O kritice obecně
Cílem kritiky je
 prezentovat (představit) umělecké (literární, výtvarné, divadelní, filmové či jiné) dílo,
 analyzovat jej (rozebrat na určité prvky – herecké výkony, režie, výprava, děj např. u filmu –
a podrobně je popsat)
 interpretovat
 hodnotit,
 zařazovat do kategorií,
 dávat do souvislostí s jinými díly či kontextem (např. kontext dobový, kontext dalších děl
jednoho autora, kontext autorského vývoje)
 vyzdvihnout klady díla
 upozornit autora na chyby, kterých si nevšiml, ukázat nedostatky (diplomatické je nejprve
něco pochválit, pak upozornit na chybu.)
V tomto smyslu je kritika také:
 uměním rozlišovat a posuzovat
 hledáním chyb
 oponenturou
Kritika využívá hojně těchto postupů:
 analýza a hodnocení
 srovnání, porovnávání – např. děl jednoho autora
Ideálem je kritika nestranná, věcná, aby kritik posuzoval vycházeje „z věci samé“. To
vyžaduje, aby se kritik s kritizovanou věcí do hloubky seznámil, aby ji dokázal porovnat s jinými
a dokázal přiměřeně rozlišit její dobré a špatné, slabé a silné stránky.
Jako autor jakéhokoli díla jste v tématu ponořeni tak, že od něj nedokážete mít odstup,
nedokážete být objektivní. A je velmi snadné udělat nějakou chybu, ke které zůstanete slepí, a pak
přijde kritik, a v jinak skvostném díle tuto chybu spatří na první pohled, protože kýžený odstup má.
Zdravě sebekritické myšlení by se zde mělo projevit tím, že s touto autorskou slepotou
počítáte a že proto text dáte tzv. RECENZENTOVI. V odborném tisku je to dokonce podmínka
publikování, tzv. kladný recenzní posudek, který píše kapacita v daném oboru, odborník na
problematiku, které odborný text týká. Je to podobné jako oponentský posudek k diplomovým pracím.
Kritické publicistické a literární žánry
Žánr (z fran. genre – druh) je rozdělení konkrétních forem umění podle kritérií relevantních dané
formě (např. filmový žánr, fotografický žánr, hudební žánr nebo literární žánr).
znaky definující žánr:
 kompoziční (formální: délka, struktura, publicistický styl, umělecké postupy)
 tematické (vycházející z účelu)
 forma je součástí sdělení, už dle formy recipient od díla očekává konkrétní náplň (Od sloupku
nebude očekávat odborný rozbor, od odborné recenze neočekává lehké, humorné čtení
k sobotní kávě.)
Glosa
 poznámka na okraj
 publicistický, nikoli zpravodajský žánr, který se zformoval na základě obliby lidí komentovat
vzniklou situaci.
 v tisku má místo na okraji názorových stran vzhledem k jejímu subjektivnímu ražení
 v online publicistice je často delší, ale pozor: dost často jde spíše o komentář, i když jej autor
pojmenuje jako glosu (významový posun)
 glosovat, což znamená komentovat něco, a glosátor – autor stručných poznámek.
 Glosa komentuje, je reflexivní, nepředkládá řešení problému, jen na něj chce upozornit a tak
otevřít pole další debatě.
Téma glosy
 Jediná otázka či problém, konkrétní citace, něco, k čemu má glosátor tendenci a potřebu se
vyjádřit.
 Jde o úzké téma nebo jen výsek tématu
 Vyzdvižení nepochopitelných nebo negativních aspektů problému.
 Autor komentuje, často ironicky, nějakou situaci.
Rozsahem patří k nejkratším publicistickým textům: 2–5 vět (do 1 000 znaků), v online médiích bývá
i delší, ale často zde vykazuje znaky komentáře.
Kde hledat glosy?
Týdeník Týden: Rubrika Zrní a další
Týdeník Reflex: Rubrika Never more a další
Sloupek
Sloupek je krátký novinový žánr postavený na vtipném námětu. V žurnalistice je sloupek publicistický
útvar používaný v novinách a časopisech. Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět
zevšeobecňuje, často ironizuje. Na rozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden
sloupek novinové sazby. Většinou končí pointou a celý se nese v odlehčeném duchu. Často takto
odlehčuje téma, které pak dané médium zpracovává i v seriózním článku, recenzi či komentáři.
Rozsah: cca 1500-3000 znaků
Cíl: zobecnit, ironizovat téma.
Kde najít sloupek?
Sloupky Tomáše Hanáka
http://www.lidovky.cz/sloupky-tomase-hanaka-0u7-/ln-bydleni.asp?o=0&klic=110012
Sloupky Ivana Klímy
http://www.xantypa.cz/nazory/sloupek-ivana-klimy