SOFOKLÉS SLÍDÍCÍ V roce 1912 byla objevena asi polovina Sofokleova sa-tyrského dramatu Ichneutai, SlídíČi, jehož námět byl znám z homérskeho hymnu a z Apollodórova podání řeckých bájí. Apollónovi se ztratilo stádo skotu a Silénos se Satyry se nabídne, že zloděje vypátrají. Při hledání na hoře KyHéně zjistí, že v podzemí kdosi hraje na neznámý nástroj. Stopy vedou k mladičkému Hermovi. Nymfa Kylléné, jeho pěstounka, poučí Satyry o lyře, Hermově vynálezu. Přesto však marně hájí boha, že on nemůže být zlodějem. V nedochované části se patrně Hermes Apollónovi ke krádeži přiznal — když mu ale daroval lyru, směl si stádo ponechat. Druhá část dramatu je doplněna podle dohadu. OSOBY APOLLÓN FOIB0S HERMES SILÉNOS KYLLÉNÉ, horská nymfa SBOR Satyrů Koná se v Arkadii na hoře Kyllénž. SLÍDIČI Horská krajina, zeleň, křoviska APOLLÓN s bodcem v rukou 527 Všem bohům a všem lidem Mášám zde já Apollón a slavně slibuji, že bohatě se tomu odměním, kdo najde uloupené stádo mé. Jsem bezradný a zhola nechápu, kam se mi dojné kravky poděly i jalůvky a bujná telátka: to vše je pryč, a hledám nadarmo jich stopu. Jako kouzlem zmizely ^-mi náhle ze svých stájí od žlabu kams v dáli bez slechu, bez vidu. Já stěží mohl věřit, že; by kdo buď z bohů, nebo z tvorů smrtelných se odvážil ten skutek spáchati. Když jsem však poznal, že je tomu tak, hned pátrám, hledám všechen ohromen a vyhlašuji bohům odměnu i lidem: ať to každý dobře ví! Jak šílený jsem věčným slíděním. Již lidstva celého jsem zchodil svět, bych stopu svého stáda nalezl a lapil škůdce: marné bylo vše. Kraj thrácký nehostinný prohledav, já hnal se v plodné nivy thessalské a do bohatých obcí boiótských; a olivovou plání attickou a Isthmem, dvěma moři vroubeným, jsem prošel, dórsky Argos zhlédl jsem i celý sousední kraj mykénský. A nyní v tato místa přicházím, 528 SOFOKLÉS kde neschůdná a větry šlehaná a lesnatá ční k nebi Kylléné. I ptám se: je tu někdo nablízku, kdo slyšel by má slova? Pastevec či uhlíř, lovec nebo divý tvor, syn norské nymfy? Vyhlašuji všem: kdo lapí zloděje stád Foibových, ten dojde jistě skvělé odměny! 2 křoviit přihopkuje s holí SILÉNOS Jak zaslechl jsem tvoje volání, jež hlásným rykem rozléhá se v kraj, a seznal, oč tu jde, hned uháním, seč jsem, já stařec, tryskem největším sem k tobě, íoibe, horlivosti pln; chci vzácným dobrodějem tvým se stát a zkusit štěstí v této honbě tvé. Však potom, jak tu hlásáš, zahrň mne svým zlatem, zdaří-li se naše věc! Své syny vyšlu, jejich bystrý zrak ti všechno vypátrá, co ztraceno, ač vyplníš-li vskutku slova svá. APOLLÓN Dám zlata dost, jen dodrž to, co díš! SILÉNOS Já najdu skot, však dodrž ty svůj slib! APOLLÓN Dar pro nálezce je už přichystán. SILÉNOS Ó pane, ihned začnu pátrati. SLlDIČI 529 APOLLÓN A jasné ryzí zlato, Siléne! SILÉNOS Ó dejte bozi, aby bylo mé! C APOLLÓN Však tobě odměním se ještě víc!__________________________________ SILÉNOS Jak to? Co chceš mi, pane, ještě dát? APOLLÓN Ty sám i rod tvůj buď pak svoboden! Vzdálí se Mezitím se připlížili e křovin Satyrové SBOR SATYRŮ Hej, k dílu, hej, k dílu, ó bratři, bud připraven křepký váš krok! Halijó, halijó, halijó! A za skrytým zlodějem čile se pusťme, ať kdekoli mešká, ať třeba i pod zemí dlí! Hoj, vyplnit slib svého otce a vypátrat, jakže a kam se poděl ten tajemný lup! Když zdaří se námaha naše, hoj, svobodně s otcem pak žít! A bůh, který k dílu nás najal, bůh milý nechť zářného zlata nám poklady, poklady dá! ľ 530 SOFOKLÉS SILÉNOS vHahuje ruce do výše Ty štěstí a ty zdaru démone, ach, dejte mi tu honbu vyhřátí a ulovit zde kořist loupežnou, skot Foibův, který mu byl ukraden. Do hlediště Kdo z vás, co o tom slyšel nebo viděl, vše zjev mi laskavě, a staň se tak i boha dobrodincem oddaným! . Však doufám pevně, že jste uznalí, a že si odměnu smím nechat sám! SBOR SATYRŮ Ó slyšte, ó slyšte, a zjevte, co víte, a netajte nic! SILÉNOS