lykios K TRÁCHÍŇANKÁM 403 syn Alkménin ,a Diův — Héraklés 403 kdo... se d^val na ten boj — na zápasu bylo přítomno mnoho diváků, kteří seděli kolem v kruhu 404 u přítele — u krále Kéýka (1. p. Kéýx) 404 destičku — s písemnými příkazy Héraklea; její bližší obsah vyloží Déianeira později 604 POZNÁMKY POZNÁMKY 605 405 lýdské ženě — lýdské královně Omfalé, jíž byl Héraklés dán Diem do otroctví za úkladnou vraždu Eurytova syna Ifita 405 k EuTytovu městu—Oichalie na ostrově Euboii 406 běžný otcův osud ™ stálé štěstí, které otce provázelo 407 Notos — jižní vítr 407 Boreás — severní vítr 408 Kronovec ■—• syn Kronův, Zeus 409 Diův dub... v Dódóně — v Dódóně v Épeira byla nejstarŠí řecká věštírna; z šumění Diova posvátného dubu byla věštěna budoucnost; nejdříve dávali věštby kněží, zvaní SelUové (řec. Selloi), později tři staré kněžky, z nichž nesprávným etymologickým výkladem byly učiněny holubice (peliai = stařeny, peleiádes = holubice) vládce... nepožatých luk — louky zasvěcené bohům nesměly být požaty spusťte pajánu veselý zpěv — paján byl hymnus zpívaný původně k poctě boha Apollóna a doprovázený tancem a hrou na lyru nebo píšťalu, později i k poctě jiných bohů neodhodtm Ivou flétnu —■ Apoílón byl též bůh hudby mě v nadšení strhuje už brečtan — Apoílón mě rozjaril jako Bakchos, k jehož poctě se ověněovaly účastnice bakchických rejů břečťanem daň » plodin... určuje — Héraklés vyměřil určitou část z podrobeného území a zasvětil ji Diovi jako posvátný okrsek; příjmy z něho určil k udržování okrsku kénajskému Diu — na pohoří Kénaion v severozápadní Euboii byl uctíván Zeus střelyjimž nelze uniknout — Héraklés měl šípy, které se nikdy neminuly cíle, ale Eurytovi synové byli prý lepší střelci než Héraklés vybral za kořist a bohům k obsluze — zajaté ženy chtěl Héraklés jednak podržet jako domácí otrokyne, jednak je učinit služebnicemi v chrámech 414 týrán býls jak otrok — Héraklés musel na příkaz bohyně Héry sloužit svému strýci Euryštheovi 414 k stráni tírynthské — Tíryna je město v Argolidě, kde pobýval Héraklés, než usmrtil ífita 422 z hor oitshých — z pohoří Oitá trestá Zeus bezbožníky svými blesky 423 ani ta — totiž Iolé 424 li dva siláci — Héraklés a říční bůh Achelóos; sbor vzpomíná na jejich souboj, když se ucházeli o ruku Déianeiry 424 tu dívku — Déianeiru 425 netvor čtyřnohý — v souboji se Achelóos změnil z obra v hada, a když to nepomohlo, v býka s mohutnými rohy; roh, který 411 411 411 411 412 412 414 se mu v boji ulomil, naplnily mořské bohyně Néreovny různými plody, a tak se z něho stal roh hojnosti (podobně jako' z rohu kozy Amaltheie, která živila Dia svým mlékem) 427 hydra lernská — v bažině Iernské nedaleko města Argu se zdržovala devítihlavá saň, která pustošila okolní krajinu. Héraklés ji zabil a své šípy napustil její jedovatou žlučí 428 sluneční ai svit ho dříve nespatří — aby kouzlo nepřestalo působit 428 oheň na krbu — oheň, který Héraklés zažehne na oltáři, aby konal oběti v posvátném háji 428 mou pečeť — Déianeira vtiskla na schránku svou pečeť, aby HéraklésJmed poznal, že je to dar od ní----------- 428 úkol Hermův ■—• Hermes jako posel a vykonavatel Diových rozkazů byl ochráncem poslů 429 že dřív bys mohl o mé touze hovořit — Déianeira si nepřeje, aby Iichás mluvil o její lásce, dokud bc nepřesvědčí, že Héraklés její lásku opětuje 429 u teplých skalních zdrojů — jedná se o známé Thermopyly; sbor vyzývá všechny obyvatele, aby se radovali ze Šťastného Hérakleova návratu 429 uprostřed — tj. mezi Thermopylami a pohořím Oitou . 429 bliž vody melidské — míněn záliv malijský 429 Panny s šípy zlatými — jedná se o bohyni Artemidu, které bylo zasvěceno celé thessalské pobřeží 429 sněmy pylských občanů — severně od Thermopyl při chrámě Démétřině a svatyni Amfiktyónově se scházeli členové delfské amfiktyonie (spolku dvanácti měst pří Apollónovč chrámu v Delfách) 430 Arěs, dříve rozlícen — Arés, roznítil boj proti Oichalii 432 ublížil i bohu Cheirónovi — když se kdysi Kentaurové, pronásledováni Hérakleem, uchýlili do Cheirónovy jeskyně na hoře Peliu, byl Cheirón náhodou poraněn Hérakleovým šípem. Nemohl pak být uzdraven, ani zemřít, dokud mu Zeus nedovolil, aby odešel za Prométhea do podsvětí 446 barbarský... kraj — krajiny ležící mimo Řecko označovali Řekové jako barbarské 448 šelmu erymanthskou — tím je míněn divoký kanec z hory Erymanthu, kterého přinesl Héraklés králi Euryštheovi živého 448 trojhlavého psa — Kerbera 448 živý jako mrtvý — Héraklés se již cítí jako mrtvý 450 teď sídlí v Tírynthu — Hérakleova matka Alkméné byla s některými dětmi v Tírynthu, jiné byly v Thébách, Hyllos se svou matkou žili v Tráchíně 452 dubů.... dřev pak nasekáš — Héraklés si přeje hranici z dubo- 606 POZNÁMKY POZNÁMKY 607 vóho dieva, poněvadž posvátný dub předpověděl jeho konec 453 oliv pokácíš — dále chce mít na hranici dřevo z oliv, které mu byly zasvěceny a jejichž ratolestmi byli věnčeni vítězové na olympijských hrách KAIANTOVI 461 synu Láertův — syn Láertův je Odysseus 461 sídlo má ze všech nejzazší — uprostřed polokruhovitého lodního tábora byl stan Odysseův, na levém konci tohoto polokruhu