SOFOKLÉS /V TRAGffiMNKY TRÁCHÍŇANKY 403 O Déianeiru, dceru kalydónského krále Oinea, se ucházeli hrdina Héraklés a říční bůh Achelóos. Hérakléa nad svým soupeřem v souboji zvítězil, vzal si Déianeiru za manželku a vydal se s ní na cestn do města Tfrynthu. Cestou museli přejít přes řeku Euénos. Kentaur Nessos se nabídl, že Déianeiru přenese, avšak choval se k ní dotěrně, a proto ho Héraklés zasáhl jedním ze svých otrávených aípů. Umírající Nessos poradil Déianeiře, aby krve z jeho rány užila jako kouzelného prostředku, kdyby ztratila Hérakleovu lásku. Byla to jeho pomsta, neboť věděl, že jeho otrávená krev přivodí každému smrt. Héraklés se po čase zamiloval do Ioly, mladičké dcery oiehalského krále Euryta, a chtěl si ji tajně vzít za manželku, ale král k sňatku nesvolil. Později Héraklés ve hněvu zákeřně usmrtil lolina bratra Ifita, a byl proto dán Diem za trest do otroctví lýdské královně Omfale. Déianeira se pak odebrala se svým nej-starším synem HyDem do Tráchíny. Héraklés po skončení služby u královny Omfaly vytáhl s vojskem proti Oichulii, zabil Euryta i jeho syny a zajatou krásnou Iolu poslal napřed do Tráchíny. OSOBY DÉIANEIRA, choť Hérakleova PĚSTOUNKA Déianeiřina HYLLOS, syn Hérakleův POSEL LICHÁS, hlasatel IOLÉ, zajatkyně, dcera krále Euryta STAŘEC, Hérakleův sluha HÉRAKLÉS SBOR patnácti trácbínských dívek Koná se v jíkothessalském pobřežním městě Tráchíně před královským palácem. ii I Déianeira vychází s domu se svou pěstounkou a dvěma služkami DÉIANEIRA Je výrok pradávný, jejž člověk vyslovil, že nevyzkoumáš, zdali někdo z lidí žil bud! Šťastně nebo bídně, dokud nezemřel. Já vím však jistě dřív, než vstoupím do Hádu, že život můj je těžký, Velmi nešťastný. Již V Pleurónu, když v domě otce Oinea jsem bydlila, já pro sňatek sLrach nejkrutší jsem přestála, jak sotva která Áitólka. Bůh říční Achelóos ženichem mým byl, ■\ Q jenž Ve třech podobách mě žádal od otce: jak zřejmý býk k nám chodil, jindy zase jak drak mrštný, svinutý, zas jindy lidský trup a hlavu býčí měl; z brady kostnaté mu proudy pramenité vody stékaly. 4 F" Když takovýto tvor mým chotěm měl se stát, já ubohá jen stále zemřít přála si, než na takové lože bych kdy vstoupila. Vsak něco později k nám přišel, mně tak vhod, syn slavný Alkménin a Diův, který s ním 2.-Ů se pustil v tuhý boj a vysvobodil mě. Já neumím však způsob toho zápasu ti vyložit, ten neznám; kdo však srdnatě se díval na ten boj, ten moh by vyprávět! Vždyť já tam seděla tou hrůzou zděšená, &5~še jednou krása má mi bolest způsobí. Však souboj šťastně skončil Zeus, bůh zápasů, zda šťastně? Neboť co jsem chotí zvolenou se Héraklovi stala, nevycházím z hrůz, jak o něho mám strach. Jak přichází a zas "Iq noc míjí, přivádí i plaší starosti. 404 SOFOKLÉS TRÄCHtŇANKY 405 I děti máme. Ty vsak spatřil málokdy, jak rolník, který získal pole vzdálené, jež při setí jen vidí a pak v době žní. Tak dlouho mého muže život stále štval S,^T hned k domovu, hned z domu — sloužit komusi. Když zdolal vítězně ted" všechny obtíže, tu právě prožívám já úzkost nejvetší. Ca ífita on zabil, muže silného, my tady v Tráchíhě jsme jako vyhnanci au přítele žijem, nikdo neví však, kam zmizel Héraklés; jen víme, že je pryč a že mi trpký bol a strach tu zanechal. Však tuším, že ho souží strasti nějaké, vždyť není to přec krátká doba — měsíců už patnáct uběhlo, co nemám o něm zpráv. As hrozná je to strast; on nechal takovou mi destičku, že často k bohům modlím se, ať nevezmu ji ke své zhoubě do rukou. PĚSTOUNKA Já zahlédla jsem často, paní přemocná, že pláčeš, běduješ tak hořce nade vším, že z domu šel tvůj manžel, slavný Héraklés. Však nyní musím též i já ti poradit, ač smí-li otrok dávat rady svobodným. Máš tolik zdatných synů; pročpak nikoho z nich neposíláš, aby hledal manžela, a nejspíš, jak se sluší, Hylla, má-li snad on starost, aby otci dobře vedlo se. A hleďme! Právě on sem k domu pospíchá; a proto, myslíš-li, že vhodná je má řeč, 4yC? pak můžeš rady mé i syna použít. Vstoupí Hylos DÉIANEIRA Věř, synu, moudré slovo někdy uklouzne i lidem prostým, neboť tato žena zde, ač otrokyne, říká pravdu šlechetnou. HYLLOS A jakou, matko? Pověz, smím-li zvědět to. DÉIANEIRA (s>ST"Prý ostuda je tvá, žes dosud nezjistil, kde otec je, tak dlouho dlící v cizině. HYLLOS Však vím to, lze-Ii věřit, co se povídá. DÉIANEIRA Co slyšels o něm, synu? V které zemi dlí? HYLLOS Že v roce právě uplynulém dlouhý čas ??i> Prý k°nal lýdské ženě práce služebné. DÉIANEIRA Pak možno slyšet vše, když podstoupil i to! HYLLOS Však už se toho zbavil, jak se doslýchám. DÉIANEIRA A kdepak podle zpráv ted* živ či mrtev je? HYLLOS Prý k Eurytovu městu v zemi eubojskou už s vojskem táhne, nebo teprv chystá se. I j 406 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 407 DÉIANEIRA A víš-li, milý synu, že mi zanechal zde o té zemi spolehlivé proroctví? HYLLOS A jaké, matko? Věru nevím o tom nic. DÉIANEIRA Že souzeno mu je buď život skončit tam, neb dobýt vítězství v tom zápase, a pak už *v stálém štěstí trávit zbytek života. Když, synu, octl se v té chvíli rozhodné, zda pomůžeš mu, aby spása svitla nám, neb zahyne-Ii otec, padneme i my, ^ však zachrání-li život, smrti uniknem. HYLLOS Já půjdu, matko. Kdybych božských výroků znal smysl dřív, už dávno bych byl u otce. Však běžný otcův osud důvod neskýtal se napřed o něj bát a přespříliš mít strach. Ted* ale, když