do hhdištS Nuž mluvte: ví kdo něco nebo ne? — Pak nutno asi, abych hledal sám. K Satyrům Hej hola, každý chřípě rozevři a větři z pachů vzduchem táhnoucích, zda vánek proradný by zachytil! A po všech čtyřech leza po zemi zas v půdě Čenichej a zbystři zrak! Jen tak lze vystopovat zloděje, když všeho bděle dbáti budete. Zatímco sbor slídí, poodejde pátrající SUénos do křovin. Sbor řízený náčelníkem slídí na zemi ve dvou polosboreck. Mluví jednotlivci z obou polosborů i sám náčelník SBOR Toť bůh, toť bůh, toť bůh! Aha! aha! — jsme, zdá se, na stopě! Ty, zadrž krok! SLlDIČI 531 Zde šlépěje jsou skotu Foibova!— Buď zticha! Toto stádo vede bůh! — Co dělat, brachu? Máme slídit dál? — Co myslí ostatní? — Ba myslíme! Toť přece dobré stopy znamení. — Jen viz, jen viz! Zde opět kravských kopyt otisk je! — Hleď dobře sem! Jak rýsuje se tato stopa zde! —_________ Nuž tryskem po ní, drž se stopy té! A pozor, napni sluch, zda nablízku bys nezaslechl stádo bučeti! — Naslouchají. Temné bučení z podzemí Ne, zvuku jasného já neslyším. Však tyhle šlépěje a stopa zde jsou zřejmě od těch krav. Toť jisto přec. — Oho! oho! Hle, probůh, zde se kroky stáčejí a vedou nazpět! Jen se podívej! — Co je to? Jak byl spořádán ten skot? Kopyta přední nazad směřují a zadní obráceně! Jaká změť! Kdo tudy hnal, byl řádně popleten! Z podzemí zazní zvuky lyry; Satyrové padnou zděšeně k zemi a tak bez hnutí a bez hlesu chjiíli setrvají SILÉNOS vyběhne % křovi Ha, co jste si to vymyslili zas? Jak nevídaný způsob slídění, tak bez hnutí být zaryt do země? Jaký to nový cvik? Já nechápu! Jak ježci v křoví choulíte se zde a bzdíte pod nos jako opice! Zakrývá si nos S32_SOFOKLĚS Co je to? Kde jste poznali ten zvyk? Nu ozvete se! V tom se nevyznám. SBOR Hu hú, hu hú! SILÉNOS Co skučíte? Co vidět? Co vás děsí? Co hrozného kdo zřel? Co třeštíte? Cos tady vrzlo: chcete vědět, co? Udeří se přitom rukou přes sádek Nač mlčíte, vy dřív tak žvaniví? NÁČELNÍK" SBORU zlekanš Buď zticha přec! SILÉNOS A před kým se to strafehy choulíte? NÁČELNÍK SBORU Jen poslouchej! SILÉNOS naslouchá chvíli; je ticho Jak poslouchat, když zvuku neslyším? NÁČELNlKSBORU Ó věř mi, věř! SILÉNOS Ach, s vámi není pro mou honbu nic! NÁČELNÍK SBORU Jen poslyš na chvíli tu zvláštní věc, SLlDIČI 533 ty zvuky, které nás tak vzrušily a kterých neslyšel kdy smrtelník! SILÉNOS Nač chvějete se bázní před zvuky?! Jsou z vosku vaše těla nečistá, vy baby z divých tvorů nejhorší! Hned v každém stínu hrůzu vidíte, hned přede vším se strachy třesete a ve službě jste chabí, nedbalí a nečestní. Však jde-li o čin kdy, jen sliby znáte, ale skutek utek'! A přec váš otec, buši si rukou do prsou bídní tvorové, již v mládí podal tolik důkazu své mužnosti, jak Četné trofeje mu dosvědčují na příbytcích nymf, a neznal zbabělosti, útěku, a řevu šelem v horách lovících se nikdy nepolekal, směle šel a holou rukou jen je zdolával! Tu slávu poskvrňujete vy teď, když, než jste viděli co, děsíte se zvuků, které znějí odkudsi, snad z nové pastýřovy vábničky. A přitom poklad zlata zářného, jejž vyhlásil nám Foibos odměnou, i svobodu, jak vlastní, tak i mou, již slíbil bůh, to vše jste zradili, a zanechavše toho, tady spíte! Hoj, nevzchopíte-li se k dílu zas a nenajdete krav i pastýře, 534 SOEOKLÉS SLlDIČI 535 pak nad svou zbabělostí zpláčete a budete zvuk sami vydávat! NÁČELNÍK SBORU Ach, otče, zůstaň tu a sám nás veď, bys viděl, jsme-li vskutku zbabělí, a poznal tady sám, že nemáš pravdu! SILÉNOS Nuž zůstanu tu sám, bych slovem svým vás vedl jako hvizdem ohaře. Hej, vzhůru, po třech všichni na stopu! Já sám chci nyní při vás vytrvat a vaše dílo budu říditi. SBOR v trojicích slídí; mluví jednotlivci, někteří věty lze přidělit Silénovi a náčelníkovi Hú, hú, hú! Pst, pst! Ach! ach! — Co nadarmo skučíš a pištíš a zjeveně díváš se na mne? — Ty prvý, co provádíš tam? Hle, uvázls! Tudy šel, tudy! — Tys můj: hola, vrať se mi, vrať! — Ty druhý, co provádíš zas ? — Ha, Drakis, odvážný lovec! —- Ha, G-rapis: lenochu, hybaj! — Urio s oháňkou lepou, hle, vybočils, nedbalče, z řady! — Methyse, Methyse, slyšíš, ty opilče, nelez mi v cestu! — Ach, kam asi vede ta stopa? Jde vpřed, a tu se zas vrací! — Hó, Stratie, Stratie rázný, sem ke mně: neslyšíš nic? Bučení pod zemí Ha, tady je stádo, tu odměna kyne již námaze naší!;— Hle, Krokiás, žlutý jak šafrán: jen nepovol, stopy se drž! — Co ty jsi krásného spatřil?