byl Aiantův stan, na pravém konci stan Achilleův 461 jak feny lakónské — lakónské feny, pocházející prý od psa a liäky, byly proslulé svou rychlostí a stopařským uměním 461 kovoústé trubky lyrrhénské — básník se zde dopouští anachro-nismu, neboť kovová válečná trubka s širokým ústím byla vynalezena Etrusky a v Řecku byla zavedena teprve později 461 štítonošem Aiantem — Aiás je tak nazýván podle svého mohutného štítu, zhotoveného ze sedmi vrstev koží 463 otoit stanů vůdcovských — u stanů Agamemnona a Meneláa 463 na lup smíšený a nedělený — ukořistěný skot, který ještě nebyl rozdělen mezi vůdce, nýbrž byl společně hlídán pastýři 468 Telamónův synu — Aiás 468 řeč... Danaú — Danay jsou všeobecně nazýváni Řekové 469 taurská Artemis — bohyně Artemis měla proslulou svatyni na poloostrově Taurském 469 kovem chránený — tj. kovovým štítem 470 řeči Argeiů — Řeků 470 dva velcí králové — Agamemnón a Meneláos 470 zlotřilý potomek z rodu Sisyfova — Odysseus byl potupně nazýván synem korintského krále Sisyfa, od něhož prý Odysseův otec Láertés koupil milenku Antikleiu, když byla už těhotná; měla tím být zřejmě též odůvodněna Odysseova chytrost, neboť Sisyfos byl považován za nej chytřejšího muže na celém světě' 470 Erechtheovci zemí zrození—• Athéňané se pokládali za původní obyvatele své země a odvozovali svůj původ od mytického krále Erechthea, syna Héfaista ä Země. K nim zde básník úmyslně počítá i obyvatele ostrova Salamíny, který též později náležel k Attice 472 dva berany pak vzal — v jednom z nich viděl šílený Aiás zřejmě Agamemnona a uřízl mu jazyk proto, že vynesl nespravedlivý rozsudek, v druhém pak Meneláa nebo Odyssea 472 tvář zakalil si šatem — při velké bolesti nebo v předtuše blízké , smrti zahalovali si lidé tvář i hlavu rouchem 473 být ukamenován,—ukamenovaní bylo v hérojském věku obvyklým trestem smrti 473 oba máme žal — Tekméssa tím míní Aianta a sebe; blíže to vysvětluje v dalších verších 475 s jakýms přeludem se dával do řeči — tak soudila Tekméssa, která byla uvnitř stanu 476 volám Teukra — Aiás chce bratru svěřit péči o svého syna Eurysaka 476 chce kořistit — Teukros byl asi právě na výpravě za kořistí někde v sousedním kraji 479 Die, jenz jsi praděd můj — Aiantův otec Telamón byl synem Aiaka,_který_bvLsynem_Dia______________________________ 479 šelmu potměšilou — tj. Odyssea 479 krále dva — Agamemnona a Meneláa 479 mrákoty, nyní světlo mé ■— Aiás, který pomýšlí na smrt, se již počítá mezi obyvatele podsvětí, pro něž mrákoty (= temnoty) jsou totéž, co světlo pro lidi na zemi 480 mne..., rmiiů, vzor — Homérovi hrdinové dávali rádi najevo své přednosti a zásluhy 481 jméno mé... se hodí ke všem strastem mým — řecké citoslovce „ajaj" vyjadřuje bolest, jako naše „ach" 481 první poctu v boji získal chrabrostí — Aiantův otec Telamón při první výpravě do Tróje, podniknuté Hérakleem, dostal jako odměnu za svoji udatnost Hésionu, matku Teukrovu 481 hrůzozraká Panna — Athéna 482 když každý vzdaluje a přibližuje smrt — Aiás soudí, že pouhé střídání dnů nám nemůže působit radost, neboť každý den nás přivádí blíž k smrti a tím, že žijeme, ji současně od nás oddalujev. ■, 486 štít..., jenž ti jméno dal — Eurysakés znamená česky Širo-koštítý 487 nejsem žádnou službou bohům povinen — Aiás myslí, že ho bohové opustili, proto že jich nemusí dbát 488 O slavná Salamíno — anachronická narážka na slávu ostrova Salamíny, kterou získal teprve vítězstvím Řeků nad Per-šany r. 480 př. n. 1. 490 poskvrnění abych smyl — k očištění bylo třeba tekoucí vody z řek, pramenů nebo z moře; Aiás chce ovšem smýt vinu svou vlastní krví 490 v zem zahrabu ho — věci poskvrněné vraždou nebo i jinak byly odstraňovány z lidské společnosti; tak také všichni chápali tato slova. Aiás však chtěl zarazit meč do země, aby naň nalehl a usmrtil se 490 dar od Rektora ■— na Hektorovu výzvu k souboji byl mu jako soupeř losem vybrán Aiás. Když nastala noc, byl souboj ne- 608 490 491 491 492 492 492 495 497 497 498 499 499 503 503 506 506 510 510 POZNÁMKY rozhodne ukončen a oba hrdinové se navzájem obdarovali, Hektór dal Aiantovi svůj meč a Aiás Hektorovi svůj pás dar ořů bělostných — Ŕekové si predstavovali, že bůh slunce vyjíždí denně na nebe se čtyřspřežfm bílých koní Pán — syn boha Herma je dávný řecký bůh lesů a pastvin, narozený podle pověsti na hoře Kylléné v Arkadii. Rád se věnoval hře na píšťalu. Jeho nejmilejšíroi společnicemi byly horské nymfy, které při jeho hře provozovaly své tance. Později začal být Pán pokládán za člena Dionýsovy družiny, v níž měl vlastní průvodce Pánisky (= mladší Pány) krok taneční... z Nýsy, Knóssu — obyvatelé obou těchto měst prováděli rádi veselé tance k poctě boha Dionýsa a Pána dětský Apollón ■— Apollónovým rodištěm byl ostrov Délos íkarské moře — nazvané tak po Ikarovi, který podle báje do něho spadl, když za pomoci zhotovených křídel letěl s otcem Daidalera z ostrova Kréty j4rés sňal mi z očí hoře veliké — bůh, který utrpení seslal, mohl je zase odvrátit Ó ženo..., pojď ven — Tekméssa na Aiantův příkaz byla ve stanu Kov vražedný — tj. Aiantův meč, zaražený do země veškerého vojska nijak nešetřte — Aiás svolává kletbu na celé vojsko, které se ho podle jeho mínění mělo zastat proti nespravedlivému rozhodnutí soudu tě pozdravím i tam — v podsvětí kdo z bohyň, na Olympu —■ sbor tu má na mysli horu v Mýsii, kde sídlily horské nymfy Oready a Dryady ss boistva řek ■—■ tj. říční nymfy Najády muž, jenž mnoho zkusil — míněno ironicky k vůli bohům zemřel — aby je usmířil za své provinění jím vyhnán a vlasti uprchnu — Teukros zde předvídá to, co se pak podle pověsti skutečně stalo. Telamón jej vypudil z vlasti a Teukros odplul na Kypros smýkal jím..., až byl bezduchý — básník se zde odchyluje od Homéra, podle něhož byla k vozu připoutána řemeny (nikoli pásem) Hektorova mrtvola on přísahu chtěl splnit — podle pozdější pověstí (Homér se o ní nezmiňuje) zavázali se všichni nápadníci krásné Heleny jejímu otci Tyndareovi přísahou, že v případě potřeby přispějí na pomoc tomu, kdo ji dostane za manželku ten střelec — lukostrelci byli v hérojské době ctěni a váženi. Teprve později se dostali v opovržení, zvláště u Athéňanů, neboť se tak nazývali strážci veřejného pořádku, pocházející většinou z barbarských kmenů; básník se zde tedy dopouští anachronismu, užívá-li tohoto názvu v hanlivém smyslu POZNÁMKY 609- 510 vrah můj — Meneláos nazývá Aianta vrahem pro jeho úmysl, i když se mu nezdařil 511 jeho Šidils o klasy — při hlasování o Achilleovu zbroj 513 ten poklad prosebný — Teukros, aby zabránil po dobu své nepřítomnosti zneuctění mrtvoly, přikazuje Eurysakovi, aby jako prosebmk klečel u otcovy mrtvoly, čímž bude pod ochranou Dia. Místo ratolestí, které prosebníci držívali v rukou, má držet jejich ustřižené kadeře. Blíže vysvětluje Teukros symbolický význam tohoto aktu v následujících verších trójský Paris — syn Priamův, původce trójské války nedal věnce vít — účastníci veselých slavností si ovíjeli věnce kolem hlavy i kolem číší__ moc božstva děsného — Hádu , břeh Sunia — Sunion je mys s městem, nejjižněji! výběžek Attiky. Plavci, kteří pod ně od východu přijížděli, spatřili zde nejprve v dáli athénskou Akropoli my nejsme vůdci tvými — Agamemnón tu nadsazuje a to, co Teukrog řekl o Meneláoyi, vztahuje i na sebe od otroka — jen ve vášnivém rozčilení mohl Agamemnón nazvat Teukra otrokem, neboť jeho matka Hésioné byla dcerou trójského krále Láomedonta kde nebyl bych i já — Agamemnón ve snaze zlehčit zásluhy Aiantovy tvrdí, že Aiás konal vše jen s ním a pod jeho vedením sem svobodného muže pošli — poněvadž Agamemnón nazývá Teukra potupně otrokem, vyzývá jej, chce-Ii s ním jednat, aby si zjednal za sebe zástupce, jak to přikazoval pozdější attický zákon, který zde básník přenáší do doby hérojské jazyk barbarský — narážka na to, že Teukrova matka nebyla původu řeckého, nýbrž barbarského, tj. neřeckého los... drobivý, ni hroudu vlhké země — Teukros zde naráží (anachronistický) na podvod Dóra Kresfbnta. Ten totiž, když jednal se svými bratry o rozdělení Peloponnésu a bylo určeno, že nejúrodnější kraj dostane ten, jehož los zůstane v přilbě jako poslední, hodil prý do osudí hroudu vlhké země; ta se samozřejmě rozpadla a zůstala na dně. To uvádí Teukros k potupě Sparťanů a k chvále Aianta, který dal do přílby takový los, který by hned mohl vypadnout 517 Atreus..., zlosyn bezbožný — Aganiemnouův otec Átreus zastihl svou manželku Áeropu u svého bratra Thyesta, a dal ji proto hodit do moře; tři syny Thyestovy zavraždil a předložil otci k jídlu 517 krétské matky — Agamemnonova matka Áeropé byla dcerou krétskeho krále Katrea. Teukros to uvádí opovržlivě, neboť Kréťané se netěšili dobré pověsti 514 514 515 515 515 516 516 516 516 517 610 POZNÁMKY POZNÁMKY 611 518 i nás tři pohodíš — totiž Teukra, Tekméssu a Euryeakä 518 pro tvou manželku — uvedeno chybne, neboť nikoli žena Agamemnonova, nýbrž žena Meneláova Helena byla príčinou trójské války 522 ať tam neb zde — tj. v podsvětí nebo zde na zemi 523 zbroji.. Štítem krytou — veškerou zbroj, kromě štítu a meče; štít měl zdědit po otci jeho syn a meč, jímž se Aiás zavraždil, musel být hozen do moře nebo být zakopán do země K SLÍDIČŮM 539 sotva šest dní — báje dokonce vypráví, že Hermes provedl své šibalství hned prvního dne, kdy se narodil 546 nechť vyžene je — zde konči text originálu. Silénův rozhovor s Apollónem je doplněn podle dohadu. (Sofoklés použil tzv. homérskeho hymnu č. 3) 554 V pradávném chaosu — Hermova píseň je moderní, ale její motiv není v antické poezii neobvyklý K ZLOMKŮM 573 než druzí třikrát blaženější — tj. zasvěcenci do eleusínských mystérií 580 Kypřanka — tj. Afrodite, podle ostrova Kypru, místa svého mytického narození 580 zlatozářný — tj. Zeus, který v podobě zlatého deště oplodnil Danau 580 v peří labutí — byl oděn Zeus, když se v podobě labutě zmocnil Ledy 584 Tanais — dnešní Volha, hraníce mezi Evropou a Asii 584 po skythsku — Skythové, indoíránský kmenový svaz v dnešním jižním Rusku 584 Palamis — mořská ryba 584 Ten... objevil — tj. Palamédés 585 západ Psa — tj. Siria 585 Což tento neukončit — tj. Palamédés 585 má na ramenou otce — tj. Anchísa 585 k Argu tj. k Řekům 587 svoji paní — tj. mořskou bohyni Amfitrítu, manželku Poseidonovu 