f ft. denm , ,, ,
používá jen mezi muslim
no vdát se za jinověrce.    'fhajhji ýfí^ff hou, ale musí to být vyz ' ženství. Děti z tohoto svazku se považují za muslimy a musí být také tak vychovávány. Uzavřené společenství ummy se k nezasvěcencům nechová nepřátelsky v tom smyslu, že by zůstávalo chladné nebo netečné k obecným lidským potřebám a problémům. Jedná se spíše i o uzavřenost v tom, že svým členům nedovoluje, aby zbloudili, a přesto byli i nadále považováni za muslimy.
Šafiádo Pokud jde o přijímání nezasvěcenou do společenství víry, dveře jsou dokořán a lidé se vždy srdečně radují, když nějaký člověk odpoví na výzvu islámu, pronese šahádu a stane se bratrem nebo sestrou ve víře. j Aby se člověk stal muslimem, stačí pouze vykonat první z pěti pilířů islámu a s upřímným přesvědčením jednou přeříkat šahádu („Vyznávám, že ,není božstva kromě Boha'; Vyznávám, že ,Muhammad je posel Boží.'").
Když jsem učil na univerzitě, jeden ze studentů pocítil nutkání pronést šahádu právě uprostřed mé přednášky. Přestup na islám už zřejmě nějaký čas promýšlel, když však náhle ve třídě pocítil Boží volání, nemohl odolat. Jiní dva muslimští studenti ho začali objímat, a pak společně v radostné modlitbě padli na tvář. Zbytek posluchárny je sledoval s úžasem, bázní a uctivě odlehčenou veselou náladou. í
Salát: modlitba Pilíře islámu začínají šahádou, jež je doktrinálním prohlášením a zároveň aktem veřejného vyznání víry. Jakmile je toto stručné vyznání proneseno, odpovídajícím dalším vyjádřením je formální modlitba zvaná salát. Ze všech náboženských povinností islámu
se tento bohoslužebný úkon provádí nejčastěji a je téměř všudypřítomný. Má se provádět pětkrát denně a také při různých příležitostech, jako například při pohřbech a zatměních. Salát má pevnou formu, je to velmi pečlivě uspořádaný a přísně dodržovaný sled slovních formulí a tělesných pozic. Salát je předepsaný v Koránu a pro první muslimy jej vytvořil Muhammad. Ummu spojuje napříč věky a bez ohledu na zeměpisné hranice natolik jednotnou podobou, která nemá obdoby v žádném jiném světovém náboženství. Islám nemá kněžský stav, a tak všichni dospělí muslimové musí salát znát a být schopni jej vést, pokud jsou k tomu vyzváni.
Muslimové se salát učí už od dětství. Učí se vytvářet rovné řady za imámem, tím, kdo vede modlitbu, slouží jako vzor a zároveň udává tempo sledu vztyků, úklonů, padnutí na tvář (prostrací) a sedů, které se při modlitbě opakují. Oči všech jsou upřeny přímo před sebe a srdce i mysl se soustřeďují pouze na úkony prováděné při modlitbě. Celé shromáždění je obráceno směrem k Mekce a tamější svatyni Ka'bě. Salát se provádí za svítání, v poledne, v pozdním odpoledni, těsně po západu slunce a večer. Pokaždé je třeba vykonat určený sled předepsaných pozic, každý však může připojit i další.
Nezbytným předpokladem pro vykonání salátu je rituální očista jednotlivce. Obvykle (pokud se nejedná o těžké znečištění) postačí omytí tváře, hlavy, uší, nosních dírek, rukou až po lokte, nohou a kotníků, při němž se pronáší prosba o čistotu a vedení. Pokud je však člověk poskvrněn něčím, co se pokládá za těžké znečištění, jako pohlavním stykem nebo stykem s nečistou věcí, což jsou například prasata nebo psí sliny, pak musí provést velkou očistu, rituální koupel celého těla. Očista má pro muslimy takový význam, že neustále rozlišují mezi čistým
74
75
a nečistým stavem. Rozlišování též vychází z uzavřenosti ummy a také ji chrání. S čistotou a vyhýbáním se nečistému úzce souvisí právní rozdělení světa a lidských činů na dovolené a zakázané. Vykonávat salát bez předchozí očisty je nejen zakázané, ale provádí-li někdo salát bez předchozí očisty, modlitba je neplatná. Salát je osobní i veřejný úkon, jenž výrazně symbolizuje zvláštnost muslimské obce a odděluje ji od světských a nečistých předmětů a představ. „Čistota jde ruku v ruce se zbožností" je u muslimů stejným ideálem jako u pietistických protestantů.