----------------- Jak řádně stopuje Trechis, ó Trechis, výborný běžec! — Nuž za ním, za ním se pusť!— ....... Ohója, ohój! — Ty ničemo, ohavo zrádný, když na píď jen stopy se vzdálíš, pak prohrál jsi svobodu svou! — Jen nevyboč na scestí nikdo a slídi a pídi a čiň se a tuž se, ať za chvíli stihneme přímo svůj cíl! Zvuky lyry z podzemí. Sbor i Silénos se zarazí NÁČELNÍK SBORU Co mlčíš, otče? Neřekli jsme pravdu? Zda slyšíš onen zvuk, či ohluchls? SILÉNOS Teď mlč! Co to? NÁČELNÍK SBORU chystá se k úleku, rovněž sbor Pryč odtud! 536 SOFOKLÉS SLlDIČI SILÉNOS ' ■ ■ í Zůstaňte! \ fí NÁČELNlíT SBORU jj Ó ne! Ty sám si pátrej, chceš-Ii tak, $ a stopuj si a užij bohatství, íj až najdeš skot a zlato dostaneš; já tu příliš dlouho prodlévám! | SILÉNOS zastupuje jim cestu a zadržuje je holí í Však já vám nedovolím odejít t a nezprostím vás dříve úkolu, | než zvíme jasně, kdo tu uvnitř dlí. | Satyrové se zastaví NÁČELNÍK SBORU Hej hola, ať kdokoli skrýváš se zde, ty tvore, jenž z podzemí vydáváš zvuk i tak kouzelný, zjev se, ó zjev se nám ) a odměnou obohať dům svůj! Pauza ■;. SILÉNOS Tvých slov on nedbá, nezjevuje se! ' \\ Nuž já teď začnu dupat nohama a křepče skákat, divě tančiti, že uslyší to, byť byl zcela hluch! Tak jistě vypudím ho ze skrýše. i Začne divoce tančit a křičet, po něm i Satyrové. Ze země vystoupí Kyllené; Satyrové ztichnou a stojí uctivě KYLLÉNÉ ■■ Proč na můj vrch, vy diví tvorové, li kde zvěř se těší, z lesů zeleně i trav, jste vtrhli s divým povykem? Co tropíte tu? Jaká změna to? Dřív písně, zpívali jste Pánovi ukazuje na Siléna — jenž —■ lehký, bujný thyrsos v ruce své a oděn laní koží — za vámi vždy tančil kolem Bakcha s jásotem, jsa doprovázen sborem^jarých nym£ svých vnuček, a svých synů zástupem: a nyní — nechápu, kam míří as zde toto vaše nové třeštění, a žasnu, žasnu! Slyšela jsem tu čísi ostré povely jak lovců křik, když k šelmy doupěti se přiblíží, A přitom byla o krádeži řeč i o zloději, jenž má chycen být. Též doškolí jakous odměnu zde vyvolával hlasatelův hlas. A potom povstal povyk zmatený a dupot, který pronikl v můj byt. Já uslyšela hluk ten šílený, zde nikdy neslýchaný dosavad, jdu k vám a ptám se: posedl vás běs? Co učiníte nymfě nevinné? NÁČELNÍK SBORU Ach, nymfo s hlubokým pasem, ó slyš a utiš, utiš svůj veliký hněv! My divoké bitvy ti nenesem svár a ničemný jazyk se nedotkne tebe: ó ušetř, ušetř nás zloby své! Však pověz nám ochotně, cože to je, SLlDIČI 539 kdože to promluvil tady kdes pod zemí božským, tak čarovným hlasem? KYLLÉNÉ To už je jemnější než onen ryk, a takto od bázlivé nymfy víc se dovíte než skoky divými. Mně nelíbí se nijak budit svár a potýkat se slovy ostrými. Nuž buďte klidní jen a zjevte mi, co byste rádi chtěli ode mne! Satyrové se kromí náídníka a Silína rozloží po zemi SILÉNOS Ó paní kraje, mocná Kylléno, proč jsme sem přišli, řeknu později; jen pověz, jaký je to zvláštní hlas a který smrtelník jej vydává? KYLLÉNÉ Nuž pamatuj si dobře každý z vás, že, zradíte-li to, co vyjevím, vás samy stihne za to těžký trest! Je v sídlech bohů neznámá ta věc, by se to Héra nedověděla — Zde v tento koutek, skrytý v pohoří, kdys přišel k Maie Atlantově Zeus a bez vědomí choti nebeské se s Maiou spojil v lásce vespolné. I porodila synka v jeskyni, a já jsem nyní jeho pěstounkou; je chorá posud slabá rodička. Dnem nocí u kolébky jeho dlím