587 Astakova potomka — tj. Melanippa; mozek měl vrátit život Týdeovi, kterého M. těžce poranil diskem 588 Jakási v moří je aem — samoplodící země hojnosti byla častým námětem řecké fabulistiky 588 Dělnici — příjmení Athény, řec. Ergané od ergon, dílo 589 ona otoSí — popis sbírání kouzelného kořene 589 samičky ptačí nevzpomenou na větry — větrám byla příauzo- zována nápomocná síla při oplodnění 589 kameni lýdský — magnet, se kterým se seznámili Řekové v Malé Asii i 612 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 613 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN Aby (řec. Abai) — město ve Fókidě ve středním Řecku s chrámem a věštírnou boha Apollóna Adrástos (-ta) — argejský král, tchán Polyneikův, vůdce výpravy „sedmi proti Thébám" Afrodite (-ty) — bohyně lásky a krasy, nejkrásnější z řeckých bohyň Agamemnóu (-nona) — syn krále Átrea, mykénský král, vrchní velitel řeckých vojsk v trójské válce, bratr Meneláův, manžel Klytaiméstřin, otec Ifigeneie, Élektry, Chrýsothemidy, Oresta Agénór (-ora) — syn boha Poseidona, foinícký král, otec thébského krále Kadma Achajové (= Achajci) — všeobecný název pro obyvatele Řecka Achetóos (-lóa) — bůh největší řeky v Řecku (dnešní Aspropotamos v Aitó-Hi) Acherón (-ntu) — řeka v podsvětí Achilleus (-ea) — syn Pélea a mořské bohyně Thetidy, nejslavnější řecký hrdina v trójské válce Aiáš (Aianta) — syn salamínského krále Telamóna, po Achilleovi nejsilnější a nejstatečnější bojovník před Trójou Aigeus (-ea) — athénský král, syn Pandíona, otec Théseův Aigisthos (-tha) — syn Thyestův, bratranec a vrah mykénského krále Agamemnona, milenec jeho manželky Klytaiméstry Aineiás (-neia) — syn Anchíaa a Afrodity, trójský hrdina známý z Homéra, praotec Římanů Aithio-poyé — polomytický národ na okraji antického světa, odtud název Etiopie Aitólie — krajina v západní části středního Řecka Akrísioa (-ia) — král v Argu, otec Danain, zabit svým vnukem Perseem Aleo« (-ea) — král v Ardadii Alétés (-ta) — syn Hérakleův, král v Korintu Alkméné (-ny) — manželka Amfitryóna, matka Hérakleova Alk-mcón (-ona) — vítězný vojevůdce Potomků (Epigonů) v tažení proti Thébám. Zabije z návodu otce svou matku Erifylu jako zrádkyni a je stíhán Líticemi Amfiaráos (-ráa) — mytický král argejský, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám", proslulý věštec Amfitrííé (-ty) — dcera mořského boha Nérea, manželka Poseidonova An-tigoné (-ny) — dcera thébského krále Oidipa a jeho manželky a matky lokasty, sestra Eteoklova, Polyneikova a Isménina Aolilochos (-cha) — syn pylského krále Nestora, jeden z nej statečnějších bojovníků v trójské válce Apollón (-llóna) — syn Diův a jeho milenky Léty, bůh slunce a světla, ochrance života a pořádku, bůh uměni lukostřeleckého, věšteckého, nadšeni básnického, hudby a lékařství, bratr Artemidin Arés (Area) — syn vládce bohů Dia a jeho manželky Héry, bůh války Argejci, Argejští — pův. obyvatelé argolského kraje v severovýchodní části Peloponnésu, později název pro Řeky vůbec Argos (-gu) — město v Argolidě na místě stejnojmenného dnešního města Artemis (-idy) — dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Léty, bohyně lovu, zvěře a přírody, později též bohyně měsíce, symbol panenské čistoty, sestra Apollónova Asklépios (-ia) —■ syn boha Apollóna, slavný lékař a později bůh lékařství Astakos (-ka) —- otec Melanippa, hrdinný obránce Théb v boji proti Argu As-tyoché (-chy) — dcera Láomedonta, sestra Priamova, jemuž pošle na pomoc syna Eurypyla Atalanté (-ty) — matka Partheuopaia, jednoho z účastníků výpravy „sedmi proti Thébám" Athamás (-anta) — thébský král, otec Frixa a Helly, v jiné verzi spojen s Inó, kterou žárlivá Héra krutě pronásleduje Athéna (řec. Athéně) — dcera Dio-va, bohyně moudrosti a vítězně vedené války, ochrankyne práva a spravedlnosti, ochranná bohyně Řeků, zejména Athéňanů Athény — hlavní město Attiký Atreovci — synové Átreovi, tj. Agamem-nón a Meneláos Átxeus (-ea) — mykénský král, otec Agamemnonův a Meneláův Aulis (-idy) — boiótský přístav, Bakchantky — ctitelky a průvodkyně boha Bakcha, účastnice bujných průvodů a orgií, pořádaných k jeho poctě Bakchos (-cha) viz Dionýsos Boreás (-ea) — bůh severního větru. Danaé (-ay, zříd. nesklonné) — dcera argejského krále Akrisia, milenka Diova, matka hrdiny Persea Dardanoa (-na) — praotec Trojanů, zakladatel Dardanie, trójské říše Daulius (-idy) — město ve Fókidě, ležící na cestě z Orchomenu do Delf Déianeira (-ry) — dcera kalydónskěho krále Oinea, manželka Hérakleova, matka Hyllova Delfy — město ve Fókidě na jižním úpatí Parnasu se slavným chrámem a věštírnou boha Apollóna Démétér (-try) — bohyně plodnosti, země a rolnictví; hlavní slavnosti pořádané na její počest byla mystéria v Eleusíně Diké (-Diky, zříd. nesklonné) — bohyně spravedlnosti, dcera Diova a Themidina Dionýsiskos (-ka) — zdrobnelina od Dionýsos, jméno boha Dionýsa v době raného dětství Dionýsos (-ýsa) též Bakchos — syn nejvyššího boha Dia a jeho milenky Se-mely, bůh vína a vinařství; narodil se v Thébách Dirké — pramen v Thébách Dódóna (-ny) — město v Épeiru se slavnou věštírnou. Élektrá (-try) — dcera