to vím, už nezanedbám nic, jen abych o něm celou pravdu vyzvěděl. DÉIANEIRA . Tak, synu, jdi! Byť zvíme později, že tam se otci dobře vede, ziskem je ta zvěst. Zleva nastupuje SBOR Ty, jejž noc třpytivá rodí, když skonává, a jejž zas na lůžko klade, Hélie, sluneční bože, Hélie zářící, zvěstuj mi, ^prosím, kdeže syn Alkménin, ( ll O'} &0O kde as mi mešká, ty slunce zářící jak plamen blesku! Vidíš ho v úvalu při mořském pobřeží, v ÍCtfôi ho kraj východní skrývá, anebo západ? Ó pověz mi ty, jenž nejlépe vidíš! Vždyť se dovídám, že Déianeira, o niž se zápasy vedly, 'í i Ô- teď láskou nemocná, jak ptáče ubohé touhu vyschlých očí nemůže ukojit, v.e stálé paměti živí "H^Tpro odchod manželův strach, prázdné manželské lůžko na mysli jí tane, trápí se nešťastná, trápí a čeká na bedny osud. At^O Jako as vidíš, že nezdolný Notos neb Boreás zmítá vlnami na širém moři nahoru, dolů, tak též Héraklův život itS bohatý strastmi do moře vrhá a zase ho vynáší jak hladina r Krétskeho moře. Však některý z bohů n A. A/--— •/. O' \C,OÍY 408 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 409 chrání ho úrazů všech a nedá mu vstoupit v Hadovo sídlo. Proto tě pokárat chci, sic vlídně, A3.iT1 vlak s výčitkou přece: nesmíš se nikdy, to věz, vší dobré naděje vzdávat. Vždyť ani Kronovec vládnoucí všemu '\ nedopřál lidem život bezbolestný. Bolest i radost všem střídavě dává Medvědí hvězda kroužící trvale v kruhu. AhST Netrvá lidem noc hvězdnatá stále, bohatství též ne, ni záhubný osud. Rychle k nám přichází radost i nouze, brzy však mizí. 4Proto ti radím: i ty se, královno, ■ trvale k naději upni! Vždyť kdopak kdy viděl, že Zeus o svoje děti by nedbal? DÉIANEIRA k náčelnici sboru 1§2> Tys přišla, jak se zdá, když o mých útrapách jsi zvěděla. Jak já se v srdci soužím, kéž ty nezakusíš sama! Dodnes neznáš to. Vždyť na takových místech mládež vyrůstá, kde úpal sluneční ni příval vod ni van *^£s»0 všech vichrů nezmítá jí nikdy —- v rozkoších a bez útrap se baví do chvíle, kdy již sé nezve pannou dívka, nýbrž manželkou, a V noci přijímá i podíl v starostech, kdy o muže se bojí nebo o děti. 1íS>^ Pak poznala by mnohá, hledíc na svůj stav, jak velikými strastmi já jsem stíhána. Už pro nesčetná hoře plakala jsem, je však jedno, pro něž nikdy dříve — povím hned. lir. Když na poslední cestu vládce Héraklés se chystal z domova, tu v sídle zanechal mi starou destičku, v niž napsal vůli svou. Dřív netroufal si nikdy mi to oznámit, ač V mnohý zápas zlý se pustil: z domova přec jednat odcházel, ne žalně umírat. A nyní určil mi, jak neměl by dál žít, můj podíl manželský a určil též, jak má zem otcovská se dětem rozdělit, a sám i čas už stanovil: když bude v cizině dlít po svém odchodu již patnáct měsíců, že buď mu souzeno je zemřít v onen čas, buď hranici té doby šťastně uniknout a bez zármutku potom žít již v budoucnu. Tak bozi určili, jak říkal, aby tím se Héraklovy práce mohly ukončit, jak kdysi starý Diův dub mu v Dčdóně to hlasem zvěstoval dvou věštných holubic. Tak neomylně se s tou věštbou shoduje čas nynější, že nutně se to vyplní. Tak z lahodného spánku často, družky mé, já strachem vyskočím a trnu, že snad mám být navždy bez manžela, néjlepšího z všech. Příchozí posel 410 SOFOKLÉS TRÄCHlŇANKY 411 NÁČELNICE SBORU Tak nemluv teď! Jak vidím, přichází sem muž, je ověnčen a nese zprávu radostnou. POSEL vstupuje z levé strany Má paní Déianeiro! První zbavím tě A ř\'^"~ svou zvěstí všeho strachu. Věz, že Alkménin syn žije! Zvítězil a z boje přivádí část kořisti — to zdejším bohům za oběť- DÉIANEIRA Aph, starce, jakou zprávu jsi mi oziiámil? POSEL Ze brzy se ti zjeví v domě, paní má, %s§ ů tvůj manžel vytoužený s mocí vítěznou. DÉIANEIRA A od koho to z města víš, či z venkova? POSEL Tam na výslunné louce Lichás hlasatel to lidem zvěstuje. Já slyšel to a hned jsem odešel — chci první ti to oznámit, "X-tfjj—iiim zjednat si tvůj vděk a také získat cos. DÉIANEIRA Když dobrou zprávu má, proč nepřichází sám? POSEL Má, paní, mnoho obtíží: lid mélijský ho kolem obstoupil a ze všech stran se ptá a vykročit mu brání. Každý touží z nich _±_ ZAO v^e zv^®t — nevzdá se dřív touhy, dokavad sám neuslyší všechno podle libosti. Tak on, ač nechce, dlí tam s těmi chtivými, však maličko, a spatříš ho tu před sebou. DÉIANEIRA Ó Die, vládce oitských nepožatých luk, 2.4%T teď konečně jsi přec nám dopřál radosti! Nuž zaplesejte, ženy v domě i vy, co jste venku, že se těším ze slunce, jež mi z té nečekané zprávy vzešlo právě teď. SBOR {taneční píseň) Nechať se rozjásá manželský dům, 2ZO okolo krbu ať znějí dívek a jinochů písně slavící zachránce Foiba s překrásným toulcem. Vy, dívčiny, už spusťte nespájanú, pajánu veselý zpěv, nechať je slavena i sestra Artemis s pochodní v každé ruce, ta lovkyně srnců, i okolní nymfy. ' - Já poskočím a neodhodím tvou flétnu, vládce mého srdce. Hleď, hleď, mě v nadšení strhuje už břečťan, Ž2í~hejsa, hejsa, a k ztřeštěnému tanci o závod. Hejsa, hejsa, paján! Pohleď, drahá paní, 412 SOFOKLÉS / u t~ ^ H 0 už před očima vidíš, že se k nám blíží ten zástup! Přichází Lichás a sa ním hlouček zajatých mladých Sen, med nimi též^Iolé -— /syT*J^^l DÉIANEIRA Už vidím, milé ženy, očím pozorným to neušlo, už průvod jasně spatřuji. Buď po čase tak dlouhém vítán hlasatel, ač nese-li mi také radostného cos! LICHÄS "Vsak jdeme s dobrou, paní; dobře uvítat nás slušno po zásluze, vždyť se muži má vždy za proslulé činy dostat pěkných slov. DÉIANEIRA Ó nejmilejší z lidí! Nejdřív sděl, co já 2^XX) c^ nejdřív: zda se živ mi vrací Héraklés. LICHÄS Já aspoň jsem ho v plné síle opouštěl, jen kvetl zdravím, nebyl stižen nemocí. DÉIANEIRA A řekni, kde: zda v cizině či ve vlasti? LICHÁS Daň z plodin na eubojském mysu určuje £SX' a kénajskému Diu staví oltáře. DÉIANEIRA To plní slib, či podle věštby nějaké? TRÁCHlŇANKY 413 LICHÁS To slib byl. Až prý brannou mocí Vyvrátí a zničí město žen, jež vidíš před sebou. DÉIANEIRA Cí, probůh, jsou ty ženy a kdo? Jsou k lítosti, ~£í?Qa.