a ošetřuji děcko, pít a jíst mu dávajíc a uspávajíc je. Vsak tělo jeho sílí den co den, že úžas jímá mne i zděšení: je sotva šest to dní, co spatřil svět, a jeho údy raší o překot a vyhánějí, vypučevše tak, že z děcka je už chlapec rozkvetlý! Nuž takovyVzde_v hoře_žije_hoch,_______ jsa dosud ukryt z vůle Diovy. A zvuky, tajnou silou znějící, jež znal bys rád a které úžasem tvou plní hruď? On z prázdné skořápky za jeden den si nástroj urobil: číš slasti plnou kterýs mrtvý tvor mu skytl, a on hraje v podzemí. NÁČELNÍK SBORU Že dětská hra je ten tajemný zvuk a dítě že vynašlo nástroj, jenž zní tak čarovně, budě v nás úžas i slast? Toť nemožné, nechápu, nelze mi věřit! A byť bych i tomu snad uvěřit chtěl, že dítě tak v podzemí jenom si hrá, jak je to možné jen, zvuky že takové vydává mrtvé zvíře! KYLĽENÉ Buď jist a uvěř tomu, co ti v žertu dím! NÁČELNÍK SBORU Jak mohu věřit, že tak zvučí mrtvý tvor ? 540 sofokxés ' | —-——-=-:-— ■ I . KYLLÉNÉ ■ ' I Jen věř! Jsa živ byl němý, smrt mu dala hlas. j Všichni se chovají nechápaví | NÁČELNÍK SBORU ' t Jak vyhlížel? Byl dlouhý, krátký, srážený? t KYLLÉXÉ f Jak miska asi, krátký, vtěsnán v pestrý háv. 4-, NÁČELNÍK SBORU \ Pak může to hýt kocour, nebo panter snad? \ KYLLÉNÉ I Oh kdež! Má krátké nožky! pěkně kulatý. NÁČELNÍK SBORU To vypadá jak rak či jako ichneuinón. . "-KYLLÉNÉ Ni ten ni onen; hledej tvora jiného! J NÁČELNÍK^SBORU ! Nuž je to něco jako roháč obrovský? | KYLLÉNÉ j Jsi nyní blízko: tak to zvíře vypadá. j NÁČELNÍK SBORU po chvíli rozpačitého přemýšlení A povez, kterak zvučí: uvnitř nebo Vně? KYLLÉNÉ Zní povrch jeho, krytu plže podobný. ] SLÍDIČI 541 NÁČELNÍK SBORU A j eho jméno ? Zjev mi vše, co ještě víš. KYLLÉNÉ Hoch zvíře želvou, zvučný nástroj lyrou zve. Překvapení u přítomných NÁČELNÍK SBORU A kterak z této věci zvuky vyloudil?------------ KYLLÉNÉ Pár hůlek, kousek kůže, želví skořápka , — a div byl hotov.' A že nástroj takto zní, to svedl vtipně. Třtinu v hůlky rozřezal a skořepinu na dvou stranách provrtal, vzal vhodnou hůlku, otvory ji protáhl a po okrajích napjal kůži hovězí. Rozruch ve sboru A na to postavil pak nové hůlky dvě a nahoře je spojil příčným bidélkem. Pak sedm tenkých střívek středem položil a kolíčky je napjal přes to lešení. Když zhotovil si tuto hračku podivnou, i tepátko si zrobil, do strun udeřil, a zvuky plné kouzla vyskočily z nich! A to je nyní chlapci lékem jediným a útěchou vší trýzně. Křepčí radostně a ke své hře si pěje píseň za písní; je pestrým zvukem lyry všechen unesen. Nuž far; hoch mrtvé zvíře mluvit přinutil! NÁČELNÍK SBORU Čarovný, vznícený zaznívá hlas z tohoto místa a rozkvétá kraj 542 SOFOKLÉS luznými přízraky za zvuků těch — Abych však vzpomněl, proč přišli jsme sem; ó paní má, věz, že čarodej ten a umělec — hledaný zloděj náš je, jen on je to, on! To předobře věz! Však prosím, pro tato slova má se nezlob a nehorši na mne! KYLLÉNÉ hněvivě Což blouzníš? Jakou krádež míníš? Fí! NÁČELNÍK SBORU Ach, nedurdi se, paní vznešená! KYLLÉNÉ Ty syna Diova zveš zlodějem? NÁČELNÍK SBORU Však bude usvědčen svým lupem hned! KYLLÉNÉ A co je důkazem, že pravdu díš ? NÁČELNÍK SBORU Ten důkaz, paní, mám, že pravdu dím! KYLLÉNÉ i Já dobře vím, že neukradl nic. NÁČELNÍK SBORU A já jsem jist, že krávy ukradl! Tys pravila, že koží hovězí svou zpívající hračku obepjal: a kde ji vzal ? To z uloupených stád SLlDIČI 543 on jistě zabil jedno, dobytče a stáhl j e a kůži rozřezal a vzal, co potřeboval ke své hře. Jsem přesvědčen, že zloděj hledaný je právě ten, kdo lyru vynašel. KYLLÉNÉ Ty drzý smělče! Chápu konečně, že výsměch tropíš si z mé prostoty____^_ a nevážný jen žert máš nä mysli! Nuž proprietě si toto pamatuj: Co mne se tkne, nu bav se, jak jen chceš, a klidně se mi směj, když z toho zisk mít doufáš a když ti to lahodí: však chlapce, syna Diova, svou lží, tak neslýchanou, netup posměšně! On po svém otci