mykénského krále Agamemnona a Klytaiméstry, sestra Oresta a Ifigeneie Erechtheus (-ea) — athénský král, podle báje syn boha Héfaista a Země Eríboia (-e) — manželka Tela-mónova, matka Aiantova Erínye též Lítice — bohyně pomsty a kletby, služebnice boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony; byly zobrazovány s pochodněmi v ruce a s hady ve vlasech Eris (-idy) — bohyně sváru Erós (-óta) — bůh lásky i sama láska; syn bohyně lásky a krásy Afrodity a boha války Area Érigoné dcera rolníka íkaria, který své druhy seznámil s vínem. Ti v domnění, že je íkaríoa 614 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 615 otrávil, ho zavraždi; jeho mrtvolu Érigoné nalezne a oběsí se Eteokléí (-klea nebo -kla) — mladší syn th6bského krále Oidipa, bratr Poly-neikův, Antigonin a Isménin Eteoklés (-kla) — syn argejského hrdiny Iflta, jeden z účastníků výpravy „sedmi proti Thébám" Euboia (-ie) — u Sofoklea též Euboiis, ostrov v Egejském moři Enénos (-nu) — řeka v Aitólii Eiuiienidy (= „Blahovolné") — usmířené bohyně pomsty a kletby; viz Erínye Eurydíké (-ky) — manželka thébského krále Kreonta Eurypylos (-la) — spojenec Trojanů, syn Astyochy. V trójské válce padne Eurysakés (-ka) — syn Aianta a jeho manželky Tekméssy Eurytos (-ta) — oichalský král, který naučil Héraklea střelbě z luku, otec Ifitův a Iolin. Faidra — dcera krétskeho Minóa, manželka Théšeova. Milovala nevlastního syna Hippolyta Fanotens (-tea) — vládce v jižní Fókidě, bratr krSsského vládce Krísa, strýc a nepřítel Krasová syna Strofia Fíueus (-ea) — mytický král a věštec v thráckém městě Salmydéssa Foibos (-ba) (= „Zářivý") —■ příjmení boha Apollóna, používané často místo jeho jména Fókis (-idy) — krajina ve středním Řecku se známým pohořím Parnasem a městem Delfy Frygové — název maloasijského národa, zde označení Trojanů Fthía (íe) — rodiště' Achilleovo. Gáía (e) též Gé — bohyně zemč a sama Země, vzniklá po prvopočátečním Chaosu, matka všeho, co na zemi žilo a rostlo. Hádes (-da) — bůh podsvětí nebo podsvětí samo Haůnún (-mona)— syn thébského krále Kreonta a jeho manželky Enrydiky, snoubenec Antigony, dcery krále Oidipa Hekaté (-ty) — podsvětní bohyne se třemi hlavami a třemi těly, vládkyně nad příšerami a kouzly Hek-tór (-tóra) — nejstarší syn trójského krále Priama a jeho manželky Hekaby, vrchní veKteltróJBkých vojsk ve válce s Řeky Helené (-ny) — nejhezčí žena světa, manželka Mencláa, její únos Paridem vyvolal trójskou válku Helenos (-na) — syn trójského krále Priama, výborný věštec Hélios (-lia) — syn Titána Hyperíona a jeho manželky Thie, bůh slunce; jako zářivý bůh se zlatými vlasy a korunou byl zosobněním slunce; Héra (-ry) — dcera Titána Krona a jeho manželky Rheie, sestra a manželka Diova Héraklés (-klea nebo -kla) — syn Diův a Amntryónovy manželky Alkmény, nejvetií hrdina řeckých bájí Hermes (-ma) — syn Diův a Main, posel bohů, pomocník a ochránce chytrých a lstivých lidí, vynálezce lyry Hippome-dón (-onta) syn argejského krále Talaa, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám" Hipponús (-noonta) — král v Achají, otec Perihoie, matky Týdea Hyllos (-la) — syn hrdiny Héraklea. Chalkodon (-onta) — král Abantů na ostrově Euboii Cheirňn (-óna) — moudrý Kentaur, znalý lékařského umění Chrysa (-sy) — malý j ostrov východně od ostrova Lémnu, sídlo nymfy Chrýsy, která stí- j hala Filóktéta svým hněvem Chrysothcmis (-idy) — dcera mykén- ! ského krále Agamemnona a Klytaiméstry, sestra ífigeneie, Élektry, Oresta, Iakchos (-cha) — syn Dia a Démétry, jiný název boha Bakcha (Dio-nýsa) fda (řec. Idé) — vysoké pohoří blízko Tróje ífianassa též ffigeneia — nej starší dcera mykénského krále Agamemnona; v Aulidé byla otcem obětována Artemidě, která ji však zachránila a učinila ji svou kněžkou ífitos (-ta) — syn oichalského krále Euryta ílion (-lia) — jiné označení města Tróje ínachos (-cha) — říční bůh, nej- ,: starší král Argu. Za sporu Héry a Poseidona se přiklonil na jejístra- nu a byl za to Poseidonem vysušen íó (lóny, nebo nesklonné) — dcera říčního boha ínacha Iobatés (-ta) — král v maloasijské Lykii, otec Stheneboie Iolé (-ly) — dcera oichalského krále Euryta, sestra ífitova Ión (-óna) — syn Kreúsy a Apollóna, Odložen stane se chrámovým sluhou v Delfách, Po letech opět poznán matkou. Praotec Iónů Isméné (-ny) — dcera thébského krále Oidipa, sestra Antigony, Eteoklea a Polyneika Isménos (-na) -— řeka y Boiótii; pod jejím pramenem se rozkládaly Théby Itys (Itya) — syn thráckého krále Térea a jeho manželky Prokny Ixíón (-ona) — mytický král Lapithů; za pokus násilí na Diově manželce Héře byl svržen Diem do pod- ' světí a vpleten do kola, které se neustále otáčelo, I Kadmos (-ma) — syn foiníckého krále Agénora, zakladatel Théb [ v Boiótii Kalchás (-anta) — syn věštce Thestora, slavný věštec Řeků před Trójou, známý z Homéra Kapanens (-ea) — syn hrdiny Hippo-noa, jeden z vůdců výpravy „sedmi proti Thébám" Kédailón (-óna) — na Naxu sluha a učitel Héfaistův. Název Sofokleova satyrského dramatu KófSsos (-ísa) — řeka západně od Athén, tekoucí směrem k přístavu Peiraieu Kénaion (-aia) — mys a předhůří v severozápadní části