<á neklame-li mne ten jejich osud zlý. LICHÁS 2-^9 Když Eurytovo město vyvrátil, ty on si vybral za kořist a bohům k obsluze. DÉIANEIRA Což při tomto jen městě po ten dlouhý čas dnů nesčíslný počet musel prodlévat? LICHÁS Ach ne, on větším dílem v lýdském území byl vázán, sám jak tvrdí, ne však svobodný, leč prodaný. Má řeč však nesmí, paní, ti v tom budit nelibost, kde Zeus je průvodcem. Tak on byl prodán Omfale, té barbarce, rok celý u ní sloužil, jak to tvrdí sám. A tak ho v srdci hryzlo, že byl zneuctěn, že slibem přísežným se sám pak zavázal, že původce té trýzně ještě uvrhne i se ženou a s dětmi v jařmo otrocké. A nezrušil své slovo. Když zas volný byl, tu sebral cizí vojsko, podnik výpravu s ním k Eurytovu městu; toho jediným zval viníkem svých strastí, z lidí jeho jen. 414 SOFOKLÉS NÁČELNICE SBORU Má paní, radostí tě zřejmě plní teď, co právě vidíš, i co víš už z doslechu. Když k domácímu krhu k němu Héraklés jak přítel hostinný kdys přisel, silně naň se.slovy obořil a silně srdcem zlým: ■ „Sic v rukou střely máš, jimž nelze uniknout, však mými syny byl jsi v střelbě předstižen a týrán byls jak otrok, ne muž svobodný." Když při hostině vínem Héraklés byl zpit, ........... jej z domu vyhodil. Rek hněvem plál, a když zas přišel Iŕitos až k stráni tírynthské, kde pátral po svých koních z pastvy zaběhlých, a jinam oči, jinam mysl upínal, jej Héraklés svrh dolů z Vršku skaliska. A -pro ten čin se Zeus, ten otec Olympský, jenž vládne všemu světu, na něj rozhněval a na prodej ho určil, neboť nesnesl, že lstí se odvážil ho zabít, když byl sám a bezbranný; neb kdyby zjevně byl se mstil, Zeus odpustil by býval právem vítězi. Však zpupnost nemilují ani bohové! Tak ti, co jazykem se vynášeli zlým, již sami všichni bydlí v říši Hadově a město zotročeno. Zeny, které zříš, své štěstí změnily za život neblahý a k-tobě jdou. Choť tvůj mi tak to přikázal, a já, vždy jemu věrný, všechno splňuji. A čekej, že on sám sem přijde, jakmile jen za dobytí města Diu Ochránci Vzdá oběť posvátnou. A toto zajisté z tak mnoha krásných slov je nejmilejší zvěst. TRÁCHÍŇANKY 415 DÉIANEIRA J2*|0 Jak bych se netěšila z celé duše své, když slyším, kterak šťastně muž můj pořídil? Má radost, jeho zdar se nutně shodují. A přece, kdo se dobře dívá, musí se bát o šťastného, aby časem neklesl. Mě ovšem hrozná žalost jala, družky mé, z těch žen, jež nešťastné tu vidím v cizině, tak bez domova, bez rodičů zmítané; ty jistě pocházejí z mužů svobodných, však v této chvíli vedou život otrocký. Ó Die Vítězný! Kéž nikdy nespatřím tě takto zachovat se k mému potomstvu, a stihneš-li je něčím, kéž už nežijú! Když vidím tyto ženy, jsem tak zděšena! K Iole Kdo jsi, ty přenešťastná, á tak mladičká? SlS Jsi panna nebo matka? Toho napohled jsi všeho neznalá a z rodu vzácného. Iolé mlčí Nuž, Licho, čípak as je tato cizinka? Kdo matka její, který otec zplodil ji? Nu pověz! Té já ze všech nejvíc lituji, neb vidím, jak si moudře vede, jediná! LICHÁS v rozpacích Což já to vím? Proč mne se tážeš ? Patrně z těch všech ta dívka není rodem nejnižší. DÉIANEIRA Snad z vladařů? Ci dcerou Eurytovou je? LICHÁS To nevím, vždyť jsem po tom příliš nepátral. 416 SOFOKLÉS J l C 3>*f o >51 DÉIANEIRA "Ni jméno od ostatních cestou nezvěděla? LICHÁS To vůbec ne — já mlčky konal úkol svůj. DÉIANEIRA k lole Pak tý nám sama pověz, nešťastná, kdo jsi! LICHÁS Však stejně jako dřív, jak zdá se, nikterak svůj jazyk nerozváže, neboť jiného nic neříkala, ani méně, ani víc: jen nad tíhou své sudby stále naříká, a od té chvíle už jen pláěe, ubohá, co opustila vlast svou, větrem šlehanou Zlý osud je to pro ni, soucit vzbuzuje. (2>° DÉIANEIRA Nuž nechte ji a tak ať vchází do domu, .i\ jak jí to nejmilejší. K strastem, které má, íO z mé strany nepocítí dvojí zármutek, Vždyť stačí ten, co má. Teď všichni do domu už pojďme, abys ty moh' spěchat, kam sám chceš, a já zas pořádala správně domácnost. ' Lichás se zajatými Senami odchází. Déianeira chce jít za nimi, ale zadrží ji POSEL Jen počkej chvíli zde, ať beze svědků zvíš, co za ženy to vedeš nyní do domu, a o čem neslyšelas, ač to vědět máš. Vždyť dokonale zpraven o tom všem jsem já. TRÁCHÍŇANKY Jen stůj a poslyš, neboť ani dřív jsi zde řeč marnou neslyšela, ani věru teď. DÉIANEIRA Zda tedy nazpět mám ty ženy zavolat, či chceš to mně jen povědět a dívkám zde? POSEL J^0Lze tobě to a dívkám říci, tam ty nech! DÉIANEIRA Již odešli, a proto volně nyní mluv. POSEL Co sdělil ti ten člověk, z toho pravdivě nic neřekl, jak měl, a buďto prolhaným je poslem teď, neb dřív už nebyl poctivý. DÉIANEIRA .i&i Co pravíš? Zřetelně mi pověz vše, co víš, vždyť co jsi právě řekl, je mi nejasné. POSEL Já slyšel, jak ten člověk dříve vyprávěl (a bylo přitom mnoho svědků), že tvůj choť jen kvůli dívce zabil Euryta a též S^fO smeť strmou Oichalii. Erós jediný prý z bohů přiměl ho k té výpravě a ne snad služba s obtížemi Lýdům, Omfale, 417 DÉIANEIRA XCo je to? Pročpak se mi stavíš do cesty? POSEL 418 SOFOKLÉS TRÄCHtŇANKY 419 ne ífitoVa smrt, jejž svrhl ze skály; to Lichás zatajil a mluví naopak. ^^^"Když nepřemluvil otce dívky, aby mu ji dal, a manžel tvůj v ní tajně získal choť, on, nepatrnou pak si smyslil příčinu, táh's vojskem na vlast její, V které Eurytos, jak Lichás řekl, pánem byl a vladařem. I zabil otce dívky, město vyvrátil; a teď jak vidíš, paní, choť tvůj přichází, ne bez úmyslu ji sem domů posílá, a ne jak otrokyni! To přec nečekej, to není možné, vždyť je touhou roznícen! 