není zlodějem, a poctivá je jeho matky krev! Když se tu stala krádež, zloděje si hledej v tom, kdo nuzný je a chůd; však jeho dům, ten nezná chudoby! Hleď na rod, Špatnost přičti těm, kdo jsou jí hodni: on je nad ni povznesen! Však vy jste věčné děti. Muži jste již mladí, jako kozel hradiskem se plavým pyšnící, a už i pleš vám svítá, ale věčně dovádíte. Již ustaňte! A netroufejte ši, že od bohů je bláznovství a smích, ať pozdě nezpláčete! To dím já! NÁČELNÍK SBORU Kruť se a vytáčej, mluv si, co chceš, hledej si jakkoli zastři ti vše, S44 SOFOKLÉS nepřesvědčíš mne nijak! Já vím: ten, kdo zhotovil zpěvnou tu věc a koží ji spjal, ten z Foibových stád kdes ukradl kůži a odjinud ne! Jen ze stopy té mne nesváděj! A nemysli, prosím, že tropím si žert: já pravím to docela vážně! KYLLÉNÉ Toť neslýcháno! Což se nebojíš, že za tu řeč tě stihne Diův trest ? NÁČELNÍK SBORU Přec za to nemůže mne trestat Zeus! KYLLÉNÉ Vždyť nazvals jeho syna zlodějem! P NÁČELNÍK SBORU Kdo dělá zlo, ten zloděj přece je! KYLLÉNÉ Syn Diův nesmí býti pomlouván! NÁČELNÍK SBORU Je-li to pravda, mohu mluvit tak! KYLLÉNÉ Tak nemluv, ne! Vždyť nedokázals nic! NÁČELNÍK SBORU Což nestačí ta kůže hovězí? I! :i SLÍDIČI 545 f KYLLÉNÉ 0 nikoli! To musíš vědět víc! I; NÁČELNÍK SBORU i! Však také vím, a to ho usvědčí! Satyrové, kteří živou hrou doprovázeli rozhovor mezi náčelníkem a Kyllénou, začnou větřit a slídit \\ KYLLÉNÉ________________________________ Ij A copak tedy víš tak jistého? NÁČELNÍK SBORU vhazuje na Satyry My stopy krav jsme našli, vedou sem. KYLLÉNÉ Jak bystrý máte zrak: já nezřím nic! i i NÁČELNÍK SBORU Ó paní, je tu stopa na stopě! KYLLÉNÉ ironicky Snad před rokem tu pastýř stádo hnal ? NÁČELNÍK^SBORU Vždyť před chvílí tu krávy bučely I KYLLÉNÉ A kde se tedy pase onen skot? NÁČELNÍK SBORU Jsou v jeskyni kdes tady schovány. KYLLÉNÉ Jak, ničemo ? A kdo j e schovává ? 546 SOFOKLÉS NÁČELNÍK SBORU Ten chlapec v nitru hory ukrytý. KYLLÉNE Již ustaň tupit syna Diova! NÁČELNÍK SBORU Ať vrátí stádo, přestanu pak hned! KYLLÉNE Jsem bez sebe už z tebe i z tvých krav! NÁČELNÍK SBORU Nechť vyžene je tedy z úkrytu! Sbor souhlasně hlučí KYLLÉNE Vy zlomyslní diví tvorové, mám dosti vaší zpupnosti a lží! A pevně doufajíc, že Diův trest vás stihne za nestoudné rouhání, jdu k svěřenému chlapci božímu a poskytnu mu zase péči svou. Já beztoho jsem s vámi dlouhý Čas již promarnila řečmi planými. Však budete-li znovu tropit hluk, já pošlu chlapce, aby zkrotil vás své lyry divotvorným hlaholem a hned vás ztrestal mocí svého božství! Zmizl pod zemí. l'quza NÁČELNÍK SBORU k Silénovi Ach, otče, co si nyní počneme? SLÍDIČI SILÉNOS . Jen ještě chvíli, a jsme u cíle: kde stopy jsou, tam bude stádo též. Nuž hola, chutě všichni po stopách! NÁČELNÍK SBORU Jak se však vyznat v této směsici? SILÉNOS_ _ _ Jen k dílu, k dílu zase! Svoboda a zlato zbystří snad váš zrak i čich! SBOR slídí; mluví jednotlivci Pružný je bok a mrštný je krok a ve zracích oheň mi plá! — Ale jak rozvázat uzel těch stop? — Počkej, ó brachu, a stůj! — Do řady, do řady! — Nemaťte šlépějí! — Hej hola, héj a! — Nač výskl jsi tak ? — Pojďte se podívat, co to tu je! Jaký to podivný koláč! Jen vizte! — Ukaž to, ukaž to! Podej to sem! — Je to zelené, hnědé a křehké a měkké a prsty to propadá! — Vždyť je to bláto! Vy blázni, toť čerstvý kravinec! SILÉNOS Jak šťastný lov! Nuž vzhůru, čile dál! Toť znamení, že cíl je nablízku. Zazní lyra SBOR se vstoje zarazí Ó,ó! 548 SOFOKLÉS slídiči 549 náčelník sboru Ach. běda, už se blíží slíbený trest! Kdes vedle mých uší již zazněl ten zvuk! Ukazuje Silénovi stranou Hle, Apollón! Zavolej naž! SILÉNOS 6 Apollóne, hej, své kroky stoč, í pojd aera. a pohled, co jsme nalezli! j NÄČELNlK SBORU k přicházejícímu Apollónovi Ô Foibe jasný, zde dílo mé viz a posuď, zda řádní slídiči jsme: zde stáda jsou stopy a trus! apollón Ba správně provádíte