Euboie Kentaurové — divoké mytické bytosti s horní částí těla lidskou a spodní částí koňskou, sídlící v Thessalii Kerbe-ros (-ra) — trojhlavý pes střežící vchod do podsvětí, obvykle označovaný jako potomek Týfóna a Echidny, bájné bytosti, půl ženy i a půl hada; kolem Kerberovy šíje byli ovinuti hadi a ocas končil [ dračí hlavou Kéry — dcery bohyně Noci; bohyně násilné smrti j Kilhairón (-onu) — pohoří mezi attickým a megarským krajem Klet- i ba — bohyně provázející Lítice Klytaiméstra (-y) též Klytaimnéstra, I manželka a vražedkyně krále Agamemnona, matka Oresta a Élektry | Kolónos — pahorek u Athén s posvátným hájem Eumenid, pojme- novaný tak podle dávného héroa Kolona Korint (řec. Korinthos) — známé obchodní středisko u Korintského zálivu Kreón (-onta) — I syn Menoikeův, bratr Iokasty, matky a zároveň manželky krále 616 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 617 Oidipa, thébaký král Kreúsa (-sy) — dcera Erechthea, choť Xútha, matka Ióna Křísá — starobylé město v jižní Fókidě Kylléné (-ny) — 1) pohoří v severovýchodní Arkadii, rodiště boha Herma a Pána, 2) horská nymfa, sídlící na tomto pohoří. Labdakos (-ka) — syn thébského krále Polydóra, vnuk Kadmův, otec Láiův, děd Oidipnv Labdakovci — potomci krále Labdaka; někdy též název pro thébský panovnický rod Láertés (-ta) — otec hrdiny Odyssea Láios (-ia) — thébský král, syn Labdakův, otec Oidipův, manžel Iokastin Lakónky — obyvateľky Lakónie, v širším smyslu Sparťanky Láokoón (-nnta) — trójský kněz varující před dřevěným trójským koněm, později mořskými hady uškrcený i se svými syny Ĺáomedón (-onta) — otec Priama a Astyochy, král Tróje Lárísa (-šy) — město Pelasgů v severním Řecku, kde byl zabit Akri-sioa nešťastně vrženým diskem svého vnuka Persea Léinnos (-nu) — ostrov v severovýchodní časti Egejského moře, jihozápadně od Hellés-pontu; byl sopečného původu, a proto byl zasvěcen Héfaištovi, bohu ohně Lieliás (-cha) — posel Hérakleův Líticc — viz Erínye Lyko-médés (-da) — král na ostrově Skýru, otec Achilleovy milenky Déidameié Lykos (-ka) — syn Pandionův, athénský hérós, praotec Lykiů Lykúrgos (-ga) — mytický král Edonů v Ťhrákii. Maia (-ie) — dcera Atlantova a Pleiónina, matka boha Herma Mai-nady — ctitelky a průvodkyně boha Bakcha (Dionýsa); v mýtech i kultu splývaly s Bakchantkami Megareus (-ea) — syn Kreonta a Eurydiky; v boji se dobrovolně obětoval za záchranu své vlasti Mem-nón (-nona) — egyptský spojenec Priamův v trójské válce Meneláos (-láa) — syn mykénského krále Átrea, bratr Agamemnonův, manžel krásné Heleny, spartaky král Menoikeus (-kea) — vládce v Thébách, otec Kreontův a Iokastin Meropé (-py,,zříd. nesklonné) —manželka krále Polyba, který se ujal nalezence Oidipa Miuós (-óa)—král v Knós-su na Krétě Múzy •—• bohyně umění, dcery Diovy a bohyně paměti Mnémosyny; Řekové si je představovali jako krásné ženy obvese-lující zpěvy a tanci bohy i sebe; jejich vůdcem byl bůh Apollón Mjkéuy — město v západní části argolského kraje, sídlo Agamemno-novo Myrmidoné — kmen v severním Řecku, družina Achilleova Myrtilos (-la) — vozataj élidského krále Oinomaa Mýsie— hornatá a zalesněná země v severozápadní Malé Asii, nazvaná podle praotce Mýsa Mýaos (-sa) — obyvatel Mýsie. Nauplios (-ia) — pro smrt syna Palaméda přivodí ztroskotání Řeků vracejících se od Tróje Nemessis (nesklonné) — dcera bohyně Noci, bohyně spravedlivé odplaty; obdarovávala lidi podle zásluhy štěstím nebo neštěstím Neoptolemos (-ma) •— syn hrdiny Achillea a jeho milenky Déidameié Nessos (-asa) — divoký Kentaur, který chtěl unést Hérakleovu manželku Déianeiru Nestor (-ora) — mytický kräl v Pylu, nejstarší řecký hrdina v trójské válce, vážený pro svou moudrost Níké (-ky, zříd. nesklonné) — bohyně vítězství, zobrazovaná s křídly, s vítězným věncem nebo s palmovým listem Niohé (-by, zříd. nesklonné) — dcera sipylského krále Tantala, manželka thébského krále Amfíona; bolestí nad ztrátou svých dětí zkameněla Nísos (-sa) — syn Pandionův proměněný v orla Nótos (-ta) — bůh jižního větru Nýsa — hora na Euboii, kde byl podle pověsti vychován Bakchos. Odysseus (-ea) — syn Láertův, král na ostrově Ithace, považovaný za nejchytřejšího ze všech Řeků před Trójou Oidipůs (-pa) syn thébského- králě^LáiaTrjeho- manželky lokaatyTiitw^AinigonypIs^ mény, Polyneika a Eteokla; nevědomky usmrtil svého otce a oženil se s vlastní matkou Oíchalie — město na ostrově Euboii, sídlo krále Euryta Oineus (-ea) — kalydónský král, otec Déianeiry, druhé manželky Hérakleovy Oinomaos (-aa) — král v Elidě, otec Hippodameie, pověstný tím, že vyhlásil závody, v nichž vítěznou cenou byla jeho dcera Oité nebo Oita — pohoří na jižních hranicích Thessalie zasahující až do středního Řecka Ókeanos (-na) — Titán, syn Urana a Gáie, pratok obtékající svět Olymp (řec. Olympos) — pohoří mezi Thessalií a Makedonií, sídlo řeckých bolm Omfalé (-ly, zříd. nesklonné) — Iýdská královna, které musel Héraklés sloužit z rozkazu BVého otce Dia Orestes (-ta) — syn mykénského krále Agamemnona a jeho manželky Klytaiméatry, bratr Élektry a Chrýsothemidy, pozdější král v Mykénáeh a ve Spartě. Paián (-na) — česky