3>^S^Já rozhodl se tedy vše ti oznámit, co od něho jsem, paní, zvěděl náhodou. To z Tráchíňanů mnozí slyšeli jak já již V onom shluku lidí — lze ho usvědčit. A,jestli ti snad mluvím věci nemilé, pak lituji; však co jsem řekl, pravda je. DÉIANEIRA -__... Já přenešťastná, žel! Kam jsem se dostala? Nic. netušíc, ach, jakou trýzeň pod střechu jsem vzala, ubohá! Zda nemá jméno snad ta dívka, jak se zapřísahal průvodce? POSEL Ta oslňuje velmi krásou, vzhledem svým, vždyť původem je dcera krále Euryta a Iolé se zve. On její rodokmen ti nesdílel — nu ovšem, „po něm nepátral". NÁČELNICE SBORU Ať zhynou zločinci! Ne všichni, hlavně ten, **( O^o kdo tajně páchá skutky zcela nevhodné. ■3 DÉIANEIRA Ach, co mám, ženy, dělat? Vždyť jsem zprávami, jež přišly v této chvíli, zcela bez sebe! NÁČELNICE SBORU ..... Jen jdi a Lichý vyptej se, snad řekl by ti pravdu, chceš-li ho tu přísně vyslýchat. DÉIANEIRA ^Í^S~Nuž půjdu, neboť věru mluvíš rozumně. POSEL A já mám čekat zde? Či co si počít mám? DÉIANEIRA Jen počkej, vždyť ten muž, ač nebyl přivolán, sám o své vůli z domu přichází sem k nám. LICHÁS vychází a domu Ó paní, sděl mi, co mám Hérakleovi %f £?pak říci, neb jak vidíš, jsem už na cestě. DÉIANEIRA Jak rychle odtud kvapíš, ač jsi přišel k nám tak pozdě, než jsme mohli obnovit zas řeč. LICHÁS Však chceš-li něco zvědět, k službám jsem ti zde. DÉIANEIRA Zda nejryzejší pravdu chceš nám vyjevit? LICHÁS Éj fg~gU(j gygjjkgjjj velký Zeus! Vše povím, co sám vím. 420 SOFOKLÉS DÉIANEIRA Kdo tedy je ta žena, kterou přivedla? LICHÁS Je z Euboie, však původ říci nejsem s to. POSEL Hled! sem, ty!... Ke komu (co myslíš) promlouváš? LICHÁS A ty zas — k čemu dals mi tuto otázku? POSEL Jen směle odpověz mi, víš-li, nač se ptám. LICHÁS To k mocné Déianeiře, dceři Oinea a Héraklově choti, neklame-Ji mě zrak lichým mámením, k své paní promlouvám. POSEL Jen to jsem chtěl, jen to chci zvědět od tebe! 2,-&"~" Je tv* Pam>' ^áš? LICHÁS Vskutku je to tak! POSEL Co tedy? Jakého as trestu hoden jsi, když shledá se, žes nebyl k ní dost upřímný? LICHÁS Že neupřímný? Jaké chystáš úklady? TRÁCHÍŇANKY 421 POSEL Já žádné. Zato tyje zřejmě strojíš sám. LICHÁS Už jdu — tak dlouho tě já blázen poslouchám! POSEL Ach ne! Dřív na otázku stručně odpověz! LICHÁS-------------- ---------------------- Jen mluv, co žádáš, neboť mlčet neumíš, POSEL Tu dívku zajatou, cos přived do domu, *f^X°" ty víš přec o ní! LICHÁS Vím, však proč se na to ptáš ? POSEL Zda neříkal jsi o té dívce neznámé, že Eurytovu dceru vedeš, Iolu? LICHÁS A před kterými Hdmi? Kdo a odkud je, £f^f0kdo dosvědčí, že sám to slyšel ode mne? POSEL Před množstvím občanů. To v sněmu hromadném přec Velký zástup Tráchíňanů vyslechl! LICHÁS Já říkal: z doslechu! To není jedno říct jen mínění, neb mít v čem plnou jistotu. 422 SOFOKLÉS POSEL H ^Uf""" Nu jaké mínění? Což nepřísahal jsi, že Héraklovi za choť vedeš ji — či ne? LICHÁS k Déianeiře Já za choť? Milá paní, řekni, pro bohy, kdo tento cizinec, kdo asi je? POSEL Je ten, kdo slyšel sám, že láska k dívce zničila \.OSO to celé město — nesmetla je Lýďanka, leč zjevná láska k této cizí dívčině. LICHlS Ach, paní, ať jde pryč ten člověk! Moudrý muž přec nemá takto tlachat s mužem bláznivým. DÉIANEIRA Nic při Diovi, který blesky vysílá z hor oitských lesnatých, jen nic mi nezataj! Vždyť nemáš mluvit k ženě špatné, ani k té, jež neznala by lidi, to, že nemohou se těšit trvale a lpět na věcech týchž. Kdo proti Erótovi staví se a chce H f^G se v zápase s ním utkat, není rozumný. Vždyť ten i bohům vládne podle vůle své, i mně — a jako mně jak jiné nevlád' by? A kdybych svému muži, stiženému tou zlou „chorobou", snad lála, nebo ženě, jež tím spoluvinna je, pak šílela bych zle; V tom hanebného, zlého není pro mne nic. Nic z toho! Lžeš-li však, jím takto poučen, tím nepěkné se ovšem učíš výuce; n n i ^ TRÁCHÍŇANKY 423 však cvičíš-li se sám v tom takto, objevíš, t^fožeB špatný člověk, i když chceš být šlechetný. Nuž pověz plnou pravdu! Hanba veliká, muž svobodný když pak je lhářem nazýván. A abys mi to ztajil, to nemožné je přec! Vždyť mnohým jsi to řek' — a ti to sdělí mně. tffíTA jestliže se bojíš, strach máš neprávem, vždyť nevyzvedět vše, to soužilo by mne. Je-hrozné vědět to? Což měl snad přečetné i jiné milenky už dřív jen Héraklés? A přece zlého slova ani pohany 'fJTO z nich neslyšela z úst mých žádná, ani ta, byť roztála se láskou, neboť právě jí jsem litovala nejvíc, když jsem spatřila, ... •-• '|.