úkol svůj: je jisto už, že zde se ukrývá ten zloděj stád i s celým lupem svým. 1 A všechno to, co jsem vám přislíbil, chci splnit, když mi vypátráte vše: j pak skvělá odměna vás nemine J a vy i otec jste pak svobodni. ji •e silénos i ■;* Ó vládce Foibe, chci ti říci cos, však obávám se hněvu Diova; ; má postihnout nšs všechny těžký trest, ■ j když prozradíme, co jsme zvěděli. APOLLÓN , Jen směle mluv: jsem přece Diův syn! ■ silénos Nuž poslyš, pane! Kdesi pod zemí se ukrývá zde tajuplný hoch, prý Diův syn, jak prozradila nám té hory nymfa, mocná Kylléné. A to tvých krav je zloděj, pane, věř! On z želví skořápky a z rákosí svým vtipem jakýs nástroj vyrobil a užil k l^rauikužFhovězí: kde vzal by onu kůži, při bozích? Však nezjevil se, když jsme volali a hlukem snažili se vyhnat jej. On skryt jev nitru hory celý čas a hraje na svůj nástroj, vysílá sem zvuky podivné, jež desí nás i omamují kouzlem neznámým. Já nebojím se ovšem — vždyť mě" znáš a poznals Často již mou odvahu —: však hrůza padla na mé syny zde, a abych řekl pravdu, také j á jsem jat tím kouzlem zvuků neznámých. Tys, Foibe, bůh: ť) zbav nás oněch čar a pomoz najít hocha skrytého! apollón * Je známo duchu mému včštnému, že v tomto kraji Diem objata kdys byla Máia, Atlantova dceř; i zrodila mu synka jarého. A je-li on to schován pod zemí, pak, doufám, brzy uvidíme jej; je čas, by ukázán byl bohům všem. Volá hlusitS sso SOFOKLÉS Hoj, Herme, skrytý Herme, bratříčku, hoj, zjev se bratru, věštci Foibovi! Nuž zjev se po dobrém, sic přijdu sám si pro tebe, a potom běda ti! Zakalen plenkami, zjeví se z podzemí HERMES Nač z kolébky mě, Foibe, vyháníš, mne děcko slabé, které pěstounky, snu klidného a prsu živného a sladké hry je dosud potřebné? Nač mi tu hrozíš slovy tvrdými? Co spáchal jsem, že mne chceš trestati? Či myslíš, jsi-li starší nežli já, že beztrestně mi ubližovat smíš? APOLLÓN Ty lstivé hádě, mladý marnici a úlisníku, nepretvaruj se! Mne neoklameš ani plenkami, ni pokryteckým tlachem dětinným. Kde je mé stádo ? Rychle s pravdou ven! HERMES Ó Apollóne, co to povídáš ? Ty pro své stáda ke mně přicházíš ? Já krávy tvé ni okem nespatřil a nedoslechl jsem. se o nich nic! Vždyť ani nevím, věř, co s nimi je! APOLLÓN Kdos ukradl mi tajně stádo mé, a lupič se svou kořistí je zde! SLlDIČI SS1 3 ;» HERMES. Jak mohu o stádu ti povědět ? Já neviděl jsem zloděje tvých krav. APOLLÓN Ty budeš zapírati, šibale? Když mi hned nepovíš, kde skrýváš skot, pak zpláčeš hořce, chlapče! Chytnuté a mrštím tebou v propast Tartaru, kde temnoty a hrůza domovem, a z hlubin pekla ani otec tvůj, ni matka tebe nevysvobodí, tam navěky se budeš trápit v nich! SILÉNOS k Apollánovi Jen rázně, pane, nedej na řec nic, ať vzpírá se, jak chce! Mí synové, ti už mu dokáží, když zapírá, že on je zloděj a že lup je zde! Hej, chrti bystří, děti divoké, hej, kolem něho, sliďte, větřete! Sátyrové se rozběhnou kolem Herma a po stopách HERMES Toť hrozné! Ty si myslíš dokonce, že jsem já sám tvé stádo ukradl? 0 Foibe, je to možné? Uvaž přec: což podobám se honci dobytka, což vypadám jak silák venkovský? Šest dnů je tomu, co jsem na světě, a saji dosud mléko mateřské, můj svět je kolébka a teplá houně, mé nohy měkké jsou a země píchá! 552 SOFOKLÉS !j A já že jsem byl s to, bych do stájí se vloupal, mocné stádo odehnal? ; Jak nevhodná je, Foibe, tvoje řeč! 1 APOLLÓN Ze slovy mámit dovedeš, to vím, ty zralý ničemo! Jsem přesvědčen, ' že ještě mnohou svízel způsobíš | svým časem smrtehiíkům na zemi : | i bohům v nebi. Mne však nezmateš: :j jsem jist, že krav mých zlodějem jsi ty! í HERMES Ó bratře, mám ti slavně přísahat ať u tvých božských zlatých kadeří, I či při Stygu, že ani krav já sám jsem nevzal, aniž o zloději vím? APOLLÓN i S jak lehkou myslí zloděj přísahá, ,1 když necítí se vázán nikterak! Nech bratra bratrem, zanech velkých slov a zjev mi ihned, kde je stádo