KVALITNÍ PODKLADY PRO TISK
Korektury a korekturní znaménka
Korektura je vyznačení chyb, nepřesností nebo nesrovnalostí s rukopisem a technických nedostatků zjištěných na korekturním otisku (ob-tahu). Opravy se provádějí korekturními znaménky podle ČSN 88 0410 Korekturní znaménka a jejich používání.
Korekturní znaménka se dělí podle významu:
1. znaménka pro výměnu, vypuštění a vsunutí,
2. znaménka pro různé změny v sazbě a umístění exponentů a indexů,
3. znaménka pro změnu mezer,
4. znaménka pro odstavec, zvýraznění nebo změnu písma,
5. znaménka pro opravu technických nedostatků sazby,
6. znaménka pro opravu tabulek,
7. znaménka pro zrušení vyznačené korektury.
Korekturní otisk vyhotovený ze sazby nebo kopie z fotosazby má mít písmena a značky s ostrou konturou, čisté, zřetelné a dobře čitelné, na bílém hladkém papíru. Při šířce sazby do 16 cicer (7,22 cm) má být ponechán okraj 3 až 5 cm pro vyznačení oprav.
Korektury se vyznačují čitelně a srozumitelně dvěma shodnými znaménky, z nichž jedno znaménko překrývá chybné místo v textu a druhé stejné s provedenou opravou se opakuje zpravidla na pravém okraji na otisku souběžně s účařím řádky, v níž byla chyba. K opravám vyznačeným v textu, které nejsou opakovány současně na okraji otisku, se nepřihlíží. Doprovodí-li se korekturní znaménka na okraji ještě vysvětlujícím textem, je třeba tento zakroužkovat. Korektury se vyznačují inkoustem nebo kuličkovým perem. Korigující pracovník podepíše nebo ošifruje každý korigovaný text, vyznačí datum a u novinového textu i přesný čas.
V kovové sazbě má korekturní postup dvě činnosti časově i technicky oddělené. První činností je vyznačení korektur na otisku, při druhé činnosti sazeč vyznačené korektury ručně opravuje v sazbě výměnou písmen, slov, příp. řádek, jak bylo předepsáno. Závěr korek-turního procesu je ukončen revizním otiskem
z tiskové formy a náhledem, tj. otiskem z tiskové formy ve stroji. Tento otisk po schválení a podpisu (imprimatur) je potvrzením k započetí tisku nákladu. Redakci nakladatelství (objednateli) se zasílá první otisk ze stroje, který je znamením, že byl zahájen produkční tisk (signální výtisk).
Korektury ve fotosazbě
Korekturní znaménka pro fotosazbu jsou shodná se znaménky pro sazbu kovovou. V tiskárně se korektury ve fotosazbě vyhotovují několika způsoby:
• Korektury na jilmu se provádějí vyříznutím části filmu a vlepením opravy. Rezové hrany mezi znaky se retušují na kopii nebo na tiskové desce.
• Korektury na fotografickém papíru se provádějí prelepením chybné části opravenou. Také při tomto postupu je nutno řezové hrany odstraňovat. Provádění korektur na filmu a foto-papíru je náročné zejména v dodržování polohy písmen a značek, účaří a rovnobežnosti linií.
• Korektury v automatizovaných systémech fotosazby se provádějí na záznamových médiích (děrné nebo magnetické pásce), tedy ještě před expozicí fotomateriálu.
• Korektury prováděné na obrazovkových terminálech využívají textu postupně promítaného na obrazovce z paměťového média, např. diskové paměti. Korektor-sazeč text přečte a provede korektury na klávesnici terminálu, např. opravy písmen, výškrty, vsuvky. Na obrazovce se objeví opravený text, který se automaticky ukládá do paměťového média k dalšímu použití.
Je snahou snižovat počet autorských korektur v textu na minimum. Pro sazbu a zejména fotosazbu se požaduje bezchybný rukopis, nejlépe rukopis imprimovaný. Korekturní systém ve fotosazbě v sobě skrývá hlavní problémy výrobní operativnosti.
Následující přehled korekturních znamének je uveden současně s vysvětlujícím textem.
1
KOREKTURNÍ ZNAMÉNKA
Korekturní znaménka se stala, populárně řečeno, malým esperantem, kterým se dorozumívají redakce a nakladatelství s tiskárnou a v tiskárně opět korektoři a revizoři se sazeči. Dělíme je na znaménka:
1. pro výměnu, vypuštění a vsunutí;
2. pro různé změny v sazbě i umístění exponentů a indexů;
3. pro změnu mezer;
4. pro vyznačení nebo zatažení odstavce, novou řádku, zvýraznění nebo změnu písma;
5. pro opravu technických nedostatků sazby;
6. pro opravu tabulek a tabelí;
7. pro zrušení vyznačené korektury.