-\-""""že"' krása zničn^jíjäyotjjej^ ze v zkázu uvrhla a v otroctví svou zem fyXSta nešťastná! Nu budiž, stalo se a vše ať vítr odnese! Vsak tobě radím já: buď k jiným lhářem, ke mně vždy však upřímným! NÁČELNICE SBORU Slyš radu šlechetnou, té paní V budoucnu nic nevyčítej, takto získáš i můj vděk. LICHÄS *j*|£yTak tedy, milá paní, když teď poznávám, že^znalá lidských chyb přec smýšlíš po lidsku, nic neskryji a celou pravdu povím ti. Je Vskutku to, jak tento člověk vyprávěl. Kdys Héraklea jala touha nezkrotná H %Tk te dívce — kvůli ní jen s velkou záhubou vlast její Oichalie byla zničena. A to (neb nutno mluvit v jeho prospěch též) on nepřikázal skrývat, nikdy nepopřel; I 424 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 425 já sám se, paní, bál, svou řečí abych snad -M) 0 tv® srdce nezkruiil, a proto chybil jsem, ač pokládáš-li sama tohle za chybu. A protpže teď celou věc i důvod znáš, pak z lásky k němu a k sobě zároveň tu dívku v lásce měj a neochvějně splň vJO-ST i všechna slova, co jsi o ní pronesla. Ač. ve všem ostatním je choť tvůj vítězem, jen láska k dívce té ho zcela přemohla. V" l Co jiného bys řekl? Vždyť se obávám, že dřív bys mohl o mé touze hovořit, než zvíš, zda také v dálce touží po mně on. Děianeira se vrací domů, Lichás odchází se schránkou ------------SBOR ................ Vězte všichni vy, kteří bydlíte u teplých skalních zdrojů had mořským zálivem, na návrších oitských nebo uprostřed , bh'ž vody melidské a na březích Panny s šípy zlatými, kde konají se sněmy ">*'Q pylských občanů: 430 SOFOKLÉS 6?0 nám flétna s krásným hlasem se brzy navrátí a nebude znít smutně, nýbrž jasným zvukem sboru božských Múz. Héraklés, ten Diův syn a Álkménin, domů pospíchá, za Bvou zdatnost v boji skvěle odměněn. Přes rok zdržoval se v zemích za mořem, v té dálce, odkud žádné zprávy nedával. My čekali naň stále, přenešťastná choť mu chřadla stále víc, sžírala se v srdci nářkem přehořkým. f'^fST Ale nyní Arés, dříve rozlícen, učinil již konec všechněm trampotám. Kéž přijde, přijde již! Nechť koráb s mnoha vesly mu nezastaví dřív, než dopluje sem k městu, až opustí ten ostrov, kde při oběti dlí. Ať odtamtud jde domů touhou naplněn, ať obrátí se, oním kouzlem překonán, jak předpověděl Nessos. CEO Přichází velmi vzrušená Ach, /ženy, jak se bojím, že jsem ve všem tom, co konala jsem právě, překročila mez! NÁČELNICE SBORU Co je to, Déianeiro, dcero Oinea? 3 tf- bU? y TRlCHlŇANKY 431 DÉIANEIRA Nic nevím, trnu však, zda se ukáže, že velké zlo ini Vzešlo z blahé naděje. NÁČELNICE SBORU Ne, přece pro ten dar, jejž má teď Héraklés!? DÉIANEIRA 1 Tak jest! Jájnikdy už,Jsdyž věc je nejistá,_ se neodvážím radit k činu smělému. NÁČELNICE SBORU řekni, lze-li říci, z čehopak máš strach? DÉIANEIRA Cos zvláštního se stalo. Až to, ženy, vám teď povím, vzbudí podiv neslýchaná věc. Neb vlna z krásné ovce, jíž jsem vtírala v šat bílý, slavnostní, krev Kentaurovu, ta 7UC>mi zmizela, ač zde ji nezničilo nic: ta sžírala se sama, tratila se tak, v troud na dlažbě sé měníc. Všechno obšírně ti vylíčím, ať zvíš, jak stal se tento div. Já z naučení, jež mi tenkrát Kentaur dal, ?0$*"když trpký šíp měl v boku, bolest zakoušel, nic nepustila z mysli, návod chovala, jak nesmytelné písmo z desky kovové: já — poučena — v skrytu kouzlo střežila, kde netkl se ho oheň, ani slunce žár, tak abych mohla čerstvým něco napustit. To činila jsem, teď však úkol čekal již. Já tajně v domě oděv vlnou natřela, jíž vytrhla jsem chomáč ze své ovečky, 432 SOFOKLES a složila jsem pěkně v dutou schránku dar, ^f-1 jf" lat nedotknutý sluncem, jak jste viděly. • Pak od vás domů jdu a uvidím tam zjev, že vylíčit ho nelze, ani pochopit. Ten chomáč ovčí vlny, jímž jsem natřela šat pro chotě, jsem stranou hodila, kde zář naň slunce padala. A jak se zahříval, v nio roztěkal se, v prach se drobil na zemi a přesně vypadal, jak kdybys piliny kde spatřila, jež pila v dřevu vyhlodá. Tak ležel rozpadlý. Však z místa, na němž tkvěl, tam vřela hustá pěna v změti bublinek, jak víno kvasící by v zářném podzimu se na zem rozlévalo z révy Bakchovy. I nevím, ubohá, co pomyslit si mám, však vidím, že jsem tím čin hrozný spáchala. ^"3iO Vždyť proč by zmírající Kentaur přízeň svou mi projevil, když musel zemřít kvůli mně? To nelze! On vsak toužil střelce zahubit a mne chtěl ošálit. Ach, pozdě k poznání já tomu docházím, když není pomoci. Vždyť já ho nešťastná, já sama zahubím, ač jestli nemýlím se ve svém úsudku. Když vyletěl ten šíp, to vím, že ublížil i bohu Cheirónovi, vždyť už dotekem zvěř každou usmrtí. Když proklál Kentaura -ř*ťO a vnikl do něho jed krví zčernalý, jak nezničí i chotě? To je názor můj. Jsem rozhodnuta již: když manžel zahyne, i já s ním zároveň touž ranou dokonám. Vždyť se zlou pověstí přec nemohu žít já, ~^C^ jež šlechetný svůj rod si cení nadevše. TRÁCHÍNANKY 433 NÁČELNICE SBORU Však při poklescích nespáchaných vědomě je mírný hněv — jen takový tě stihnout smí. DÉIANEIRA Kdo nemá účast na zlu, může tohle říct, a komu žádná vina duši netíží. NÁČELNICE SBORU "^rťiř!> Snad přísluší ti o tom více nemluvit, leč chceš-li svému synu něco sdělit. Ten je zde, jenž otce hledat dříve odešel. Vřítí se HYLLOS Jak ze tří věcí, matko, jednu bych si přál! Buď abys nežila, neb jsi-li zdráva, kéž jsi matkou jiného, neb srdce, které ty teď máš, jsi vyměnila někde za lepší! DÉIANEIRA Čím vzbudila jsem, synu, tvoji nenávist? . HYLLOS Jen vez, že dnešní den jsi svého manžela (já říkám mého otce!) zabila ■— to věž! DÉIANEIRA běda, jaké slovo, synu, vypustils? HYLLOS To nesplněným stát se nemůže, neb kdo by mohl zvrátit to, co se stalo již? i í 434 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇAŇKY 435 DÉIANEIRA Cos řekl, synu, od koho ses tohle dověděl, že přičítáš mi tenhle skutek žalostný? HYLLOS "?