mé! Sic jsi dnes naposledy požil snu, y ty černé noci druhu sourodý! Neb tobě z bohů dostane se cti j vždy králem zlodějů být nazýván! jj HERMES lf A kde máš boží svědky krádeže, bys usvědčil mě slovem neklamným ? Jak vichr ses tu přihnal v tento kraj a hrozbami mě nutíš děsnými, ' ať vyjevím ti, kde jsou stáda tvá. j. SLÍDIČI 553 Nuž přisahám ti při své kolébce — a to ti bude velkou přísahou — že nejsem původcem té krádeže a o tvém skotu nevím zhola nic! APOLLÓN Což doufáš věčně jen se vytáčet a hrát si se mnou, králi zlodějů? SBOR______________-------------------------- Uhú,uhú! Uhú, uhú! NÁČELNÍK SBORU ukazuje na zemi a Běhaje k Hermovi Ó pane, j en pohleď, ty stopy zde jak přesně se shodují s nohama jeho! A zápachem kravským jak čpí jeho šat! APOLLÓN Mám dosti všeho: vzhůru na Olymp, nechť rozsoudí nás vševědoucí Zeus! Chápe se Herma; plenky spadnou a zjeví se lyra SBOR odskakuje od Herma a ukazuje naň Ha, ha, há! NÁČELNÍK To je on, to je on, ten čaroděj skrytý, ten podzemní hráč a zloděj stáda! Hle, to ono zvíře, z kterého vykouzlil tajemný hlas! Hermes začne hrát na lyru Sbor padá k zemi NÁČELNÍK SBORU Jak omamný zvuk, pln děsu i krásy, inůj opřádá sluch! 554 SOFOKLÉS SLÍDIČI 555 Já neznámym, podivným zmatkem se chvím, úzkost i nadšení drtí mou hruď! HERMES zpívá a doprovází se hrou na lyru V pradávném chaosu ležel svět, nebylo nebe a nebylo země, nebylo blažených bohů ' ni lidí: byla jen tma. Jednou však pohnul se její klín —- zrozením světla, a v hlubinách prázdna, i těhotné odvěkou láskou, j se zjevily nebe í zem, ' Odtud jsme všichni, my bozi i lidé; j tebe, ó svatá země, dárkyně života, pramáti tvorstva, ( slaví nový můj zpěv! APOLLÓN Ó Herme, zloději a šibale, jak okouzlila můj sluch i srdce mé! ! Zvuk neslýchaný, úžas budící zde slyším, jehož neznal doposud ni pozemšťan, ni nesmrtelný bůh. ' Ach, pověz, jaké je to umění, j jak možno získat tuto božskou věc i a hráti na ni? Touha přesladká mě jímá, slyším-li ten čárný hlas. i Jsou všechny tři v něm skryty půvaby: j i radost vlévá v srdce vznícené, { i lásku sladkým šeptem tlumočí, i ke snu láká duši znavenou. Múz Olympských jsem božský průvodce, a jejich úkolem je tančiti, ' pět krásné, jaré písně do kola í a z píšťal loudit zvuky líbezné; však nikdy jejich půvab nevzrušil mé srdce tak, jak, Herme, tvoje hra! To stojí za padesát tučných krav! HERMES Ó Foibe, jasný bratře, všechno zvíš: zde viz mou hračku, lyru zvučící! ____________Ukazuje Apollónovi lyru_____________ Jak, želví kryt, jenž koží obepjat? Pak vskutku ukradl jsi stádo mé! Jen nechápu, jak mohls tajně tak to provésti, a kterak jsi byl s to, ty chlapec, abys odehnal můj skot . a zabil kus a z kůže stáhl jej! Ať jakkoli však, stáda zloději, jsi provedl svůj čin, jsem usmířen. Buď blahoslaven šťastný nález tvůj; a sláva bude provázet tvůj vtip i v nebi, na zemi, i v podsvětí. Chci lyru též mít! Skvělou odměnu ti slibuji a poctivě ji dám, ač neoklameŠ-li mne novou lstí! HERMES Již vidím jasně, že je marné vše: nač ještě zapírati, bratře můj, když nelze tebe nijak oklamat? To vše byl pouze nápad chlapecký. Pln dětské bujnosti a odvahy a dobrodružných snů jsem vyšel ven, když spala chůva, abych zhled}1 svět. A vida stáje, do nichž navečer se navrátilo z pastvy stádo tvé, 556 SOFOKLÉS i. SLlDIČI já zatoužil jsem po něm. Za noci jsem vnikl dovnitř, krávy odvázal — vše bylo příznivé, ni jediná se neozvala teskným bučením — a já si vykračoval za nimi, jsa pyšný na svůj čin i bohatství. Tak vbrzku Kyllény jsem dostihl. Však abych zmátl ty, kdož po stopách by slídili, zde obrátil jsem skot, hnal jsem jej chvíli vpřed a pozpátku jsem zatáhl pak všechny do sluje a tučný lup jsem ukryl v podzemí, by nezvěděla o něm pěstounka. NÁČELNÍK SBORU za rozrucha ve sboru Ach, proto ony stopy zmatené! Jsi velký, Herme, dokázals-Ii íol Však přece nalezli jsme stopu tvou, a tvoje