jako pilíře islámu nebo o různé obřady z oblasti společenských vztahů a etikety, stojí na složité soustavě zásad, které na různých úrovních řídí život jednotlivce i obce. Tato soustava muslimy odlišuje od ostatních národů a náboženství. Ačkoliv muslimové vřele vítají a přijímají do ummy nové členy, činí tak s nejvyšší obezřetností k tomu, zda se tito věřící stávají novými lidmi s islámským přesvědčením a zvyky.
Povolené (halál) a zakázané (hárám)
Tato část sice pojednává o etapách životního cyklu, ale měli bychom si uvědomit, že muslimy především zajímá souvislý životní běh, který různé obřady životního postupu - například obřízka, vstup do manželství a pohřeb -odměřují a pomáhají usměrňovat. Snaha učinit islám celistvým způsobem života vede muslimy ke všeobecnému dualismu, který řídí ortopraxi při posuzování chování i věcí: halál, to, co je dovoleno, a hárám, to, co je zakázáno. Základní poučení o tom, co Bůh dovolil a co zakázal, obsahuje Korán a sunna. Muslimové rovněž používají přehledy těchto věcí, jako například nesmírně populární a vlivnou současnou práci Jusufa al-Qaradawiho Povolené a zakázané v islámu, jež byla z arabštiny přeložena do několika jazyků, jimiž muslimové hovoří.
Nejběžnější každodenní starostí tohoto druhu je pro muslimy jídlo. Korán a sunna obsahují nařízení a výčty toho, co se smí jíst a co ne. Muslimové mohou požívat většinu potravin, zakázané je však vepřové maso, krev, alkoholické nápoje, zdechliny a jídlo zasvěcené modlám (Korán 6:145, 5:4, 93-94). Zakázané je veškeré maso považované za hárám kvůli způsobu, jímž bylo zvíře zabito;
je třeba dodržovat islámský způsob porážky. Mnozí považují za zakázané i jiné potraviny, ale někteří znalci práva s tím nesouhlasí a tyto potraviny nepovažují za přísně zakázané, nýbrž pouze za „odporné" (makrúh). Sem patří hmyz a zvířata se špičáky a ptáci s pařáty (tedy v obou případech dravci). Na rozdíl od židovských stravovacích pravidel, která jsou jinak velmi podobná, muslimové kupodivu považují za povolené všechny mořské ži-
. vočichy, kteří nejsou schopni přežít na suchu (takže například velryby jsou povolené a naopak obojživelníci zakázaní). Zákoníky dopodrobna rozvádějí, co přesně je povolené a co zakázané, ale to, co jsme zde uvedli, pro
| první představu postačuje. V případech nouze mohou muslimové konzumovat i harámové potraviny, aby si zachránili život, ovšem toto rozhodnutí určitě není lehké.
Úvahy o tom, co je halál a co hárám, se týkají také bohoslužby, manželství a rozvodu, sexuálního života, oblékání, nošení šperků a používání voňavek, etikety a mezi-
t'        lidských vztahů, správného používání toalet, sportování
I        a zábavy, obchodních záležitostí, vztahů s nemuslimy
I       a mnoha dalších věcí.
i Etapy životního cyklu jsou body, v nichž se protíná
t       struktura a dynamika muslimského života. Obřady postupu z jedné etapy do druhé najdeme ve všech kulturách, ať už se odehrávají v náboženské oblasti, podle I       společenských, občanských, vojenských či politických zá-|       sad nebo spojením obou, což je nejběžnější. Například §      obřad dosažení plnoletosti u dospívajících australských domorodců má duchovní i společenský rozměr: být považován za dospělého a dostatečně zodpovědného pro sdílení posvátné moudrosti o původu kmene s sebou nese značný podíl při střežení a uchovávání této moudrosti v budoucnu. Poznání posvátného původu bylo u austral-
139
ských domorodců hlavní součástí přerodu v úplného člověka, a tudíž důvěryhodného člena společenství i duchovně naplněného jedince.
V islámu neexistuje žádný formální ritus pro vstup do jeho řad. Člověk, který se chce stát muslimem, musí jen upřímně a od srdce pronést šahádu („Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží") a je přijat do um-my. Toto vyznání obyčejně probíhá za přítomnosti jiných muslimů, což se doporučuje, ale člověk se může odevzdat i o samotě, za přítomnosti Boha. Až se skutečně připojí k ostatním muslimům, například při modlitbě, bude opět pravidelně pronášet šahádu. Dosvědčení v šahádě není samo o sobě konverzí, je to jen její veřejné vyjádření.
Jakmile se však člověk stane muslimem, okamžitě se na něj vztahují všechny povinnosti i výsady plynoucí z členství v ummě. Neobřezaný dospělý konvertita obvykle podstoupí obřízku. Většina konvertitů rovněž přijme islámské jméno, které se buď připojí ke jménům dřívějším, nebo se používá místo nich. V obou případech to prozrazuje mnohé o nové - muslimské - příslušnosti člověka. Mezi nejoblíbenější jména muslimů patří Abdulláh („sluha Boží"), Abdurrahmán („sluha Milosrdného"), Muhammad, Alí, Á'iša, Fátima, Chadídža, Ha-san, Husajn, Umar a další jména spojovaná s rodinou Proroka a jeho druhy. Po přestupu na islám přijali muslimská jména dva slavní Američané: boxer Cassius Clay se stal Muhammadem Alim a basketbalový hráč Lew Alcindor si začal říkat Kareem Abdul-Jabbar.
Narozeni a dětsiví
Islámské obřady životního postupu začínají ihned po narození a pokračují až do smrti, a dokonce i po ní. Když
se muslimský manželský pár chystá k intimnímu styku, nejprve pronese basmalu, „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného". Když se dítě narodí, někdo mu do ouška přeříká volání k modlitbě. Sedmý den po narození je čas dítě pojmenovat a uspořádat s tím spojený obřad, který spočívá v obětování zvířete a ustřižení chomáčku vlasů dítěte. Když dítě začne mluvit, učí se jednoduchá islámská slova a věty, jako například basmalu. S výukou čtení a recitace Koránu se začíná co nejdříve. Malí chlapci a dívky si spolu mohou hrát, ale jakmile se přiblíží puberta, nepříbuzní chlapci a dívky jsou odděleni.
Dospívání a obřízka
Obřady dosažení dospělosti se u muslimů v jednotlivých oblastech značně liší, ale obřízka chlapců, přestože se často provádí dlouho před pubertou, je obecným symbolem identity muslimských mužů. V některých oblastech se „obřezávají" i dívky, a to tak, že se jim zjizví, nebo dokonce vyřízne klitoris - tato operace je však především kulturním zvykem a nikoli náboženským obřadem. Obřízka chlapců se často provádí ve velmi útlém věku, mnozí ji však podstupují v sedmi letech a řada chlapců až na počátku puberty. V tom případě se obřízka někdy spojuje s první úplnou recitací Koránu. Dává se tím najevo dvojí schopnost: znalost Božího učení, která člověku umožňuje rozlišovat mezi dobrým a špatným, a biologická a kulturní potence muže jako plnoprávného muslima a „občana" ummy, který má právo využívat všech výsad a zároveň nese zodpovědnost za její obranu a růst.
Vraťme se k tomu, že v islámu nejsou žádné obřady spojené se vstupem do jeho řad. Stačí uvést obřady týkající se narození, dětství a dospívání, abychom pochopili,