. J^naménka pro výmenu, vypuštění a vsunutí
Výměnu jednoho písmene za jiné vyznačíme tím způ- jy, sobem, že chybné písmeno v textu přetrhneme svislou £^ Ijv čarou (popřípadě doplníme vlaječkou) a toté^*znaménko jfr opakujeme na okraji otisku. Vpravo vedle něho napí-(ť šeme písmeny správné. Je-li v jedné řádce více oprav, =/& Jft  použijeme raných  znamének,  kter^" opakujjfme  naTíť _[.€> okraji otisku ve stejném pořadí jako v teftu. Totéž ^Zi ^naménko se nesmí opakovat v pěti následujících řádcích. Tuto zásadu nelze dodržet při velkém počtu chyb. \\jt      Slitky ff, fi, # značíme znaménkem pro výměnu dvou nesprávných písmen a na okraji otisku vyznačíme uvedeným způsobem s obloučkem nahoře, anebo dole. V sazbě cizích řečí se setkáme se skupinou těchto písmen: fff, ffi, ffl. Slitek je vždy u poslední dvojice. Je-li vysazen slitek^"(fi, fl), ačkoli být vysazen nemá, značíme jej jako Uýl^ výměnu nesprávného písmene a na okraji vyznačíme oddělení obou písmen svislou čárkou.
Poškozená písmena opravujeme stejně jako písmena T^frť chybná (a na okraji otisku je jednou podtrhneme).
Cizí písmena, tj. písmena z jiného t^>pu, opravujeme Pjf též jako písmena chybná (a na okraji otisku je podtrhneme dvakrát). Vyskytuje-li se cizí písmeno v linotypové (řádkové) sazbě v několika řádcích, vyznačíme je v otis-/— ku podtržením křížkem a na okraji řádky vodorovnou — čarou s^křížkem. Nečekáme, až dočteme sloupec, a oka->*— mžitě upozorníme na chybu vedoucího korektorny.
2
/B
Chybějící písmena, je-li uprostřed slova mejf|a, vyzná- fltCV číme tak, že přetrhneme písmeno před mezerou i za ní, spojíme je vodorovnou čarou a na okraji otisku se napíší (Júni společně s chybějícím pianem. Není-li ve slově mezera,
přetrhneme bud písmeno před chybějícím písr^nem, j_<7n£ nebo za ním a na okraji je napíšeme společně.
Písmena blokovaná opravujeme jako písmena chybná. (Alokujeme, je-li nečitelný rukopis.) U linotypové sazby, kde je blokování jednotlivých písmen vyloučeno, používáme výrazné znaky, např. ???? MMMM apod.
"Jýměnu malého písmene Za velké nebo opačně značíme jako chybné písmeno. (Ve státech RVHP používajících azbuku se ještě píší dvě čárky nad písmenem, má-li být malé, a pod ním, má-li být velké.)
Dvě nebo více chybných písmen vyzjfijlčíme tak, že přetrh- [\WV neme svislou čarou první a poslední chybné písmeno, spojíme vodorovnou čarou a na okraji otisku vpravo od znaménka napíšeme správně. * Přebytečná písmena nebo ^aebe^šlova přetrhneme podob- /—/<1// ně a na okraji otisku vedle znaménka připíšeme deleatur /j^>. Můžeme použít znamének [~l LJ f—j     k=í I L 1—T Celý odstavec nebo více chybných řádek přetrhneme obál-kovitě a na okraji otisku připíšeme znaménko deleatur. (Ve státech RVHP píšících azbukou se používá Q^aby nedošlo k záměně znaménka deleatur s h.) Přebytečná písmena nebo olova protrhneme
lle znamení
na okraji <|eleatur ( J^^ieiý^-eetsTave
me znaménko hybných řádek
Chybí-lí slovo nebo několik |p"oužijeme některých znamének pro vsuvku. Na okraji otisku vpravo od znaménka napíšeme chybějící slovo nebo několik slov. (Platí též pro chybějící interpunkci.) Chybí-li věta nebo celý odstavec, nevypisujeme text. Na otisku uvedeme však stránku rukopisu. (Např. Viz rkp. 24.) Chybějící text označíme v rukopise nejlépe barevnou tužkou. [Další
znaménka f A A" Y T&Ý 1
Spojovník (spojovací čárku) uprostřed slova a rozdělovači znaménko (divis) značíme bud znaménkem pro vsuvku, nebo jako chybějící písmeno (j^fi ve slově me- fj^-^ žera). Nen^li ve slově mezera, značíme znaménkem pro výměnu.
Pomlčku značíme stejně jako spojovník, ale od předcházejícího i následujícího písmene ji oddělujeme me-^Y—i^ zerou£záměnou divisu a pomlčky se často chybuje.