kořist nám už neujde, ňi odměna, již přislíbil nám Foibos. APOLLÓN To byl čin vskutku tebe důstojný , a žasnu nad silou i vtipem tvým. HERMES I já jsem jásal nad zdarem své lsti. Však dlouho jsem se z lupu netěšil, ac přirostlo mi k srdei stádo tvé: je s tebou, bratře, těžko bojovat! Ta tam je hra a nutno pravdu říct. Nuž teď chci mluvit jako^ravý muž! Toužíš-li v srdci po tom nástroji, ó bratře Foíbe, měj si ho: je zde! Podává mu lyru Svou božskou myslí jasně pochopils moc jeho hlasu; a jsi vůdce Múz. Nuž chci ti dát svou lyru zvučící, tu zpěvnou družku slova živého, bys jaře na hostinu nosil ji i k půvabnému tanci, do rejů a nocí dnem z ní radost čaroval. Až naučíš se hráti Čarovně----------------------- a v jejích strunách budeš zvídati — a jakýpak jsem, bratře, umělec já proti tobě, vůdci zpěvných Múz ? —:, pak o přemnohých věcech překrásných ti jejich tóny budou vyprávět a měkký její hlas ti přítelem a společníkem bude v samotě a zhojí strasti srdce krušící. Zde vezmi tedy a buď šťasten s ní! A mně zas ponech uloupený skot — však víš, že stojí za padesát krav! Chci pastýřem být v horách zelených i na rovině, stáda živící, a vychovávat býčky bujaré i jalůvky, jich tužeb vřelý cíl, a příští matky stáda žírného. Již zanech zcela hněvu, bratře můj! NÁČELNÍK SBORU k Apollónovi Věc plná kouzla, hodná obdivu je onen hochův nástroj tajemný; leč stádo krav je zdrojem bohatství, a věru nevím, čemu přednost dát. Však ty jsi bůh a poradíš si sám. 558 SOFOKLÉS slídiči 559 APOLLÓN dotýkaje se jemně strun lyry Ô Herme, souhlasil bych s výměnou, však obávám se, chlapče proradný, že j e dnou zas mi lyru ukradneš a snad i toulec, luk můj stříbrný, a já pak pozbudu vší slávy své. A co si počnu, věda předobře, žes Dia, mého otce, milý syn? Nuž přísahej mi těžkou přísahou jak bůh a nikoli král zlodějů, že mi už neprovedeš zlého nic I NÁČELNÍK SBORU Toť správné, pane: od zloděje stád lze všechno čekat. Jednej opatrně! HERMES Nuž přísahám ti těžkou přísahou, že už ti neprovedu zlého nic, můj velký bratře; a svou přísahu j ak bůh své bo žské hlavy pokynem ti stvrzuji. Však slovo splň i ty! APOLLÓN podává mu bodec Zde přijmi na skot bodec zářivý, a staň se slavným pastýřem mých stád! Já naučím tě pastvy pravidlům, ty nové hry mi zjevíš zákony. A nerozlučný svazek přátelský bud poutem naší lásky vzájemné! SILÉNOS se přitočí k Äpollónovi Však nezapomeň, pane, odměny a pomni služby, kterou v nehodě jsme tobě prokázali: splň svůj slib! APOLLÓN I vám se stane plně po právu, ó diví tvorové: již plním slib. Podává dar SMnovi Zde měšec zlata, darem slíbený, J- když vypátráte stádo ztracené.__________________________________ | Svých dojnic nedostal jsem sice zpět, I však za to třímám v rukou zpěvný skvost, f jenž ztrátu ještě větší vyváží. j Nuž odedneška buďte svobodni j i ty, ó starce, i tvůj celý rod! ' NÁČELNÍK SBORU Ar Satyrám Hoj, bratři, ohaři bystří, vy slídiČi zmatených stop, v mladosti dnech nám svoboda svitla á zářného zlata nám nadělil bůh! Ahoj a, ahoj a, ahoj! Nuž poskočte jásavým krokem a vzhůru do širých zelených hor tanČiti k oslavě blažených bohů a dobývat náručí půvabných nymf! Ahoj a, ahoj! Ahoj a! ahoj! Zatímco Apollón s Hermem přihlížejí, Satyrové se Silénem se skotačivě vzdaluji ANTICKÁ KNIHOVNA SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie, Z komentovaných řeckých originálů Sophoclis tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlin 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearson), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slidiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolónii, Filoktéta, Tráchíňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydání. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praba. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,— Kčs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 Kčs 41,—