Hojitel, Spasitel, je časté příjmení Apollóna jako boha lékařství Paktolós (-la) — zlatonosná řeka v Lýdii, protékající Sardami Palamédés (-da) — ukamenovaný Achají poté, co ho Odysseus u Tróje křivě obvinil. Vynálezce a objevitel, syn Nau-pliův Pallas (-ady) — příjmení bohyně Athény, jehož vznik a význam není dosud jednoznačně vysvětlen PallaB (-anta) — syn Pandionův, proč je zde nazýván otcem Gigantů, není jasné. Praotec Pallantovců, slavného athénského rodu Pán — syn nymfy Dryopy a boha Herma (nebo Dia); bůh lesů, lovců a pastýřů, průvodce boha Dionýsa Pamlión (-ona) — syn Erichthoniův, král v Athénách Pan-dóra (-ry) — první žena, dcera Urana a Gáie, jindy zase vytvořená' Héfaistem a Athénou. V její zásobnici byla ukryta zla, která se rozprchla mezi lidi poté, kdy Epimétheus přes varování bratra Prométhea odkryl víko Paris (-ida) — syn trójského krále Priama; spart-skému králi Meneláovi unesl manželku Helenu a stal se tak původcem trójské války Parnás(s)os (-s(s)u), ParnaB — pohoří ve Fókidě, pod nímž leželo město Delfy; básníky byl pokládán za sídlo Múz Parthenopaios (-paia) — syn arkadské bohyně Atalanty, jeden z vůd- 618 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN SEZNAM VLASTNÍCH JMEN 619 eů výpravy „sedmi proti Thébám" Patroklos (-kla) — syn hrdiny Menoitia, nejmilejší přítel Achilleův Pelasgové — předfecké oby-vatelstvo Peiríthoos (-ťhoa) — mytický král Lapithů, nejlepší přítel Théseův Péleus (-ea) — syn Aiakův, otec Achilleův, děď Neoptole-inův Pleurónovka — tj. Leda, dcera aitólského krále Thestia. Její matka byla dcerou Pleuróna, praotce města Pleurómi v Aitólii Peloponnésos (-ésu) — jižní část Řecka, nazvaná tak podle mytického krále Pelopa, syna Tantalova Pelopovci — potomci élidského krále Pelopa Pelops (-pa) — syn lýdského krále Tantala, pozdějSí král v Élidě a dobyvatel Peloponnésu, který byl podle něho pojmenován Peparéthos (-thu) — ostrov v Egejském moři Persefnné (-ny) — dcera Diova a Démétřina, manželka vládce podsvětí Háda Pelurón (-nu) — starobylé město v Aitólii ve středním Řecku Poiás (-nta) — hrdina z dávných řeckých bájí, otec Filoktétův Polybos (-ba) — korintský král, který se ujal nalezence Oidipa Po-lydóros (-óra) — mytický thébský král, syn zakladatele Théb Kad-ma, otec Labdakův Polyneikés (-ka) — syn thébského krále Oidipa, bratr Eteoklův, Antigonin a Isménm; přivedl z Argu výpravu ,,sedmi proti Thébám" Poseidon (-óna) — syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, bůh moře a vod, bratr Diův a Hadův Priamos (-ma) — poslední trójský král, syn Láomedontův, otec Paridův a Hektorův Prométheus (-ea) — syn Titána íapeta; podle pověsti přinesl jako první lidem oheň z nebe a byl za trest na Diův rozkaz přikován ke skále na vrcholu Kavkazu Pyladés (-da) — syn fóckého krále Stro-fia, bratranec a věrný přítel Agamemnonova syna Oresta. Rheía (-eie) — bohyně z rodu Titánů, dcera Urana a Gáie, manželka Kronova, matka Hestie, Démétry, Dia, Poseidona, Háda a Héry. Salamína (řec. Salamis) — ostrov v Sarónském zálivu Sabnóncus (-ea) — syn Aiolův. Chtěl se Diovi vyrovnat, dokonce metal blesky, byl Diem sražen do podsvětí. Příklad nadměrného vzdoru Sarpé-dón (-ona) — syn Dia a Láodameie, miláček bohů, v trójské válce padl na straně Trojanů Satyrové — horští a lesní démoni, prostopášní a nezbední průvodci Dionýsovi; měli lidskou postavu, ale koňské uši, ohon a kopyta Sellové (řec. Selloi) — knězi v nejstarší Diově věštírně v Dódóně, uvádění již u Homéra Semelé (-ly, zříd. ■nesklonné) — dcera thébského krále Kadjna a jeho manželky Harmonie; pro svou krásu se stala milenkou Diovou a porodila mu syna Dionýsa Sfbns; (-ingy) — obluda s ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly, která sužovala Théby Sigeion (-eia) — město a mys v trójské krajině na jihozápad Helléspontu Silénos (-na) — vychovatel a průvodce boha Dionýsa; někdy považován za nej staršího ze Satyrů Sipylos (-lu) -— pohoří v Malé Asii mezi Frygií a Lýdií Sisyfos (-fa) :— mytický zakladatel a první král Korintu, proslulý svou chytrostí a úskočností Skamandrog (-ru) — řeka v kraji trójském Skírón (-óna) -— pověstný loupežník přemožený Théseem Skýros (-ru) — ostrov uprostřed Egejského moře s hlavním městem í stejného jména Smrt (řec. Thanatos) — bůh.-smrtLa.sama smrt;, syn bohyně noci Nykty nebo boha věčné tmy Tartara a země Gáie, i bratr boha spánku Hypna Spánek (řec. Hypnos) — bůh spánku a j sám spánek, syn bohyně Nykty, bratr boha Brorti Thanata Sparta i (řec. Spartě, též Lakedaimón) — hlavní město Lakónié, dnešní ; Sparty Spercheios (-eia) — řeka v Thessalii v severním Řecku Strofios (-fia) — fócký král, syn Krísův, synovec a nepřítel Fano-teův, otec Pyladův, pěstoun Orestův Styx (-ygu) — řeka v podsvětí Sunion (-ia) — mys v jihovýchodní Attice. Tantalos (-la) — pověstný král v Sipylu (Frygie), syn Diův, přítel bohů, jejichž vševědoucnost chtěl vyzkoušet (různé varianty). Za I to byl potrestán v podsvětí a jeho roď byl stíhán kletbou — Pelops, I Átreus, Thyestés, Agamemnón, Orestes Tartaroa (-ru) — bezedná I propast věčné tmy vzniklá z počátečního Chaosu; též zosobněním | bůh této propasti