Slova se stávají tělem: Recenze knihy Floriana Cramera Autorka textu: Eva Čajková Anotace: Cramer vychází z předpokladu, že spustitelné (executable) kódy, takové, jaké se začaly vědecky reflektovat až s informačními technologiemi, existují už celá staletí; v magii, kabale, hudebních kompozicích, experimentální poezii atd. Kultura je prostě „komputerizovaná“ na bázi algoritmů a kniha pak rekapitulací „kulturní historie imaginativní komputerizace“. Následný text je recenzí shrnující základní teze Floriana Cramera, které autorka propojuje s Austinovou teorií řečových aktů. Abstract: Cramer works on the presumption that executable codes, which have begun to be reflected by scientists not untill information technologies, exist the centuries yet; in magic, kabbalah, music compositions, experimental poetry etc. Culture is simply computed on base of algorithms and the book is the recapitalization of „cultural history of imaginative computation“. Following text is review summarizing fundamental thesis of Florian Cramer linked to Austin‘s speech act theory. Klíčová slova: Florian Cramer, Words Made Flesh, recenze, softwarová studia, John Austin, teorie řečových aktů, komputace kultury Keywords: Florian Cramer, Words Made Flesh, review, software studies, John Austin, speech acts theory, computation of culture TIM ezin je internetový recenzovaný odborný časopis zaměřený na interdisciplinární výzkum a teoretickou reflexi diskurzu, praxe a procesů spjatých s novými médii. Vydává jej každoročně v květnu jako dvojčíslo obor Teorie interaktivních médií při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. www.timezine.cz ISSN 1805-2606 1 Vol.3, No.1–2 2012–2013 TIM ezin je internetový recenzovaný odborný časopis zaměřený na interdisciplinární výzkum a teoretickou reflexi diskurzu, praxe a procesů spjatých s novými médii. Vydává jej každoročně v květnu jako dvojčíslo obor Teorie interaktivních médií při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. www.timezine.cz ISSN 1805-2606 2 Vol.3, No.1–2 2012–2013 V roce 2005, v době zvyšujícího se zájmu akademiků z oblasti humanitních a společenskovědních oborů o formulování nového pohledu na tzv. nová média, zdůrazňujícího jejich specifickou vlastnost, totiž jejich programovatelnost a práci v reálném čase, která se následně zformovala pod názvem softwarová studia, byla vydána kniha Words Made Flesh. Code, Culture, Imagination autora Floriana Cramera. Ten patří společně s Lvem Manovichem, Matthew Fullerem a Noahem Wardrip-Fruinem mezi stěžejní představitele zmíněného přístupu. Cramer ve svých esejích definoval formu softwarového umění jako konceptuálního umění, v němž se osamostatňuje zdrojový kód a stává se svébytnou výrazovou formou. Ve stočtyřicetistránkové knize Words Made Flash se čtenář nedočká nijak zvlášť důkladné analýzy fenoménů, které autor popisuje. Tyto fenomény (pythagorejská matematika, kabala, fluxus a další živá témata) uvádí jako příklady pro aplikaci svých tezí. Zvolený postup je pochopitelný, jelikož by delší popis daných jevů byl vzhledem k jejich složitosti spíše na škodu. V záplavě informací by se pravděpodobně rozostřilo, ne-li přímo ztratilo, přemostění mezi nimi i záměr autorovy argumentace, tedy podat důkazy o dlouhé kulturní historii softwaru. Sám název napovídá, že se autor chystá v knize rozebírat téma s historicky hlubokými kulturními kořeny. Words Made Flesh je citát přejatý z Bible, konkrétně z Janova evangelia (1:14): „The Word became flesh and made his dwelling among us.” (Nová Bible, 2013) [1] Autonomní software Ačkoliv se termín software etabloval již v roce 1957, do kolektivního povědomí se vepsal jako nástroj, který jde ruku v ruce s hardwarem. Hardware a software jsou považovány za neoddělitelné jednotky jako například tělo a duše, rub a líc. Cramer tento stereotyp systematicky nabourává a software povyšuje nad úroveň nástroje a přiznává mu konceptuální ráz. V této publikaci svou tezi utvrzuje zařazením digitálního kódu softwaru do historického kontextu od antiky napříč středověkem až do současnosti, přičemž ukazuje, jak se v magii, pythagorejské matematice, kabale, hudební kompozici, experimentální poezii atd., používá slovo jako kód, který má sílu (záměr i účinek) programovat lidské myšlení, dotvářet vědomí i nevědomí určité fungující společnosti. „This booklet attempts to show that algorithmic code and computations can’t be separated from an often utopian cultural imagination that reaches from magic spells to contemporary computer operating systems.” (Cramer, 2005, s. 8) [2] V závislosti na tezi, která je koncentrována v tomto citátu, lze vyvodit, že Cramer chápe kód coby označujícíznak.Tenfungujemimoklasické,zavedenésémantickémodely,aťužjakodyadickýFerdinanda Saussura či triadický C. S. Peirce. To znamená, že nelze oddělovat zdrojový kód od toho, co označuje, co reprezentuje, protože (zatím!) člověk-laik není s to spojit si kód a jeho konkrétní výstup: Google