Chybí-li jedna řádka nebo několik řádek, použijeme některého z uvedených znamének       ^ -^t-
Vedle něho na okraji otisku napíšeme chybějící text nebo^^^^^^
Chybí-li obrázek, tabulka nebo schéma apcd., lze po-     C J užít některého z uvedených znamének s doplněním čísla obrázku, tabulky, schématu apod.
□-        A- //-
2. znaménka pro různé změny v sazbě a umístění exponentů a indexů
r\J      Přehozená písmena, sládky nebo slova opravujeme tzv. ^ j   |   |znaménkyl přestavěcímj. Není-li vyznačení těmito znaménky srozumitelné, použijeme znaménka jako pro dvě chybná písmena vedle sebe. ^
Nesprávný slovosled korigujeme tak, že očíslujeme slova A í> 3 jednotlivá ve správném pořadí a na okraji otisku čísla opakujeme.
Je-li slovosled porušen jen jedním slovem, které je ny řádce(chuhp>, používáme znaménka, které vpisujeme do textu a opakujeme na okraji otisku, šipka značí správné umístění. )vě přehozené řádky označíme na okraji znaménkem, 2 — následovat.
2j— čarami a očíslujeme je ve správném pořadí, v jakém mají /f - — Přeházené řádky označíme na jejich okraji vodorovnými jt™"Chybnou zarážku vyznačíme uvedeným znaménkem bez slovního vysvětlení.
napomenutou zarážku nebo posunutí textu vpravo neb ^vlevo opravíme znaménkem, jehož kolmé čáry zna£ kam má být vyčnívající část řádky posunuta.
Posunutí řádky nahoruTnebo dolvj, naznačíme znaménkem, jehož vodorovné čáry určují, jak se má text posunout.
Exponenty a indexy vyznačíme následujícími znaménky: exponent prvního stupně V ; index prvního stupněA ; exponent druhého stupně^ ; index druhého stupně^
ICXIU
/-[jehož
íacj
4
3- Znaménka pro zrněnu mezer
Typografická pravidla vyžadují, aby mezery mezi slovy byly stejné. ^
Jsou-lijmezeryj mezUslovyl nestejné,! používáme/znamének I   I   proj^zúžemjnebo rozšíření mezer. (V některých státech ^ RVHP se používá znaménka *\ pro vyrovnání několika
,  nestejných mezer v řádce.) ^      Chybí-li mezera mezjdvěma slovy, použijeme tohoto znaménka. (V mnohých našich tiskárnách je rozšířen — hlavně u linotypové sazby — tentjjzpůsobjy yznačování.)   3 L-
Nemá-li být mezera mezi slovy (např. pracovněprávní) w» nebo me^zi písmeny, použijeme uvedeného znaménka. ^ Je-li ve slově (např. vědeckotechnický) rozdělovači zna- >!/ ménko, které tam být nemá, opravíme je znaménkem, jež můžeme též použít, je-li uprostřed slova o jedno písmeno více.
Zmenšení mezery mezi řádky  naznačíme znaménkem
vy
skládajícím se z vodorovné čáry a uzavřeného obloučku.
Protože se znaménko umisťuje k okraji sazby, není třeba je opakovat na okraji otisku. Vedle znaménka lze uvést, o kolik se má mezera zmenšit.
Zvětšení mezery mezi řádky naznačíme znaménkem obdobným, skládajícím se opět z vodorovné čáry, ale otevřeného obloučku. Znaménko není třeba opakovat na okraji otisku. U znaménka lze uvést, o kolik se má mezera zvětšit.
Zdušení mezery mezi řádky vyznačíme znaménkem £—£
5
4- ^naménka pro odstavec, zvýraznení nebo zmenu písma
Titul, který má být umístěn na střed samostatného řádku, se vyznačí znaménkem ^—
Odstavec značíme znaménkem _J~, u kterého uvedeme, jak má být velká zarážka. (Státy RVHP píšící azbukou používají pro odstavce znaménka "X- )
Zrušení odstavce vyznačíme znaménkem ^---, které
spojí poslední slovo prvého odstavce s prvním slovem odstavce dalšího.
Slova vysázená jiným typem pj^m^zatrhneme skobovitě r^+r*. i    a do znaménka na okraji otisku napíšeme, jakým typem | (rw£-/    mají být \vsazenai Toto znaménko doplňuje používaný způsob vyznačování:
-----prostrkané /->-^^>^kurzívou
v/     zrušit prostrkání csžSSiSžžpolotučnou kurzívou
--polotučné tučnou kurzívou
■ ■   =»p tučně
5. Znaménka pro opravu technických nedostatků sazby
Písmeno nebo slovo ležící obráceně v textn_podtrhneme a na okraji otisku doplníme vodorovnou čárku značící podtržení znaménkem vertatur (Ve státech RVHP píšících azbukou nahrazují znaménko vertatur znaménkem   %f )
Otočenou celou řádku označíme vodorovnou čárkou na unjBjj3A o>[U3uieuz aiuifodud v ikxqo Vyrovnání kraje sazby značíme dvěma svislými čarami u těch řádek, které mají být vyrovnány.
