Testamentum Ian Holy Božie pomoci napřed žádajě, já, Jan řečený Holý, spoluměščenín Brněnský, ačkoli v zdravie, však pro své časté a náhlé nemoci, kteréž často, zvláště v noci, na mě připadají, proněžto sebú nikdy nejsem bezpečen, kterú hodinu panbuoh mne smrtí navštíviti a s tohoto světa pracovitého zavolati ráčí pro výstrahu a uvarovánie svaruov, suduov a nesnází o mój statek, s rozmyslem zdravým, s dobrú vólí mú i s dobrú pamětí, dokad jsem sebe, svého statku a zboží dobře mocen, toto poručenstvie mé poslednie vuole ze všeho statku svého, movitého i nemovitého, kterýmž mě panbuoh všemohúcí z své štědré milosti naděliti ráčil, tiemto listem činiem, zřiezuji a zjednávám v tom poručenstvie. Najprve já znamenajě a v pravé pravdě, znajě pravú věrnost a velikú lásku manželky mé milé panie Anny, kterážto z své mladosti vždycky v lásce se mnú přebývající, věrně se mnú pracovala až do starosti a statku mého dobýti a vydělati pomáhala. Také že ona svého statku spravedlivého, kterýž sě jie po jejie mateři, panie Uršule Barchanikové nebožky, jejiežto dušičce panbuoh rač milostiv býti, podle poručenstvie učiněného a v knihy městské vepsaného, dostal; s kterýmžto jie poručeným statkem moc a právo měla všecko učiniti, co by sě líbilo a zdálo, bez mé a i všelikterakých lidí překážky přede mnú nekryjící, mně jej dobrovolně poddala a že již ona též starostí a neduhy rozličnými tělesnými jest obtiežena. Zvláště pak, že božiem dopuštěniem a pro velikú jejie práci na zraku svých očí velmi sešla a den ode dne schází, že sobě již ani vydělati, ani jinak pomáhati sama nemuož, žádám a chci v tomto mém poručenstvie jie toho dáti, zasě dobrým požiti a jie tak s pomocie božie obmysliti a opatřiti, aby napřed ona svého statku spravedlivého, jie prvé od jejie mateře poručeného nebyla zbavena neboli pro mě odlužena. Také k starosti, aby nebyla lidem dobrým v posměch, ani také, aby dětem svým neboli jiným lidem v ruce nehleděla. Toho poručenstvie činiem a ustavuji najvyšie a mocnú poručnici svrchupsanú panie Annu, manželku mú milú, jiežto mimo jiné své přátely dóvěřim. Poněvadž v mé živnosti právě a věrně ke mně sě jest zachovala, i po mé smrti věrně a právě činěci mé dušě nezapomene a neopustie. Přidávajě kté k radě a ku pomoci i k svědomie mého kšaftu a poručenstvie múdré a opatrné pány a přátely mé dobré, pana Urbana Lang blanaře, pana Caspara Kraiczirze, Lasslova zetě, a Matějě bradatého, měšťany Brnianské, před kterýmižto jsem toto poručenstvie mé poslednie vuole učinil. Prosě jich jako pánuov a přátel mých milých pro pana boha, k němžto zvláštnie dóvěřenie a dobrú naději jmám, aby oni, jsúce tohoto mého poručenstvie prosení svědkové i pomocníci mé manželce svrchupsané, té práce nésti a toto mé poručenstvie k místu skutečnému po mé smrti pomohli přivésti a dokonati podle mého rozkázánie dolepsaného. Kteréžto panie Anně, manželce mé milé, najprve všeho statku movitého i nemovitého, buď mnoho nebo málo, pod zemie i nad zemie, buď zde neboli jinde, kterýmikolivěk slovy neboli jmény muož jmenován býti, který jie matka jejie, panie Ursula Barchanikova svrchupsaná dala a poručila a jakož v jejím poručenstvie a v knihách městských šíře zřetedlněji položeno a vysloveno jest, nic nevyniemajíc, postupuji, dávám, poručiem v jejie moc a k jejiemu vlastenstvie nic sobě tu ani svým dětem po mé smrti nepozuostavujě, aby ona panie Anna, manželka má milá, toho všeho sama mocna byla s tiem učiniti i nechati, a to jejiemu užitku neboli jinam podle jejie vuole, jakž sě jie najlépe a najužitečněji zdáti a líbiti bude, v tom jie žádný z mých dětí, ani kto jiný po mně právo kterakkolivěk mieti chtějící, nemají překážeti, ani v to mluviti, ani na to sahati sami od sebe, ani skrze koho jiného žádným kterakkolivěk vymyšleným obyčejem. Item statek moj, kterýž jsem já s panie manželku mú milú velikú prací a usilovaniem dobyli a vydělali, totiž dvuor v předměstie zdejšiem před Veselú