a rozklepala se, až se domek třásl; docela zapomněla, že je proti Králíkovi tisíckrát větší a že se ho už bát nemusí.
Vtom doňel Králík ke dveřím a chtěl je otevřít, ale protože se dveře otvíraly dovnitř a Alenka se o ně pevně opírala loktem, nepodařilo se mu to. Alenku slyšela, jak si Králík říká: „Tak to obejdu a vlezu tam oknem."
„A nevlezeš," pomyslila si Alenka, čekala, až zaslechne Králíka přímo pod oknem, potom naráz rozevřela dlaň a nazdařbůh chňapla. Nic nechytla, ale někdo zavřískl a svalil se a zařinčelo sklo; usoudila, že Králík •padl do pařeniště s okurkami nebo něčím takovým.
Někdo se zlostně rozkřikl— byl to Králík — „Anton! Anton! Kde jsi?" a pnk se ozval hlas, který Alenka dosud neslyšela: „Tade so! Vekopávám ertcple, milospane!"
„Tuk ty vykopáváš brambory!" hudroval Králík. „Sem! Pomoz mi odtud!" (A /.novu zařinčelo sklo.)
„A led mi, Anton, řekni, co to je v okně?"
„No co bo to belo, ruku, milospane!"
„Ruku, ty trdlo! Kdopak kdy viděl tak velikánskou ruku? Vždyť je jí plno* okno!"
„No Lať, milostpane, ale ruka je to, abe né!" „Stejně tam nemá co dělat. Hned ji odstraň!"
I'nk bylo dlouho ticho a jenom občas dolehlk Alence šepot, jako: „Deš mně ne to, milospane, jaksi nezamlóvá!" „Dělej, co ti říkám, ty strašpytle!" a nakonec zas Alenka rozevřela dlaň a nazdařbůh chňapla. Tentokrát zavřískli dva a zase zařinčelo sklo. „To je mi nějakých pařenišť s okurkami!" pomyslila si Alenka. „A co bude ted! Kdyby mě tak chtěli vytáhnout z okna,nic lepšíhobych si nepřála! Ani za nic tady nezůstanu!"
Chvíli čekala, a e nebylo nic slyišct, až konečně přidrkotal nějaký vozík a potom mluvili jeden přen druhěho. Pochytila z toho jenom: „Kde je
druhý žebřík? — Měl jsem přinést jen jeden. Vilík nese druhý — Vilíku! Podej ho sem, chlapče! — Opřete je tady na rohu — Ne, napřed je svažte — to zdaleka nestačí — ba jo, stačí, jen se neboj — Hej, Vilíku! Chyť ten provaz — Neproboří se střecha? — Pozor na uvolněnou tašku — Už letí! Pozor na hlavu!" (něco řachlo) — „Kdo to udělal? — To jistě Vilík — Kdo vleze do komína? — Já ne, jdi tam ty! — Já taky ne! — Ať tam vleze Vilík — Hej, Vilíku! Pán říká, že máš vlézt do ko-mina!
„Vilík tedy poleze do komína," řekla si Alenka. „Ten Vilík všechno za ně od-dře! Nechtěla bych být v jeho kůži — krb je úzký, ale kopnout se tam přece jen dá!"
Stáhla nohu z komína co nejdále a čekala, až zaslechla, jak se nějaké zvířátko (jaké, to si neuměla představit) kousek nad ní škrábe a šplhá v komíně. „To je Vilík," řekla si, prudce kopla a čekala, co se bude dít.
Nejprve křikli sborem: „Vilík letí!", pak povelel Králík: „Chyťte ho, vy tam u plotu!" Všichni zmlkli a znovu zahlaholili: „Podržte mu hlavu—
36
i i
i
37