Slovo mešita pochází z arabského slova masdžid, což znamená „místo prostrací". Mešita tedy není na prvním místě stavba, ale rituálně zasvěcený prostor. V některých zemích se výlučnost ummy symbolizuje zákazem vstupu do mešity pro nemuslimy (například v Maroku nebo Íránu). Sami muslimové se u vchodu musí zout a chovat se po všech stránkách uctivě.
Muslimská náboženská a estetická inspirace se setkala ve dvou vrcholných projevech v umění koránské arabské kaligrafie a v církevní architektuře. Mešita jako stavba dosáhla vrcholu symbolického vyjádření tím, že c Boží jedinosti vypovídá svou jednoduchostí, prostorností a způsobem, jímž soustřeďuje zrak, sluch i srdce k rozjímání o Bohu. Architektura mešit někdy symbolizuje zahradu posmrtného života v nebi: sloupy představují kmeny stromů a fontány a jezírka chladné osvěžující potůčky, které šumí a rozlévají se pod stromy, a klenba mešity se nad tímto miniaturním rájem rozprostírá jako obloha.
Prvním předpokladem pro vybudování mešity je vhodné umístění. Místo by nemělo být znečištěné (nesmí být například vedle koželužny nebo pivovaru) a hlavni prostranství určené k prostracím musí ležet tak, aby věřící
byli obráceni čelem k Mekce (indonéští muslimové jsou obráceni na západ, syrští na jih atd.). Ve zdi mešity je vždy výklenek (nebo jiné vhodné označení), které udává správný směr modlitby. Výklenek může být prostý a bez ozdob, nebo naopak zdobený bohatě, ale jeho účel je vždy stejný. Vedle něj je vyvýšená kazatelna se schodištěm, krytá baldachýnem. Kazatelna se využívá při každé bohoslužbě s kázáním, například při páteční společné modlitbě, k níž se muslimové scházejí v hlavní mešitě. Podlaha musí být čistá a nesmí se na ní nic povalovat. V mešitách nejsou židle ani lavice, věřící se modlí na zemi na kobercích nebo rohožích. Obvykle tam jsou lampy, hodiny a v rohu knihovna s výtisky Koránu a jiných náboženských knih. S prostorem pro bohoslužby sousedí řádně vybavené místo pro omývání, jedno pro muže a jedno pro ženy. Je tam (v ideálním případě) tekoucí voda, záchody a soukromí. Vedle mešity nebo na ní je minaret, z něhož se zpěvným hlasem svolává k modlitbě. Minaret je univerzálním symbolem islámu. Slovo pochází z arabského označení pro „maják" a symbolika je zřejmá - navádí lid na přímou cestu islámu. Volání, jež se ozývá z tohoto majáku, je Boží výzvou k počestnosti a pravdě: „Alláh je veliký! Vyznávám, že není božstva kromě Alláha. Vyznávám, že Muhammad je posel Alláhův. Vzhůru k modlitbě! Vzhůru k dobrému činu! Alláh je veliký! Není božstva kromě Alláha!"
Zakát: almužna Třetím pilířem islámu je zákonem ustanovená almužna zvaná zakát. Zakát je jakási náboženská daň, která se odvádí z určitých druhů majetku a je povinná pro všechny, jejichž majetek přesahuje přesně stanovené minimum. Muslimové věří, že zaMr očišťuje zbývající majetek dárce.
76
77