branú s rolími, koně, vozy, všecek dobytek, malý i veliký, krávy, svině, ovce, kury, husy, kačice, domek, zahradu též v předměstie zdejším na Ponavě, ješto jsem já kúpil a zaplatil, obile všelikterak mlazené i nemlazené, rúcho všecko a šaty mužské i ženské, klenoty všelikteraké, postlanie a což k tomu sluší, i jiný nábytek a všecko hospodářstvie, veliké i malé, v zemi i na zemi, buď mnoho nebo málo, což toho po mé smrti pozuostane, nic nevyniemajíc, všecko poručiem svrchupsané panie Anně, manželce mé milé úplně jie v tom věře, že ona z toho a tiem seč bude moci býti, za svú i mú i našich rodičuov, starších a přátel dušičky podle jejieho rozumu a náboženstvie dobře činiti bude, buď to na svaté mše a prosby nakládající, nebo almužnami svatými, nikoli k kostelom a chudým nuzným rozdávaniem, to všecko k jejie dobré vuoli kladu a k ničemuž ji v tom nezavazuji, kromě toto samé: což již komu v tomto poručenstvie poručiem, to aby z toho mého pracie dobytého jie poručeného statku vypravila, jakož sě dolejie zde klade a vypisuje. Item najprve, aby ona, má manželka, po mém pochopánie všecky dluhy vědomé a duovodné, ač bych komu dlužen pozuostal, zpravila a zaplatila. Item poručiem, aby z téhož statku mého, mým dětem, synom a dcerám, světským i duchoniem, má svrchupsaná manželka vydala k jejich dielu a za jejich dědičný diel, kterýžby sě jim měl po mně dostati, puoltřetieho sta zlattých v rovný diel. A to jestliže bych já smrtí sšel prvé nežli mój syn, kterýž jest v zákoně mnichuov bosákuov svatého Bernardina, tehda aby jemu v klášteře z těch II ½ sta zlattých též k jeho dielu dáno bylo toliko, jakožto i jiným dětem mým světským. S tiem svým dielem aby on plnú moc měl jednati, dáti, poručiti nebo jinak učiniti podle své libosti a vuole. Pakliby on v klášteře prvé umřel nežli já, tehdy aby těch II ½c zlattých všech mým dětem světským po mé smrti živým v rovný diel jednomu jako druhému bylo vypraveno, dáno a mezi ně rozděleno. Jestli by pak které z nich bez dětí a bez poručenství smrtí sešlo, má jeho diel na jiné jeho bratry a sestry, též světské, živé zůstalé, spadnúti a tak až do poslednieho. Pakliby týmž obyčejem i poslední bez dětí a poručenstvie umřelo jehož panbuoh nedaj, tehda z poslednieho toho dietěte aby všecko na jeho mateř, mú milú manželku plným právem spadlo. Paklibych kterému dítěti svému já sám za svého života, dokud jsem živ, co dal a vypravil k jeho dielu, buď mnoho nebo málo, to aby jemu po mé smrti na jeho diele sešlo a sraženo bylo; že tolikéž má manželka svrchupsaná bude mieti méně povinovata vydati na těch II ½c zlattých, kolikobych sám já byl k tomu vydal. Item k tomu mým všem dětem poručiem po mé smrti svú milú manželku, panie Annu, jich matku a napomienám jich všech a každého zvláště i jim jakožto otec jich pod poslušenstviem přikazuji, aby, jakož hněvu božieho chtí sě uvarovati a požehnání žádají vzieti, tuž matku svú měli v poctivosti, ji ctili, poslúchali a gie nehněvali ani zarmucovali, nepochybujíc o ní. Jestliže to tak učiní moji děti, že napřed od pána boha otce nebeského vezmu odplatu, požehnánie a štěstí a matka jich také podle přirozené milosti a lásky mateřiný svým statkem muož jie jako poslušné děti obdaří a obmyslí. Ješto já ji k tomu k ničemuž nezavazuji. A prosím mé manželky milé i mých dětí pro pána boha, aby mne a mé dušičky nezapomienajíce pána boha všemohucieho za mne prosili. Já také za všecky chci rád pána boha prositi. A aby toto mé poručenstvie a poslednie vuole stálost a pevnost mělo, svú jsem pečet přidáviti kázal. A pro lepší jistotu prosil sem svrchupsaných panuov a přátel mých milých, pana Urbana, pana Caspara a Matějě, že jsú na svědomie i k mé prosbě, jim a jich erbom bez škody, také jich pečeti podle mé přidávili k tomuto listu. Jenž psán jest a dán v Brně ten pondělí před svatým Jiříkem, léta božieho M CCCC LXXVIIIo. Intitulatum est sub officio domini Caspari sartoris, anno ut supra.