Vyrovnání jedné řádky značíme šipkou.
Nerovné řádky, posunuté_nanoru nebo dolů (nedrží ;■ účaří), značíme v textu i na okraji dvěma vodorovnými čarami.
Reku, tj. souběžné mezery mezi slovy nejméně u tří řádek pod sebou, značíme znaménkem W'. Řeku lze odstranit zmenšením nebo zvětšením mezer mezi slovy v některé řádce, nebo změnou slovosledu.
Hrotky, tj. výplňky mezi slovy, kteréjpisknou, vyznačí- ^ me tímto znaménkem, které opakujeme na okraji otisku v účaří řádky. ___
Slabá nebo silná místa na miskji zakroužkujeme. £^
6
Korigujeme tabulky
Při korigování tabulek a tabelí musíme znát nejen techniku jejich sazby a úpravy, ale i základní druhy tabulek, tj. uzavřené, otevřené a převislé.
Základní pravidlo o přetínání linek: Jednoduchá linka nikdy nesmí přerušovat linku dvojitou, polotučnou a tučnou. Dvojitá linka nesmí přerušovat linku polotučnou a tučnou a linka polotučná tučnou.
V tabulce sestavené z jednoduchých linek kolmých (noh) a vodorovných (příčníku) jsou přerušovány linky v příčníku.
U velkých tabulek a tabelí neopakujeme znaménka na okraji, ale píšeme je pro lepší přehlednost přímo do tabulky. Používáme korekturních znamének šesté skupiny.
6. znaménka pro opravu tabulek
Výměnu linky nesprávného druhu (nebo poškozené) vyznačíme přetržením ve tvaru krát a na okraji otisku k témuž znaménku napíšeme správný druh linky. (V některých státech RVHP označují charakter linky počtem přetržení:
X— jemná linka;   XX — středně jemná linka; XX X — polotučná linka; /XXX—' tucná dvoubodová linka.)
Výměnu poškozené linky značíme stejným znaménkem X , které na okraji otisku doplníme slovem „vyměnit". JVenavazují-li linky na sebe, tam kde se protínají nebo stýkají, zakroužkujeme tato místa.
^krácení linky naznačíme znaménky Prodloužení linky vyznačíme znaménky _
Posunutí linky do stran nebo nahoru a dolů označíme šipkou. Vodorovná nebo svislá čára určuje, kam má být linka přesunuta: -?f |^- "TJC" -X
^krácení skupiny linek vyznačíme obálkovitým přetržením. Ke znaménku napíšeme deleatur: ^
Vynechanou řádku nebo celou rubriku značíme znaménkem T , k němuž napíšeme, co má být vysazeno.
7
y. Zjiaménko pro zrušení vyznačené korektury
Opravy (textu i tabelí), které jsme vyznačili omylem na okraji otisku přetrhneme a j toiitu^podtečkujeme.
Karel Čermín
Korekturní znaménka neslouží pouze k vyznačovaní korektur v korekturním otisku, ale řada z nich se používá pro zjednodušení pokynú při předpisu rukopisu pro sazbu. Například: vypouštění i vsunutí textu, přehozená písmena, slova či porušený slovosled. Znaménka pro zvětšení mezer se používají při předepisování prostrkané sazby nebo vyrovnávání verzálek ( 'jtťtff ; )rf J' atd.). Úprava titulku na střed se v rukopisu značí stejně jako na korekturním otisku, právě tak jako nový odstavec a zrušení odstavce. Znaménkem pro nový odstavec značíme i členění textu do více řádek (převážně v titulku), znaménkem pro zrušení odstavce naopak požadujeme sazbu za sebou u údajů, které jsou v rukopisu psány pod sebou (např. seznamy, u nichž není žádoucí pořadová úprava). Pro vyznačování smíšené sazby (kurzívy, polotučného řezu apod.) také používáme shodné tvary korekturních znamének.
Použitá literatura:
M. Rychetský, Čteme korektury, Mír 1969 CSN 88 0410 Korekturní znaménka a jejich používání
Poznámka: Některá korekturní znaménka do- TYPOGRAFIA 12/83 poručená ostatními členskými státy RVHP nevyhovují našim zvyklostem, a proto nebyla přejata do ČSN. Protože spolupráce mezi státy RVHP je i v polygrafii stále častější, jsou rozdílná korekturní znaménka uvedena v závorce.
f!