Teiresiás (-ia) — syn nymfy Charlkly, slavný théb- ,, ský věštec stížený slepotou Tekméssa (-ssy) — manželka Aiantova, ; matka Eurysakova Telamón (-óna) — syn aigínského krále Aiaka, král na ostrově Salamíně, otec Aiantův a Teukrův Télefos (-fa) — | král v Mýsii, brání zemi proti Řekům při výpravě proti Tróji, je I zraněn a po osmi letech utrpení je opět vyléčen týmž Achilleovým kopím. Ukáže poté cestu k Tróji Teleutás (-uta) — otec Aiantovy | manželky Tekméssy, blíže neznámý Téreus (-ea) — thrácký král, i který znásilnil Filomélu, Bestru své manželky Prokny Teukros (-ra) — syn krále Telamóna a jeho manželky Hésiony, dcery trójského krále ! Láomedonta, nevlastní bratr Aiantův, lukostrelec v řeckém vojsku I před Trójou Théby (Théb) — město v Boiótii; mělo od nejstarších ! dob velký strategický význam Themis (-idy) — dcera boha Urana [ a Gáie; bohyně práva a pořádku Thersítés (-íta) — nejdrzejší a nej- ošklivější řecký voják před Trójou, známý z Homérovy íliady Théseus (-sea) — legendární hrdina athénské obce, syn krále Aigea, v mládí vychovávaný u svého děda v Troizéně Thyestés (-a) — bratr Átreův, otec Aigisthův Tíryns (-nthu) — významné středisko mykénské kultury v Argolidě Titánové — synové, resp. dcery Gáie a Urana, staTŠí generace bohů v řecké mytologii; původně jich bylo j i dvanáct, později se k nim počítali i jejich potomci, např. Prométheus; nejvýznamnějsí z nich byli Kronos a Eheia, kteří vládli světu Trá-chis (-íny) — město pod pohořím Oitou ve stfedním Řecku Trója též fiion — hlavní město země trójské v severozápadní částí Malé j Asie Triptolemos (-a) — mytický dárce obilí, učitel sklizně Tynda- 1 reóa (-ea) — vyhnán ze Sparty svým bratrem Hippokoóntem, byl tam opět Hérakleem dosazen Týdena (-ea) — syn kalydónského krále 620 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN EDIČNÍ POZNÁMKA 621 Oinea, jeden, vůdcil výpravy „sedmiproti Thébám'^Týró (-ry)~ j EDIČNÍ POZNÁMKA sestra sahnoneova. Týraná svou nevlastni matkou, byla vysvobo- j zena z útrap svými dvěma syny, které s ní zplodil Poseidon, když na sebe vzal vzhled jejího milovaného říčního boba Enípea. Zeus (Dia) — syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, nejvyšší z olympských bohů, vládce hromu a blesku; bratr a manžel Héřin, bratr Hadův a Poseidonův. Nejstarší ukázky ze Sofokleových dramat (Filoktetes, Anti' gona, Aias) přeložil a uveřejnil František Šír ve svém Výboru ze spisovatelů řeckých (2. díl, Jičín 1827). Po něm ná- -------- sledovaly ufeáz/^JosefaJäanačíka, otiskaiianéjveJVýročních í zprávách brněnského gymnasia (1857—1859); další ukáz- í ky přinesli Karel Veselík (Brno 1880), Josef KonČinský (Výroční zprávy gymnasia v Hradci Králové 1880, 1882, v Třeboni 1886, 1887, v Německém Brodě 1891), dále Ladislav Brtnický a Václav Škaloud. Poměrné brzy začaly vycházet úplné překlady jednotlivých dramat. František Šo-haj uveřejnil Antigonu (Praha 1851) a Edipa krále (Praha 1856), Jindřich Niederle Elektru (1868) a Aianta (1869, 2. vydáni 1886), Edvard Štolovský Krále Oidipa (Mladá Boleslav 1885). K překladu celého Sofokleova díla se chystal Timothej Hrubý. Se souborným názvem Tragoedie Sofokleovy vyšel Oidip král, Antigona a Oidip i na Kolonu (Praha 1891). Zcela přízvučně přeložil Josef Král Elektru (Praha 1897) a Antigonu (1906), kterou po úpravě nove vydal Karel Hrdina (Praha 1930). Jednota l českých filologů chystala vydání všech Sofokleových dramat j ve třech svazcích. Vyšel svazek I (1883) a obsahoval Anti- ! gonu od Josefa Krále, Oidipa na Kolonu v překladu Josefa j Končinského a Trachiňanky od Petra Durdíka. Ve II. svaz- l ku (1891) byl Filoktetes v překladu Josefa Krále a Král i . Oidipus v překladu Josefa Končinského. III. svazek již ■\ I nevyšel. Moderně začal Sofoklea překládat teprve Ferdinand í Stiebitz. Král Oidipus a Slídiči vyšly v Praze 1920, Anti- gona 1927, Eleklra 1942; nové vydání (Král Oidipus, Antigona a Slídiči) se uskutečnilo v Praze 1942. Král Oidipus, 1 Antigoné aÉlektra vyšly ještě v roce 1970. Dále vyšly překla- ■ , dy Oidipus vladař od Jaroslava Pokorného (1963) a Via- 622 ediční poznámka dař Oidipůs od Milana Páska (1973). Přehled uvedeni Sofoklea na českém jevišti v letech 1899-1974 psdá,va^ Eva Stehlíková ve Čtení o antice č. 1 (1975). Toto vydám přináší překlad celého dochovaného Sofokkwa díla včetně nejpodstatnejších zlomků. fÄak^ obsah 623 OBSAH PŘEDMLUVA 7 .•• "'• j ANTIGONÉ ------n---------------*---- ÉLEKTRÁ 79 ' * KRÁL OIDIPÚS W 157 - OIDIPÚS NA KOLÓNU % - FILOKTÉTÉS * & 327 j TRÁCHÍŇANKY <£? -----401 x .-.'■■■<■'-/ 459 { ' SLlDIČI 525 ZLOMKY 561 Poznámky J 591 Seznam vlastních jmen 612 Ediční poznámka 621 černáš ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlín 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearson), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Šlídiče), Václav Dědina (Oidipa na IColónu, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydání. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Naklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,— Kčs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 Kčs 41,—