É?3r~"Sám očima jsem spatřil těžkou pohromu, jež stihla otce — nevím ji jen z doslechu. DÉIANEIRA Kde s mužem mým ses potkal, kde jsi při něm stál? HYLLOS Vše musím říci, máš-li tomu rozumět. Již Eurytovo slavné město rozbořil a s kořistí se vracel v slávě vítěze; je břeh tam obtékaný v zemi eubojské, vrch zvaný Kénaion, kde. otci Diovi háj> měřil posvátný a stavěl oltáře. Tam nejdřív jsem ho spatřil, touhu nasytil. \£ Když k četným žertvám pak ee chystal obětním, tu přišel z domoVa náš Lichás, hlasatel, a přinášel tvůj dar, ten odev smrtící. On oblékl si ho, jak nařídilas ty, pak zabíjet Šel dvanáct býků bezvadných jak první kořist; přihnal všehovšudy sto tam celkem rozmanitých žertev k oběti. A nejdřív s dobrou myslí oběť začínal a z-krásného se roucha těšil, ubožák; když ze slavnostních kusů plamen krvavý "'f$*f'&Q roznítil a šlehal z dřeva smolného, pot po těle mu vyvstal, těsně na bocích šat přilnul ke všem údům, jak by přilepen byl rukou dovednou; vraz kostmi projela mu škubající křeč a užírala ho jak rozezlené zmije smrtonosný jed. Vtom nešťastného Lichá k sobě zavolal, ač nijak nebyl vinen tím tvým zločinem, prý s jakým uskokem mu přinesl ten šat?! Nic nevěděl ten chudák; řekl, že to je ^Ojr^s tvůj dar, a to tak, jak tys ho poslala. Jak uslyšel to on a svírající křeč mu zachvátila plíce s krutou bolestí, hned Lichá za nohu chyť v ohbí kotníku a na skálu jím mrštil mořem obteklou. gfíS^'Tu vystříkl mu z vlasů mozek bělavý a z roztříštěné hlavy zároveň i krev. Lid všechen zabědoval nářkem velikým, že Héraklés tak šílel, ten že mrtev byl, a netroufal si nikdo k němu přistoupit. %10 Hned na zem vrhl se, hned zas se vymrštil a křičel, sténal; kolem skály duněly, jak Vrchy eubojské, tak hory v Lokridě. Když zemdlel pak a dlouho, chudák, na zemi se zmítal, dlouho křičel, nahlas bědoval a klnul tvému lůžku, ženo nešťastná, i že byl sňatkem spřízněn s Oineem a že tím sňatkem uchystal si zkázu života, Vtom z kouře, jenž kol dýmal, stočil ztrhaný svůj zrak a spatřil mne v tom četném zástupu, &,?■£> jak slzím; na mne zřel a volal: „Synu můj, jen přistup, neutíkej před mým neštěstím, i kdybys musel zemřít, jako zemřu já; ó prosím, odnes mě a polož nejlíp tam, kde, nikdo ze smrtelných by mě nespatřil; 436 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 437 hla jediná smrt k smrti připojit?! PĚSTOUNKA Meče bodnutí — to sténání je zdroj. NÁČELNICE SBORU Tys, nešťastnice, zhlédla zoufalý ten čin? 440 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 441 PĚSTOUNKA Zhlédla, vždyť jsem stále zcela nablízku. NÁČELNICE SBORU °\ TA) Jaký Čin a jak? Nuže pověz to! PĚSTOUNKA . Ta sama vlastní ruku Vztáhla na sebe! NÁČELNICE SBORU Co říkáš? PĚSTOUNKA To^co jisté je. NÁČELNICE SBORU Zplodila, zplodila °í ta Ä?vá nevěsta našemu domu velkou pohromu. PĚSTOUNKA Ba velikou, však kdybys zblízka viděla, co provedla, tím větší lítost mela bys. NÁČELNICE SBORU A k tomu ženská ruka měla odvahu? PĚSTOUNKA ^ Sa'O Toť hrozné! Až to zvíš, dáš mi za pravdu. Když totiž vešla dovnitř domu samotná a spatřila, jak ve dvoraně prostírá syn-otci měkké lůžko, než by vstříc mu šel, tu skryla se, kde nikdo by ji nespatřil 3.r a vrhala se s nářkem k tamním oltářům, 5 E:. že.zpustnou. Plakala, jak věcí dotkla se, jichž užívala dřív ta žena ubohá; sem tam pak domem těkala, a jakmile zrak na někoho z milých sluhů upřela, Q tu s pláčem nešťastná se na něj dívala, svůj krutý osud sama sobě značila, že. ztrácí syna Hylla s koncem života. . Když ustala pak v tom, tu náhlé vidím ji, jak spěchá do ložnice Uérakleovy. jf^"~Já v stínu ukryta jsem byla ve střehu; tu vidím onu ženu, jak tam prostírá a Héraklovo lůžko halí v pokrývky. A jak to vykonala, vzhůru skočila a vprostřed svatebního lože sedla si, ^Sf? proud horkých slz tam lila a pak pronesla: „Ach lůžko mé a komnato má svatební, vám navždy dávám sbohem, nikdy tady už mě nebudete vítat k spánku Ľbému." Jen toto řekla, nato kvapnou rukou hned €é Hsi roucho rozepne, kde spona že zlata jí tkvěla na prsou, a celý levý bok tím odhalila si až Vzhůru k rameni. Co stačila jsem, hned jsem kvapem běžela a synu té to hlásím, jež to chystala. ^§>0 A co tak spěchám k němu a zas nazpět s ním, vtom uvidím, že ona mečem dvousečným v bok pod srdcem se bodla skrze bránici. Syn spatřil to a zalkal: poznal, ubožák, že způsobil ten skutek prchlivostí svou: 3^"byl od domácích lidí pozdě poučen, že spáchala to nechtíc, zvěrem svedena. I 442 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 443 I neustával V nářku nešťastný ten syn, jen kvílel, k ní se vinul, líbal na ústa, jí k boku tiskl bok, tam ležel, vzlykal jen, <5j že nerozvážně na ni svalil vinu zlou a plakal, že je dvou teď zbaven životů, otce též, i matky, naráz osiří. Tak tomu je — a kdo v dva dni neb ještě víc zde.doufá s jistotou, ten pošetilý je. ^ "-^X Vždyť nikdo nemá z nás dřív zítřek zaručen, než, dokončíme šťastně dnešní den a noc. jak tlumí láskyplně těžké kroky své, jak by nesli přítele. Ó žel, nesou ho, on však nemluví; co o tom soudit? Zemřel, lOC?0 nebo jenom spí? Přicháxí Hyllos se starším mužem a s průvodem