v sedm Kien opet otevrel dvere. Stála za nimi Tereza, spolehlivá a diskrétní jako vždy, s uchem
ponekud víc nakrivo. \
"Že jsem tak smelá." pri~omnela drze. y • y •• • y.~.
Kienovi se nahrnula ta troska krve, co mel. do hlavy. Ta zatracena sukne tu stOJI Jako pnlepena
a pamatuje si, co jí jednou nerozvážne slíbil. "Chcete tu knihu!" vykrikl a hlas mu preskocil.
",Dostanete ji!"
Pribouchl jí dvere pred nosem, od krácel rozechvelým krokem do tretího pokoje a jedním
prstem vytáhl z regálu ••Kalhoty pána z Bredowu". Mel tu knihu ješte z nejranejších školních
let, pujcoval ji tenkrát všem spolužákum a pro ppnicený stav, v nemž se od té doby nacházela,
ji nemohl ani videt. Vazba plná skvrn a JJmazané listy v nem probudily škodolibost. Klidne se
vrátil k Tereze a pridržel jí knihu pred ocima .
••Ale to jste nemusel," rekla a vytáhla z .podpaží tlustý svazek papíru, balicího, jak si teprve
nyní všiml. Obradne vybrala vhodný arch a zabalila do nej knihu, jako by oblékala díte. Pak
vytáhla druhý papír a rekla: ••Jistota je jistota." Protože druhý obal nesedel dost dobre, strhla
jej a zkoušela to s tretím.
Kien sledoval jeji' pohyby. jako by ji videl poprvé v živote. Podcenil ji. Zacházela s knihami lépe
než on. On ten starý škvár nenávidel, ona mu dala hned dvojitý obal. Nedotýkala se desek
dlanemi. Pracovala jen špickami prstu. Nemela vubec tak tlusté prsty. Zastydel se za sebe
a z .ní mel radost. Nemel by prece jen prinést neco jiného? Zasloužila si méne špinavou cetbu .
..••·ELlAS CANETTI 13
___ L_------------------------
.Veda jim vtloukla víru v duvody. Jako lidé šosáckého temperamentu se verne drželi dobové
morálky a názoru vetšiny. Milovali požitek a interpretovali všechno a každého touhou po požitku;
to byla dobová mánie, která ovládla všechny hlavy a málo vykonala. Požitkem samozrejme
rozumeli staré zdedené nezpusoby, jimž se jedinec s nestydatou neúnavností oddává od dob.
co existují živocichové.
O daleko hlubší, nejvlastnejší hnací síle dejin, jež pudí cloveka vzejít ve vyšší živocišný druh,
v masu, a: zcela se v ní ztratit, jako by nikdy nebyl existoval jeden clovek, o té ovšem nemeli
tušení. Nebot byli vzdelaní a vzdelání je ochranný val individua proti mase v nem samém.
Takzvaný boj o život nevedeme jen kvuli hladu a lásce, nýbrž stejne tak i kvuli umrtvení masy
v nás. Ta za jistých okolností zesílí natolik, že prinutí jedince k nesobeckým ci dokonce proti
jeho zájmum smer~jícím cinum. "Lidstvo" existovalo dávno predtím, než bylo objeveno a rozmelneno
jako pojem, existovalo jako masa. Masa, obludné, divoké, mízou bobtnající a rujné
zvíre, vre v nás ve všech, velmi hluboko, hloub než Matky. Pres své stárí je nejmladším živocichem,
základním stvorením Zeme, jejím cílem a její budoucností. Nevíme o ní nic; stále ješte
žijeme jako domnelá individua. Nekdy se nás masa zmocní, jako rvoucí boure, jediný rozbesneny
oceán, v nemž každá kapka žije a chce totéž. Ješte stále se pokaždé brzy rozpadne a my jsme
pak opet my, ubozí osamelí chudáci. Ve vzpomínkách nedokážeme pochopit, že jsme byli necím
tak mnohým, tak velkým a tak jedním .•• Choroba", vysvetluje tu kdosi stižený rozumem,
"Bestie v cloveku", utešuje tam beránek pokory a netuší, jak blízko pravdy se netrefil. A masa
v nás se zatím hotoví k novému útoku. Jednou se nerozpadne, možná nejprve v jedné zemi a odtud
se zacne rozežírat dokola, až o ní nikdo nebude moci pochybovat, protože už nebude existovat
žádné Já, Ty. On, ale jen ona, masa.
Georges si zakládal na jediném objevu, práve na tomto: pusobivost masy v dejinách a v živote
jednotlivce; její vliv na jisté zmeny ducha. Podarilo se mu prokázat ji u pal;ientu. Bezpocet lidí
se zblázní, protože masa je v nich obzvlášte silná a nenachází ukojení. Takto si vysvetloval sebe
isvou cinnost. Dríve žil svým zálibám, ctižádosti a ženám; nyní mu šlo jen o to, aby se neustále
ztrácel. Touto cinností se dostával tužbám a smyslum masy blíž nežli ostatní jedinci, jimiž byl
obklopen.