služebníků. Nesou Héraklea na nosítkách Pístounka odejde do domu SBOR «* , A '"" Nad kým truchlit dříve, kdo yětsí bolest má, těžko, nešťastná, mohu rozhodnout. L To první víme, to se v domě událo j "i to' druhé tušíme a Čekáme; \ vědět i tušit — stejné obojí. \L 'J Kéž by náhle zavál vítr příznivý a do daleké země odtud odnes mě, abych přesáného syna Diova nespatřila tu a leknutím z té náhlé kořisti tu nezemřela hrůzou. Vždyť před dům v nezhojitelné ho nesou bolesti, hrůza hrůzoucí! V dálce je vidět průvod nosičů Už blízko je, ne V dálce, proč jsem plakala jak slavík jasným hlasem. Jakýs průvod cizích lidí přichází. Kam jdou? Jak pozorně ho nesou, HYLLOS Jak lituji tě, otče, jak želím ubohého! Co strašného mě čeká? Jak to snesu, běda! STAŘEC 4&0Š~m£, dítě, abys nevzbouřil bol divý v zuřivé mysli otcovské. Ač blízek smrti, žije. Zatni do rtů zuby a jen mlč! HYLLOS Co říkáš, starce? Žije? STAŘEC Přec ho nevzbudíš, když spánek pojal ho, nedráždi, neštvi v něm ten hrozný, zběsilý účinek jedu, můj synu! HYLLOS Jak na mně ale leží ^íf^l^páevýslovná tíha, jež srdce přemáhá! 444 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 445 HÉRAKLÉS se probouú Ach, Die! Kam jsem se to dostal? U jakých to Udí ležím, stále trýzněn zle ostnem bolestí? Ach, já nešťastný! Jak sžírají mě muka! STAŘEC Snad nyní pochopila, jak bylo výhodné jen v mlčeni se halit a nezaplašovat spánek od hlavy, ani z očních víček? HYLLOS 't ©?.s$fjá nemohu se ovládnout, když vidím tuto trýzeň. HÉRAKLÉS Ó kénajský oltáři, kde oběť já jsem vzdal, a jak se$ odvděčil mně ubohému za to? Ach, Die! V jakou, v jakou hanbu jsi mě uvrhl? , Kéž já ubohý tě nikdy nespatřil, ani. vrchol mého šílenství, jež, nelze utlumit. Kde je zaříkávač, kde tak obratný 1 Je tékař, kromě Dia, jenž by dovedl zahnat pouhým lékem tu mou chorobu? V tom uviděl bych zázrak, div divů všech. Zdvíhají ho S Ach, ach! Nechte mě, nechte mě, abych naposled já nešťastný si lehl! K Hyllovi, jeni ho zdvíhá \ Kam saháš? Jak mě kladeš? Tím zničíš mě, ach, zničíš! Co utichlo, tys zase probudil. Ach ouvej, bolest zas mě svírá, AJzase proniká! Ach, kdo jste vy a odkud, nejbídnější muži z všech Heků, pro něž často nešťastný jsem zmíral, když moře jsem a lesy čistil, teď však nechce dát nikdo chorému 4CS50 oštěp nebo oheň jak splátku na pomoc. Ach, ach! Nepřistoupí nikdo hlavu srazit mi, neskončí tu hrůzu? Ach běda! STAŘEC k Hyllovi •i $3T~Synu tohoto muže, s ním práce je o mnoho těžší nad moje síly. Ty vezmi ho se mnou, vždyť bystré tvé oko zachrání spíš ho než já. HYLLOS I já se ho chápu již, ale nemohu bolesti trapné mu z života zahnat neb zmírnit, nijak mi není to možné — jen Zeus by to udělat mohl. HÉRAKLÉS AíJ^yQKňs, můj synu, kde jsi? Takto uchop mne a takto podpírej! Ach běda, ten zloduch! Řádí, řádí zas strašlivý ten jed, chce mě zahubit, ^ir&^~"ta divoká nemoc nechce odejít. Pallado, Pallado, trýzní mě to zase. Můj synu, ty se 446 SOFOKLÉS TRÁCHÍŇANKY 447 smiluj nad otcem, meč vytas a mně jej pod kost klíční vraz a ztiš mé útrapy, Vzbuzené tvou matkou bezbožnou. ÍO^tŽ Kéz bych spatřil ji klesnout tak, jak ona zničila dřív mne! Sladký ty Háde, spřízněný s Diem, již ke spánku mě ulož, ulož mě, a kvapící záhubou znič mě, 40^řg" muže ubohého. NÁČELNICE SBORU Mráz přechází mě, milé dívky, slyším-li, . pán výtečný jak stíhán strastmi krutými. HÉRAKLÉS Ach," mnoho horkých trudů, nevýslovných jsem já rukama i svými bedry vytrpěl! IQ^ľO Však takový mi věru neurčila trud ni Diova choť Héra, krutý Eurystheus až dó dnešního dne, jak Oineovna lstná: kol ramen přilehlou mě Lític tkaninou tak obepjala, kterou musím zahynout. A O^p, Tak k bokům přilnula a již povrchu mi- maso strávila a nyní k plícím se a k tepnám dere, leptá je, již Vysála krev čerstvou z nich, mé tělo zcela zhubeno tím neznatelným, skrytým poutem sepjaté. "íO^O To nezpůsobil mi ni oštěp při boji, ni vojsko Gigantů kdys Zemí zrozené, ni obludy svou silou, ani hellénský neb barbarský ten kraj, jejž jsem očistit kdys přisel — ne, mě nyní žena zničila, i^J^jen pouhopouhá žena, bytost nemužná, a sama, aniž na mne použila zbraň. ( Ach, synu, doopravdy staň se synem mým a přestaň vzdávat úctu jménu matčinu. Sám vlastní rukou přiveď matku z domova, ■{i017 vlož mně ji do rukou, ať vidím zřetelně, zda.osud můj či její víc tě dojímá, a ať ji zohavím, jak sama zaslouží. Jdi, synu, s odvahou! Mne přitom polituj, jejž, mnozí litují, vždyť nyní propukám -f-^^-jak dívka v pláč — a nikdo neřekl by snad, že dřív mč viděl, muže, tak si počínat, neb vždycky útrapy jsem snášel bez vzdechů — rek kdysi takový teď ženou, ach, sé stal! A nyní přistup sem, blíž k otci postav se, 44 iú a pohleď, z jaké pohromy ty útrapy mi Vzešly — bez pokrývky ti je ukáži. Odkryje se Mou bídnou postavu ať všichni vidíte a nešťastníka vizte, jak je žalostný. Ach běda, ach já nešťastný! *f m f ŕ~ Teď právě začala zas pálit zhoubná křeč, a projela mi hrudí — věru nenechá mě bez útrap ta bídná nemoc hlodavá! Ó vezmi si mě, Hade podsvětní, sjeď na mne, blesku Diův! 4jj ,| Jen mávni, vládce, mršti střelou hromovou sem na mne, otče! Vždyť mě zase užírá, zas propukla a bují. Ruce, ruce mé, ach záda má i prsa, milá ramena! Lva nemejského kdys vy silou zmohly jste, ^2^~ jenž bydlil tam a trýznil místní pastýře, tak nepřístupný netvor, krutý, nevlídný; též hydru lerenskou a zástup sveřepých, tak zpupných Kentaurů a silných, dvojtvarých, 448 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 449 i šelmu erymanthskou, trojhlavého psa A ACifo ísem v Hádu zhubil, syna hrozné Echidny (to .nezdolný byl netvor!), dále lítou saň — sad zlatých jablek střehla v krajích nejzazších. i Já okusil i jiných trudů na tisíc, ! však nikdo nepřekonal sílu rukou mých. A -tJjTcd" s bezvládnými údy a tak rozedrán já ubohý jsem zničen slepým neštěstím j ach< já, jejž zvali synem matky nejlepší, jenž nebeského Dia potomkem jsem zván. | To dobře vězte však: byť byl bych pouhé nic, i A 1 HO a an* bnout se nemoh', pachatelku přec I i takto přemohu. Jen kéž by přišla sem a poučena aby oznámila všem, že živý jako mrtvý trestám zločince. NÁČELNICE SBORU Ó bědné Řecko! Vidím, jaký zármutek A "IWl m^t kuae' pozbude-li muže tohoto, j HYLLOS Když odmlčel ses, otče, čímž jsi poskytl mi možnost odvětit, ač chorý, poslyš mě, | neb za to prosím, co mi právem náleží, í Mně svěř se, ne však s hněvem, který v duši ti | ''MSTO teď hlodá; nepoznal bys, nad čím radovat se toužíš, ani čím se marně sužuješ. HÉRAKLÉS Co chceš, mi sděl a přestaň! Vždyť jak churavý již dlouho nechápu tvé řeči strojené. j HYLLOS Chci oznámit ti, co se stalo s matkou mou .4 •! t^trteď právě a že bez úmyslu chybila. HÉRAKLÉS Ty zase, nezdárný, své matky vzpomínáš, jež zahubila otce — mám to slyšet zas? HYLLOS S tou tak to vypadá, že nelze mlčet již. HÉRAKLÉS Ba nelze po tom všem, v Čem pochybila dřív. HYLLOS ty*U To neřekneš však po tom, co se stalo dnes! HÉRAKLÉS Nu mluv, však varuj se mi špatným ukázat! HYLLOS Tak mluvím: mrtva je — klesla před chvílí. HÉRAKLÉS čí rukou? Zvěstovals mi zázrak ošklivý. HYLLOS Ta sama klesla — nebyl cizí zásah zde. HÉRAKLÉS Ta měla, bohužel, dřív zemřít rukou mou! HYLLOS Tvůj hněv by též se změnil, kdybys všechno znal! HÉRAKLÉS Tys začal závažně. Co míníš, řekni mi! 450 SOFOKLÉS TRÄCHÍŇANKY 451 HYLLOS Věc prostá: pochybila v touze po dobru. HÉRAKLÉS To, bídáku, Čin dobrý — otce usmrtit?! HYLLOS /\ "f^O Ta v domnění, že kouzlo lásky ^zchystá ti, jak spatřila tu dívku v domě, chybila. HÉRAKLÉS A kdo ji z Tráchíňanů takhle obloudil? HYLLOS Ji Kentaur Nessos dávno přemluvil, ať dá ti kouzlo lásky, čímž zas vznítí touhu tvou. HÉRAKLÉS \ ~ Cos, běda, řekl, otče? Cos mi přikázal? i HÉRAKLÉS Co vykonat se musí. Ne-li, jiného kdes otce měj a nebuď dál mým synem zván! HYLLOS Ach třikrát, otče, žel! Vždyť k jakým skutkům ty mě vyzýváš?! Mám tvým být vrahem úkladným? HÉRAKLÉS věru ne, jen lékařem mých bolestí a hojitelem jediným mých útrap všech. HYLLOS Ják vyhojím tvé tělo, když ho sežehnu? HÉRAKLÉS Když toho děsíš se, pak ostatní mi splň! HYLLOS Tvé tělo odnést —■ tomu bránit neehci se. HÉRAKLÉS ÍJ}^ hranici mi zřídit, o níž mluvil jsem? 454 SOFOKLÉS TRÁCHlŇANKY 455 HYLLOS Jen pokud sám se rukou netknu ničeho, vše vykonám — z mé strany strádat nebudeš. HÉRAKLÉS Vsak postačí i toto. Ale přídavkem vděk nevelký mi prokaž k jiným velikým. HYLLOS 1^?Q Tak jest, a bohy k tomu volám za svědky. HYLLOS Nuž učiním a neodmítnu, bohům však to ukáži jak skutek tvůj: snad, otče, se zlým neukážu, jest K tebe poslechnu. HÉRAKLÉS ííec pěkně končíš, synu; rychle však též splň A cA X 6VUJ slib a na hranici dříve polož mne, než křeč a bolest zlá mě opět zachvátí. Nuž zvedněte mě spěšně, úleva to je v ttlých strastech — závěrečný úděl života. HYLLOS Yšak přání to ti splnit nic mi nebrání, <\'2^0 když, otče, kážeš to a na mne vymáháš. Jlyllos svolává nosiče. Objeví se lolé s ostatními zajatci HÉRAKLÉS Nežli nemoc má se opět rozbouří, má duše otužilá, uzdu na ústa jak ocel pevnou, jako kámen přilož si, ztlum nářek hlasitý a měj se ochotně 'f I bezděčný ten úkol splnit do konce. HYLLOS Již zvedněte ho, druzi! Velké svědectví mi dáte o těch věcech, velké též i bohům svědectví, neboť jednání i činy jejich sotva máte za moudré. 'Ijtefc* Ať otci vskutku jsou, ať otci zveme je, na takovou hrůzu teď se dívají! Nosiči odnášejí Héraklea NÁČELNICE SBORU Co V budoucnu se stane, to nikdo nevidí, co nyní zběhlo se, je pro nás žalostné a bohům odporné, ■í 30í£~však nejtěžší to ze všech lidí zajisté je tomu, kdo sám snáší tuto křivdu zlou, SBOR k lole . ; _____ Ty, dívko, nebuď též blízko obydlí! Nezvyklou a velkou spatřila jsi smrt, i útrap přečetných trýzeň nedávnou, 4'VÍ ty však nic, co nezpůsobil svrchovaný_Zen&!_ I f SVAZEK 29 Sofoklés, Tragédie. Z komentovaných řeckých originálů Sophoclia tragoediae, vydaných nakladatelstvím Weidmann, Berlín 1891—1909, a The Fragments of Sophocles I—III (ed. A. C. Pearson), vydaných University Press, Cambridge 1917, přeložili Ferdinand Stiebitz (Antigonu, Élektru, Krále Oidipa a Slídiče), Václav Dědina (Oidipa na Kolonu, Filoktéta, Tráchiňanky a Aianta) a Radislav Hošek (Zlomky). Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Úvody k tragédiím, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřili překladatelé. Recenzoval prof. dr. Radislav Hošek. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Leo Novotný. První souborné vydáni. Praha 1975. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 3835. publikaci. Odpovědná redaktorka Ilja Hajná. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. AA 24,69, VA 26,53. Náklad 31.750. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 35,80 Kčs, váz. výt. 41,— Kěs. 73/605-22-8.5 25 — 126 —75 Kčs 41,—